15 Co 412/2024 - 67

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Adély Kaftanové a Mgr. Olgy Lenochové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [název], [IČO] sídlem nábřeží [adresa] o náhradu nemajetkové újmy o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. srpna 2024 č. j. 40 C 257/2023-50 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu o uložení povinnosti omluvit se žalobci přípisem datovaným a podepsaným oprávněnou osobou ve znění: „[právnická osoba] se omlouvá [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce], že správní řízení vedené [název], pod sp. zn. [č. účtu] [název] odvolacím orgánem [právnická osoba] pod sp. zn. [číslo], a řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka](správně 6 [právnická osoba]/2022 – pozn. odvolacího soudu), bylo nepřiměřeně dlouhé, v důsledku čehož došlo k porušení základního práva žadatele na spravedlivý proces v jeho časové dimenzi.“ (výrok II.) a žalobu o uložení povinnosti omluvit se žalobci na internetových stránkách žalované https: //www.mdcr.cz, a to zveřejněním omluvy stejného znění po dobu minimálně 2 měsíců (výrok III.). Současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok IV.).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, jíž se žalobce domáhal dle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správního řízení vedeného [název], Odborem dopravních agend pod sp. zn. [č. účtu] [název], na které navazovalo soudní řízení správní. Nárok byl dle ust. § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. uplatněn u [název] dne [datum]. Ministerstvo v dopise ze dne [datum] konstatovalo porušení práva a žalobci se omluvilo, odmítlo však poskytnout finanční kompenzaci. Konstatování porušení práva a omluva byly formulovány následujícím způsobem: „Ministerstvo proto konstatuje, že správní řízení S-[číslo] vedené u Magistrátu hlavního města Prahy jako správního orgánu I. stupně, u [právnická osoba], jako odvolacího orgánu pod sp. zn. [číslo] a dále řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. [číslo], jehož byl žadatel účastníkem, bylo nepřiměřeně dlouhé, v důsledku čehož došlo k porušení práva žadatele na spravedlivý proces, za což se Ministerstvo omlouvá.“ 3. Žalovaná v řízení argumentovala nepatrným významem namítaného přestupkového řízení pro žalobce, který dovozovala zejména ze skutečnosti, že sankci, která byla žalobci uložena, žalobce sám nehradil, ale byla hrazena z účtu jeho právního zástupce - advokáta, na němž byly uloženy peněžní prostředky patřící společnosti Uber B.V. Délka řízení byly žalobci ku prospěchu, neboť došlo k zániku odpovědnosti žalobce za přestupky dle § 35 odst. 1, písm. e) zákona č. 111/1994 Sb. a v odvolacím řízení tak byla snížena pokuta ze [částka] na [částka], neboť byla uložena za jeden přestupek, který byl hodnocen jako nejzávažnější. Následně byla i tato pokuta zrušena, protože správní soud dovodil, že žalobce byl za totožné jednání pokutován jako řidič vozidla. Vlivem plynutí častu tak byla žalobci namísto [částka] uložena pokuta ve výši [částka]. Žalobce patřil do skupiny osob, která systematicky neplnila povinnosti plynoucí ze zákona o silniční dopravě, tudíž uplatněním práva na náhradu újmy v penězích nedošlo k výkonu subjektivního práva, nýbrž k jeho zneužití.

4. Soud I. stupně vyšel z následujících zjištění o průběhu namítaného řízení: Správní řízení bylo zahájeno na základě výsledků kontoly provedené dne [datum] kontrolním pracovníkem Magistrátu hlavního města Prahy. Dne [datum] bylo vydáno oznámení o zahájení řízení o přestupku podle ust. § 35 odst. 1, písm. e) a § 35 odst. 2, písm. n) a písm. m) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, kterého se měl žalobce dopustit tím, že v rozporu s § 21 odst. 3 písm. b), písm. c), bod 1, bod 2 a písm. d) zákona o silniční dopravě nezajistil, aby při poskytování přepravy dne [datum] od 10:50 hod. do 11:50 hod. na trase [adresa], bylo vozidlo taxislužby [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ] viditelně a čitelně označeno 1) střešní svítilnou žluté barvy s nápisem TAXI, 2) jménem a příjmením dopravce na vozidle, a dále vybaveno 3) měřící soustavou taxametru splňující požadavky dle právního předpisu a 4) aktuálním výpisem z evidence vozidel taxislužby. Oznámení bylo doručeno zástupci žalobce advokátovi [Jméno advokáta] (který podal již námitky do kontrolních zjištění a jemuž byla udělena plná moc dne [datum]). Dne [datum] správní orgán I. stupně informoval žalobce (jeho zástupce) o ukončení dokazování, poskytl mu lhůtu k seznámení s podklady rozhodnutí. Tentýž den se žalobce ve věci vyjádřil (prostřednictvím zástupce). Dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným z uvedených 4 přestupků a byla mu uložena pokuta ve výši [částka] a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši [částka]. Žalobce se prostřednictvím svého zástupce proti rozhodnutí odvolal. O odvolání bylo rozhodnuto dne [datum]. Prvostupňové rozhodnutí bylo ohledně přestupků 1), 2) a 4) zrušeno a řízení v této věci bylo zastaveno z důvodu zániku odpovědnosti v důsledku uplynutí prekluzivní lhůty, ohledně přestupku 3) bylo rozhodnutí změněno tak, že uložená pokuta byla snížena na částku [částka]. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] (žaloba byla sepsána [Jméno advokáta], advokátem) u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí správního orgánu v té části, v níž nebylo řízení zastaveno. Žalobce byl dne [datum] vyzván k zaplacení soudního poplatku, který obratem zaplatil. Dne [datum] se [název] vyjádřilo k žalobě. Městský soud v Praze ve věci rozhodl rozsudkem ze dne [datum] pod č. j. [číslo], jímž žalobou napadenou část rozhodnutí [název] zrušil a věc vrátil tomuto ministerstvu k dalšímu řízení. Správní soud uzavřel, že za týž skutek byl již žalobce potrestán jako řidič a nelze mu proto trest uložit znovu; k nabytí právní moci předchozího „odsouzení“ přitom došlo za odvolacího řízení. [název] proto vydalo dne [datum] rozhodnutí, jímž byla i zbylá část prvostupňového rozhodnutí správního orgánu zrušena a řízení zastaveno; toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Žalobce se řízení osobně neúčastnil v žádném jeho stádiu.

5. Soud I. stupně nepokládal za relevantní skutečnost, z jakých prostředků byla uhrazena pokuta uložená žalobci, proto zamítl návrh důkazní návrhy žalované ve vztahu k této skutkové otázce.

6. Zjištěné skutečnosti posuzoval soud I. stupně dle ust. § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1, věta třetí a odst. 2 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti. Konstatoval, že pro namítané správní řízení a na něj navazující soudní řízení správní platí čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 206/2009 Sb. (dále jen „Úmluva“). Podle tohoto článku má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích, nebo o oprávněnosti jakéhokoliv [podezřelý výraz] proti němu. Při podřazení řízení pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy využil závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] a nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II ÚS 570/20. Předmětné přestupkové řízení včetně navazujícího soudního řízení správního, jehož celkovou délku zákon nestanoví, tedy musí být skončeno v přiměřené lhůtě, resp. účastník řízení má právo na rozhodnutí v přiměřené lhůtě dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy (a rovněž dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Soud I. stupně proto při úvaze o existenci tvrzeného odpovědnostního vztahu vycházel ze zásad vyjádřených ohledně základních otázek souvisejících s takovým typem odpovědnosti státu ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) a v navazující judikatuře.

7. Řízení trvalo 4 roky, 5 měsíců a 19 dnů a soud I. stupně dovodil, že tato doba překračuje dobu nezbytně potřebnou pro takové řízení. Dle soudu I. stupně tedy v posuzovaném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1, věta třetí zákona č. 82/1998 Sb. a k porušení práva žalobce na rozhodnutí v přiměřené lhůtě dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Při posuzování kritérií vymezených v ust. § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb. konstatoval, že doba trvání řízení nebyla přiměřená složitosti věci (věc nebyla skutkově, hmotněprávně či procesně složitá), žalobce se na celkové délce řízení nijak nepodílel, délka řízení přesahující 4 roky a 5 měsíců byla způsobena nekoncentrovaným postupem Ministerstva dopravy a Městského soudu v Praze (dlouhodobou nečinností těchto dvou státních orgánů); význam předmětu řízení pro žalobce pak zhodnotil jako nízký (z dále uvedených důvodů).

8. Soud I. stupně presumoval vznik nemajetkové újmy na straně žalobce a dospěl k nutnosti poskytnutí kompenzace. Za postačující zadostiučinění pokládal (výše citované) konstatování porušení práva a omluvu, které žalovaná poskytla po předběžném projednání nároku. Proto žalobu zamítl.

9. Připomněl, že kritérium významu předmětu řízení pro účastníka, tedy to, co je pro něj v sázce, je zásadně nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro něho (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Zohlednil, že žalobce byl po celou dobu řízení zastoupen advokátem [Jméno advokáta], který současně zastupoval velké množství dalších řidičů využívajících platformu Uber, řízení se v žádném jeho stádiu osobně neúčastnil. Uvedený advokát nepochybně byl informován o vývoji „náhledu soudní judikatury na přepravu prostřednictvím společnosti Uber“, který byl ustálen od roku 2017. Dle soudu I. stupně tedy byl výsledek přestupkového řízení pro žalobce předvídatelný. Především se však žalobce přestupku, za který byl stíhán prokazatelně dopustil a „příslušné řízení bylo jen logickým důsledkem protiprávní činnosti žalobce, který svým jednáním jeho zahájení způsobil“ (analogicky jsou aplikovatelné závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], podle nichž se při hodnocení předmětu [podezřelý výraz] přihlíží k tomu, že poškozený /pachatel/ byl uznán vinným ze spáchání úmyslného [podezřelý výraz]). Omluva poskytnutá v předsoudní fázi řízení je po obsahové stránce totožná s omluvou žádanou v žalobním návrhu a soud I. stupně neshledal důvod pro žalobcem požadované zveřejnění omluvy na internetových stránkách Ministerstva dopravy. Samo přestupkové řízení bylo neveřejné a případ žalobce nevešel ve veřejnou známost.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované bylo proti neúspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu vynaložených nákladů řízení. Přiznaná částka [částka] představuje 2× paušální náhradu hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. spojených s úkony: sepis vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu I. stupně.

11. Rozsudek napadl žalobce včasným odvoláním. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek tak, že mu bude přiznáno požadované finanční odškodnění a omluva včetně omluvy veřejné. Dle žalobce je zcela chybný závěr soudu I. stupně, že zastavení přestupkového řízení z důvodu prekluze bylo pro žalobce benefitem. Tento závěr naprosto popírá princip legality ve smyslu čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy, neboť jediným důkazem pro zahájení řízení byl vadný „exekutorský zápis“, při jehož vydání se exekutorský zástupce choval jako samozvaný „agent“ (v posuzovaném případě však nebyl podkladem pro zahájení přestupkového řízení „exekutorský zápis“ objednaný Sdružením pražských provozovatelů taxislužby z. s. – poznámka odvolacího soudu). Dle žalobce jsou závěry napadeného rozsudku v rozporu s logikou rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], podle nichž je omluva primárním způsobem odškodnění a žádá-li poškozený zadostiučinění ve formě omluvy, musí být toto odškodnění poskytnuto i vedle konstatování porušení práva jako projev uznání chyby samotným odpovědným subjektem. V otázce rozhodnutí o nároku na „veřejnou“ písemnou omluvu soud I. stupně ignoruje praxi samotné žalované (České republiky), která na svých stránkách omluvy zveřejňuje, pokud o to poškozený žádá.

12. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

13. Odvolací soud přezkoumal dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo. Podle ust. § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování o soudem I. stupně zamítnuté důkazy. Poté došel k závěru, že odvolání důvodné není.

14. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum], adresovaného Obvodnímu soudu pro [adresa] ke sp. zn. [spisová značka] (odpověď na žádost soudu), odvolací soud zjistil, že účet [Jméno advokáta] advokáta č. [č. účtu] je účtem úschovním, „vlastníkem“ prostředků na tomto účtu deklarovaným vůči bance samotným majitelem účtu [Jméno advokáta] dne [datum] je (příp. byla) společnost Uber B. V., Meester Treiblaan 7, Amsterdam, 1097 NL, přičemž prostředky na tento účet byly připisovány průběžně počínaje dnem [datum] a konče dnem [datum]. Z „Výběru položek bankovních výpisů“, který je přílohou dopisu Magistrátu hlavního města Prahy ze dne [datum] Ministerstvu dopravy, odvolací soud zjistil, že pokuty a náhrady nákladů uložené pravomocně přestupcům ve věcech „Uber“ byly hrazeny z výše uvedeného úschovního účtu [Jméno advokáta] (za žalobce byla dne [datum] zaplacena částka [částka]). V období od [datum] do [datum] takto z úschovního účtu uvedeného advokáta odešlo 208 plateb na úhradu pokuty a nákladů v částce celkem převyšující 20 mil. Kč, na uvedený účet byly částky po zrušení rozhodnutí o jejich uložení vraceny.

15. Výše popsané skutkové zjištění soudu I. stupně o průběhu namítaného řízení ve spojení se zjištěním odvolacího soudu představuje dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci. K zákonnosti a důkazní použitelnosti výše zmíněného sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] se kladně vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] (dovolání bylo připuštěno pro posouzení právní otázky, zda soud v civilním řízení za účelem zjištění okolností podstatných pro rozhodnutí ve věci samé může bez dalšího vyžádat od peněžního ústavu jako důkazní prostředek výpis z bankovního účtu advokáta a další informace o peněžních prostředcích nacházejících se na tomto účtu, jež má banka k dispozici). Nejvyšší soud dovodil, že banka není adresátem povinnosti mlčenlivosti uložené advokátovi ust. § 21 zákona o advokacii (advokát [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl oprávněn sám poskytnout informaci, zda se na jeho bankovním účtu, nacházejí peněžní prostředky svěřené mu třetí osobou ke správě či do úschovy ve smyslu ust. § 56 odst. 1 zákona o advokacii). Předpoklady, při jejichž naplnění může soud v civilním řízení od banky vyžádat a provést důkazní prostředek týkající se informací o účtu advokáta, jenž zastupuje některého z účastníků sporu, se řídí ustanovením § 38 odst. 3 písm. a) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Soud tedy v civilním řízení za účelem zjištění okolností podstatných pro rozhodnutí ve věci samé může bez dalšího vyžádat od peněžního ústavu jako důkazní prostředek informace o bankovním účtu advokáta a o peněžních prostředcích nacházejících se na tomto účtu, jež má banka k dispozici. Z prosté logiky věci zárověň plyne, že takto získaný důkazní prostředek soud může využít i v souvisejícím řízení a není třeba, aby si opět vyžadoval důkazní prostředek téhož obsahu. Ústavní stížnost proti uvedenému rozsudku Nejvyššího soudu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II ÚS 1615/24. I Ústavní soud zdůraznil, že zákon o bankách upravuje vlastní mlčenlivost banky a výjimky z ní, a ztotožnil se se závěrem Nejvyššího soudu.

16. Byť se odvolací soud od úvah soudu I. stupně dále uvedeným způsobem odchyluje, konečný právní závěr tohoto soudu je správný 17. Soud I. stupně správně předpokládal, že na předmětné přestupkové řízení včetně navazujícího soudního řízení správního dopadá ochrana článku 6 odst. 1 Úmluvy a že v namítaném řízení je jeho účastníkovi garantováno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Na řízení o přestupku je třeba aplikovat čl. 6 Úmluvy, neboť pojem „[podezřelý výraz]“ je ve smyslu tohoto článku nutno vztáhnout rovněž na řízení o přestupku (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).

18. Soud I. stupně správně respektoval zásady vyjádřené ve Stanovisku a v navazující judikatuře. Určil tedy celkovou délku namítaného řízení a posuzoval přiměřenost délky řízení ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu se zohledněním základních kritérií, které je třeba v potaz vzít vždy – složitost případu (procesní, hmotněprávní, skutková) včetně počtu instancí, které se věcí zabývaly, chování poškozeného, postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného. Lze konstatovat, že k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1, věty třetí zákona č. 82/1998 Sb. nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideálním v době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánů veřejné moci; zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná, tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na skutkovou, hmotněprávní a procesní jednoduchost řízení a dlouhodobou nečinnost odvolacího správního orgánu a správního soudu bylo namítané řízení nepochybně nepřiměřeně dlouhým. Závěr soudu I. stupně, že žalobci přísluší dle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. odškodnění za imateriální újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, neboť žalobce se délka řízení spolu se stavem nejistoty, který přinesla, dotkla a logicky mu tedy délkou tohoto řízení vznikla nemajetková újma (viz bod V. Stanoviska – nepřiměřená délka řízení znamená pro účastníka morální újmu, žádné důkazy se v tomto směru zásadně nevyžadují), je rovněž správný.

19. Odvolací soud hodnotí význam namítaného řízení pro žalobce jako zanedbatelný. Oproti soudu I. stupně za zásadní pokládá skutečnost, že žalobce pokutu, která mu byla uložena, spolu s náklady správního řízení, neplatil ze svých vlastních prostředků, ale tato byla placena z prostředků společnosti Uber B. V. tak jako v celé řadě skutkově obdobných případů řidičů využívajících k provozování taxislužby platformu společnosti Uber. [právnická osoba] se tedy žádným způsobem nedotklo majetkové sféry žalobce. Je evidentní, že žalobce se mohl spolehnout (a spolehl) na podporu uvedené společnosti ve smyslu ochrany před negativními důsledky předmětného přestupkového řízení, a to včetně kvalifikovaného zastoupení advokátem, který začal zájmy žalobce aktivně bránit okamžitě po uskutečnění kontroly a ještě před zahájením přestupkového řízení (oznámení o zahájení přestupkového řízení již bylo doručeno jen zástupci).

20. Pokud je význam předmětu řízení pro žalobce nepatrný, je na místě zadostiučinění nikoliv peněžní formou, nýbrž formou morálního odškodnění, jak plyne z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], rozsudek ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], usnesení ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], usnesení ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] a rozsudek ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). V posuzované věci je tedy adekvátním odškodněním újmy způsobené žalobci nepřiměřenou délkou namítaného řízení již poskytnuté konstatování porušení práva a omluva. I odvolacímu soudu není zřejmé, z jakého důvodu není v posuzovaném případě dostatečná omluva obsažená v dopise, adresovaném žalobci a je třeba ještě zveřejnění omluvy na stránkách Ministerstva dopravy. Jak správně uvedl soud I. stupně (a žalovaná) namítané správní a navazující soudní řízení ve veřejnou známost nevešlo; otazným ostatně zůstává, zda si samotný žalobce běžící řízení vůbec uvědomoval.

21. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správný včetně věcně správného výroku o nákladech řízení.

22. Odvolací soud respektoval legitimní očekávání obou účastníků, že jejich věc bude rozhodnuta obdobně jako jiné právní případy, které již byly rozhodnuty a které se s jejich právním případem shodují v podstatném znaku – podpoře společnosti Uber B.V. řidičům využívajícím k podnikatelské činnosti platformu této společnosti v přestupkových řízeních (§ 13 o. z.). Význam předmětu řízení pro žalobce byl zhodnocen shodně jako v řadě skutkově obdobných řízeních vedených u Obvodního soudu pro [adresa] (např. sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a mnohá další), kde byly jako odpovídající kompenzace za nepřiměřenou délku přestupkového řízení shledány konstatování porušení práva a omluva poskytnuté Ministerstvem dopravy v dopise, jehož obsahem byla informace o předběžném projednání nároku. Postačí odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 1636/23 a ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1615/24, v nichž byl aprobován závěr obecných soudů, podle nějž byl „význam řízení pro stěžovatelku nepatrný, neboť její případ se řadí k mnoha obdobným v kauze platformy Uber, v níž jsou všichni žalobci zastoupeni týmž advokátem a úhrada ukládaných pokut je hrazena z jeho účtu“.

23. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované bylo proti žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Přiznaná částka představuje 3× paušální náhradu hotových výdajů po [částka] dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. spojených s úkony: sepis vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu a příprava na tuto účast.

Poučení