15 Co 65/2025 - 231

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Olgy Lenochové a Mgr. Adély Kaftanové ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A]) nezl. [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] zastoupený zákonným zástupcem [Jméno zákoného zástupce A] bytem [Adresa zákoného zástupce A] c) nezl. [žalobce], narozený [datum] bytem [adresa] zastoupený zákonným zástupcem [Jméno zákoného zástupce C] bytem [Adresa zákoného zástupce C] všichni zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: Česká republika - [ústřední orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [správní orgán] sídlem [adresa] pro zaplacení 108 572 Kč příslušenstvím, 87 062 Kč s příslušenstvím a 87 062 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobců a), b), c) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. října 2024, č. j. 37 C 103/2023-179, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění jen tak, že se zamítá žaloba, kterou se žalobce a) domáhal zaplacení částky 18 278 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 28.04.2023 do zaplacení, jinak se tento výrok potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že se zamítá žaloba, kterou se každý z žalobců b), c) domáhal zaplacení částky 1 612 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 28.04.2023 do zaplacení.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II., IV. potvrzuje.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 30 120,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokátky], advokátky.

V. Žalované se vůči žalobci b) náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává.

VI. Žalované se vůči žalobci c) náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku ve výši 26 347 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 28.04.2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobce a) domáhal zaplacení částky ve výši 82 225 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 28.04.2023 do zaplacení (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit každému z žalobců b) a c) částku ve výši 1 612 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 28.04.2023 do zaplacení (výrok III.), zamítl žalobu, kterou se každý z žalobců b) a c) domáhal zaplacení částky 85 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 28.04.2023 do zaplacení (výrok IV.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům a), b), c) náhradu nákladů řízení[Anonymizováno]37 042,2 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobců (výrok V.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali žalovaných částek z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Okresního soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka], které bylo zahájeno 19. 10. 2017 návrhem žalobce a) [Jméno žalobce A], na úpravu styku s jeho syny, žalobci b) a c), [jméno FO] a [Jméno žalobce A] (dále také jen „původní řízení“ nebo „posuzované řízení“). Původní řízení bylo pravomocně skončeno dne 24. 05. 2022 a týkalo se péče o nezletilé. V tomto typu řízení má soud rozhodovat s největším urychlením. Průtahy nebyly dány procesní aktivitou žalobce a), neboť šlo o důvodné využití jeho procesních práv. Význam tohoto řízení byl pro žalobce obrovský. Žalobce a) je invalidním důchodcem. Po dobu soudního řízení nemohl vést s žalobci b) a c) řádný rodinný život. Důsledky jejich odcizení přetrvávají dodnes. K nevratnému narušení vzájemných rodinných vazeb pak v důsledku posuzovaného řízení pak došlo i ve vztahu mezi žalobci b) a c) a jejich bratrem [jméno FO], a tetami [jméno FO] a [jméno FO]. Vlivem dlouhotrvajícího řízení byli žalobci b) a c) umístění v [ústav] [adresa]. Žalobci současně poukázali na měnící se hospodářské poměry, které by měl soud při nastavení spravedlivého odškodnění zohlednit.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, neboť zadostiučinění, poskytnuté žalobcům v rámci mimosoudního projednání, je dostatečné. Žalobci nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) předběžně u žalované uplatnili dne 31. 05. 2022. Žalovaná celkovou délku původního řízení shledala nepřiměřenou, kdy konstatování porušení práva by nebylo dostačující, a přiznala žalobci ad a) přiměřené zadostiučinění ve výši 34 928 Kč, ve vztahu k žalobcům b) a c) žalovaná přiznala každému z nich částku 56 438 Kč, kdy vyšla ze základní částky 15 000 Kč.

4. Soud prvního stupně vyšel zejména z nesporných tvrzení účastníků o dosavadním průběhu posuzovaného a navazujících soudních řízení, z obsahu spisového materiálu Okresního soudu v [místo] sp. zn. [spisová značka], účastnického výslechu žalobce a), svědecké výpovědi [jméno FO] a lékařskými zprávami [tituly před jménem] [jméno FO], a učinil následující skutková zjištění.

5. Dne 19. 10. 2017 podal zdejší žalobce a) /dále také jen „otec“/ k Okresnímu soudu v [místo] návrh na úpravu styku s 2 nezletilými dětmi /žalobci b) a c)/. Matka podala návrh na úpravu péče a výživy k nezletilým dne 20. 11. 2017. Otec opakovaně žádal o nařízení jednání. Dne 27. 04. 2018 nezletilým ustanoven opatrovník a nařízeno jednání na [datum]. Otec podal 09. 05. 2018 návrh na nařízení předběžného opatření, který byl 11. 05. 2018 zamítnut. Dne 26. 05. 2018 podal otec blanketní odvolání, které doplnil 30. 05. 2018. Dne 05. 06. 2018 spis předložen Krajskému soudu v [adresa]. Otec vzal 13. 06. 2018 odvolání zpět. Odvolací řízení bylo 13. 06. 2018 zastaveno. Dne 11. 06. 2018 podal otec návrh na nařízení předběžného opatření., který byl 15. 06. 2018 zamítnut. Otec podal 02. 07. 2018 odvolání. Krajský soud v [adresa] napadené usnesení soudu prvního stupně 19. 07. 2018 potvrdil. Dne 07. 09. 2018 nařízeno jednání na [datum], proběhl výslech otce. Jednání bylo odročeno na [datum] za účelem výslechu matky, pohovoru s nezletilými dětmi a zjištění dalších důkazů. Otec podal 10. 12. 2018 návrh na vydání předběžného opatření na styk s dětmi o Vánocích, kterému bylo 12. 12. 2018 vyhověno. Na jednání dne [datum] proveden výslech matky. Jednání odročeno na [datum] za účelem realizace pohovoru s nezletilými dětmi. Dne 07. 03. 2019 se k návrhu otce na úpravu styku s dětmi připojila teta nezletilých. Při jednání dne [datum] provedeny listinné důkazy, jednání odročeno na [datum]. Dne [datum] vyhlášen rozsudek, kterým byli nezletilí svěřeni do péče matky, otci bylo stanoveno výživné a byl upraven styk otce s nezletilými. Matka podala 18. 04. 2019 proti rozsudku blanketní odvolání, které odůvodnila 29. 04. 2019. Rozsudek napadl odvoláním 26. 04. 2019 i otec. Dne 04. 06. 2019 podal otec návrh na vydání předběžného opatření, který byl 07. 06. 2019 zamítnut. Dne 16. 07. 2019 spis předložen Krajskému soudu v [adresa]. Dne 09. 07. 2019 podal otec návrh na doplnění rozsudku o předběžnou vykonatelnost. Dne 22. 07. 2019 podal otec návrh na vydání předběžného opatření. Dne 26. 07. 2019 zamítnut návrh otce na vydání předběžného opatření, a návrh otce na vydání doplňujícího rozsudku. Otec podal 08. 08. 2019 návrh na vydání předběžného opatření. Dne 10. 08. 2019 a 13. 08. 2019 došla blanketní odvolání otce, která doplnil 13. 08. 2019. Dne 15. 08. 2019 zamítnut návrh otce na předběžné opatření ze dne 08. 08. 2019. Dne 31. 08. 2019 podal otec blanketní odvolání, které 13. 09. 2019 doplnil. Dne 07. 10. 2019 podal otec návrh na určení lhůty. Spis 15. 10. 2019 předložen Krajskému soudu v [adresa]. Dne 29. 10. 2019 návrh otce na určení lhůty zamítnut. Dne 07. 11. 2019 odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu otce na vydání doplňujícího rozsudku. Téhož dne, tj. 07. 11. 2019, odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí předběžného opatření ze dne 26. 07. 2019 tak, že se předběžné opatření nařizuje a potvrdil usnesení ze dne 15. 08. 2019. Dne 09. 12. 2019 Krajský soud v [adresa] nařídil odvolací jednání na [datum]. Otec podal 08. 12. 2019 návrh na vydání předběžného opatření. Odvolací jednání bylo odročeno na [datum] k žádosti zástupce otce z důvodu kolize. Dne 08. 12. 2019 otec podal návrh na nařízení soudního dohledu nad výchovou dětí a současně 08. 12. 2019 podal návrh na výkon rozhodnutí. Dne 12. 12. 2019 vyhověno návrhu otce na nařízení předběžného opatření v době Vánoc. Otec podal 07. 01. 2020 návrh na výkon rozhodnutí (druhý). K žádosti zástupce matky o odročení odvolacího jednání z důvodu kolize bylo odvolací jednání odročeno na [datum]. Dne 20. 01. 2020 podal otec návrh na nařízení předběžného opatření, který byl 27. 01. 2020 zamítnut. Dne 18. 02. 2020 vzal otec částečně zpět své odvolání do rozsudku. Dne 06. 02. 2020 podal otec odvolání do usnesení ze dne 27. 01. 2020. Krajský soud v [adresa] zrušil 13. 02. 2020 usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. 01. 2020 z důvodu nedostatečně provedeného dokazování, konkrétně výslechu nezletilých. Při odvolacím jednání [datum] zrušen rozsudek soudu prvního stupně z důvodu nedostatečně zjištěných skutkových okolností, soudu prvního stupně uloženo provedení dalšího dokazování zaměřeného na objektivní zjištění důvodů, proč styk otce s nezletilými neprobíhá, proč se zhoršuje zájem dětí o otce. Dne 24. 03. 2020 podal otec návrh na výkon rozhodnutí (třetí). Řízení 29. 04. 2020 přerušeno na tři měsíce a nařízena rodinná terapie. Dne 18. 03. 2020 zamítnuty návrhy otce na určení lhůty. Dne 21. 06. 2020 podal otec návrh na pokračování řízení. Dne 30. 06. 2020 podal otec návrh na výkon rozhodnutí (čtvrtý). Matce byla dne 07. 07. 2020 uložena pořádková pokuta. Otec podal 09. 07. 2020 návrh na nařízení předběžného opatření o prázdninách, kterému bylo 16. 07. 2020 vyhověno. Otec podal 27. 07. 2020 návrh na výkon rozhodnutí (pátý). Matka podala 30. 07. 2020 odvolání proti usnesení o pořádkové pokutě ve výši 10 000 Kč. Dne 05. 08. 2020 rozhodnuto o pokračování v řízení. Jednání nařízeno na [datum], následně z důvodu nemoci soudkyně odročeno na [datum]. Spis 18. 08. 2020 předložen odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání matky proti pořádkové pokutě. Dne 19. 08. 2020 bylo usnesení o pořádkové pokutě matce zrušeno pro nepřezkoumatelnost. Otec podal 25. 08. 2020 návrh na výkon rozhodnutí (šestý). Dne 23. 09. 2020 nezletilým jmenován na návrh Okresního státního zastupitelství opatrovník pro účely trestního řízení vedeného proti otci. Otec podal 07. 10. 2020 návrh na nahrazení souhlasu matky. Otec podal 02. 11. 2020 návrh na nařízení předběžného opatření. Dne 05. 11. 2020 byla matce uložena pořádková pokuta ve výši 500 Kč za každý neuskutečněný styk. Dne 05. 11. 2020 změněno usnesení ze dne 26. 07. 2019 tak, že je otec oprávněn stýkat se s nezletilými v každém lichém týdnu. Proti usnesení ze dne 05.11.2020 podal otec odvolání. Současně podal 14. 11. 2020 návrh na výkon rozhodnutí (sedmý). Proti usnesení ze dne 05. 11. 2020 o výkon rozhodnutí udělením pokuty podala 19. 11. 2020 odvolání matka. Dne 27. 11. 2020 podal otec návrh na výkon rozhodnutí (osmý). Při jednání [datum] vyslechnuti oba nezletilí, jednání odročeno na neurčito s ohledem na důkazní návrh znaleckým posudkem a zvážení dalšího postupu. Otec podal 20. 12. 2020 návrh na vydání předběžného opatření za účelem kontaktu se syny. Usnesením ze dne 28. 12. 2020 zrušena usnesení ze dne 26. 07. 2019, ze dne 07. 11. 2019 a ze dne 05. 11. 2020, nezletilí rodičům odejmuti a předáni do péče [ústav]. Dne 28. 12. 2020 zamítnut návrh otce na předběžné opatření. Dne 28. 12. 2020 ustanoveni znalci z oboru psychiatrie, [jméno FO] a [jméno FO]. Matka i otec podali 12. 01. 2021 odvolání proti usnesení ze dne 28. 12. 2020 o odejmutí nezletilých dětí. Spis 02. 02. 2021 předložen odvolacímu soudu, který 04. 02. 2021 potvrdil usnesení ze dne 05. 11. 2020. Téhož dne potvrdil i usnesení o odejmutí dětí, které změnil jen tak, že po dobu trvání předběžného opatření se zakazuje styk dětí s rodiči. Dne 09. 03. 2021 usnesení o výkonu rozhodnutí změněno tak, že se matce ukládá pokuta ve výši 1 000 Kč za každý nerealizovaný styk, a nařízen výkon rozhodnutí ze dne 26. 07. 2019 ve znění usnesení ze dne 07. 11. 2019 a usnesení ze dne 16. 07. 2020. Dne 31. 03. 2021 zahájeno řízení o nařízení předběžného opatření o úpravě rodičovského styku s nezletilými tak, že matka a otec jsou oprávněni stýkat se s dětmi. Otec podal 11. 04. 2021 návrh na nařízení předběžného opatření. Dne 13. 04. 2021 nařízen výkon rozhodnutí ze dne 26. 07. 2019 ve znění usnesení ze dne 07. 11. 2019, matce uloženy pořádkové pokuty. Dne 20. 04. 2021 zamítnut návrh otce na nařízení předběžného opatření ze dne 11. 04. 2021. Dne 23. 04. 2021 nařízeno setkání rodičů u rodinné terapie. Dne 25. 04. 2021 podala matka odvolání proti rozhodnutí o pokutě ze dne 13. 04. 2021. Otec podal 26. 04. 2021 odvolání proti usnesení ze dne 13.04. 2021 a dne 30. 04. 2021 odvolání proti usnesení ze dne 20. 04. 2021. Dne 12. 05. 2021 změněno usnesení ze dne 20. 04. 2021 tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilými dětmi v určitý čas. Dne 22. 06. 2021 otec podal návrh na výkon rozhodnutí (devátý). Dne 30. 07. 2021 podal otec návrh na nařízení předběžného opatření, který byl 06. 08. 2021 zamítnut. Otec zamítavé rozhodnutí napadl 20. 08. 2021 odvoláním. Dne 22. 08. 2021 podal otec návrh na výkon rozhodnutí (jedenáctý). Dne 21. 07. 2021 bylo usnesení ze dne 13. 04. 2021 o nařízení výkonu rozhodnutí částečně potvrzeno a částečně změněno. Dne 01. 09. 2021 změněno usnesení ze dne 06. 08. 2021 o zamítnutí nařízení předběžného opatření tak, že se děti dávají do střídavé péče rodičů a bylo rozhodnuto, že usnesení ze dne 20. 04. 2021 ve spojení s usnesením ze dne 12. 05. 2021 bylo zrušeno, neboť střídavá péče rodičů je v zájmu nezletilých dětí. Dne 07. 09. 2021 otec podal návrh na výkon rozhodnutí (dvanáctý). Otec podal 05. 10. 2021 návrh na výkon rozhodnutí (třináctý). Dne 07. 10. 2021 byl soudu doručen znalecký posudek. Dne 18. 11. 2021 bylo nařízeno jednání na [datum]. Otec podal 18. 11. 2021 návrh na výkon rozhodnutí (čtrnáctý). Dne 14. 12. 2021 podal otec návrh na určení lhůty k rozhodnutí o jeho návrzích na výkon rozhodnutí. Dne 20. 12. 2021 byl nařízen výkon rozhodnutí ze dne 20. 04. 2021 ve znění usnesení ze dne 12. 05. 2021, matce byla uložena pokuta za každý neuskutečněný styk, a byl nařízen výkon rozhodnutí ze dne 06. 08. 2021 ve znění usnesení ze dne 01. 09. 2021, matce byly uloženy pokuty za neuskutečněné styky. Usnesení napadla matka 21. 12. 2021 blanketním odvoláním, které odůvodnila dne 16.01.2022. Otec podal 05. 01. 2022 návrh na výkon rozhodnutí (patnáctý). Dne 14. 01. 2022 otec požádal o odročení jednání z důvodu nemoci. Jednání bylo odročeno na [datum]. Rozhodnutím[Anonymizováno]z 10. 03. 2022 nařízen výkon rozhodnutí a uložena pokuta matce za neuskutečněné styky, proti kterému matka podala blanketní odvolání, které odůvodnila dne 12.04.2022. Na jednání dne [datum] vyslechnuti jak oba nezletilí, tak otec a znalci, jednání odročeno na 04. 05. 2022, kdy byl vyhlášen rozsudek, kterým soud schválil dohodu rodičů. Rozsudek nabyl právní moci 24. 05. 2022. Žalobce se svými syny žil do roku 2017, kdy ze dne na den došlo k přetržení jejich vztahů. Od roku 2017 do roku 2019 nebyl se syny v kontaktu. Vztahy v rodině jsou natolik narušeny, že je již nelze napravit. Snažil se o domluvu s matkou nezletilých, která nerespektuje žádná rozhodnutí. Opakovaně usiloval o urychlení původního řízení. Až v roce 2019 upravil soud, prostřednictvím předběžného opatření, styk žalobce s dětmi. Žalobce je v invalidním důchodu. Před zahájení posuzovaného řízení trpěl střevními problémy. Jako spouštěč zhoršování zdravotního stavu označil stres spojený s namítaným řízením. V průběhu soudního řízení upozorňoval soud na svůj nepříznivý zdravotní stav. Žalobce je v péči [tituly před jménem] [jméno FO] od roku 2008. Byl vyšetřen na doporučení pro úzkostně-depresivní stav v souvislosti se somatickým onemocněním (ulcerozní colitis) a problémy v rodině a práci. Žalobce dlouhodobě prožívá stresy z konfliktního vztahu s bývalou družkou, která jej opakovaně obviňuje z týrání dětí, brání mu v kontaktech s dětmi. Žalobce na to stále myslí, v noci nemůže spát, zhoršují se jeho další zdravotní potíže (zhoršení colitis ulcerosa). U žalobce trvá úzkostně-depresivní syndrom u disponované osoby, opakovaně dekompenzovaný exogenními stresory. [jméno FO] zná žalobce od roku[Anonymizováno]2020, jsou přátelé. Neúčastnila žádného jednání v rámci původního řízení. Ví, že žalobci nechce dávat děti jeho bývalá družka. Onemocnění žalobce se zhoršuje vždy, když nefunguje předávání dětí. K obtížím žalobce dochází i v roce 2024. Žalobci uplatnili u žalované nároky na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 27. 10. 2022, kdy požadovali částku 143 500 Kč pro každého z žalobců. Tyto nároky byly vypořádány Stanoviskem žalované ze dne 27. 04. 2023. Žalobci a) byla přiznána částka 34 928 Kč, žalobcům b) a c) byla přiznána každému částka 56 438 Kč. Tyto částky byly žalobcům vyplaceny dne 28. 04. 2023.

6. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud prvního stupně uzavřel, s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 09. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011, resp. § 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1, 2, § 31a odst. 1, 2, 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), čl. 6 odst. 1 věta první zákona č. 209/1992 Sb., Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a stanovisko Nejvyššího soudu ČR z 13. 04. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“), že žaloba je důvodná.

7. Soud prvního stupně se nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu původního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky vážil (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) jednak celkovou délkou posuzovaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že posuzované řízení trvalo přibližně 4 roky a 7 měsíců, od 17. 10. 2017 do 24. 05. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek, kterým soud schválil Dohodu rodičů. Posuzované řízení probíhalo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy, což nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 30 Cdo 1680/2023). Jako standardně složitou vyhodnotil věc po hmotněprávní stránce. Ve věci shledal složitost skutkovou a procesněprávní, kdy v posuzovaném řízení byl vypracován znalecký posudek, soud se vypořádal s řadou návrhů (na výkon rozhodnutí, nařízení předběžných opatřeních) a podání účastníků, byl měněn okruh navrhovatelů, opakovaně bylo odročováno na žádost účastníků, uložena pořádková pokuta a nařízena rodinná terapie. V souhrnu tak soud prvního stupně věc hodnotil jako resp. složitější (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 675/2013, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 30 Cdo 1680/2023).

9. Zdůraznil, že posuzované řízení se týkalo specifické agendy péče soudu o nezletilé, kdy je vedeno jediné řízení pod jednou spisovou značkou, přičemž je složeno z různých dílčích řízení o návrzích účastníků. Nelze považovat proto za nečinnost opatrovnického soudu, pokud se nejprve vypořádal s dalšími návrhy účastníků řízení (na vydání předběžného opatření, výkon rozhodnutí) a teprve poté se zabýval návrhem žalobce ze dne 19. 10. 2017 na úpravu styku. Skutečnost, že v projednávané věci byl 03. 03. 2020 zrušen rozsudek soudu prvního stupně z důvodu nedostatečné zjištěných skutkových okolností, přičetl soud k tíži žalované. Projednávání dalších návrhů na více instancích, hodnotil naopak v neprospěch žalobců, když toto projednávání nepochybně objektivně vedlo k prodloužení délky původního řízení. Soudu v rámci kompenzační řízení nepřísluší hodnotit, zdali soudy v posuzovaném řízení dostatečně reflektovaly nejlepší zájem žalobců b) a c) coby nezletilých (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4385/2010). U žalobce a) neshledal jednání obstrukčního charakteru, či jednání se znaky nečinnosti, kterým by se podílel na délce původního řízení. Konstatoval, že žalobce a) využíval svých procesních práv měrou vrchovatou, avšak tato skutečnost nemůže být žalobci a) kladena bez dalšího k tíži, proto ji soud prvního stupně zhodnotil v rámci kritéria složitosti původního řízení.

10. Význam řízení pro žalobce vyhodnotil soud prvního stupně jako zvýšený. Posuzované řízení se týkalo otázky péče soudu o nezletilé, u kterých se zvýšený význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje (srov. Stanovisko a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 987/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2138/2013). Neopomněl, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. V poměrech projednávané věci žalobci tvrdili konkrétní újmu spočívající v rozvrácení rodinných vztahů mezi žalobci a ve zhoršení zdravotního stavu žalobce a) (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1597/2014). Soud prvního stupně, na základě provedeného dokazování, ale dospěl k závěru, že žalobcům žádná individuální újma (prohlubující újmu presumovanou) v souvislosti s (nepřiměřenou) délkou původního řízení nevznikla. Sám žalobce a) vypověděl, že kontakt s žalobci b) a c) ztratil ze dne na den v roce 2017. Styku se syny se sice domáhal, nicméně jeho bývala družka je měla manipulovat proti němu a neměla respektovat rozhodnutí soudu, čemuž odpovídá i průběh posuzovaného řízení (viz bod 10 odůvodnění napadeného rozsudku), jakož zjištění plynoucí z předložených lékařských zpráv (kde je opakovaně upozorňováno na konflikty v rodině žalobce, a to ještě před zahájením původního řízení). Soud prvního stupně neshledal existenci příčinné souvislosti mezi tvrzenou újmou (v podobě rozvrácených rodinných vztahů) a odpovědnostním titulem, neboť původní řízení zjevně není condicio sine qua non vzniklé újmy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 02. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1930/2014). Uvedl, že ani sebelepší právní úprava nemůže (sama o sobě) dost dobře čelit neochotě rodičů, jejich manipulativnímu chování a nerespektování soudních rozhodnutí. Tyto závěry pak mutatis mutandis platí i ve vztahu žalobců b) a c) a jejich tet, resp. polorodého bratra. Ke zdravotnímu stavu žalobce a) uzavřel, že samotná délka řízení nemohla mít na zdravotní stav žalobce žádného vlivu, neboť trpí zdravotními obtížemi již od roku 2008, kdy lékařské zprávy uvádí totožnou diagnózu i v průběhu následujících let (tj. v roce 2018, 2020, 2021). Dle svědkyně [jméno FO] žalobce a) trpěl zdravotními obtížemi ještě v roce 2024, přičemž se jeho obtíže měly zhoršovat vždy, když nefungovalo předávání dětí. V rámci projednávané věci soud neodškodňuje žalobce za to, že se vůbec původní řízení vedlo, nýbrž za jeho (možnou) nepřiměřenou délku. Soud prvního stupně uzavřel, že se žalobcům jakoukoliv individuální újmu prohlubující újmu presumovanou prokázat nepodařilo. Soud prvního stupně současně uzavřel, že žalobce a) je osobou nemocnou. Právě zdravotní stav účastníka řízení přitom patří mezi další typová hlediska rozhodná pro význam předmětu řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012). Zdravotní stav žalobce a) byl soudům v původním řízení znám (což je patrné mimo jiné z žádostí žalobce uplatňovaných v původním řízení); a proto přisvědčil závěru o vyšším významu posuzovaného řízení pro žalobce a).

11. Ohledně kritéria postupu soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud prvního stupně konstatoval, že původní řízení bylo zatíženo průtahy. Období nečinnosti spatřoval v období od 19. 10. 2017 (tj. od podání návrhu) do 27.04. 2018 (kdy byl soudem ustanoven opatrovník). Rovněž přihlédl k nekoncentrovanému postupu, když rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem dne 03. 03. 2020 zrušeno z důvodu nedostatečně provedeného dokazování.

12. Po vyhodnocení jednotlivých kritérií a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl soud prvního stupně k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobcům nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Požadavek žalobců na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích shledal co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

13. Na základě kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk soud prvního stupně shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce a) částkou 26 347 Kč, a žalobců b) a c) částkou 1 612 Kč. Při stanovení uvedených částek vycházel, v souladu se Stanoviskem, ze sazby 18 000 Kč za první dva roky řízení a 18 000 za každý další rok řízení (tj. za 4 roky řízení 54 000 Kč) a dále 1500 Kč za každý další měsíc řízení (tj. 10 500 Kč za dalších 7 měsíců řízení). S ohledem na délku původního řízení nebylo na místě přiznat vyšší základní částku, neboť původní řízení nepovažuje soud prvního stupně za extrémně dlouhé, resp. násobně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 05. 2011, sp. zn. [spisová značka] obsažených v z. ř. s.)

14. Základní částku ve výši 64 500 Kč ponížil o 30 % z důvodu složitosti původního řízení (a to jak skutkové, tak i procesně právní), o 20 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, které se podílely na vyřízení věci. Základní částku naopak navýšil o 10 % z důvodu postupu orgánu veřejné moci, kdy zohlednil, že žalobci jsou odškodňováni za celou délku původního řízení (tj. i za období, kdy řízení probíhalo plynule a koncentrovaně). Dále základní částku v případě žalobce a) navýšil z důvodu vysokého významu původního řízení pro jeho osobu o 35 %. Zohlednil, že žalobce a) opakovaně pokoušel o urychlení řízení, a soudům byl znám jeho horší zdravotní stav. V případě žalobců b) a c) navýšil základní částku z důvodu vysoké významu původního řízení pro žalobce o 30 %. Co se týče ostatních základních kritérií, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku modifikoval základní částku ve vztahu k žalobci a) jejím ponížením o 5 % a ve vztahu k žalobcům b) a c) o 10 %. Žalobci a) náleží částka 61 275 Kč a každému z žalobců b) a c) částka 58 050 Kč.

15. K navýšení základní částky s ohledem na měnící se hospodářské poměry, soud prvního stupně nepřistoupil. K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst, odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018 (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011). Současně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, kde je vysloven názor, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Dále konstatoval, že obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Zmínil aktuální rozhodovací praxi Nejvyššího soudu k této otázce např. usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudek ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. S ohledem na výše uvedené nepovažuje soud prvního stupně přiznanou základní částku za nepřiměřenou ani s ohledem na skutečnost, že Stanovisko bylo vydáno již dne 13. 04. 2011.

16. V situaci, kdy žalovaná sama dobrovolně plnila žalobci a) částku 34 928 Kč, byla žalobci a) přiznána výrokem I. rozsudku částka 26 347 Kč a ve zbytku byla jeho žaloba výrokem II. zamítnuta. Žalobcům b) a c) pak žalovaná sama dobrovolně vyplatila částku 56 438 Kč, proto každému výrokem III. rozsudku soud prvního stupně přiznal částku 1 612 Kč a ve zbytku žalobu výrokem IV. zamítl.

17. Úroky z prodlení soud prvního stupně přiznal v souladu se Stanoviskem ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění poškozený uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Žalobci nárok u žalované uplatnili dne 27. 10. 2022, proto jim náleží úrok z prodlení od 28. 40. 2023 ve výši dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř., ve specifikaci uvedené v odstavcích 47 a 48 odůvodnění napadeného rozsudku.

19. Rozsudek napadli včasným a přípustným odvoláním jak žalobci, v zamítavých výrocích II. a IV., tak žalovaná ve vyhovujících výrocích I. a III.

20. Žalovaná v odvolání uvedla, že již v rámci předběžného projednání nároku nesprávný úřední postup konstatovala a žalobce a), b) a c) finančně odškodnila a další navyšování s ohledem na konkrétní okolnosti posuzovaného řízení považuje žalovaná za neopodstatněné. Nesouhlasí se stanovením výchozí částky 18 000 Kč v rámci níž, již soud prvního stupně zohlednil hledisko postupu soudu a zvýšeného významu řízení pro účastníka, a proto dále nelze z těchto důvodů navyšovat základní částku v rámci hodnocení významu řízení a postupu orgánu veřejné moci. U kritéria významu řízení pro žalobce, žalovaná namítla, že navýšení základní částky z hlediska zvýšeného významu žalobce a) o 35 %, a u žalobců b), c) o 30 %, je nedůvodně vysoké. Dle žalované trpěl žalobce a) zdravotními obtížemi již před zahájením posuzovaného řízení, a současně nelze odhlédnout od vyhrocených vztahů s bývalou partnerkou a syny, což rozhodně nelze přičítat žalované k tíži, a to i ve vztahu k nezletilým žalobcům. Žalovaná zdůraznila, že se nelze spokojit se závěrem, že veškeré procesní aktivity žalobce a) lze hodnotit pouze a jen ve vztahu procesní složitosti věci. Proto žalovaná trvá na tom, že peněžité zadostiučinění, které se žalobcům dostalo v rámci předběžného projednání nároku je vzhledem ke specifikům posuzovaného řízení dostatečné. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil tak, že se žaloba zamítá, a přiznal žalované náklady řízení před soudy obou stupňů. Odvolání žalobců považuje žalovaná za nedůvodné.

21. Žalobci odvoláním napadli zamítavé výroky II. a IV. rozsudku soudu prvního stupně. Za zásadní mají nastavení správné míry základního odškodného a rámce, v němž se lze pohybovat. V rámci odvolání se vyjádřili i k odvolání žalované, kdy nesouhlasí s nastavením výše odškodnění, kterou žalovaná učinila v rámci mimosoudního projednání jejich nároku, tj. 15 000 Kč. Dle žalobců by se ohledem na typ řízení, kde se zvýšený význam pro poškozeného se presumuje, nemělo odškodné odvíjet z nejnižší „povolené“ základní částky, jak učinila žalovaná, ale mělo by být navyšováno. Žalobci mají za to, že jejich případ je hodný nejvyššího možného ohodnocení v částce á 20 000 Kč /rok (za první dva roky v poloviční výši).

22. Žalobci k jednotlivým kritériím dle § 31 odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, u žalobce a) zdůraznili, že Okresnímu soudu v [místo] byl znám nedobrý zdravotní stav žalobce a) i jeho vazba na délku řízení. U žalobců b) a c) se jednalo o řízení, které zasahovalo převážnou část jejich životů a dotýkalo se jich na naprosto zásadním místě (rodina, bezpečí). Proto je zde relevantní důvod pro další navýšení odškodného. Ke kritériu složitosti zřízení uvedli, že je možné, že bez úvodních průtahů na straně soudu, by bylo nové uspořádání nastoleno v rámci rodinných vztahů adekvátně po začátku řízení, a dále by nemusely být řešeny (neřešitelné) nežádoucí stereotypy (odcizení dětí a otce, negativní ovlivňování dětí matkou, opakovaná nerespektování soudních rozhodnutí ze strany matky). Proto další navýšení z tohoto důvodu by mělo být shledáno důvodným. Dále žalobci poukázali na pochybení soudu v rámci posuzovaného řízení, což by se mělo promítnout v kritériu postupu orgánu veřejné moci. Výše přiznaného zadostiučinění se dle žalobců pohybuje nad úrovní průměrné jednoměsíční mzdy. Avšak průtahy, nekoncentrovaný postup, odložení dvou návrhů žalobce a) na výkony rozhodnutí a mimořádnost zásahů do osobnostní sféry všech zúčastněných, ospravedlňují odškodné v násobné částce. Výši spravedlivého odškodnění ponechali žalobci na rozhodnutí odvolacího soudu. Poukázali na nesprávnost v rámci výroku o nákladech řízení, který měl být učiněn pro každého z žalobců samostatně, neboť tito netvoří nerozlučné společenství a u každého z nich jde o samostatný nárok. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. a IV. změnil tak, že dojde k navýšení částky odškodného přiznané jednotlivým žalobcům, aby odráželo požadavek spravedlivého zadostiučinění, a žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení.

23. V doplnění odvolání žalobci požadovali úhradu nákladů spojených s řízením před nalézacím soudem, které byli žalobci nuceni v průběhu řízení vynaložit (soudní poplatek z podané žaloby 3 x 2 000 Kč, uhrazen na účet soudu dne 25.03.2025; náklady právního zastoupení za sepis návrhu na udělení souhlasu soudu s právním jednáním za nezletilé, který byl návrh podán k Okresnímu soudu [místo], ve výši 2 420 Kč).

24. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobců i žalované rozsudek včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a 212a o. s. ř., a dospěl k následujícím závěrům.

25. Žalobci se podanou žalobou domáhali nároku na zaplacení nemajetkové újmy, a to pro žalobce a) ve výši 108 572 Kč příslušenstvím, pro žalobce b) ve výši 87 062 Kč s příslušenstvím, pro žalobce c) ve výši 87 062 Kč s příslušenstvím, která jim měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce posuzovaného řízení.

26. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou popsána shora v bodu 5 odůvodnění tohoto rozsudku. Soud prvního stupně provedl dostatečné dokazování ve věci, na jehož podkladě učinil správný závěr o nepřiměřené celkové délce řízení. Průběh posuzovaného řízení, které zahrnovalo řízení před Okresním soudem v [místo] a navazující řízení před odvolacím, včetně řízení před Ústavním soudem, mezi účastníky sporný nebyl. Nesporné bylo také to, že žalobci své nároky v souladu s § 14 OdpŠk předběžně uplatnili u žalované podáním ze dne 27. 10. 2022, kdy požadovali částku 143 500 Kč pro každého z žalobců. Žalovaná nároky žalobců vypořádala Stanoviskem ze dne 27. 04. 2023, a dne 28.04.2023 žalobci a), vyplatila částku 34 928 Kč, žalobcům b) a c) každému částku 56 438 Kč. Předně odvolací soud konstatuje, že byla splněna podmínka, kdy opatrovnický soud schválil podání žaloby žalobci b) a c) v této věci (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.04.2015, sp. zn. 30 Cdo 4999/2014).

27. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

28. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu řízení pro poškozeného.

29. Pro dovození odpovědnosti státu za vznik nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem je třeba naplnění tří podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu (v daném případě tvrzená nepřiměřená délka řízení), 2) vznik újmy v nemajetkové sféře osoby a 3) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení se typicky projevuje stavem nejistoty účastníka o výsledku řízení, v němž se po dobu jeho délky ocitá. Účelem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je tedy odškodnění nejistoty účastníka spojené s trváním řízení.

30. Soud prvního stupně správně konstatoval, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobcům vznikla nemajetková újma a je na místě s ohledem na délku posuzovaného řízení, přistoupit k finanční náhradě, což ostatně učinila i sama žalovaná. Odvolací soud však nesdílí úvahy soudu prvního stupně na základě, kterých dospěl k výši přiměřeného zadostiučinění. Odvolací soud nesouhlasí s vyhodnocením rozhodných kritérií dle § 31 a náhradového zákona soudem prvního stupně pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění a s aplikací částky 18 000 Kč pro stanovení základní částky.

31. Odvolací soud přistoupil k vyčíslení přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé posuzované řízení, trvající 4 roky a 7 měsíců, a ve shodě se soudem prvního stupně, shledal nárok žalobců oprávněným, avšak nikoliv ve výši uplatněné žalobou.

32. K délce řízení a formě přiměřeného zadostiučinění:

33. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu dne 19.10.2017, a skončilo 24.05.2022 právní mocí rozsudku ze dne 04.05.2022. Dle odvolacího soudu vznikla žalobcům tímto nesprávným úředním postupem nemajetková újma, resp. její vznik nebyl žalovanou vyvrácen. Odvolací soud je názoru, že je třeba přistoupit k odškodnění nemajetkové újmy v penězích, neboť pouhé konstatování porušení práva by nebylo postačující, a to z níže uvedených důvodů.

34. Podle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti. Přiměřenost délky soudního řízení je součástí práva na spravedlivý proces, které je zaručeno jak Ústavou, tak právními předpisy mezinárodního původu. Poskytnutí přiměřeného zadostiučinění představuje následnou kompenzaci za již vzniklou újmu. Při zvažování, zda je namístě přiznat zadostiučinění v penězích je třeba posoudit, zda nemajetkovou újmu lze nahradit jinak a zda se samotné konstatování porušení práva jeví v konkrétním případě jako dostačující.

35. V rozsudku ze dne 04. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 763/2009, Nejvyšší soud uvedl, že dospěje-li soud k závěru o porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě a tím tedy k závěru o nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je na místě, aby s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 OdpŠk stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobená poškozenému zanedbatelná, lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva. Rovněž ve Stanovisku (část V.) Nejvyšší soud s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) uvedl, že ESLP „jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný).“ 36. V řízení nebylo sporu o tom, že délku posuzovaného řízení již nelze považovat za přiměřenou. Otázku přiměřenosti délky řízení je třeba nahlížet a posoudit v souladu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen „Úmluva“), kde je zakotveno právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě a příslušnou judikaturou ESLP. Přiměřenost délky řízení se posuzuje dle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10.07.2003). Řízení bylo zahájeno podáním návrhu opatrovnickému soudu dne 19.10.2017, a skončilo 24.05.2022, tj. trvalo 4 roky a 7 měsíců. S ohledem na celkovou délku řízení má odvolací soud za adekvátní peněžitou satisfakci.

37. K výši zadostiučinění v penězích:

38. Odvolací soud vyšel při stanovení základní částky, z částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, a to s ohledem na celkovou relevantní délku řízení, které trvalo do 10 let a na rozpětí stanovené Stanoviskem (nastavení rozpětí od 15 000 Kč do 20 000 Kč za rok trvání řízení). Nesouhlasí proto s aplikací částky 18 000 Kč pro stanovení základní částky, jak byla nastavena soudem prvního stupně, neboť pro nastavení částky je stěžejní délka posuzovaného řízení. Posuzované řízení trvalo 4 roky a 7 měsíců, proto je na místě aplikovat částku při spodní hranici nastaveného rozmezí Stanoviskem, tj. 15 000 Kč za rok. Odvolací soud plně souhlasí s žalovanou, že soud prvního stupně v rámci částky 18 000 Kč zohlednil duplicitně kritérium postupu orgánů veřejné moci a zájmu poškozených na řízení, když tyto hlediska následně dále zohledňoval v rámci příslušných kritérií. Z těchto důvodů je proto správné nastavení základní částky odškodnění na spodní hranici rozpětí. Návrh žalobců, aby ke stanovení základní částky odvolací soud vycházel z částky 20 000 Kč, nemá dle odvolacího soudu opodstatnění.

39. Ohledně námitek žalobce stran časového odstupu, který uplynul od vydání Stanoviska, který by mohl vést k překonání závěrů přijatých ve Stanovisku, a to s ohledem na ekonomický růst v České republice, se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, v němž zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění přitom nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 4059/19). Kromě toho z části VI. Stanoviska vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva. Nejvyšší soud proto i ve své nedávné judikatuře několikrát zopakoval, že nenachází důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat nyní jinak, na čemž i nadále setrvává (kromě rozsudků zmíněných dovolatelem srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2207/2022, ze dne 15. 3. 2024, sp. zn. 30 Cdo 287/2024, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1431/24, nebo ze dne 8. 10. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1885/2024) (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.12.2024, sp. zn. 30 Cdo 2797/2024). Odvolací soud plně respektuje závěry Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace, ani změna životní úrovně, proto z nastavení částek dle Stanoviska vychází. Soud prvního stupně proto zcela správně nenavyšoval základní částku s ohledem na měnící se hospodářské poměry v důsledku inflace.

40. Odvolací soud proto určil základní částku odškodnění ve výši 53 750 Kč, tj. 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení, se zohledněním poloviční částky za první dva roky, tj. 3 x 15 000 Kč + 7 x 1 250 Kč. Následně odvolací soud hodnotil jednotlivá kritéria podle § 31a odst. 3 OdpŠk, kdy přihlédl ke konkrétním okolnostem případu, a to ve vztahu ke všem žalobcům, a současně vycházel také ze Stanoviska. Shledal důvod pro zohlednění kritéria složitosti řízení, a to procesní i skutkové a zohlednil i počet soudních instancí, před kterými posuzované řízení probíhalo.

41. K otázce složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk) Nejvyšší soud v rozsudku ze dne[Anonymizováno]23. 05. 2013, sp. zn. 30 Cdo 675/2013, uvedl, že „složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Odvolací soud v rámci tohoto kritéria shledal ve věci skutkovou složitost s ohledem na rozhodování o četných návrzích (o úpravě rodičovského styku, úpravě poměrů k nezletilým dětem, stanovení soudního dohledu, o změně místa bydliště, o nahrazení projevu vůle druhého rodiče). Ve věci byl vypracován znalecký posudek. Odvolací soud poukazuje i na rozsah prováděného dokazování a různorodost důkazních prostředků (provádění listinných důkazů, svědeckých výpovědí) z toho důvodu přistoupil ke snížení základní částky o 10 %.

42. Dále v rámci tohoto kritéria přihlédl k procesní složitosti věci, kdy je ve věci zřejmá četná procesní aktivita účastníků (míněno rodičů). Žalobce podal 13 návrhů na nařízení předběžného opatření, 15 návrhů na výkon rozhodnutí, s čímž je spojena četnost podaných opravných prostředků, kdy vyvstala potřeba řady procesních rozhodnutích týkajících se vedení řízení (byly ukládány pořádkové pokuty, zjišťovány poměry účastníků). Odvolací soud proto přistoupil k ponížení základní částky o 20 %. K námitce žalobců, že v případě včasného autoritativního nastavení poměrů rodičů a nezletilých, by bylo možno předejít odcizení žalobců, nelze tuto skutečnost s ohledem na absenci vzájemného respektu obou rodičů předjímat, kdy se toto jeví jako značně nereálné, a to právě s ohledem na obsah spisového materiálu v rámci posuzovaného řízení.

43. Ohledně instancí odvolací soud konstatuje, že projednání věci před více instancemi vždy znamená určité prodloužení řízení. V rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1112/2011 Nejvyšší soud dovodil, že „lze vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledku přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí …“. Projednání věci na několika stupních soudní soustavy tak je třeba v kritériu složitosti řízení zohlednit. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že je na místě ponížit základní částku o 20 %, kdy bylo rozhodováno na 2 stupních soudní soustavy, a před Ústavním soudem, meritorně 2 x soudem prvního stupně, 1 x odvolacím soudem, 13 x o návrhu na nařízení předběžného opatření a 15 x o návrhu na výkon rozhodnutí, včetně opravných prostředků, a 1 x před soudem Ústavním.

44. Odvolací soud neshledal důvod pro snižování či zvyšování základní částky z důvodu hmotněprávní složitosti věci, kdy nepřistoupil ke snížení ani zvýšení částky, ostatně totožně jako soud prvního stupně. Se soudem prvního stupně souhlasí odvolací soud i v tom, že využívání procesních institutů žalobcem v podobě podávání rozličných návrhů, lze zohlednit v rámci kritéria procesní složitosti, a nikoliv promítat do kritéria jednání poškozeného, jak navrhuje žalovaná.

45. V rámci hodnocení postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk) odvolací soud souhlasí, že v posuzovaném řízení došlo k prodlevě, kterou zjistil soud prvního stupně, a kterou ostatně uvedla i žalovaná. Jedná se o období od podání návrhu otce na úpravu styku s nezletilými syny dne 19.10.2019 do 27.04.2018, kdy byl nezletilým ustanoven procesní opatrovník pro řízení. Dále bylo přihlédnuto ke skutečnosti, že ve věci došlo odvolacím soudem dne 03.03.2020 ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu, kdy bylo nutno provést další dokazování (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.10.2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020). Odvolací soud má za odpovídající u tohoto kritéria navýšení základní částky ve výši 10 % s ohledem na princip proporcionality, když bere v potaz, jak se každé kritérium podílelo na celkové délce řízení. Skutečnost, že ve věci došlo k průtahu uvedeného rozsahu, odvolací soud zohledňuje nikoliv jen v závěru o nepřiměřené délce posuzovaného řízení, ale právě i v navýšení základní částky.

46. Pokud se jedná o kritérium významu řízení pro žalobce (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk), shledal odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně i žalovanou, zvýšený význam řízení pro žalobce.

47. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3643/2017 dovodil, že zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. Nejde-li o případy domněnky vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, je význam předmětu řízení pro něj standardní, což nevede k posílení ani potlačení úvahy o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ani k případnému zvýšení či snížení základního odškodnění za ně. Z uvedeného vyplývá, že je třeba přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka „v sázce". V usnesení ze dne 20.11.2012, sp. zn. 30 Cdo 3370/2011, Nejvyšší soud konstatoval, že kritérium významu předmětu řízení pro účastníka je nejdůležitějším hlediskem pro stanovení formy a případně výše odškodnění za nepřiměřenou délku řízení.

48. Dle Stanoviska je význam předmětu řízení pro poškozeného velmi důležitým objektivním kritériem, jemuž je třeba věnovat obzvláště velkou pozornost. Je možné určitým zobecňujícím postupem kvalifikovat jednotlivé skupiny (druhy) případů, a to podle předmětu řízení čili podle práva či oprávněného zájmu, jichž se řízení dotýká. Typicky se jedná o trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Při této úvaze hraje tedy roli to, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti zpravidla důležitou součástí života jednotlivce. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení. Dalším typovým hlediskem je věk a zdravotní stav účastníka řízení. Nejvyšší soud se ztotožňuje s názorem Evropského soudu, že soudy i jiné orgány veřejné moci by při vyřizování jim napadlých případů měly s větší péčí přistupovat k těm řízením, jejichž účastníky jsou osoby vážně nemocné či osoby vyššího věku (srov. např. rozsudek senátu druhé sekce ESLP ze dne 10. 7. 2003, ve věci Hartman proti České republice, stížnost č. 53341/99, odst. 75-76). K těmto typovým aspektům však může přistoupit i tvrzení žalobce (poškozeného) umocňující hloubku zásahu či ovlivnění jeho životní situace nepřiměřenou délkou daného řízení. V takovém případě je ale třeba, aby žalobce toto své tvrzení prokázal, neboť jím poukazuje na skutečnost, která se vymyká obecnému (paušálnímu) vnímání důležitosti jednotlivých „typů“ řízení či typových okolností na straně účastníka; tvrdí totiž něco, co nebývá obvyklým následkem nepřiměřené délky řízení, a je tedy třeba aby existence tvrzeného následku jakož i příčinná souvislost mezi tímto následkem a porušením práva na přiměřenou délku řízení (kauzální nexus) byly postaveny najisto. Předně odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žádná individuální újma nebyla žalobci prokázána.

49. Odvolací soud ale u kritéria významu předmětu řízení pro poškozeného, oproti závěru soudu prvního stupně, neshledal u žalobce a) důvod pro navýšení základní částky o 35 %. Odvolací soud reflektuje, že se jedná o opatrovnické řízení, kdy žalobce uplatňoval svá rodičovská práva, v jejichž výkonu mu bránila matka nezletilých. Tuto skutečnost jistě nesl úkorně, v řízení vystupoval aktivně, kdy jeho zájem na výsledku je zřejmý (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.[Anonymizováno]zn. 30 Cdo 3694/2014). Současně s ohledem na svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jistě vnímal negativní důsledky dlouhotrvajícího řízení intenzivněji. Z uvedených důvodů odvolací soud přistoupil ke zvýšení základní částky o 20 %.

50. Stejně odvolací soud přistoupil k hodnocení významu předmětu řízení i u žalobců b) a c), jejichž práv a oprávněných zájmů se řízení týkalo (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2019, sp. zn. 30 Cdo 5504/2017). Právě nezletilí, kteří v důsledku vedeného řízení byli vystaveni značné nejistotě, a tím ruku v ruce jdoucí nepohodě a stresu (jejich umístění v zařízení pro ohrožené děti), a proto i u nich odvolací soud přistoupil ke zvýšení základní částky o 20 %. Odvolací soud neshledal další důvody pro vyšší procentuální navýšení.

51. K hodnocení kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) Nejvyšší soud vysvětlil, že „poškozený může přispět k prodloužení délky projednávání věci podáním vadné či neúplné žaloby nebo jiného procesního úkonu, které si vyžádá potřebu jeho opravení či doplnění, častými změnami předmětu sporu nebo upřesněním či doplňováním svých podání (viz rozsudek ESLP ve věci Patta proti České republice ze dne 18. 4. 2006, č. 12605/02, § 67). Může k délce řízení přispět rovněž tím, že využívá žádostí (např. o osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce), námitek (například podjatosti, místní či věcné nepříslušnosti soudu) a opravných prostředků (řádných či mimořádných), které mu právní řád poskytuje. Může také přispět k prodloužení řízení tím, že podá žalobu u nepříslušného soudu. Tyto skutečnosti však nelze účastníkovi přičítat k tíži (rozsudek ESLP ve věci Patta proti České republice ze dne 18. 4. 2006, č. 12605/02, § 69), nelze je ale přičítat k tíži ani státu (rozsudek ESLP ve věci Vladimír Dostál proti České republice ze dne 25. 5. 2004, č. 52859/99, § 220), je-li na vzniklou situaci ze strany soudu adekvátně reagováno.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). K tíži (ve smyslu hodnocení kritéria jednání poškozeného) lze poškozenému přičítat zejm. nečinnost (nereagování na výzvy soudu), kterou přispěl k prodloužení délky řízení. Procesní aktivitu, jakkoliv objektivně vedla k prodloužení řízení, lze naopak poškozenému k tíži přičítat jen výjimečně (typicky v případech obstrukčních aktivit, a tedy zneužívání procesních práv); to však neznamená, že by zvýšenou procesní aktivitu účastníků, projevivší se zpravidla jeho vyšší složitostí, nebylo možné hodnotit v rámci kritéria složitosti řízení podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3725/2014).

52. Dle názoru odvolacího soudu se žalobce a) na celkové délce řízení, ve smyslu nečinnosti či obstrukcí, nepodílel. Kritérium jednání poškozeného vyhodnotil tak, že žalobce a) činil v řízení procesní úkony, podával opravné prostředky, což mu však nelze klást k tíži, tudíž odvolací soud nepřistoupil u tohoto kritéria ke snížení ani zvýšení základní částky. Nelze souhlasit s žalovanou, že se žalobce a) svým jednáním podílel na délce řízení podáváním četných návrhů, neboť tyto procesní prostředky jsou projevem jeho uplatnění procesních práv na řízení. Důvod pro snížení základní částky zde rozhodně není. Žalobci b), c) se na řízení svou aktivitou žádným způsobem nepodíleli.

53. Výpočet výše zadostiučinění:

54. Na základě výše uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním pro žalobce a), b), c) je částka 43 000 Kč (53 750 Kč - 20 % (10% složitost skutková + 20 % složitost procesní + 20 % instance +20 % význam předmětu řízení – 10 % postup orgánů veřejné moci)).

55. V situaci, kdy žalovaná již v rámci mimosoudního projednání nároku vyplatila žalobci a) částku 34 928 Kč, je na místě žalobci přiznat částku 8 072 Kč, a u žalobců b), c) v situaci kdy jim žalovaná již vyplatila částku 56 438 Kč každému, je na místě vůči nim žalobu zamítnout, neboť se již žalobcům b), c) dostalo více, než by bylo poskytnuto soudem.

56. Podle § 15 odst. 1 přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle odst. 2 cit. zák. ustanovení se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

57. Stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem teprve marným uplynutím lhůty šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil u ústředního orgánu, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty jej stíhá povinnost zaplatit poškozenému též úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.04.2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Jelikož žalobci předběžně svůj nárok uplatnili u žalované dne 27.10.2022 a šestiměsíční lhůta podle § 15 odst. l OdpŠk žalované uplynula 27.04.2023, mají žalobci ode dne následujícího (28.04.2023), podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, právo na úrok z prodlení ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části uplatněného nároku (u žalobce a) ohledně 100 500 Kč s příslušenstvím, a u žalobců b), c) ohledně 87 062 Kč s příslušenstvím) byla žaloba zamítnuta.

58. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil jen tak, že se zamítá žaloba, kterou se žalobce a) domáhal zaplacení částky 18 278 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 28.4.2023 do zaplacení, jinak se tento výrok potvrzuje, současně výrok III. dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že se zamítá žaloba, kterou se každý z žalobců b), c) domáhal zaplacení částky 1 612 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 28.4.2023 do zaplacení, zamítavé výroky II. a IV. rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

59. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. nejen o nákladech odvolacího řízení, ale i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. V obou případech vyšel z ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. (ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř.), s ohledem na plný úspěch žalobce a), neboť uzná-li soud ve sporu o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci základ žalobcova nároku (existenci nemajetkové újmy), avšak přiměřené zadostiučinění nepřizná v plné žalované výši, má podle judikatury Ústavního soudu při rozhodování o náhradě nákladů řízení přesto postupovat podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, jenž umožňuje přiznat i částečně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, neboť rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 28.08.2024, sp. zn. I.ÚS 2216/23). Odvolací soud proto rozhodl, že žalobce a) má proti žalované právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů na řízení.

60. Náklady řízení žalobce a) na řízení před soudem prvního stupně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou advokáta dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31.12.2024, advokátní tarif (dále jen „a.t.“) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast při jednání soudu dne 20.06.2024) po 3 100 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a.t., z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 01. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, kdy není důvod se od této judikatury jakkoliv odchylovat), náhradou hotových výdajů za uvedené 3 úkony právní služby po 300 Kč[Anonymizováno]dle § 13 odst. 1, 4 a.t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 03.10.2024 jízdným za použití hromadné dopravy dle doložených dokladů ve výši 1 010 Kč, podle § 13 a. t. a náhradou za ztrátu času v trvání 16 × 30 minut v částce 1 600 Kč podle § 14 a. t. a daní z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 810 Kč ve výši 2 690,10 Kč. Celkem náklady řízení žalobce a) před soudem prvního stupně činí částku 17 500,10 Kč.

61. Náklady řízení žalobce a) na odvolací řízení jsou tvořeny odměnou advokáta dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a.t. ve znění do 31.12.2024, za 1 úkon právní služby (sepis odvolání), po 3 100 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. k) a.t., z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, náhradou hotových výdajů za uvedený 1 úkon právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a.t., a dle § 9a odst. 2 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a.t. ve znění vyhlášky 258/2024 Sb., za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalované z 19.01.2025, účast u jednání odvolacího soudu dne 03.04.2025) po 1 500 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) a.t., z tarifní hodnoty ve výši 8 072 Kč, náhradou hotových výdajů za uvedené 2 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a.t. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb., v souvislosti s cestou realizovanou dne 03.04.2025 jízdným za použití hromadné dopravy dle doložených dokladů ve výši 730 Kč podle § 13 a. t. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb., a náhradou za ztrátu času v trvání 16 × 30 minut v částce 2 400 Kč podle § 14 odst. 3 a. t. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb., a daní z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 810 Kč ve výši 2 690,10 Kč a daní z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 430 Kč ve výši 2 190,30 Kč. Celkem náklady řízení žalobce před odvolacím soudem činí částku 12 620,30 Kč. Celková výše nákladů žalobce a), vynaložených na řízení před soudy obou stupňů, činí 30 120,40 Kč. Odvolací soud nepřiznal žalobci a) náklady vynaložené na sepis návrhu na schválení podání žaloby u opatrovnického soudu, když se nejedná o náklad řízení žalobce a). Lhůta k plnění byla stanovena v dle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo dle § 149 o. s. ř.

62. Žalobci b), c) nebyli v řízení úspěšní, proto by s ohledem na zásadu úspěchu ve věci, mělo být žalované přiznáno, vůči každému z žalobců b), c), právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud zvážil okolnosti projednávané věci ve vztahu k žalobcům b), c) a dospěl k závěru, že je na místě aplikace § 150 o. s. ř. K tomuto kroku přistoupil s ohledem na skutečnost, že žaloba byla podána jménem žalobců b) a c), s ohledem na jejich věk, jejich zákonným zástupcem, a právě v této okolnosti odvolací soud shledává důvody hodné zvláštního zřetele. Není na místě vytvářet žalobcům b) a c), závazky v důsledku jejich neúspěchu v tomto řízení. Z uvedených důvodů proto s odkazem na § 150 o. s. ř., odvolací soud žalované vůči žalobcům b) a c) náhradu nákladů řízení vynaložených před soudy obou stupňů nepřiznal.

Poučení