15 Co 451/2024 - 500

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Slavíkové a soudců Mgr. Olgy Lenochové a JUDr. Jana Chmela, Ph.D. ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO: [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 1 891 121 Kč s příslušenstvím a měsíční důchod 15 865,20 Kč k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. května 2024, č. j. 28 C 69/2015–427, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Shora v záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 1 540 257,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 379 219,87 Kč za dobu od 13. 2. 2015 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 641,68 Kč za dobu od 1. 5. 2021 do zaplacení, z částky 12 580,11 Kč za dobu od 1. 6. 2021 do zaplacení, z částky 12 580,11 Kč za dobu od 1. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 273,90 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do zaplacení, z částky 11 641,68 Kč za dobu od 1. 8. 2021 do zaplacení, z částky 13 273,90 Kč za dobu od 1. 9. 2021 do zaplacení, z částky 12 580,11 Kč za dobu od 1. 10. 2021 do zaplacení, z částky 11 641,68 Kč za dobu od 1. 11. 2021 do zaplacení, z částky 12 580,11 Kč za dobu od 1. 12. 2021 do zaplacení, z částky 13 273,90 Kč za dobu od 1. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 269,71 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do zaplacení, z částky 11 312,87 Kč za dobu od 1. 3. 2022 do zaplacení, z částky 13 902,90 Kč za dobu od 1. 4. 2022 do zaplacení, z částky 10 356,02 Kč za dobu od 1. 5. 2022 do zaplacení, z částky 13 226,55 Kč za dobu od 1. 6. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 580,90 Kč za dobu od 1. 7. 2022 do zaplacení, z částky 11 524,79 Kč za dobu od 1. 8. 2022 do zaplacení, z částky 13 580,90 Kč za dobu od 1. 9. 2022 do zaplacení, z částky 13 359,90 Kč za dobu od 1. 10. 2022 do zaplacení, z částky 13 359,90 Kč za dobu od 1. 11. 2022 do zaplacení, z částky 13 359,90 Kč za dobu od 1. 12. 2022 do zaplacení, z částky 13 359,90 Kč za dobu od 1. 1. 2023 do zaplacení, z částky 14 621,40 Kč za dobu od 1. 2. 2023 do zaplacení, z částky 14 158,73 Kč za dobu od 1. 3. 2023 do zaplacení, z částky 14 621,40 Kč za dobu od 1. 4. 2023 do zaplacení, z částky 11 869,36 Kč za dobu od 1. 5. 2023 do zaplacení, z částky 14 621,40 Kč za dobu od 1. 6. 2023 do zaplacení, z částky 14 113,40 Kč za dobu od 1. 7. 2023 do zaplacení, z částky 13 163,59 Kč za dobu od 1. 8. 2023 do zaplacení, z částky 14 113,40 Kč za dobu od 1. 9. 2023 do zaplacení, z částky 14 113,40 Kč za dobu od 1. 10. 2023 do zaplacení, z částky 14 113,40 Kč za dobu od 1. 11. 2023 do zaplacení, z částky14 113,40 Kč za dobu od 1. 12. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 163,59 Kč za dobu od 1. 1. 2024 do zaplacení, z částky 15 865,20 Kč za dobu od 1. 2. 2024 do zaplacení, z částky 15 318,66 Kč za dobu od 1. 3. 2024 do zaplacen a z částky 14 131,91 Kč za dobu od 1. 4. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žalované uložil povinnost platit žalobci za období počínající od 1. 6. 2024 částku 15 318,66 Kč měsíčně, a to vždy nejpozději do konce kalendářního měsíce, za který je hrazeno (výrok II.). Zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 350 863,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 101 222,23 Kč za dobu od 13. 2. 2015 do zaplacení, z částky 9 233 Kč za dobu od 1. 4. 2015 do zaplacení, z částky 9 233 Kč za dobu od 1. 5. 2015 do zaplacení, z částky 9 233 Kč za dobu od 1. 6. 2015 do zaplacení, z částky 9 233 Kč za dobu od 1. 7. 2015 do zaplacení,z částky 9 233 Kč za dobu od 1. 8. 2015 do zaplacení, z částky 9 233 Kč za dobu od 1. 9. 2015 do zaplacení, z částky 9 233 Kč za dobu od 1. 10. 2015 do zaplacení, z částky 9 233 Kč za dobu od 1. 11. 2015 do zaplacení, z částky 9 233 Kč za dobu od 1. 12. 2015 do zaplacení, z částky 9 233 Kč za dobu od 1. 1. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 2. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 2. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 3. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od1. 4. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 5. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 6. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 7. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 8. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 9. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 10. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 11. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 12. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 1. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 2. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 3. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 4. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 5. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 6. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 7. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 8. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 9. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 10. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 11. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 12. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 1. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 2. 2018 do zaplacení, z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 3. 2018 do zaplacení, z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 4. 2018 do zaplacení, z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 5. 2018 do zaplacení, z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 6. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 7. 2018 do zaplacení, z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 8. 2018 do zaplacení, z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 9. 2018 do zaplacení, z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 10. 2018 do zaplacení, z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 11. 2018 do zaplacení, z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 12. 2018 do zaplacení, z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 1. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 2. 2019 do zaplacení, z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 3. 2019 do zaplacení, z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 4. 2019 do zaplacení, z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 5. 2019 do zaplacení, z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 7. 2019 do zaplacení, z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 8. 2019 do zaplacení, z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 9. 2019 do zaplacení, z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 10. 2019 do zaplacení, z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 11. 2019 do zaplacení, z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 12. 2019 do zaplacení, z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 1. 2020 do zaplacení, z částky 12 866,50 Kč za dobu od 1. 2. 2020 do zaplacení, z částky 12 866,50 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení, z částky 12 866,50 Kč za dobu od 1. 4. 2020 do zaplacení, z částky 12 866,50 Kč za dobu od 1. 5. 2020 do zaplacení, z částky 12 866,50 Kč za dobu od 1. 6. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 866,50 Kč za dobu od 1. 7. 2020 do zaplacení, z částky 12 866,50 Kč za dobu od 1. 8. 2020 do zaplacení, z částky 12 866,50 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do zaplacení, z částky 12 866,50 Kč za dobu od 1. 10. 2020 do zaplacení, z částky 10 730 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení, z částky 10 730 Kč za dobu od 1. 12. 2020 do zaplacení, z částky 10 730 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení, z částky 13 273,90 Kč za dobu od 1. 2. 2021 do zaplacení, z částky 13 273,90 Kč za dobu od 1. 3. 2021 do zaplacení, z částky 13 273,90 Kč za dobu od 1. 4. 2021 do zaplacení, z částky 1 632,22 Kč za dobu od 1. 5. 2021 do zaplacení, z částky 693,79 Kč za dobu od 1. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 632,22 Kč za dobu od 1. 8. 2021 do zaplacení, z částky 693,79 Kč za dobu od 1. 10. 2021 do zaplacení, z částky 1 632,22 Kč za dobu od 1. 11. 2021 do zaplacení, z částky 693,79 Kč za dobu od 1. 12. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 633,19 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do zaplacení, z částky 2 590,03 Kč za dobu od 1. 3. 2022 do zaplacení, z částky 3 546,88 Kč za dobu od 1. 5. 2022 do zaplacení, z částky 676,35 Kč za dobu od 1. 6. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 056,11 Kč za dobu od 1. 8. 2022 do zaplacení, z částky 462,67 Kč za dobu od 1. 3. 2023 do zaplacení, z částky 2 752,04 Kč za dobu od 1. 5. 2023 do zaplacení, z částky 949,81 Kč za dobu od 1. 8. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 13 163,59 Kč za dobu od 1. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 949,81 Kč za dobu od 1. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 546,54 Kč za dobu od 1. 3. 2024 do zaplacení a z částky 1 733,29 Kč za dobu od 1. 4. 2024 do zaplacení (výrok III.). Zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobce domáhal, aby mu byla žalovaná povinna platit za období počínající od 1. 6. 2024 částku 546,54 Kč měsíčně (výrok IV.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám právního zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 140 857 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.). Žalované uložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 soudní poplatek ve výši 77 013 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VI.).

2. Takto rozhodl v pořadí třetím rozsudkem o žalobě, podanou k soudu dne 13. 02. 2015, kterou se žalobce domáhal zaplacení bolestného, náhrady za ztížení společenského uplatnění, nákladů spojených s léčením, náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, vše v souvislosti se zraněními utrpěnými žalobcem při dopravní nehodě, k níž došlo dne 26. 05. 2012 (dále jen „dopravní nehoda“). Žalobce utrpěl zlomeninu pravé stehenní kosti, utržení vazů v levém koleni a zlomeninu lýtkové kosti. Uvedená zranění si vyžádala hospitalizaci s operačním zákrokem a vedla k omezení hybnosti žalobce. Zranění žalobce si vyžádala dlouhodobé léčení. Žalobce uplatnil shora uvedené nároky související s předmětnou dopravní nehodou u žalované. Na bolestném požadoval úhradu ve výši 21 600 Kč, na ztížení společenského uplatnění žádal 225 000 Kč, a na nákladech vynaložených na léčení požadoval částku 18 850 Kč za odborné vyšetření [tituly před jménem] [jméno FO]. Dále pak žádal náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po jejím skončení. O nárocích žalobce na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění (přiznána celkem částka 246 000 Kč), bylo pravomocně rozhodnuto výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně ze dne 25. 11. 2019, č. j. 28 C 69/2015-169, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 10. 03. 2020 a opravného usnesení ze dne 20. 03. 2024. Nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti byl kvantitativně změněn podáním žalobce došlým soudu dne 19. 04. 2024. Změna žaloby byla připuštěna usnesením vydaným při ústním jednání soudu prvního stupně dne [datum].

3. Aktuální předmět řízení představuje nárok žalobce na zaplacení částky 18 850 Kč s úrokem z prodlení z titulu nákladů léčení (zaplacených [tituly před jménem] [jméno FO] v souvislosti s operací podstoupenou žalobcem dne 02. 05. 2013), částky 171 831,70 Kč s úrokem z prodlení z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (za období od 16. 06. 2012 do 09. 06. 2013) a dále částky 1 700 439,30 Kč s úrokem z prodlení a měsíčního důchodu 15 865,20 Kč, obojí z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (za období od 10. 06. 2013). K nároku na náhradu za ztrátu na výdělku uváděl žalobce, že před nehodou pracoval ve dvou pracovních poměrech, jako hlavní lešenář u společnosti [společnost][právnická osoba]., IČO [IČO], s průměrným měsíčním výdělkem 7 206 Kč a dále jako obchodní ředitel u společnosti [společnost 2] [právnická osoba]., IČO [IČO], s průměrným měsíčním výdělkem 22 740 Kč, tudíž by náhrada měla být vypočtena s ohledem na oba. Dále uváděl, že jeho pracovní schopnost se v průběhu času měnila (nejprve byla zachována v rozsahu 30 %, od září 2014 se zvýšila na 50 % a od října 2020 se zvýšila na 55 %) a odpovídajícím způsobem se měnil i pobíraný invalidní důchod, který by měl být zohledněn.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala dopravní nehodu, zranění žalobce a existenci pojištění. K nároku na náhradu nákladů léčení namítla, že není zřejmé, jaké lékařské výkony [tituly před jménem] [jméno FO] provedl, a nejedná se o účelné náklady spojené s léčením. K náhradě na náhradu za ztrátu na výdělku sporovala žalobcem tvrzený výkon obou pracovních poměrů, což má vliv i na náhradu po skončení pracovní neschopnosti včetně renty. Ve vztahu k nárokům uplatněným žalobcem až v rámci změny žaloby namítla promlčení.

5. Jak již shora uvedeno, soud prvního stupně nejprve vyhověl žalobě rozsudkem ze dne 25. 11. 2019 ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 10. 03. 2020 a opravného usnesení ze dne 26. 05. 2020 co do částky 246 000 Kč (odškodnění nároku na bolestné a ztížení společenského uplatnění), a ohledně zbývajících nároků žalobu zamítl. Proti zamítavým výrokům a nákladovým výrokům tohoto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Městský soud v Praze odvolání žalobce vyhověl, když usnesením ze dne 25. 02. 2021, č. j. [spisová značka], rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích a navazujících nákladových výrocích zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupě k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkl nepřezkoumatelnost rozsudku, když nebylo zřejmé, z jakých důkazů vycházel ve svém rozhodnutí, co z provedených důkazů konkrétně zjistil a na jakých skutkových zjištěních staví svůj závěr o tom, že žalobce neprokázal existenci dvou souběžných pracovních poměrů v době škodní události. Uložil soudu prvního stupně, aby v tomto směru dokazování doplnil a znovu posoudil nároky žalobce na odškodnění za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, po jejím skončení a rentu do budoucna, včetně nákladů na léčení.

6. Rozsudkem ze dne 07. 11. 2022, č. j. 28 C 69/2015–296 soud prvního stupně zamítl žalobu ohledně částky 479 789,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 13. 02. 2015 do zaplacení, měsíční platby ve výši 8 480 Kč počínaje dnem 08. 09. 2014 a ohledně částky 18 850 Kč. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 11. 2023, č. j. [spisová značka], zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Konstatoval, že rozsudek trpí shodným vadami, které byly soudu prvního stupně vytýkány již v souvislosti s předchozí rozhodnutím, pro které je rozsudek i nadále nepřezkoumatelný. Odvolací soud s ohledem na délku řízení (žaloba podána 13. 02. 2015) a s přihlédnutím k tomu, že řízení nelze dosud ukončit, přistoupil k zopakování soudem prvního stupně již provedených důkazů tak, aby byl objasněn základ nároku. Na základě zopakovaného dokazování (pracovní smlouvou uzavřenou dne 01. 05. 2012 s [společnost 2] [právnická osoba]., pracovní smlouvou ze dne 10. 06. 2011 uzavřenou s [společnost][právnická osoba]., výkazem průměrného výdělku podle zákona č. 262/2006 Sb., potvrzením o průměrném výdělku z roku 2014 u společnosti [společnost] a u společnosti [společnost 2], potvrzením o vyplacených dávkách nemocenského pojištění vystaveného [správní orgán] dne 29.05.2013 a 04.12.2013, písemnou odpovědí [tituly před jménem] [adresa] ze dne 11.08.2022, výplatními lístky žalobce vystavenými společností [společnost], potvrzením [správní orgán] ze dne 17.08.2022) a zhodnocení provedených důkazů samostatně i v jejich vzájemných souvislostech, dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že základ nároku žalobce na odškodnění újmy za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti i po jejím skončení je dán, stejně tak jako základ nároku na rentu do budoucna. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně provést dokazování ohledně výše žalobcem uplatněného nároku na odškodnění za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po jejím skončení a následně renty do budoucna, když co do základu shledal tyto nároky opodstatněnými. Dále soudu prvního stupně uložil soudu zjistit skutkový stav věci ve vztahu k nároku na úhradu nákladů léčení.

7. Soud prvního stupně proto ohledně závěru o existenci dvou pracovních poměrů žalobce ke dni nehody, u společnosti [společnost][právnická osoba]., a společnosti [společnost 2] [právnická osoba]., odkázal na body 16 až 24 odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2023, č. j. [spisová značka], kdy odvolací soud v uvedených odstavcích uvedl svá skutková zjištění z provedených důkazů, která vyhodnotil v bodech 23 a 24 odůvodnění.

8. S ohledem na zbývající předmět řízení (18 850 Kč s příslušenstvím z titulu nákladů léčení, 171 831,70 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (za období od 16. 06. 2012 do 09. 06. 2013), částky 1 700 439,30 Kč s příslušenstvím a měsíčního důchodu 15 865,20 Kč, obojí z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (za období od 10. 06. 2013), ohledně výše ztráty na výdělku (viz bod 7 až 23 odůvodnění) a ohledně nákladů léčení (viz body 24 až 28 odůvodnění), a korespondenci stran (body 32 a 33 odůvodnění) vyšel soud prvního stupně zejména z následujících skutkových zjištění:

9. Žalobce utrpěl při dopravní nehodě dne 26. 05. 2012 zranění, způsobené řidičem vozidla, ohledně něhož bylo pojištění odpovědnosti za újmu sjednáno u žalované. Žalobce dosahoval v prvním čtvrtletí roku 2012 u zaměstnavatele [společnost][právnická osoba]., průměrného hrubého hodinového výdělku ve výši 43,36 Kč. U zaměstnavatele [společnost 2] [právnická osoba]. ve stejném období nepracoval, jeho pravděpodobný hrubý hodinový výdělek stanovený podle údajů května 2012, činil 163,05 Kč. Žalobce byl v období od 25. 06. 2014 do 20. 05. 2018 veden jako uchazeč o zaměstnání, podpora v nezaměstnanosti mu nebyla poskytována. Za období od 16. 06. 2012 do 09. 06. 2013 byly žalobci vyplaceny [správní orgán] správou sociálního zabezpečení dávky nemocenského pojištění v celkové výši 200 996 Kč. Žalobce byl ke dni 30. 05. 2013 shledán invalidním ve třetím stupni s tím, že jeho pracovní schopnost poklesla o 70 %. Od 10. 06. 2013 přiznán invalidní důchod ve výši 10 602 Kč měsíčně. Invalidní důchod žalobce byl zvýšen od ledna 2014 na 10 646 Kč měsíčně. Žalobce byl následně ke dni 28. 05. 2014 shledán invalidním pouze ve druhém stupni s tím, že jeho pracovní schopnost poklesla jen o 50 %, a byl mu od 08. 09. 2014 snížen invalidní důchod na výši 6 493 Kč měsíčně. Od ledna 2015 byl invalidní důchod žalobce zvýšen na 6 620 Kč měsíčně, od ledna 2016 na 6 660 Kč měsíčně, od ledna 2017 na 6 863 Kč měsíčně, od ledna 2018 na 7 164 Kč měsíčně, od ledna 2019 na 7 886 Kč měsíčně, od ledna 2020 na 8 498 Kč měsíčně. Následně byl žalobce shledán invalidním pouze v prvním stupni s tím, že jeho pracovní schopnost poklesla jen o 45 %, a byl mu od 08. 11. 2020 snížen invalidní důchod na výši 6 829 Kč měsíčně. Od ledna 2021 byl invalidní důchod žalobce zvýšen na 7 127 Kč měsíčně, od ledna 2022 na 7 824 Kč měsíčně, od června 2022 na 8 146 Kč měsíčně, od září 2022 na 8 367 Kč měsíčně, od ledna 2023 na 8 735 Kč měsíčně, od června 2023 na 9 243 Kč měsíčně. Pokles pracovní schopnosti žalobce o 45 % a invalidita prvního stupně trvaly i ke dni 24. 11. 2023. Od ledna 2024 byl invalidní důchod žalobce zvýšen na 9 603 Kč měsíčně.

10. Žalobce podstoupil dne 02. 05. 2013 plánovanou operaci (vynětí šroubu ze zlomené holenní kosti), u poskytovatele zdravotních služeb, společnosti [společnost 3] [právnická osoba], IČO [IČO], kdy ošetřujícím lékařem byl [tituly před jménem] [jméno FO]. [právnická osoba] uhradila společnosti [společnost 3], za péči poskytnutou dne 2. 5. 2013 částku 20 096 Kč. Náklady na léčení spojené s újmou na zdraví žalobce vzniklou při dopravní nehodě si nárokovala formou regresu podle příslušných předpisů. [tituly před jménem] [jméno FO], IČO [IČO], přijal od žalobce dne 15. 05. 2013 částku 18 850 Kč, za „odborné vyšetření, indikaci k operaci, 1. kontrolu a nadstandartní příplatek“ (viz faktura č. [číslo] vystavená [tituly před jménem] [jméno FO]). O úhradu částky 18 850 Kč byl žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] požádán při kontrole dne 15.05. 2013, a to za operaci provedenou 02. 05. 2013; o nutnosti zaplatit tuto částku byl informován dr. [jméno FO] již před operací. Žalobce vyzval žalovanou k plnění výzvou učiněnou jeho právním zástupcem, datovanou 21. 05. 2014.

11. Soud prvního stupně nevyhověl důkaznímu návrhu žalobkyně, aby soud obstaral kompletní účetnictví společnosti [společnost][právnická osoba]., od roku 2016 dále, k prokázání skutečnosti, že žalobce má příjmy z podnikání. V situaci, kdy žalovaná nekonkretizovala, jaké konkrétní příjmy a kdy měl žalobce ze společnosti [společnost][právnická osoba]., mít, byla v tomto směru soudem prvního stupně poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalovaná následně navrhla jako důkaz účetní závěrky společnosti [společnost][právnická osoba]., za roky 2013 až 2016 a 2019 až 2023, kdy požadovala, aby je předložil žalobce či uvedená společnost. Dále navrhla důkazy týkající se stavebního projektu realizovaného společností [společnost 4] [právnická osoba], IČO [IČO], o kterém se dohadovala, že musel žalobci jako jednomu ze společníků uvedené společnosti přinést zisk, a to konkrétně výpis z obchodního rejstříku ohledně uvedené společnosti, informace z katastru nemovitostí, prezentaci z webu, znalecký posudek z oboru ekonomika a účetní závěrky uvedené společnosti za roky 2019 až 2023. Soud prvního stupně tyto důkazy neprováděl a uzavřel, že při absenci konkrétních skutkových tvrzení nelze k žádnému zcela hypotetickému příjmu žalobce z tohoto zdroje pro účely nynějšího řízení přihlížet.

12. Soud prvního stupně na takto zjištěný skutkový stav aplikoval ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), když k dopravní nehodě došlo za účinnosti a platnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a proto aplikoval § 427 odst. 1, § 445, 446 a § 447 odst. 1, 4 a § 449 odst. 1 obč. zák. a § 6 odst. 1, 2 a § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném ke dni 26. 5. 2012.

13. Výpočet výše náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobce soud zahrnul do přehledné tabulky uvedené v bodě 49 odůvodnění, kdy v bodech 47 a 48 vyložil způsob určení průměrného hrubého hodinového výdělku u obou zaměstnavatelů v celkové výši 206,41 Kč. Konstatoval, že zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném ke dni 26. 5. 2012 (dále jen „zákoník práce“), upravoval v § 370 a 371 nároky typově velmi podobné nárokům, které jsou předmětem nynějšího řízení, na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po jejím skončení. Průměrný výdělek se v tomto případě zjišťuje jako hrubý (§ 352 zákoníku práce) a za rozhodné období, kterým je předchozí kalendářní čtvrtletí (§ 354 odst. 1 zákoníku práce). Ve vztahu k náhradě ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti určil průměrný hodinový výdělek (§ 356 odst. 1 zákoníku práce) u zaměstnavatele [společnost][právnická osoba]. (43,36 Kč); u zaměstnavatele [společnost 2] [právnická osoba]. stanovil hodinový výdělek jako pravděpodobný (§ 355 zákoníku práce, a to na 163,05 Kč). U náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, vycházel z čtvrtletí předcházejícímu vzniku invalidity, tedy z prvního čtvrtletí 2013. V situaci, kdy byl žalobce v té době v pracovní neschopnosti, jde u obou zaměstnavatelů o výdělek pravděpodobný, nicméně co do jeho výše lze převzít uvedené částky, neboť výdělkové poměry žalobce se mezitím nijak nezměnily. Soud prvního stupně pro účely obou nároků vycházel z průměrného hrubého hodinového výdělku v celkové výši 206,41 Kč (součet uvedených částek). Na základě tohoto výpočtu soud dospěl k závěru, že žalobcem požadovaná částka ve výši 171 831,70 Kč je dokonce nižší než to, na co žalobci vznikl nárok (203 567,60 Kč), žaloba je tedy v tomto směru plně opodstatněná.

14. U nároku na náhradu ztráty na výdělku za dobu po skončení pracovní neschopnosti uvedl, že v následných letech je zapotřebí průměrný hrubý výdělek zvýšit (valorizovat) podle příslušných prováděcích předpisů vydaných v intencích § 447 odst. 4 obč. zák., resp. v intencích § 390 odst. 2 zákoníku práce, a to počínaje od 01. 01. 2014 až 01.01.2024, kdy v bodě 51 odůvodnění uvedl k jednotlivým časovým obdobím příslušná nařízení vlády. V bodě 52 odůvodnění soud prvního stupně vysvětlil způsob výpočtu náhrady ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobce, který promítl do přehledné tabulky v bodu 53 odůvodnění, která obsahuje jednotlivé částky za jednotlivá časová období, kdy za období od 10. 06. 2013 do 31. 12. 2013 činí celkový ušlý výdělek po odpočtech částku 93 103,83 Kč, za období od 01. 01. 2014 do 07. 09. 2014 částku 114 278,34 Kč. Za období od 08. 09. 2014 byl žalobcem původně požadován důchod 8 480 Kč měsíčně. Po změně žaloby ze dne 19. 04. 2024 žalobce důchod požadoval již od 01. 09. 2014, a to ve výši nejprve 8 839,30 Kč, dále pak v postupně se zvyšujících částkách reprodukovaných v předmětné tabulce ve sloupci 11. Splatnost nároku za jednotlivé měsíce stanovil soud prvního stupně vždy k poslednímu dni měsíce, na který se má hradit.

15. Soud prvního stupně vyhodnotil námitku promlčení uplatněnou žalovanou za včasnou a důvodnou, neboť promlčení měsíčního důchodu (renty) coby opětující se dávky je namístě posoudit podle § 110 odst. 3 obč. zák. s tříletou promlčecí dobou, jak vyložil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4617/2014. V situaci, kdy žalobce žalobu rozšířil její změnou ze dne 19. 04. 2024, lze za promlčené pokládat ty částky měsíčního důchodu, které se staly splatnými před 19. 04. 2021, tedy do března 2021 včetně. S ohledem na to soud přiznal žalobci, vzhledem k výpočtům provedeným v tabulce v bodě 53 odůvodnění, důchod za dobu od 08. 09. 2014 do 31.03. 2021 pouze v žalobcem původně uplatněné výši, což v kapitalizované výši činí celkem 667 941,33 Kč.

16. Ohledně důchodu za další měsíce (kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně), soud prvního stupně vycházel z částky vypočtené v předmětné tabulce ve sloupci 9, ovšem zároveň v jednotlivých měsících nepřekročil požadavek žalobce, pokud byl v daném měsíci nižší než částka vypočtená soudem. Celková kapitalizovaná částka za období od 01. 04. 2021 do 30. 04. 2024 pak činí 493 102,21 Kč. Do budoucna přiznal důchod jako opětující se dávku za období od 01.06. 2024 následující po vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně, a to v poslední vypočtené výši 15 318,66 Kč. Důchod nepřiznal za květen 2024, neboť jej žalobce nepožadoval. Celkem žalobci přiznal na náhradě ztráty na výdělku částku 171 831,70 Kč (za dobu pracovní neschopnosti) a dále částky 93 103,83 Kč, 114 278,34 Kč, 667 941,33 Kč a 493 102,21 Kč (za dobu po skončení pracovní neschopnosti), tj. 1 540 257,41 Kč, a dále měsíční důchod ve výši 15 318,66 Kč; ve zbývajícím rozsahu tyto nároky zamítl.

17. Soud prvního stupně dále zamítl nárok na náhradu částky 18 850 Kč, neboť jej neshledal jako náklad, na jehož kompenzaci by měl žalobce vůči žalované právo ve smyslu zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nárok, neboť dospěl k závěru, že úhrada požadovaná [tituly před jménem] [jméno FO] byla platbou za operaci 02. 05. 2013, která však byla plněním poskytnutým žalobci jiným subjektem a byla tomuto jinému subjektu uhrazena z veřejného zdravotního pojištění. Soud prvního stupně platbu vyhodnotil jako nadstandardní příplatky či platbu související s operací hrazenou z veřejného zdravotního pojištění.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v bodu 65 odůvodnění rozvedl úvahy o rozsahu úspěchu žalobce, kdy zohlednil jako úspěch žalobce jak již dříve přiznanou částku bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši celkem zhruba 246 tisíc korun, tak i aktuálně přiznanou částku 1,54 milionu korun. K úspěchu žalobce za účelem zohlednění důchodu přiznaného do budoucna připočetl i pětinásobek ročního plnění důchodu (tedy šedesátinásobek měsíční částky), tj. zhruba 919 tisíc korun. Za procesní neúspěch pokládal zamítnutí žaloby v rozsahu zhruba 350 tisíc korun i zamítnuté části důchodu (zohledněné opět pětinásobkem ročního plnění) zhruba 33 tisíc korun. Jako procesní neúspěch žalobce zohlednil i zamítnutí nově uplatněného promlčeného úroku z prodlení, neboť vzhledem k jeho značné výši, kterou lze kapitalizovat ke dni rozhodování na cca 500 tisíc korun, by pro účely posouzení úspěchu žalobce bylo nepřihlédnutí k této částce nespravedlivé. Po zohlednění všech uvedených skutečností uzavřel, že žalobce byl úspěšný v rozsahu přibližně tří čtvrtin a neúspěšný v rozsahu přibližně jedné čtvrtiny, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení ve výši , tj. 140 857 Kč, jejíž specifikaci provedl v bodě 66 odůvodnění rozsudku. S ohledem na úspěch žalobce v řízení, který je dle § 11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích osvobozen od poplatkové povinnosti, přešla povinnost uhradit soudní poplatek dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích na žalovanou. Soud prvního stupně proto žalované, uložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 soudní poplatek ve výši 77 013 Kč (dle položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, vycházeje z peněžitého plnění 1 540 257,41 Kč).

19. Proti výrokům I., II. rozsudku soudu prvního stupně, včetně na nich závislých výroků V. a VI., podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Namítla, že soud prvního stupně ani odvolací soud nepřihlédly k tvrzením žalované a jí označeným důkazům, kdy neprovedly navržené důkazy potřebné k objasnění skutkového stavu, pročež dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalovaná zrekapitulovala předchozí rozhodnutí ve věci, kdy zejména namítla nepředvídatelnost vysloveného názoru odvolacího soudu v druhém zrušovacím usnesení ze dne 16.11.2023, kdy odvolací soud dospěl ke skutkovému závěru ohledně existence dvou paralelních pracovních poměrů žalobce. Žalovaná po vrácení věci soudu prvního stupně označila důkazy za účelem zpochybnění existence pracovního poměru mezi žalobcem a [společnost 2] [právnická osoba]., a doplnila tvrzení ohledně žalobcových příjmů po dopravní nehodě. Soud prvního stupně však veškerá tvrzení a důkazní návrhy žalované ignoroval, čímž bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.

20. Dle žalované žalobce neprokázal pracovní poměr u [společnost 2] [právnická osoba]. Žalovaná poukázala na nesrovnatelnosti, které vyplývají z obsahu spisu, kdy má za to, že žalobce fiktivní pracovní poměr „vytvořil“ až po Nehodě, ve spolupráci s tehdejší jednatelkou [společnost 2] [právnická osoba]., [tituly před jménem] [adresa]. Žalovaná považuje za absurdní, aby bylo žalobě (byť částečně) vyhověno, aniž by byly vyslechnuty osoby zaměstnané u [společnost 2] [právnická osoba]. v květnu 2012, které by v případě pravdivosti žalobcových tvrzení byly osobně přítomny jeho angažmá v této společnosti a jistě by ho dosvědčily.

21. Dále žalovaná soudu prvního stupně vytkla způsob, jakým se v bodu 23 odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal s jejími tvrzeními a důkazními návrhy stran žalobcových příjmů po dopravní nehodě. Jedná se o konkrétní tvrzení o tom, že žalobce společně s [jméno FO] postavili prostřednictvím [společnost 4] [právnická osoba] v [místo] bytový dům, kterážto stavební akce by jim při řádném běhu věcí přinesla zisk v řádu desítek milionů korun. [společnost 4] [právnická osoba] v rozporu se zákonem nezveřejňuje ve sbírce listin své účetní závěrky, proto není znám zisk z této činnosti, a zda, resp. v jaké výši, byl žalobci vyplacen podíl na zisku žalobci. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud výroky I., II., V. a VI. napadeného rozsudku zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

22. Proti výrokům III., IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně podal včasné a přípustné odvolání žalobce, neboť je přesvědčený o důvodnosti celého žalobou uplatněného nároku. Žalobce namítl, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když zohlednil opožděně vznesenou námitku promlčení, a došel k závěru, že by uplatněný nárok měl být částečně promlčen. Námitku promlčení měla žalovaná vznést v koncentrační lhůtě, tzn. do konce jednání soudu konaného [datum], ale uplatnila ji až v závěrečném návrhu. Žalobce nesouhlasí, že výpočet průměrného výdělku má být posuzován dle norem pro pracovněprávní účely. Žalobce k vyčíslení předložil výpočet s použitím údajů [správní orgán], který zohledňuje reálný přírůstek průměrné mzdy v meziročním srovnání. Tento žalobce považuje za přiléhavý k projednávané věci. Žalobce má za to, že celý uplatněný nárok je důvodný, a proto požaduje přiznání plné náhrady nákladů řízení. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích III., IV. a V. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví, a uloží žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů.

23. Žalobce při odvolacím jednání konaném dne [datum] uvedl, že v rámci akce [společnost 4] [právnická osoba] bylo prodáno 14 bytových jednotek, 16 bytových jednotek společnosti zůstalo. Stalo se tak z důvodu, že nastala covidová situace a ceny vystoupaly nahoru takovým způsobem, že aby mohl být bytový dům dostavěn, byly na dostavbu bytového domu použity peníze z prodeje u vedených 14ti bytových jednotek.

24. Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, dle ust. § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování o důkazy, které žalobce navrhl k provedení po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. (daňová přiznání společností [právnická osoba]. za roky 2013 až 2023 a daňová přiznání společnosti [společnost 4] [právnická osoba] včetně příloh k účetní závěrce za období 2018 až 2023) a zprávy [správní orgán 2] [správní orgán 2], územní pracoviště pro [adresa] a pro [adresa], a došel k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

25. Odvolací soud v rámci odvolacího jednání konaného [datum] přistoupil s ohledem na informační deficit žalované, k poučení žalobce dle ust. § 118a odst. 1,3 o. s. ř., aby tvrdil rozhodné skutečnosti a označil k nim důkazy, zda má jakýkoliv příjem z účasti na společnosti [společnost][právnická osoba]. a na společnosti [společnost 4] [právnická osoba], zda má podíl na zisku, případně si vyplácí odměnu, a to za období od 10.06.2013 doposud a zda podává daňová přiznání za příslušné období jakožto fyzická osoba, jinak neunese ve věci břemeno tvrzení a důkazní, že jeho příjmem jsou pouze v tomto období dávky invalidního důchodu. Žalobci byla k doplnění a doložení výše uvedených skutečností poskytnuta lhůta tří týdnů od konání odvolacího jednání. K tomuto poučení odvolací soud přistoupil s ohledem na odvolací argumentaci žalované, že žalobce má z účasti na společnosti [společnost][právnická osoba]. a na společnosti [společnost 4] [právnická osoba] kdy v rozporu se zákonem nejsou ve sbírce listin uvedených společností uveřejňovány účetní závěrky.

26. Žalobce doložil daňová přiznání včetně příloh společnosti [společnost][právnická osoba]. za roky 2013 až 2023, a daňová přiznání [společnost 4] [právnická osoba], včetně příloh za zdaňovací období 2018 až 2023. Odvolací soud v souladu s návrhem žalobce učinil následně dotaz na [správní orgán 2], územní pracoviště pro [adresa], zda žalobce podává daňová přiznání jako fyzická osoba.

27. Ze zprávy [správní orgán 2], územní pracoviště pro [adresa] ze dne 29.05.2025, odvolací soud zjistil, že žalobce jako fyzická osoba nepodal v období let 2013 až 2024 žádné daňové přiznání. [správní orgán 2], územní pracoviště pro [adresa] se v podání ze dne 05.06.2025 odkázalo ve věci podání informací ohledně daňového subjektu [společnost][právnická osoba]. na povinnost mlčenlivosti.

28. Z daňových přiznání společnosti [společnost] [právnická osoba]., včetně příloh k účetní závěrce, odvolací soud zjistil, že společnost v roce 2013 vykázala výsledek hospodaření – 11 154 Kč, a členům statutárních orgánů nebyla vyplacena odměna, v roce 2014 společnost vykázala výsledek hospodaření – 478 634 Kč a členům statutárních orgánů nebyla vyplacena odměna, v roce 2015 společnost vykázala výsledek hospodaření – 51 393 Kč a dle přílohy k účetní závěrce členům statutárních orgánů nebyla vyplacena odměna, v roce 2016 společnost vykázala výsledek hospodaření 160 707 Kč, v roce 2017 členům statutárních orgánů nebyla vyplacena odměna, v roce 2018 členům statutárních orgánů nebyla vyplacena odměna, v roce 2019 společnost vykázala výsledek hospodaření – 753 219 Kč a členům statutárních orgánů nebyla vyplacena odměna, v roce 2020 společnost vykázala výsledek hospodaření 251 336 Kč a členům statutárních orgánů nebyla vyplacena odměna, v roce 2021 společnost vykázala výsledek hospodaření – 1 651 739 Kč a členům statutárních orgánů nebyla vyplacena odměna, v roce 2022 společnost vykázala výsledek hospodaření – 68 478 Kč a členům statutárních orgánů nebyla vyplacena odměna, v roce 2023 společnost vykázala výsledek hospodaření – 419 606 Kč a členům statutárních orgánů nebyla vyplacena odměna. Z daňových přiznání společnosti [společnost 4] [právnická osoba], včetně příloh k účetní závěrce, odvolací soud zjistil, že společnost v roce 2018 vykázala výsledek hospodaření – 33 449 Kč, výše osobních nákladů na členy řídících orgánů 0; v roce 2019 vykázala výsledek hospodaření – 116 130 Kč, výše osobních nákladů na členy řídících orgánů 0; v roce 2020 vykázala výsledek hospodaření – 268 011 Kč, výše osobních nákladů na členy řídících orgánů 0; v roce 2021 vykázala výsledek hospodaření 5 095 096 Kč (nedošlo k vyplacení podílu na zisku); v roce 2022 vykázala výsledek hospodaření 17 660 787 Kč (nedošlo k vyplacení podílu na zisku); v roce 2023 vykázala výsledek hospodaření - 1 897 230 Kč.

29. Z provedených důkazů má odvolací soud za stěžejní zjištění, že žalobce jako fyzická osoba nepodal v období let 2013 až 2024 žádné daňové přiznání. Uvedené je podpořeno skutečností, že z příloh k účetním závěrkám vyplývá, členům statutárních orgánů nebyla vyplacena odměna, která by ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, byl příjmem ze závislé činnosti. V situaci, kdy nedošlo k rozdělení zisku společnosti [společnost 4] [právnická osoba], kdy žalovaná poukazuje, že společnost prodala jednotky, za které obdržela kupní cenu, kdy ve společnosti zůstal zisk cca 20 500 000 Kč, odvolací soud uvádí, že nelze kalkulovat pouze s aktivy, aniž by byla zohledněna pasiva. Pokud nedošlo ve společnosti [společnost 4] [právnická osoba] k rozdělení zisku, jedná se o majetek v dispozici uvedené právnické osoby, tj. subjektu odlišného od žalobce, který tak se ziskem nedisponuje, neboť mu nebyl vyplacen, tedy nelze s částkou cca 20 500 000 Kč počítat jako s příjmem žalobce.

30. Odvolací soud konstatuje, že po doplněném dokazování, kdy nebylo zjištěno, že by žalobce měl od roku 2013 doposud příjem ze společnosti [společnost 4] [právnická osoba], či společnosti [společnost] [právnická osoba]. V tomto směru odvolací soud poukazuje na skutečnost, že u žalobce je dán pokles jeho pracovní schopnosti o 45 %, kdy pracovní schopnost žalobce dosahuje 55 %, a v tomto rozsahu může být pracovně činný. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobce měl jiný příjem než dávky invalidního důchodu, a proto odvolací námitky žalované v tomto směru nebyly shledány důvodnými. Odvolací soud uzavřel, že u žalobce došlo ke ztrátě na příjmu z výdělečné činnosti.

31. S poukazem na uvedená zjištění se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, který velice pečlivě přistoupil k posouzení jednotlivých žalobcem uplatněných nároků, kdy na jeho podrobná skutková zjištění, v intencích daných závazným názorem odvolacího soudu v usnesení ze dne 16. 11. 2023, č. j. 15 Co 123/2023-326, aplikoval odpovídající zákonná ustanovení. Odvolací soud pro stručnost plně odkazuje na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku.

32. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), a nařízením vlády č. 258/1995 Sb., kterým se provádí občanský zákoník (dále též jen „nařízení vlády“). Nárok žalobce se proto řídí dosavadní hmotněprávní úpravou účinnou do 31. 12. 2013.

33. Vznik újmy je základním předpokladem pro vznik škodní události a následně události pojistné. Bez vzniku újmy nevzniká ani odpovědnost za újmu. Způsob a rozsah náhrady újmy má právní základ v § 2951 a násl. obč. zák. (dříve § 442-450 zák. č. 40/1964 Sb.) a dále je specifikován v § 6 a § 7 zákona. Pro konkrétní případy je rozsah modifikován pojistnou smlouvou a všeobecnými pojistnými podmínkami. Zákon taxativně stanoví, jaké druhy nároků poškozených jsou hrazeny z povinného pojištění v rozsahu stanoveném občanským zákoníkem. (viz Bušta, P., Přikryl, V., Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, § 6)

34. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku je jedním z dílčích nároků spojených s poškozením zdraví. Rozlišuje se ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, kdy je poškozený vyřazen z dosavadního pracovního zapojení, a po jejím skončení, kdy může nastat snížení pracovní způsobilosti vyvolané zdravotními následky a z toho plynoucí dopady do dalšího možného pracovního zařazení. Ztráta na výdělku po skončení pracovní neschopnosti či při invaliditě se hradí peněžitým důchodem (v případě náhrady za již uplynulé období jednorázovou částkou), a jde přitom o náhradu majetkové újmy. Neodškodňuje se totiž samotná ztráta či snížení pracovní způsobilosti, nýbrž až majetková újma projevující se tím, že v důsledku trvalé ztráty (snížení) pracovní způsobilosti vlivem újmy na zdraví přichází poškozený zcela či zčásti o výdělek, kterého by jinak dosáhl. Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku se stanoví ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před poškozením a výdělkem, pokud je dosahován po poškození (§ 447 obč. zák. - náhrada po pracovní neschopnosti), k němuž je třeba připočítat případný invalidní nebo částečný invalidní důchod poskytovaný z téhož důvodu; tímto způsobem jsou vyjádřeny snížení (omezení) nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného a jeho neschopnost dosahovat pro následky újmy na zdraví stejného výdělku jako před poškozením.

35. Dle § 6 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném ke dni 26.05.2012, se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Dle odst. 2 písm. a) cit. zák. ustanovení nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením. Dle odst. 4 cit. zák. ustanovení má pojištěný dále právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na zdravotní péči poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato škoda vznikla a za kterou pojištěný odpovídá, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. To platí obdobně i v případě regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle zákona upravujícího nemocenské pojištění.

36. Podle § 445 obč. zák ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval.

37. Podle § 446 obč. zák náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským.

38. Podle § 447 odst. 1 obč. zák. náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu.

39. Podle § 449 odst. 1 obč. zák při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením.

40. Dle ust § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Dle ust § 101 odst. 3 obč. zák. úroky a opětující se plnění se promlčují ve třech letech; jde-li však o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí doba, jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání.

41. Dle ust. § 226 odst. 1 o.s.ř. bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.

42. Soud prvního stupně je vázán jen takovým právním názorem, který byl skutečným základem zrušovacího usnesení odvolacího soudu. Odvolací soud tak soudu prvního stupně v odůvodnění svého zrušovacího usnesení uvede instruktivním způsobem, proč dospěl k určitým (procesním, skutkovým a právním) závěrům, v čem spočívala pochybení soudu prvního stupně a jaké důsledky z toho pro soud prvního stupně vyplývají; udělí konkrétní pokyny, jak dále ve věci postupovat z hlediska procesního postupu i správné interpretace a aplikace hmotného práva na danou věc. (ŠEBEK, Roman. § 226 [Vázanost právním názorem odvolacího soudu]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č.

3. Dostupné na beck-online.cz.)

43. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že došlo k předmětné dopravní nehodě, kterou způsobil provoz vozidla, ohledně něhož bylo pojištění odpovědnosti za škodu z provozu sjednáno u žalované. Otázka existence dvou pracovních poměrů žalobce ke dni dopravní nehody, tj. 26.5.2012 byla vyřešena v usnesení městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2023, č. j. [spisová značka], který uzavřel, že žalobce jednoznačně prokázal, že v době, kdy došlo k jeho úrazu v souvislosti s havárií dne [datum] byl souběžně zaměstnán u dvou společností na plný pracovní úvazek, a to u společnosti [společnost][právnická osoba], jako hlavní lešenář a u společnosti [společnost 2] [právnická osoba]., jako obchodní ředitel. Dále odvolací soud konstatoval, že žalobce prokázal i výši výdělku, kterého dosahoval v rozhodném období u každé z uvedených společností. Tento svůj závěr vyložil a přesvědčivě zdůvodnil odvolací soud v rámci předmětného zrušovacího usnesení, po provedeném dokazování v rámci odvolacího jednání dle § 213 odst. 2 o.s.ř., zopakováním listinných důkazů, a účastníci se k němu mohli vyjádřit. Proto odvolací argumentaci žalované, že závěr o existenci dvou pracovních poměrů není správný, není na místě a odvolací soud v uvedeném postupu neshledává procesních pochybeních.

44. Z uvedených důvodů proto soud prvního stupně již ohledně existence dvou pracovních poměrů žalobce ke dni dopravní nehody správně neprováděl žádné dokazování. Proto odvolací argumentace žalované, že neprovedením jejích důkazních návrhů za účelem zpochybnění existence pracovního poměru mezi žalobcem a [společnost 2] [právnická osoba]., tj. tj. výslechem všech osob zaměstnaných u společnosti [společnost 2] [právnická osoba]., znaleckým zkoumáním data podpisu pracovní smlouvy a účastnickým výslechem žalobce, bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, neobstojí.

45. Soud prvního stupně se následně správně zabýval výší nároků, a ohledně nároku na úhradu nákladů na léčení, zjistil skutkový stav věci, a to cela v souladu se závazným pokynem odvolacího soudu (bod 29 odůvodnění usnesení ze dne 16. 11. 2023, č. j. 15 Co 123/2023-326). Zcela transparentním způsobem stanovil odpovídající výši žalobcových nároků, které vyplývají z propočtů zanesených v přehledných tabulkách, včetně odpovídajícího vysvětlení (bod 47 až 55 odůvodnění napadeného rozsudku).

46. Soud prvního stupně vyložil, že s ohledem na absenci podrobnější úpravy vypočtu průměrného výdělku v obč. zák., aplikoval ve věci odpovídající ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném ke dni 26.05.2012 (§ 370 a 371). Průměrný hrubý výdělek určil s odkazem na § 352 a 354 odst. 1 zákoníku práce. Náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti s odkazem na § 356 odst. 1 zákoníku práce určil u [společnost][právnická osoba]. ve výši 43,36 Kč a u [společnost 2] [právnická osoba]. stanovil pravděpodobný hodinový výdělek s odkazem na § 355 zákoníku práce ve výši 163,05 Kč. U náhrady ztráty na výdělku, vycházel z prvního čtvrtletí 2013, kdy byl žalobce v pracovní neschopnosti, kdy jde tak, u obou společností o výdělek pravděpodobný, kdy soud prvního stupně převzal uvedené částky (43,36 Kč a 163,05 Kč), a pro účely obou nároků vycházel z průměrného hrubého hodinového výdělku v celkové výši 206,41 Kč. Při stanovení náhrady ztráty na výdělku za dobu pracovní neschopnosti, postupoval tak, že od hypotetického ušlého výdělku za dobu pracovní neschopnosti odečetl platby nemocenské, kdy žalobce z tohoto titulu požadoval pouze 171 831,70 Kč.

47. U nároku za dobu po skončení pracovní neschopnosti, od hypotetického ušlého výdělku provedl odpočet částek invalidního důchodu a hypotetické částky odpovídající žalobcově zachovalé pracovní schopnosti, a to v průběhu času s ohledem na výši poklesu jeho pracovní schopnosti, kdy byla žalobci přiznána celkem částka 1 540 257,41 Kč se zákonným příslušenstvím (171 831,70 Kč /za dobu pracovní neschopnosti/, 93 103,83 Kč, 114 278, 34 Kč, 667 941,33 Kč a 493 102,21 Kč /za dobu po skončení pracovní neschopnosti/), a dále byl žalobci přiznán měsíční důchod ve výši 15 318,66 Kč (pro stručnost odvolací soud zcela odkazuje na přesvědčivé zdůvodnění v bodu 51 až 55 odůvodnění napadeného rozsudku).

48. Odvolací soud je názoru, že ve zbývajícím rozsahu byly nároky žalobce správně zamítnuty, a to jednak s ohledem na včas vznesenou námitku promlčení po rozšíření žaloby, kdy soud prvního stupně nepřiznal z tohoto důvodu částky měsíčního důchodu, které se staly splatnými před 19.04.2021, včetně úroku z prodlení. Nejvyšší soud opakovaně vyložil, že promlčení postupně vznikajících nároků na jednotlivá měsíčně se opětující plnění v rámci nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se s ohledem na § 110 odst. 3 obč. zák. a na jejich splatnost řídí podle § 101 obč. zák. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.03.2016, sp. zn. 25 Cdo 308/2016, a ze dne 27.01.2016, sp. zn. 25 Cdo 4617/2014). Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že s ohledem na uplatnění námitky a rozšíření žaloby ze dne 19. 4. 2024, lze za promlčené pokládat ty částky měsíčního důchodu, které se staly splatnými před 19. 4. 2021, tedy do března 2021 včetně. Proto byl žalobci přiznán nárok za dobu od 8. 9. 2014 do 31. 3. 2021 pouze v žalobcem původně uplatněné výši. Odvolací argumentaci žalobce, že žalovaná uplatnila námitku promlčení opožděně, odvolací soud nesdílí, neboť promlčení lze namítnout kdykoli v průběhu řízení až do jeho pravomocného skončení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2005, sp. zn. 33 Odo 631/2004).

49. Dále soud prvního stupně správně zamítl rozdíl částek uplatněných žalobcem na důchod v rozšíření žaloby, a soudem prvního stupně přiznaných od 01.04.2021 do 30.04.2024.

50. Dále odvolací soud souhlasí s postupem soudu prvního stupně, který u nároku na náhradu ztráty na výdělku za dobu po skončení pracovní neschopnosti, valorizoval průměrný hrubý výdělek podle příslušných prováděcích předpisů, tedy dle příslušných nařízení vlády k zákoníku práce (bod 51 odůvodnění napadeného rozsudku), a tento postup je podpořen soudní praxí (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.09.2024 sp. zn. 25 Cdo 1906/2024, ze dne 27.04.2023, sp. zn. 25 Cdo 831/2022), a proto odvolací námitka žalobce stran použití údajů Českého statistického úřadu pro výpočet průměrného výdělku není důvodná.

51. Dále nebyla žalobci přiznána částka 18 850 Kč, neboť nebyla shledána jako účelný náklad spojený s léčením, s čímž odvolací soud souhlasí. V souladu se závěry komentářové literatury, náklady spojené s léčením ve smyslu § 449, jejichž[Anonymizováno]náhradu lze požadovat, jsou samozřejmě jen výdaje, které nejsou kryty všeobecným zdravotním pojištěním (zákon č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Jsou to jednak náklady na zdravotní péči poskytovanou za plnou či částečnou nanční úhradu pacienta a jednak náklady zdravotní péče u osob zdravotně nepojištěných. Ovšem i náklady zdravotní péče, které zdravotní pojišťovna uhradila ze zdravotního pojištění zdravotnickým zařízením za léčebnou péči o poškozeného, mohou být vymáhány na tom, kdo svým zaviněným protiprávním jednáním způsobil poškozenému újmu na zdraví, a to podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, který je ve vztahu k občanskému zákoníku předpisem speciálním. Je jím založen nárok zdravotní pojišťovny vůči třetím osobám na náhradu vynaložených nákladů na péči hrazenou ze zdravotního pojištění v důsledku jejich zaviněného protiprávního jednání vůči poškozenému, který je jejím pojištěncem. Jde ovšem o regresní nárok podle zvláštního zákona, nikoliv o nárok podle § 449 (R 30/2002). (ŠKÁROVÁ, Marta. § 449 [Náklady léčení]. In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1318, marg. č. 1–2.).

52. S ohledem na výše uvedené nejsou náklady, které zdravotní pojišťovna vynaložila na léčení poškozeného formou úhrady zdravotnických výkonů zdravotnickému zařízení, náklady spojenými s léčením ve smyslu ustanovení § 449 odst. 1 a 3 obč. zák. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že částka 18 850 Kč, kterou žalobce uhradil [tituly před jménem] [jméno FO] byla platbou za operaci 02. 05. 2013, provedenou poskytovatelem [společnost 3] [právnická osoba], a tomuto zdravotnickému zařízení byla uhrazena z veřejného zdravotního pojištění. Z těchto důvodů se nejedná o účelný náklad spojený s léčením ve smyslu § 449 odst. 1 obč. zák. ve spojení s § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. (náklady léčení zraněného vynaložené zdravotní pojišťovnou, účelně vynaložené náklady spojené s léčením (poplatky u lékaře, doprava k lékaři atd.), které by byly hrazeny z povinného pojištění v rozsahu stanoveném občanským zákoníkem, nýbrž o poplatek za poskytnutou péči [tituly před jménem] [jméno FO], který si s ním žalobce dojednal, a proto byla žaloba ohledně tohoto nároku správně zamítnuta.

53. S ohledem na veškeré výše uvedené důvody odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku II., o nákladech řízení mezi účastníky, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., ve specifikaci dle bodu 65 až 69 odůvodnění napadeného rozsudku, a správného výroku III., jímž byla uložena poplatková povinnost žalované dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, ve výši uvedené v bodu 70 odůvodnění napadeného rozsudku.

54. Podle § 142 odst. l o. s. ř. a contrario ve spojení s § 224 odst. l o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť jak žalobce, tak žalovaná, nebyli se svými odvoláními úspěšní.

Poučení