15 Co 56/2024 - 444

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení částky 7 612 362,50 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. 10. 2023, č. j. 8 C 139/2022-386, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 145 943 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 612 362,50 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I.) a zavázal žalobkyni nahradit žalované náklady řízení v částce 440 686 Kč (výrok II.). Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s tím, že měla na základě rozhodnutí [Anonymizováno] zajistit od 12. 12. 2021 dopravní obslužnost linkovou autobusovou dopravou v oblasti západ ([Anonymizováno]), a to včetně odpovídajícího odbavovacího zařízení ve vozidlech. Žalobkyně proto dne 1. 3. 2021 podala výzvu k účasti a k podání předběžných nabídek na podlimitní sektorovou veřejnou zakázku s názvem „[Anonymizováno]“ s termínem plnění 12. 12. 2021 (dále jen „výzva k podání nabídek“). Na jejím základě uzavřela se žalovanou smlouvu (dále jen „smlouva“), v níž se žalovaná mimo jiné zavázala poskytnout veškerá plnění (zejména dodat 95 ks nových odbavovacích zařízení) ve lhůtách stanovených ve smluvním harmonogramu tvořícím přílohu č. 3 této smlouvy. Žalovanou následně vytvořený realizační harmonogram byl žalobkyní schválen dne 28. 7. 2021. Žalovaná však od samého počátku neplnila smlouvu řádně a včas, v důsledku čehož od ní žalobkyně odstoupila dne 27. 1. 2022. Současně pak žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení smluvních pokut vyčíslených za prodlení žalované s poskytnutím plnění dle smlouvy za dobu do 27. 1. 2022. Žalobkyně se tak žalobou domáhá zaplacení smluvní pokuty v částce 183 862,50 Kč (po částečném zániku této smluvní pokuty v důsledku započtení učiněného ze strany žalobkyně) za prodlení žalované s dodáním 1 ks nového odbavovacího zařízení do testovacího provozu za období od 22. 12. 2021 do 27. 1. 2022, dále smluvní pokuty v částce 1 150 000 Kč za prodlení žalované s uvedením odbavovacího systému do ostrého provozu za období od 13. 12. 2021 do 27. 1. 2022, dále smluvní pokuty v částce 74 500 Kč za prodlení žalované s dodáním 1 ks odbavovacího zařízení do testovacího provozu za dobu od 1. 9. 2021 do 27. 1. 2022, dále smluvní pokuty v částce 3 069 000 Kč za prodlení žalované s dodáním zbývajících 93 ks odbavovacích zařízení za dobu od 23. 11. 2021 do 27. 1. 2022 a smluvní pokuty v částce 3 135 000 Kč za prodlení žalované s dodáním 95 ks softwarových licencí k novým odbavovacím zařízením za dobu od 23. 11. 2021 do 27. 1. 2022.

2. Žalovaná se těmto nárokům bránila s tím, že smlouva nebyla v prvé řadě řádně uzavřena v písemné podobě. Žalovaná na základě výzvy k podání nabídek předložila žalobkyni návrh smlouvy (včetně 7 příloh) podepsaný žalovanou dne 5. 5. 2021, a to prostřednictvím elektronického nástroje na profilu žalobkyně jako zadavatele. Žalobkyně tento elektronický dokument vytiskla a k tomuto dokumentu připojila dne 25. 5. 2021 podpisy osob oprávněných za ni jednat a dne 7. 6. 2021 takto vytištěný dokument doručila poštou žalované, avšak bez jakýchkoliv příloh. Navíc takto vytištěná smlouva neobsahovala podpis žalované, ale pouze vyobrazený symbol zobrazující elektronický podpis osoby jednající za žalovanou.

3. Smlouva pak dle žalované ani nikdy nenabyla účinnosti z důvodů na straně žalobkyně, neboť nedošlo k jejímu uveřejnění v registru smluv ve smyslu zákona č. 340/2015 Sb., o registru smluv (dále jen „ZoRS“). Na tuto smlouvu se přitom povinnost registrace vztahuje, a to s ohledem na charakter žalobkyně, přičemž se nejedná o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem. Žalobkyně pak v zákonné lhůtě v registru smluv neuveřejnila údaj o ceně plnění, přičemž samotná smlouva tento údaj neobsahuje. Prostý text smlouvy byl v registru zveřejněn dne 3. 6. 2021, avšak nebyly uveřejněny ani všechny přílohy této smlouvy, které tvoří její nedílnou součást. V prvé řadě se jednalo o přílohu č. 1 smlouvy (krycí list nabídky dodavatele), kterou žalobkyně zveřejnila až dne 2. 3. 2022, přičemž předtím byl zveřejněn pouze nevyplněný vzor, který byl součástí výzvy k podání nabídek. Žalobkyně rovněž zveřejnila opožděně přílohu č. 2 smlouvy (technická specifikace předmětu plnění), a to až dne 2. 3. 2022. Žalobkyně také včas nezveřejnila harmonogram plnění veřejné zakázky, který měl být přílohou č. 3 smlouvy. Nejprve totiž zveřejnila harmonogram, který byl součástí výzvy k podání nabídek a harmonogram plnění veřejné zakázky vypracovaný žalovanou v souladu se smlouvou uveřejnila až dne 18. 2. 2022. Žalobkyně také opožděně zveřejnila ceník hlavních náhradních dílů pro mimozáruční opravy odbavovacích zařízení tvořící přílohu č. 7 smlouvy, a to až dne 18. 2. 2022. Žalobkyně tak smlouvu v registru smluv neuveřejnila řádně, přičemž následné zveřejnění příloh smlouvy a údaje o ceně plnění až v průběhu února a března 2022 již nemohlo toto pochybení napravit, neboť nebylo provedeno ve lhůtách stanovených ZoRS. Tento zákon pak se včasným nezveřejněním smlouvy či jejích příloh spojuje sankční následek v podobě neúčinnosti a zrušení smlouvy a smlouva tak byla zrušena od počátku. Nadto si smluvní strany v čl. 19.6. smlouvy sjednaly, že účinnost smlouvy nastane jejím uveřejněním v registru smluv v souladu se ZoRS, a proto s ohledem na nezveřejnění smlouvy v registru nemohla tato smlouva ani nabýt účinnosti, a proto z ní strany nemohou vyvozovat žádná práva a povinnosti. Žalobkyně tak nemůže mít ani nárok na smluvní pokuty sjednané ve smlouvě. Současně pak žalovaná poukazovala na neurčitost ujednání o smluvních pokutách, duplicitu smluvních pokut, jejich nepřiměřenost a absenci újmy na straně žalobkyně. Navíc žalobkyně neposkytla žalované potřebnou součinnost k plnění, čímž se žalobkyně sama dostala do prodlení, a proto ani nemohlo nastat prodlení žalované a žalobkyni vzniknout nárok na smluvní pokuty za něj.

4. K těmto námitkám žalované žalobkyně uvedla, že smlouva byla řádně uzavřena, neboť dle § 562 zákona č. 89/2012 sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je písemná forma smlouvy zachována i při právním jednání učiněném elektronickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. A účastníci uzavřeli smlouvu právě tímto způsobem, neboť podpisy jednajících osob nemusí být na jedné listině, navíc stačí sdělit druhé smluvní straně, že návrh je akceptován, což se v tomto případě i stalo, a to nejpozději dne 26. 5. 2021, kdy žalobkyně sdělila žalované, že jí zasílá podepsaný návrh smlouvy, který jí předtím poslala žalovaná, což ostatně téhož dne potvrdila žalobkyni i sama žalovaná.

5. Žalobkyně dále měla za to, že na smlouvu vůbec nedopadá povinnost zveřejnění podle ZoRS, neboť se na ni vztahuje výjimka dle § 3 odst. 2 písm. e) ZoRS, jelikož se jedná o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem a nikoliv v zadávacím řízení, přičemž její smluvní stranou je žalobkyně jako právnická osoba, v níž má územní samosprávný celek většinovou majetkovou účast, a to i prostřednictvím jiné právnické osoby. Současně pak na smlouvu dopadá i výjimka uvedená v § 3 odst. 2 písm. q) ZoRS, neboť se jedná o smlouvu, kterou uzavřela žalobkyně jako právnická osoba, v níž má územní samosprávný celek většinovou majetkovou účast, a to i prostřednictvím jiné právnické osoby, a která byla založena za účelem uspokojování potřeb majících průmyslovou nebo obchodní povahu, pokud byla tato smlouva uzavřena v běžném obchodním styku v rozsahu předmětu činnosti nebo podnikání této právnické osoby. I pokud by však musela být smlouva v registru smluv zveřejněna, pak žalobkyně splnila veškeré povinnosti požadované ZoRS. Pokud se týče povinnosti zveřejnit cenu plnění v rámci metadat a nezveřejnění přílohy č. 1 (Krycí list nabídky dodavatele), pak sama žalovaná před uzavřením smlouvy uvedla, že nabídková cena uvedená v této listině včetně jejích jednotlivých položek je jejím obchodním tajemstvím a žádala žalobkyni o to, aby tyto údaje považovala za důvěrné. Žalobkyně tak neměla povinnost cenu plnění jakkoliv zveřejnit, a to právě s ohledem na okolnost, že se jednalo o obchodní tajemství žalované. Ze stejného důvodu pak žalobkyně nezveřejnila ani přílohu č. 7 smlouvy (ceník hlavních a náhradních dílů), neboť pokud je obchodním tajemstvím žalované cena jednotlivých položek, tedy i cena jednoho odbavovacího zařízení, pak je obchodním tajemstvím žalované logicky i cena jednotlivých náhradních dílů, z nichž je odbavovací zařízení tvořeno. Žalobkyně řádně zveřejnila i harmonogram plnění jako přílohu č. 3 smlouvy, přičemž harmonogram plnění zmiňovaný a vyhotovený žalovanou již nebyl součástí smlouvy, ale byl součástí plnění poskytnutého žalovanou dle smlouvy. Takto dle smlouvy vypracovaný harmonogram plnění již nemusel být v registru smluv zveřejněn, neboť netvoří přílohu smlouvy. Pokud se týče přílohy č. 2 smlouvy (technická specifikace předmětu plnění), pak rovněž tato příloha nemusela být v registru smluv zveřejněna, jelikož dle § 2 odst. 1 písm. b) ZoRS není nutno v registru zveřejňovat technickou předlohu, návod, výkres, projektovou dokumentaci či model. Tato příloha smlouvy je pak zjevně přílohou technického rázu, která není způsobilá naplnit účel povinnosti zveřejnění, tedy zvýšit transparentnost smluv a nakládání s veřejným majetkem.

6. Navíc žalobkyně byla vždy v dobré víře, že zveřejnila všechny zákonem předpokládané údaje a součásti smlouvy, přičemž ihned, jakmile po upozornění žalované u ní snad mohly vzniknout pochybnosti o řádnosti zveřejnění, tyto pochybnosti odstranila a zveřejnila i údaje a součásti smlouvy, u nichž snad mohly vzniknout nějaké pochybnosti o nutnosti jejich zveřejnění. Učinila tak v zákonem předpokládané lhůtě, takže ani z tohoto pohledu nemohlo dojít ke zrušení smlouvy. Pokud se týče ujednání vážícího účinnost smlouvy na její zveřejnění v registru smluv, pak se jedná pouze o obligační závazek, a neuveřejnění smlouvy v registru nemůže vyvolat zrušení smlouvy dle ZoRS. Smluvní strany si chtěly v čl. 19.6. smlouvy stanovit pouze okamžik, od kterého je má smlouva zavazovat, přičemž úmyslem smluvních stran nepochybně bylo, aby je smlouva vázala co možná nejdříve. Pro naplnění tohoto ujednání pak nepochybně postačovalo, aby byl v registru uveřejněn pouhý prostý text samotné smlouvy, a to bez příloh, k čemuž došlo dne 3. 6. 2021. Tímto dnem tak smlouva nabyla účinnosti. Žalobkyně pak nepovažovala smluvní pokuty za neurčitě sjednané či za nepřiměřeně vysoké, a ani neměla za to, že by se dostala do prodlení při poskytnutí součinnosti nutné pro plnění žalované.

7. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby, neboť dovodil, že účastníci uzavřeli dne 25. 5. 2021 smlouvu na dodávku odbavovacích zařízení a systému odbavení, která podléhá uveřejnění v registru smluv dle § 2 odst. 1 písm. b) ZoRS, neboť žalobkyně je akciovou společností ovládanou [Anonymizováno] prostřednictvím společnosti [právnická osoba], v níž je [Anonymizováno] jediným společníkem. Povinnost žalobkyně zveřejnit smlouvu v registru smluv pak učinili účastníci také součástí smlouvy. Smlouva tak mohla dle § 6 odst. 1 ZoRS nabýt účinnosti nejdříve dnem jejího uveřejnění se všemi povinnými náležitostmi v tomto registru. Pokud pak k tomu nedošlo ani do 3 měsíců ode dne jejího uzavření, je smlouva dle § 7 odst. 1 ZoRS od počátku zrušena. Smlouva byla v registru smluv uveřejněna dne 22. 7. 2021, tedy takřka 2 měsíce po jejím uzavření, přičemž v ní nebyla uvedena cena a nebyla ani do registru vložena všechna metadata. Údaj o ceně byl doplněn až doložením krycího listu do registru smluv dne 18. 2. 2022, tedy více jak 6 měsíců po povinnosti uvést tento údaj v registru smluv. Nedostatky smlouvy v případě chybně vyplněných metadat a neuvedení ceny mohly být odstraněny postupem podle § 5 odst. 7 ZoRS pouze do konce lhůty uvedené v § 7 odst. 1 ZoRS, tedy do 3 měsíců ode dne, kdy byla uzavřena, přičemž aplikace výjimky dle § 5 odst. 6 ZoRS nepřichází v úvahu, neboť žalovaná není subjektem uvedeným v § 2 odst. 1 písm. e), k), l), m) nebo n) ZoRS. Tato pochybení způsobila, že není možné danou smlouvu považovat za uzavřenou v souladu s požadavky ZoRS s důsledkem v podobě zrušení smlouvy od jejího počátku. Z neplatné smlouvy (včetně ujednání o smluvní pokutě) pak nelze požadovat jakékoliv plnění. S ohledem na tyto skutečnosti pak okresní soud neřešil oprávněnost či neoprávněnost požadované smluvní pokuty a žalobu v celém rozsahu zamítl.

8. Proti celému rozsudku si žalobkyně podala včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně jeho změny a vyhovění žalobě v celém rozsahu. Tento svůj návrh odůvodnila tím, že považuje rozsudek okresního soudu za nepřezkoumatelný, neboť okresní soud se v jeho odůvodnění nedostatečně (či vůbec) nevypořádal se stěžejními námitkami žalobkyně. Zejména s tou, že se na smlouvu vztahují výjimky ze zákonné povinnosti uveřejnění smlouvy dle § 3 odst. 2 písm. e) a q) ZoRS. První z těchto výjimek (dle § 3 odst. 2 písm. e) ZoRS) na smlouvu dopadá proto, že se jedná o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, jejíž smluvní stranou je právnická osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. n) ZoRS (žalobkyně) a nejedná se o smlouvu uzavřenou na základě zadávacího řízení podle zákona o veřejných zakázkách. Smlouva pak nepodléhala uveřejnění také s ohledem na výjimku uvedenou v § 3 odst. 2 písm. q) ZoRS, neboť žalobkyně je právnickou osobou uvedenou v § 2 odst. 1 písm. n) ZoRS a byla založena za účelem uspokojování potřeb majících průmyslovou nebo obchodní povahu (žalobkyně poskytuje vnitrostátní a mezinárodní autobusovou dopravu na objednávku), přičemž tato smlouva byla uzavřena v běžném obchodním styku v rozsahu předmětu činnosti žalobkyně zapsaného v obchodním rejstříku. Okresní soud se pak dle žalobkyně nijak nevypořádal ani s její námitkou, že i kdyby na smlouvu dopadala zákonná povinnost uveřejnění v registru smluv, pak k jejímu zveřejnění došlo ze strany žalobkyně řádně ke dni 3. 6. 2021 (tedy zhruba týden po uzavření smlouvy) a nebyl tak dán důvod pro zrušení smlouvy od počátku. Pokud k uveřejnění některé z příloh či metadat nedošlo, stalo se tak v souladu se ZoRS, neboť se jednalo o některou z výjimek v uveřejnění v registru smluv. Navíc, i kdyby zde byly dílčí nedostatky v uveřejnění smlouvy, pak žalobkyně tyto nedostatky napravila postupem dle § 5 odst. 7 a § 7 odst. 2 písm. a) ZoRS. Z rozsudku okresního soudu se pak není možné jakkoliv dopátrat, jaké konkrétní přílohy či metadata nebyly dle okresního soudu zveřejněny v registru smluv řádně a z jakých důvodů. I kdyby však odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek okresního soudu není nepřezkoumatelný, pak by musel dojít k závěru, že je věcně nesprávný. Žalobkyně pak ve svém odvolání podrobně zopakovala konkrétní důvody specifikující jednotlivé její výše zmíněné námitky, které uvedla již v předchozím průběhu řízení.

9. Dále žalobkyně zmínila, že čl. 19.6. smlouvy, podle nějž nabývá smlouva platnosti dnem jejího uzavření a účinnosti dnem uveřejnění v registru smluv, je nutno posuzovat pouze obligačně. Smlouvu je potřeba vykládat v souladu s úmyslem stran dle § 556 o. z. i zásadami soukromého práva (zejména pacta sunt servanda, a že smlouvy mají být posuzovány spíše jako platné než neplatné a obdobně spíše jako účinné než neúčinné). Pokud jde o úmysl stran, pak je evidentní, že si strany chtěly v čl. 19.6. smlouvy pouze určit okamžik, od kterého je má smlouva zavazovat, přičemž úmyslem stran bylo nepochybně, aby je zavazovala co nejdříve. Pro určení okamžiku, od kterého smlouva strany zavazuje, nepochybně postačovalo pouhé uveřejnění vlastního textu samotné smlouvy (i bez příloh) v registru smluv, k čemuž došlo dne 3. 6. 2021. K tomuto dni pak nabyla smlouva účinnosti, přičemž uveřejnění příloh je v tomto směru irelevantní, neboť zákonná povinnost uveřejnění příloh na smlouvu nedopadá a obligační ujednání stran v čl. 19.6. smlouvy tento požadavek pro nabytí účinnosti smlouvy nestanoví. Navíc přílohy smlouvy, které by případně podléhaly povinnému uveřejnění, byly uveřejněny spolu se smlouvou dne 3. 6. 2021. Ostatně samy smluvní strany považovaly právě den 3. 6. 2021 za okamžik nabytí účinnosti smlouvy, což je zjevné např. z realizačního harmonogramu vypracovaného žalovanou.

10. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu jako správného s tím, že jej nepovažuje za nepřezkoumatelný. Z rozhodovací praxe Ústavního soudu totiž vyplývá, že adekvátní způsob vypořádání argumentace účastníků řízení nevyžaduje podrobnou odpověď na každý jejich argument (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. IV. ÚS 201/04, ze dne 29. 1. 2007, sp. zn. IV. ÚS 787/06, nebo ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 961/09). Míra srozumitelnosti a přezkoumatelnosti rozsudku nemůže být posuzována optikou rozsahu argumentace žalobkyně. Dle žalované pak nelze identifikovat žádnou okolnost, která by žalobkyni jako povinnou osobu a jí uzavíranou smlouvu vyjímala z působnosti ZoRS. Žalobkyně zanedbala svoji povinnost uveřejnit smlouvu a její nedílné součásti a metadata v registru smluv v zákonné lhůtě. Tuto svou povinnost pak žalobkyně sama ve smlouvě a zadávací dokumentaci deklarovala, přičemž povinnost uveřejnění vyplývá i z interní směrnice žalobkyně a žalobkyně v případě všech ostatních smluv tuto zákonnou povinnost uveřejnit smlouvu akceptovala a plnila ji. Žalovaná také odkázala na plenární nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 32/17, v němž se zdůrazňuje význam povinného uveřejňování smluv ze strany povinných subjektů s ohledem na účel právní úpravy. V té souvislosti pak žalovaná poukázala také na rozsudek Okresního soudu v [adresa], ze dne 4. 4. 2022, č. j. [Anonymizováno], v němž byla dovozena nutnost co nejširšího pojetí uveřejňovací povinnosti s ohledem na účel a smysl ZoRS, jejíž porušení nelze zhojit ani výkladem pomocí následné praxe účastníků ve smyslu § 553 odst. 2 o. z. Shodně pak uvedl [Anonymizováno] soud [Anonymizováno] ve svém rozsudku ze dne 4. 11. 2021, č. j. [Anonymizováno], potvrzeném Krajským soudem v [Anonymizováno] ze dne 17. 5. 2023, č. j. [Anonymizováno], který zdůraznil i zásadní význam uveřejnění příloh smlouvy a jejích metadat. Pokud tedy okresní soud dovodil, že smlouva nenabyla účinnost a byla zrušena od počátku, a to kvůli neuveřejnění smlouvy, jejích příloh a metadat v souladu se ZoRS, pak tomuto závěru nelze nic vytknout. Žalovaná tak měla za to, že nebyly splněny podmínky pro uplatnění výjimky z uveřejnění smlouvy dle § 3 odst. 2 písm. e) a q) ZoRS a také ani výjimky z uveřejnění jednotlivých příloh smlouvy. K nenaplnění těchto podmínek pak žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla podrobnou argumentaci uváděnou již předtím v dosavadním průběhu řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek v celém rozsahu (neboť takto byl odvoláním žalobkyně odvolacímu přezkumu otevřen), a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přičemž vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal a jejich existenci pak nenamítali ani sami účastníci řízení. Odvolací soud následně dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela nedůvodné.

12. V prvé řadě považuje odvolací soud za nutné vypořádat se s námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku okresního soudu vznesenou žalobkyní. Tuto nepovažuje odvolací soud za důvodnou, přičemž v této souvislosti je nutno zejména zdůraznit, že povinnost soudů svá rozhodnutí odůvodnit způsobem zakotveným v § 157 odst. 2 o. s. ř. je jedním z principů řádného a spravedlivého procesu vyplývajících z čl. 36 a následujících Listiny základních práv a svobod a z čl. 1 Ústavy České republiky, který představuje součást práva na spravedlivý proces. Z odůvodnění rozhodnutí soudu musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Stav, kdy rozsudek postrádá náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., ve svých důsledcích vede k tomu, že se stává nepřezkoumatelným pro svou nesrozumitelnost (viz rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 32 Cdo 3726/2007, ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 177/2002, či ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. 32 Cdo 2948/2009). Nicméně ne každá nesrozumitelnost či neúplnost rozsudku nutně způsobuje jeho nepřezkoumatelnost ve smyslu § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nutnost následného zrušení takového rozsudku odvolacím soudem. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek okresního soudu je srozumitelný, a tudíž i přezkoumatelný. Z jeho odůvodnění je totiž patrné, jakým způsobem okresní soud dospěl ke svým skutkovým zjištěním, jaký je závěr o skutkovém stavu a jakým způsobem na něj okresní soud navázal právní hodnocení věci. V tomto směru pak nelze hovořit (jak to učinila žalobkyně ve svém odvolání) o souhrnných skutkových zjištěních, neboť z odůvodnění rozsudku okresního soudu je zcela jasně patrné, z jakého konkrétního důkazu učinil dané skutkové zjištění. Je pak sice pravdou, že se okresní soud v plné míře nevypořádal se všemi námitkami vznesenými žalobkyní v průběhu řízení, avšak současně nelze přehlédnout, že žalobkyně byla schopna řádně formulovat své odvolací námitky proti tomuto rozsudku, což by v případě nepřezkoumatelného rozsudku nebylo vůbec možné. Klíčové je posouzení věci okresním soudem tak, že smlouva měla být dle § 2 odst. 1 písm. b) ZoRS zveřejněna v registru smluv, neboť žalobkyně je akciovou společností ovládanou [Anonymizováno]. Okolnost, zda je (či vůbec může být) tento závěr správný či nikoliv, pak není otázkou přezkoumatelnosti rozsudku, ale otázkou správnosti takového rozhodnutí, stejně jako otázka, zda byly ze strany žalobkyně splněny všechny podmínky stanovené pro řádné uveřejnění smlouvy v registru smluv. Odvolací soud tak neviděl jakýkoliv důvod ke zrušení rozsudku okresního soudu z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti.

13. Odvolací soud se tak již následně zabýval přezkumem věci samé, přičemž zcela souhlasí se skutkovými zjištěními učiněnými okresním soudem a uvedenými v odstavcích 5. až 10. odůvodnění rozsudku okresního soudu, na něž pro zestručnění plně odkazuje. Nicméně odvolací soud považoval za nutné dokazování provedené dříve okresním soudem ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. částečně zopakovat, neboť z důkazů provedených okresním soudem (výzva k účasti ve výběrovém řízení a k podání předběžné nabídky ze dne 1. 3. 2021 včetně příloh č. 1 až č. 3, smlouva na dodávku odbavovacích zařízení a systému odbavení obsahující podpis za objednatele ze dne 25. 5. 2021 a doklad o elektronickém podpisu dodavatele ze dne 5. 5. 2021 včetně příloh č. 1 - krycí list nabídky ze dne 16. 4. 2021 a dále příloh č. 2 až č. 7, dopis žalované žalobkyni ze dne 16. 4. 2021, printscreeny komunikace žalobkyně a žalované z elektronického nástroje na profilu žalobkyně jako zadavatele z průběhu výběrového řízení ze dne 30. 3. 2021, 6. 4. 2021, 12. 4. 2021, 19. 4. 2021, 30. 4. 2021, 5. 5. 2021, 7. 5. 2021 a 26. 5. 2021, e-mailová zpráva žalované adresovaná žalobkyni ze dne 26. 5. 2021 a zápis z jednání [právnická osoba] – odbavovací zařízení [Anonymizováno] ze dne 9. 7. 2021 včetně přílohy – návrhu realizačního programu) zjistil skutečnosti, které okresní soud nezjistil. Pro větší přehlednost pak odvolací soud uvádí skutková zjištění učiněná z těchto jednotlivých důkazů níže v rámci právního hodnocení věci.

14. Z hlediska právního posouzení věci odvolací soud v prvé řadě uvádí, že dospěl ve shodě se soudem okresním k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření písemné smlouvy. V této souvislosti předesílá, že ze smlouvy na dodávku odbavovacích zařízení a systému odbavení obsahující podpis za objednatele ze dne 25. 5. 2021 a doklad o elektronickém podpisu dodavatele ze dne 5. 5. 2021 zjistil, že žalovaná prostřednictvím kvalifikovaného elektronického podpisu podepsala dne 5. 5. 2021 smlouvu a doručila ji žalobkyni (což ostatně uváděla i sama žalovaná). Jak vyplývá z nesporných tvrzení účastníků, stalo se tak prostřednictvím tzv. elektronického nástroje (profilu zadavatele), čímž žalovaná učinila ve smyslu § 562 odst. 1 o. z. písemnou nabídku k uzavření smlouvy žalobkyni. Při tomto právním jednání žalované byl totiž nade vši pochybnost patrný obsah jejího jednání a určení jednající osoby. Odvolací soud tak má za to, že dne 5. 5. 2021 učinila žalovaná žalobkyni ve smyslu § 1731 o. z. písemnou nabídku na uzavření smlouvy. Na tuto nabídku pak reagovala žalobkyně tím, že dne 26. 5. 2021 zaslala žalované prostřednictvím tzv. elektronického nástroje (profilu zadavatele) elektronickou zprávu, jejíž přílohou byl elektronický obraz smlouvy opatřený „vlastnoručním“ podpisem osoby jednající za žalobkyni, přičemž obsah této smlouvy zcela odpovídal návrhu žalované ze dne 5. 5. 2021 (jak odvolací soud zjistil z printscreenu komunikace žalobkyně a žalované z elektronického nástroje na profilu žalobkyně jako zadavatele z průběhu výběrového řízení ze dne 26. 5. 2021). Tuto skutečnost pak ostatně potvrdila i sama žalovaná v e-mailové zprávě adresované žalobkyni ze dne 26. 5. 2021, z níž odvolací soud zjistil, že dne 26. 5. 2021 doručila žalovaná žalobkyni e-mailovou zprávu, v níž ji sděluje, že téhož dne obdržela od žalobkyně podepsanou smlouvu.

15. Odvolací soud pak má za to, že k platně učiněné písemné akceptaci není nutné, aby byla druhé smluvní straně doručena smlouva ve vytištěné podobě a opatřená vlastnoručním podpisem jednající strany, neboť akceptaci písemné smlouvy je možno učinit i tím, že smluvní strana vyjádří písemně svůj souhlas s obsahem nabídky. Dle § 562 odst. 1 o. z. totiž platí, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle komentářové literatury (Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024) k § 562 se zachováním písemné formy rozumí, že právní jednání je učiněno písemně i tehdy, nejsou-li splněny podmínky § 561 odst. 1 o. z., tj. přesto, že není podepsáno. Pokud by i u právních jednání učiněných elektronickými nebo jinými technickými prostředky byl vyžadován vždy podpis, postačovala by úprava obsažená v § 561 odst. 1 a § 3026 odst. 1 o. z. Z uvedeného lze dovodit, že pro zachování písemné formy není elektronický podpis nezbytný a postačí možnost zachycení obsahu a určení jednající osoby. Umožnění zachycení obsahu pak znamená možnost uchování obsahu buď na listině (např. fax) nebo na jiném médiu umožňujícím jeho opakované zobrazení (např. v paměti počítače). Obsah musí být uchován (zobrazen) v textové podobě, tj. pomocí písma, nikoliv např. ve formě zvukového záznamu. Určení jednající osoby znamená možnost identifikace jednajícího, včetně ověření totožnosti, ze strany adresáta právního jednání. Adresát musí mít možnost jednajícího identifikovat s použitím jemu dostupných prostředků a metod, přičemž možnost identifikace může vyplývat ze způsobu jednání zvoleného jednajícím nebo z ujednání stran. Ujednání stran umožňuje identifikaci jednajícího např. v situaci, kdy je sjednána komunikace prostřednictvím konkrétní e-mailové schránky. Je-li poté jednáno právě prostřednictvím takové e-mailové schránky, má adresát možnost identifikace jednajícího s ohledem na předchozí ujednání. V takovém případě lze mít písemnou formu za zachovanou.

16. Podle další komentářové literatury (Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, 2292 s.) je ustanovení § 562 odst. 1 o. z. třeba vykládat v návaznosti na ustanovení § 561 odst. 1 o. z. Ten k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Zákonné požadavky § 562 odst. 1 o. z. se uplatní na ty případy, kdy požadavek písemné formy právního jednání stanoví zákon nebo určí ujednání stran (§ 559). Pokud strany právně jednají prostřednictvím elektronických nebo jiných technických prostředků, je písemná forma právního jednání zachována (a tedy i zachována jeho platnost, jež je u písemné formy právního jednání podmíněna podpisem jednajícího), jestliže prostředek, jehož bylo při právním jednání užito, umožňuje zachytit obsah právního jednání a určit jednající osobu. V takovém případě jde o písemnou formu v pojetí § 561 o. z. Nevyžaduje se, aby právní jednání učiněné v elektronické podobě, které splňuje požadavky § 562 odst. 1 o. z., bylo podepsáno, samozřejmě za předpokladu, že jsou splněny obě podmínky, tj. především lze identifikovat jednajícího. Tím spíše se nevyžaduje právní jednání opatřené zaručeným elektronickým podpisem (čl. 3 odst. 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES - dále jen „eIDAS“), kvalifikovaným elektronickým podpisem (čl. 3 odst. 12 eIDAS) nebo učiněné prostřednictvím datové schránky. Z hlediska následků § 562 odst. 1 o. z. ve spojení s § 561 odst. 1 o. z. tedy postačí, aby v prosté e-mailové zprávě bylo obsaženo jméno a příjmení jednající osoby v jeho textu a půjde o platné právní jednání buď ve variantě § 561 odst. 1 věty třetí o. z., nebo z důvodu § 562 odst. 1 o. z. Občanský zákoník totiž hovoří o „zachování písemné formy“, jejíž požadavky konstituuje v § 561 odst. 1 o. z. v podobě písemnosti a podpisu jednajícího. Ostatně pokud by občanský zákoník pro zachování písemné formy při elektronických právních jednáních vyžadoval podpis jednajícího, byla by právní úprava obsažená v § 562 odst. 1 o. z. zjevně nadbytečná, a to vzhledem k § 561 odst. 1 o. z. ve spojení s § 3026 odst. 1 o. z., který staví na roveň listinu a jiné písemnosti bez ohledu na jejich podobu (tedy i elektronické písemnosti).

17. Podle § 561 odst. 1 věty třetí o. z. jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto jiným právním předpisem je (mimo výše zmíněné eIDAS) zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen „ZSET“), které stanovují konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností. ZSET nově (v § 7) stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). Přitom i podle čl. 3 odst. 10 eIDAS je možno prostý podpis v těle e-mailové zprávy považovat za elektronický podpis. ZSET tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu pak také eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to tímto způsobem použije, tedy „připojí“ k tomu, co chce podepsat. České právo tedy dle odvolacího soudu nezná pouze jeden druh elektronického podpisu, ale rozlišuje různé druhy, přičemž právní důsledky spojuje s jakýmkoliv elektronickým podpisem. Obyčejným (prostým) elektronickým podpisem může být tedy nejen speciální kód (PIN, heslo, ID apod.), kterým osoba disponuje, ale i řetězec jednotlivých znaků tvořících jméno a příjmení v textu e-mailové zprávy zaslané z určité adresy elektronické pošty.

18. Podle čl. 25 odst. 1 eIDAS (který je přímo právně závazný a použitelný i v ČR) pak elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. S ohledem na smysl a účel § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 o. z., eIDAS, ZSET a v souladu s výše uvedenou odbornou literaturu je tedy odvolací soud přesvědčen, že pro naplnění podmínek písemnosti podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. musí prostředek komunikace umožnit zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby, přičemž podpis naopak vyžadován není. Obě podmínky byly nade vší pochybnost naplněny jak u nabídky žalované ze dne 5. 5. 2021, tak u akceptace žalobkyně ze dne 26. 5. 2021. Z obou těchto právních jednání je totiž jednoznačně seznatelné, co bylo jejich obsahem, i kdo je činil. Pokud se týče akceptace nabídky žalobkyní prostřednictvím e-mailové zprávy ze dne 26. 5. 2021, pak z ní evidentně vyplývá, že ji činí žalobkyně (prostřednictvím svého právního zástupce) a že jejím obsahem je akceptace smlouvy tak, jak byla žalobkyni zaslána žalovanou. Okolnost, že za žalobkyni jednal její právní zástupce ([Anonymizováno] jednající za advokátní kancelář [Anonymizováno]), a že toto bylo mezi smluvními stranami zcela běžnou praxí, pak vyplývá i z předcházející komunikace mezi účastníky činěné v rámci profilu zadavatele, v níž takto za žalobkyni jedná výše zmíněná osoba (jak odvolací soud zjistil z printscreenů komunikace žalobkyně a žalované z elektronického nástroje na profilu žalobkyně jako zadavatele z průběhu výběrového řízení ze dne 30. 3. 2021, 6. 4. 2021, 12. 4. 2021, 19. 4. 2021, 30. 4. 2021, 5. 5. 2021 a 7. 5. 2021).

19. Odvolací soud tak uzavírá, že jak nabídka žalované ze dne 5. 5. 2021 (opatřená kvalifikovaným elektronickým podpisem žalované), tak i akceptace této nabídky žalobkyní dne 26. 5. 2021 byla učiněn v písemné formě ve smyslu § 562 odst. 1 o. z. Prostřednictvím e-mailové zprávy ze dne 26. 5. 2021 tak byla ve smyslu § 1740 odst. 1 o. z. dne 26. 5. 2021 písemně přijata nabídka žalované na uzavření smlouvy, čímž došlo k uzavření této smlouvy. V tomto konkrétním případě je totiž písemná forma smlouvy dodržena i za situace, kdy nejsou podpisy obou smluvních stran na téže listině, což zákon ve smyslu § 561 odst. 2 o. z. vyžaduje pouze u písemných projevů týkajících se právních jednání, jimiž se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, anebo kterým se takové právo mění či ruší (což zcela zjevně není tento případ). Odvolací soud pak má za to, že s ohledem na způsob uzavírání smlouvy (formou nabídky učiněné ze strany žalované) je možno považovat přijetí nabídky žalobkyní po uplynutí 21 dnů od jejího učinění žalovanou, za včasné. I kdyby tomu tak nebylo, je možno ve smyslu § 1743 odst. 1 o. z. dovodit, že by i pozdní přijetí nabídky ze strany žalobkyně mělo účinky jejího včasného přijetí, neboť žalovaná se následně začala chovat v souladu se svou nabídkou.

20. V této souvislosti pak považuje odvolací soud za nutné dále uvést, že na výše zmíněném závěru nemůže nic změnit ani námitka žalované, že jí žalobkyně nezaslala spolu s podepsanou smlouvou přílohy této smlouvy. Nicméně odvolací soud má za to, že tato okolnost je v dané věci bez významu. V průběhu řízení totiž nebylo žádnou ze smluvních stran tvrzeno (a ani jinak nevyšlo najevo), že by obsah jednotlivých příloh smlouvy byl snad odlišný od toho, který byl prokázán v průběhu řízení. I pokud by tedy žalobkyně zaslala žalované podepsanou „prostou“ smlouvu (bez příloh), a nebylo z její strany jakkoliv avizováno, že by snad nesouhlasila s obsahem kterékoliv z těchto příloh, či by je chtěla učinit součástí smlouvy v jiné podobě, než jak byly obsahem nabídky žalované, nemohlo by to nic změnit na závěru, že smlouva byla uzavřena v podobě, v jaké byla zaslána žalovanou žalobkyní v nabídce ze dne 5. 5. 2021, tj. i včetně všech příloh.

21. Odvolací soud pak uzavírá, že i kdyby nedošlo k uzavření písemné smlouvy shora popsaným postupem, došlo by k uzavření písemné smlouvy doručením písemného a žalobkyní podepsaného vyhotovení textu smlouvy žalované dne 7. 6. 2021. Toho dne totiž žalovaná obdržela dle vlastních tvrzení písemný výtisk smlouvy opatřený podpisem žalobkyně prostřednictvím pošty. Kontraktace směřující k uzavření písemné smlouvy tak byla nejpozději uzavřena dne 7. 6. 2021. Nadto je dále nutno dovodit, že smlouva byla v tvrzené podobě uzavřena výše zmíněným postupem minimálně konkludentně, neboť obě smluvní strany podle této smlouvy jednaly a není mezi nimi jakéhokoliv sporu o obsahu smlouvy a jednotlivých jejích příloh. Navíc lze dospět k závěru, že v registru smluv je možno uveřejnit i smlouvu, která nebyla uzavřena v písemné podobě, pokud je její obsah následně v této podobě zachycen a v registru smluv uveřejněn. Tudíž ani případné konkludentní uzavření smlouvy by nijak nebránilo tomu, aby obsah smlouvy byl v registru smluv uveřejněn.

22. Odvolací soud se dále zabýval posouzením okamžiku, k němuž smlouva nabyla účinnost, přičemž teprve od tohoto okamžiku bylo možno realizovat jednotlivá práva a povinnosti v ní uvedená. Účinnost smlouvy totiž vypovídá o tom, zda dané právní jednání vyvolalo nebo je schopno vyvolat právní následky (účinky), tj. vznik, změnu nebo zánik práv a povinností. Posouzení nabytí účinnosti smlouvy pak bylo klíčové pro zhodnocení, zda žalované vůbec vznikly povinnosti, s jejichž splněním se měla dostat do prodlení, v důsledku čehož pak měly žalobkyni vzniknout nároky na žalobou požadované smluvní pokuty.

23. Při posouzení okamžiku nabytí účinnosti smlouvy pak považoval odvolací soud za prvořadé zabývat se účinností sjednanou ve smlouvě. Podle čl. 19.6. smlouvy totiž smlouva nabývá platnosti dnem jejího uzavření a účinnosti dnem uveřejnění v registru smluv (jak odvolací soud zjistil ze smlouvy na dodávku odbavovacích zařízení a systému odbavení obsahující podpis za objednatele ze dne 25. 5. 2021 a doklad o elektronickém podpisu dodavatele ze dne 5. 5. 2021 – ostatně stejně jako v případě i dalších smluvních ujednání uvedených ve smlouvě a zmíněných níže). Odvolací soud se proto především zabýval tímto smluvním ujednáním, a to před posouzením okamžiku nabytí účinnosti smlouvy dle § 6 odst. 1 ZoRS. V té souvislosti pak bylo nutné zohlednit i čl. 19.2. smlouvy, podle nějž smluvní strany berou na vědomí, že tato smlouva podléhá uveřejnění v registru smluv podle ZoRS, přičemž dle čl. 19.3. smlouvy zajistí zaslání smlouvy správci registru smluv k uveřejnění žalobkyně. V této souvislosti považuje odvolací soud za nutné uvést, že posouzení věci z tohoto pohledu není možno považovat za jakkoliv překvapivé, neboť posouzení účinnosti smlouvy z pohledu čl. 19.6. smlouvy bylo předmětem opakovaných vyjádření ze strany obou účastníků řízení již v řízení před okresním soudem. Obě strany sporu tak měly již v prvostupňovém řízení možnost v tomto směru argumentovat.

24. Odvolací soud má za to, že bylo potřeba provést výklad výše zmíněných smluvních ujednání, který je upraven v § 555 a § 556 o. z. Nicméně současně podle § 1 odst. 2 o. z. platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, přičemž zakázána jsou pouze ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. A protože ustanovení § 555 a § 556 o. z. odlišnou smluvní úpravu výkladu právních jednání smluvních stran nevylučují, a jelikož jiná smluvní úprava výkladu ujednání smlouvy zcela zjevně neporušuje dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti, dospěl odvolací soud k závěru, že výklad ustanovení smlouvy je nutno provést v souladu se stranami ujednanými pravidly. Ta jsou obsažena v čl. 19.7. smlouvy, podle nějž si smluvní strany podpisem smlouvy sjednávají, že závazky smlouvou založené budou vykládány výhradně podle obsahu smlouvy, bez přihlédnutí k jakékoliv skutečnosti, která nastala anebo byla sdělena jednou smluvní stranou druhé straně před účinností smlouvy. Současně pak čl. 19.8. smlouvy stanoví, že smlouva představuje úplnou dohodu smluvních stran o předmětu smlouvy a všech náležitostech, které smluvní strany měly a chtěly ve smlouvě ujednat, a které považují za důležité pro závaznost smlouvy. Žádný projev stran učiněný po uzavření smlouvy nesmí být vykládán v rozporu s výslovnými ustanoveními smlouvy a nezakládá žádný závazek žádné ze smluvních stran. Dále pak bylo v čl. 19.11. smlouvy dohodnuto, že si smluvní strany nepřejí, aby nad rámec výslovných ustanovení smlouvy byla jakákoliv práv a povinnosti dovozovány z dosavadní či budoucí praxe zavedené mezi smluvními stranami či zvyklostí zachovávaných obecně či v odvětví týkajícím se předmětu plnění smlouvy, ledaže je ve smlouvě výslovně sjednáno jinak.

25. Ze shora zmíněných ujednání smlouvy tak dle odvolacího soudu jednoznačně vyplývá, že výklad jednotlivých ujednání smlouvy je možno provést pouze a jedině na základě výslovného znění smlouvy, která představuje úplnou dohodu smluvních stran a není tak možno přihlížet k jakýmkoliv jiným významům či jednáním smluvních stran učiněným v minulosti či v budoucnu. Odvolací soud proto provedl výklad jednotlivých ustanovení smlouvy jen a pouze na základě jejich výslovného znění. Na jeho základě pak dospěl k závěru, že si smluvní strany v čl. 19.2. smlouvy sjednaly povinnost zveřejnění smlouvy v registru smluv podle ZoRS, neboť v tomto ujednání berou smluvní strany na vědomí uveřejnění této smlouvy v registru smluv podle ZoRS. Ke zveřejnění smlouvy v registru smluv pak mělo dojít bez ohledu na to, zda je či není podle ZoRS skutečně dána povinnost tuto konkrétní smlouvu v registru smluv zveřejnit. Tomuto výkladu pak svědčí i skutečnost, že v čl. 19.3. je stanovena striktní povinnost žalobkyně zajistit zaslání smlouvy správci registru smluv, a že v čl. 19.4. a 19.5. smlouvy je upraveno nakládání s případným obchodním tajemstvím v souvislosti se zveřejněním smlouvy v registru smluv dle ZoRS. Takové povinnosti by si smluvní strany zcela jistě nenajednaly, pokud by nechtěly, aby byla smlouva v registru smluv uveřejněna. Na tento závěr pak ostatně ukazuje i obsah ujednání čl. 19.6. smlouvy, podle něhož má smlouva nabýt účinnosti dnem svého uveřejnění v registru smluv. Bez uveřejnění v registru smluv by tedy samotná smlouva nemohla ani nabýt účinnosti a je tak nade vši pochybnost zřejmé, že si smluvní strany sjednaly povinnost uveřejnění smlouvy v registru smluv podle ZoRS.

26. Odvolací soud tak (na rozdíl od soudu okresního) nepovažoval za nutné zabývat se tím, zda měla být smlouva jako celek zveřejněna v registru smluv, či zda se na ní vztahují výjimky uvedené v § 3 odst. 2 [s výjimkou písm. b)] ZoRS. Ostatní ustanovení § 3 [tedy odst. 1 a odst. 2 písm. b)] ZoRS totiž dle odvolacího soudu upravují výjimky z povinnosti uveřejnit pouze některé části smlouvy, ale nevztahují se na povinnost zveřejnit smlouvu jako celek.

27. I kdyby se totiž v ZoRS stanovené výjimky na zveřejnění samotné smlouvy v registru smluv vztahovaly, měla přednost smluvní ujednání, která zveřejnění smlouvy v registru smluv žalobkyni ukládala. Toto zveřejnění se pak mělo ve smyslu čl. 19.2. smlouvy dít podle ZoRS, z čehož odvolací soud dovozuje, že měly být splněny veškeré podmínky pro zveřejnění jednotlivých částí smlouvy stanovené v ZoRS. Dle odvolacího soudu tak bylo nutno přihlížet pouze k výjimkám stanoveným ZoRS a vylučujícím z povinnosti uveřejnění některé části smlouvy.

28. Neuveřejnění smlouvy vůbec či v jiném rozsahu, než je stanoven v ZoRS, by pak samozřejmě nemohlo s ohledem na „pouhé“ smluvní sjednání povinnosti zveřejnit smlouvu způsobit dopady předpokládané v § 6 a § 7 ZoRS (pokud by smlouva nemusela být dle ZoRS v registru smluv vůbec uveřejněna). Takové neuveřejnění smlouvy by však zcela jistě způsobilo dopady předpokládané smluvním ujednáním obsaženým v čl. 19.6. smlouvy. Takto vůbec či nikoliv podle ZoRS uveřejněná smlouva by pak nenabyla účinnosti a nemohla by tak vyvolat smluvními stranami zamýšlené právní následky.

29. Odvolací soud se proto ani nezabýval tím, zda jsou dány důvody pro nezveřejnění smlouvy v registru smluv dle § 3 odst. 2 písm. e) a q) ZoRS, neboť zjištění těchto skutečností by nemohlo mít s ohledem na níže uvedené skutečnosti pro rozhodnutí věci žádný význam. Odvolací soud se proto dále zabýval pouze tím, zda skutečně a kdy došlo ke zveřejnění smlouvy v registru smluv podle ZoRS a v rozsahu tam požadovaném. Přitom odvolací soud vycházel z toho, že dle ZoRS má být v registru smluv uveřejněn nejen samotný text smlouvy, ale rovněž i všechny její přílohy, či případně obchodní podmínky, aby byla zajištěna veřejná kontrola uzavřených smluv. Nadto podle čl. 19.21. smlouvy tvoří přílohy nedílnou součást smlouvy a bez nich tedy není možné považovat smlouvu za zveřejněnou v celém rozsahu. Povinnost uveřejnění v registru smluv pak samozřejmě dopadá i na metadata uvedená v § 5 ZoRS.

30. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že samotný prostý text smlouvy spolu s přílohami č. 4, 5 a 6 byl v registru smluv žalobkyní uveřejněn ke dni 3. 6. 2021. Odvolací soud se proto dále zabýval tím, zda nezveřejnění ostatních příloh smlouvy (tedy příloh č. 1, 2, 3 a 7) a příslušných metadat v registru smluv bylo v souladu se ZoRS.

31. V prvé řadě se odvolací soud zabýval otázkami týkajícími se zveřejnění přílohy č. 1 smlouvy, tedy krycího listu, v němž byla uvedena cena plnění. Žalobkyně uváděla, že tento krycí list nemohla uveřejnit proto, že jeho obsahem bylo obchodní tajemství žalované, která žalobkyni požádala dopisem ze dne 16. 4. 2021 o jeho nezveřejnění. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že dle § 3 odst. 1 ZoRS se v registru smluv nezveřejňují informace, které nelze poskytnout při postupu podle předpisů upravujících svobodný přístup k informacím. Takovými informacemi jsou pak i informace týkající se obchodního tajemství. Postup při zveřejnění informací týkajících se obchodního tajemství si smluvní strany najednaly v čl. 19.4. a 19.5. smlouvy. V čl. 19.4. smlouvy je zachyceno, že údaje a skutečnosti uvedené ve smlouvě, vyjma částí označených v čl. 19.5. smlouvy, se nepovažují za obchodní tajemství, přičemž se nejedná o informace, které by nemohly být zveřejněny v registru smluv dle § 3 odst. 1 ZoRS. V čl. 19.5. smlouvy je pak uvedeno, že jestliže smluvní strana označí za své obchodní tajemství část obsahu smlouvy, která bude v důsledku toho pro účely uveřejnění v registru smluv znečitelněna, nese tato smluvní strana odpovědnost, pokud by v důsledku takového označení byla smlouva zveřejněna v registru smluv v rozporu se ZoRS. S částmi smlouvy, které žalovaná před uzavřením smlouvy neoznačí za obchodní tajemství, nebude pak žalobkyně jako s obchodním tajemstvím nakládat. Současně si pak smluvní strany najednaly, že označením za obchodní tajemství se rozumí doručení písemného oznámení druhé smluvní straně obsahující přesnou identifikaci dotčených částí smlouvy včetně odůvodnění, proč jsou za obchodní tajemství považována, přičemž je potřeba výslovně uvést, že označené informace naplňují všechny znaky definice obchodního tajemství dle § 504 o. z.

32. Pokud pak žalovaná pouze dne 16. 4. 2021 sdělila žalobkyni, že považuje za své obchodní tajemství konečnou nabídkovou cenu a její jednotlivé položky uvedené v krycím listu (jak odvolací soud zjistil z dopisu žalované žalobkyni ze dne 16. 4. 2021), nelze takové sdělení považovat za dostatečné ve smyslu čl. 19.5. smlouvy. Žalovaná totiž nijak neuvedla, že by tato cena splňovala všechny definiční znaky obchodního tajemství ve smyslu § 504 o. z. a tento svůj závěr ani nijak neodůvodnila. Odvolací soud tak má za to, že žalovaná řádně neoznačila část smlouvy za své obchodní tajemství ve smyslu čl. 19.5. smlouvy. Tudíž ani žalobkyně neměla takto označenou část smlouvy za obchodní tajemství žalované považovat, a pokud tak učinila, jednala zcela zjevně v rozporu se smlouvou. Okolnost, že se tím dle vlastního vyjádření snažila vyjít vstříc žalované, je zcela bez významu a nelze ji jakkoliv přičítat k tíži žalované. Žalobkyně tak dle odvolacího soudu nemohla dospět k závěru o existenci obchodního tajemství na straně žalované týkajícího se ceny plnění, a to ani z hlediska obligačního, ale ani z pohledu samotného § 504 o. z. Nebyl tak dán relevantní důvod pro nezveřejnění krycího listu, jakožto přílohy č. 1 smlouvy, tedy v podobě žalovanou vyplněného krycího listu. Pokud pak žalobkyně zveřejnila společně se smlouvou dne 3. 6. 2021 nevyplněný vzor krycího listu, který byl součástí výzvy k podání nabídek jako jeho příloha č. 1 (jak odvolací soud zjistil z výzvy k účasti ve výběrovém řízení a k podání předběžné nabídky ze dne 1. 3. 2021 včetně přílohy č. 1), bylo to zcela zjevně nedostatečné, neboť se nejednalo o zveřejnění přílohy č. 1 smlouvy. Sama žalobkyně pak uváděla (shodně jako žalovaná), že krycí list obsahující nabídkovou cenu (přílohu č. 1 smlouvy) uveřejnila v registru smluv až dne 2. 3. 2022.

33. V souvislosti s cenou plnění je dále nutno zmínit, že metadata týkající se této ceny jsou dle § 5 odst. 6 ZoRS vyloučena z uveřejnění v registru smluv pouze v případě, že se jedná o obchodní tajemství osoby uvedené v § 2 odst. 1 písm. e), k), l), m) nebo n) ZoRS. Přitom žalovaná zcela zjevně žádnou z takových osob není, a to na rozdíl od žalobkyně, která je osobou uvedenou v § 2 odst. 1 písm. n) ZoRS (o čemž ostatně nebylo mezi účastníky žádného sporu). V tomto směru pak odvolací soud nesouhlasí se závěrem okresního soudu uvedeným v odstavci 37. odůvodnění jeho rozsudku, že žalobkyně je osobou uvedenou v § 2 odst. 1 písm. b) ZoRS, neboť žalobkyně zcela zjevně není územním samosprávným celkem. A protože v řízení ani nebylo jakkoliv tvrzeno, že by cena uvedená ve smlouvě měla být obchodním tajemstvím žalobkyně, má odvolací soud za to, že podle ZoRS mělo dojít také k uveřejnění metadat týkajících se ceny plnění. Dle tvrzení samotné žalobkyně (a ostatně i žalované) se tak stalo až dne 18. 2. 2022.

34. Odvolací soud se dále zabýval posouzením otázky zveřejnění přílohy č. 2 smlouvy v podobě technické specifikace předmětu plnění. Dle odvolacího soudu se nejedná o listinu specifikovanou v § 2 odst. 1 písm. b) ZoRS, neboť není žádnou z tam vyjmenovaných dokumentů (technickou předlohu, návod, výkres, projektovou dokumentaci, model či vzor a výpočet). V příloze č. 2 smlouvy byl dle odvolacího soudu de facto popsán předmět plnění, tedy popis toho, co má být ze strany žalované žalobkyni dodáno (jak odvolací soud zjistil z přílohy č. 2 smlouvy na dodávku odbavovacích zařízení a systému odbavení obsahující podpis za objednatele ze dne 25. 5. 2021 a doklad o elektronickém podpisu dodavatele ze dne 5. 5. 2021). A byť se jistě jedná o místy technický popis plnění, je zcela zjevné, že bez jeho zveřejnění by zveřejnění smlouvy jako způsob veřejné kontroly nemělo žádný smysl, neboť by nebylo možno zjistit, co je předmětem plnění. Odvolací soud tak má za to, že i tato příloha smlouvy měla být v registru smluv zveřejněna, přičemž dle samotné žalobkyně (stejně jako dle žalované) k tomu došlo dne 2. 3. 2022.

35. Pokud se týče harmonogramu smlouvy (jako přílohy č. 3 smlouvy), pak v tomto případě odvolací sodu souhlasí se žalobkyní, že došlo k jeho řádnému zveřejnění již dne 3. 6. 2021. Dle odvolacího soudu totiž mohl být přílohou smlouvy pouze harmonogram plnění, který byl součástí výzvy k podávání nabídek jako její příloha č. 5 (jak odvolací soud zjistil z výzvy k účasti ve výběrovém řízení a k podání předběžné nabídky ze dne 1. 3. 2021 a také i ohledně dalších ustanovení této výzvy uvedených níže). V čl. 16. výzvy k podání nabídek je uvedeno, že dodavatel je povinen postupovat dle harmonogramu plnění veřejné zakázky uvedeného v příloze č. 5 této výzvy s tím, že tento harmonogram bude pro faktickou realizaci plnění adekvátně upraven v realizačním harmonogramu plnění veřejné zakázky. Tento realizační harmonogram pak zpracuje zadavatel a vybraný dodavatel do 14 dnů od uzavření smlouvy. Současně z čl. 4.2. smlouvy vyplývá, že žalovaná má realizovat předmět plnění v souladu s harmonogramem plnění dle přílohy č. 3 smlouvy, přičemž dodavatel v součinnosti s objednatelem vytvoří v implementační fázi plnění předmětu smlouvy podrobný harmonogram jednotlivých kroků (realizační harmonogram), a to do 14 dnů od účinnosti smlouvy. Je tak evidentní, že přílohou smlouvy měl být harmonogram plnění, který byl přílohou výzvy k podání nabídek, přičemž realizační harmonogram měl být zpracován až po uzavření smlouvy, a to dokonce až ve lhůtě do 14 dnů od účinnosti smlouvy. K vypracování tohoto realizačního harmonogramu pak došlo skutečně až po uzavření smlouvy, a to ke dni 9. 7. 2021, jak odvolací soud zjistil ze zápisu z jednání [právnická osoba] – odbavovací zařízení [Anonymizováno] ze dne 9. 7. 2021 včetně přílohy – návrhu realizačního harmonogramu. Je tedy zřejmé, že v době těsně po uzavření smlouvy (kdy mělo také dojít ke zveřejnění smlouvy v registru smluv) nemohlo dojít ke zveřejnění realizačního harmonogramu, který měl být vypracován teprve následně. Pokud tedy žalobkyně zveřejnila v registru smluv spolu se smlouvou její přílohu č. 3 v podobě harmonogramu plnění tak, jak byl součástí výzvy k podání nabídek, učinila tak zcela správně. Je tedy možno uzavřít, že žalobkyně zveřejnila přílohu č. 3 smlouvy dle ZoRS řádně dne 3. 6. 2021.

36. Odvolací soud se naposledy zabýval zveřejněním ceníku náhradních dílů (jako přílohy č. 7 smlouvy) v registru smluv, přičemž také v tomto případě má za to, že mělo dojít k jeho zveřejnění. Ani v tomto případě se totiž neuplatní výjimka uvedená v § 3 odst. 1 ZoRS, neboť ani v tomto případě není možné dovodit, že by se jednalo o obchodní tajemství žalované. V prvé řadě je nutno zohlednit to, že žalovaná ve svém dopise ze dne 16. 4. 2021 neoznačila ceník náhradních dílů jako své obchodní tajemství (v tomto dopise výslovně zmiňuje pouze konečnou nabídkovou cenu a její jednotlivé položky uvedené v krycím listu), a tedy v tomto rozsahu nesplňoval tento ceník smluvně dojednanou výjimku pro označení za obchodní tajemství definovanou v čl. 19.5. smlouvy. Nadto pak nelze ani jakkoliv dospět k závěru, že by tento ceník bylo možno podřadit pod institut obchodního tajemství ve smyslu § 504 o. z. Navíc se ani nejedná o výjimku dle § 2 odst. 1 písm. b) ZoRS v podobě způsobu výpočtu jednotkových cen za dodané komponenty, neboť z cen náhradních dílů zcela zjevně nelze jakkoliv dovodit způsob výpočtu jednotkové ceny těchto komponent. Proto i v tomto případě má odvolací soud za to, že ceník náhradních dílů tvořící přílohu č. 7 smlouvy měl být zveřejněn v registru smluv, k čemuž dle samotné žalobkyně došlo až dne 2. 3. 2022.

37. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je tak možno uzavřít, že k řádnému zveřejnění celé smlouvy (včetně příloh a metadat) v registru smluv dle ZoRS nemohlo dojít před 2. 3. 2022, neboť nejpozději k tomuto datu došlo ke zveřejnění všech příloh smlouvy a metadat, které byly v průběhu řízení ze strany žalované namítány. Nejdříve k tomuto dni tak mohla smlouva nabýt dle svého čl. 19.

6. účinnosti. Na tento závěr pak nemají žádný vliv ani okolnosti uvedené v § 7 ZoRS, neboť z hlediska obligačního je zcela bez významu, zda žalobkyně byla či nebyla v dobré víře ohledně toho, zda smlouvu a její přílohy či metadata zveřejnila správně. Ustanovení § 7 ZoRS totiž dopadá pouze na otázku zrušení smlouvy jako následku řádného nezveřejnění v registru smluv, což je z hlediska smluvního ujednání obsaženého v čl. 19.6. smlouvy zcela bez významu. Pro nabytí účinnosti smlouvy je totiž významný jen a pouze okamžik faktického zveřejnění smlouvy a jejích příloh či metadat dle ZoRS v registru smluv.

38. V této souvislosti pak považuje odvolací soud za nutné zmínit, že okolnost (uváděná žalobkyní), že smluvní strany měly považovat den 3. 6. 2021 za okamžik účinnosti smlouvy, je z výše uvedeného pohledu naprosto nerozhodný, neboť klíčové je pouze to, zda skutečně došlo k naplnění všech podmínek nutných k nastolení účinnosti smlouvy. Domněnky smluvních stran o splnění těchto podmínek jsou proto zcela irelevantní.

39. Odvolací soud tedy uzavírá, že nejdříve dnem 2. 3. 2022 nabyla smlouva účinnosti a bylo z ní možno dovozovat jednotlivá práva a povinnosti pro smluvní strany. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalované se splněním jejích povinností vyplývajících ze smlouvy v období do 27. 1. 2022. Jedná se tedy o prodlení žalované za dobu předcházející účinnosti smlouvy. Je proto zcela zřejmé, že žalobkyně se svým nárokem nemůže být úspěšná, neboť žalovaná se v době do 27. 1. 2022 nemohla dostat do prodlení se splněním svých povinností vyplývajících jí ze smlouvy, a to již jen z toho důvodu, že v této době jí žádné povinnosti, s jejichž splněním by se mohla dostat do prodlení, netížily. Účinnost smlouvy (a tedy vznik povinnosti žalované plnit si své jednotlivé povinnosti vyplývající jí ze smlouvy) totiž nastala až později, v době po 27. 1. 2022 (nejdříve 2. 3. 2022).

40. Odvolací soud tak dospěl ke stejnému závěru, jako okresní soud, tedy že žalobkyně nemá vůči žalované nárok na zaplacení smluvních pokut požadovaných v žalobě. S ohledem na výše uvedené závěry pak odvolací soud nepovažoval za nutné se zabývat dalšími námitkami žalované směřujícími proti důvodnosti nároků žalobkyně, neboť by to nemohlo přinést jakékoliv jiné rozhodnutí o věci.

41. Pokud tedy okresní soud žalobu v celém rozsahu zamítl, je proto jeho rozhodnutí po meritorní stránce věcně zcela správné, a proto odvolací soud výrokem I. tohoto rozsudku ve smyslu § 219 o. s. ř. potvrdil meritorní výrok I. rozsudku okresního soudu.

42. Odvolací soud považuje za správné i rozhodnutí okresního soudu o náhradě nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná totiž byla v prvostupňovém řízení plně procesně úspěšná, a proto má vůči žalobkyni nárok na plnou náhradu nákladů prvostupňového řízení, které jí okresní soud přiznal v částce 440 686 Kč. Odvolací soud pak zcela souhlasí i s výší této náhrady, přičemž pro zestručnění odkazuje na příslušnou pasáž odůvodnění rozsudku okresního soudu. Odvolací soud proto výrokem I. tohoto rozsudku potvrdil dle § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu i ohledně nákladového výroku II.

43. Žalovaná byla plně procesně úspěšná i v rámci odvolacího řízení, a proto jí náleží vůči žalobkyni v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. rovněž nárok na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta zastupujícího žalovanou za tři úkony právní služby, a to za sepis vyjádření ze dne 9. 2. 2024 k odvolání žalobkyně a vyjádření ze dne 8. 8. 2024 k doplnění odvolání žalobkyně ze dne 31. 7. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „advokátní tarif“) a za účast u jednání odvolacího soudu dne 13. 8. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu). Za každý z těchto úkonů náleží odměna ve výši 38 780 Kč dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. advokátního tarifu (při tarifní hodnotě 7 612 362,50 Kč), tedy celkem částka 116 340 Kč. Za každý z výše uvedených tří úkonů právní služby dále náleží zástupci žalované náhrada paušálních výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), tj. celkem částka 900 Kč. Žalované byl dále přiznán nárok na cestovné jejího zástupce za jízdu k jednání odvolacího soudu dne 13. 8. 2024 osobním vozidlem zn. [Anonymizováno], RZ [SPZ], ze sídla zástupce žalované ke Krajskému soudu v Ostravě v celkové délce 340 km tam i zpět, při průměrné spotřebě 5,1 l motorové nafty na 100 km a její ceně ve výši 38,70 Kč/l dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb., a základní náhradě ve výši 5,60 Kč za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) této vyhlášky, tedy v celkové částce 2 574 Kč. Za tuto cestu zástupci žalované rovněž přísluší náhrada za promeškaný čas ve výši 800 Kč, a to za 8 započatých půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. S ohledem na okolnost, že zástupce žalované je plátcem DPH, náleží mu dále ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. nárok na náhradu za 21% DPH z výše uvedených částek v celkové výši 120 614 Kč, tedy částka 25 329 Kč. Odvolací soud proto žalobkyni zavázal nahradit výrokem II. tohoto rozsudku žalované náklady odvolacího řízení v částce 145 943 Kč.

44. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší či povolení splátek nebylo shledáno žádných důvodů vyplývajících z obsahu spisu a ostatně tyto skutečnosti nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.