15 Co 59/2025 - 81

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Olgy Lenochové a Mgr. Adély Kaftanové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] Ing. [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [ústřední orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] jednající [správní orgán] sídlem [adresa] o zaplacení 194 273 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 02. října 2024, č. j. 11 C 18/2024-49, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I. ohledně částky 135 650 Kč s příslušenstvím mění tak, že se zamítá žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 100 402,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 30.04.2024 do zaplacení, jinak se v této části výroku I. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 22 073,90 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 135 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částek 194 400 Kč od 30. 04. 2024 do 03. 06. 2024, 135 650 Kč od 04. 06. 2024 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 58 623 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 58 623 Kč od 30. 04. 2024 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 456 Kč, do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta], zástupce žalobce (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou žalobce požadoval částku 253 023 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v [místo] (dále též jen „KS [adresa]) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen „posuzované řízení“). Žalobcovo trestní stíhání bylo zahájeno usnesením [bezpečnostní sbor], ze dne 17. 07. 2014, č. j. [spisová značka], které bylo postupně rozšířeno usneseními ze dne 29. 01. 2015, č. j. [spisová značka], ze dne 20. 2. 2015, č. j. [spisová značka], a ze dne 18. 05. 2015, č. j. [spisová značka]. Následně byl žalobce podané obžaloby zproštěn rozsudkem KS [místo] ze dne 20. 03. 2023, č. j. [spisová značka], z důvodu dle § 226 písm. b) tr. ř, tj. z důvodu, že skutky, pro něž řízení vedeno, nejsou trestnými činy. Věc byla ve vztahu k žalobci pravomocně ukončena dne 23. 05. 2023. Trestní stíhání žalobce trvalo déle než 8 let a 10 měsíců. Žalobce požaduje satisfakci v penězích. Ohledně výše uplatněného nároku vycházel ze základní částky ve výši 17 000 Kč za 1 rok trvání řízení (první dva roky v poloviční výši). Základní náhrada by odpovídala částce 133 170 Kč, kterou dále žalobce navrhl navýšit na 253 023 Kč. Výzva k plnění byla žalované doručena dne 29.10.2023. V průběhu řízení žalovaná poskytla žalobci dne 03.06.2024 zadostiučinění ve výši 58 750 Kč.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, Ohledně rozdílu mezi mimosoudně uplatněnou částkou 226 100 Kč a částkou 253 023 Kč požadovanou v žalobě, tj. stran částky 26 923 Kč, namítla, že v tomto rozsahu nebyla splněna podmínka dle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., a vznesla námitku promlčení, když posuzované řízení bylo pravomocně skončeno ke dni 23. 5. 2023 a požadavek na zaplacení částky 26 923 Kč byl uplatněn až v žalobě podané dne 29. 04. 2024.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění obsáhl popsaných v odstavcích 9. a 10. odůvodnění rozsudku. Žalobcovo trestní stíhání trvalo od 16.07.2014, kdy byl zadržen a bylo vydáno usnesení o zahájení jeho trestního stíhání. Dne 18. 7. 2014 byl podán u Okresního soudu v [místo] návrh na vzetí žalobce do vazby a téhož dne byl žalobce z důvodů dle § 37 písm. a), b), c) tr. ř. vzat do vazby s tím, že vazba se započítává od 16. 7. 2014 v 15:15 hod. Stížnost žalobce byla usnesením KS [místo] ze dne 07. 08. 2014 jako nedůvodná zamítnuta. Žalobce byl stíhán s další jednou fyzickou a jednou právnickou osobou. Byl ohrožen trestem odnětí svobody v trvání až 15 let. Trestní stíhání žalobce bylo rozšířeno usnesením [bezpečnostní sbor] ze dne 29. 01. 2015, 20. 02. 2015, 18.05.2015. Obžaloba byla podána dne 26.06.2015. Žalobce byl stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pro zvlášť závažný zločin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a pro trestný čin vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku. Rozsudkem KS [místo] ze dne 04.03.2016 byl žalobce uznán vinným v bodech I., II., IV. obžaloby, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 let, k jehož výkonu byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, současně mu byl uložen trest propadnutí věci (hotovost, motorová vozidla, 2 nemovitosti). Vrchní soud v [místo] (dále jen „VS [místo]“) rozsudkem ze dne 11.10.2016 tento rozsudek zrušil a znovu rozhodl tak, že byl žalobce byl uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 238 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 9 let, pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Ve zbylé části byl rozsudek zrušen a vrácen KS [místo] k novému rozhodnutí se závazným pokynem. Dne 11.10.2016 byl žalobci nařízen výkon trestu odnětí svobody. Dne 31.01.2017 podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 27.09.2017, které bylo žalobci doručeno 01.11.2017. Usnesením ze dne 13. 3. 2018 rozhodl KS [místo] o zničení chemikálií vydaných policejním agentem a zajištěných při prohlídkách a o zničení dalších zajištěných věcí. VS [místo] usnesením ze dne 29. 05. 2018 napadené usnesení zrušil a KS [místo] uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. VS [místo] též upozornil, že před novým rozhodnutím se KS [místo] musí vypořádat s námitkou podjatosti předsedkyně senátu vznesenou ve stížnosti žalobcem. Usnesením ze dne 29.05.2018 odmítl Ústavní soud ústavní stížnost žalobce. Dne 18.10.2018 byl spoluodsouzený [jméno FO] předán do [místo]. KS [místo] usnesením ze dne 12. 07. 2019 znovu rozhodl o zničení věcí, kdy VS [místo] usnesením ze dne 29. 10. 2019 napadené usnesení opět zrušil a KS [místo] uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl (KS [místo] nerozhodl o dříve vznesené námitce podjatosti předsedkyně senátu). Při hlavním líčení konaném dne 03. 12. 2019 žalobce setrval na námitce podjatosti, bylo vyhlášeno usnesení o tom, že předsedkyně senátu není vyloučena z vykonávání úkonů v řízení. VS [místo] stížnost žalobce usnesením ze dne 31. 03. 2020 jako nedůvodnou zamítl. Dne 01. 11. 2021 podal státní zástupce návrh na určení lhůty k nařízení hlavního líčení. Usnesením ze dne 04. 03. 2022, bylo opětovně rozhodnuto o zničení věcí. VS [místo] opětovně usnesením ze dne 10. 05. 2022 napadené usnesení zrušil a KS [místo] uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. V odůvodnění usnesení VS [místo] též vyčetl KS [místo] zjevné průtahy jak při rozhodování ve věci samé, kdy 5,5 roku po zrušení prvního rozsudku nebylo ve věci znovu rozhodnuto, resp. nebylo ani konáno hlavní líčení s relevantním obsahem, tak při rozhodování o návrhu na zničení věcí. Rozsudkem KS [místo] ze dne 20.03.2023 byl žalobce zproštěn obžaloby dle ust. § 226 písm. b) tr. řádu, neboť zažalované skutky nejsou trestným činem. Proti rozsudku nebylo podáno odvolání a nabyl právní moci dne 23. 05. 2023. Žalobce uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 29. 10. 2023 u [ústřední orgán]. Požadoval za 8 let trvající trestní řízení zaplacení částky 226 100 Kč a dále též zaplacení částky 1 000 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání. Stanoviskem ze dne 30. 5. 2024 přiznala žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení ve výši 58 750 Kč. Stran nároku z titulu nezákonného trestního stíhání žalovaná konstatovala vydání nezákonných rozhodnutí a porušení práva žalobce a za vydání nezákonných rozhodnutí se žalobci omluvila. Přiznaná částka 58 750 Kč byla žalobci uhrazena dne 03. 06. 2024.

5. Řízení bylo v rozsahu zpětvzetí žaloby, co do částky 58 750 Kč, částečně zastaveno usnesením ze dne 08. 07. 2024, č. j. 11 C 18/2024-25.

6. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud prvního stupně uzavřel s odkazem na § 5, § 13, § 14, § 15 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), a stanovisko Nejvyššího soudu ČR z 13. 04. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“), že žaloba je důvodná.

7. Soud prvního stupně se nejprve zabýval uplatněnou námitkou promlčení, kterou neshledal důvodnou. Konstatoval, že skutečnost, že žalobce v rámci předběžného uplatnění nároku požadoval zaplacení toliko částky 226 100 Kč, nebrání soudnímu projednání žaloby v rozsahu uplatněné částky 253 023 Kč, když žalovaná ve stanovisku dala jasně najevo, že více než již poskytnutých 58 750 Kč plnit nehodlá. Tím byla naplněna jedna z judikaturou stanovených výjimek z povinnosti předběžného projednání celého žalobou uplatněného nároku. Trvání na (dodatečném) předběžném projednání i stran rozdílové částky 26 923 Kč by v daném případě představovalo pouhou formalitu, která by smysl předběžného uplatnění nároku nemohla naplnit.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že posuzované řízení trvalo od 16.07.2014 kdy byl žalobce zadržen, bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, a skončilo právní mocí zprošťujícího rozsudku Krajského soudu v [místo] dne 23.05.2023. Trvalo 8 let a 10 měsíců (106 měsíců). U jednotlivých kritérií, rozhodných pro posuzování délky řízení, soud prvního stupně rozdělil celkovou dobu posuzovaného řízení na dvě relativně samostatné části, ve kterých se průběh posuzovaného řízení značně lišil, a ve kterých je nutno předmětná kritéria hodnotit rozdílným způsobem. „Část A“ posuzovaného řízení, tj. dobu od zahájení trestního stíhání (16. 07. 2014) do doručení usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání proti rozsudku VS [místo] (01. 11. 2017), tj. dobu 3 let a 3 měsíců, resp. 39 měsíců, a „část B“ dobu od doručení usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání (01. 11. 2017) do právní moci druhého rozsudku KS [místo] (23. 05. 2023), tj. dobu 5 let a 7 měsíců, resp. 67 měsíců.

9. Ohledně kritéria složitosti řízení soud prvního stupně shledal část A posuzovaného řízení po stránce skutkové výrazně složité, kdy své úvahy podrobně rozvedl v odstavci 19 odůvodnění rozsudku. Poukázal na rozsáhlost a různorodost trestné činnost proti celkem třem obviněným. Skutková složitost se pak promítla do složitosti procesní. Obsáhlost a složitost věci se promítla i do četnosti a různorodosti rozhodování jednotlivých orgánů činných v trestním řízení. Ve věci několikanásobně rozhodoval jak policejní orgán, tak státní zástupce, OS [místo], KS [místo] (1 x ve věci samé /1. rozsudek/ a četná rozhodnutí procesního charakteru), VS [místo] (1x ve věci samé, a četná rozhodnutí procesního charakteru), Nejvyšší soud (1x ve věci samé), Ústavní soud. Po stránce právní nebylo posuzované řízení v části A nijak zvlášť složité, jednalo se o posuzování nijak neobvyklé trestné činnosti.

10. Soud prvního stupně dále vyložil své úvahy ohledně složitosti části B posuzovaného řízení v odstavci 20 odůvodnění rozsudku. Neshledal tuto část řízení po skutkové stránce nijak složité. Shledal však procesní složitost, s ohledem na komplikace, kdy konání hlavního líčení 2x zmařil svědek, který se nedostavil a vyskytly se problémy s doručováním společnosti [název]. K procesní složitosti přispěla četnost rozhodování, kdy bylo opakovaně rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy. KS [místo] rozhodoval 1x ve věci samé (2. rozsudek) a četná rozhodnutí procesního charakteru, VS [místo] činil četná a opakovaná procesní rozhodnutí, kdy tři usnesení o zničení části zajištěných věcí a usnesení o zrušení zajištění směnek byla stížnostním soudem zrušena a věc vrácena KS [místo] k novému rozhodnutí, pro procesní vady či nepřezkoumatelnost vydaných rozhodnutí či v nich zahrnutých úvah. Po stránce právní nebylo posuzované řízení ani v této části nijak zvlášť složité.

11. U kritéria postupu orgánů veřejné moci v části A posuzovaného řízení, soud prvního stupně uzavřel, že tyto postupovaly plynule a v přiměřených lhůtách, a v tomto směru jim nelze ničeho vytknout. K tíži státu lze v této části řízení přičíst skutečnost, že první rozsudek KS [místo] byl částečně zrušen z důvodu nesprávného právního posouzení a dále z důvodu nepřezkoumatelnosti a nedostatečných skutkových zjištění.

12. U postupu orgánů veřejné moci v části B posuzovaného řízení soud prvního stupně konstatoval, že KS [místo] po vrácení spisu z Nejvyššího soudu rezignoval na vyřešení věci samé a namísto toho se soustředil na řešení otázek souvisejících (předání [jméno FO] k výkonu trestu odnětí svobody do [místo], naložení se zajištěnými chemikáliemi a souvisejícími věcmi, vracení zajištěných věcí, zajištění směnek). Řešení těchto otázek mohlo a mělo probíhat paralelně s řešením věci samé. Tato část řízení před KS [místo] navíc byla zatížena průtahy a vadnými postupy a rozhodováním, které řízení dále prodlužovaly (podrobně rozvedené v odstavci 22 odůvodnění).

13. Soud prvního stupně u kritéria jednání žalobce konstatoval, že žalobce svým postupem k délce řízení ani v jedné z částí nijak výrazně nepřispěl. Konstatoval, že obhájce žalobce sice žádal, aby nebylo hlavní líčeno nařizováno na dny [datum] (obžaloba byla podána dne 26. 06. 2015), hlavní líčení nařízené na den [datum] bylo z důvodu kolize obhájce žalobce odročeno na den [datum], tj. za 2 měsíce, a hlavní líčení nařízené na den [datum] bylo odročeno z důvodu nemoci žalobce na den [datum], tj. za 3 týdny, avšak uvedené prodlevy jsou v kontextu celkové doby řízení zanedbatelné.

14. U kritéria významu předmětu řízení pro poškozeného, soud prvního stupně uvedl, že posuzované řízení bylo řízením trestním, tedy řízením s typově zvýšeným významem. Žalobce byl navíc stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody až na 15 let, a za zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody až na 8 let nebo propadnutí majetku, a v části A posuzovaného řízení též pro trestný čin vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody až na 8 let. Žalobci byly v průběhu řízení zajištěny peněžní prostředky v řádu milionů Kč a též další věci (zejména nemovitosti, luxusní vozidla, směnky). To jsou skutečnosti, které význam předmětu celého posuzovaného řízení dále zvyšují. Oproti tomu v části A posuzovaného řízení byl žalobce stíhán též pro zvlášť závažný zločin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, z jehož spáchání byl pravomocně uznán vinným a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Soud prvního stupně uzavřel, že uvedená skutečnost naopak význam předmětu části A posuzovaného řízení výrazně snižuje. S ohledem na uvedené tak soud pro účely úvahy o přiměřenosti délky řízení hodnotil význam předmětu části A posuzovaného řízení jako zvýšený a význam předmětu části B posuzovaného řízení jako výrazně zvýšený.

15. Soud prvního stupně dospěl, na základě všech popsaných hledisek, která lze (zejména postup soudů) či nelze (zejména složitost řízení) přičítat státu, k závěru, že dobu řízení v délce 8 let a 10 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk., který byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3007/2010), za kterou je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích. Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla, naopak vznik újmy na straně žalobce uznávala a tuto (dle svého přesvědčení dostatečně) odčinila.

16. Soud prvního stupně při stanovení výše tohoto zadostiučinění vyšel ze Stanoviska. Za přiměřenou by považoval částku 16 000 Kč za jeden rok řízení, ale konstatoval že již není možné vyjít při stanovení základní částky z částky na spodní hranici rozpětí 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení, uvedeného ve Stanovisku. Stanovisko bylo přijato před 13 lety, za zcela jiné ekonomické situace, zejména pokud jde o výši mezd a cenovou úroveň (je obecně známou skutečností, že souhrnná inflace v mezidobí dosáhla více než 50 %). Částky ve Stanovisku již neodpovídají současné ekonomické realitě, když v mezidobí došlo k výraznému snížení hodnoty peněz. Soudu prvního stupně je známa judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, dle které nemá inflace na výši (přiměřenost) poskytovaného zadostiučinění vliv, je však přesvědčen, že by předmětná otázka měla být posuzována jinak. Proto za odpovídající považuje vycházet z rozmezí uvedeného ve stanovisku navýšeného o 50 %, tj. z částek 22 500 Kč až 30 000 Kč za rok řízení. S ohledem na závěr o nutnosti vycházet z částky již nikoliv na spodní hranici tohoto rozpětí pak soud považoval za přiměřenou zjištěným okolnostem věci částku 24 000 Kč za rok řízení, resp. částku 2 000 Kč za 1 měsíc, redukovanou na za první dva roky trvání řízení.

17. Na základě tohoto závěru soud prvního základní částku zadostiučinění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Soud prvního stupně v části A posuzovaného řízení snížil základní částku z důvodu skutkové a procesní složitosti věci o 40 %. U kritéria postupu orgánů státu a chování žalobce soud základní částku nijak nemodifikoval. U kritéria významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobce, soud prvního stupně při úvaze o výši zadostiučinění nemohl přihlédnout ke skutečnosti, že se jednalo o trestní řízení a pro jaké trestné činy bylo vedeno, neboť zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním se žalobce domáhá samostatně a takové zadostiučinění mu žalovanou bylo v rámci předběžného projednání nároku též poskytnuto, a nelze proto tytéž skutečnosti zvažovat (a odškodňovat) duplicitně v rámci obou namítaných újem. Soud přihlédl jen k zajištění majetkových hodnot (proto základní částku zvýšil o 15 %) a skutečnosti, že byl v této části posuzovaného řízení žalobce pravomocně uznán vinným a odsouzen pro část stíhaných skutků (soud základní částku snížil o 50 % - k tomu viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3514/2017). Z hlediska významu předmětu posuzovaného řízení základní částku snížil o 35 %. Základní částku zadostiučinění u části A posuzovaného řízení snížil o 75 %.

18. U části B posuzovaného řízení soud prvního stupně shledal procesní složitost, pro kterou snížil základní částku o 10 %. U kritéria postupu orgánů státu (zejména soudu prvého stupně v posuzovaném řízení, který měl na celkovou dobu řízení výrazně negativní vliv), základní částku zvýšil o 30 %. Z důvodu chování žalobce základní částku nijak nemodifikoval. U kritéria významu předmětu posuzovaného řízení, obdobnou úvahou jako u části A základní částku navýšil základní částku o 15 %, když zohlednil zajištění majetkových hodnot v řádu milionů Kč a nepřihlížel ke skutečnosti, že se jednalo o trestní řízení. V této části řízení již byl žalobce stíhán pouze pro skutky, ohledně kterých byl obžaloby zcela zproštěn. Soud prvního stupně uzavřel, že by základní částka zadostiučinění měla být u části B posuzovaného řízení zvýšena o 35 %.

19. Na základě uvedeného závěru pak soud prvního stupně považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 194 400 Kč. Ke způsob výpočtu uvedl: 39 (měsíců trvání části A řízení) x 2 000 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 2 000 Kč (modifikace na za první dva roky řízení) = 54 000 Kč x 0,25 (snížení o 75 %) = 13 500 Kč + 67 (měsíců trvání části B řízení) x 2 000 Kč (za 1 měsíc řízení) = 134 000 Kč x 1,35 (zvýšení o 35 %) = 180 900 Kč. Jelikož žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu již obdržel částku 58 750 Kč, shledal soud prvního stupně jeho žalobu důvodnou do částky 135 650 Kč, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 58 623 Kč ji jako nedůvodnou zamítl. Současně přiznal žalobci i nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 15 odst. 1 OdpŠk od 30. 04. 2024, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal žalobci s ohledem na výsledek řízení plnou náhradu nákladů řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013), ve specifikaci uvedené v odstavci 33 odůvodnění.

20. Proti vyhovujícímu výroku I. rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, v rozsahu co do částky ve výši 135 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 135 650 Kč od 30. 04. 2024 do zaplacení. Zamítavý výrok II a vyhovující výrok I., pokud jde o přiznané zákonné úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 58 750 Kč od 30. 04. 2024 do 03. 06. 2024, zůstal odvoláním nedotčen.

21. Žalovaná nesouhlasí zejména s nastavením základní částky za jeden rok řízení ve výši 24 000 Kč. Zdůraznila, že referenčním rámcem pro výši zadostiučinění není ekonomická realita v České republice, ale rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) a stále platí, že základní částka v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice ESLP. Takto stanovené zadostiučinění stále vyhovuje požadavkům judikatury ESLP, což Nejvyšší soud potvrzuje i ve své recentní judikatuře (např. v rozsudku ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2632/2020, usnesení ze dne 08.06.2023, sp. zn. 30 Cdo 2840/2022-276 nebo v usnesení ze dne 12. 06. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1266/2024). Závěr Nejvyššího soudu, že není důvod se od dosavadní judikatury odchýlit, opakovaně akceptoval i Ústavní soud, a to např. v usnesení ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2459/23 nebo ze dne 15. 05.2024, sp. zn. II. ÚS 252/24. V této souvislosti žalovaná poukázala i na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2024, č. j. 36 Co 296/2024–130, kde k valorizaci základní částky, jako v případě projednávané věci, věc projednávající senát označil takový postup jako „vybočující z konstantní rozhodovací praxe soudů všech stupňů.“ 22. Žalovaná dále nesouhlasí s rozdělením posuzovaného řízení na dvě období (část A a část B) v rámci, kterých soud prvního stupně přistoupil k odlišnému posuzovaní jednotlivých kritérií (tj. délka, složitost, jednání žalobce, postup orgánů a význam pro žalobce), rozhodných pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Současně nesouhlasí s procentuálním zvýšením základní částky z důvodu významu řízení pro žalobce o 15 %, s ohledem na kriminální minulost žalobce a jeho pravomocnému odsouzení v rámci posuzovaného trestního řízení. Již poskytnutá a vyplacená náhrada v celkové výši 58 750 Kč je zcela přiměřená a dostatečná. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že zamítne žalobu i v žalobním požadavku žalobce na zaplacení částky ve výši 135 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 135 650 Kč od 30. 04. 2024 do zaplacení, a přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

23. Žalobce podal rozsáhlé vyjádření k odvolání žalované. Zcela se ztotožňuje s přístupem soudu prvního stupně, který při stanovení základní částky reflektoval ekonomický vývoj ve společnosti, aby částka plnila satisfakční funkci. Rozdělení posuzovaného řízení na dvě části se jeví žalobci jako racionální i ve smyslu podané žaloby, a souhlasí s úvahami soudu prvního stupně, na jejichž základě tak učinil. Souhlasí i s vyhodnocením kritérií, jak je provedl soud prvního stupně, kdy ze strany žalované jsou zejména bagatelizovány dopady trestního řízení pro žalobce. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III., potvrdil a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

24. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalované rozsudek včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

25. Žalobce se podanou žalobou domáhal nároku na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 253 023 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou popsána shora v odstavci 4 tohoto rozsudku. Soud prvního stupně provedl dostatečné dokazování ve věci, na jehož podkladě učinil správný závěr o nepřiměřené celkové délce posuzovaného řízení. Průběh posuzovaného řízení, které zahrnovalo řízení před Krajským soudem v [místo] a navazující řízení před odvolacím, dovolacím soudem, včetně řízení před Ústavním soudem, mezi účastníky sporný nebyl. Nesporné bylo také to, že žalobce své nároky v souladu s § 14 OdpŠk předběžně uplatnil u žalované podáním ze dne 29.10.2023, doručeným téhož dne, ve výši 226 100 Kč. Žalovaná Stanoviskem ze dne 30.05.2023 sdělila, že celková délka řízení (8 let a 10 měsíců) byla shledána jako nepřiměřená. Jako základní roční částku náhrady stanovila částku 15 000 Kč (za první dva roky byla poskytnuta náhrada v poloviční výši), kdy shledala skutkovou, právní a procesní složitost věci (-20 %), ve věci rozhodovaly soudy I. stupně, II. stupně, Nejvyšší soud (-10 %), žalobce se na délce řízení nijak nepodílel, význam řízení shledala pro žalobce nižší (-30 %), v postupu soudu byly shledány průtahy (+10 %). Jako přiměřenou satisfakci shledala částku 58 750 Kč, kterou žalobci vyplatila dne 03.06.2024. Žalobce následně přistoupil v průběhu řízení k částečnému zpětvzetí žaloby, v rozsahu poskytnutého plnění žalovanou, a řízení bylo částečně zastaveno usnesením ze dne 8. 7. 2024, č. j. 11 C 18/2024-25. Předmětem řízení se tak stala částka 194 273 Kč.

26. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, ohledně částky 26 923 Kč, která nebyla uplatněna žalobcem v rámci mimosoudního projednání nároku u žalované, že trvání na (dodatečném) předběžném projednání této částky by v poměrech projednávané věci představovalo, s ohledem na negativní postoj žalované k dalšímu plnění, pouhou formalitu, která by smysl předběžného uplatnění nároku nemohla naplnit (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 16.06.2010, sp. zn. 25 Cdo 737/2008). Námitka promlčení v rozsahu neprojednané částky tak nebyla uplatněna důvodně.

27. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

28. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu řízení pro poškozeného.

29. Pro dovození odpovědnosti státu za vznik nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem je třeba naplnění tří podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu (v daném případě tvrzená nepřiměřená délka řízení), 2) vznik újmy v nemajetkové sféře osoby a 3) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení se typicky projevuje stavem nejistoty účastníka o výsledku řízení, v němž se po dobu jeho délky ocitá. Účelem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je tedy odškodnění nejistoty účastníka spojené s trváním řízení.

30. Odvolací soud plně sdílí názor soudu prvního stupně, že ve věci je dán odpovědnostní titul, a to nesprávný úřední postup, a proto nárok žalobce na poskytnutí náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky trestního řízení vedeného Krajským soudem v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] je oprávněný. To ostatně konstatovala i sama žalovaná ve svém Stanovisku a následně žalobci poskytla dne 03.06.2024 částku 58 750 Kč. Soud prvního stupně provedl dostatečné a podrobné dokazování ve věci, na jehož podkladě i odvolací soud učinil závěr o nepřiměřené celkové délce řízení.

31. Odvolací soud se však neztotožnil s výší přiznané satisfakce, a proto přistoupil ke změně rozsudku soudu prvního stupně, a to zejména z následujících důvodů. Odvolací soud předně nesouhlasí s vyhodnocením rozhodných kritérií dle § 31a OdpŠk pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, jak je provedl soud prvního stupně, včetně rozdělení posuzovaného řízení na dvě části (část A a část B), ani s aplikací částky 24 000 Kč pro stanovení základní roční částky náhrady.

32. Odvolací soud má předně za to, že namítané řízení je třeba posoudit jako jeden celek, kdy se při vyhodnocování jednotlivých kritérií posuzuje celkový průběh řízení, což se projeví i v rámci proporcionality uplatněných hledisek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.08.2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012). V této otázce lze odkázat i na část IV. Stanoviska, ze které vyplývá, že při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti. Posuzované řízení bylo po celou dobu vedeno pod jednou spisovou značkou, a není zde důvod pro jeho dělení na více úseků a ty samostatně posuzovat. V tomto kontextu lze zdůraznit, že smyslem úpravy je odškodnění nemajetkové újmy, která byla způsobena výkonem veřejné moci, kdy v souvislosti s délkou řízení jde především o stav nejistoty a nepříznivé působené dlouhotrvajícího sporu do osobnostní sféry účastníka. Proto je na místě vycházet z délky řízen jako celku, kdy se hradí újma ve vztahu k celé době řízení, a není na místě posuzované řízení dělit na dvě části a ty podrobovat samostatným hodnocení ve vztahu k jednotlivým kritériím dle § 31 a odst. 3 OdpŠk.

33. Současně odvolací soud uvádí, že plně respektuje závěry Nejvyššího a Ústavního soudu, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění dle Stanoviska, nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace ani změna životní úrovně. K časovému odstupu, který uplynul od vydání Stanoviska, který by mohl vést k překonání závěrů v něm přijatých, s ohledem na ekonomický růst v České republice, se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, v němž zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění přitom nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 04. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 06. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 02. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení ze dne 26. 09. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 4059/19). Kromě toho z části VI. Stanoviska vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva. Nejvyšší soud proto i ve své nedávné judikatuře několikrát zopakoval, že nenachází důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat nyní jinak, na čemž i nadále setrvává (kromě rozsudků zmíněných dovolatelem srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2207/2022, ze dne 15. 03. 2024, sp. zn. 30 Cdo 287/2024, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 06. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1431/24, nebo ze dne 08. 10. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1885/2024) (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.12.2024, sp. zn. 30 Cdo 2797/2024). Odvolací soud proto z nastavení částek dle Stanoviska vychází. Zcela se přiklání k názoru vyslovenému v rozsudku zdejšího soudu ze dne 30. 10. 2024, č. j. 36 Co 296/2024–130, že valorizace základní částky je postup, kterým soud prvního stupně vybočil z konstantní rozhodovací praxe soudů všech stupňů. Potud odvolací soud souhlasí s odvolacími námitkami žalované.

34. Pro nastavení základní roční částky náhrady, jejímž násobkem, dle počtu let trvání řízení, se stanoví částka základní, je stěžejní délka posuzovaného řízení. Ta v posuzovaném řízení činila 8 let a 10 měsíců. Dle názoru odvolacího soudu je na místě aplikovat částku poblíž, ale nikoliv na spodní hranici nastaveného rozmezí Stanoviskem. Jako odpovídající částku shledal odvolací soud částku 16 000 Kč za rok trvání řízení. Dle názoru odvolacího soudu není částka ve výši 15 000 Kč, kterou použila žalovaná, s ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení odpovídající. Odvolací soud proto určil základní částku odškodnění ve výši 125 330 Kč, tj. 16 000 Kč za jeden rok trvání řízení, se zohledněním poloviční částky za první dva roky, tj. 7 x 16 000 Kč + 10 x 1 333 Kč = 125 330 Kč.

35. Následně odvolací soud hodnotil jednotlivá kritéria podle § 31a odst. 3 OdpŠk, přičemž vycházel také ze Stanoviska, kdy přihlédl ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, které trvalo 8 let a 10 měsíců (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.03.2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 03.11.2010, sp. zn. 30 Cdo 3930/2009). Dále shledal důvod pro zohlednění kritéria složitosti řízení, a to skutkové i procesní a zohlednil i počet soudních instancí, před kterými posuzované řízení probíhalo.

36. K otázce složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk) Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 05. 2013, sp. zn. 30 Cdo 675/2013, uvedl, že „složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Odvolací soud v rámci tohoto kritéria přihlédl ke skutkové složitosti. V posuzovaném řízení se jednalo o rozsáhlou a různorodou trestnou činnost tří obviněných, byly činěny úkony zajišťující důkazní materiál, domovní prohlídky, četné výslechy svědků, odborná vyjádření, znalecké posudky, zajištěno bylo množství listin, jak vyplývá z rozsahu prováděného dokazování, a různorodosti důkazních prostředků, o čemž svědčí obsáhlost spisového materiálu. Z toho důvodu přistoupil ke snížení základní částky o 25 %. Dále odvolací soud přihlédl k procesní složitosti věci, kdy ve věci byly činěny úkony dožádání ve vztahu k [místo] a [místo], bylo činěno policejní pátrání, v rámci organizace hlavních líčení a průběhu celého řízení vyvstala potřeba četné a operativní komunikace, kdy bylo odročováno, předvoláváno mnoho svědků, včetně zajištění tlumočníků; byli vyslýcháni znalci, k důkazu bylo provedeno velké množství listin; byla činěna řada procesních rozhodnutích, a s tím souvisejících řízeních o opravných prostředcích. Odvolací soud proto přistoupil k ponížení základní částky o 15 %. Ohledně kritéria instančnosti odvolací soud konstatuje, že projednání věci před více instancemi vždy znamená určité prodloužení řízení. V rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud dovodil, že „lze vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledku přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí …“. Projednání věci na několika stupních soudní soustavy tak je třeba v kritériu složitosti řízení zohlednit. Posuzované řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy i před Ústavním soudem. Meritorně bylo rozhodováno 2 x soudem prvního stupně, 1 x odvolacím a dovolacím soudem, kdy byla vydávána i četná rozhodnutí procesního charakteru, včetně rozhodnutí o odvoláních, proto odvolací soud přistoupil ke snížení základní částky o 20 %. Odvolací soud neshledal hmotněprávní složitost věci, a proto základní částku z tohoto důvodu nemodifikoval.

37. K hodnocení kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) Nejvyšší soud vysvětlil, že „poškozený může přispět k prodloužení délky projednávání věci podáním vadné či neúplné žaloby nebo jiného procesního úkonu, které si vyžádá potřebu jeho opravení či doplnění, častými změnami předmětu sporu nebo upřesněním či doplňováním svých podání (viz rozsudek ESLP ve věci Patta proti České republice ze dne 18. 4. 2006, č. 12605/02, § 67). Může k délce řízení přispět rovněž tím, že využívá žádostí (např. o osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce), námitek (například podjatosti, místní či věcné nepříslušnosti soudu) a opravných prostředků (řádných či mimořádných), které mu právní řád poskytuje. Může také přispět k prodloužení řízení tím, že podá žalobu u nepříslušného soudu. Tyto skutečnosti však nelze účastníkovi přičítat k tíži (rozsudek ESLP ve věci Patta proti České republice ze dne 18. 04. 2006, č. 12605/02, § 69), nelze je ale přičítat k tíži ani státu (rozsudek ESLP ve věci Vladimír Dostál proti České republice ze dne 25. 5. 2004, č. 52859/99, § 220), je-li na vzniklou situaci ze strany soudu adekvátně reagováno.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 05. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). K tíži (ve smyslu hodnocení kritéria jednání poškozeného) lze poškozenému přičítat zejm. nečinnost (nereagování na výzvy soudu), kterou přispěl k prodloužení délky řízení. Procesní aktivitu, jakkoliv objektivně vedla k prodloužení řízení, lze naopak poškozenému k tíži přičítat jen výjimečně (typicky v případech obstrukčních aktivit, a tedy zneužívání procesních práv); to však neznamená, že by zvýšenou procesní aktivitu účastníků, projevivší se zpravidla jeho vyšší složitostí, nebylo možné hodnotit v rámci kritéria složitosti řízení podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 09. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3725/2014). Dle názoru odvolacího soudu se žalobce na celkové délce řízení, ve smyslu obstrukcí, nepodílel. V jeho chování lze shledat rozumný a procesně přípustný způsob využití procesních práv. Důvod pro snížení základní částky zde rozhodně není. K modifikaci základní částky u kritéria jednání poškozeného proto odvolací soud nepřistoupil. Ostatně totožně postupoval i soud prvního stupně.

38. Odvolací soud v rámci hodnocení postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk) souhlasí, že v posuzovaném řízení došlo k prodlevám, které zjistil soud prvního stupně, a které ostatně uvedla i žalovaná. Období průtahů spadá do období po zrušení rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem, kdy následovaly v řízení prodlevy. Krajský soud v [místo] nevedl řízení koncentrovaně k rozhodnutí ve věci samé a dále je nutno zohlednit skutečnost, že došlo ke zrušení rozsudku pro nepřezkoumatelnost a nedostatečná skutková zjištění, kdy bylo nutno provést další dokazování (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 05.10.2010, sp. zn. 30 Cdo 1328/2009). Dále k délce řízení přispělo opakované rušení procesního rozhodnutí o zničení chemikálií vydaných policejním agentem a zajištěných při prohlídkách a o zničení dalších zajištěných věcí, které bylo opakovaně odvolacím soudem rušeno a věc byla soudu prvního stupně vrácena k novému rozhodnutí, kdy nebyl respektován závazný pokyn odvolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.01.2012, sp. zn. 30 Cdo 1776/2011). Z uvedených důvodů odvolací soud přistoupil ke zvýšení základní částky o 25 %.

39. Pokud se jedná o kritérium význam řízení pro žalobce (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk), kdy žalovaná shledala pro žalobce nižší význam (-30 %) s ohledem na pravomocné odsouzení žalobce v rámci posuzovaného řízení, kdy odvolací soud tento názor nesdílí. Současně také nesdílí závěr soudu prvního stupně, který základní částku ponížil z důvodu tohoto kritéria o v části A o 35 % a v části B navýšil o 15 %. Soud prvního stupně nepřihlédl ke skutečnosti, že se jednalo o trestní řízení a pro jaké trestné činy bylo vedeno, neboť zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním ze žalobce domáhá v samostatném řízení, kdy mu v rámci předběžného projednání nároku byla poskytnuta omluva. S ohledem na případnou duplicitu v rámci obou namítaných újem, bylo soudem prvního stupně přihlédnuto pouze k zajištění majetkových hodnot žalobce v řádech milionů Kč a pravomocnému odsouzení žalobce.

40. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] dovodil, že zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. Nejde-li o případy domněnky vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, je význam předmětu řízení pro něj standardní, což nevede k posílení ani potlačení úvahy o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ani k případnému zvýšení či snížení základního odškodnění za ně. Odvolací soud shledal význam předmětu řízení pro žalobce jako vyšší, kdy reflektuje, že se jedná o trestní řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.11.2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009). K této skutečnosti přihlédl i přes řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], neboť žaloba byla zamítnuta, ač v době projednávání této věci nebylo odvolání žalobce doposud odvolacím soudem projednáno (sp. zn. 69 Co 114/2025). V rámci tohoto kritéria je třeba přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka „v sázce". Odvolací soud neshledal důvodnou argumentaci žalované stran trestní minulosti žalobce a jeho pravomocného odsouzení v rámci naříkaného trestního řízení, neboť tyto skutečnosti v projednávané věci nejsou významné z pohledu nejistoty a negativních důsledků dlouhotrvajícího řízení, ani u osoby žalobce. Současně odvolací soud v rámci tohoto kritéria neměl důvod přihlížet k zabaveným majetkovým hodnotám, když má za to, že zejména bylo u žalobce stěžejní, že mu hrozil výkon trestu odnětí svobody. Z tohoto důvodu odvolací soud přistoupil ke zvýšení základní částky o 10 %.

41. Na základě výše uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním pro žalobce je částka 93 997,50 Kč (125 330 Kč -25 % (-25 % složitost skutková, -15% procesní, -20 % instance, +10 % význam předmětu řízení, +25 % postup orgánů veřejné moci)).V situaci, kdy žalovaná již v rámci mimosoudního projednání nároku vyplatila žalobci 58 750 Kč, je na místě žalobci přiznat částku 35 247,5 Kč ze zákonným úrokem z prodlení od 30.04.2024 (dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, právo na úrok z prodlení ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbylé části (100 402,50 Kč s příslušenstvím) byla žaloba zamítnuta. Vyhovující výrok I., pokud jde o přiznané zákonné úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 58 750 Kč od 30. 04. 2024[Anonymizováno]do 03. 06. 2024, zůstal odvoláním nedotčen, stejně tak zamítavý výrok II. napadeného rozsudku.

42. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil v části výroku I. ohledně částky 135 650 Kč s příslušenstvím tak, že se zamítá žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 100 402,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 30.04.2024 do zaplacení, a ve zbytku, tj. v částce 35 247,5 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % od 30.04.2024 do zaplacení, vyhovující výrok I. dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

43. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. nejen o nákladech odvolacího řízení, ale i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. V obou případech vyšel z ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. (ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř.), s ohledem na plný úspěch žalobce, neboť uzná-li soud ve sporu o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci základ žalobcova nároku (existenci nemajetkové újmy), avšak přiměřené zadostiučinění nepřizná v plné žalované výši, má podle judikatury Ústavního soudu při rozhodování o náhradě nákladů řízení přesto postupovat podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, jenž umožňuje přiznat i částečně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, neboť rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 28.08.2024, sp. zn. I.ÚS 2216/23). Odvolací soud proto rozhodl, že žalobce má proti žalované právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů na řízení.

44. Náklady řízení žalobce na řízení před soudem prvního stupně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou advokáta dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31.12.2024, advokátní tarif (dále jen „a.t.“) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis částečného zpětvzetí žaloby ze dne 26. 6. 2024 včetně vyjádření ze dne 11. 7. 2024, účast na jednání soudu dne [datum]) po 3 100 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a.t., z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, kdy není důvod se od této judikatury jakkoliv odchylovat), náhradou hotových výdajů za uvedené 4 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a.t., a daní z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 2 856 Kč. Celkem náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně činí částku 18 456 Kč.

45. Náklady řízení žalobce na odvolací řízení jsou tvořeny odměnou dle § 9a odst. 2 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a.t. ve znění vyhlášky 258/2024 Sb., za 1 úkon právní služby (písemné vyjádření k odvolání ze dne 30.01.2025 ) á 2 540 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. k) a.t. ve znění vyhlášky 258/2024 Sb, z tarifní hodnoty ve výši 35 247,50 Kč, náhradou hotových výdajů za uvedený 1 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a.t. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb. a daní z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 990 Kč ve výši 627,90 Kč. Celkem náklady řízení žalobce před odvolacím soudem činí částku 3 617,90 Kč. Celková výše nákladů žalobce, vynaložených na řízení před soudy obou stupňů, činí 22 073,90 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., platební místo dle § 149 o. s. ř.

Poučení