40 C 257/2023 - 50

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Ivetou Cvingráfovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci 200 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky jdoucím od 22. 8. 2023 do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby soud uložil žalované povinnost omluvit se žalobci přípisem datovaným a podepsaným oprávněnou osobou za žalovanou ve znění: „[Jméno žalované] se omlouvá [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce], že správní řízení vedené [Anonymizováno], pod sp.zn. [spisová značka], a odvolacím orgánem [právnická osoba] pod sp.zn. [spisová značka] a řízení vedené u [Anonymizováno] pod sp.zn. [spisová značka], bylo nepřiměřeně dlouhé, v důsledku čehož došlo k porušení základního práva žadatele na spravedlivý proces v jeho časové dimenzi.“

III. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby soud uložil žalované povinnost omluvit se žalobci na internetových stránkách žalované [Anonymizováno], po dobu minimálně 2 měsíců zveřejněním omluvy tohoto znění: „[Jméno žalované] se omlouvá [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce], že správní řízení vedené [Anonymizováno], pod [spisová značka] a odvolacím orgánem [právnická osoba] pod sp.zn. [spisová značka], a řízení vedené u [Anonymizováno] pod sp.zn. [spisová značka], bylo nepřiměřeně dlouhé, v důsledku čehož došlo k porušení základního práva žadatele na spravedlivý proces v jeho časové dimenzi.“

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá po žalované zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení podle zák. č. 82/1998 Sb., a to formou písemné omluvy adresované žalobci, jejíž znění je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, zveřejněním této omluvy na webových stránkách žalované [Anonymizováno] a peněžitým plněním ve výši 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 8. 2023 do zaplacení. Žalobce uvedl, že byl účastníkem řízení o kontrole a na to navazujícího správního řízení vedeného u [Anonymizováno] (dále jen „Magistrát“) pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení bylo zahájeno na základě exekutorského zápisu údajně osvědčujícího průběh děje – jízdy, jenž správnímu orgánu stačil jako jediný důkaz k postupu v přestupkovém řízení proti žalobci. Magistrát vydal odsuzující rozhodnutí, proti kterému se žalobce odvolal s tím, že exekutorský zápis je nezákonný. [Anonymizováno] cca po 3 letech od podání odvolání rozhodlo o odvolání žalobce tak, že odvolání bylo částečně vyhověno a byla snížena výše uložené pokuty. Žalobce následně zahájil řízení o soudním přezkumu správního rozhodnutí s tím, že argumentoval nezákonností exekutorského zápisu a nemožností jej využít jako veřejnou listinu. Správní soud rozhodnutí [Anonymizováno] zrušil a věc mu vrátil k novému rozhodnutí. Po kasačním rozsudku bylo řízení zastaveno. Žalobce uvedl, že nepřiměřenou délkou správního řízení, jehož součástí je řízení o soudním přezkumu, byla zasažena jeho práva a byla mu způsobena újma, kterou požaduje odškodnit. Dále uvedl, že svůj nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč a omluvu uplatnil u žalované dne 21. 7. 2023, přičemž dne 6. 12. 2023 obdržel stanovisko žalované, ve kterém žalovaná konstatovala porušení práva a omluvila se. Žalobce uvedl, že omluva nesplňovala náležitosti omluvy a veřejné omluva na internetových stránkách žalované byla odmítnuta.

2. Žalovaná nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná zrekapitulovala průběh předmětného řízení před správními a soudními orgány. Uvedla, že dne 21. 6. 2018 byla provedena kontrola na základě kontrolní jízdy s vozidlem, jehož řidičem byl žalobce. Řízení ve věci podezření z přestupku bylo zahájeno dne 31. 1. 2019 oznámení o zahájení řízení doručeném zástupci žalobce a skončeno dne 18. 7. 2023 rozhodnutím [Anonymizováno] o zastavení řízení, které nabylo právní moci dne 20. 7. 2023. Řízení jako celek trvalo 4 roky, 5 měsíců a 19 dnů, což žalovaná vyhodnotila jako délku nepřiměřenou. Dále namítla, že žalobce konkrétně netvrdí vznik nemajetkové újmy a částka požadovaná žalobou značně přesahuje částku odškodnění dle Stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011 (dále jen „Stanovisko), což by měl žalobce zdůvodnit. Žalovaná tvrdila, že žalobci žádná újma v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení, která by měla být odškodněna nad rámec již poskytnutého konstatování porušení práva ve spojení s omluvou, nevznikla a není co odškodňovat. Dále uvedla, že žalobce se aktivně nezajímal o průběh či výsledek řízení, neuplatnil opatření proti nečinnosti, což sice nemůže být žalobci přičítáno k tíži, ale poukazuje to na skutečný význam řízení pro žalobce. Naopak zdůraznila, že žalobce byl zastoupen právním zástupcem zastupujícím stovky dalších přestupců spjatých s činností společnosti [Anonymizováno], a žalobce se dopustil jednání, za které mohl důvodně očekávat uložení trestu, neboť řízení bylo zastaveno z důvodu, že za tentýž skutek byl žalobce již potrestán jako řidič. Dále uvedla, že žalobci byla délka řízení ku prospěchu, došlo ke snížení pokuty, a to ze 150 000 Kč na konečných 70 000 Kč. K výši sankce uvedla, že žalobce v řízení netvrdil ani neprokázal, s ohledem na nedoložení svých majetkových poměrů, skutečnosti, které by pro něj mohly indikovat možný likvidační charakter pokuty nadto pokuta nebyla uhrazena z prostředků žalobce. Žalovaná dále uvedla, že správní orgány i správní soudy byly obdobnými případy týkajícími se společnosti [Anonymizováno] zahlceny po dobu několika let. Žalovaná má s ohledem na uvedené za to, že žalobci již bylo poskytnuto adekvátní zadostiučinění ve formě omluvy a konstatování porušení jeho práva. Omluva požadovaná žalobcem neodpovídá přiměřenosti zadostiučinění, žalobce se o vývoj řízení nezajímal, správní řízení je neveřejné, a proto nelze shledat omluvu na samostatné listině a veřejnou omluvu za přiměřenou.

3. Na jednání konaném dne 9. 8. 2024 se žalobce ani jeho zástupce bez předchozí omluvy nedostavil, předvolání bylo zástupci žalobce řádně doručeno dne 20. 5. 2024, a proto soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti.

4. Soud z nesporných tvrzení účastníků a provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Mezi účastníky řízení nebylo sporu a soud ze spisu vedeného [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], spisu vedeného [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno] a spisu vedeného [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] zjistil, že žalobce byl jako dopravce účastníkem správního řízení vedeného u [Anonymizováno] (dále jen „Magistrát“) a [Anonymizováno] (dále též „[Anonymizováno]“), na něž navazovalo soudní řízení u [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“) o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Dne 21. 6. 2018 byla provedena kontrola na základě kontrolní jízdy s vozidlem, jehož řidičem byl žalobce. Proti kontrole podal žalobce námitky. Správní řízení bylo zahájeno u Magistrátu oznámením o zahájení řízení ze dne 31. 1. 2019 pro podezření ze spáchání přestupku dle § 35 odst. 1 písm. e) a § 35 odst. 2 písm. n) a písm. m) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silniční dopravě“), kterého se dopustil tím, že v rozporu s § 21 odst. 3 písm. b), písm. c) bod 1, bod 2 a písm. d) zákona o silniční dopravě nezajistil, aby při poskytování přepravy 21. 6. 2018 od 10:50 hod. do 11:50 hod. na trase [adresa], bylo vozidlo taxislužby značky [jméno FO], státní poznávací značky [SPZ] viditelně a čitelně označeno střešní svítilnou žluté barvy s nápisem TAXI, jménem a příjmením dopravce na vozidle a vybaveno měřící soustavou taxametru splňující požadavky dle právního předpisu a aktuálním výpisem z evidence vozidel taxislužby. Oznámení bylo zástupci žalobce doručeno téhož dne. Dne 25. 2. 2019 bylo dopravci oznámeno ukončení dokazování a dopravce byl vyzván, že se může seznámit s nashromážděnými podklady. Dne 25. 2. 2019 se dopravce vyjádřil k věci před vydáním rozhodnutí, navrhl řízení zastavit, neboť správnímu orgánu dozor v této oblasti nenáleží. Rozhodnutím ze dne 18. 3. 2019 byl obviněný dopravce [Jméno žalobce] (žalobce) uznán vinným podle § 35 odst. 1 písm. e) a § 35 odst. 2 písm. n) a písm. m) zákona o silniční dopravě, kterého se dopustil tím, že v rozporu s § 21 odst. 3 písm. b), písm. c) bod 1, bod 2 a písm. d) zákona o silniční dopravě nezajistil, aby při poskytování přepravy 21. 6. 2018 od 10:50 hod. do 11:50 hod. na trase [adresa], bylo vozidlo taxislužby značky [jméno FO], státní poznávací značky [SPZ] viditelně a čitelně označeno střešní svítilnou žluté barvy s nápisem TAXI, jménem a příjmením dopravce na vozidle a vybaveno měřící soustavou taxametru splňující požadavky dle právního předpisu a aktuálním výpisem z evidence vozidel taxislužby a byla mu uložena pokuta ve výši 150 000 Kč. Proti rozhodnutí ze dne 18. 3. 2019 se žalobce odvolal. [Anonymizováno] bylo odvolání předloženo dne 29. 3. 2019. Dne 4. 4. 2019 byl [Anonymizováno] zaslán spis Magistrátu. Rozhodnutím ze dne 3. 11. 2021, č. j. [Anonymizováno] rozhodlo [Anonymizováno] jakožto odvolací orgán tak, že rozhodnutí v části, že dopravce porušil ustanovení § 21 odst. 3 písm. c), bod 1, § 21 odst. 3 písm. c) bod 2 a § 21 odst. 3 písm. b) zákona o silniční kontrole, tím, že nezajistil, aby při poskytování přepravy 21. 6. 2018 od 10:50 hod. do 11:50 hod. na trase [adresa], bylo vozidlo taxislužby značky [jméno FO], státní poznávací značky [SPZ] viditelně a čitelně označeno střešní svítilnou žluté barvy s nápisem TAXI, jménem a příjmením dopravce na vozidle a vybaveno měřící soustavou taxametru splňující požadavky dle právního předpisu, zrušil a řízení v této věci zastavil. Výrokem II. rozhodl tak, že rozhodnutí správního orgánu ve zbývající části změnil co do specifikace zákonných ustanovení a taxametru a snížil uloženou pokutu dopravci na částku 70 000 Kč, ve zbytku rozhodnutí Magistrátu potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 4. 11. 2021. Proti rozhodnutí [Anonymizováno] podal žalobce dne 2. 1. 2022 žalobu k [Anonymizováno]. Dne 31. 1. 2022 byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku, který zaplatil dne 2. 2. 2022. Dne 26. 4. 2022 se [Anonymizováno] jako žalovaná vyjádřila ve věci a na den 2. 3. 2023 bylo nařízeno jednání, které bylo k žádosti žalobce odročeno na nový termín dne [datum]. Dne [datum] vydal [Anonymizováno] rozsudek č. j. [spisová značka], kterým rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 3. 11. 2021, č.j. [Anonymizováno] ve výroku II. a III. zrušil a věc vrátil [Anonymizováno] k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 4. 4. 2022. V soudním řízení vedeném pod. sp. zn. [spisová značka] bylo nařízeno jednání na den [datum], přičemž žaloba byla soudu podána dne 2. 1. 2020. Rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 18. 7. 2023, č.j. [Anonymizováno] rozhodlo [Anonymizováno] o odvolání do rozhodnutí Magistrátu ze dne 18. 3. 2019, č.j. [spisová značka] tak, že se rozhodnutí ve zbývající části ruší a řízení se zastavuje, neboť dopravce již byl za týž skutek v souvislosti s poskytnutím předmětné přepravy vozidlem nevybaveným taxametrem v minulosti potrestán. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 7. 2023.

6. Dne 21. 7. 2023 žalobce vyzval žalovanou k uspokojení žalobou uplatněného nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. (Nárok na náhradu škody ze dne 21. 7. 2023, vyrozumění o přijetí žádosti ze dne 24. 7. 2023). Žalovaná Vyjádřením k žádosti ze dne 5. 12. 2023 v rámci předběžného projednání nároku konstatovala, že celková délka 4 roky, 5 měsíců a 19 dnů, tj. od 31. 1. 2019 do 20. 7. 2023, byla nepřiměřeně dlouhá, došlo k porušení práva žadatele na spravedlivý proces a žadateli se omluvila. Dále uvedla, že s ohledem na zapojení několika orgánů veřejné moci ve věci (Magistrát, [Anonymizováno] a MS [Anonymizováno], že žadatel se o řízení nezajímal, nedomáhal se vydání rozhodnutí, a na marginální význam řízení pro žadatele se konstatování porušení práva jeví jako dostatečná kompenzace. Dále uvedla, že správní řízení je řízením neveřejným, tedy nemohlo vejít ve všeobecnou známost, a proto nelze dospět k závěru, že by bylo třeba veřejné omluvy, jak se žadatel dožadoval. Rovněž neshledal nárok na omluvu na samostatné listině, když omluva byla poskytnuta v rámci vyjádření k nároku na zadostiučinění. (Vyjádření k žádosti o odškodnění ze dne 5. 12. 2023).

7. Z dokumentu [Anonymizováno] ze dne 22. 6. 2021 - Údaje o nárůstu agendy na Magistrátu [Anonymizováno] související s činností společnosti [Anonymizováno] soud zjistil, že od 1. 1. 2010 do 31. 8. 2014, kdy na český trh vstoupila společnost [Anonymizováno], bylo provedeno celkem 1 967 kontrol, ze kterých v 504 případech došlo k porušení právních předpisů. Ode dne 1. 9. 2014 do 31. 12. 2020 bylo provedeno celkem 2 440 kontrol, ze kterých v 1 829 případech došlo k porušení právních předpisů. Řidičů společnosti [Anonymizováno] se z tohoto počtu týkalo celkem 542 kontrol, při kterých bylo shledáno v 536 případech porušení zákona č. 111/1994 Sb., a ve 101 případech porušení zákona č. 526/1990 Sb. Za období od 1. 1. 2010 do 31. 8. 2014 bylo zahájeno správní řízení v 1 154 případech, z toho došlo k vydání rozhodnutí v 930 případech. V období od 1. 9. 2014 do 31. 12. 2020 došlo k zahájení 1 752 řízení, z nichž bylo vydáno rozhodnutí v 1 646 případech. Magistrát [Anonymizováno] rozhodoval jako odvolací orgán proti rozhodnutí jednotlivých městských částí v roce 2017 v 17 případech, z nichž 2 se týkaly řidičů [Anonymizováno], v roce 2018 ve 26 případech, z nichž 24 se týkalo řidičů [Anonymizováno], v roce 2019 v 44 případech, z nichž 39 se týkalo řidičů [Anonymizováno], v roce 2020 ve 102 případech, z nichž 84 se týkalo řidičů [Anonymizováno].

8. Ze Stanoviska [Anonymizováno] k nárůstu agendy správních orgánů v souvislosti s činností společnosti [Anonymizováno] ze dne 29. 6. 2021 soud dále zjistil, že dopravci využívající aplikaci [Anonymizováno] si byli vědomi postupu v rozporu se zákonem o silniční dopravě. V protiprávní činnosti pokračovali i poté, co věc byla šetřena správními orgány a před soudy. Dopravci jsou zastupováni shodným zástupcem, procesní zastoupení je obstrukční, většina pokut a kaucí je hrazena z účtu právního zástupce [jméno FO]. V letech 2017 – 2019 narostl celkový nápad [Anonymizováno] zhruba o 50 – 100 %. Proti rozhodnutí [Anonymizováno] jsou ve valné většině případů podávány žaloby k soudu, ke kterým se [Anonymizováno] vyjadřuje. Většina žalob je zamítána, stejně jako kasační stížnosti.

9. Z dalších listin provedených k důkazu soud neučinil žádná zjištění významná pro posouzení věci, a proto se jimi v odůvodnění rozhodnutí podrobněji nezabýval. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Další návrhy na provedení důkazů soud pro nadbytečnost či nezákonnost důkazů zamítl. Soud se zejména nezabýval navrženými důkazy, jež měly prokázat, z jakého účtu, resp. jakých prostředků byla uhrazena pokuta uložená žalobci. Z informace o adresátovi účtu, ze kterého byla uhrazena pokuta, nelze totiž bez dalšího dovozovat, že by byla uhrazena z finančních prostředků majitele účtu (advokáta žalobce), nikoli z prostředků samotné žalobkyně. Nadto soud uvádí, že zastává názor, že informace o majiteli účtu a peněžních prostředcích na účtu podléhají bankovnímu tajemství i advokátní mlčenlivosti, a proto tyto informace nelze v řízení použít jako důkaz. (k tomu Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č.j. 19 Co 385/2022-207)

10. Co se týče závěru o skutkovém stavu lze odkázat na shora vyložená zjištění, která soud učinil.

11. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

12. Podle ust. § 1 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdškZ“), stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

13. Podle ust. § 5 OdškZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

14. Podle ust. § 13 odst. 1 OdškZ odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle ust. § 31a odst. 1 OdškZ se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Podle ust. § 32 odst. 3 OdškZ nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

17. Podle ust. § 14 odst. 1 výše OdškZ se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 stejného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Podle ust. § 71 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, je správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Dle odst. 3 citovaného ustanovení pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

19. Soud na tomto místě konstatuje, že byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu a žaloba byla podána u soudu včas.

20. Soud se dále zabýval otázkou, zda se na tento případ aplikuje čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Ačkoli se tento článek Úmluvy týká trestního obvinění, judikatura dovodila, že se tím myslí i obvinění z přestupku, tedy na řízení o přestupku je potřeba vztáhnout tuto Úmluvu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1273/2016). Soud má tedy za to, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je jednoznačně aplikovatelný. Dojde-li tedy v řízení k porušení základního práva nebo svobody, je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že tím došlo ke vzniku nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, což se vztahuje na celkovou délku řízení, a nikoliv pouze na jednotlivé průtahy. Předpokladem odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu je naplnění těchto předpokladů: a) nesprávný úřední postup, b) nemajetková újma, c) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Uvedené předpoklady musí být naplněny kumulativně. Soud dospěl v projednávané věci k závěru, že v namítaném správním řízení a zejména v navazujícím soudním řízení správním došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, které soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu (viz např. nález ÚS ze dne 14. října 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20) posuzuje jako řízení jediné, neboť jejich předmětem bylo rozhodování ve věci základního práva žalobce a ten měl právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, zahrnující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.

21. Co se celkové doby řízení týče, právo žalobce bylo v předmětném správním řízení a navazujícím řízení soudním porušeno a obě tato řízení posuzovaná jako jeden celek trvala nepřiměřeně dlouhou dobu, když od zahájení správního řízení do skončení navazujícího soudního řízení uplynula doba nepřiměřená složitosti věci, a to zejména v důsledku zjištěných průtahů v odvolacím řízení u [Anonymizováno] a navazujícím soudním řízení u [Anonymizováno]. Žalovaná ostatně netvrdila a v řízení nebylo zjištěno, že by věc byla skutkově, hmotněprávní či procesně složitá. Správní řízení v prvním stupni bylo projednáno ve lhůtě přiměřené, trvalo od 31. 1. 2019 (doručení oznámení o zahájení řízení žalobci, resp. jeho zástupci) do 18. 3. 2019 (rozhodnutí Magistrátu). Proti rozhodnutí bylo dne 20. 3. 2019 podáno odvolání, které bylo doplněno dne 25. 3. 2019 a dne 29. 3. 2019. Dne 4. 4. 2019 byl [Anonymizováno] postoupen spis magistrátu a [Anonymizováno] rozhodlo o odvolání teprve dne 3. 11. 2021, tedy za 2 roky a 7 měsíců, přestože v řízení neprobíhalo žádné složité dokazování či jiné úkony, které by mohly odůvodnit délku daného řízení. Rovněž [Anonymizováno] o podané žalobě ze dne 2. 1. 2022 proti rozhodnutí [Anonymizováno] rozhodl teprve dne [datum], tedy po roce a 5 měsících od podání žaloby. Ze spisu odvolacího orgánu soud zjistil, že mezi postoupením spisu a rozhodnutí ve věci byl učiněn jediný úkon, a to dne 1. 10. 2021, podle kterého došlo k určení oprávněné úřední osoby. Ze soudního spisu soud zjistil, že v řízení byly po podání žaloby činěny koncentrované úkony, avšak po odeslání vyjádření žalované žalobci dne 12. 5. 2022 soud po dobu jednoho roku neučinil žádný úkon. Dne 26. 5. 2023 byli účastníci vyrozuměni o nařízení jednání na den [datum]. S ohledem na zjištěný nekoncentrovaný postup v rámci odvolacího a soudního řízení a celkovou délku řízení je třeba řízení jako celek již považovat za nepřiměřeně dlouhé, což ostatně žalovaná nesporuje a sama dospěla v rámci vypořádání nároku žalobce před podáním žaloby k závěru o nepřiměřené délce řízení jako celku.

22. S ohledem na závěr soudu je v daném případě nutné uplatnit vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 862/10). Žalobce se jednání soudu bez omluvy nezúčastnil, proto přišel o možnost doplnit tvrzení, nepřiměřeně dlouhé řízení pro něho mělo zvýšený význam a v čem spočíval. Žalobce k nemajetkové újmě ničeho konkrétního netvrdil, nijak nezdůvodnil, z jakého důvodu se odchyluje od vyčíslení výše zadostiučinění dle Stanoviska.

23. Soud se zabýval konkrétními okolnostmi případu s odkazem § 31a odst. 3 OdškZ. Ohledně složitosti věci dospěl k závěru, že se nejednalo o zvlášť složitý případ. V rámci odvolacího řízení došlo k rozhodnutí o odvolání po roce a 7 měsících s tím, že v mezidobí byl učiněn jediný úkon, a to určení pověřené osoby, což nelze považovat za plynulé řízení. Přezkoumávané soudní řízení správní započalo plynule, k rozhodnutí ve věci však došlo s delším časovým odstupem. Celkově se jednalo o řízení projednávané ve třech stupních (dvoustupňové správní řízení, jednostupňové soudní řízení), žalobce v průběhu řízení nevyužil prostředky ke snaze o vydání rozhodnutí v co nejkratší době (např. dotaz na stav věci, návrh na určení lhůty k vydání rozhodnutí, žaloba proti nečinnosti atp.). K nekoncentrovanému postupu v řízení došlo ve fázi odvolacího řízení i v řízení o správní žalobě, v rozhodování správního orgánu I. stupně nebyl zjištěn nekoncentrovaný postup. Jelikož složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci i počet instancí, v nichž byla věc řešena a dále složitost věci samu o sobě, soud zohlednil, že věc probíhala před třemi instancemi, neboť řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu (resp. přezkumného správního orgánu), pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, což má dopad na celkovou délku řízení. Dále má soud za prokázané, že žalobce v řízení ničeho nečinil, tedy sám nepřispěl k průtahům v řízení, avšak ani se po celou dobu řízení o jeho průběh nezajímal, neučinil jediný dotaz, z jakého důvodu stále nedošlo k rozhodnutí ve věci, jak v odvolacím řízení, tak v řízení soudním. Rovněž nevyužil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, jak uvedeno výše. Soud tedy shledává délku řízení již jako nepřiměřenou, ale s ohledem na projednávání věci ve třech stupních a minimální zájem žalobce o stav řízení jako nijak zásadní. Tato skutečnost by měla jednoznačný vliv na výši zadostiučinění, a to na její snížení. K vyčíslení takového snížení soud však nepřikročil, a to pro důvody dále uvedené.

24. Dalším kritériem je postup orgánu veřejné moci během řízení; tento může být kvalifikován buď jako snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů, nebo na druhé straně jako bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu (tzv. průtahy v řízení). Zohlednit v tomto ohledu lze například delší dobu, která uplynula mezi jednotlivými jednáními, či prodlevy při předávání spisu mezi jednotlivými institucemi. Výjimečně je možné brát ohled i na dočasnou přetíženost konkrétního správního orgánu či konkrétní úřední osoby, avšak jen tato skutečnost nemůže sloužit k ospravedlnění nepřiměřené délky řízení. Nedostatečná organizace práce, špatná personální situace či nedokonalá právní úprava nemohou jít k tíži poškozeného. Pro projednávanou věc je nutno akcentovat, jak již uvedeno výše, že v řízení o odvolání a v řízení před [Anonymizováno] nebylo postupováno bez zbytečných průtahů. V tomto ohledu je nicméně nutno podpůrně přihlédnout ke skutečnosti, že [Anonymizováno] byl zejména v uplynulé době z důvodu předešlé úpravy místní příslušnosti správních soudů, co se týče jeho správní části, neúměrně zatížen, což vedlo k prodlužování doby řízení. Současně není bez významu, že přetíženy byly i přestupkové orgány, jak bylo zjištěno z dokumentů o nárůstu agendy na Magistrátu a [Anonymizováno]. Jak soud zjistil z provedeného dokazování, vstupem aplikace [Anonymizováno] na český trh došlo ke skokovému nárůstu agendy přestupkových orgánů, kdy tyto byly povinny mj. vypořádávat podněty ke kontrolní činnosti podané oznamovateli přestupků. Je přitom zřejmé, že stát nemohl na daný skokový nárůst reagovat tak pružně, aby tento zcela vyrovnal. Nicméně danými skutečnostmi, tj. přetížením soudů i přestupkových orgánů, nelze bez dalšího ospravedlnit délku daného řízení, neboť je věcí státu, jak personálně a organizačně technicky zajistí výkon svých činností. Soud je však názoru, že s ohledem na výjimečnou a skokovou situaci, nelze od těchto okolností rovněž zcela odhlížet.

25. Za zásadní faktor ovlivňující výši zadostiučinění, v daném případě míru morální újmy, soud shledal význam předmětu řízení pro žalobce. Kritérium významu předmětu řízení pro účastníka (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk), tedy to, co je pro něj v sázce, je přitom zásadně nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 242/2016). Případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému; konstatování porušení práva či jiné morální zadostiučinění v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla zásadně negativně projevit.

26. Žalobce v žalobě netvrdil žádný zvýšený význam. Samotné přestupkové řízení není řízením se zásadně zvýšeným významem, neboť se netýká osobní svobody, ochrany osobnosti, rodinně právních vztahů atp., přestože je rozhodováno o provinění. Žalovaná naproti tomu tvrdila nepatrný význam posuzovaného řízení pro poškozeného žalobce. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně nižšího významu předmětu řízení pro poškozeného tíží žalovanou. Na základě uvedených tvrzení žalovanou a provedených důkazů soud přihlédl v prvé řadě k tomu, že žalobce byl ve správním řízení uznán vinným ze spáchání přestupku, jehož se prokazatelně dopustil. Příslušné řízení bylo jen logickým důsledkem protiprávní činnosti žalobce, který svým jednáním jeho zahájení způsobil. Při stanovení formy či výše náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení se při hodnocení významu předmětu řízení přihlíží k tomu, že poškozený (pachatel) byl uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3514/2017 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Soud má za to, že stejný závěr musí beze sporu platit i v přestupkovém řízení. Ničeho na tom nemůže změnit ani skutečnost, že rozhodnutí Magistrátu o přestupku a uložení pokuty bylo nakonec zrušeno a řízení zastaveno, neboť k tomu došlo z důvodu, že žalobce byl již za daný přestupek potrestán jako řidič vozidla, nikoli proto, že by se skutku nedopustil.

27. Soud rovněž zohlednil, že žalobce byl po celou dobu řízení zastoupen právním zástupcem [Jméno advokáta], který současně zastupoval velké množství dalších řidičů a dopravců společnosti [Anonymizováno]. Právní zástupce žalobce proto musel být informován o vývoji náhledu soudní judikatury na přepravu prostřednictvím společnosti [Anonymizováno], kdy od roku 2017 soudy postupovaly v posouzení charakteru přepravy prostřednictvím aplikace [Anonymizováno] jednotně. Úspěch, resp. neúspěch ve věci byl předvídatelný a žalobce mohl být prostřednictvím svého právního zástupce o tomto informován, čímž se značně snižuje míra nejistoty o výsledku řízení pro žalobce. K tomuto závěru soud dospěl zejména s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 20. 12. 2017 sp. zn. C-434/15, a konstantní judikaturu vyšších soudů od roku 2017 posuzující přepravu prostřednictvím aplikace [Anonymizováno] jako výkon taxislužby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu 9 As 291/2016-136 ze dne 31. 10. 2017, či rozsudek Městského soudu v Praze 10 A 158/2017-37 ze dne 14. 11. 2019). Dále soud přihlédl ke skutečnosti, že se žalobce řízení v žádném stádiu osobně neúčastnil. Tento nezájem žalobce o průběh řízení dle názoru soudu rovněž svědčí o sníženém významu řízení pro žalobkyni (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3694/2014). Výši uložené sankce s ohledem na význam řízení pro žalobce soud blíže nehodnotil, neboť žalobce nijak netvrdil, že by uložená pokuta zasáhla do jeho osobního života či pro něj znamenala likvidní výši. Vzhledem k uvedenému má soud za to, že význam řízení byl pro žalobce spíše nepatrný.

28. Soud po zhodnocení všech kritérií v předmětné věci dospěl k závěru, že konstatování porušení práva spolu s omluvou, což již učinila sama žalovaná ve Vyjádření k žádosti o odškodnění ze dne 5. 12. 2023, je dostačujícím odškodněním morální kompenzace. Soud proto neshledal důvodným nárok žalobce na zadostiučinění v penězích, ostatně ani sám žalobce netvrdil žádné výjimečné okolnosti, pro které by mu mělo být poskytnuto i peněžité zadostiučinění, nadto ve výši odchylující se od pravidel vyčíslení zadostiučinění za nepřiměřenou délku dle Stanoviska.

29. Žalobce vedle peněžitého zadostiučinění žádal i morální odškodnění ve formě omluvy na samostatné listině a dále na webových stránkách [Anonymizováno]. Soud z vyjádření žalované k žádosti o odškodnění zjistil, že žalovaná se vedle konstatování porušení práva žalobci současně omluvila. Omluvu žalované, učiněnou v rámci vyjádření má soud s ohledem na povahu správního řízení, které bylo řízením neveřejným, tedy pokud jej sám žalobce nezveřejnil, v obecnou známost nemohlo vzejít a nevzešlo, za dostatečnou, a proto nárok žalobce na omluvu na samostatné listině neshledal důvodným. Nadto soud uvádí, že z obsahu poskytnuté omluvy a z textu omluvy požadované žalobcem v žalobě je zřejmé, že po obsahové stránce se jedná v zásadě o shodné texty. Jediným rozdílem je tudíž to, že žalobce žádá, aby byla omluva na samostatné listině, k čemuž však soud neshledal žádné opodstatnění. Soud dále neshledal důvodným ani nárok žalobce na veřejnou omluvu na webových stránkách žalované, neboť jak uvedeno výše, správní řízení bylo neveřejné, tedy v obecnou známost nemohlo, pokud jej sám žalobce nezveřejnil, vejít. Ostatně ani sám žalobce netvrdil, že by řízení ve veřejnou známost vzešlo.

30. Soud s ohledem na uvedené nároky žalobce na finanční zadostiučinění a omluvy formou zaslání samostatné listiny s omluvou žalobci a uveřejnění omluvy na webových stránkách žalované pro nedůvodnost zamítl, jak uvedeno ve výroku I., II. a III. rozsudku.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”), tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (vyjádření žalované k žalobě ze dne 22. 4. 2024 a účast na jednání dne 9. 8. 2024) dle ust. § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

32. Uloženou povinnost je žalobkyně povinna splnit ve lhůtě, které byla určena podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení