16 C 139/2024 - 88

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 401 556,66 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 401 556,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 275 942,86 Kč od 9. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 86 732,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované [Jméno advokáta B].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23.4.2024 domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 401 556,66 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla uzavřena Rámcová smlouva, na základě které byla uzavřena dílčí Smlouva o operativním leasingu ze dne 23.6.2020 č. [hodnota], na základě které bylo žalované poskytnut do užívání vozidlo [adresa] - kW, VIN: [VIN kód], SPZ/RZ: [SPZ] (dále jen „Smlouva“ a „Vozidlo“). Nedílnou součástí Rámcové smlouvy jsou i Obchodních podmínek OPOLVSS0120 (dále jen „Obchodní podmínky“). V čl. 16.

3. Obchodních podmínek bylo dále sjednáno, že za škodu na Vozidle, která není kryta pojištěním, odpovídá žalovaná žalobkyni objektivně, tj. bez ohledu na míru svého zavinění. Na Vozidle se však objevila vada, kvůli níž nebylo možné Vozidlo nastartovat, a tak byla u autorizovaného servisu AUTNOVA, s.r.o., uplatněna práva z vadného plnění. Servisem však bylo následně zjištěno, že na Vozidle došlo k poškození, které bylo způsobeno neodbornou manipulací s vozidlem ze strany uživatele Vozidla. Z uvedeného důvodu tak byla reklamace zamítnuta. Vozidlo bylo následně ze strany předmětného servisu opraveno, kdy za opravu byla žalobkyni vyúčtována částka ve výši 10 582,66 EUR, tj. 275 942,86 Kč, přičemž tuto žalobkyně uhradila. S ohledem na skutečnost, že žalovaná za vzniklou škodu žalobkyni odpovídá v souladu s čl. 16.

3. Obchodních podmínek, vyúčtovala žalobkyně žalované částku ve výši 275 942,86 Kč, a to Fakturou – daňovým dokladem č. [hodnota]. V souladu s čl. 4.4 Obchodních podmínek dále žalobkyni vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Žalobkyně je tak oprávněna požadovat smluvní pokutu, která ke dni 21.4.2024 činí 305 744,69 Kč. Žalobkyně však využívá svého dispozičního oprávněný a v této žalobě uplatňuje pouze částku ve výši 125 613,80 Kč. Jelikož žalovaná ničeho neuhradila ani poté, co jí byla doručena dne 3.5.2022 předžalobní výzva, nezbývá žalobkyni než se úhrady dlužné částky domáhat soudní cestou.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že Žalobkyně v první řadě neunáší důkazní břemeno k tomu, že na Vozidle byla způsobena škoda. Vozidlo se nacházelo nesporně v záruční lhůtě a reklamace byla u Autoservisu ze strany žalované uplatněna. Žalobkyně, jako majitelka Vozidla, se spokojila s vágním zamítnutím reklamace, přestože toto nebylo ničím podloženo (protokolem z diagnostiky Vozidla apod.). Z dokumentů Autoservisu ani tvrzení žalobkyně není zřejmé, kdo konkrétně a jakým konkrétním jednáním měl škodu na Vozidle údajně způsobit a proč mělo být takové (doposud nespecifikované) jednání v rozporu s instrukcemi nebo užívacím manuálem týkajícími se Vozidla. Domáhá-li se žalobkyně žalobou náhrady škody s odkazem na čl. 16.3 Obchodních podmínek, je to žalobkyně, koho tíží důkazní břemeno k prokázání toho, že na Vozidla byla způsobena škoda. Toto břemeno žalobkyně nejen neunáší, ale ani netvrdí, jak mělo k údajné škodě na Vozidle dojít, co mělo být na Vozidle poškozeno, v jakém rozsahu atd. Žalovaná dále v této souvislosti uvedla, že byť nešlo Vozidlo nastartovat a evidentně tedy v pořádku nebylo, nelze tento stav právně kvalifikovat jako „škodu“, nýbrž jako „vadu“, která se vyskytla v záruční lhůtě, a takto k ní mělo být také přistoupeno (tj. mělo dojít k bezplatné opravě ze strany Autoservisu). Není pochybením žalované, že v rámci komunikace, ze které ji Autoservis a žalobkyně vynechaly, neprosazovala žalobkyně dostatečně právo na kladné vyřízení reklamace. Dle žalované neexistuje ani příčinná souvislost mezi údajnou škodou a extenzivním rozsahem úprav, a to s tím, že i kdyby teoreticky platilo, že došlo k poškození Vozidla, které nebylo kryto zárukou (což dle žalované není prokázáno), není z žádného z důkazů předložených žalobkyní zřejmé, proč bylo v příčinné souvislosti s údajnou škodou nezbytné činit tak rozsáhlé úpravy, že jejich cena dosáhla částky 10 582,66 EUR (tedy více než hodnoty nového Vozidla). Není vůbec zřejmé, proč bylo v příčinné souvislosti s údajným poškozením baterie Vozidla nezbytné měnit např. autorádio, světlomety, odvzdušňovat brzdovou soustavu atd. (viz faktura Autoservisu přiložená k žalobě). Rozsah úprav a jejich údajná příčinná souvislost s tvrzeným poškozením Vozidla vzbuzuje o to větší pochybnosti, že již poté, co Autoservis Vozidlo jednou prověřil (a v návaznosti na to zamítl dne 26.1.2021 reklamaci), sám odhadl cenu nezbytných oprav Vozidla na částku 500 EUR. Tato částka je s výslednou cenou úprav ve zjevném nepoměru. K enormnímu navýšení ceny úprav došlo až následně na základě dohody mezi žalobkyní a Autoservisem, žalovaná byla z komunikace zcela vynechána. K navýšení došlo navíc poté, co Vozidlo „stálo“ již více než měsíc v Autoservisu. Mimo jiné tak není vůbec zřejmé, zda potřeba rozsáhlých úprav nevyvstala např. až v důsledku nepovedeného servisního zásahu, při kterém teprve mohlo dojít k většímu poškození Vozidla. Cena úprav Vozidla, které si žalobkyně bez jakéhokoliv probrání se žalovanou u Autoservisu objednala, nemůže být právně kvalifikována jako škoda, kterou způsobila žalobkyni žalovaná. Přestože žalovaná rozporuje, že by za jakoukoliv údajnou škodu odpovídala, z opatrnosti dodává, že i kdyby tomu tak bylo, nemá žalobkyně v žádném případě nárok na úhradu smluvní pokuty. Ta je dle čl. 4.4 Obchodních podmínek vázána na prodlení se zaplacením platby „podle Smlouvy“. Uplatněná náhrada údajné škody ale není platbou podle Smlouvy; takovou platbou jsou míněny pravidelné platby podle smlouvy, jako je leasingové nájemné, platby za služby apod. To je zřejmé i ze systematiky zařazení ustanovení o smluvní pokutě do části 4. Obchodních podmínek, která je nadepsána jako „LEASINGOVÉ SPLÁTKY A JINÉ PLATBY“. Odpovědnost za škodu je upravena až v části 16. Obchodních podmínek, ta ale ustanovení o smluvní pokutě neobsahuje ani na něj neodkazuje.

3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, předloženými oběma účastníky tohoto řízení. Žádné další návrhy na doplnění dokazování již poté nebyly účastníky vzneseny, a to ani přes žalobkyni soudem poskytnuté poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) – k tomu viz dále.

4. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla žalobkyní podána důvodně. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně poukazovala na tu skutečnost, že mezi ní jakožto „Společností“ a žalovanou jako „Klientem“ byla uzavřena Rámcová smlouva, jejíž součástí byly Obchodní podmínky pro smlouvy o operativním leasingu verze OPOLVSS0120 (dále „Obchodní podmínky“), kdy předmětem této Rámcové smlouvy bylo stanovení rámce pro uzavírání jednotlivých leasingových smluv mezi Společností a Klientem. Uvedenou Rámcovou smlouvu však žalobkyně přes výzvu soudu nepředložila řádně podepsanou ze strany žalované. Jak je zřejmé z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalované společnosti, počínaje 21.5.2014 za společnost jednají ve všech věcech společnosti vždy dva jednatelé společně, když podepisování za společnost se děje tím způsobem, že k napsané či vytištěné obchodní firmě společnosti připojí svůj vlastnoruční podpis dva jednatelé společnosti; dále z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalované vyplývá, že jednatelů měla žalovaná zapsáno vždy vícero. Poté, co žalobkyně soudu předložila Rámcovou smlouvu v nepodepsané a nedatované podobě, po prvém jednání ve věci tuto předložila s podpisem jednatelky žalované [jméno FO], podpis druhého jednatele žalované však již připojen nebyl. Soud však již opakovaně žalobkyni k předložení žalovanou řádně podepsané Rámcové smlouvy nevyzval, resp. jednání za tímto účelem neodročoval, a to s ohledem na hospodárnost řízení, neboť žalobkyně rovněž přes poskytnuté poučené dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. neunesla své břemeno tvrzení a důkazní co do dalších v řízení uváděných skutečností; následné případné předložení Rámcové smlouvy v požadované podobě by tak stejně nemohlo vésti za dané situace k jinému výsledku sporu. Přestože z uvedených důvodů nebylo prokázáno řádné uzavření Rámcové smlouvy, soud nicméně poukazuje na stěžejní smluvní ujednání v rámci Obchodních podmínek, a to za situace, kdy má soud dále za prokázané ze Smlouvy o operativním leasingu ze dne 23.6.2020 číslo [hodnota] ve spojení s Protokolem o předání a převzetí předmětu operativního leasingu k leasingové smlouvě č. [hodnota] ze dne 2.11.2020, že žalované bylo na základ označené leasingové smlouvy dáno žalobkyní do užívání předmětné vozidlo [adresa] - kW, VIN: [VIN kód], SPZ/RZ: [SPZ], s pořizovací cenou 363 552 Kč (dále „Vozidlo“); podstatné je rovněž zjištění, že nedílnou součástí Smlouvy o operativním leasingu č. [hodnota] jsou mimo jiné Obchodní podmínky smlouvy o operativním leasingu verze OPOLVSS0120 (tj. stejné jako v případě Rámcové smlouvy). Z čl. 16.

1. Obchodních podmínek vyplývá ujednání účastníků, dle kterého ze případné vady na předmětném Vozidle Společnost (žalobkyně) neodpovídá, když na Klienta (žalovanou) přechází uzavřením Smlouvy právo kupujícího, kterým je Společnost, uplatňovat nároky ze záruky podle záručních podmínek výrobce nebo dovozce u autorizovaného zástupce, jakož i práva kupujícího vyplývající z obecné odpovědnosti prodávajícího za vady prodávané věci; dále s tím, že Společnost poskytne Klientovi při uplatňování těchto nároků potřebnou součinnost. Dle čl. 16.

3. Obchodních podmínek za škodu na předmětném Vozidle (zejména za zničení, ztrátu, poškození a znehodnocení Vozidla a jeho vybavení), která není kryta pojištěním (zejména též za škodu odpovídající spoluúčasti podle pojistné smlouvy, škodu, na kterou se pojistná smlouva nevztahuje či škodu na nepojištěném vozidle) odpovídá Klient Společnosti objektivně, tzn. bez ohledu na míru svého zavinění; to neplatí v rozsahu, v jakém škodu zavinila společnost; takto Klient odpovídá za škodu vzniklou na předmětném Vozidle od okamžiku, kdy byl Klient povinen Vozidlo převzít, nejpozději však od okamžiku, kdy Klient Vozidlo převzal, až do řádného vrácení Vozidla Společnosti; škodu, za kterou takto odpovídá, je Klient povinen Společnosti na její výzvu bez zbytečného dokladu nahradit. Dle čl. 4.

4. Obchodních podmínek je Společnost oprávněna nárokovat v případě prodlení Klienta se zaplacením platby podle této Smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení.

6. Mezi účastníky není sporu o tom, že v době, kdy bylo Vozidlo užíváno žalovanou, přestalo být toto Vozidlo pojízdné, a bylo proto odtaženo do autoservisu [právnická osoba]. v Popradu ve Slovenské republice, autorizovaného servisu pro vozy Škoda (dále jen „Autoservis“). Jak bylo zjištěno ze Zakázkového listu č. W 466995 ze dne 29.1.2021 (dále jen „Zakázkový list“), zakázka byla přijata dne 21.1.2021 se sdělením, že Vozidlo se nedá nastartovat, akumulátor je zamrznutý a není možné odčíst stav km, stav km (337 km) je nahlášený zákazníkem při příjmu vozidla; v rámci vyhotovení Zakázkového listu Autoservis dále uvedl, že se nejedná o garanční opravu, když se nejedná o výrobní vadu, ale o technický stav způsobený uživatelem vozidla, např. při pokusu o oživení akumulátoru došlo při nabíjení nebo při připojení kabelů k přepólování baterie a následně poškození dalších částí vozidla, a odhadl cenu opravy s DPH na částku 500 EUR s termínem dokončení 19.2.2021. Mezi účastníky nebylo sporováno, že další komunikace probíhala již jen mezi žalobkyní a Autoservisem bez vědomí žalované, když ze Zakázkového listu dále plyne, že zde byly ručně dopsány další údaje, a to 1) údaj ze dne 29.1.2021, že se jedná o platbu převodem (o jakou platbu se jednalo a v jaké výši, již nebylo dále uváděno, a lze tak pouze spekulovat, zda se jednalo o platbu za opravu zjištěné závady či nikoli, příp. pouze o potvrzení, že bude hrazeno převodem); 2) že dne 5.2.2021 bylo se žalobkyní dohodnuto rozšíření zakázky (výměna RJ vozidla, akumulátoru, pojistek, žárovek, spínačů), kdy celková max. cena za tyto práce již není uvedena; 3) že dne 22.3.2021 byla vykonána zkušební jízda, kdy počáteční stav km byl 337 a konečný 393 km. Z Oznámení o zamítnutí reklamace včetně odborného posouzení ze dne 26.1.2021 má soud za prokázané, že Autoservis sdělil žalobkyni, že reklamace Vozidla ze dne 21.1.2021 byla zamítnuta s tím, že se nejedná o výrobní vadu, ale o technický stav, způsobený uživatelem vozidla např. při pokusu o oživení akumulátoru došlo při nabíjení nebo při připojení kabelů k přepólování baterie a následně poškození dalších částí vozidla; z Oznámení o zamítnutí reklamace dále vyplývá, že dne 26.1.2021 bylo provedeno odborné posouzení; o případné změně odhadnuté ceny opravy již ničeho uvedeno není. Autoservis provedl objednané práce na Vozidle a následně vystavil dne 22.3.2021 žalobkyni fakturu č. [hodnota] znějící na částku 10 582,66 EUR; z uvedené faktury je zřejmé, že tato zahrnuje velké množství položek, kdy není možné pouze z této faktury vysledovat souvislost s opravou reklamované závady „Vozidlo se nedá nastartovat, akumulátor je zamrznutý a není možné odčíst stav km“. Žalobkyně následně dne 25.3.2021 vystavila fakturu žalované znějící na částku 275 942,86 Kč, splatnou dne 8.4.2021, s tím, že se jedná o vyúčtování leasingu podle Obchodních podmínek s poukazem na provedený servis dodavatelem [právnická osoba]. ve věci „Výměna řídících jednotek“. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaná žalobkyni na tuto částku doposavad ničeho neuhradila, přestože byla k úhradě vyzvána Předžalobní výzvou ze dne 2.5.2022. Z Předžalobní výzvy ze dne 2.5.2022 ve spojení s doručenkou datové zprávy s datem doručení dne 3.5.2022 je dále zřejmé, že žalobkyně vyzvala žalovanou mimo jiné k náhradě částky 275 942,86 Kč za výměnu řídících jednotek jakožto nákladů odpovídajících částce na odstranění vad vozidla a rovněž i smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky dle čl. 3 rámcové smlouvy.

7. Za situace, kdy žalobkyně neuvedla a neosvětlila všechny podstatné skutečnosti co do svého vzneseného nároku, a to zejména z důvodu pochybností v tomto směru nejen ze strany žalované, ale rovněž i ze strany soudu – zejména k otázce bližší konkretizace porušení povinnosti ze strany žalované a především pak k otázce výše případně vzniklé škody (potažmo příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti ze strany žalované a vznikem škody v tvrzené výši), a nenavrhla ani potřebné důkazy k prokázání všech rozhodných skutečností, postupoval soud dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a poskytl žalobkyni při jednání soudu poučení, jaké skutečnosti je třeba dotvrdit a prokázat, a žalobkyni za tímto účelem stanovil i nadstandardně dlouhou lhůtu. Žalobkyně však již přes poskytnuté poučení své povinnosti tvrdit a prokazovat nedostála, když tak soud má nadále za neprokázané, jakým konkrétním způsobem žalovaná porušila své zákonné či smluvní povinnosti, a zejména případnou příčinnou souvislosti mezi takovým porušením povinnosti a vznikem škody v tak podstatné výši, jak byla fakturována Autoservisem žalobkyni a následně přefakturována žalobkyní žalované. Na tomto závěru nemůže ničeho měnit ani Čestné prohlášení Autoservisu ze dne 22.12.2022, rekapitulující celý průběh opravy Vozidla, a to jak pro zjevnou neúplnost osvětlení veškerých okolností komunikace mezi účastníky, potažmo celé věci, a dále i pro zjištěné rozpory mezi tímto čestným prohlášením a Zakázkovým listem. Soud k tomuto dále uvádí: Autoservis potvrzuje převzetí Vozidla do opravy dne 21.1.2021 a vytvoření Zakázkového listu č. [hodnota], dále i již výše uvedené označení závady ze strany uživatele a závěr o nedůvodnosti reklamace a jejím zamítnutí. Dále je však poukazováno, že dne 2.2.2021 byla zaslána žalobkyni (od této chvíle je komunikováno již pouze se žalobkyní, nikoli se žalovanou – poznámka soudu) předběžná kalkulace opravy vozidla s rozpisem náhradních dílů, a to s tím, že dne 4.2.2021 žalobkyně odsouhlasila servisem navrhnutý postup opravy vozidla s tím, že si žalobkyně navrhnutý postup ověřila u jiných servisů, dále s tím, že celý postup opravy byl se žalobkyní po celou dobu opravy komunikovaný a následně odsouhlasený a všechny vyměněné náhradní díly byly při převzetí vozidla po opravě s vozidlem odevzdané (žalobkyní již nijak co do těchto všech skutečností netvrzeno, nevysvětlováno ani nedokládáno). Autoservis v rámci čestného prohlášení dále uvedl, že dne 4.3.2022 (zřejmě písařská chyba, kdy měl Autoservis na mysli rok 2021) byla žalobkyni zaslána žádost o rozšíření rozsahu opravy – navýšení hodnoty opravy a dne 5.3.2021 byla žalobkyní toto rozšíření rozsahu opravy a navýšení hodnoty opravy schváleno (není opět již vůbec zřejmé, o jaké rozšíření a z jakých důvodů se mělo jednat, navíc datace je v rozporu se Zakázkovým listem, ve kterém je poukazováno na rozšíření zakázky ze dne 5.2.2021). Z uvedeného čestného prohlášení Autoservisu je dále zřejmé, že dne 22.3.2021 byla po ukončení opravy vystavena faktura č. [hodnota] za opravu vozidla, dále s tím, že vozidlo bylo obhlédnuto soudním znalcem, kdy o této skutečnosti byl Autoservis informován dne 22.4.2021 žalobkyní (rovněž tyto skutečnosti žalobkyně nijak neosvětluje, byť toto přislíbila při jednání soudu dne 19.9.2024). Konečně Autoservis ve svém čestném prohlášení poukazuje na tu skutečnost, že po ukončení opravy se opravené vozidlo i s poškozenými náhradními díly, demontovanými z vozidla, převzal dne 28.6.2021 zástupce společnosti [jméno FO], kterého k tomu pověřil nájemce vozidla. V závěru svého čestného prohlášení Autoservis uvedl, že všechny uvedené skutečnosti byly konzultovány a odsouhlaseny na základě mailové komunikace se žalobkyní a čestné prohlášení se vystavuje na základě požadavku žalobkyně (zde soud poukazuje na zjevně nízkou důkazní hodnotu takové listiny, kdy je zřejmé, že se jedná o prohlášení předem konzultované se žalobkyní, tvořené ve spolupráci s ní dokonce z její strany odsouhlasované).

8. Po provedeném dokazování poté dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla vznesena důvodně, a to především z důvodu neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ze strany žalobkyně.

9. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

10. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o.z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

11. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Podle ustanovení § 2049 o.z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

13. Podle ustanovení § 2894 odst. 1 zákona o.z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

14. Podle ustanovení § 2913 odst. 1 o.z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

15. Podle ustanovení § 2969 odst. 1 o.z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

16. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena dne 23.6.2020 leasingová smlouva, a to ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 o.z., neboť leasingová smlouva je smlouvou, která není zvláště jako typ upravena. Předmět leasingu – vozidlo [adresa], VIN: [VIN kód], SPZ/RZ: [SPZ], s pořizovací cenou 363 552 Kč (dále opět jen „Vozidlo“), bylo předáno žalované do užívání a užíváno bylo rovněž dne 21.1.2021, kdy bylo jako nepojízdné odtaženo do autoservisu za účelem opravy. Po posouzení charakteru zjištěné vady byla v této souvislosti zamítnuta reklamace dané vady s tím, že se jedná o vadu způsobenou uživatelem Vozidla, přičemž byla odhadnuta cena opravy na částku 500 EUR. Jak bylo dále zjištěno, veškerá následná komunikace ohledně zjištěné vady, jejího odstranění a případného provedení dalších prací, jejich objednání a odsouhlasení, byla poté vedena již pouze mezi Autoservisem a žalobkyní. Takový postup je však evidentně v rozporu se Smlouvou ve spojení s 16.

1. Obchodních podmínek, tj. se smluvním ujednáním účastníků, dle kterého ze případné vady na předmětném Vozidle žalobkyně neodpovídá, když na žalovanou přechází uzavřením Smlouvy právo kupujícího, kterým je žalobkyně, uplatňovat nároky ze záruky podle záručních podmínek výrobce nebo dovozce u autorizovaného zástupce, jakož i práva žalobkyně vyplývající z obecné odpovědnosti prodávajícího za vady prodávané věci; dále s tím, že žalobkyně poskytne žalované při uplatňování těchto nároků potřebnou součinnost. Na žalobkyni tak v tomto řízení bylo, aby v souvislosti se zažalovaným nárokem a jeho výší tento svůj svévolný postup náležitě objasnila a o to více konkretizovala a prokazovala veškeré aspekty jednání s Autoservisem. Své povinnosti tvrdit a prokazovat však žalobkyně v tomto řízení přes poskytnuté poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a dále i přes přísliby uváděné při prvém jednání ve věci evidentně nedostála. K tomu soud dále uvádí:

17. Podle ustanovení § 101 odst. 1 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Podle ustanovení § 120 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (odst. 1). Soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny (odst. 2). Citovaná ustanovení zakládají účastníkům řízení povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Povinnost tvrzení spočívá v tom, že účastník je povinen tvrdit pro věc významné a rozhodné skutečnosti a povinnost důkazní spočívá v tom, že účastník, který tvrdí pro věc významné a rozhodné skutečnosti, je povinen uvést a/nebo předložit důkazy, jimiž budou jeho tvrzení prokázána. Česká jurisprudence přitom vychází z předpokladu, že žalobce musí tvrdit a případně prokazovat skutečnosti, které jeho právo navozují. Pokud žalobce této své povinnosti dostojí, je na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval fakta, která žalobcův požadavek vylučují. Povinnosti tvrdit všechny potřebné skutečnosti (břemeno tvrzení) a označit a/či předložit důkazy k jejich prokázání (břemeno důkazní) se neváží výhradně k žalobě samotné, nýbrž i k době pozdější, zpravidla ve vazbě na průběh řízení; pro splnění těchto procesních povinností též není rozhodné, jestli účastník přednesl potřebná tvrzení (doplnil skutkový děj vymezený žalobou) a označil a/či předložil potřebné důkazy z vlastní iniciativy nebo na základě poučení soudu. V případech, kdy se v průběhu řízení ukáže, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo že je uvedl neúplně, či že neoznačil a/či nepředložil důkazy prokazující tvrzené skutečnosti, je soud v intencích ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. povinen účastníka vyzvat, aby svá tvrzení doplnil a poskytl soudu důkazy k prokázání těchto tvrzení a poučit jej, jak má svá tvrzení doplnit a že k jejich prokázání má označit a/či předložit důkazy a jaké budou následky nesplnění této výzvy. Poučovací povinnost dle ustanovení § 118a o.s.ř. je povinností svou povahou objektivní a nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo stát, došlo k porušení tohoto zákonného ustanovení a řízení před soudem prvního stupně je z tohoto důvodu postiženo vadou. Tato poučovací povinnost ze strany soudu má přispět k předvídatelnosti soudního rozhodnutí v dané věci. Důsledkem nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní ani přesto, že byl účastník ke splnění těchto povinností soudem vyzván, je pak neúspěch toho účastníka, který tyto povinnosti nesplnil, ve sporu. V projednávané věci žalobkyně břemeno tvrzení ani břemeno důkazní neunesla. Ohledně práva na náhradu škody soud uvádí, že předpokladem vzniku občanskoprávní odpovědnosti je porušení právní povinnosti, vznik škody, existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění. Byť soud souhlasí s tvrzením žalobkyně, kdy dle čl. 16.

3. Obchodních podmínek byla sjednána objektivní odpovědnost za způsobenou škodu, nekrytou pojištěním, tj. žalovaná za případnou škodu odpovídá bez ohledu na míru svého zavinění, nelze přehlédnout, že žalobkyně dostatečně nekonkretizovala ani neprokázala další nutné předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované za tuto případnou škodu dle výše uvedeného výčtu. V tuto chvíli není dle soudu nadále zřejmé, jakého konkrétního porušení právní povinnosti se měla žalovaná dopustit, především však nedošlo k dostatečné konkretizaci způsobené škody a příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a touto škodou. K prvému předpokladu soud uvádí, že žalobkyně sice poukazovala na neodbornou manipulaci žalované s Vozidlem a blíže nekonkretizované technické zásahy na Vozidle ze strany žalované (s poukazem na čl. 3.

11. Obchodních podmínek), ze založených důkazů v tomto směru (pouze Zakázkový list a čestné prohlášení, byť z čestného prohlášení je evidentní, že si žalobkyně nechala zpracovat i znalecký posudek – přes příslib žalobkyně však tento založen nebyl a tvrzeny nebyly ani žádné skutečnosti z něj vyplývající) však vyplývá pouze určitá spekulace či možné důvody pochybení uživatele, nikoli již jednoznačné uvedení, jakého konkrétního pochybení ři neoprávněného neodborného zásahu se měla žalovaná dopustit. I pokud by však soud vycházel z předpokladu dostatečného tvrzení a prokázání porušení právní povinnosti žalovanou, je třeba jako dle soudu nejzávažnější důvod pro zamítnutí žaloby uvést, že žalobkyně žádným způsobem nevysvětlila okolnosti opravy předmětného vozidla co do konečné částky hrazené z její strany Autoservisu a následně přefakturované žalované. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, Autoservis odhadl, a to ještě s vědomím žalované, celkovou částku opravy cca 500 EUR včetně DPH, celková částka k úhradě však byla mnohonásobně (více než 20x vyšší). Ze Zakázkového listu a čestného prohlášení Autoservisu je poté patrné, že byly činěny žalobkyní další kroky ve formě rozšíření zakázky (zde je navíc nejasné, kdy k takovému kroku bylo přistoupeno – data v Zakázkovém listu a v čestném prohlášení jsou rozdílná), přičemž v této souvislosti došlo k rozšíření rozsahu oprav a navýšení hodnoty opravy. Proč bylo k tomuto přistoupeno, zda se jednalo o práce související se zjištěnou vadou, či další práce již s vadou nesouvisející apod., k tomuto žalobkyně přes výzvu soudu již ničeho dalšího netvrdila ani neprokazovala. Z čestného prohlášení Autoservisu je nadto patrné, že žalobkyni byly po ukončení opravy vedle Vozidla předány i poškozené náhradní díly – opět není zřejmé, zda tyto měly nějako hodnotu, jak s nimi bylo naloženo apod. (zde však soud již další poučení žalobkyni neposkytl, neboť žalobkyně nedostála svým povinnostem ani po poučení prvotním). Z provedeného dokazování není ani nikterak zřejmé, zda žalobkyně rozporovala výši ceny opravy mnohonásobně převyšující odhad Autoservisu a dosahující bezmála ceny daného Vozidla, příp. s jakým výsledkem. Pochybnosti o výši tvrzené škody vzniklé v příčinné souvislosti s případným porušením právní povinnosti ze strany žalované vyplývají i z faktury Autoservisu č. [hodnota] (když žalobkyně za tímto účelem jiný důkaz soudu nepředložila) s uvedením celé řady mnohdy nejasných položek, kdy není zřejmé, jaké konkrétní práce měly být autoservisem provedeny (pouhý přehled jednotlivých položek není z pohledu soudu dostačující), zda byly všechny tyto práce provedeny za účelem odstranění závady nahlášené dne 21.1.2021 či zda se jedná o případné nesouvisející práce následně žalobkyní objednané apod. Za této situace soud opakovaně uvádí, že pokud žalobkyně svá žalobní tvrzení řádně nedoplnila a rovněž ani nenavrhla důkazy k jejich prokázání, byť byla v tomto směru soudem poučena v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., je třeba tyto skutečnosti přičítat k její tíži s důsledkem jejího procesního neúspěchu ve věci.

18. Ze všech uvedených důvodů byla proto žaloba soudem zamítnuta, a to nejen co do požadavku žalobkyně na zaplacení tvrzené škody, ale i co do akcesorického nároku na zaplacení smluvní pokuty, uplatněného žalobkyní právě v důsledku neuhrazeného primárního nároku (výrok I. rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná byla ve věci zcela procesně úspěšná, a přísluší jí tedy právo na plnou náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení. Tyto náklady jsou tvořeny v souladu s ustanoveními § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 7 úkony právní pomoci po 9 940 Kč (převzetí právního zastoupení; podání odporu ze dne 15.5.2024; sepis vyjádření ze dne 13.6.2024; sepis vyjádření ze dne 11.9.2024; účast při jednání soudu dne 19.9.2024; sepis vyjádření ze dne 5.12.2024; účast při jednání soudu dne 10.12.2024) a dále v souladu s ustanovením § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 7 náhradami hotových výdajů po 300 Kč. Celková výše nákladů právního zastoupení činí 71 680 Kč, po připočtení 21 % DPH, jejímž je právní zástupce žalované plátcem, poté činí výše nákladů právního zastoupení, potažmo výše žalovanou vynaložených nákladů řízení, částku 86 732,80 Kč.

20. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší nebyly shledány žádné důvody.

Poučení