15 Co 85/2025 - 118

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Olgy Lenochové a Mgr. Adély Kaftanové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 401 556,66 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. prosince 2024, č. j. 16 C 139/2024-88, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 25 143,80 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokáta B], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 401 556,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 275 942,86 Kč od 09. 04. 2021 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 86 732,80 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované [Jméno advokáta B].

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou žalobkyně požadovala po žalované jednak částku 275 942,86 Kč z titulu náhrady škody za opravu vozidla [nazev], RZ [SPZ] (dále jen „Vozidlo“), které poskytla žalované do užívání na základě Rámcové smlouvy ve spojení se Smlouvou o operativním leasingu ze dne 23.06.2020 (dále jen také jen „leasingová smlouva“), jejíž nedílnou součástí jsou Obchodní podmínky OPOLVSS0120 (dále jen „Obchodní podmínky“). Na Vozidle se objevila vada, kvůli níž se Vozidlo nepodařilo žalované na [stát] nastartovat. Žalovaná uplatnila práva z vadného plnění, avšak [stát] autorizovaným servisem [právnická osoba]. (dále jen „Autoservis“), byla reklamace zamítnuta s odůvodněním, že k poškození Vozidla došlo neodbornou manipulací ze strany uživatele. Vozidlo bylo v Autoservisu opraveno a žalobkyni byla vyúčtována částka 10 582,66 EUR, tj. 275 942,86 Kč, kterou žalobkyně uhradila. Následně částku přefakturovala žalované, která fakturu odmítla uhradit. Žalobkyně v souladu s čl. 4.

4. Obchodních podmínek uplatnila smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou uplatňuje pouze ve výši 126 613,80 Kč, a tvoří druhou část nároku.

3. Na základě výsledků provedeného dokazování vyšel soud prvního stupně zejména z následujících skutkových zjištění: Žalovaná (dále také „Klient“) uzavřela s žalobkyní (dále také „Společnost“) Rámcovou smlouvu a Smlouvu o operativním leasingu ze dne 23.06.2020, na jejichž základě, ve spojení s Protokolem o předání a převzetí vozidla ze dne 02.11.2020, užívala vozidlo [nazev], RZ: [SPZ], za pořizovací cenu 363 552 Kč. Nedílnou součástí leasingové smlouvy jsou Obchodní podmínky. V čl. 16.

1. Obchodních podmínek si účastníci ujednali, že za případné vady na předmětném vozidle Společnost neodpovídá. Na Klienta přechází uzavřením Smlouvy právo kupujícího, kterým je Společnost, uplatňovat nároky ze záruky podle záručních podmínek výrobce nebo dovozce u autorizovaného zástupce, jakož i práva kupujícího vyplývající z obecné odpovědnosti prodávajícího za vady prodávané věci. Společnost poskytne Klientovi při uplatňování těchto nároků potřebnou součinnost. Dle čl. 16.

3. Obchodních podmínek za škodu na předmětném Vozidle (zejména za zničení, ztrátu, poškození a znehodnocení Vozidla a jeho vybavení), která není kryta pojištěním (zejména též za škodu odpovídající spoluúčasti podle pojistné smlouvy, škodu, na kterou se pojistná smlouva nevztahuje či škodu na nepojištěném vozidle) odpovídá Klient Společnosti objektivně, tzn. bez ohledu na míru svého zavinění; to neplatí v rozsahu, v jakém škodu zavinila společnost. Takto Klient odpovídá za škodu vzniklou na předmětném Vozidle od okamžiku, kdy byl Klient povinen Vozidlo převzít, nejpozději však od okamžiku, kdy Klient Vozidlo převzal, až do řádného vrácení Vozidla Společnosti; škodu, za kterou takto odpovídá, je Klient povinen Společnosti na její výzvu bez zbytečného odkladu nahradit. V čl. 3.

11. Obchodních podmínek není Klient oprávněn k technickým zásahům na vozidle kromě běžné údržby dle instrukcí výrobce (výměna žárovek apod.) Dle čl. 4.

4. Obchodních podmínek je Společnost oprávněna nárokovat v případě prodlení Klienta se zaplacením platby podle této Smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Vozidlo přestalo být pojízdné, bylo odtaženo do Autoservisu, který zakázku přijal 21.01.2021 se sdělením, že Vozidlo se nedá nastartovat, akumulátor je zamrznutý a není možné odčíst stav km, stav km (337 km) je nahlášený zákazníkem při příjmu Vozidla. Nejedná se o výrobní vadu, ale o technický stav způsobený uživatelem Vozidla, např. při pokusu o oživení akumulátoru došlo při nabíjení nebo při připojení kabelů k přepólování baterie a následně poškození dalších částí Vozidla, s odhadem ceny opravy s DPH na 500 EUR, termín dokončení 19.02.2021 (zakázkový list). Další komunikace probíhala jen již mezi žalobkyní a Autoservisem, bez vědomí žalované. Autoservis sdělil 26.01.2021 žalobkyni, že reklamace Vozidla byla zamítnuta, neboť se nejedná o výrobní vadu, ale o technický stav, způsobený uživatelem vozidla, bylo provedeno odborné posouzení. Autoservis provedl objednané práce na Vozidle a vystavil 22.03.2021 žalobkyni fakturu č. [číslo] na částku 10 582,66 EUR. Žalobkyně 25.03.2021 vystavila žalované fakturu na částku 275 942,86 Kč, splatnou dne 08.04.2021. Autoservis potvrdil Čestným prohlášením ze dne 22.12.2022 převzetí Vozidla do opravy a vytvoření Zakázkového listu dne 21.01.2021, označení závady ze strany uživatele, závěr o nedůvodnosti reklamace a jejím zamítnutí. Dne 02.02.2021 zaslal žalobkyni předběžnou kalkulaci opravy s rozpisem náhradních dílů. Žalobkyně 04.02.2021 odsouhlasila servisem navržený postup opravy. Dne[Anonymizováno]04.03.2022 (správně 2021) zaslal žalobkyni žádost o rozšíření rozsahu, vč. navýšení hodnoty opravy, která byla žalobkyní 05.03.2021 schválena. Dne 22.03.2021 vystavil žalobkyni fakturu č. [číslo] za opravu Vozidla. Vozidlo bylo obhlédnuto soudním znalcem. Čestné prohlášení bylo vystaveno na základě požadavku žalobkyně.

4. Soud prvního stupně v situaci, kdy žalobkyně k otázce konkretizace porušení povinnosti ze strany žalované, příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalovanou a vznikem škody v tvrzené výši a k otázce výše vzniklé škody samotné, neuvedla dostatečná tvrzení a neoznačila důkazy k jejich prokázání, poskytl žalobkyni při jednání poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., jaké skutečnosti je třeba dotvrdit a prokázat, a za tímto účelem stanovil žalobkyni dostatečnou lhůtu. Žalobkyně však přes poskytnuté poučení své povinnosti tvrdit a prokazovat nedostála. Soud prvního stupně proto neměl i nadále za prokázané, jakým konkrétním způsobem žalovaná porušila své zákonné či smluvní povinnosti, příčinnou souvislosti mezi takovým porušením povinnosti a vznikem škody v tak podstatné výši, jak byla fakturována Autoservisem žalobkyni a následně přefakturována žalobkyní žalované. Tyto skutečnosti neplynuly ani z předloženého Čestného prohlášení Autoservisu ze dne 22.12.2022, rekapitulujícího průběh opravy Vozidla (z důvodu neobjasnění okolností komunikace mezi účastníky, pro rozpory mezi Čestným prohlášením a Zakázkovým listem). Soud prvního stupně v rámci hodnocení důkazů přiznal této listině, s ohledem na okolnosti jejího vzniku, nižší důkazní hodnotu, jak vyložil v rámci odst. 7 odůvodnění napadeného rozsudku.

5. Soud prvního stupně s odkazem na ust. § 1746 odst. 2, § 1751 odst. 1, § 2048 odst. 1, § 2049, § 2894 odst. 1, § 2913 odst. 1, § 2969 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) ve spojení s ust. § 101 odst. 1, 2 a § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla ve věci břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran žalobou uplatněného nároku, a proto žalobu zamítl. Ohledně práva na náhradu škody soud prvního stupně zdůraznil, že předpokladem vzniku občanskoprávní odpovědnosti je porušení právní povinnosti, vznik škody, existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění.

6. Soud prvního stupně konstatoval, že mezi účastníky byla uzavřena ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 o. z., leasingovou smlouvu. Předmět leasingu – Vozidlo bylo předáno žalované do užívání a žalovaná jej užívala i dne 21.01.2021, kdy bylo jako nepojízdné odtaženo do autoservisu za účelem opravy. Po posouzení charakteru zjištěné vady byla reklamace zamítnuta s tím, že se jedná o vadu způsobenou uživatelem Vozidla, cena opravy odhadnuta na částku 500 EUR. V rozporu s čl. 16.

1. Obchodních podmínek byla veškerá následná komunikace ohledně zjištěné vady, jejího odstranění a případného provedení dalších prací, vedena již pouze mezi Autoservisem a žalobkyní. Žalobkyně v souvislosti se zažalovaným nárokem a jeho výší, tento svůj svévolný postup, přes poskytnuté poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., náležitě neobjasnila. Soud prvního stupně reflektoval znění čl. 16.

3. Obchodních podmínek, kde byla sjednána objektivní odpovědnost žalované za způsobenou škodu, nekrytou pojištěním, avšak zdůraznil, že žalobkyně dostatečně nekonkretizovala ani neprokázala další nutné předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované za tuto případnou škodu. Žalobkyně v rámci uplatnění nároku argumentovala neodbornou manipulaci žalované s Vozidlem, a to blíže nekonkretizovanými technickými zásahy na Vozidle (s poukazem na čl. 3.

11. Obchodních podmínek). Soud prvního stupně však uvedl, že ze Zakázkového listu a Čestného prohlášení, vyplývá pouze určitá spekulace či možné důvody pochybení uživatele. Není tvrzeno, jakého konkrétního pochybení či neoprávněného neodborného zásahu se měla žalovaná dopustit. Žalobkyně současně žádným způsobem nevysvětlila okolnosti opravy Vozidla co do konečné částky hrazené z její strany Autoservisu a následně přefakturované žalované. Autoservis odhadl, ještě s vědomím žalované, celkovou částku opravy cca 500 EUR včetně DPH, celková částka k úhradě však byla mnohonásobně (více než 20x vyšší). Dle soudu prvního stupně je ze Zakázkového listu a Čestného prohlášení Autoservisu patrné, že žalobkyní byly činěny další kroky ve formě rozšíření zakázky, čímž došlo k rozšíření rozsahu oprav a navýšení hodnoty opravy, což však žalobkyně přes výzvu soudu nevysvětlila. Soud prvního stupně konstatoval, že pochybnosti o výši tvrzené škody, vzniklé v příčinné souvislosti s případným porušením právní povinnosti ze strany žalované, vyplývají i z faktury Autoservisu č. [číslo], která obsahuje celou řadu nejasných položek. Není zřejmé, jaké konkrétní práce měly být Autoservisem provedeny, zda veškeré fakturované práce byly provedeny za účelem odstranění závady nahlášené dne 21.01.2021, či nikoliv. V situaci, kdy žalobkyně svá žalobní tvrzení řádně nedoplnila a rovněž ani nenavrhla důkazy k jejich prokázání, byť byla v tomto směru soudem prvního stupně poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., soud prvního stupně uzavřel, že je třeba tyto skutečnosti přičítat k její tíži s důsledkem jejího procesního neúspěchu ve věci.

7. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl, a to jak ohledně požadavku na zaplacení tvrzené škody, ale i co do akcesorického nároku na zaplacení smluvní pokuty, uplatněného v důsledku neuhrazeného primárního nároku (výrok I.) S ohledem na výsledek sporu byla žalované přiznána náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen „a.t.“), ve specifikaci dle odstavce 21 odůvodnění rozsudku (výrok II.).

8. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítá, že s rozhodnutím se nemůže ztotožnit, neboť v řízení prokázala porušení smluvních povinností žalovanou a vznik škody. Žalobkyně poukázala na bod 3.

11. Obchodních podmínek, kdy Klient není oprávněn k technickým zásahům na Vozidle. V dokumentu Oznámení o zamítnutí reklamace, včetně odborného posouzení, autorizovaný servis uvedl, že reklamace byla zamítnuta z důvodu technického zásahu na Vozidle žalovanou, což dále potvrdil i v Čestném prohlášení, kde je technický zásah na Vozidle blíže specifikován. Jiné dokumenty žalobkyně nemá k dispozici. Z uvedených listin je zřejmé, že po provedení bližší diagnostiky na Vozidle bylo zjištěno, že škoda je mnohem rozsáhlejší, než jak byla původně odhadem vyčíslena. Na Vozidle byly provedeny opravy tak, aby bylo uvedeno do stavu při běžném užívání. Žalobkyně následně přefakturovala náklady na žalovanou, která byla smluvně i zákonem povinna nahradit vzniklou škodu. Žalobkyně namítla, že pokud soud prvního stupně nesdílel názor, že způsobená škoda byla v rozsahu žalobního nároku, měl takový nárok moderovat dle § 136 o. s. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 03. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4762/2010). Nesouhlasí současně se závěrem ohledně nízké důkazní hodnoty listiny Čestné prohlášení. Žalobkyně zdůraznila, že žalované odevzdala do její dispozice téměř nové Vozidlo, které bylo během 3 měsíců užívání žalovanou nepojízdné a zničené. Žalobkyně byla v oprávněném očekávání, že jí bude Vozidlo vráceno ve stavu odpovídajícím běžnému užívání vozidla. Rozhodnutí soudu prvního stupně proto shledává v rozporu s obecnými právními principy, zásadami soukromého práva, jakožto i s ustanoveními občanského zákoníku a smluvními ujednáními, k čemuž podala rozsáhlý výklad s uvedením relevantní judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.05.2018, sp. zn. 32 Cdo 871/2018). Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, případně aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Následně žalobkyně reagovala na vyjádření žalované, kde zopakovala svou dosavadní argumentaci.

9. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. V rámci vyjádření k odvolání žalobkyně zdůraznila, že žalobkyně neuvedla, jaký neoprávněný technický zásah měl být žalovanou na Vozidle proveden, když jeho specifikace je z hlediska unesení břemene žalobního tvrzení podstatná, neboť bez něj nelze vyhodnotit, zda byl takový zásah neoprávněný. Žalobkyně ani přes poučení soudu k tvrzení a důkazu neoznačila konkrétní povinnost nebo instrukci stanovenou v Návodu k obsluze Vozidla, kterou měla žalovaná údajně porušit. Pokud by byl zásah neoprávněný, pak šlo o vadu krytou zárukou a aplikace objektivní odpovědnosti za škodu ve smyslu čl. 16.3 Obchodních podmínek není na místě, neboť Vozidlo mělo být opraveno v rámci záruky. Žalobkyně se neměla spokojit s nekonkrétním vyjádřením Autoservisu ohledně údajného neoprávněného technického zásahu na Vozidle. Výsledkem bylo zamítnutí reklamace, aniž byl žalované poskytnut adekvátní prostor se k tomu vyjádřit. Následná dohoda oprav o ceně 10 582,66 EUR byla výhradně mezi žalobkyní a Autoservisem.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, na soudem prvního stupně učiněná skutková zjištění, stejně jako na jeho právní závěry. Odvolací námitky žalobkyně nemohou zvrátit správnost závěrů rozhodnutí soudu prvního stupně, že žalobkyně ohledně nároku na náhradu škody ve věci neunesla břemeno tvrzení a důkazní, že tvrzená škoda vznikla žalobkyni v důsledku protiprávního jednání žalované, kdy současně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně škody samotné. Nárok na smluvní pokutu, kterou žalobkyně uplatnila v důsledku neuhrazení předmětné faktury, jakožto sankci za pozdní úhradu částky představující uplatněnou škodu, není proto opodstatněný.

12. Soud prvního stupně správně konstatoval, že účastnice uzavřely ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z. leasingovou smlouvu, jejíž součástí byly Obchodní podmínky v souladu s § 1751 odst. 1 o. z., kde si účastnice konkrétně vymezily v jednotlivých dílčích kapitolách jednotlivá práva a povinnosti (čl. 3 Majetková a jiná práva k vozidlu /čl. 3.11 klient není oprávněn k technickým zásahům na vozidle/, čl. 4 Leasingové splátky a jiné platby/čl. 4.

4. Smluvní pokuta/, čl.

16. Odpovědnost za vady a za škodu na předmětném vozidle). Vozidlo bylo dáno do užívání žalované, a bylo 21.01.2021, jako nepojízdné, odtaženo do Autoservisu. Soud prvního stupně se nejdříve správně zabýval nárokem na náhradu škody, kdy s ohledem na nedostatečná skutková tvrzení a důkazní návrhy, postupem dle § 118 a odst. 1, 3 o.s.ř., vedl žalobkyni k doplnění potřebných tvrzení ohledně konkretizace porušení povinností (smluvních) ze strany žalované, příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti (konkrétním jednáním žalované) a vznikem škody v tvrzené výši, včetně související povinnosti unést břemeno důkazní. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně těchto povinností, přes řádné poučení soudem prvního stupně, dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., nedostála. Na uvedené poučení reagovala totožnou argumentací, a nenabídla žádné další relevantní důkazy.

13. Ustanovení § 2913 o. z. vymezuje základní skutkovou podstatu pro vznik povinnosti k náhradě škody na základě porušení smluvních ujednání. Povinnost k náhradě škody vzniká tomu, kdo protiprávním jednáním poruší povinnost vyplývající ze smlouvy, a způsobí tím buď druhé smluvní straně anebo osobě, v jejímž zájmu mělo k plnění dojít, škodu.

14. Základním předpokladem povinnosti k náhradě škody je vznik újmy, která je přičitatelná jednání smluvního partnera. Zda poškozenému přísluší nárok na její náhradu, závisí na tom, zda sledovaná újma představuje relevantní škodu, tedy škodu vzniklou v příčinné souvislosti s porušením povinnosti ze smlouvy. Za škodu ve smyslu komentovaného ustanovení se považuje jen škoda majetková…Protiprávnost je tradičně považována za totožnou s jednáním proti smluvním povinnostem, což vychází z existence vzájemných vazeb mezi stranami smlouvy. Co je tedy v rozporu se smluvními ujednáními, je protiprávní. Protiprávnost přitom není presumována, a bude tak na poškozeném, aby prokázal, že došlo k porušení stanovené povinnosti… Mezi porušením povinnosti a škodou musí existovat příčinná souvislost, neboť pouze následek, který nastal v souvislosti s porušením povinnosti, může být přičítán konkrétní osobě. Stejně jako v jiných oblastech povinnosti k náhradě škody se i v případě problematiky porušení smluvní povinnosti zkoumá faktická kauzalita, tedy zjišťování příčiny, bez níž by protiprávní následek nenastal tak, jak nastal, resp. nenastal by vůbec (viz Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. § 2521-3081, relativní majetková práva 2. část. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2021, § 2913.)

15. Rozsah důkazní povinnosti je ve sporném řízení zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. V tomto smyslu právní teorie hovoří o břemenu tvrzení, jímž rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům ustanovením § 101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že neunesl břemeno tvrzení (srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2008, sp. zn. 21 Cdo 2725/2007). Judikatura Nejvyššího soudu je rovněž ustálena v závěru, že poučení o důkazní povinnosti podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý prokázat sporné tvrzení, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2010, sp. zn. 21 Cdo 2604/2009, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2011, pod číslem 34).

16. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že žalobkyně dostatečně nedotvrdila, jakým způsobem žalovaná porušila svou smluvní či zákonnou povinnost, co do neoprávněného zásahu na Vozidle (v jakém jednání žalované, v rozporu se smluvním ujednáním, měl neoprávněný zásah spočívat), jednak příčinnou souvislost mezi takovým porušením smluvní povinnosti žalované a vznikem škody ve výši, jak byla přefakturována Autoservisem žalobkyni, která ji následně přefakturovala žalované. Argumentaci rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22.05.2018, sp. zn. 32 Cdo 871/2018, neshledal odvolací soud relevantní, když žalobkyně neuvedla, jakým konkrétním povinnostem dle smlouvy žalovaná nedostála, v čem spočívalo její jednání, v jehož důsledku vznikla žalobkyni tvrzená škoda. Žalobkyně jednak nenabídla k těmto skutečnostem konkrétní tvrzení a důkazy (§ 101 odst. 1 písm. a), b) ve spojení s § 120 odst. 1 o.s.ř.), a uvedené skutečnosti nebyly zjištěny z důkazů, které soud prvního stupně v souladu s § 122 odst. 1 o.s.ř. provedl při jednání. Uvedené nedostatky, pro které nebyla žalobkyně ve věci úspěšná, se nepodařilo odstranit ani postupem dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Z předložených důkazů, nelze bez dalšího uzavřít, že jsou fakturovány položky, které bylo potřeba na vozidle opravit v důsledku neoprávněného zásahu žalovanou, který žalobkyně blíže nespecifikovala.

17. Odvolací soud současně neshledal žádných procesních pochybeních na straně soudu prvního stupně v rámci hodnocení provedených důkazů dle § 132 o.s.ř., jak v odvolání brojí žalobkyně. Odůvodnění napadeného rozsudku je zcela v souladu se závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne 29.03.2018, I. ÚS 4093/17. V situaci, kdy není prokázáno, že jednáním žalované vznikla žalobkyni tvrzená škoda, není důvod pro postup dle § 136 o. s. ř. ve vztahu k její případné výši, a proto odvolací argumentace s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 03. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4762/2010, není opodstatněná.

18. Odvolací soud se proto zcela ztotožňuje se stěžejním závěrem, na jehož základě soud prvního stupně žalobu zamítl, a to že žalobkyně v řízení ohledně nároku na náhradu škody dle § 2913 o. z. ve spojení s čl. 16.

3. Obchodních podmínek k leasingové smlouvě, neunesla břemeno tvrzení a důkazní. Žaloba byla proto správně zamítnuta, jak co do nároku na náhradu škody, tak co do akcesorického nároku na zaplacení smluvní pokuty dle § 2048 odst. 1 o. z., které se žalobkyně domáhala z důvodu prodlení žalované s úhradou faktury na částku 275 942,86 Kč (primární nárok).

19. S ohledem na veškeré výše uvedené důvody, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

20. Podle § 142 odst. l o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. l o. s. ř. přísluší procesně úspěšné žalované právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, jež sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby: sepsání vyjádření k odvolání ze dne 28.04.2025, účast u jednání odvolacího soudu dne 06.05.2025 (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1, písm. g/ a k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif činný od 01.01.2025 /dále jen „a. t.“/) po 9 940 Kč z tarifní hodnoty ve výši 401 556,66 Kč a náhrady hotových výdajů za uvedené dva úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 a. t.) a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 780 Kč ve výši 4 363,80 Kč. Celkem náklady odvolacího řízení žalobkyně činí 25 143,80 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v dle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo dle § 149 o. s. ř.

Poučení