28 C 69/2015 - 427

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 1 891 121 Kč s příslušenstvím a měsíční důchod 15 865,20 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 540 257,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 379 219,87 Kč za dobu od 13. 2. 2015 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 641,68 Kč za dobu od 1. 5. 2021 do zaplacení, z částky 12 580,11 Kč za dobu od 1. 6. 2021 do zaplacení, z částky 12 580,11 Kč za dobu od 1. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 273,90 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do zaplacení, z částky 11 641,68 Kč za dobu od 1. 8. 2021 do zaplacení, z částky 13 273,90 Kč za dobu od 1. 9. 2021 do zaplacení, z částky 12 580,11 Kč za dobu od 1. 10. 2021 do zaplacení, z částky 11 641,68 Kč za dobu od 1. 11. 2021 do zaplacení, z částky 12 580,11 Kč za dobu od 1. 12. 2021 do zaplacení, z částky 13 273,90 Kč za dobu od 1. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 269,71 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do zaplacení, z částky 11 312,87 Kč za dobu od 1. 3. 2022 do zaplacení, z částky 13 902,90 Kč za dobu od 1. 4. 2022 do zaplacení, z částky 10 356,02 Kč za dobu od 1. 5. 2022 do zaplacení, z částky 13 226,55 Kč za dobu od 1. 6. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 580,90 Kč za dobu od 1. 7. 2022 do zaplacení, z částky 11 524,79 Kč za dobu od 1. 8. 2022 do zaplacení, z částky 13 580,90 Kč za dobu od 1. 9. 2022 do zaplacení, z částky 13 359,90 Kč za dobu od 1. 10. 2022 do zaplacení, z částky 13 359,90 Kč za dobu od 1. 11. 2022 do zaplacení, z částky 13 359,90 Kč za dobu od 1. 12. 2022 do zaplacení, z částky 13 359,90 Kč za dobu od 1. 1. 2023 do zaplacení, z částky 14 621,40 Kč za dobu od 1. 2. 2023 do zaplacení, z částky 14 158,73 Kč za dobu od 1. 3. 2023 do zaplacení, z částky 14 621,40 Kč za dobu od 1. 4. 2023 do zaplacení, z částky 11 869,36 Kč za dobu od 1. 5. 2023 do zaplacení, z částky 14 621,40 Kč za dobu od 1. 6. 2023 do zaplacení, z částky 14 113,40 Kč za dobu od 1. 7. 2023 do zaplacení, z částky 13 163,59 Kč za dobu od 1. 8. 2023 do zaplacení, z částky 14 113,40 Kč za dobu od 1. 9. 2023 do zaplacení, z částky 14 113,40 Kč za dobu od 1. 10. 2023 do zaplacení, z částky 14 113,40 Kč za dobu od 1. 11. 2023 do zaplacení, z částky 14 113,40 Kč za dobu od 1. 12. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 163,59 Kč za dobu od 1. 1. 2024 do zaplacení, z částky 15 865,20 Kč za dobu od 1. 2. 2024 do zaplacení, z částky 15 318,66 Kč za dobu od 1. 3. 2024 do zaplacen a z částky 14 131,91 Kč za dobu od 1. 4. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna platit žalobci za období počínající od 1. 6. 2024 částku 15 318,66 Kč měsíčně, a to vždy nejpozději do konce kalendářního měsíce, za který je hrazeno.

III. Žaloba se zamítá v rozsahu, v němž se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 350 863,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 101 222,23 Kč za dobu od 13. 2. 2015 do zaplacení, z částky 9 233 Kč za dobu od 1. 4. 2015 do zaplacení, z částky 9 233 Kč za dobu od 1. 5. 2015 do zaplacení, z částky 9 233 Kč za dobu od 1. 6. 2015 do zaplacení, z částky 9 233 Kč za dobu od 1. 7. 2015 do zaplacení, z částky 9 233 Kč za dobu od 1. 8. 2015 do zaplacení, z částky 9 233 Kč za dobu od 1. 9. 2015 do zaplacení, z částky 9 233 Kč za dobu od 1. 10. 2015 do zaplacení, z částky 9 233 Kč za dobu od 1. 11. 2015 do zaplacení, z částky 9 233 Kč za dobu od 1. 12. 2015 do zaplacení, z částky 9 233 Kč za dobu od 1. 1. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 2. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 2. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 3. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 4. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 5. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 6. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 7. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 8. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 9. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 10. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 11. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 12. 2016 do zaplacení, z částky 9 859,40 Kč za dobu od 1. 1. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 2. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 3. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 4. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 5. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 6. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 7. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 8. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 9. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 10. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 11. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 12. 2017 do zaplacení, z částky 10 812,80 Kč za dobu od 1. 1. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 2. 2018 do zaplacení, z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 3. 2018 do zaplacení, z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 4. 2018 do zaplacení, z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 5. 2018 do zaplacení, z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 6. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 7. 2018 do zaplacení, z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 8. 2018 do zaplacení, z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 9. 2018 do zaplacení, z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 10. 2018 do zaplacení, z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 11. 2018 do zaplacení, z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 12. 2018 do zaplacení, z částky 11 943,50 Kč za dobu od 1. 1. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 2. 2019 do zaplacení, z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 3. 2019 do zaplacení, z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 4. 2019 do zaplacení, z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 5. 2019 do zaplacení, z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 7. 2019 do zaplacení, z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 8. 2019 do zaplacení, z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 9. 2019 do zaplacení, z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 10. 2019 do zaplacení, z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 11. 2019 do zaplacení, z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 12. 2019 do zaplacení, z částky 12 578,10 Kč za dobu od 1. 1. 2020 do zaplacení, z částky 12 866,50 Kč za dobu od 1. 2. 2020 do zaplacení, z částky 12 866,50 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení, z částky 12 866,50 Kč za dobu od 1. 4. 2020 do zaplacení, z částky 12 866,50 Kč za dobu od 1. 5. 2020 do zaplacení, z částky 12 866,50 Kč za dobu od 1. 6. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 866,50 Kč za dobu od 1. 7. 2020 do zaplacení, z částky 12 866,50 Kč za dobu od 1. 8. 2020 do zaplacení, z částky 12 866,50 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do zaplacení, z částky 12 866,50 Kč za dobu od 1. 10. 2020 do zaplacení, z částky 10 730 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení, z částky 10 730 Kč za dobu od 1. 12. 2020 do zaplacení, z částky 10 730 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení, z částky 13 273,90 Kč za dobu od 1. 2. 2021 do zaplacení, z částky 13 273,90 Kč za dobu od 1. 3. 2021 do zaplacení, z částky 13 273,90 Kč za dobu od 1. 4. 2021 do zaplacení, z částky 1 632,22 Kč za dobu od 1. 5. 2021 do zaplacení, z částky 693,79 Kč za dobu od 1. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 632,22 Kč za dobu od 1. 8. 2021 do zaplacení, z částky 693,79 Kč za dobu od 1. 10. 2021 do zaplacení, z částky 1 632,22 Kč za dobu od 1. 11. 2021 do zaplacení, z částky 693,79 Kč za dobu od 1. 12. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 633,19 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do zaplacení, z částky 2 590,03 Kč za dobu od 1. 3. 2022 do zaplacení, z částky 3 546,88 Kč za dobu od 1. 5. 2022 do zaplacení, z částky 676,35 Kč za dobu od 1. 6. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 056,11 Kč za dobu od 1. 8. 2022 do zaplacení, z částky 462,67 Kč za dobu od 1. 3. 2023 do zaplacení, z částky 2 752,04 Kč za dobu od 1. 5. 2023 do zaplacení, z částky 949,81 Kč za dobu od 1. 8. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 13 163,59 Kč za dobu od 1. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 949,81 Kč za dobu od 1. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 546,54 Kč za dobu od 1. 3. 2024 do zaplacení a z částky 1 733,29 Kč za dobu od 1. 4. 2024 do zaplacení.

IV. Žaloba se zamítá v rozsahu, v němž se žalobce domáhal, aby mu byla žalovaná povinna platit za období počínající od 1. 6. 2024 částku 546,54 Kč měsíčně.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám právního zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 140 857 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] soudní poplatek ve výši 77 013 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 13. 2. 2015 domáhal zaplacení bolestného, náhrady za ztížení společenského uplatnění, nákladů spojených s léčením, náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, vše v souvislosti se zraněními utrpěnými žalobcem při dopravní nehodě, k níž došlo dne 26. 5. 2012 a kterou způsobil řidič vozidla, ohledně něhož bylo pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla sjednáno u žalované (vzhledem k tomu, že o nehodě a existenci pojištění nebylo sporu, není zapotřebí tato skutková tvrzení podrobněji reprodukovat). O nárocích žalobce na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění již bylo pravomocně rozhodnuto výrokem I. rozsudku zdejšího soudu ze dne 25. 11. 2019, č. j. 28 C 69/2015-169, ve znění opravného usnesení zdejšího soudu ze dne 20. 3. 2024, č. j. 28 C 69/2015341. Nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti byl kvantitativně změněn podáním žalobce došlým soudu dne 19. 4. 2024, přičemž změna žaloby v tomto směru byla připuštěna usnesením zdejšího soudu vydaným při ústním jednání dne 29. 4. 2024. V době rozhodování soudu nynějším rozsudkem tak předmět řízení představoval nárok na zaplacení částky 18 850 Kč s úrokem z prodlení z titulu nákladů léčení (zaplacených [tituly před jménem] [jméno FO] v souvislosti s[Anonymizováno]operací podstoupenou žalobcem dne [datum]), částky 171 831,70 Kč s úrokem z prodlení z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (za období od 16. 6. 2012 do 9. 6. 2013) a dále částky 1 700 439,30 Kč s úrokem z prodlení a měsíčního důchodu 15 865,20 Kč, obojí z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (za období od 10. 6. 2013). K nároku na náhradu za ztrátu na výdělku uváděl žalobce, že před nehodou pracoval ve dvou pracovních poměrech, jako hlavní lešenář u společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], s průměrným měsíčním výdělkem 7 206 Kč a dále jako obchodní ředitel u společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]., IČO [IČO], s průměrným měsíčním výdělkem 22 740 Kč, tudíž by náhrada měla být vypočtena s ohledem na oba. Dále uváděl, že jeho pracovní schopnost se v průběhu času měnila (nejprve byla zachována v rozsahu 30 %, od září 2014 se zvýšila na 50 % a od října 2020 se zvýšila na 55 %) a odpovídajícím způsobem se měnil i pobíraný invalidní důchod, který by měl být zohledněn.

2. Žalovaná žalobou uplatněné nároky neuznala. Nezpochybňovala předmětnou nehodu, při níž byl žalobce zraněn, a existenci pojištění. K nároku na náhradu nákladů léčení uvedla, že není vůbec zřejmé, jaké lékařské výkony [tituly před jménem] [jméno FO] provedl, a že nejde o nic, co by bylo možno podřadit pod účelné náklady spojené s léčením. K náhradě na náhradu za ztrátu na výdělku uvedla, že nepovažuje za prokázané, že žalobce skutečně vykonával oba pracovní poměry, které tvrdil, což má vliv i na náhradu po skončení pracovní neschopnosti včetně renty. Ve vztahu k nárokům uplatněným žalobcem teprve v rámci změny žaloby žalovaná namítla promlčení.

3. Ve věci opakovaně rozhodoval i odvolací soud, naposledy usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2023, č. j. 15 Co 123/2023-326, kterým zrušil předchozí rozsudek zdejšího soudu. Odvolací soud svým rozhodnutím mj. shledal, že základ nároku žalobce na odškodnění újmy za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti i po jejím skončení je dán, stejně tak jako základ nároku na rentu do budoucna (odst. 26 odůvodnění jeho usnesení), a soud prvního stupně má provést dokazování ohledně výše žalobcem uplatněného nároku na odškodnění za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po jejím skončení a následně renty do budoucna, „když co do základu odvolací soud shledal tyto nároky opodstatněnými“ (odst. 29 odůvodnění jeho usnesení). Podle mínění zdejšího soudu jde o vyjádření závazného právního názoru odvolacího soudu, nikoli pouze názoru na hodnocení důkazů, jak argumentovala žalovaná (viz zejména její podání ze dne 6. 2. 2024). Dále odvolací soud uložil zdejšímu soudu zjistit skutkový stav věci ve vztahu k nároku na úhradu nákladů léčení. [právnická osoba] provedenému dokazování a z něho vyplývajícím závěrům, v rozsahu, v němž se týká zbývajícího předmětu řízení, soud uvádí následující. K existenci dvou pracovních poměrů.

5. V řízení byly provedeny důkazy, které se týkaly tvrzení žalobce o existenci dvou pracovních poměrů ke dni nehody, a to u společnosti [právnická osoba]., a společnosti MVD [právnická osoba]. Šlo konkrétně o pracovní smlouvu ze dne 1. 5. 2012 se společností MVD [právnická osoba]., platový výměr vydaný touto společností, pracovní smlouvu ze dne 10. 6. 2011 se společností [právnická osoba]., výkazů o průměrném výdělku u obou společností, potvrzení o průměrném výdělku u společnosti [právnická osoba]., poskytnutí informací o pracovním poměru společnosti MVD [právnická osoba]., potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění, písemné vyjádření [tituly před jménem] [adresa] ze dne 11. 8. 2022, výplatní lístky žalobce vystavené společností [právnická osoba]., a sdělení Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne [datum]. Ve vztahu k jednotlivému i celkovému hodnocení těchto důkazů pro závěr o existenci obou pracovních poměrů je namístě odkázat na odstavce 16 až 24 odůvodnění shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2023, č. j. 15 Co 123/2023-326, neboť odvolací soud je zhodnotil sám (pro účely zjištění výdělků žalobce se nicméně zdejší soud některými z nich bude zabývat níže).

6. Zdejší soud je, jak již bylo řečeno výše, vázán právní názorem odvolacího soudu o základu nároku žalobce, proto neprováděl k otázce existence obou pracovních poměrů (z níž základ nároku žalobce vyplývá) další dokazování, zejména důkazy navrhovanými žalovanou v jejím podání ze dne 6. 2. 2024, tj. výslechem všech osob zaměstnaných u společnosti MVD [právnická osoba]. (jejichž identitu si měl podle žalované soud zjistit sám) a znaleckým zkoumáním data podpisu pracovní smlouvy (o kterém ovšem sama žalovaná uvedla, že rozdíl v řádu jednoho měsíce znalec nejspíše nebude schopen po 12 letech seznat). Stejně tak pokládal za nadbytečné provádět k tomu účastnický výslech žalobce. K okolnostem relevantním pro zjištění výše ztráty na výdělku.

7. V pracovní smlouvě se společností [právnická osoba]., datované dne 10. 6. 2011, nebyla mzda žalobce konkrétně uvedena (zjištěno z uvedené smlouvy). Ve výplatních lístcích žalobce za leden až březen 2012 byla jako základní měsíční mzda uvedena částka 8 000 Kč (zjištěno z uvedených výplatních lístků).

8. V prvním čtvrtletí roku 2012 činil průměrný hodinový výdělek žalobce u společnosti [právnická osoba]., částku 43,36 Kč a průměrný hrubý měsíční výdělek částku 7 541 Kč (zjištěno z výkazu o průměrném výdělku ze dne 23. 5. 2013 vyhotoveného uvedenou společností).

9. Podle pracovní smlouvy se společností MVD [právnická osoba]. datované dne 1. 5. 2012 a na ni navazujícího „platového“ výměru činila mzda žalobce od 1. 5. 2012 částku 30 000 Kč měsíčně (zjištěno z uvedené smlouvy a platového výměru).

10. Žalobce u společnosti MVD [právnická osoba]. v prvním čtvrtletí roku 2012 nepracoval; jeho pravděpodobný hodinový výdělek činil 163,05 Kč (zjištěno z výkazu o průměrném výdělku ze dne 20. 5. 2013 vyhotoveného uvedenou společností; shodný údaj vyplýval i z poskytnutí informací jednatelkou uvedené společnosti ze dne 21. 8. 2013 a ze dne 5. 5. 2014).

11. Žalobce byl v období od 25. 6. 2014 do 20. 5. 2018 veden jako uchazeč o zaměstnání, podpora v nezaměstnanosti mu nebyla poskytována (zjištěno z potvrzení [právnická osoba] o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání ze dne 3. 11. 2014 a ze dne 21. 5. 2018).

12. Žalobce od společností [právnická osoba]., a MVD [právnická osoba]., inkasoval částky náhrady mzdy v souvislosti s pracovní neschopností ve výši 2 396 Kč resp. 8 170 Kč (mezi stranami to bylo nesporné a shodný údaj vyplýval i ze shora uvedených výkazů o průměrném výdělku). Soud k tomu nicméně považuje za vhodné na tomto místě uvést, že jelikož se žalobce domáhal náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti až za období od 16. 6. 2012, tedy za dobu, kdy již nepříslušela náhrada mzdy od zaměstnavatele, ale dávky nemocenského pojištění (k nim níže), byly tyto úhrady pro posouzení výše žalobou uplatněného nároku irelevantní.

13. Žalobci byly za období od 16. 6. 2012 do 9. 6. 2013 vyplaceny Pražskou správou sociálního zabezpečení dávky nemocenského pojištění v celkové výši 200 996 Kč (zjištěno z potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění ze dne 29. 5. 2013 a 4. 12. 2013).

14. Žalobce byl shledán invalidním ve třetím stupni s tím, že jeho pracovní schopnost poklesla o 70 %, a byl mu od 10. 6. 2013 přiznán invalidní důchod ve výši 10 602 Kč měsíčně (zjištěno z rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 9. 7. 2013 a oznámení o výplatě důchodu z téhož data). Podle souvisejícího posudku o invaliditě vznikla invalidita ke dni 30. 5. 2013 (zjištěno z uvedeného posudku ze dne 18. 6. 2013).

15. Invalidní důchod žalobce byl zvýšen od ledna 2014 na 10 646 Kč měsíčně (zjištěno z oznámení [právnická osoba] ze dne 5. 12. 2013).

16. Žalobce byl následně shledán invalidním pouze ve druhém stupni s tím, že jeho pracovní schopnost poklesla jen o 50 %, a byl mu od 8. 9. 2014 snížen invalidní důchod na výši 6 493 Kč měsíčně (zjištěno z rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 17. 7. 2014). Podle souvisejícího posudku o invaliditě vznikla invalidita toliko ve druhém stupni ke dni 28. 5. 2014 (zjištěno z uvedeného posudku ze dne 28. 5. 2014).

17. Invalidní důchod žalobce byl zvýšen od ledna 2015 na 6 620 Kč měsíčně (zjištěno z oznámení [právnická osoba] ze dne 15. 12. 2014), od ledna 2016 na 6 660 Kč měsíčně (zjištěno z oznámení [právnická osoba] ze dne 21. 12. 2015), od ledna 2017 na 6 863 Kč měsíčně (zjištěno z oznámení [právnická osoba] ze dne 21. 12. 2016), od ledna 2018 na 7 164 Kč měsíčně (zjištěno z oznámení [právnická osoba] ze dne 19. 12. 2017), od ledna 2019 na 7 886 Kč měsíčně (zjištěno z oznámení [právnická osoba] ze dne 17. 12. 2018) a od ledna 2020 na 8 498 Kč měsíčně (zjištěno z oznámení [právnická osoba] ze dne 17. 12. 2019).

18. Žalobce byl následně shledán invalidním pouze v prvním stupni s tím, že jeho pracovní schopnost poklesla jen o 45 %, a byl mu od 8. 11. 2020 snížen invalidní důchod na výši 6 829 Kč měsíčně (zjištěno z rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 6. 10. 2020).

19. Invalidní důchod žalobce byl zvýšen od ledna 2021 na 7 127 Kč měsíčně (zjištěno z oznámení [právnická osoba] ze dne 16. 12. 2020), od ledna 2022 na 7 824 Kč měsíčně (zjištěno z oznámení [právnická osoba] ze dne 16. 12. 2021), od června 2022 na 8 146 Kč měsíčně (zjištěno z oznámení [právnická osoba] ze dne 11. 3. 2022), od září 2022 na 8 367 Kč měsíčně (zjištěno z oznámení [právnická osoba] ze dne 17. 8. 2022), od ledna 2023 na 8 735 Kč měsíčně (zjištěno z oznámení [právnická osoba] ze dne 15. 12. 2022) a od června 2023 na 9 243 Kč měsíčně (zjištěno z oznámení [právnická osoba] ze dne 16. 5. 2023).

20. Pokles pracovní schopnosti žalobce o 45 % a invalidita prvního stupně trvaly i ke dni 24. 11. 2023 (zjištěno z posudku o invaliditě ze dne 29. 11. 2023).

21. Invalidní důchod žalobce byl zvýšen od ledna 2024 na 9 603 Kč měsíčně (mezi stranami to bylo nesporné).

22. Žalovaná k poměrům žalobce tvrdila, že žalobce má příjmy z podnikání, neboť je od února 2016 znovu jediným společníkem společnosti [právnická osoba]., přičemž navrhovala k prokázání toho, že žalobce jako jediný společník a jediný jednatel této společnosti má příjmy z podnikání této společnosti, aby soud obstaral kompletní účetnictví společnosti [právnická osoba]., od roku 2016 dále. Soud tomuto důkaznímu návrhu nevyhověl, neboť žalovaná nekonkretizovala, jaké konkrétní příjmy a kdy měl žalobce ze společnosti [právnická osoba]., mít, a poučil ji v tomto směru podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Šlo o důkazní návrh zcela spekulativní, nadto kompletní účetnictví je zcela nevhodným důkazním prostředkem, neboť by teprve vyžadovalo, aby v něm soud prováděl nějaká pátrání po tom, zda se v něm nenachází něco, co by nekonkrétním tvrzením žalované mohlo vyhovovat.

23. Žalovaná k tomu následně navrhla jako důkaz účetní závěrky společnosti [právnická osoba]., za roky 2013 až 2016 a 2019 až 2023, které ovšem soudu nepředložila a požadovala, aby je předložil žalobce či uvedená společnost. Dále k tomu žalovaná navrhla důkazy týkající se stavebního projektu realizovaného společností [právnická osoba], IČO [IČO], o kterém se dohadovala, že musel žalobci jako jednomu ze společníků uvedené společnosti přinést zisk, a to konkrétně výpis z obchodního rejstříku ohledně uvedené společnosti, informace z katastru nemovitostí, prezentaci z webu, znalecký posudek z oboru ekonomika a účetní závěrky uvedené společnosti za roky 2019 až 2023. Ke všem těmto důkazním návrhům lze zopakovat výše řečené, tedy že při absenci konkrétního skutkového tvrzení o údajném příjmu žalobce z některé uvedené společnosti by šlo o dokazování na ryze spekulativním základě, přičemž je zcela nepřiměřené civilnímu spornému řízení, které nemá vyšetřovací charakter, aby soud na základě takto všeobecných a všeobjímajících návrhů prováděl nějaká pátrání. Soud proto tyto důkazy neprováděl a uzavřel, že při absenci konkrétních skutkových tvrzení nelze k žádnému zcela hypotetickému příjmu žalobce z tohoto zdroje pro účely nynějšího řízení přihlížet. K nákladům na léčení. 24. [adresa] 850 Kč žalobce požadoval v souvislosti s operací podstoupenou žalobcem dne [datum], kterou provedl dr. [jméno FO]. Žalobce ji líčil tak, že šlo o nezbytnou operaci, při níž byl vyňat šroub ze zlomené holenní kosti.

25. V řízení bylo prokázáno, že žalobce operaci podstoupil jako plánovanou dne 2. 5. 2013 u poskytovatele zdravotních služeb – společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], IČP [Anonymizováno], kdy ošetřujícím lékařem byl [tituly před jménem] [jméno FO] (zjištěno z propouštěcí zprávy ze dne 3. 5. 2013).

26. Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky uhradila společnosti [právnická osoba], za péči poskytnutou dne 2. 5. 2013 částku 20 096 Kč (zjištěno z přehledu hrazených výkonů, konkrétně na č. l. 109 p. v. spisu, identifikováno podle IČP). Soudu sdělila, že náklady na léčení spojené s újmou na zdraví žalobce vzniklou při dopravní nehodě si nárokovala formou regresu podle příslušných předpisů (zjištěno z jejího sdělení ze dne 4. 9. 2017). 27. [tituly před jménem] [jméno FO], IČO [IČO], přijal od žalobce dne 15. 5. 2013 částku 18 850 Kč (zjištěno z příjmového pokladního dokladu), a to za „odborné vyšetření, indikaci k operaci, 1. kontrolu a nadstandartní příplatek“ (zjištěno z faktury č. [hodnota] vystavené jmenovaným).

28. Žalobce k tomu (po poučení soudem podle § 118a odst. 1 a 3 při ústním jednání dne 20. 3. 2024) dále uvedl, že dr. [jméno FO] byl operatér, který operaci v zařízení společnosti [právnická osoba], zařídil a provedl. O úhradu částky 18 850 Kč byl žalobce dr. [jméno FO] požádán při kontrole dne 15. 5. 2013, a to za [podezřelý výraz] provedenou 2. 5. 2013; o nutnosti zaplatit tuto částku byl informován dr. [jméno FO] již před operací.

29. Žalobce ke svému tvrzení o účelnosti operace navrhoval důkaz lékařskou zprávou o operaci, odborným vyjádřením, zda byla operace plánovaná a nutná a jaký měla dopad na další léčení, případně výslechem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] podávajícího znalecký posudek v nynějším řízení či ustanovením jiného znalce.

30. Soud tyto důkazy neprováděl, neboť neměl důvodu pochybovat o tom, že tato operace byla provedena v rámci léčení žalobce po nehodě; ostatně ani žalovaná to nezpochybňovala, když své námitky nesměřovala vůči samotné operaci provedené 2. 5. 2013, nýbrž proti účelnosti zaplacení uvedené částky dr. [jméno FO]. Za podstatné soud pokládal, že z tvrzení žalobce v kombinaci se shora uvedenými důkazy vyplývá, že částka požadovaná dr. [jméno FO] po žalobci za operaci byla požadována za něco, co žalobci plnil jiný poskytovatel zdravotních služeb (společnost [právnická osoba], což samozřejmě nevylučuje, aby k tomu fakticky použila dr. [jméno FO] na základě nějakého vztahu mezi nimi), který za to dostal zaplaceno od zdravotní pojišťovny, jež uplatnila (či přinejmenším mohla uplatnit) regres vůči žalované.

31. Žalobce navrhoval k prokázání svého tvrzení, že byl o úhradu částky 18 850 Kč za operaci provedenou 2. 5. 2013 dr. [jméno FO] požádán při kontrole dne 15. 5. 2013, důkaz výslechem dr. [jméno FO] jako svědka. Soud tento důkaz neprováděl, neboť i za předpokladu pravdivosti tohoto žalobcova tvrzení (které měl výslech prokazovat) platí právě výše řečený závěr, tedy že šlo o platbu za to, co žalobci plnil jiný subjekt a co bylo uhrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Důsledky této skutečnosti pro výsledek sporu jsou předmětem právního posouzení níže. Ke korespondenci stran.

32. Žalovaná sdělila žalobci, že mu uhradí v rámci nákladů spojených s léčením léčiva nehrazená zdravotní pojišťovnou v částce 223 Kč, ale neuhradí mu částku 18 850 Kč, neboť ji nepokládá za účelně vynaložený náklad spojený s léčením (zjištěno z dopisu ze dne 22. 1. 2014).

33. Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k plnění před podáním žaloby dopisem ze dne 21. 5. 2014 (zjištěno z uvedeného dopisu).

34. Z dalších provedených důkazů (dopis právního zástupce žalobce ze dne 16. 6. 2014, informace od [právnická osoba] o vývoji průměrných mezd na č. l. 376 až 380 spisu, evidenční list důchodového pojištění žalobce) soud žádné další pro věc podstatné skutkové závěry nad rámec výše uvedených neučinil.

35. Soud nepřipojoval za účelem případného dokazování spis Okresního soudu v [adresa] o trestní věci týkající se předmětné nehody, neboť o původu nehody v provozu vozidla pojištěného u žalované nebylo sporu.

36. Zjištěný skutkový stav lze ve vztahu ke zbývajícímu předmětu řízení a k tomu, čím se měl zdejší soud podle pokynů odvolacího soudu zabývat, ve stručnosti shrnout tak, že žalobce, který utrpěl zranění při dopravní nehodě dne 26. 5. 2012 způsobené řidičem vozidla, ohledně něhož bylo pojištění odpovědnosti za újmu sjednáno u žalované, dosahoval v prvním čtvrtletí roku 2012 u zaměstnavatele [právnická osoba]., průměrného hrubého hodinového výdělku ve výši 43,36 Kč. U zaměstnavatele MVD [právnická osoba]. ve stejném období nepracoval, jeho pravděpodobný hrubý hodinový výdělek stanovený podle údajů května 2012, činil 163,05 Kč. Za období od 16. 6. 2012 do 9. 6. 2013 mu byly vyplaceny Pražskou správou sociálního zabezpečení dávky nemocenského pojištění v celkové výši 200 996 Kč, dále pobíral od 10. 6. 2013 invalidní důchod (k míře poklesu pracovní schopnosti žalobce a výši invalidního důchodu v jednotlivých obdobích soud odkazuje na podrobnou rekapitulaci výše). Ve vztahu k tvrzeným nákladům léčení soud uzavřel, že žalobce uhradil dr. [jméno FO] částku 18 850 Kč v souvislosti s lékařským zákrokem provedeným poskytovatelem [právnická osoba], dne 2. 5. 2013, přičemž neměl důvodu pochybovat o účelnosti operace a zároveň shledal, že byla uvedenému poskytovateli uhrazena z veřejného zdravotního pojištění. Žalobce vyzval žalovanou k plnění výzvou učiněnou jeho právním zástupcem, datovanou 21. 5. 2014.

37. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

38. S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. je namístě posuzovat nárok žalobce podle předchozí hmotněprávní úpravy, tedy zejména zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni 26. 5. 2012 (dále jen „obč. zák.“).

39. Podle § 427 odst. 1 obč. zák. fyzické a právnické osoby provozující dopravu odpovídají za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Podle odst. 2 téhož ustanovení stejně odpovídá i jiný provozovatel motorového vozidla, motorového plavidla, jakož i provozovatel letadla.

40. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném ke dni 26. 5. 2012, pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Podle odst. 2 téhož ustanovení, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou škodu na zdraví (…) c) ušlý zisk, (…) pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato škoda vznikla a za kterou pojištěný odpovídá, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

41. Podle § 9 odst. 1 věty první téhož zákona poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

42. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že došlo k předmětné nehodě, kterou způsobil provoz vozidla, ohledně něhož bylo pojištění odpovědnosti za škodu z provozu sjednáno u žalované. Žalobci tedy mohl vzniknout v intencích citovaných zákonných ustanovení přímý nárok na náhradu ztráty na výdělku (coby druhu ušlého zisku) a nákladů léčení proti žalované jako pojistiteli odpovědnosti, a to v zásadě v témže rozsahu, v jakém by se žalobce mohl domáhat náhrady takto vzniklé újmy po provozovateli pojištěného vozidla, tzn. zejména za předpokladu, že bude shledán vznik takových újem v tvrzené výši.

43. Podle § 445 obč. zák. ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval.

44. Podle § 446 obč. zák. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským.

45. Podle § 447 odst. 1 obč. zák. náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu. Podle odst. 4 téhož ustanovení vláda České republiky může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, upravit nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě; to se vztahuje i na náhradu nákladů na výživu pozůstalých.

46. S ohledem na to, že v průběhu řízení byla probírána případná aplikace ustanovení § 447 odst. 2 obč. zák., považuje soud za vhodné stručně konstatovat, že vzhledem k datu nehody jde o ustanovení pro věc irelevantní z důvodů vysvětlených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1161/2000.

47. Dřívější občanský zákoník neobsahoval podrobnější úpravu výpočtu průměrného výdělku. Soud postupoval při jeho určení tak, že použil právní normu upravující jeho zjištění pro pracovněprávní účely. Vycházel přitom z toho, že zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném ke dni 26. 5. 2012 (dále jen „zákoník práce“), upravoval v § 370 a 371 nároky typově velmi podobné nárokům, které jsou předmětem nynějšího řízení, na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po jejím skončení.

48. Průměrný výdělek se v tomto případě zjišťuje jako hrubý (§ 352 zákoníku práce) a za rozhodné období, kterým je předchozí kalendářní čtvrtletí (§ 354 odst. 1 zákoníku práce). Ve vztahu k náhradě ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti bylo takto možno určit průměrný hodinový výdělek (§ 356 odst. 1 zákoníku práce) u zaměstnavatele [právnická osoba]. (43,36 Kč); u zaměstnavatele MVD [právnická osoba]. byl hodinový výdělek stanoven jako pravděpodobný (§ 355 zákoníku práce, a to na 163,05 Kč). Pokud šlo o náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, zde by bylo možno vycházet z čtvrtletí předcházejícímu vznik invalidity, tedy z prvního čtvrtletí 2013. Jelikož žalobce byl v té době v pracovní neschopnosti, jde u obou zaměstnavatelů o výdělek pravděpodobný, nicméně co do jeho výše lze převzít částky uvedené výše, neboť výdělkové poměry žalobce se mezitím nijak nezměnily. Soud tedy pro účely obou nároků vycházel z průměrného hrubého hodinového výdělku v celkové výši 206,41 Kč (což je součet uvedených částek).

49. Výši náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobce soud vypočetl podle následující výpočtové tabulky:

50. Na základě tohoto výpočtu soud dospěl k závěru, že žalobcem požadovaná částka ve výši 171 831,70 Kč je dokonce nižší než to, na co žalobci vznikl nárok (203 567,60 Kč), žaloba je tedy v tomto směru plně opodstatněná.

51. Pokud šlo o nárok na náhradu ztráty na výdělku za dobu po skončení pracovní neschopnosti, je nutno k výše uvedenému dále doplnit, že v následných letech je zapotřebí průměrný hrubý výdělek zvýšit (valorizovat) podle příslušných prováděcích předpisů vydaných v intencích § 447 odst. 4 obč. zák., resp. poté za obdobné aplikace pracovněprávních předpisů v intencích § 390 odst. 2 zákoníku práce, a to počínaje od 1. 1. 2014 na 207,24 Kč (podle nařízení vlády č. 439/2013 Sb.), od 1. 1. 2015 na 210,55 Kč (podle nařízení vlády č. 306/2014 Sb.), od 1. 1. 2016 na 210,78 Kč (podle nařízení vlády č. 351/2015 Sb.), od 1. 1. 2017 na 215,42 Kč (podle nařízení vlády č. 433/2016 Sb.), od 1. 1. 2018 na 222,96 Kč (podle nařízení vlády č. 406/2017 Sb.), od 1. 1. 2019 na 230,54 Kč (podle nařízení vlády č. 321/2018 Sb.), od 1. 1. 2020 na 243,40 Kč (podle nařízení vlády č. 321/2019 Sb.), od 1. 1. 2021 na 260,68 Kč (podle nařízení vlády č. 517/2020 Sb.), od 1. 1. 2022 na 265,79 Kč (podle nařízení vlády č. 508/2021 Sb.), od 1. 6. 2022 na 287,58 Kč (podle nařízení vlády č. 138/2022 Sb.), od 1. 9. 2022 na 302,54 Kč (podle nařízení vlády č. 256/2022 Sb.), od 1. 1. 2023 na 317,97 Kč (podle nařízení vlády č. 413/2022 Sb.), od 1. 6. 2023 na 327,58 Kč (podle nařízení vlády č. 131/2023 Sb.) a od 1. 1. 2024 na 329,65 Kč (podle nařízení vlády č. 338/2023 Sb.). Soud k řečenému dodává, že neshledal důvodu vycházet z růstu průměrných mezd podle údajů [právnická osoba], neboť s ohledem na věcnou blízkost bylo podstatně vhodnější využít k valorizacím konkrétní pracovněprávní úpravu, která navíc navazuje na prováděcí předpis aplikovatelný původně přímo na občanskoprávní nárok.

52. Pokud šlo o částky, které by měly být odčítány, soud postupoval následovně. Invalidní důchod přiznaný žalobci soud odčítal v přiznané měsíční výši, pouze s tím, že za červen 2013 odečetl pouze 21/30 jeho přiznané měsíční výše, aby reflektoval, že období, o které šlo, počínalo až od 10. 6. včetně, tedy představovalo pouze 21/30 měsíce. Soud dále vedle invalidního důchodu odečetl též částku, která reflektuje hypotetický výdělek žalobce, který mohl dosahovat při zachované pracovní schopnosti, přičemž soud vycházel z její procentní výše (nejprve 30 %, posléze 50 %, posléze 55 %), kterou ušlý výdělek násobil. Tam, kde změna výše invalidního důchodu nastala v průběhu měsíce, soud celkové měsíční částky poměrně rozdělil podle počtu dnů, resp. pracovních dnů.

53. Na základě těchto úvah soud vypočetl výši náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za jednotlivá období dle následující tabulky:

54. K výpočtové tabulce lze doplnit, že za období od 10. 6. 2013 do 31. 12. 2013 činí celkový ušlý výdělek po odpočtech částku 93 103,83 Kč, za období od 1. 1. 2014 do 7. 9. 2014 částku 114 278,34 Kč. Za období od 8. 9. 2014 byl žalobcem původně požadován důchod 8 480 Kč měsíčně. Po změně žaloby ze dne 19. 4. 2024 žalobce důchod požadoval již od 1. 9. 2014, a to ve výši nejprve 8 839,30 Kč, dále pak v postupně se zvyšujících částkách reprodukovaných v tabulce.

55. Pokud šlo o splatnost jednotlivých měsíčních částek, žalobce ji uplatňoval poněkud rozporně, neboť ve vztahu k minulosti uváděl, že jednotlivé měsíční částky by měly být splatné nejpozději do konce kalendářního měsíce, za který je hrazeno, do budoucna však k osmému dni běžného měsíce. Soud k tomuto rozdílu neshledal důvod. Zákon nestanovil konkrétně, ke kterému dni v měsíci by mělo k vyplácení dojít. Obecně však platí, že teprve na konci měsíce lze s jistotou říci, že nárok vznikl za celý měsíc a v určité výši, neboť během měsíce nenastala žádná okolnost, která by na něj mohla mít vliv. Zároveň ovšem není na místě s výplatou vyčkávat déle, neboť po skončení měsíce již nic relevantního k výši náhrady za uplynulý měsíc nenastane. Soud proto nárok pokládal za splatný za jednotlivé měsíce vždy k poslednímu dni měsíce, na který se má hradit.

56. Žalovaná namítla, že v rozsahu rozšíření žaloby (co do jistiny, jak je zachyceno v tabulce výše, i úroku z prodlení) je nárok žalobce promlčen. Žalobce s tím nesouhlasil a uváděl, že pokládá námitku promlčení za opožděnou, neboť byla učiněna až po poučení účastníků podle § 119a o. s. ř. K posledně uvedenému soud podotýká, že poučení účastníků ohledně případných nových tvrzení a důkazních návrhů nemůže mít na včasnost námitky promlčení vliv, neboť ta sama o sobě není skutkovým tvrzením ani důkazním návrhem.

57. Pokud šlo o důvodnost námitky, žalovaná podle mínění soudu opodstatněně poukazovala na to, že promlčení měsíčního důchody (renty) coby opětující se dávky je namístě posoudit podle § 110 odst. 3 obč. zák. s tříletou promlčecí dobou (terminologií tehdejšího zákona). Tento závěr podporuje i judikatura, zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4617/2014.

58. S ohledem na to, že žalobce žalobu rozšířil její změnou ze dne 19. 4. 2024, lze za promlčené pokládat ty částky měsíčního důchodu, které se staly splatnými před 19. 4. 2021, tedy do března 2021 včetně. S ohledem na to soud přiznal žalobci, vzhledem k výpočtům provedeným v tabulce výše, důchod za dobu od 8. 9. 2014 do 31. 3. 2021 pouze v žalobcem původně uplatněné výši, což v kapitalizované výši činí celkem 667 941,33 Kč.

59. Pokud pak šlo o důchod za další měsíce (kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku), soud vycházel z částky vypočtené v tabulce výše, ovšem zároveň v jednotlivých měsících nepřekročil požadavek žalobce, pokud byl v daném měsíci nižší než částka vypočtená soudem. Celková kapitalizovaná částka za období od 1. 4. 2021 do 30. 4. 2024 pak činí 493 102,21 Kč.

60. Do budoucna soud důchod přiznal jako opětující se dávku za období od 1. 6. 2024 následující po vyhlášení rozsudku, a to v poslední vypočtené výši 15 318,66 Kč. Důvodem, proč soud důchod nepřiznal za květen 2024, je, že žalobce jej za tento měsíc nepožadoval. Ve svém podání ze dne 19. 4. 2024 (podle kterého soud připustil změnu žaloby) specifikoval požadovanou částku tak, že ji kapitalizoval do 31. 3. 2024 a dále uvedl, že požaduje důchod za dobu po vyhlášení rozsudku s tím, že nové vyčíslení provede ke dni vyhlášení. Jediné nové vyčíslení provedl v podání ze dne 15. 5. 2024 označeném jako závěrečný návrh, kde ovšem důchod kapitalizoval do 30. 4. 2024 a dále jej požadoval až za červen 2024 (počínaje od 8. 6. 2024, neboť žalobce jej pokládal za splatný k 8. dni běžného měsíce), tedy s vynecháním května 2024.

61. Soud tedy žalobci na základě výše uvedeného přiznal na náhradě ztráty na výdělku shora vysvětlené částky 171 831,70 Kč (za dobu pracovní neschopnosti) a dále 93 103,83 Kč, 114 278,34 Kč, 667 941,33 Kč a 493 102,21 Kč (za dobu po skončení pracovní neschopnosti), tedy celkem 1 540 257,41 Kč, a dále měsíční důchod ve výši 15 318,66 Kč; ve zbývajícím rozsahu tyto nároky zamítl.

62. Podle § 449 odst. 1 obč. zák. při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením.

63. Ve vztahu k nároku na náhradu částky 18 850 Kč soud připomíná, že dospěl k závěru, že úhrada požadovaná dr. [jméno FO] byla platbou za operaci 2. 5. 2013, která však byla plněním poskytnutým žalobci jiným subjektem a byla tomuto jinému subjektu uhrazena z veřejného zdravotního pojištění. Podle § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni 2. 5. 2013, pojištěnec má právo na poskytnutí hrazených služeb v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem, přičemž poskytovatel nesmí za tyto hrazené služby přijmout od pojištěnce žádnou úhradu. Pokud operatér, který pro takového poskytovatele zákrok na pacientovi provedl, sám osobně od pacienta za takovou péči úhradu požaduje, je to počínání, kterému snad lze rozumět z hlediska ekonomického zájmu operatéra i snahy pacienta opatřit si co nejlepší péči, nicméně nemůže to podle mínění soudu zakládat právo žádat náhradu takové částky od žalované coby pojistitele odpovědnosti za újmu z provozu vozidla. Po žalované lze spravedlivě požadovat, aby uhradila zdravotní pojišťovně náklady na hrazené služby vynaložené v důsledku protiprávního jednání vůči pojištěnci v rámci regresu dle § 55 citovaného zákona č. 48/1997 Sb., nikoli však nějaké nadstandardní příplatky či jinak nazývané platby evidentně související s operací hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Soud proto tento výdaj žalobce neshledal jako náklad, na jehož kompenzaci by měl žalobce vůči žalované právo z důvodu, že mu byla způsobena škoda na zdraví ve smyslu výše citovaného ustanovení zákona č. 168/1999 Sb., a proto v tomto rozsahu žalobu též zamítl.

64. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 517 odst. 2 obč. zák. a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Žalobce uplatnil počátek prodlení žalované až ke dni podání žaloby dne 13. 2. 2015. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalobce žalovanou vyzýval k plnění již podstatně dříve (přinejmenším výzvou ze dne 21. 5. 2014), není pochyb o tom, že k datu podání žaloby již žalovaná v prodlení byla. Co se týče promlčení úroku z prodlení, posoudil jej soud jako promlčený v tom rozsahu, v němž se připínal k jistině, kterou soud shledal dle shora uvedeného za promlčenou. Dále byl ovšem promlčen též ve vztahu k části jistiny, která promlčena nebyla – žalobce totiž původně požadoval měsíční rentu ve výši 8 480 Kč bez úroku z prodlení a svým podáním ze dne 19. 4. 2024 jej uplatnil jak ve vztahu k této částce, tak ve vztahu k tomu, oč žalobu za jednotlivé měsíce rozšířil. Obecně k této problematice soud poukazuje na to, co uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 33 Cdo 572/2013: „povinnost dlužníka platit úroky z prodlení se splněním dluhu (závazku) nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním tohoto závazku; tímto dnem počíná u tohoto práva běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo promlčí ‚jako celek‘ (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo [hodnota], ročník 2007, pod číslem [hodnota] a ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3029/2011)“.

65. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přitom zohlednil jako úspěch žalobce jak již dříve přiznanou částku bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši celkem zhruba 246 tisíc korun, tak i nyní přiznanou částku 1,54 milionu korun. Dále k úspěchu žalobce za účelem zohlednění důchodu přiznaného do budoucna připočetl i pětinásobek ročního plnění důchodu (tedy šedesátinásobek měsíční částky), což činí zhruba 919 tisíc korun. Naproti tomu za procesní neúspěch pokládal zamítnutí žaloby v rozsahu zhruba 350 tisíc korun i zamítnuté části důchodu (zohledněné opět pětinásobkem ročního plnění) zhruba 33 tisíc korun. Konečně soud jako procesní neúspěch žalobce zohlednil i zamítnutí nově uplatněného promlčeného úroku z prodlení, neboť vzhledem k jeho značné výši, kterou lze kapitalizovat k současnosti na zhruba 500 tisíc korun, by bylo nespravedlivé k němu nepřihlédnout pro účely posouzení úspěchu žalobce. Po zohlednění všech uvedených skutečností soud uzavřel, že žalobce byl úspěšný v rozsahu přibližně tří čtvrtin a neúspěšný v rozsahu přibližně jedné čtvrtiny.

66. Výše plné náhrady nákladů řízení žalobce činí celkem 281 713,50 Kč a sestává z následujících položek: a) náklady důkazů ve výši 4 200 Kč, které představuje žalobcem složená záloha na znalecký posudek v rozsahu, v němž nebude žalobci vrácena (složená záloha činila od každé ze stran 10 000 Kč, přiznané znalečné činilo 8 400 Kč, přičemž z každé zálohy byla uhrazena polovina této částky); b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), v době, kdy tarifní hodnota činila 725 789,50 Kč, po 11 220 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 5 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast při ústním jednání dne 22. 8. 2016, účast při ústním jednání dne 17. 10. 2019, účast při ústním jednání dne 25. 11. 2019; c) odměna za zastupování advokátem v téže době po 5 610 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 a. t. za 2 úkony právní služby: jednoduchá výzva k plnění, účast na vyhlášení rozhodnutí dne 10. 3. 2020; d) náhrada za promeškaný čas v téže době dle § 14 odst. 2 a. t. po 5 610 Kč za ústní jednání dne 3. 6. 2016, které bylo odročeno bez projednání věci; e) odměna za zastupování advokátem v době, kdy tarifní hodnota činila 479 789,50 Kč, po 10 220 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 9 úkonů právní služby: odvolání ve věci samé ze dne 3. 3. 2020 včetně následného doplnění odůvodnění odvolání, odvolání ve věci samé (proti doplňujícímu rozsudku) ze dne 15. 6. 2020, účast při jednání odvolacího soudu dne 24. 11. 2020, účast při ústním jednání dne 30. 9. 2022, vyjádření ve věci samé ze dne 14. 10. 2022, účast při ústním jednání dne 26. 10. 2022, odvolání ve věci samé ze dne 16. 2. 2023 včetně následného doplnění odůvodnění odvolání, účast při jednání odvolacího soudu dne 16. 11. 2023, účast při ústním jednání dne 20. 3. 2024; f) odměna za zastupování advokátem v době, kdy tarifní hodnota činila 2 811 302,60 Kč, po 19 580 Kč podle § 7, § 8 odst. 1 a 2, § 11 odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: vyjádření ve věci samé (zároveň rozšíření žaloby) ze dne 19. 4. 2024, účast při ústním jednání dne 29. 4. 2024, účast při ústním jednání dne 22. 5. 2024 včetně sepisu závěrečného návrhu; k této výši tarifní hodnoty soud dodává, že vycházel z toho, že změnou žaloby ze dne 19. 4. 2024 žalobce požadoval zaplatit celkem 1 859 390,60 Kč a dále 15 865,20 Kč měsíčně, což při zohlednění pětinásobku ročního plnění uvedené renty (951 912 Kč) činí celkem 2 811 302,60 Kč; g) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedených 19 úkonů; h) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 48 163,50 Kč.

67. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu stran přiznal soud žalobci jednu polovinu z výše uvedené částky, tedy 140 857 Kč.

68. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

69. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

70. Soud rozhodl také o zaplacení soudního poplatku, a to tak, že žalované uložil povinnost zaplatit jeho část, neboť podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích se od poplatku osvobozuje navrhovatel, jemuž byla způsobena újma, v řízení o náhradu újmy na zdraví nebo újmy způsobené usmrcením včetně náhrady škody na věcech vzniklé v souvislosti s ublížením na zdraví nebo usmrcením a náhrady nákladů léčení. Podle ustanovení § 2 odst. 3 věta první zákona o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. V tomto řízení jde o případ, kdy žalobce je dle shora citovaného ustanovení osvobozen od soudního poplatku, neboť předmětem sporu byla náhrada újmy na zdraví, přičemž se jednalo o osvobození osobní. Jelikož se nejedná ani o případ, kdy by soud přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci, ani o případ, kdy by žalovaná byla od soudního poplatku také osvobozena, poplatková povinnost přechází na žalovanou. Soud při stanovení výše soudního poplatku vycházel ze základu, který se rovná částce, kterou uložil žalované žalobci zaplatit jako již splatnou, tedy z částky 1 540 257,41 Kč. Soudní poplatek byl stanoven z této částky podle položky 1 bod 1 písm. b) přílohy k zákonu o soudních poplatcích (sazebníku soudních poplatků), tedy ve výši 77 013 Kč, neboť šlo o náhradu ztráty na výdělku coby škody na majetku, byť vyvolané poškozením zdraví žalobce coby nehmotného statku. Lhůtu k zaplacení soud stanovil za použití ustanovení § 7 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích.

Poučení