37 C 103/2023 - 179

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A]) nezl. [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] zastoupený zákonným zástupcem [Jméno zákoného zástupce A] bytem [Adresa zákoného zástupce A] c) nezl. [Jméno zákoného zástupce A], narozený [Datum narození zákoného zástupce B] bytem [Adresa zákoného zástupce B] zastoupený zákonným zástupcem [Jméno zákoného zástupce C] bytem [Adresa zákoného zástupce C] všichni zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 108 572 Kč příslušenstvím + 87 062 Kč s příslušenstvím + 87 062 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce a) domáhal zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců b) a c) částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, kterou se každý z žalobců b) a c) domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům a, b, c náhradu nákladů řízení částku [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobci se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhali zaplacení v záhlaví uvedené částky coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u [Anonymizováno] (dále též „původní řízení“). Zdůrazňovali přitom, že se domáhají náhrady nemajetkové újmy za řízení zahájené návrhem žalobce [Jméno žalobce A] na úpravu styku tohoto žalobce s jeho syny žalobci [Anonymizováno] a [Jméno žalobce A] ze dne [Anonymizováno]. Žalobci uvedli, že původní řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum]. Původní řízení tedy dle žalobců trvalo 4 roky a 7 měsíců. Původní řízení proto žalobci považovali za nepřiměřeně dlouhé. K tomu poukázali na tyto skutečnosti: první jednání se uskutečnilo po více jak roce od podání návrhu; v řízení docházelo opakovaně k prodlevám; žalobce usiloval o rychlení řízení svými žádostmi; soud opakovaně rozhodoval s několikaměsíčním zpožděním; v rámci celého řízení byla opakovaně vydávána nezákonná prvostupňová rozhodnutí; za zcela zásadní pochybení pak označil žalobce rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], která mělo být v rozporu s nejlepším zájmem dětí [tj. žalobců b) a c)].

2. Dále k původnímu řízení žalobci uvedli, že toto nebylo nijak složité (ani skutkově, ani právně). Původní řízení se týkalo péče soudu o nezletilé. V něm má soud rozhodovat s největším urychlením. Průtahy nebyly dány procesní aktivitou žalobce a), neboť šlo o důvodné využití jeho procesních práv. S ohledem na předmět původního řízení byl význam tohoto řízení pro žalobce obrovský. Žalobce a) v této souvislosti poukázal na skutečnost, že je invalidním důchodcem. Za dlouhou dobu soudního řízení přitom nemohl vést s žalobci b) a c), svými dětmi, řádný rodinný život. Došlo k odcizení, jehož důsledky přetrvávají dodnes. K nevratnému narušení vzájemných rodinných vazeb pak v důsledku původního řízení pak došlo i ve vztahu mezi žalobci b) a c) a jejich bratrem [jméno FO] a tetami [Anonymizováno] a [jméno FO]. Vlivem dlouhotrvajícího řízení byli žalobci b) a c) umístění v [jméno FO] [právnická osoba] – [právnická osoba] [adresa]. V neposlední řadě žalobci poukázali na měnící se hospodářské poměry.

3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že mezi stranami není sporu o tom, že žalobce u ní uplatnil dne [datum] svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). K meritu věci žalovaná uvedla, že v původním řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Podle žalované je nicméně namístě vycházet ze základní částky [částka] (nikoliv [částka]) za první dva roky řízení a poté za každý další rok řízení. Nadto je podle žalované třeba ponížit vypočtenou základní částku o 20 %, a to z důvodu složitosti původního řízení. Na druhou stranu je podle žalované nutné s ohledem na vyšší věk žalobce navýšit základní vypočtenou částku o 10 %. Podle žalované by tak žalobci měla náležet pouze částka ve výši [částka], když tuto částku sama žalovaná dobrovolně plnila. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

5. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobci uplatnili u žalované svůj nárok na zaplacení částky [částka] pro každého z žalobců z důvodu jako v projednávané věci dne [datum]. Tyto nároky byly vypořádány stanoviskem žalované ze dne [datum]. Žalobci a), tj. panu [Jméno žalobce A], nar. [Datum narození žalobce A], žalobcům b) a c), tj. nezl. [Anonymizováno] a [Jméno žalobce A], pak byly přiznány částky každému [částka]. Tyto částky byly žalobcům vyplaceny dne [datum].

6. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

7. Z výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce vnímal původní řízení velmi úkorně. Žalobce vypověděl, že neměl od roku [Anonymizováno] do roku [Anonymizováno] kontakt se syny. V této době došlo k velikému odcizení synů a žalobce. Podle žalobce jsou vztahy v rodině natolik narušeny, že je již nelze napravit. Žalobce rovněž vypověděl, že původní řízení vnímá jako selhání systému. On sám se mnohokráte snažil o domluvu se svojí bývalou družkou, avšak ta toho dodnes není schopna, nerespektuje žádná rozhodnutí. Žalobce vypověděl, že opakovaně usiloval o urychlení původního řízení. Urgoval soud, a to i prostřednictvím OSPODu a Ministerstva spravedlnosti. Dokonce se obrátil i na ombudsmana. Žalobce uvedl, že až v roce [Anonymizováno] upravil soud prostřednictvím předběžného opatření styk žalobce s jeho dětmi. Jeho bývala družka to všem nerespektovala a dle žalobce to stejně nefungovalo. Žalobce vypověděl, že se svými syny žil do roku [Anonymizováno], kdy ze dne na den mělo dojít k přetržení jejich vztahů. Poté je má vídat od roku [Anonymizováno] s tím, že se intenzita jejich setkávání zvýšila. K navázání původních vztahů již nicméně nedošlo. Podle žalobce jsou jeho děti manipulovány. Nadto žalobce v této souvislosti uvedl, že si jeho bývalá družka našla jiného partnera. K tomu výslovně uvedl, že jeho bývalá družka měla prohlásit, že našla dětem jiného tatínka, takže biologického otce již nepotřebuji. Žalobce dále uvedl, že v roce [Anonymizováno] došlo k přerušení styku i jeho dětí a sestry. Jeho bývalá družka totiž neumožňovala styk ani jemu, ani dalším jeho příbuzným. Konečně žalobce vypověděl, že před zahájení původního řízení trpěl střevními problémy. Spouštěčem zhoršování zdravotního stavu přitom měl být stres spojený s původním řízením. Žalobce je od roku [Anonymizováno] nebo [Anonymizováno] v invalidním důchodu. Žalobce v průběhu soudního řízení upozorňoval soud na svůj nepříznivý zdravotní stav. Žalobce rovněž uvedl, že jeho sestra [adresa] je již 20 let v pečovatelském domě, neboť trpí duševní poruchou.

8. Z výslechu svědkyně [jméno FO], nar. [datum], soud zjistil, že svědkyně zná žalobce od roku [Anonymizováno]. Jejich vztah označila za přátelský. Svědkyně vypověděla, že se sama neúčastnila žádného jednání v rámci původního řízení. Svědkyně uvedla, že v době jejich seznámení žalobce trpěl ulcerózní kolitidou. Toto jeho onemocnění se mělo zhoršovat vždy, když nefunguje předávání dětí. Žalobce pak má být hned smutný, v depresi a má trpět bolestí břicha a průjmy. K těmto obtížím žalobce mělo docházet ještě v roce [Anonymizováno]. Svědkyně rovněž vypověděla, že je jí známo, že žalobcovi nechce dávat děti jeho bývalá družka. Svědkyně vypověděla, že byla účastna u jednoho předání dětí v roce [Anonymizováno] nebo [Anonymizováno] a pak oslav Vánoc v roce [Anonymizováno] nebo [Anonymizováno]. Podle svědkyně synové žalobce nejprve odmítali předání, avšak později měli být klidní a být v pohodě.

9. Soud hodnotil výpověď svědkyně [jméno FO] jako důvěryhodnou. Je sice pravda, že svědkyně sama sebe označila za přítelkyni žalobce, avšak soud neshledal v její výpovědi žádných rozporů. Nadto svědkyně k dotazu soudu uvedla, které informace má zprostředkovaně. Soud proto nemá žádných důvodů pochybovat o její důvěryhodnosti.

10. Ze spisu vedeného u [adresa].

11. Z lékařské zprávy vypracované [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že žalobce se naposledy dostavil na kontrolu v květnu roku [Anonymizováno], a to po lázeňské léčbě, která mu nepomohla. Bolí ho záda, stále řeší problémy po rozpadu druhého manželství, leží mu v hlavě, že bývalá manželka mu neumožňuje volný kontakt s dětmi, navíc na něj podala oznámení na policii. Není schopný se odpoutat od problémů, neustále o nich přemýšlí, stejně tak fixace na tělesné potíže, problémy se spaním. Závěr: Trvá úzkostně depresivní syndrom u disponované osoby.

12. Z lékařské zprávy z [datum] soud zjistil, že žalobce byl v péči [tituly před jménem] [jméno FO] od roku [Anonymizováno], kdy byl na doporučení vyšetření pro úzkostně-depresivní stav v souvislosti se somatickým onemocněním (ulcerozní colitis) a problémy v rodině a práci. Dlouhodobě prožívá stresy z konfliktního vztahu s bývalou družkou, která ho opakovaně obviňuje z týrání dětí, musí chodit na policii a k soudům, brání mu v kontaktech s dětmi. Sám je z toho skleslý, musí na to stále myslet, v noci nemůže spát, zhoršuje se jeho další zdravotní potíže (zhoršení colitis ulcerosa). Dnes přichází s tím, že opět byl několikrát obviněn od bývalé manželky a potřebuje něco na uklidnění. Závěr: Trvá úzkostně-depresivní syndrom u disponované osoby, opakovaně dekompenzovaný exogenními stresory.

13. Z lékařské zprávy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl v péči [tituly před jménem] [jméno FO] od roku 2008. V lékařské zprávě stojí, že žalobce dlouhodobě prožívá stresy z konfliktního vztahu s bývalou manželkou, resp. družkou, která ho opakovaně 7x až 8x obvinila z týrání dětí, musí chodit k soudům, brání mu [Anonymizováno] roky v kontaktu s dětmi, sám je z toho skleslý, musí na to stále myslet, v noci nemůže spát a zhoršují se jeho další zdravotní potíže, zhoršení colitis ulcerosa. Závěr: Trvá úzkostně-depresivní syndrom u disponované osoby, opakovaně dekompenzovaný exogenními stresory.

14. Z lékařské zprávy ze dne [datum] soud zjistil, že je žalobce v péči u [tituly před jménem] [jméno FO] od roku [Anonymizováno], kdy byl vyšetřen pro úzkostně-depresivní stav v souvislosti se somatickým onemocněním ulcerozní collitis a problémy v rodině a v práci. Dlouhodobě prožívá stresy s konfliktního vztahu s bývalou manželkou, která jej opakovaně obviňuje z týrání děti, musí chodit k soudům, chce mu tím zabránit kontaktům s dětmi. Sám je z toho skleslý, musí na to stále myslet, v noci nemůže spát a zhoršují se jeho další zdravotní potíže, zhoršení collitis ulceroza. Závěr: Trvá úzkostně-depresivní syndrom u disponované osoby, opakovaně dekompenzovaný exogenními stresory.

15. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

16. K tomu soud uvádí, že neprováděl v rámci dokazování čestné prohlášení [jméno FO] ze dne [datum]. Pokud by se totiž soud spokojil s pouhými čestnými prohlášeními za absence řádných důvodů ospravedlňující takovýto postup, porušil by zásadu přímosti (bezprostřednosti) civilního řízení sporného, čímž by zatížil řízení vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 29 Cdo 3197/2022).

17. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

18. Žalobci se domáhali náhrady za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u OS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

19. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

20. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

21. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

22. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

23. V dané věci začalo rozhodné období (z hlediska možné nemajetkové újmy žalobců) běžet dne [datum] a skončilo právní mocí rozhodnutí schvalující dohodu rodičů dne [datum]. Posuzované řízení tak trvalo přibližně 4 roky a 7 měsíců.

24. Posuzované řízení probíhalo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy. Soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010).

25. Po hmotněprávní stránce soud hodnotí věc jako standardně obtížnou (resp. složitou). Soud naopak považuje věc za obtížnější (resp. složitější) po stránce skutkové a procesněprávní. Ve věci musel nechat soud I. stupně vypracovat znalecký posudek, musel se vypořádat s řadou návrhů a podání účastníků řízení (např. na výkon rozhodnutí, nařízení předběžných opatřeních atd.), byl měněn okruh navrhovatelů, opakovaně bylo odročováno na žádost účastníků, uložena pořádková pokuta a nařízena rodinná terapie. V souhrnu tak soud hodnotí věc jako obtížnější (resp. složitější).

26. K tomu soud uvádí, že, že složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, jednak složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 675/2013, nebo rozsudek téhož soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Posuzování řízení z hlediska počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná. Zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána. Zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1112/2011, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1680/2023).

27. V projednávané věci je pak dále rozhodná skutečnost, že sám žalobce na jednání dne [datum] výslovně uvedl, že se domáhá náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení zahájeno na návrh ze dne [datum]. Platí přitom, že posuzované řízení se týkalo specifické agendy péče soudu o nezletilé, v rámci které je vedeno jediné řízení pod jednou spisovou značkou, přičemž je složeno z různých dílčích řízení o návrzích účastníků. Jinými slovy řečeno, nelze považovat za nečinnost opatrovnického soudu, pokud se nejprve vypořádal s dalšími návrhy účastníků řízení (na vydání předběžného opatření, výkon rozhodnutí) a teprve poté se zabýval návrhem ze dne [datum] na úpravu styku. Stejně tak lze nicméně souhlasit s názorem žalobců, kteří připomínali, že v rámci posouzení složitosti řízení z hlediska počtu instancí je třeba zkoumat důvody, pro které bylo napadené rozhodnutí zrušeno. V projednávané věci pak dne [datum] byl zrušen rozsudek soudu I. stupně z důvodu nedostatečné zjištěných skutkových okolností. Tuto skutečnost pak nepochybně lze přičíst k tíži žalované. Na druhou stranu projednávání dalších návrhů na více instancích, lze naopak hodnotit v neprospěch žalobců, když v souladu se shora uvedeným toto projednávání nepochybně objektivně vedlo k prodloužení délky původního řízení.

28. K tomu soud uvádí, že kompenzační řízení není řízením revizním. Soudy rozhodující v kompenzačním řízení nemají pravomoc k tomu, aby věcně přezkoumávaly postup soudu či jeho jednotlivá rozhodnutí v původním řízení, neboť k věcnému přezkumu jsou oprávněny toliko příslušné nadřízené soudy v původním řízení v rámci řízení o opravných prostředcích (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4385/2010). Jinými slovy řečeno, v projednávané věci zdejšímu soudu v zásadě nepřísluší, aby hodnotil zvolený postup soudů v rámci původního řízení, jak požadovali žalobci [tj. soudu v rámci kompenzační řízení nepřísluší hodnotit, zdali soudy v původním řízení dostatečně reflektovaly nejlepší zájem žalobců b) a c) coby nezletilých].

29. Dále je třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. V této souvislosti se uvádí, že soud rovněž zaznamenal, že se žalobce a) snažil o urychlení řízení. Soud nicméně zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam). K tomu se zdůrazňuje, že skutečnost, že se účastník nepřiměřeně dlouze vedeného řízení pokusil o odstranění jeho průtahů podáváním stížností, neznamená automaticky, že by mu mělo být přiznáno odškodnění ve vyšším rozsahu než účastníku, který si na průtahy v řízení nestěžoval. V konkrétním případě však může dojít ke zvětšení újmy (frustrace) účastníka řízení, ve kterém dochází k průtahům navzdory úspěšným stížnostem na ně; tomu by měla odpovídat úvaha soudu o stanovení formy, popř. výše zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3172/2012).

30. Soud dodává, že se neztotožňuje s právním hodnocením žalované, pokud jde o podíl žalobce a) na délce řízení. Soud sice souhlasí s tím, že z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobce a) využíval svých procesních práv měrou vrchovatou, ovšem samotná tato skutečnost nemůže být žalobci a) kladena bez dalšího k tíži, nýbrž je třeba jí zhodnotit v rámci kritéria složitosti původního řízení. Podle názoru zdejšího soudu je totiž podstatné, že žalobcovo chování v původním řízení nevykazovalo znaky obstrukcí či nečinnosti, jak bylo uvedeno shora.

31. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako zvýšený. Původní řízení se totiž týkalo otázky péče soudu o nezletilé, u kterých se zvýšený význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 987/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2138/2013).

32. Zdůrazňuje se, že soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Není ovšem rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšený či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1597/2014). V projednávané věci přitom platí, že stran individuálního významu dotvrdili žalobci konkrétní újmu spočívající – stručně řečeno – v rozvrácení rodinných vztahů mezi žalobci a ve zhoršení zdravotního stavu žalobce a).

33. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k názoru, že žalobcům žádná individuální újma (prohlubující újmu presumovanou) v souvislosti s (nepřiměřenou) délkou původního řízení nevznikla. Pokud jde o rozvrácené rodinné vztahy, sám žalobce a) vypověděl, že kontakt s žalobci b) a c) ztratil ze dne na den v roce [Anonymizováno]. Dále pak uváděl, že se sice domáhal styku se svými syny, nicméně jeho bývala družka je měla manipulovat proti němu a neměla respektovat rozhodnutí soudu. Tomu pak odpovídá i průběh původního řízení (viz bod 10 tohoto rozsudku), jakož i skutková zjištění plynoucí z předložených lékařských zpráv (kde je opakovaně upozorňováno na konflikty v rodině žalobce, a to ještě před zahájením původního řízení). Podle názoru zdejšího soudu platí, že není dána příčinná souvislost mezi tvrzenou újmou (v podobě rozvrácených rodinných vztahů) a odpovědnostním titulem, neboť původní řízení zjevně není condicio sine qua non vzniklé újmy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1930/2014). Vulgárně řečeno, z provedeného dokazování je zjevné, že rozvrácené rodinné vztahy jsou výsledkem neschopnosti a neochoty rodičů uspořádat své vztahy odpovídajícím způsobem, resp. neschopností dosáhnout dohody, nežli samotným vedením soudního řízení. Žalobcům lze jistě přisvědčit v tom, že právní úprava řízení ve věcech péče soudu o nezletilé je postavena (mimo jiné) na požadavku rychlosti soudního řízení. Na druhou stranu ani sebelepší právní úprava nemůže (sama o sobě) dost dobře čelit neochotě rodičů, jejich manipulativnímu chování a nerespektování soudních rozhodnutí. Tyto závěry pak mutatis mutandis platí i ve vztahu žalobců b) a c) a jejich tet, resp. polorodého bratra.

34. Pokud pak jde o tvrzený zhoršený zdravotní stav žalobce a), z provedeného dokazování lékařskými zprávami vyplynulo, že trpí zdravotními obtížemi již od roku [Anonymizováno]. V průběhu let pak lékařské zprávy uvádí totožnou diagnózu (tj. v roce [Anonymizováno]). Svědkyně [jméno FO] pak vypověděla, že žalobce a) trpí (resp. trpěl) těmito zdravotními obtížemi ještě v roce [Anonymizováno], přičemž se žalobcovy obtíže měly zhoršovat vždy, když nefungovalo předávání dětí. Z provedeného dokazování tak vyplynulo, že samotná délka řízení nemohla mít na zdravotní stav žalobce žádného vlivu. V této souvislosti soud poznamenává, že v rámci projednávané věci soud neodškodňuje žalobce za to, že se vůbec původní řízení vedlo, nýbrž za jeho (možnou) nepřiměřenou délku. Jinými slovy řečeno, soud nechce jakkoliv zlehčovat míru stresu, kterou žalobce musel v souvislosti s původním řízení trpět a která se v souladu s ustálenými judikatorními závěry presumuje. Jakoukoliv individuální újmu prohlubující újmu presumovanou se nicméně žalobci prokázat nepodařilo.

35. S ohledem na shora uvedené tak lze shrnout, že stran individuálního významu žalobci žádnou konkrétní újmu, která by jí vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a která by umocňovala zásah do jejich života, nedotvrdili. Na druhou stranu z provedeného dokazování (soudním spisem a lékařskými zprávami) vyplynulo, že žalobce a) je osobou nemocnou. Právě zdravotní stav účastníka řízení přitom patří mezi další typová hlediska rozhodná pro význam předmětu řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2292/2012). Tento zdravotní stav přitom byl soudům v původním řízení znám (což je patrné mimo jiné z žádostí žalobce uplatňovaných v původním řízení); bylo tak lze po nich spravedlivě požadovat, aby této okolnosti svůj postup v řízení přizpůsobily. Jinak řečeno, tato okolnost tak svědčí o vyšším významu původního řízení pro žalobce.

36. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že původní řízení bylo zatíženo průtahy. Období nečinnosti soud spatřuje v období od 19. 10 2017 (tj. od podání návrhu) do [datum] (kdy byl soudem ustanoven opatrovník). Soud rovněž přihlédl k nekoncentrovanému postupu, když rozhodnutí soudu I. stupně bylo odvolacím soudem dne [datum] zrušeno z důvodu nedostatečně provedeného dokazování.

37. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (ostatně o tomto nebylo ani mezi účastníky sporu). Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě.

38. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobcům nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy.

39. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobců na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

40. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 OdpŠk (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce a) částkou [částka], a žalobců b) a c) částkou [částka].

41. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby [částka] za první dva roky řízení a 18 000 za každý další rok řízení (tj. za 4 roky řízení [částka]) a dále [částka] za každý další měsíc řízení (tj. [částka] za dalších 7 měsíců řízení). Soud zdůrazňuje, že s ohledem na délku původního řízení nebylo na místě přiznat vyšší základní částku; původní řízení totiž soud nepovažuje za extrémně dlouhé, resp. násobně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Na druhou stranu průtahy na začátku řízení společně s nekoncentrovaným postupem soudu I. stupně (jakož i vyšším významem řízení pro jeho účastníky a právní úpravou lhůt obsažených v z. ř. s.) podle názoru zdejšího soudu ospravedlňují volbu částky vyšší nežli Nejvyšším soudem deklarované minimum ve výši [částka].

42. Vypočtená základní částka ve výši [částka] byla ponížena o 30 % z důvodu složitosti původního řízení (a to jak skutkové, tak i procesně právní). Dále byla vypočtená základní částka ponížena o 20 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, které se podílely na vyřízení věci. Naopak vypočtená částka byla navýšena o 10 % z důvodu postupu orgánu moci veřejné. Soud na tomto kritérium nevolil vyšší ohodnocení, neboť žalobci jsou odškodňováni za celou délku původního řízení (tj. i za období, kdy řízení probíhalo plynule a koncentrovaně). Dále soud v případě žalobce a) vypočtenou základní částku navýšil z důvodu vysokého významu původního řízení pro jeho osobu o 35 %. Vzal přitom do úvahy i skutečnosti, že žalobce se opakovaně pokoušel o urychlení řízení, jakož i skutečnost, že jeho horší zdravotní stav byl soudům v původním řízení znám. V případě žalobců b) a c) pak soud navýšil vypočtenou základní částku o 30 % z důvodu vysoké významu původního řízení pro tyto žalobce. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky ve vztahu k žalobci a) jejím ponížením o 5 % a ve vztahu k žalobcům b) a c) o 10 %. Žalobci a) by tak měla náležet částka [částka] a každému z žalobců b) a c) částka [částka].

43. K tomu soud uvádí, že nenavyšoval základní částku s ohledem na měnící se hospodářské poměry (jak požadovali žalobci) a ani k této otázce neprováděl žádné dokazování (resp. nedával výzvy podle § 118a o. s. ř.). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne [datum] sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010 bylo vydáno již dne [datum].

44. S ohledem na to, že žalovaná sama dobrovolně plnila žalobci a) částku [částka] soud mu přiznal výrokem I. tohoto rozsudku částku [částka] a ve zbytku jeho žalobu výrokem II. zamítl. Žalobcům b) a c) pak žalovaná sama dobrovolně vyplatila částku [částka]. Soud jim proto výrokem III: tohoto rozsudku přiznal (každému) částku [částka] a ve zbytku žalobu výrokem IV. zamítl.

45. Co se týče úroku z prodlení, ty se přiznávají v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. V projednávané věci byl nárok u žalované uplatněn dne [datum]. V souladu s výše uvedeným tedy náleží žalobcům úrok z prodlení od [datum]. Výše úroků z prodlení je odůvodněna ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (srov. výroky I., II., III. a IV. tohoto rozsudku).

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem V. v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř.

47. Náklady řízení žalobců sestávají ze zaplaceného soudního poplatku, kdy každý žalobce zaplatil [částka] a odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. [hodnota] ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka [částka] (z tarifní hodnoty [částka]), přičemž daná částka byla v souladu s § 12 odst. 4 advokátního tarifu ponížena o 20%, tj. odměna za jeden úkon ve vztahu k 1 žalobci činí [částka].

48. V daném případě byly provedeny v případě každého z žalobců 3 úkony právní služby. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby a (iii) účast na jednání dne [datum]. Dále žalobcům náleží náhrada za 3 režijní paušály po [částka] dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. [částka] (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 1610/2014). Dále jsou součástí nákladů právního zastoupení cestovné a náhrada za promeškaný čas (cesta právního zástupce žalobců k jednání dne [datum]). Pokud jde o cestovné to sestává z jízdného za použití hromadné dopravy dle doložených dokladů ve výši [částka]. Náhrada za promeškaný čas pak byla v souladu s § 14 advokátního tarifu přiznána ve výši [částka] (tj. 16 x [částka]). Dlužno poznamenat, že právní zástupkyně žalobců je plátkyní DPH. Celkem proto mají žalobci nárok na náhradu nákladů ve výši [částka] [(3x 2480 x 3 + 3x 300 + 16x 100) x 1,21 +1010 + 3x 2000].

49. Lhůta k plnění byla ve výrocích I., II. a V. tohoto rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí. Náklady byly přisouzeny na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení