15 Co 401/2024 - 134

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Adély Kaftanové a Mgr. Olgy Lenochové ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozen [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] zastoupen advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [název], [IČO] sídlem [adresa] za niž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím a omluvu, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. července 2024, č. j. 48 [Jméno žalobce B]/2024-97 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora v záhlaví specifikovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení, ( výrok I.), žalobu na uložení povinnosti žalované písemně se žalobci omluvit doporučeným, datovaným, oprávněnou úřední osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem tohoto znění: „Omluva panu [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce A]: Česká republika, jednající [název], se Vám omlouvá za Vaše nezákonné a ve veřejném prostoru medializované [podezřelý výraz] pro údajný [podezřelý výraz], které bylo zahájeno usnesením [právnická osoba], oddělení obecné kriminality Územního odboru [adresa] ze dne [datum], pokračovalo podáním obžaloby ze strany Okresního státního zastupitelství v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], jehož státní zástupce ([tituly před jménem] [právnická osoba]) zcela zanedbal povinnost dozírat na zákonnost přípravného řízení, poté pokračovalo odsuzujícím rozsudkem Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a bylo skončeno teprve usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto o zrušení tohoto rozsudku a o postoupení věci. Přijměte prosím omluvu za tento nezákonný postup [právnická osoba], oddělení obecné kriminality Územního odboru [adresa], dále Okresního státního zastupitelství v [adresa] a také Okresního soudu v [adresa], kterým Vám byla způsobena těžko odčinitelná nemajetková újma a veřejně poškozena Vaše pověst, a kterým bylo porušeno zejména Vaše základní právo nebýt trestně stíhán jinak nežli z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, zaručené každému článkem 8 Listiny základních práv a svobod, a základní právo na ochranu osobnosti, zaručené článkem 10 Listiny základních práv a svobod.“ ( výrok II.) a žaloba na uložení povinnosti žalované veřejně se žalobci omluvit a po dobu dvou měsíců, počínaje třetím dnem od právní moci rozsudku, zveřejnit na svojí webové stránce www.justice.cz tuto omluvu: „Omluva panu [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce A]: [název], se omlouvá panu [jméno FO] za jeho nezákonné a ve veřejném prostoru medializované [podezřelý výraz] pro údajný [podezřelý výraz], které bylo zahájeno usnesením [právnická osoba], oddělení obecné kriminality Územního odboru [adresa] ze dne [datum], pokračovalo podáním obžaloby ze strany Okresního státního zastupitelství v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], jehož státní zástupce ([tituly před jménem] [právnická osoba]) zcela zanedbal povinnost dozírat na zákonnost přípravného řízení, poté pokračovalo odsuzujícím rozsudkem Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a bylo skončeno teprve usnesením Krajského soudu v [město] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto o zrušení tohoto rozsudku a o postoupení věci. [název] vyslovuje panu [jméno FO] veřejnou omluvu za tento nezákonný postup [právnická osoba], oddělení obecné kriminality Územního odboru [adresa], dále Okresního státního zastupitelství v [adresa] a také Okresního soudu v [adresa], kterým byla panu [jméno FO] způsobena těžko odčinitelná nemajetková újma a veřejně poškozena jeho pověst, a kterým bylo porušeno zejména jeho základní právo nebýt trestně stíhán jinak nežli z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, zaručené každému článkem 8 Listiny základních práv a svobod, a základní právo na ochranu osobnosti, zaručené článkem 10 Listiny základních práv a svobod.“, ( výrok III.). Výrokem IV. uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Uvedeným způsobem soud prvního stupně rozhodl o nároku žalobce na poskytnutí omluvy výše uvedeného znění a zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, jako odškodnění za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena nezákonným rozhodnutím vydaným v [podezřelý výraz] vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne [datum] o zahájení [podezřelý výraz] pro [podezřelý výraz] odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Po podání obžaloby byl žalobce odsouzen rozsudkem Okresního soudu v [adresa] k trestu odnětí svobody na 2 léta s podmíněným odkladem na 2 léta, usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum] byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc postoupena [právnická osoba] Středočeského kraje k případnému posouzení věci jako přestupku; téhož dne usnesení nabylo právní moci. Podle skutkových tvrzení týkajících se zásahů do osobnostní sféry byl žalobce [podezřelý výraz], který nespáchal, byla poškozena pověst žalobce a narušeny vztahy s rodinou, přáteli a známými a tyto se nepodařilo obnovit, dne [datum] manželka žalobce se podrobila zákroku a byla jí diagnostikována rakovina, poté procházela náročnou onkologickou léčbu, žalobce o ní pečoval, současně musel řešit [podezřelý výraz] čímž celkově došlo ke zhoršení jeho [podezřelý výraz], věc byla rovněž medializována. Žalovanou poskytnutou omluvu žalobce nepovažuje za dostatečnou, podrobnější omluvu požaduje i zveřejnit. Nárok u žalované byl předběžně uplatněn dne [datum], do podání žaloby žalovaná žalobcův nárok neprojednala.

3. Žalovaná ve stanovisku ze dne [datum] konstatovala nezákonné rozhodnutí, žalobci se omluvila, nárok na peněžité odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím a požadavek na omluvu v podobě žalobcova znění důvodným neshledala.

4. Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel z účastníky nesporovaný skutečností (vyjádřeno pod bodem 4 odůvodnění) a z výsledků provedeného dokazování (vyjádřeno pod bodem 5 odůvodnění rozhodnutí).

5. Na zjištěné soud prvního stupně aplikoval příslušná ustanovení zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) , konkrétně ustanovení § 1, § 5 písm. a), § 8 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 31a odst. 1 a 2.

6. Soud prvního stupně se primárně zabýval splněním předpokladů vzniku odpovědnosti státu ve smyslu citovaného zákona, pro které je třeba naplnění tří kumulativních podmínek, jejichž existence musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozenému (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), jedná se konkrétně o 1. existenci nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2. vznik škody a 3. příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody.

7. V poměrech dané věci [podezřelý výraz] žalobce neskončilo pravomocným odsouzením a usnesení o zahájení [podezřelý výraz] odst. 1 tr. řádu tak je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk; podmínka existence odpovědnostního je titulu naplněna. K otázce, zda nezákonným rozhodnutím došlo k porušení konkrétních práv žalobce a v důsledku toho ke vzniku nemajetkové újmy, soud prvního stupně uzavřel, že do osobnostní sféry žalobce bylo zasaženo v míře poměrně malé, a to i pokud jde o obecné dopady [podezřelý výraz]. Prokázání zásahu do osobnostních sfér žalobce vyplynulo ze závěrů o skutkovém stavu. Skutečnost, že manželka žalobce onemocněla právě v době [podezřelý výraz] žalobce, nelze žalované přičítat, připustit lze toliko, že žalobce musel řešit současně obě stresové situace K zásadnějším dopadům do zdraví žalobce nedošlo, když některými základními [podezřelý výraz] trpěl již před [podezřelý výraz] (nadváha, vysoký krevní tlak a cukrovka). Soud prvního stupně rovněž neshledal žádný výrazný zásah do rodinných vztahů žalobcovy rodiny. Pokud žalobce zmiňoval určité výčitky od dětí a manželky, dotazy sousedů a známých, soud prvního stupně poukázal na skutečnost, že není osobou bezúhonnou, pro kterou by předmětné [podezřelý výraz] bylo první takovou skutečností, když v minulosti byl žalobce odsouzen pro závažnou trestnou činnost k vysokému trestu odnětí svobody. Skutečnost, že došlo k zahlazení odsouzení v roce 2022, soud prvního stupně hodnotil pomocí komentářové literatury, podle které zahlazení odsouzení je nadále fikcí, která má odsouzeným po určité době zajistit, aby se mohli opět začlenit do společnosti a informace o jejich předchozím odsouzení nebyla snadno veřejně dostupná. Je však možné k předchozímu odsouzení přihlédnout z hlediska celkového hodnocení osoby žalobce a uvedené promítnout i v úvaze o odpovídající formě zadostiučinění. V poměrech dané věci nelze rovněž odhlédnout od toho, že ani odvolací soud v [podezřelý výraz] neměl pochybnosti o tom, že se skutek stal a že bylo lze předpokládat, že je v rozporu s právem, když byla věc postoupena do přestupkového řízení. Za nepřípadné označil námitky ex post zpochybňující provedený test na pozitivitu nákazou covid-19 či formu, kterou zvolila hygienická stanice při nařízení karantény. Žalobce netvrdil, že by využil dostupné opravné prostředky proti pokynu hygienické stanice, v rámci něhož mohl brojit i proti pozitivnímu výsledku testu; soud prvního stupně zdůraznil, že v kompenzačním řízení neposuzuje ani to, zda se skutek stal ani vinu žalobce ani neposuzuje důvodnost, opodstatněnost či věcnou správnost úkonů orgánů činných v [podezřelý výraz], včetně podané žaloby. Zproštění obžaloby nezpůsobuje, s výjimkou fikce, nezákonnost usnesení o zahájení [podezřelý výraz], nezákonnost žádného jiného postupu či úkonů v [podezřelý výraz]. Poukaz žalobce na dopady, k nimž mělo dojít až po skončením [podezřelý výraz], či které i poté přetrvávaly nelze při úvaze o vzniklé škodě zohlednit, neboť v souladu s konstantní judikaturou, platí, že trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se nutně ohraničuje maximálně dobou trvání posuzovaného řízení (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). V soudem posuzovaném sporu bylo prokázáno, že věc žalobce medializována byla, je však zjevné, že [podezřelý výraz] žalobce bylo pro média zajímavé hlavně proto, že se dostal do interakce s bývalým soudcem [tituly před jménem] [jméno FO], jehož [podezřelý výraz] byla v této souvislosti probírána a připomínána. Dle úvahy soudu prvního stupně lze pochybovat o tom, že by, jinak případu žalobce byla věnována nějaká větší mediální pozornost. Nadto zejména článek publikovaný na webu Ekonomického deníku vyznívá pro žalobce spíše příznivě, neboť je v něm jeho věc líčena jako bagatelní či absurdní, je vyjádřena pochybnost, zda taková věc má být projednávána před soudem a je naznačena její zajímavost právě pro propojení s osobou bývalého soudce [jméno FO]. V článku jsou uváděny skutečnosti zpochybňující vinu žalobce s poukazem právě na otázku možnosti dávat telefonický pokyn ke karanténě. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce touto formou medializace zvlášť neutrpěl, neboť sympatie médií byly spíše na jeho straně a nikoliv na straně orgánů činných v [podezřelý výraz].

8. Na takto vystavěném půdorysu vytrpěné újmy soud prvního stupně posuzoval, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí a omluva poskytnutá žalovanou, nebo zda žalobci náleží širší a veřejná omlouva a/nebo zadostiučinění v penězích. Při stanovení formy či výše zadostiučinění přitom vycházel především z povahy [podezřelý výraz], z délky [podezřelý výraz] a následků způsobených [podezřelý výraz] v osobnostní sféře poškozeného, když přihlédl i k okolnostem, za nichž k majetkově újmě došlo. Soud prvního stupně zdůraznil, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

9. K uvedeným kritériím soud prvního stupně uvedl následujícín: délka [podezřelý výraz] cca 8 měsíců je délkou zcela přiměřenou s ohledem na povahu obvinění i na to, že věc probíhala na dvou stupních soudní soustavy. Věc probíhala s největším urychlením, což přispělo k tomu, že k zásahům do života žalobce došlo jen ve zcela minimálním rozsahu. [podezřelý výraz] patří do skupiny trestných činů proti životu a zdraví. Žalobce byl stíhán za uvedený [podezřelý výraz] ve formě [podezřelý výraz], a to proto, že se jej měl dopustit v době, kdy byl v zemi vyhlášen nouzový stav. Žalobci hrozil trest na 2-8 let, nemusel se obávat trestu nepodmíněného, a to i s ohledem na svou [podezřelý výraz], kdy se dopustil zcela odlišné trestné činnosti; ani sám žalobce netvrdil, že by se obával nepodmíněného trestu, i kdyby se žalobce obával nepodmíněného trestu, trvala tato nejistota pouze přibližně 4 měsíce, neboť mu nepravomocně byl právě podmíněný trest odnětí svobody uložen „toliko“ za přečiny stanovící [podezřelý výraz] až na 2 roky, peněžitý trest či propadnutí věci. Za situace, kdy byl v minulosti žalobce trestně stíhán za závažnou drogovou trestnou činnost a odsouzen k dlouholetému trestu odnětí svobody, který převážně i vykonal, je třeba přihlédnout k tomu, že již obecnou zkušenost s [podezřelý výraz] má a újma samotným [podezřelý výraz] způsobená tak není shodná jako újma, kterou by pociťovala osoba bez jakékoliv zkušenosti s orgány činnými v [podezřelý výraz]. Přihlédnout je přitom třeba i k tomu, jak byla rozporuplná nálada ve společnosti v době proticovidových opatření a je možné, že část žalobcova okolí mohla ho odsuzovat za to, že šíří covidovou nákazu a svým jednáním se tak vládním opatřením vzepřel.

10. Pokud se jedná o výši zadostiučinění, soud prvního stupně vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR …67/2016, když dal i účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout a sám veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne [datum] účastníkům sdělil, s jakým případem bude případ žalobce srovnávat. Žalobce i žalovaná ponechali výběr srovnávací judikatury na soudu, ten přitom vycházel z rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka]. V dané věci šlo o podezření z [podezřelý výraz] ublížení na zdraví podle § 144 odst. 1 tr. zákoníku v souběhu s [podezřelý výraz] a [podezřelý výraz], kdy [podezřelý výraz] trvalo 8 měsíců, tamní žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody v sazbě až 4 roky s možným navýšením o jednu třetinu, z dopadů bylo prokázáno snížení pracovní výkonnosti, která byla ze strany zaměstnavatele řešena pohovory, výtkami, tamní žalobce přestal mít čas na rodinu a společné trávení času, fakticky chátral, hubnul, špatně spal a měl problémy psychické. Nad rámec konstatování nezákonného rozhodnutí bylo přiznáno [částka], v porovnávaném případě šlo o osobu bezúhonnou. Soud prvního stupně uzavřel, že za dané situace by nebylo v souladu s obecně přijímanou představou spravedlnosti, pokud by žalobci, který již byl soudně trestán za závažnou trestnou činnost a pobýval řadu let ve výkonu trestu odnětí svobody, mělo být poskytnuto odškodnění v peněžité podobě. Za spravedlivé a odpovídající zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí vůči žalobci shledal za odůvodněné poskytnutí omluvy žalovanou a konstatování vydání nezákonného rozhodnutí. Požadované relutární satisfakce proto v celém rozsahu zamítl.

11. Pokud jde o požadovanou omluvu, prvostupňový soud dodal, že žalobce může být s požadavkem na omluvu úspěšný jen v případě, že její text svým obsahem odpovídá okolnostem posuzované věci a je přiměřený. Žalobce se však domáhal i omluvy za to, že státní zástupce zcela zanedbal povinnost dozírat na zákonnost přípravného řízení, žalovaná se měla omluvit i za nezákonný postup Okresního státního zastupitelství v [adresa] a Okresního soudu v [adresa], jakož i za porušení práva nebýt trestně stíhán jinak nežli z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Takto formulované znění omluvy požadované žalobcem je s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti posuzovaného řízení, s ohledem na to, co bylo prokázáno, a i s ohledem na právní konstrukci odpovědnostního titulu zcela nepřiměřené. V řízení nebylo prokázáno, že by státní zástupce porušil povinnosti stanovené mu v souvislosti s dozorem nad přípravným řízením. Pokud v tomto směru soud žalobci adresoval procesní poučení a výzvu podle § 118a odst. 3 o.s.ř., žalobce žádné důkazy neoznačil. Nezákonný postup nelze spatřovat ani v tom, že ve věci byla podána obžaloba, případně ve vydání nepravomocného rozsudku Okresního soudu v [adresa]. Nezákonný postup nelze spatřovat v tom, že byl žalobce stíhán pro podezření z [podezřelý výraz]. Ze skutečnosti, že odvolací [podezřelý výraz] dospěl k závěru, že je na místě věc postoupit do přestupkového řízení, rovněž nelze dovozovat, že žalobce byl trestně stíhán jinak nežli z důvodů a způsobem, který stanoví zákon.

12. Soud prvního stupně dále zdůraznil, že doplňovat jakékoli údaje či jinak omluvu modifikovat, soudu, který je vázán žalobním petitem, nepřísluší. Jinak řečeno, je-li požadovaná forma zadostiučinění (omluva) objektivně s ohledem na okolnosti posuzované věci nepřiměřená, nelze ji poškozenému přiznat a je třeba ji zamítnout již jen z důvodu její přílišné šíře (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka] či z recentní judikatury ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka]).

13. Soud prvního stupně shledal požadovanou omluvu jako neodpovídající prokázanému skutkovému stavu věci, jakož i právní konstrukci, kdy nezákonnost usnesení o zahájení [podezřelý výraz] je založena na právní fikce, požadavek na zaslání požadovaného textu omluvy proto rovněž zamítl , když shodný osud sdílí i požadavek na její uveřejnění.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., procesně zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 5 režijních paušálů po [částka] podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za vyjádření ze dne [datum] k žalobě, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a za přípravu a účast při jednání dne [datum] (podle § 1 odst. 3 písm. a/, b/ a c/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), tedy celkem v částce [částka].

15. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání z důvodů obsažených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř. a § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř.. Odvolatel soudu prvního stupně vytýkal nadbytečně věnovanou pozornost tomu, zda v jednací síni nejsou mezi veřejností přítomni navrhovaní svědci. Nesprávný je závěr o tom, že [podezřelý výraz] žalobce původně „nebylo nezákonné“, což je závěr rozporný s judikaturou Ústavního soudu (srovnej nález Ústavního soudu II ÚS 580/08 (úvaha, na které rozhodnutí soudu prvního stupně není založeno). Odvolatel odkázal na obvyklé a časté (veřejné) omluvy žalované nezákonně trestně stíhaným osobám (a to i těm, které nejsou veřejně činné či veřejně známé), které cituje z webových stránek [název], rekapituloval. V důsledku nesprávného a ryze formalistického právního posouzení věci soudem prvního stupně se žalobci nedostalo vůbec žádné (ani osobní ani veřejné) omluvy, ačkoliv o jeho nezákonném [podezřelý výraz] informovaly sdělovací prostředky veřejnost. Tzv. „omluva žalované“ žalobci v rámci předběžného projednání nároku neodpovídá žalobou požadovanému znění, je strohá a zcela nedostatečná a relativizována připojenými (nesouhlas s nimi) komentáři žalované, čímž zcela pozbývá účinků omluvy (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]); o řádnou omluvu, a tedy ani o přiměřené zadostiučinění podle § 31a zákona nejde a jít nemůže.

16. Soud prvního stupně rovněž zjevně nesprávně posoudil základní pravidla pro odškodňování nemajetkové újmy v případech nezákonného [podezřelý výraz], tak jak je vymezil Nejvyšší soud, například v rozsudku sp. zn. [spisová značka]. Žalobce si především nepřivodil [podezřelý výraz] sám, neboť SMS zpráva z hygienické stanice není správním rozhodnutím, které by kohokoliv k čemukoliv zavazovalo, zpráva pouze signalizovala pozitivní výsledek testů, nikoliv propuknutí [podezřelý výraz]. Žalobce svoji cestu v osobním automobilu z [adresa] absolvoval sám, nemohl nakazit ani ohrozit nikoho dalšího, zahájení [podezřelý výraz] bylo záměrné a zlovolné s cílem žalobce poškodit pro jeho osobní přátelské kontakty s tehdy trestně stíhaným [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce nespojoval vznik [podezřelý výraz] své manželky s jeho nezákonným [podezřelý výraz], za situace, kdy tato okolnost nastala souběžně s jeho [podezřelý výraz], výrazně se zhoršil jeho psychický stav i stav jeho manželky, což se odrazilo či mělo potenciál se odrazit v prognóze a postupu její léčby. Zdůraznil, že byl obviněn a posléze obžalován, nikoliv pro méně závažný [podezřelý výraz]), nýbrž pro [podezřelý výraz]) šíření nakažlivé lidské [podezřelý výraz] odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pro tento [podezřelý výraz] (zločin) byl i odsouzen uložením podmíněně odloženého nikoliv však bagatelního trestu.

17. Nezákonné trestní stíhání žalobce trvalo déle než 8 měsíců; v této souvislosti žalobce poukázal na závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 3271/20 hodnotící zásahy do jeho osobní cti a dobré pověsti již samotným zahájením trestního stíhání. Soudem prvního stupně učiněné „srovnání“ případu žalobce s jiným „obdobným případem“ je zcela nepřípadné. V této souvislosti poukázal sám žalobce na rozhodující praxi Městského soudu v Praze, například ve věci č. j. [spisová značka], či [spisová značka].

18. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Soud prvního stupně se zabýval konkrétními okolnostmi žalobcova [podezřelý výraz], na což trefně navazuje závěr, že orgány činné v [podezřelý výraz] postupovaly v mezích své pravomoci, což nelze vyvrátit ani skutečností, že došlo k žalobcovu zproštění, respektive že trestní soud rozhodl o postoupení věci do přestupkového řízení. Žalovaná zdůraznila, že při sdělení obvinění a podání obžaloby není vyžadován takový stupeň pravděpodobnosti či jistoty spáchání [podezřelý výraz], jaký je třeba pro vynesení odsuzujícího rozsudku. Státní zástupce byl při podání obžaloby důvodně přesvědčen, že skutek se stal a obviněný jej spáchal, přičemž při podání obžaloby se rovněž přihlíží k tomu, že důkazy shromážděné v přípravném řízení nemusí poskytovat zcela nezpochybnitelnou jistotu o vině obviněného. Orgány činné v [podezřelý výraz] postupovaly v mezích své pravomoci a dle principů zakotvených v trestním řádu, nikoliv nezákonně. Odkaz žalobce na nález Ústavního soudu, který je již překonaný, není přiléhavý. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu naopak podporuje správnost závěrů soudu prvního stupně; v této souvislosti žalovaná poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] (doplnit. Pokud se jedná o formu a výši zadostiučinění, poukázala žalovaná rovněž na judikaturu Nejvyššího soudu, například sp. zn. [spisová značka] jejíž závěry citovala. Soud prvního stupně podrobně rozebral veškeré faktory ovlivňující způsob zadostiučinění, včetně užití srovnávacího diktatury. Nad rámec srovnávacího rozhodnutí, které použil soud prvního stupně, předložila žalovaná další rozhodnutí, z nichž je možno učinit závěr, že zadostiučinění poskytnuté žalovanou žalobci je zcela adekvátn íkonkrétním okolnostem případu. Jedná se o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]: zaměstnankyně [podezřelý výraz] odst 1) TZ, sazba: až 1 rok, délka [podezřelý výraz]: 1 rok, zásahy do osobní sféry, celkem zadostiučinění: konstatování porušení práva, OSPH 2 rozsudek č.j. [spisová značka] a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]: [podezřelý výraz]. 1 TZ a [podezřelý výraz] odst. 1 odst. 2 písm. c), sazba: až 3 roky, délka trestního stíhání: 11 měsíců, na prvním stupni byl odsouzen, zásahy do osobní a rodinné sféry žalobce, celkem zadostiučinění: konstatování porušení práva, OSPH 2 rozsudek č.j. [spisová značka]; žalobcem předložená srovnávací rozhodnutí jsou naprosto nepřiléhavá.

19. Odvolací soud přezkoumal dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

20. Výše popsané skutkové zjištění soudu prvního stupně o průběhu namítaného řízení představuje dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci.

21. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jako ''OdpŠk''), nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

22. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud v návaznosti na judikaturu vycházející rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [právnická osoba] 6/90, uveřejněného pod číslem 35/1991 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [podle něhož se v případech, kdy [podezřelý výraz] bylo zastaveno nebo došlo ke zproštění obžaloby, se nárok na náhradu škody způsobené zahájením a vedením [podezřelý výraz] se proto posuzuje podle § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk] dospěl k závěru, že usnesení o zahájení [podezřelý výraz] je třeba považovat za nezákonné i v případě, kdy [podezřelý výraz] skončí postoupením věci do přestupkového řízení, přičemž výsledek přestupkového řízení není z hlediska splnění podmínek odpovědnosti státu za újmu způsobenou uvedeným [podezřelý výraz] rozhodný. Skutečnost, že se žalobce dopustil jednání, pro které byl následně trestně stíhán, lze však zohlednit jako okolnost provázející zahájení [podezřelý výraz], která může mít vliv na stanovení formy či výše přiměřeného zadostiučinění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se [podezřelý výraz] zahajuje.

23. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

24. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněného pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou [podezřelý výraz], které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy [podezřelý výraz], též z délky [podezřelý výraz], a především dopadů [podezřelý výraz] do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

25. Samotné [podezřelý výraz] způsobuje zpravidla újmy, které by se souhrnně daly označit za morální poškození osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jejího soukromého, rodinného, popřípadě i jiného života. Ve vztahu nemajetkové újmě vzniklé v důsledku nezákonného rozhodnutí je na žalobci, aby tvrdil a v případě procesní potřeby pokazoval, že mu v důsledku nezákonného rozhodnutí újma vznikla (srov. 3. právní věta Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod R 58/2011, dále jen „Stanovisko“).

26. Podle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jako „rozsudek R 67/2016“), musí výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené [podezřelý výraz], které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka. V konečném důsledku tedy musí výše soudem přiznaného zadostiučinění odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích (poměřovaných zejména s ohledem na uvedená kritéria) shodují. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li též soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

27. Vedle toho je třeba podle § 31a odst. 2 OdpŠk při stanovení formy a výše zadostiučinění přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Těmi budou zejména okolnosti vydání usnesení o zahájení [podezřelý výraz], projevující se například ve zjištění, že [podezřelý výraz] bylo proti poškozenému zahájeno zjevně bezdůvodně nebo dokonce s cílem jej poškodit, ale také okolnosti zahájení [podezřelý výraz] předcházející, popřípadě [podezřelý výraz] poškozeného provázející, vedoucí k závěru o podílu poškozeného na tom, že proti němu bylo [podezřelý výraz] zahájeno, popřípadě, že proti němu bylo ve vedení [podezřelý výraz] pokračováno, aniž by bylo možné současně dovodit, že si [podezřelý výraz] zavinil sám. V této souvislosti je třeba rovněž zohlednit důvody, pro které k zastavení [podezřelý výraz], nebo zproštění obžaloby došlo. Přitom je třeba vycházet z toho, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

28. Vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat (jde o stav mysli poškozené osoby). V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Dochází tak pro účely stanovení zadostiučinění k faktické objektivizaci újmy, neboť dosažení skutečného zjištění, jakou míru újmy konkrétní poškozený vytrpěl, možné není.

29. Z odůvodnění odvoláními napadeného rozhodnutí je zřejmé, že soud prvního stupně ve vztahu k žalobcem uplatněnému nároku na zadostiučinění újmy, spočívající v narušení jeho psychiky, zdraví, a rodinného života, dospěl k závěru, který je v souladu s citovanými závěry soudní praxe, tj. že je na žalobci, aby vznik tvrzené újmy v příčinné souvislosti s nezákonným vedením [podezřelý výraz] tvrdil a prokázal. Soud prvního stupně pak - rovněž v souladu se závěry rozsudku [číslo], z nějž plynou základní východiska pro stanovení přiměřeného zadostiučinění za újmy způsobené [podezřelý výraz], objektivizoval intenzitu zjištěné újmy vzniklé žalobci v důsledku [podezřelý výraz], formou srovnání se skutkově obdobným případem s projednávanou věcí. Lze se přitom ztotožnit s námitkou žalované, že případy, na které žalobce (až) v odvolání poukázal jsou zcela nepřiléhavá. Ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] byl v posuzované [podezřelý výraz] příslušný v prvním stupni krajský soud a poškození byli stíháni dokonce vazebně (525, 962, 907 dnů atd.). V případě tamějších žalobců se jednalo o osoby bez [podezřelý výraz] minulosti a s prokázanými [podezřelý výraz] a ekonomickými dopady, nad to [podezřelý výraz] zde probíhalo mnohem déle než u nynějšího žalobce. V případě druhého srovnávacího rozhodnutí sp. zn [spisová značka] se rovněž [podezřelý výraz] promítlo do [podezřelý výraz] žalobce, který byl i zde omezen na osobní svobodě, a v profesní sféře a dobré pověsti. Proběhla zde domovní prohlídka a odposlechy byly zvlášť označeny za nezákonné. [podezřelý výraz] tamějšího žalobce trvalo na rozdíl od nynějšího několik let. Případy, na které žalovaná (ve vyjádření k odvolání) poukázala naopak závěr soudu prvního stupně zcela podporují, když citovaná rozhodnutí vykazují vysokou míru shody ve všech sledovaných kritériích. Pokud žalobce zvláštní okolnosti daného případu spatřuje v mediálních výstupech, na které sám poukázal, odvolací soud se zcela zotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že tyto v poměrech zjištěného skutkového stavu nebyly schopny zvýšit intenzitu zásahu do práv žalobce; v tomto směru lze na odůvodnění jeho rozhodnutí zcela odkázat.

30. Odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil odvoláním žalobce napadený rozsudek soudu prvního stupně; jeho věcná správnost je důsledkem závěru, že adekvátní formou zadostiučinění nemajetkové újmy žalobce vzniklé v důsledku [podezřelý výraz] je konstatování porušení práva a žalovanou poskytnutá omluva.

31. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované bylo proti žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Přiznaná částka představuje 3× paušální náhradu hotových výdajů po [částka] dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. spojených s úkony: sepis vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu a příprava na tuto účast.

Poučení