15 Co 94/2025 - 382

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Adély Kaftanové a Mgr. Alice Žáčkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [ústřední orgán], IČO: [IČO] sídlem [adresa] jednající [správní orgán] IČO: [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 986 292 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 10. 2024, č. j. 27 C 137/2023-327 ve znění opravného usnesení ze dne 28. 11. 2024, č. j. 27 C 137/2023-372 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. ohledně požadavku žalobce na zaplacení 315 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně z částky od 26. 5. 2023 do zaplacení, se rozsudek soudu prvního stupně m ě n í tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 53 025 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 26. 5. 2023 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak se v této části potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudu obou stupňů ve výši, 175 655,70 Kč k rukám [Jméno advokáta], advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora v záhlaví specifikovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 271 057 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 5. 2023 do zaplacení (výrok I), žalobu co do požadavku žalobce na zaplacení částky 715 235 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky jdoucím od 26. 5. 2023 do zaplacení zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 029,20 Kč k rukám právního zástupce žalobce (výrok III).

2. Uvedeným způsobem soud prvního stupně rozhodl o žalobě podané dne 3. 7. 2023 na zaplacení (po částečném odmítnutí žalobního nároku) částky 986 292 Kč jako náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla žalobci vzniknout v souvislosti s trestním stíháním zahájeným usnesením [bezpečnostní sbor] ze dne 28. 8. 2012, č. j. [spisová značka]. Trestní stíhání bylo zahájeno pro podezření ze zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 5 písm. a) trestního zákona spáchaného ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákona. Žalovaná částka zahrnuje požadavek na náhradu škody ve výši 248 292 Kč představující výdaje na obhajobu, náhrady nemajetkové újmy ve výši 138 000 Kč za nezákonnou vazbu a náhradou nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalobce vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] ve výši 600 000 Kč. Žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil dne 25. 11. 2022 s negativním výsledkem, když žalovaná své zamítavé stanovisko ze dne 19. 10. 2023 odůvodnila promlčením uplatněného nároku.

3. Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel ze zjištění podrobně rozvedených pod bodem 8-23 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

4. Po právní stránce věc posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/ (konkrétně § 1, 2, 3, 8 odst. 1, 31 odst. 1, 2, 3 a 4, § 31a odst. 1 a 2.

5. Soud prvního stupně konstatoval žalobcem splněnou podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou v ustanovení § 14 zákona, neboť u žalované předběžně žalované nároky uplatnil.

6. Žalovanou vznesenou námitku promlčení nároků žalobce, pro kterou nebylo plněno ani částečně, důvodnou neshledal. K této otázce uvedl, že rozhodujícím okamžikem pro běh promlčecí lhůty byl v daném případě okamžik, kdy věc byla vrácena policejnímu orgánu k došetření, neboť se tak dostala do stadia trestního řízení před sdělením obvinění a usnesení o zahájení trestního stíhání tak bylo fakticky odstraněno; vědomost žalobce o této skutečnosti byla rozhodná pro počátek běhu promlčecích lhůt z hlediska aplikace § 32 odst. 1 a 3 OdpŠk. Žalobci prokazatelně nebylo doručeno ani rozhodnutí státního zástupce o vrácení věci k došetření policejnímu orgánu ani rozhodnutí policejního orgánu o odložení věci a promlčecí lhůta tak mohla počít běžet až dne 24. 10. 2022, kdy žalobce dostal informaci od příslušníka [název] o odložení věci policejním orgánem. Existence odpovědnostního titulu státu byla prokázána vydáním nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání pro zločin zpronevěry a následného odložení věci, tedy trestní stíhání neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím soudu.

7. K nárok na náhradu škody v podobě výdajů za obhajobu dle § 31 odst. 1 a 3 OdpŠk soud prvního stupně uvedl následující : žalobci náleží odměna za skutek, za který hrozil trest nejvyšší , tj. zločin zpronevěry se sazbou odnětí svobody 5-10 let (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1325/2004, ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5369/2017, ze dne 11. 6. 2019, sp. zn. 30 Cd 1415/2019) a to ve výši 2 300 Kč za 1 úkon dle § 10 odst. 3 písm. b), c) vyhlášky 177/1996 Sb. ve spojení s § 7 bod 4 a 5 téže vyhlášky. V řízení bylo prokázáno, že náklady obhajoby vyúčtované obhájcem žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] celkově částkou 497 597,90 Kč uhradila družka žalobce a té je následně uhradil žalobce.

8. K celkově uplatněné částce na náhradu škody v podobě výdajů za obhajobu ve výši 248 292 Kč soud prvního stupně učinil následující úvahy : vykonání žalobcem účtovaných úkonů právní služby vzal za prokázané pouze pro období od zahájení trestního stíhání, respektive převzetí obhajoby dne 30. 8. 2012 do 26. 3. 2014, když pro další období a v něm provedené úkony právní služby tyto neshledal za prokázané, neboť ve vyúčtování obhájce chybí rozpis účtovaných úkonů, konkrétně ve dnech 20. 8. 2014, 21. 8. 2014, 22. 8. 2014, 1. 10. 2014, 2. 10. 2014, 26. 11. 2014, 7. 1. 2015 a 17. 1. 2015. Za důvodné pak nepřiznal účtované úkony obhajoby ve dnech 2. 6. 2016, 21. 6. 2016, 22. 6. 2016, 2. 8. 2016, 5. 10. 2016 a 6. 10. 2016, neboť v tuto dobu probíhalo řízení před soudem jen pro skutky trestného činu podvodu, u kterých byl žalobce odsouzen a částečně zproštěn obžaloby a odpovědnostní titul státu tak dán není. Soud dále nepřiznal žalobci odměnu za úkon konaný dne 18. 11. 2013 – dostavení se k výslechu svědkyně [jméno FO], který se nekonal, když v řízení nebylo prokázáno, zda se obhájce skutečně dostavil či nikoliv.

9. Pod bodem 40 odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl výčet úkonů právní služby, za něž odměna žalobci náleží, když jejich provedení bylo prokázáno a jedná se o náklady účelně vynaložené na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 31 odst. 1 a 3 OdpŠk.

10. Pod bodem 41 odůvodnění rozhodnutí jsou uvedeny účtované úkony, které soud prvního stupně za účelné a důvodné neshledal.

11. Soud prvního stupně shrnul, že žalobci přiznal odměnu za 39 úkonů právní služby po 2 300 Kč to je 89 700 Kč, 40 náhrad hotových výdajů podle § 13 advokátního tarifu, tj. 12 000 Kč a 21 % DPH z odměny a hotových výdajů ve výši 21 357 Kč. Na náhradu škody v podobě výdajů za obhajobu tak přiznal celkem 123 057 Kč.

12. K nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu soud prvního stupně uvedl následující: žalobce byl vzat do vazby v souvislosti s trestním stíháním pro zločin zpronevěry, pro který nebyl pravomocně odsouzen a ani řízení nebylo ohledně tohoto skutku zastaveno, nárok je co do základu důvodný. Žalobce vykonával vazbu v době od 28. 8. 2012 do 28. 11. 2012, celkem tedy 92 dnů. Vycházeje z v vyřízení prokázáných zásahů v životě žalobce (vykonával vazbu v době od 28. 8. 2012 do 28. 11. 2012. Žalobci bylo tehdy 44 let, ale od provedení domovní prohlídky, následného umístění do CPZ a do vazby byl ve špatném psychickém stavu. Žalobce přitom nebyl v minulosti vazebně stíhán. Výslechem svědkyně (družky žalobce) a žalobce bylo prokázáno, že na žalobce vazba nepůsobila dobře (sešel, byl smutný, zhubl mnoho kilogramů). Rovněž žalobce ve vazbě nespal a tyto problémy se u něj rozvinuly v chronický problém, který dodnes musí občas řešit léky na spaní. Před vzetím do vazby žalobce tyto problémy nikdy neměl, jak potvrdil on sám a jeho družka. Jelikož se u žalobce jednalo o koluzní vazbu, neměl umožněny návštěvy či telefonický kontakt s rodinou. První kontakt s rodinou měl až po cca. měsíci výkonu vazby. V době vzetí do vazby měl děti ve věku 5 a 7 let. Vycházky se uskutečňovaly opět v izolaci na jednu hodinu denně. Taktéž žalobce popsal, že se jednalo o sklepní celu s nedostatkem osvětlení. Jídlo mu taktéž nechutnalo. Zdravotní problémy se zády, které měl žalobce již před zahájením tr. stíhání, soud zvlášť neodškodnil (s ohledem na částečné odmítnutí žaloby co do nároku na náhradu škody na zdraví), nicméně přihlédl k tomu, že tyto problémy žalobce v průběhu vazby řešil. Z listinných důkazů vyplynulo, že si žádal o zdravotní pomůcky pro lepší spánek a současně absolvoval řadu lékařských vyšetření a obstřiky) dospěl soud prvního stupně s odkazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 17. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 357/2010), k závěru, že adekvátním odškodněním v případě žalobce daného rozmezím 500-1 500 Kč za 1 den trvání vazby je částka 1 500 Kč. Z uvedeného titulu je tak nárok žalobce opodstatněný v rozsahu 138 000 Kč.

13. Při úvaze o důvodnosti nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a jeho výši soud prvního stupně uvedl následující: při stanovení formy či výše zadostiučinění soudy vycházejí především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a jeho dopadů do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušování práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).K tíži státu jako okolnosti, ze kterých ke vzniku újmy došlo ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk lze přičíst excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení, jež mohou mít za následek větší úkor později obžaloby zproštěné osoby. K takovým negativním projevům lze podřadit nevybíravé či urážlivé chování příslušníků vyšetřujícího policejního, popřípadě i soudního orgánu ve vztahu k obviněnému (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011).

14. V poměrech dané věci shrnutých pod body 51-53 odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně dospěl k závěrům, že odpovídající završující satisfakcí která by se měla žalobci dostat je částka 10 000 Kč, když celkově újmu žalobce hodnotil spíše jako menšího charakteru; tato částka je odůvodněna zejména povahou trestní věci, kdy byl žalobce ohrožen vyšší trestní sazbou odnětí svobody a hrozil mu nepodmíněný trest odnětí svobody, kauzou bylo zasaženo do osobnostní sféry žalobce a došlo k poškození jeho pověsti a cti, nejednalo se však o jediné trestní stíhání žalobce v inkriminované době a rovněž ne zcela bezdůvodné. Soud prvního stupně zdůraznil, že trestní stíhání žalobce, tedy i doba trestním stíháním vyvolaných trvání obav a nejistoty činila 10 let a 1 měsíc, nicméně aktivně řízení pro skutky zpronevěry probíhalo od 28. 8. 2012 do 16. 10. 2015, tj. 3 roky a 1 (celý) měsíc.

15. V souladu s konstantní judikaturou soud prvního stupně rovněž provedl porovnání jeho závěrů s ostatními obdobnými případy pod bodem 57 odůvodnění rozhodnutí. V bodě 58 rozvedl důvody, pro které se neztotožnil s judikaturou předloženou žalobcem.

16. K celkově přiznané částce 271 057 Kč soud přiznal žalobci i nároky na zaplacení úroků z prodlení podle § 15 odst. 2 OdpŠk, a to ode dne následujícího po uplynutí šesti měsíců od jeho uplatnění u žalované dne 25. 11. 2022. Výše úroků z prodlení je odůvodněna ustanovením § 1970 zákona 89/2012 Sb. ve spojení s Nařízením vlády číslo 351/2013 Sb.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., potažmo dle § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v řízení částečně úspěšný ohledně nároku na náhradu škody spočívající v nákladech na obhajobu (123 057 Kč) a zcela úspěšný ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání (tarifní hodnota činí 50 000 Kč) a nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu (tarifní hodnota činí 50 000 Kč). Žalovaná byla částečně úspěšná ohledně nároku na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby (žalobu v částce 125 235 Kč soud zamítl) a zcela úspěšná ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za poškození zdraví, neboť soud žalobu v tomto rozsahu odmítl (tarifní hodnota 50 000 Kč).

18. V daném případě, kdy žalobce uplatnil jednou žalobou čtyři nároky, to pak znamená, že se za tarifní hodnotu považuje částka 398 262 Kč. Při srovnání tarifních hodnot u všech nároků je zřejmé, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 56 % a žalovaná v rozsahu 44 %. Žalobce má proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12 % (56 % - 44 %).

19. V bodě 65 soud prvního stupně uvedl výčet úkonů právní pomoci a výši zaplaceného poplatku z odvolání a náklady náležející žalobci dle shora citované úvahy vyčíslil částkou 91 910 Kč.

20. Současně soud prvního stupně v bodě 66 uvedl výčet úkonů právní pomoci, za které žalobci odměnu nepřiznal. Jednalo se o úkon ze dne 25. 11. 2022 dle § 31 odst. 4 advokátního tarifu ( správně OdpŠk) , dále o úkon ze dne 29. 11. 2023, neboť vyjádření bylo činěno k výzvě soudu, zda žalobce souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. a ve zbytku se tvrzení shodovala s tvrzeními v replice a úkon ze dne 29. 4. 2024, který soud nehodnotil jako účelný, neboť žalobce tímto reagoval na výzvu k odstranění vad žaloby ohledně nároku na náhradu škody na zdraví, přičemž žalobce vady neodstranil ani tímto podáním. Podáními ze dnů 17. 6. 2024, 24. 9. 2024 a 17. 10. 2024 žalobce pouze reagoval na opakované výzvy soudu především pouze k předložení či označení důkazů z důvodu nedostatků žaloby. Nová skutková tvrzení se v podáních neobjevovala (případně byla učiněna po koncentraci řízení).

21. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání žalobce i žalovaná.

22. Žalobce napadl odvoláním zamítavý výrok o věci samé ad II. co do částky 315 235 Kč se zákonným úrokem z prodlení a výrok o nákladech řízení III.

23. Pokud se jedná o náhradu škody spočívající v uhrazených nákladech na obhajobu žalobce namítal, že v řízení bylo prokázáno, že obhájce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] vyúčtoval za obhajobu žalobce celkem částku 497 597,90 Kč a žalobou byla uplatněna částka 248 292 Kč dle advokátního tarifu. Soud prvního stupně bez relevantní argumentace odmítl přiznat žalobci další účelně vynaložené náklady na obhajobu pro období po 26.3. 2014, ačkoli o tom, že skutečně vynaloženy byly, měl, jak vyplývá z bodu 37 odůvodnění, dostatečný přehled. Žalobce s tímto nesouhlasí, neboť i po datu 26. března 2014 bylo nutné zastoupení obhájcem v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a následně v řízení vedeném Městským soudem v Praze poté, co Městskému soudu v Praze věc vrátil Vrchní soud v Praze. Zamítnutí žaloby v části náhrady škody spočívající v uhrazených nákladech na obhajobu z důvodu, že chybí rozpis účtovaných úkonů, je čistě přepjatě formalistickým přístupem soudu. Žalobce prokázal, že právní služby byly poskytovány, že byly poskytovány v rámci konkrétního trestního řízení a že byly pro žalobce nezbytně nutné k hájení jeho práv. Účelnost a nezbytnost aktivní obhajoby je zjevná z průběhu celého trestního stíhání žalobce. I přes stížnosti a využívání všech opravných prostředků nedošlo ze strany orgánů činných v trestním řízení k odpovídající sebereflexi a včasné nápravě. Formalistický přístup soudu je porušením zásady denegatio iustitiae. Žalobce tak trvá na přiznání zbývající částky za obhajné ve výši 119.235 Kč poníženou o účast na hlavních líčeních ve dnech [datum], [datum] a [datum].

24. Pokud se jedná o nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání soud prvního stupně vzal za prokázané, že trestní stíhání žalobce, tedy i doba trestním stíháním vyvolaných trvání obav a nejistoty žalobce činila 10 let a 1 měsíc, nicméně aktivně řízení pro skutky zpronevěry probíhalo od 28. 8. 2012 do 16. 10. 2015, tj. 3 roky a 1 (celý) měsíc. Na základě uvedeného učinil závěr, že trestní stíhání žalobce trvalo přiměřenou dobu, neboť po tomto okamžiku „nevěděl, co se děje, nicméně situace mu vyhovovala, neboť byl rád, že není odsouzen.“ Žalobce ani netvrdil, že by se o osud řízení zajímal. Až po zamítnutí žaloby o odškodnění u zdejšího soudu pro předčasnost učinil dotaz na orgány činné v trestním řízení ohledně stavu věci. Takové hodnocení odvolatel označil za necitlivé s tím, že v důsledku prožitého traumatu (nebyl dosud vystaven zbavení osobní svobody, uplatnění vazby a dalším represím ze strany orgánů činných v trestním řízení) reagoval na situaci tzv. vytěsněním namísto aktivní konformace s problémem. Aktivní konfrontace (v podobě kontaktování orgánů činných v trestním řízením) logicky nemůže vyvolávat jiné než nepříjemné pocity a obavu z toho, že bude proti stíhané osobě znovu aktivně vedeno[Anonymizováno]trestní řízení. Faktické nevedení trestního řízení samozřejmě pro žalobce oddalovalo konečné řešení problému, to ovšem nijak nezmenšuje jeho prožité trauma. Stresující období ve skutečnosti trvalo déle, a to více jak deset let.

25. Žalobce zdůraznil, že utrpěl silnou psychickou újmu mimo jiné z důvodu zajištění ve vozidle, domovní prohlídky, která byla vedena způsobem přepadového komanda se samopaly. Celá situace měla negativní dopad na sousedské a pracovní vztahy, vztahy uvnitř širší i užší rodiny, přičemž některé z nich se nepodařilo napravit dodnes. Žalobce byl zcela bez příjmů, kdy až do ledna roku 2014 nesehnal práci na plný úvazek. Žalobce proto nesouhlasí s tím, že újma, která byla způsobena následky v jeho osobní sféře je „spíše menšího charakteru“, poskytnuté zadostiučinění ve výši 10 000 Kč označil za bagatelní, neodpovídající zadostiučinění, které je běžně poskytováné v případech, které se v podstatných znacích shodují s věcí žalobce. V této souvislosti poukázal na výši zadostiučinění 100 000 Kč poskytnutou ve věci žalobce [jméno FO] vedené pod sp. zn. [spisová značka] u Obvodního soudu pro [adresa]. Žalobce dále poukázal na jím uváděnou srovnávací judikaturu, když u této byly přiznávány částky nemajetkové újmy minimálně cca 200.000 Kč – žalobce se tedy po zohlednění přiznané částky odvolává do částky 190.000 Kč s příslušenstvím. Jedná se především o dříve citovaná rozhodnutí nadepsaného soudu se sp.zn. [spisová značka], odvolací řízení pod sp. zn: [spisová značka], a dále rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]. Za účelem srovnání s obdobnými případy žalobce poukázal i na Ministerstvem spravedlnosti uveřejněný seznam rozhodnutí odvolacích soudů, kterými bylo žalobcům přiznáno právo na peněžité zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním, členěný dle charakteru trestné činnosti, jež byla stíhané osobě kladena za vinu a dle soudem zjištěných dopadů do osobnostních práv, zvyšujících (nebo naopak snižujících) intenzitu nemajetkové újmy, která byla žalobci způsobena.

26. V odvolání do nákladů řízení žalobce argumentoval zejm. následovně: soud prvního stupně postupoval pouze mechanicky, a především matematicky i právně nesprávně. Nemůže jít k tíži žalobce pasivita žalované, která žalobci neuhradila ani zcela nesporné náhrady. Žalobce nesouhlasí s nepřiznáním úkonů ze dne 25. listopadu 2022, 29. listopadu 2023, 29. dubna 2024, 17. června 2024, 24. září 2024 a 17. října 2024. Jedná se o vyjádření, která byla činěna na výzvu soudu – navíc je velké disproporce mezi přístupem žalovaného, který je pasivní a žalobcem, na kterého jsou kladeny stále větší a větší nároky. Soud zcela pominul žádost zaslanou žalované, která představuje předžalobní výzvu a musela být sepsána a podána žalobcem jako obligatorní žádost na [ústřední orgán], tudíž i toto by mělo být přiznáno jako úkon. Úvaha soudu o výši procentního úspěchu žalobce ve sporu je zcela v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn.

III. ÚS 1504/23 ze dne

11. října 2023.

27. Žalovaná podaným odvoláním broji proti výroku I. napadeného rozsudku, a to pouze co do částky 28 991,50 Kč s příslušenstvím. Namítá, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a napadené rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

28. Pokud se jedná o nárok na náhradu nákladů obhajoby žalovaná nesporuje důvodnost jednotlivých úkonů, jak byly přiznány, celkově přiznaná výše náhrady tomu však, bez odůvodnění, neodpovídá rozdílem 1 391,50 Kč, tj. přesně 1 150,- Kč +DPH.

29. Pokud se jedná o nároku za zadostiučinění za vazbu má žalovaná za to, že soudem I. stupně přiznané zadostiučinění ve výši 1 500,- Kč za den se jeví jako nedůvodně vysoké. Soud prvního stupně svoji úvahu odůvodnil tím, že žalobce měl po dobu výkonu vazby omezený kontakt s rodinou, což se projevilo i na jeho celkovém zdravotním stavu, včetně zhoršení stavu psychického; omezený kontakt s okolím však není samostatným zásahem, nýbrž důsledkem vazby jako takové. Tvrzené zdravotní potíže měl žalobce již před zahájením trestního stíhání, tyto nenastaly v důsledku trestního stíhání či výkonu vazby. Žalovaná je toho názoru, že základní částka, která žalobci náleží za vazbu je částka 1 000,- Kč, kterou je možné zvýšit či snížit. V poměrech dané věci však nenastaly vyjímečné okolnosti odůvodňující zvýšení stanovené soudem. Žalovaná považuje při posouzení všech okolností daného případu za odpovídající navýšení na částku 1 200,- Kč za den vazby. Z výše uvedeného podává odvolání v tomto ohledu do rozdílu 300 Kč za den, tj. do částky 27 600,- Kč.

30. Odvolací soud přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce proti rozhodnutí o doplatku náhrady za náklady obhajoby a náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání je částečně důvodné a odvolání žalované je částečně důvodné, pokud se jedná o výši přiznané náhrady nákladů obhajoby. Ve zbylém rozsahu odvolací námitky důvodnými neshledal.

31. Skutkový stav, jak byl soudem I. stupně zjištěn, odpovídá výsledkům provedeného dokazování a představuje dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci. Průběh předmětného trestního řízení vedeného před Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (předtím [spisová značka]) není mezi účastníky sporný, stejně jako doba a okolnosti za nichž byla vykonána vazba. Uskutečnění a průběh úkonů právní služby, v jejichž souvislosti soud prvního stupně přiznal (či nepřiznal) náklady obhajoby a dopady předmětného trestního stíhání do žalobcových širších sociálních vazeb a užších rodinných vztahů byly soudem prvního stupně zjištěny v míře dostatečné pro rozhodnutí o poskytnutí náhrady a rozhodnutí o odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním.

32. Právní posouzení nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním učiněné soudem prvního stupně odvolací soud pokládá za zcela správné. Soud prvního stupně v souladu s judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu předpokládal, že tu jsou objektivní důvody, aby se žalobce mohl cítit poškozeným, tj. že by jakákoliv osoba ve stejném postavení jako žalobce mohla výkon veřejné moci – trestní stíhání a jeho následky – vnímat úkorně (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2022 sp. zn. 30 Cdo 3274/2021, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1/2023). Postupoval plně v souladu s judikaturou Ústavního soudu (viz nález ze dne 17. 8. 2021 sp. zn. III ÚS 3271/20), v níž Ústavní soud opakovaně připomíná, že osoba, která byla povinna podrobit se úkonům orgánů činných v trestním řízení, musí mít záruku, že pokud trestnou činnost nespáchala, dostane se jí odškodnění, protože již samotné trestní stíhání zásadním způsobem ovlivňuje osobní život stíhaného, zejména zasahuje do jeho cti a dobré pověsti, a to navzdory principu presumpce neviny.

33. Soud prvního stupně pak plně respektoval judikatorní zásadu vyjádřenou v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 122/2012, a rozvinutou v rozsudku ze dne 16. 9. 2015 sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 67/2016, dle níž v konečném důsledku musí být výše soudem přiznaného zadostiučinění odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích (poměřovaných zejména s ohledem na výše uvedená kritéria) shodují. Závěr soudu prvního stupně újmě žalobce menšího charakteru odvolací soud nesdílí. Za více odpovídající dané věci považoval jiné, než soudem prvního stupně uvedené, referenční případy (viz. níže).

34. K úvaze soudu prvního stupně o výši nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu vyjádřené pod body 46 a 46 odůvodnění rozhodnutí odvolací soud nemá připomínek. S ohledem na citovaná skutková zjištění souhlasí s denní sazbou ve výši 1 500 Kč za 1 den výkonu vazby, celkem ve výši 138 000 Kč. Na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně v této části pro stručnost odkazuje 35. Pokud se jedná o nárok na náhradu škody v podobě výdajů za obhajobu soud prvního stupně přiznal žalobci částku 123 057 Kč a to konkrétně za úkony, které vznikly prokázanými a účelnými úkony ve smyslu § 31 odst. 1 a 3 zákona, tak jak jsou specifikovány pod bodem 40. Soud prvního stupně shrnul, že se jedná o odměnu za 39 úkonů právní služby po 2 300 Kč, tento závěr však neodpovídá výsledku provedeného dokazování a ani souhrnu úkonů uvedených pod bodem 40. Správně se jedná o celkem 38 úkonů právní služby po 2 300 Kč, a 3 úkony právní služby po 1 500 Kč, celkem, tedy ve výši 91 900 Kč. K uvedenému náleží 41 náhrad režijních paušálů po 300 Kč ve výši 12 300 Kč, vše zvýšené o 21 % DPH ve výši 21 882 Kč, celkem Celkový nárok na náhradu škody v podobě výdajů na obhajobu soudem prvního stupně hodnoceným jako prokázané a účelně vynaložené činí 126 082.

36. Odvolací soud má za to, že lze přiznat žalobci odměnu i za sepis ústavní stížnosti, a to i při vědomí, že poškozený v obecné rovině měl možnost uplatnit náhradu nákladů řízení v rámci řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem. Zákon o Ústavním soudu zná institut náhrady nákladů řízení o ústavní stížnosti, jeho praktické úspěšné využití je tak raritní, že jen pro to, že taková možnost právně existuje, není důvodu vylučovat tuto část náhrady škody z odškodnění žalobce.

37. V ostatních úvahách o důvodnosti přiznání dalších žalobcem uplatněných náhrad výdajů na obhajobu se odvolací soud se soudem prvního stupně ztotožňuje a nemá k nim co dodat.

38. Celkově považuje odvolací soud nárok na náhradu škody v podobě výdajů na obhajobu důvodným v rozsahu 129 228 Kč.

39. Nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání stanovené soudem prvního stupně částkou 10 000 Kč neshledal odvolací soud z důvodů níže rozvedených za odpovídající zjištěným skutečnostem.

40. Usnesení policejního orgánu ze dne 28. 8. 2012 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zvlášť závažný zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1 a odst. 5 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoník (dále jen „trestní zákoník“) spáchaný formou účastenství dle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 31. 8. 2012 byl vzat do vazby, která započala dne 28. 8. 2012 v 11.22 hodin. Dne 22. 11. 2012 bylo rozšířeno trestní stíhání žalobce pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku ve stádiu pokusu spáchaného ve spolupachatelství. Dne 28. 11. 2012 byl žalobce z vazby propuštěn. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2015 čj. [spisová značka], byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání, o němž Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 16. 10. 2015 tak, že rozsudek Městského soudu v Praze zrušil s tím, že ohledně skutků 1A a 1B (zločin zpronevěra podle § 206 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku) věc vrátil podle § 260 trestního řádu státnímu zástupci k došetření a ohledně skutků uvedených pod body 2 až 5 (přečiny podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku) věc vrátil k Městskému soudu v Praze, aby jí znovu projednal a rozhodl. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2016 byl žalobce částečně uznán vinným a částečně byl obžaloby zproštěn. Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 2. 2019 vyslovil, že se žalobce ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil. Pokud se žalobce obrátil na Obvodní státní zastupitelství pro [adresa] a Městské státní zastupitelství s žádostí o sdělení stavu trestního řízení ve věci zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku, obdržel dne 24. 10. 2022 informaci, že dne 15. 4. 2017 policejní orgán usnesením č. j. [spisová značka] odložil věc dle § 159a odst. 1 tr. řádu.

41. Odvolací soud nesdílí soudem prvního stupně vyjádřený názor, že žalobci „daný stav vyhovoval“, skutečnost, že měl více dbát o svá práva tím, že se bude zajímat o stav řízení však nelze vysvětlit tím, že se subjektivně negativní dopady způsobené trestním stíháním snažil vytěsnit a na sebe neupozorňovat. Je tedy správný závěr soudu prvního stupně, že pro skutky zpronevěry byl žalobce objektivně vystaven nejistotě a obavám z tohoto důvodu po dobu 3 let a jednoho měsíce. Odvolací soud považoval za více odpovídající věci žalobce porovnání s případem projednávaným Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a dále s případy označenými žalobcem, když první uvedený shledal nejblíže podobným případu žalobce. V tomto byla poškozená odškodněna za nezákonné trestní stíhání rovněž pro závažný trestný čin a ohroženi trestem odnětí svobody v trvání až 10 let. Poškozená nebyla vazebně stíhána. Stejně jako u žalobce došlo i u ní ke ztrátě profesního uplatnění a k zásahům do rodinného života, nedošlo u ní k zásahům do zdraví, ale byla dlouhodobě stresována probíhajícím trestním stíháním. S přihlédnutím ke zjištěnému a provedené komparaci považuje odvolací soud za odpovídající výši nemajetkové újmy náležející žalobci částku, kromě soudem prvního stupně přiznaných 10 000 Kč ještě dalších 60 000 Kč.

42. Celkem žalobci náleží náhrada nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu ve výši 138 000 Kč, náhrada nákladů vynaložených na obhajobu ve výši 129 228 Kč a náhrada nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 70 000 Kč, celkem 337 228 Kč.

43. Správně soud prvního stupně rozhodl též o příslušenství přisouzeného nároku (§ 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a správně uzavřel, že od 26.5.2023 je žalovaná v prodlení za situace, kdy žalobce nárok předběžně uplatnil dne 25.11.2022 s negativním výsledkem.

44. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil a ve výroku II. v rozsahu napadeném odvoláním změnil dle § 220 odst.1 o.s.ř. tak, že žalobci přiznal 66 171 Kč, včetně požadovaného příslušenství, když ve zbylém rozsahu v uvedené části výrok II. potvrdil.

45. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. nejen o nákladech odvolacího řízení, ale i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. V obou případech vyšel z ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. (ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř.), s ohledem na plný úspěch žalobce, neboť uzná-li soud ve sporu o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci základ žalobcova nároku (existenci nemajetkové újmy), avšak přiměřené zadostiučinění nepřizná v plné žalované výši, má podle judikatury Ústavního soudu při rozhodování o náhradě nákladů řízení přesto postupovat podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, jenž umožňuje přiznat i částečně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, neboť rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 28.08.2024, sp. zn. I.ÚS 2216/23). Odvolací soud proto rozhodl, že žalobce má proti žalované právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů na řízení.

46. Výše nákladů řízení žalobce před soudy obou stupňů sestává ze soudního poplatku za žalobu ve výši 6 000 Kč, dále z mimosmluvní odměny advokáta žalobce stanovené z tarifní hodnoty předmětu řízení. Předmětem řízení, který tvoří tarifní hodnotu sporu, v němž žalobce ve výsledku uspěl, byl žalobní požadavek na náhradu na náhrady nákladů trestního řízení ve výši 129 228 Kč, dále požadavek na náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 70 000 Kč a náhrada nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu ve výši 138 000 Kč, celkem tak tarifní hodnota sporu činila 337 228 Kč. Z této tarifní hodnoty činí mimosmluvní odměna advokáta částku 9 660 Kč za každý úkon právní služby [§ 7 bod 5., § 8 odst. 1 advokátního tarifu]. V řízení vedeném před soudy obou stupňů vykonal advokát žalobce celkem 14,5 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, podání repliky dne 14. 11. 2023, vyjádření ze dne 18. 3. 2024 k výzvám soudu, účast na jednání dne [datum], [datum] a [datum]). Odvolací soud posoudil jako účelné i úkony vyjádření k výzvě soudu dne 29. 11. 2023 a 17. 6. 2024, 24. 9. 2024 a 17. 10. 2024 z důvodú namítaných žalobcem. Žalobci náleží dále odměna 3 úkony právní služby za účinnosti advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (sepis odvolání , vyjádření k odvolání žalované a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] a [datum]- § 11 odst.2 písm.f advokátního tarifu).Dále advokátovi žalobce náleží 11 paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po 300 Kč připadající na jednotlivé úkony právní služby provedené v řízení nalézacím i odvolacím (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024) a 4 náhrady po 450 Kč podle advokátního tarifu ve znění účinném po 1. 1. 2025. Součástí náhrady nákladů řízení je i náhrada 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 30 485,70 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem tak náhrada nákladů řízení vedeného před soudy obou stupňů činí 175 655,70 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., platební místo dle § 149 o. s. ř.

Poučení