27 C 137/2023 - 327

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] jednající [Jméno žalované], IČO: [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 986 292 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 271 057 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 271 057 Kč od 26. 5. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do požadavku žalobce na zaplacení 715 235 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 715 235 Kč od 26. 5. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 029,20 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1) Žalobce se žalobou podanou dne 3. 7. 2023 domáhal po žalované zaplacení 1 036 292 Kč s příslušenstvím, jako náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“). Konkrétně požadoval náhradu škody ve výši 248 292 Kč představující výdaje na obhajobu, náhradu nemajetkové újmy ve výši 138 000 Kč za nezákonnou vazbu, náhradu škody na zdraví ve výši 50 000 Kč a 600 000 Kč coby náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalobce vedené u [jméno FO] pod sp. zn. [Anonymizováno] (předtím [Anonymizováno]). Žalobce uvedl, že na základě usnesení policejního orgánu ze dne 28. 8. 2012 bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1 a odst. 5 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoník (dále jen „trestní zákoník“) spáchaný formou účastenství dle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Usnesením [adresa] ze dne 31. 8. 2012 byl vzat do vazby, která započala dne 28. 8. 2012 v 11.22 hodin. Dále dne 22. 11. 2012 bylo rozšířeno trestní stíhání žalobce pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku ve stádiu pokusu spáchaného ve spolupachatelství. Dne 28. 11. 2012 byl žalobce z vazby propuštěn. Rozsudkem [jméno FO] ze dne 17. 2. 2015 čj. [Anonymizováno], byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání, o němž Vrchní soud v [jméno FO] rozhodl usnesením ze dne 16. 10. 2015 tak, že rozsudek [jméno FO] zrušil s tím, že ohledně skutků 1A a 1B (zločin zpronevěra podle § 206 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku) věc vrátil podle § 260 trestního řádu státnímu zástupci k došetření a ohledně skutků uvedených pod body 2 až 5 (přečiny podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku) věc vrátil k [jméno FO], aby jí znovu projednal a rozhodl. Rozsudkem [jméno FO] ze dne 6. 10. 2016 byl žalobce částečně uznán vinným a částečně byl obžaloby zproštěn. [jméno FO] usnesením ze dne 14. 2. 2019 vyslovil, že se žalobce ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil. Žalobce se domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené totožným nezákonným tr. stíháním v řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. [Anonymizováno] (u [jméno FO] rozsudek ze dne 14. 7. 2022, č. j. [Anonymizováno]). Žaloba byla zamítnuta pro předčasnost, neboť nebyla žalobci zřejmá informace o skončení trestního stíhání. Žalobce se následně obrátil na [adresa] a [Anonymizováno] s žádostí o sdělení stavu trestního řízení. Dne 24. 10. 2022 obdržel informaci, že dne 15. 4. 2017 policejní orgán usnesením č. j. [adresa] odložil věc dle § 159a odst. 1 tr. řádu. Vyloučenou věc pro podezření ze spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 tr. zákoníku byla taktéž odložena podle § 159a odst. 2 tr. řádu. Žalobce požadoval náklady vynaložené na obhajobu v uvedeném trestním řízení, neboť po celou dobu byl zastoupen obhájcem [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že finanční prostředky na obhajobu žalobce vynaložila [jméno FO]. Tyto náklady žalobce [jméno FO] posléze uhradil. Dále žalobce požadoval odškodnění za nemajetkovou újmu spočívající v tom, že strávil 92 dnů neoprávněně ve vazbě, za což požaduje částku 138 000 Kč (92x 1 500 Kč). V tomto směru uvádí, že byl vzat do vazby z důvodu zahájení trestního stíhání pro zvlášť závažný zločin zpronevěry dle § 67 písm. b) trestního řádu. Žalobce byl následně odsouzen za mírnější trestný čin, pro který by nebyla vazba ani postup Policie ČR vůbec důvodný. Vazba žalobce trvala tři měsíce, přičemž tyto tři měsíce byl žalobce omezen na svém právu na pohyb a soukromí, pociťoval stres, nejistotu a úzkost. V důsledku stresujících událostí z CPZ, pobytu ve vazbě žalobce trpěl dlouhou dobu nespavostí. Měl strach o rodinu a děti. Stres byl umocněn nepřístojným chováním vězeňské služby a způsobem jejich komunikace. Na jeho psychický stav negativně působily rovněž opakované osobní prohlídky, nepříjemné eskorty policií k výslechům a kontrolám zabavených dokumentů a stresující prostředí cely samotné. Až po opakovaných urgencích obhájce obdržel prášky na spaní, které užíval do konce roku 2012. Nespavost se mu nepravidelně vrací dodnes. Ve vazbě se mu taktéž zhoršil zrak, neboť byl umístěn ve sklepní cele, ze které mohl vycházet pouze na 1 hodinu denně. Prostor nebyl dostatečně osvícen. Dále žalobce požadoval náhradu škody na zdraví ve výši 50 000 Kč, jež spatřuje v tom, že již před vzetím do vazby byl v péči na oddělení [Anonymizováno] [adresa], neboť trpěl bolestmi páteře v důsledku degenerativního onemocnění [Anonymizováno]. Lékař vazební věznice [jméno FO] předepsal žalobci na bolest léky, rehabilitace a provedl obstřik páteře. Žalobce opakovaně žádal o povolení zdravotních pomůcek ve vazební věznici. V důsledku vazby došlo u žalobce ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Dále požadoval žalobce náhradu nemajetkové újmy v penězích, a to v souvislosti se samotným trestním stíháním a to v částce 480 000 Kč, neboť trestní stíhání mělo dopad na psychiku žalobce, neboť o tr. stíhání věděla rodina, blízcí přátelé a kvůli domovní prohlídce i sousedé. Trestní stíhání poškodilo i jeho společenské postavení, přestali ho zdravit sousedé, vnímal vyčítavé pohledy svých dlouholetých kamarádů. V průběhu tr. stíhání mu byly rovněž odposlouchávány telefonní hovory. Žalobce byl rovněž zcela nepřiměřenou formou zadržen zásahovou jednotkou, a to na frekventovaném místě jeho bydliště. Rovněž v důsledku toho, že obžaloba byla podána a celé trestní řízení bylo vedeno pro zločin zpronevěry, bylo se žalobcem zacházeno přísněji, než za situace, kdyby byl stíhán pouze pro přečin, pro který byl nakonec také odsouzen. Dále uvedl, že mu vznikla újma i z nepříjemné domovní prohlídky. Od pobytu ve vazbě po dobu celého tr. řízení žalobce sužovaly deprese, kvůli nimž vyhledal psychiatrickou pomoc a začal užívat antidepresiva. Rovněž družce žalobce se zhoršil psychický stav a taktéž se zhoršila finanční situace rodiny, která přetrvává dodnes. Do doby tr. stíhání žil běžným rodinným životem s družkou [jméno FO] a dvěma malými dětmi. Kauza měla negativní vliv i na sousedské vztahy a vztahy uvnitř širší i užší rodiny, které se nepodařilo napravit dodnes. Po propuštění z vazby s žalobcem přestalo komunikovat několik osob z jeho blízkého okolí. Žalobci byly rovněž vydány zabavené věci, mj. PC a další dokumenty, až dne 7. 2. 2018. Žalobce dlouhodobě budoval pozici na trhu v oboru zakázkových interiérů ve společnosti [právnická osoba], [právnická osoba] což bylo tr. řízením znehodnoceno, mnohé kontakty nenávratně ztratil. Trestním řízením byly ovlivněni i bývalí zaměstnanci [právnická osoba], se kterými měl žalobce dobré vztahy. Až do ledna 2014 se mu nepodařilo najít zaměstnání. Poté nastoupil do společnosti [právnická osoba], avšak i při aktivitách této společnosti se setkává s odstupem osob ze svého působení ve společnosti [právnická osoba]. Nárok uplatnil u žalované dne 25. 11. 2022, žalovaná nárok do dne podání žaloby nevyřídila. 2) V replice žalobce uvedl, že v návaznosti na rozsudek [jméno FO] ze dne 14. 7. 2022 požádal OSZ pro [adresa] dne 4. 10. 2022 o sdělení stavu tr. řízení. Dne 24. 10. 2022 mu sdělili, že dne 15. 4. 2017 došlo usnesením policejního orgánu pod č. j. [adresa], k odložení věci dle § 159a odst. 1 trestního řádu. Zároveň z uvedeného trestního řízení byla dne 15. 4. 2017 vyloučena trestní věc podezření ze spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 tr. zákoníku, která byla následně vedena pod č. j. [Anonymizováno]. I v této věci došlo dne 13. 3. 2018 k odložení věci usnesením Policie ČR, č. j. [Anonymizováno], a to podle § 159a odst. 2 tr. řádu. Tehdy se poprvé dozvěděl o pravomocném skončení trestní věci. Dále uvedl, že ve věci jeho spoluobviněného [jméno FO] [jméno FO] ve svém rozhodnutí ze dne 13. 1. 2023, č. j. [Anonymizováno], neměl nároky za promlčené. Při jednání soudu žalobce upřesnil, že se nedomáhá odškodnění za nepřiměřenou délku řízení ani odškodnění z jakéhokoliv nesprávného úředního postupu. 3) Soud vyzval žalobce dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání, zda se domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 600 000 Kč za nezákonné trestní stíhání pro trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, za nezákonné trestní stíhání pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku či zda se domáhá odškodnění z obou trestních stíhání, dále k jakým dopadům do osobnostní sféry žalobce došlo, a to ve vztahu k trestnímu stíhání či k jednotlivým skutkům vymezeným v obžalobě ve vztahu ke spáchání tr. činu podvodu, které měl žalobce vymezit, a aby doplnil tvrzení a označil důkazy k prokázání dopadů do osobnostní sféry jeho života způsobené nezákonnou vazbou. Rovněž měl doplnit tvrzení a označit důkazy prokázání k účelnosti a uskutečnění porad s obhájcem. Žalobce uvedl, že se domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 600 000 Kč za trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 5 tr. zákoníku. V důsledku stresující události způsobené pobytem žalobce na CPZ a následně ve vazbě trpí dosud nespavostí. Stres byl umocněn nepřístojným chováním ze strany Vězeňské služby a způsobem jejich komunikace. Na jeho psychický stav působily neustále se opakující osobní prohlídky, kdy byl často eskortován k vyšetřovacím úkonům Na nespavost dostal prášky až po opakovaných urgencí jeho obhájce, které užíval až do konce roku 2012. Nespavost se mu vrací nepravidelně dodnes a občas je nucen užít prášky na spaní. Pobyt v cele rovněž prohloubil jeho chronické problémy se zády, neboť od dětství má nemocnou páteř. Jako prevenci bolesti musí spát na zdravotní matraci, o kterou opakovaně žádal, ale nebyla mu umožněna. Léky a obstřiky mu byly umožněny až po 18. 10. 2012. Ve vazbě se mu rovněž zhoršil zrak, neboť byl umístěn ve sklepní cele, ze které mohl vycházet na jednu hodinu denně, a byla nedostatečně osvícena. Taktéž byl nucen vyhledat psychiatrickou pomoc a začít užívat [Anonymizováno]. Újma mu vznikla i v důsledku nepříjemné domovní prohlídky, která byla vedena způsobem přepadového komanda se samopaly. V době vazby se družka musela sama starat o jejich dvě nezletilé děti a o jeho matku. Došlo ke zhoršení psychického stavu jeho družky a finanční situace rodiny. Situace měla negativní dopad i na vztah se sousedy a širší rodinou, přičemž některé vztahy se nepodařilo napravit dodnes. Po propuštění z vazby s žalobcem přestalo komunikovat několik osob z jeho blízkého okolí. Do ledna 2014 byl zcela bez příjmů, nemohl sehnat práci na plný úvazek kvůli klasifikaci trestného činu, přičemž musel průběžně platit enormní náklady za obhajobu. K tomu přispělo i zabavení PC při domovní prohlídce, čímž ztratil kontakty. PC mu byly vráceny až 7. 2. 2018. Od ledna 2014 navázal spolupráci se společností [právnická osoba]. Pro srovnání žalobce odkázal na rozhodnutí [jméno FO] sp. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. K nezákonné vazbě uvedl, že koluzní vazba na něj byla uvalena kvůli přísnějšímu tr. činu, než pro který byl ve výsledku odsouzen. Jeho rodinní příslušníci museli čelit nepříjemným dotazům z okolí. Porady s obhájcem byly ve všech případech důvodné, týkaly se zahájeného trestního stíhání. Cílem bylo ukončení trvání vazby žalobce v co nejkratší době. Na poradách řešili důvody vazby, propuštění z vazby a jednotlivé vyšetřovací úkony, například výslechy svědků a přípravu na ně. Dále soud vyzval žalobce dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně úhrady nákladů obhajoby jeho družce [jméno FO], která obhajné hradila. Dle žalobce jeho družka uhradila náklady obhajoby ve výši 497 781 Kč do konce roku 2020. Dále doplnil, že dne 23. 7. 2013 se konal jeho výslech. S tímto úkonem vzniklo i cestovné a ztráta času cestou. Před výslechem byla třeba porada s žalobcem. Dne 18. 11. 2013 měl konat výslech svědkyně [jméno FO]. Obhájce se k tomuto výslechu dostavil, ale výslech se nekonal, o čemž obhájce nebyl dopředu, vyrozuměn. Vznikl mu tak nárok na náhradu za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, ale setrval na původním žalobním návrhu. 4) Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Nesporovala, že u ní žalobce uplatnil žalované nároky dne 25. 11. 2022. Jeho žádost projednala dne 19. 10. 2023 s tím závěrem, že jeho nároky jsou promlčené. Rovněž uvedla, že již dříve řešila žádost o odškodnění žalobce, kterou rovněž zamítla pro promlčení. Následně bylo u zdejšího soudu vedeno řízení pod sp. zn. [Anonymizováno], které skončilo pravomocným zamítnutím žaloby pro předčasnost, neboť nebyla informace o tom, že by v této části bylo trestní stíhání pravomocně skončeno. Rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem [jméno FO] ze dne 14. 7. 2022, č. j. [Anonymizováno]. Uvedla, že poté, co byla věc usnesením Vrchního soudu v [jméno FO] ze dne 16. 10. 2015 vrácena k došetření, ve věci byly zahájeny nové úkony trestního řízení pro tr. čin dle § 240 odst. 1, 2 tr. zákoníku a po obdržení znaleckého posudku byla věc postoupena na OSZ pro [adresa] z důvodu věcné příslušnosti. Následně bylo dne 18. 4. 2017 rozhodnuto podle § 159a odst. 1 tr. řádu o odložení věci. Zbývající část věci byla dne 15. 4. 2017 vyloučena k samostatnému projednání a usnesením ze dne 13. 3. 2018, č. j. [Anonymizováno], odložena pro promlčení. Dne 21. 10. 2022 státní zástupce sdělil žalobci, že trestní řízení pro bylo výše uvedeným usnesením policejního orgánu odloženo. Zahájení trestního stíhání pro zvlášť závažný zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku bylo ze strany státního zastupitelství a policejního orgánu považováno za nicotné, a to již rozhodnutím Vrchního soudu v [jméno FO] ze dne 16. 10. 2015, který tuto část obžaloby vrátil státnímu zástupci k došetření. Současně uvedl, že mají být pro uvedený skutek zahájený nové úkony trestního řízení a vydáno nové usnesení o zahání trestního stíhání. Aktuálně řešená část trestního stíhání žalobce tak byla pravomocně skončena již usnesení Vrchního soudu v [jméno FO] ze dne 16. 10. 2015. Ve zbytku žalovaná sporovala existenci všech předpokladů odpovědnosti státu za škodu. K výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žalovaná doplnila, že dle ní je rozhodný okamžik pro počátek běhu promlčecí lhůty ve vztahu ke skutkům 1/a a 1/b v obžalobě týkající se zpronevěry, pro které byl žalobce trestně stíhán, je třeba považovat 16. 10. 2015, tedy nabytí právní moci usnesení Vrchního soudu v [jméno FO], kterým došlo k vrácení věci k došetření státnímu zástupci. 5) Usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 6. 2024, č. j. 27 C 137/2023–246,[Anonymizováno]byla žaloba co do požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za způsobenou škodu na zdraví ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím odmítnuta, což bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2024, č. j. 15 Co 240/2024–273. Usnesení nabylo právní moci 8. 8. 2024. 6) Mezi účastníky řízení. bylo nesporné, že žalobce uplatnil žalované nároky předběžně u žalované dne 25. 11. 2022. Žalovaná vyjádřila zamítavé stanovisko dne 19. 10. 2023. 7) Soud ve věci provedl dokazování v následujícím rozsahu a na jeho základě či na základě shodných tvrzení stran učinil tato skutková zjištění: 8) Usnesením Policie ČR, [jméno FO] ze dne 28. 8. 2012, č. j. [adresa], bylo mj. zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze zvlášť závažného zločinu zpronevěry dle § 206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zkn., spáchaného ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zkn. Žalobce udělil plnou moc obhájci [tituly před jménem] [jméno FO] dne 30. 8. 2012. Dne 28. 8. 2012 proběhla u žalobce domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor (osobní vozidlo žalobce). Usnesení [jméno FO] z 20. 9. 2012 byla zamítnuta stížnost žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Usnesení policejního orgánu z 22. 11. 2012, č. j. [adresa], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření z přečinu podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1, 3, tr. zkn., dílem dokonaného s dílem ve stadiu pokusu dle ustanovení § 21 odst. 1 tr. zkn., spáchaného ve spolupachatelství dle ustanovení § 23 tr. zkn. Proti usnesení žalobce taktéž podal stížnost prostřednictvím obhájce [tituly před jménem] [jméno FO]. Stížnost byla zamítnuta usnesením [jméno FO] z 25. 1. 2013, č. j. [Anonymizováno]. Usnesením Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno] z 15. 1. 2013 byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce proti příkazu soudce [adresa] k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor. Žalobce byl zadržen s předchozím souhlasem [jméno FO] dne 28. 8. 2012. Dne 31. 8. 2012 se konalo vazební zasedání u [adresa], kterého se účastnil mj. obhájce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO]. V jeho závěru bylo vyhlášeno usnesení č. j. [Anonymizováno], kterým byl žalobce vzat do vazby z důvodu uvedených v § 67 písm. b) tr. ř., vazba se započítává dnem a hodinou zadržení, tj. 28. 8. 2012 v 11:22 hod. Usnesením [jméno FO] z 19. 9. 2012, č. j. [Anonymizováno], byla stížnost žalobce proti usnesení o vzetí do vazby, kterou podal jeho obhájce, zamítnuta. Dne 21. 9. 2012 [jméno FO] podala stížnost proti zajištění majetku. Dne 23. 11. 2012 podal státní zástupce z [jméno FO] návrh na rozhodnutí o změně důvodu vazby s tím, že je nově dán důvod vazby v § 67 písm. c) tr. ř. Návrh byl zamítnut. Žalobce byl dne 28. 11. 2012 ve 12:30 hod. propuštěn z vazby na svobodu. Dne 26. 11. 2012 proběhl výslech žalobce v čase 10:50–11:08 hod., přítomen byl obhájce [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 26. 11. 2012 proběhl výslech spoluobviněného [jméno FO] 26. 11. 2012 od 12:00 – 12:14 hodin. Dne 23. 10. 2013 proběhl výslech svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] v čase 11:00–12:31 hod., přítomen obhájce [tituly před jménem] [jméno FO]. V jejím výslechu bylo pokračováno dne 7. 11. 2013 od 12:42 hod. do 13:55 hod., přítomen obhájce [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 13. 11. 2013 proběhl výslech svědka [jméno FO] v čase 9:10-9:50 hod., přítomna byla [tituly před jménem] [jméno FO] v substituci za [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 8. 11. 2013 byl [tituly před jménem] [jméno FO] vyrozuměn o tom, že se má dne 18. 11. 2013 ve 12 hod. konat výslech [jméno FO] [Anonymizováno]. Dne 26. 11. 2013 proběhl výslech svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] v čase 11:22-11:48 hod., přítomen obhájce [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 25. 11. 2013 proběhl výslech svědkyně [jméno FO] v čase 10:11–10:55 hod., dne 20. 9. 2012 výslech svědka [jméno FO] v čase 12:30 - 13:08 hod., dne 20. 9. 2012 výslech svědka [jméno FO] v čase 11:45-12:19 a výslech svědkyně [jméno FO] v čase 9:00 do 11:25 hod. Dne 27. 2. 2013 vyslechnuta svědkyně [jméno FO] v čase od 9:00 do 10:43 hod., přítomen obhájce žalobce. Dne 7. 3. 2013 v čase 9:23 až 10:45 hod. vyslechnuta svědkyně [jméno FO], přítomen [tituly před jménem] [jméno FO], dne 4. 12. 2012 vyslechnut svědek [jméno FO] od 9:00 do 9:54 hod, přítomen obhájce žalobce. Dne 5. 10. 2012 v čase od 10:13 do 11:06 hod. vyslechnut svědek [jméno FO], přítomen obhájce. Dne 5. 10. 2012 vyslechnut svědek [jméno FO] v čase 13:03–14:10 hod., v čase 11:24–11:48 hod. svědek [jméno FO], vždy přítomen obhájce žalobce. Dne 4. 10. 2012 vyslechnut svědek [jméno FO] v čase 7:50-9:00 hod., přítomen obhájce žalobce. Dne 11. 10. 2012 vyslechnut svědek [jméno FO] v čase 7:57-8:30 hod., přítomen obhájce žalobce. Dne 4. 10. 2012 vyslechnut svědek [Anonymizováno] [Anonymizováno] od 9:00 do 9:52 hod, přítomna [tituly před jménem] [jméno FO], téhož dne vyslechnut svědek [jméno FO] v čase 13:04–13:27 hod., taktéž [tituly před jménem] [jméno FO] přítomna. Z výslechu svědka [jméno FO] téhož dne se [Anonymizováno] [jméno FO] omluvila. Dne 25. 9. 2012 od 9:30 hod. do 14.55 hod. proběhlo rozpečetění obálek, za žalobce přítomna [tituly před jménem] [jméno FO]. Usnesením [adresa]. 9. 2013 byla zamítnuta stížnost ze dne 15. 7. 2013 proti usnesení policejního orgánu z 6. 6. 2013, kterými policejní orgán rozhodl o vydání věci a dokumentů zajištěných při domovních prohlídkách v rodinném domě, protože měly být vydány společnosti [právnická osoba], usnesení bylo ke stížnosti mimo jiné žalobce zrušeno rozhodnutí policejního orgánu a současně bylo uloženo policejnímu orgánu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Dle odůvodnění stížnost podal žalobce prostřednictvím obhájce. Dne 31. 10. 2012 od 8:54 do 14.00 hod. proběhlo rozpečetění obálek. Úkonu byl přítomen žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO] v čase 9.17 – 10.40 hod. Dne 12. 10. 2012 vyslechnut svědek [jméno FO] v čase 13:12–13:50 hod., účastnila se [tituly před jménem] [jméno FO]. Usnesením ze dne 8. 11. 2012 byla zamítnuta žádost žalobce o propuštění z vazby. Vazebního zasedání o rozšíření vazebních důvodů dne 27. 11. 2012 u [adresa] v čase 10:50–12:30 hod. se účastnila [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 26. 11. 2012 byl vyslechnut žalobce v čase 10:50–11:08 hod. Dne 4. 12. 2012 proběhl výslech svědka [jméno FO] v čase 9:00–9:54 hod., přítomna [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 5. 12. 2013 od 9:00 do 11:30 hod. obhájce žalobce prostudoval spis. Dne 30. 1. 2014 podalo [jméno FO] k [jméno FO] obžalobu mj. na žalobce, kterou mu bylo kladeno pod bodem 1) obžaloby zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zkn., u obv. [jméno FO] ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zkn., pod bodem 2) – 5) obžaloby přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zkn. spáchaný ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zkn. dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu. Ke dni 23. 6. 2014 měl žalobce v rejstříku trestů jeden záznam od [adresa] z 10. 6. 1992, sp. zn. [Anonymizováno], trestný čin podle § 185 odst. 1 tr. zák., § 55 odst. 1a) zákona č. 140/1961 Sb., trest propadnutí věci, zahlazeno ze zákona. Dle nepravomocného rozsudku [adresa] ve věci [Anonymizováno] ze dne 20. 5. 2014 byl žalobce uznán vinným ze spáchání trestného činu zvýhodňování věřitele dle § 256a) odst. 1, 2 tr. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2009 a odsouzen byl k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu dva roky. Trestní věc se týkala společnosti [právnická osoba], kde žalobce vystupoval jako jediný jednatel. Usnesením [Anonymizováno] z 15. 11. 2010 v trestní věci žalobce, která byla vedena pro spáchání trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení, na zdravotním pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. a pro poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák., škoda měla být způsobena věřitelům [podezřelý výraz], [adresa], [Anonymizováno] v celkové výši 1 074 000 Kč, byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření. V této jiné věci byla následně podána znovu obžaloba a věc vedena pod sp. zn. [Anonymizováno]. Dne 20. 8. 2014 se konalo v posuzovaném řízení hlavní líčení u [jméno FO], přítomen byl pan obhájce [tituly před jménem] [jméno FO], hlavní líčení zahájeno v 9:00 hod., skončeno v 18:00 hod. Další hlavní líčení dne 21. 8. 2014 v čase 8:45–16:10 hod., dne 22. 8. 2014 v čase 9:30-14:34 hod., dne 1. 10. 2014 v čase 13:00–17:00 hod., dne 2. 10. 2014 v čase 9:00–15:50 hod., dne 26. 11. 2014 v čase 9:00–13:00 hod., dne 7. 1. 2015 v čase 9:00–11:00 hod., dne 17. 1. 2015 v čase 9:00–13:30 hod. Do spisu bylo založeno usnesení [jméno FO] z 3. 9. 2014, sp. zn. [Anonymizováno], ve věci vedené u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] byl napadený rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Při hlavním líčení dne 17. 2. 2015 byl mj. vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. Usnesením Vrchního soudu v [jméno FO] ze 16. 10. 2015, č. j. [Anonymizováno], byl z podnětu odvolání městského státního zástupce napadený rozsudek byl v celém rozsahu zrušen a věc byla ohledně skutků uvedených v bodech 1/A a 1/B napadeného rozsudku vrácena státnímu zástupci k došetření, dále byla věc ve skutcích pod bodech 2, 3, 4, 5 vrácena [jméno FO], aby ji znovu projednal a rozhodl. Dle lustrace žalobce v [Anonymizováno] probíhalo proti žalobci řízení, a to rozhodnutí 28. 1. 2009, sp. zn. [právnická osoba], zastaveno podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. pro § 9 odst. 2, § 148 odst. 1, 2, 3 písm. c), pak je tady řízení u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno], rozhodnuto 15. 11. 2010, vráceno zástupci, dále rozhodnutí z 22. 9. 2010, sp. zn. [Anonymizováno] u [Anonymizováno], poznámka zproštěn, pro § 126 tr. zkn. Dále řízení vedené u [Anonymizováno] z 28. 5. 2013, sp. zn. [Anonymizováno] a teda tady to nové bylo pod sp. zn. [Anonymizováno] zproštěn podle § 226 písm. a) tr. ř. pro § 147 odst. 1, § 256 odst. 1 písm. a), odst. 3 zase u [Anonymizováno]. Věc vedená u [jméno FO] pod sp. zn. [Anonymizováno] s tím, že 21. 1. 2014 byla podána obžaloba. Dále je tady řízení vedené u [Anonymizováno] [adresa], sp. zn. [Anonymizováno], je tam poznámka, že zproštěn § 226 písm. b) tr. ř. pro § 256a) odst. 1, 2. Rozsudkem [jméno FO] z 6. 10. 2016 byl mj. žalobce uznán vinným pro spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zkn. ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zkn. a byl odsouzen k trestu odnětí svobody jeden rok s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 24 měsíců, pod bodem III rozsudku byl žalobce zproštěn podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby [jméno FO] ze dne 21. 1. 2014 pro skutek, jež se měl dopustit společně s obž. [jméno FO] kvalifikovaným jako přečin podvodu podle § 20 odst. 1, 3 tr. zkn. ve spolupachatelství, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný [Anonymizováno]. Rozsudek nabyl právní moci a byl vykonatelný 21. 1. 2017. Dle usnesení [jméno FO] ze 14. 2. 2019 se žalobce osvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení, v právní moci 14. 2. 2019 (viz obsah spisu [jméno FO] sp. zn. [Anonymizováno] a sp. zn[Anonymizováno] vč. vyrozumění o výslechu [jméno FO] ze dne 8. 11. 2013, stížnosti proti zajištění majetku z 21. 9. 2012). 9) Usnesením Policie ČR, [adresa] ze dne 18. 4. 2017, č. j. [adresa], byla dle § 159a odst. 1 trestního řádu byla trestní věc odložena. Usnesení nebylo zasláno žalobci (viz. usnesení policejního orgánu č. j. [adresa]). 10) [adresa] sdělilo žalobci v podání ze dne 21. 10. 2022, že usnesením policejního orgánu pod č. j. [adresa], došlo k odložení věci dle § 159a odst. 1 tr. řádu. Zároveň z trestního řízení byla dne 15. 4. 2017 vyloučena trestní věc podezření ze spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 tr. zákoníku, která byla následně vedena pod č. j. [Anonymizováno]. I v této druhé věci došlo dne 13. 3. 2018 k odložení věci usnesením PČR č. j. [Anonymizováno], a to podle § 159a odst. 2 tr. řádu z důvodu § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu. V trestních věcech tak již není vedeno trestní řízení (viz. sdělení o stavu trestního řízení z 21. 10. 2022 od [adresa]). 11) Dne 7. 2. 2018 byly [jméno FO] vráceny dva stolní počítače zajištěné při domovní prohlídce dne 28. 8. 2012 (viz. předávací protokol z 7. 2. 2018). 12) Žalobce měl ve vazbě následující návštěvy advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] či za něj [tituly před jménem] [jméno FO] ve dnech: 3.9.2012- od 14:15 do 15:35 hod., 6.9.2012 - od 09:00 do 10:57 hod., 12.9.2012 - od 14:00 do 16:35 hod., 18. 9. 2012 – od 08:54 hod. do 10:45 hod., 24.9.2012 – od 16:37 hod. do 19:13 hod., 24.9.2012 – od 16:38 do 19:13 hod., 2.10.2012 – od 08:41 do 10:30 hod., 4.10.2012 – od 14:17 do 15:30 hod., 11.10.2012 – od 16:15 do 19:15 hod., 19.10.2012 – od 8:55 do 10:42 hod., 25.10.2012 – od 15:09 do 16:49 hod., 1.11.2012 – od 13:35 do 14:51 hod., 8.11.2012 – od 12:50 do 14:34 hod., 15.11.2012 – od 15:25 do 16:59 hod., 22.11.2012 – od 14:55 do 16:52 hod., 26.11.2012 – od 09:38 do 12:35 hod. Rovněž dne 26. 11. 2012 od 10:50 do 12:35 hod. žalobce navštívil advokát [jméno FO] (viz. potvrzení o návštěvách žalobce z 23. 4. 2024 od [právnická osoba], [jméno FO]). 13) [tituly před jménem] [jméno FO] potvrdil uskutečnění všech účtovaných porad s žalobcem. Jejich předmětem bylo vzetí do vazby, důvody vazby, výslechy svědků, propuštění žalobce z vazby a jiné vyšetřovací úkony (viz. prohlášení o uskutečněných úkonech obhajoby ze dne 8. 4. 2024). 14) [právnická osoba] vystavila [jméno FO] fakturu č. [hodnota] na 186 122,40 Kč se splatností dne 29. 10. 2012, na kterou bylo uhrazeno 90 000 Kč zálohově, dále fakturu č. [hodnota] se splatností dne 17. 12. 2012 na částku 95 043 Kč za poskytnuté právní služby při obhajobě žalobce za období od 15. 10. 2012 do 30. 11. 2012, fakturu č. [hodnota] za poskytnuté právní služby při obhajobě žalobce v období 3. 12. 2012 do 29. 3. 2013 se splatností 18. 4. 2013 na částku 49 160,30 Kč, fakturu č. [hodnota] za poskytnuté právní služby při obhajobě žalobce v období od 22. 5. 2013 do 13. 11. 2013 se splatností 29. 11. 2013 na částku 69 093,40 Kč, fakturu č. [hodnota] za poskytnuté právní služby při obhajobě žalobce v období od 18. 11. 2013 do 26. 3. 2014 se splatností 10. 4. 2014 na částku 98 361,50 Kč, fakturu č. [hodnota] za poskytnuté právní služby při obhajobě žalobce se specifikací úkonů za období od 30. 8. 2012 do 15. 10. 2012 se splatností 29. 10. 2012 na částku 96 122,40 Kč, z čehož 75 000 Kč bylo zaplaceno zálohově (viz. faktura č. [hodnota], [Anonymizováno], doklad o přijetí platby č. [hodnota], doklad o přijetí platby č. [hodnota], doklad o přijetí platby č. [hodnota], faktura č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]). 15) [jméno FO] uhradila dne 16. 10. 2012 na účet [právnická osoba] částku 96 122,40 Kč, dne 10. 12. 2012 částku 50 000 Kč, dne 17. 12. 2012 částku 45 043 Kč, dne 19. 4. 2013 částku 49 160,30 Kč a 3. 9. 2012 částku 30 000 Kč (viz. výpis z účtu [jméno FO] pro [Anonymizováno], výpisy z účtu č. [hodnota] u [právnická osoba] ke dni 10. 12. 2012, 17. 12. 2012, 19. 4. 2013 a potvrzení [Anonymizováno] vydané na žádost [jméno FO]). Dne 19. 12. 2013 [právnická osoba] obdržel platbu 69 093,40 Kč od [jméno FO] (viz. výpis z účtu advokátní kanceláře ke dni 19. 12. 2013). 16) Dne 20. 9. 2024 [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta [právnická osoba] prohlásil, že ze strany žalobce (případně jeho partnerky [jméno FO]) byly veškeré právní služby ve věci obhajoby uhrazeny (viz. prohlášení ze dne 20. 9. 2024). 17) [jméno FO] prohlásila, že částka 497 781 Kč, kterou uhradila na nákladech obhajoby žalobce na účet obhájce jí byla žalobcem splacena dle předchozí dohody v hotovosti, a to v plné výši následovně: 10. 2. 2016 částku 200 000 Kč, 23. 4. 2019 částku 150 000 Kč a dne 31. 1. 2020 částka 147 781 Kč (viz. prohlášení [jméno FO] ze dne 28. 4. 2024). [jméno FO] potvrdila dne 11. 3. 2024, že uhradila ze svých výlučných finančních zdrojů za obhajobu žalobce obhájci faktury č. [hodnota], [Anonymizováno],[Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] (viz. čestné prohlášení vystavené paní [jméno FO] z 11. 3. 2024). [jméno FO] prohlásila dne 13. 5. 2020, že z finančních prostředků v jejím výlučném vlastnictví uhradila náklady na veškeré právní zastoupení žalobce, které byly vyfakturovány daňovými doklady, vystavenými [jméno FO]. Dále prohlásila, že veškeré jí vynaložené finanční prostředky na právní zastoupení žalobce v trestním řízení jí byly žalobcem uhrazeny (viz. čestné prohlášení [jméno FO] 13. 5. 2020). 18) [jméno FO], narozená [Anonymizováno], prohlásila dne 24. 9. 2024, že částka 69 093 Kč na úhradu faktury č. [hodnota] od [tituly před jménem] [jméno FO] za právní zastupování žalobce byla uhrazena dne 19. 12. 2013 z jejího bankovního účtu z technických a časových důvodů, přestože se jednalo o finanční prostředky partnerky mého syna [jméno FO], paní [jméno FO] (viz. čestné prohlášení ze dne 24. 9. 2024). 19) Žalobce se v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [Anonymizováno] domáhal odškodnění z titulu stejného nezákonného trestního stíhání. Žaloba byla zamítnuta pro předčasnost (viz. rozsudek [jméno FO] ze dne 14. 7. 2022, č. j. [Anonymizováno]). [Anonymizovaný odstavec] 21) Ve vazbě žalobce žádal o spací pytel na zvýšení tloušťky matrace. Byly mu předepisovány léky na bolest, uvolnění svalstva a kapky do očí. Dostal obstřiky (viz. žádost o povolení zdravotních pomůcek z 31. 10. 2012, potvrzení o poskytnutí zdravotní péče, výměnné poukazy). 22) Žalobce při svém účastnickém výslechu uvedl, že jeho zadržení a následná domovní prohlídka trvající několik hodin pro něj byla velmi stresující, viděla ji řada sousedů i jeho děti. Průběh zadržení nebyl přiměřený. Předtím byl sledován a odposloucháván. Ve vazbě byl první měsíc sám na sklepní cele. I při denním hodinovém propuštění byl sám, nemohl s nikým komunikovat. V cele byla plíseň, okno v úrovni chodníku bylo zamřížované, jídlo nebylo dobré. První měsíc neměl kontakt s rodinou, poté mu byly umožněny návštěv. Rodina jej podporovala, nicméně dopis od družky obdržel až po měsíci a půl. Informace o rodině měl od obhájce. V CPZ ležel na betonové posteli s minimální matrací, ale prakticky nespal z důvodu stresu. Ve vazbě se domáhal zdravotní matrace, ale nedostal ji. Asi po třech týdnech až měsíci se dostal k lékaři, kde asi dvakrát absolvoval obstřik na [Anonymizováno], následně užíval [Anonymizováno] a [Anonymizováno], do té doby [Anonymizováno] nikdy nebral. Nyní se k nim občas musí vrátit. Při opuštění cely byl vždy zkontrolován. Po vazbě vyhledal psychiatra z důvodu neustálého stresu, začal pobírat [Anonymizováno], která užívá dosud. Ve vazbě zhubl asi 15 kg. Po vrácení věci týkající se zpronevěry zpět k došetření ztratil povědomí o tom, co se děje. Policie jej nekontaktovala. Až po několika letech (časově neuměl zařadit, zda 2016 či 2017) obdržel předvolání z [adresa]. Mezitím obdržel dopis, že věc byla předána. Jednalo se o věc, kde byla zmíněna společnost [právnická osoba], což si myslel, že představuje pokračování kauzy týkající se zpronevěry. Poté se opět nic nedělo. Na jednu stranu byl v nejistotě ohledně toho, co se děje, ale zároveň byl na svobodě. Nechtěl proto do ní ničeho šťourat. Až když začali řešit odškodnění, obrátili se na policii s dotazem ohledně stavu věci. Domovní prohlídka byla oficiálně hlášená na obecním úřadě, tedy většina lidí o ní věděla. Setkal se s dotazy na trestní stíhání. Nejbližším sousedům, se kterými se předtím znali, situaci vysvětlili a užší vazby pokračují dál. Z užšího okruhu přátel a rodiny o nikoho nepřišel, z širšího ano. Se zaměstnanci, kteří pracovali v [právnická osoba], kontakt přerušil. V [právnická osoba] pracoval 15 let, zaměstnanci ho považovali za majitele, ale figuroval jako tichý společník, odkud byl odstaven v dubnu 2012 před vazbou. Byl společníkem ve společnosti [právnická osoba]., ale společnost se dostala v roce 2009 do insolvence. Jeho družka měla od roku 2009 společnost na výrobu řeziva. V době pobytu žalobce ve vazbě se rozhodla činnost společnosti ukončit. Po propuštění z vazby od roku 2013 se snažil prodat zásoby a začal se svým kolegou budovat novou firmu. Dosud pracuje pod společností [právnická osoba]. Při poradách ve vazbě se připravovali na úkony v trestním řízení. Náklady obhajoby hradila jeho družka. Po nepravomocném zproštění obžaloby se s obhájcem dohodli, že mezi žalobcem a jeho družkou musí dojít k vyrovnání, aby se mohli domáhat v budoucnu odškodnění. Závazek cca. půl milionu korun vyrovnal družce ve splátkách. Na první splátku si půjčil od své matky. V roce 2019 žalobce utrpěl [Anonymizováno], dostal peníze z pojistky, kterými uhradil další splátky. Uvedl, že si nepamatuje, že by proti němu bylo vedeno jiné trestní stíhání. V době posuzovaného řízení byl popotahovaný insolvenčním správcem za [právnická osoba]. Věc skončila u [Anonymizováno]. Ve všech případech byl nevinen. U [adresa] byla taktéž řešena trestní věc, kde mu bylo kladeno za vinu neoprávněného vyvedení směnky. V těchto věcech mu nehrozil velký trest a nepamatoval si jeho výši. Tato řízení ho stresovala minimálně (viz. účastnický výslech žalobce). 23) Družka žalobce [jméno FO] při svém výslechu uvedla, že má svůj vlastní bankovní účet, ale finance mají i společné, o náklady domácnosti se dělí. V den zadržení se žalobci nemohla dovolat, po příjezdu doma už bylo několik policistů se zbraněmi. Sedmiletého syna poslala k sousedům. Po jejich odjezdu neměla o žalobci žádné informace, navštívila ho asi po měsíci ve vazbě. Byl pohublý, nešťastný, říkal jí, že nemůže spát a bolí ho záda. Před vazbou problémy se spánkem neměl, dosud přetrvávají. Telefonický kontakt jim nebyl umožněn. V tu dobu rovněž řešila svou vlastní firmu, zastavila výrobu, řešila finance a jak bude platit obhájce. Spala velmi málo. Po propuštění z vazby žalobce užíval [Anonymizováno]. Bylo období, kdy došlo opět ke zhoršení jeho psychického stavu a léky musel opět pobírat. Uvedla, že v obci se jich vyptávali na trestní stíhání zejména sousedé. Nechtěla chodit ještě několik let po domovní prohlídce na společenské dětské akce, neboť tam přicházely dotazy na to, proč byl její partner ve vazbě. Ke zhoršení vztahu se sousedy nedošlo. Po vazbě jí žalobce pomáhal s její firmou [právnická osoba], byl v ní zaměstnán. Setkala se s narážkami od dodavatelů, odběratelů či klientů na trestní kauzu. Výdaje na obhajobu jí žalobce vrátil, protože se jednalo o její jedinou finanční rezervou v životě, a to ve třech splátkách, první asi 200 000 Kč v roce 2016, následně v 2019 a 2020, neboť žalobce dostal peníze z pojistky po úrazu. Celkem necelý půl milionu korun. Výsledek dalších trestních stíhání žalobce nevěděla ani jaký trest žalobci hrozil. V průběhu řízení jí byla zadržena nemovitost z důvodu trestního stíhání pro zpronevěru (viz. výslech svědkyně [jméno FO]). 24) Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněných nároků, jak jej soud níže podává, plně postačující. Z tohoto důvodu soud další důkazy neprováděl pro nadbytečnost. Důkazy založené žalobcem při posledním jednání soudu byla učiněna po koncentraci řízení, a proto taktéž nebyly provedeny. Skutkový závěr odpovídá jednotlivým skutkovým zjištěním, na které soud ve stručnosti odkazuje. 25) Po právní stránce posoudil soud věc takto: 26) Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/ stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“). Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 27) Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 28) Podle ust. § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. 29) Podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 30) Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou ust. § 14 zák. č. 82/1998 Sb., neboť u žalované předběžně uplatnila žalované nároky. 31) Soud se dále zabýval otázkou promlčení nároků k námitce žalované a uzavřel, že za situace, kdy nedošlo ke zproštění obžaloby nebo k zastavení trestního stíhání, byl rozhodujícím okamžikem pro běh promlčecí lhůty okamžik, kdy byla věc vrácena policejnímu orgánu k došetření, kdy se tedy věc dostala do stádia trestního řízení před sdělením obvinění (před § 160 odst. 1 trestního řádu) a usnesení o zahájení trestního stíhání tak bylo fakticky odstraněno. Tento okamžik musel předcházet rozhodnutí policejního orgánu o odložení věci dle § 159a trestního řádu, což se stalo v daném případě ve vztahu ke skutkům původně uvedeným v obžalobě pod body 1/A a 1/B usnesením policejního orgánu ze dne 18. 4. 2017, č. j. [adresa]. Vědomost žalobce o této skutečnosti byla totiž rozhodná pro počátek běhu promlčecích lhůt ohledně uplatněných nároků z hlediska aplikace § 32 odst. 1 a 3 OdpŠk. Jelikož prokazatelně žádné z těchto rozhodnutí (ani rozhodnutí státního zástupce o vrácení věci k došetření policejnímu orgánu, ani rozhodnutí policejního orgánu o odložení věci), nebylo žalobci doručeno a on se o tom nedozvěděl, nezačala mu promlčecí lhůta běžet (žalobce informaci o odložení věci prokazatelně dostal od příslušeného [Anonymizováno] až dne 24. 10. 2022). Jelikož žalobce k výzvě soudu dle § 118a o. s. ř. upřesnil, že se domáhá náhrady nemajetkové újmy za trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin zpronevěry, nárok není promlčen. Pouze ve vztahu k podvodu by bylo možné o promlčení nemajetkové újmy uvažovat. 32) Žalobce byl v rámci předmětného trestního stíhání stíhán pro více skutků obžaloby, a to nejzávažnější skutky 1/A a 1/B kvalifikované jako zločin zpronevěry, a pro méně závažné skutky pod body obžaloby 2, 3, 4, 5 kvalifikované jako přečin podvodu, přičemž trestní stíhání pro skutky 1/A a 1/B skončilo odložením věci usnesením policejního orgánu ze dne 18. 4. 2017, a trestní stíhání pro skutky 2, 3, 4 a 5 obžaloby skončilo rozsudkem [jméno FO] ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. [Anonymizováno], tak, že žalobce byl žalobce skutků 2 a 3 obžaloby uznán vinným a pro skutky 4 a 5 obžaloby zproštěn, nelze k odškodnění následků uvedeného trestního stíhání přistoupit jako k „celku“, jako k odškodnění jednoho nezákonného trestního stíhání, nýbrž ve vztahu k jednotlivým skutkům obžaloby, a to podle výsledku trestního řízení. Jak bylo konstatováno, žalobce se domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonného trestního stíhání pro skutky 1/A a 1/B posuzované jako zločin zpronevěry. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 zákona, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím. Jelikož provedeným dokazováním trestním spisem bylo prokázáno, že vůči žalobci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání pro zločin zpronevěry a následně byla věc odložena, odpovědnostní titul je dán. 33) K nároku na náhradu škody v podobě výdajů na obhajobu: 34) Dle shora citovaného ust. § 31 odst. 1 a 3 OdpŠk náhrada škody zahrnuje toliko náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu a že náklady zastoupení zahrnují účelně vynaložené náklady na hotové výdaje a odměnu za zastupování, jejichž výše se určí dle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/). 35) V rozsudku ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1325/2004, dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že „obviněný, který byl trestně stíhán pro více samostatných skutků (trestných činů ve vícečinném souběhu) a pravomocně uznán vinným pouze ze spáchání některých z nich, má zásadně vůči státu právo na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby v rozsahu odpovídajícím části odměny advokáta, která se vztahuje ke skutkům (trestným činům), pro které nebyl obviněný pravomocně uznán vinným.“ V rozsudku ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5369/2017, Nejvyšší soud ČR v poměrech tamní věci konstatoval, že „jelikož byla odměna advokáta sloučena (konzumována) do jedné částky odvíjející se od obvinění/obžaloby ze spáchání trestného činu (skutku) s nejvyšší trestní sazbou, žalobci škoda nevznikla, protože byl zproštěn obžaloby ve vztahu ke skutkům s nižší trestní sazbou a jeho obhájci proto nárok na obhajné (k těmto skutkům) vůbec nevznikl. Pokud tudíž nevznikla žalobci škoda, není založena ani odpovědnost státu za škodu ve smyslu OdpŠk.“. V rozsudku ze dne 11. 6. 2019, sp.zn. 30 Cdo 1415/2019, Nejvyšší soud ČR v poměrech tamní věci konstatoval, že„ neskončí-li trestní stíhání osoby, proti které bylo vedeno pro několik skutků spáchaných v souběhu pravomocným odsouzením za skutek, za nějž hrozil nejvyšší trest, a tento skutek byl rozhodný pro výpočet odměny obhájce dle § 12 odst. 5 advokátního tarifu, jde o náhradu účelně vynaložených nákladů za takové zastupování bez jejího snížení za skutky, za jejichž spáchání osoba byla odsouzena.“ 36) V případě žalobce došlo k situaci, že nebyl odsouzen za skutek, za nějž hrozil nejvyšší trest (u zpronevěry hrozil trest 5 – 10 let, u jednotlivých skutků podvodu trest 1 – 5 let) a tento skutek byl rozhodný pro výpočet odměny obhájce (za zpronevěru odměna za úkon 2 300 Kč, u podvodu za úkon 1 500 Kč dle § 10 odst. 3 písm. b), c) AT ve spojení s § 7 bod. 4 a 5 AT). V daném případě proto přísluší žalobci částka za jeden úkon 2 300 Kč. 37) V řízení bylo prokázáno, že obhájce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] vyúčtoval družce žalobce [jméno FO] celkem částku 497 597,90 Kč. Družka tuto částku obhájci uhradila (s tím, že faktura č. [hodnota] byla uhrazena z účtu [jméno FO], nicméně ta prohlásila, že se jednalo o výlučné prostředky [jméno FO]) mj. dle prohlášení samotného obhájce či výpisů z účtů. S ohledem na skutečnost, že trestní stíhání bylo zahájeno před 1. 1. 2014, pro vznik škody je třeba prokázat vznik dluhu (škody) a nikoliv pouhého závazku. Dalším dokazováním bylo prokázáno, že žalobce uhradil své družce veškeré výdaje na svou obhajobu (viz. prohlášení žalobce a družky a jejich výpovědi). Vykonání žalobcem účtovaných úkonů právní služby má soud rovněž za prokázané, ale pouze pro období od zahájení tr. stíhání (resp. převzetí obhajoby dne 30. 8. 2012) do 26. 3. 2014. Pro další období (a s tím spojené úkony právní služby) soud nemá prokázané, že obhájce fakturoval družce konkrétní úkony obhajoby, které nyní v řízení žalobce nárokuje (resp. chybí rozpis účtovaných úkonů). Jedná se proto o úkony ve dnech 20. 8. 2014, 21. 8. 2014, 22. 8. 2014, 1. 10. 2014, 2. 10. 2014, 26. 11. 2014, 7. 1. 2015 a 17. 1. 2015 (účasti na hlavních líčeních), u kterých žalobu zamítl z důvodu absence prokázání vzniku škody i před opakované poučení žalobce dle § 118a odst. 3 o. s. ř. 38) U úkonů obhajoby ve dnech 2. 6. 2016, 21. 6. 2016, 22. 6. 2016, 2. 8. 2016, 5. 10. 2016, 6. 10. 2016 (rovněž účasti na hlavních líčeních) není dán odpovědnostní titul státu a vznik škody, neboť řízení před soudem v tuto dobu probíhalo jen pro skutky tr. činu podvodu, u kterých byl žalobce odsouzen a částečně zproštěn obžaloby, nicméně by došlo k promlčení nároku (rozhodnutím VS v [jméno FO] ze dne 16. 10. 2015 byly skutky zpronevěry vrácena k došetření). Rovněž úkon ze dne 29. 11. 2012 – podání stížnosti proti usnesení o zahájení tr. stíhání se týká rozšíření trestního stíhání o skutky, ve kterých bylo spatřováno spáchání tr. čin podvodu. Z tohoto důvodu je žaloba nedůvodná i ve vztahu k těmto úkonům právní služby. 39) Dále soud nepřiznal žalobci odměnu za úkon konaný dne 18. 11. 2013 – dostavení se k výslechu svědkyně [jméno FO], který se nekonal. Žalobce ani před opakované poučení soudu neprokázal, že se obhájce k úkonu dostavil a měly by mu náležet alespoň náhrada za ztrátu času. V řízení bylo prokázáno pouze to, že se tento den měl výslech konat, ale zda obhájce skutečně dorazil už nikoliv. 40) Ve zbytku bylo provedení úkonů prokázáno, ale sporné zůstalo, zda odměna žalobci za tyto úkony náleží a případně v jaké výši. Soud shledal za účelné a v tomto rozsahu za důvodnou žalobu u následujících úkonů právní služby: 30.08.2012 - převzetí věci a příprava obhajoby dle § 11 odst. 1 písm. a) AT - 2 300 Kč 31. 8. 2012 - účast na vazebním zasedání dle § 11 odst. 1 písm. g) AT - 2 300 Kč 6. 9. 2012 - porada dle § 11 odst. 1 písm. c) AT - 2 300 Kč 18. 9. 2012 - porada dle § 11 odst. 1 písm. c) AT - 2 300 Kč 20. 9. 2012 - účast na výsleších svědků (v čase 9.00 - 13.08 hod.) dle § 11 odst. 1 e) AT – 6 900 Kč (3x 2 300 Kč) 21. 9. 2012 - stížnost proti zajištění majetku – 1 150 Kč (za podání stížnost náleží obhájci dle judikatury nikoliv odměna v plné výši, nýbrž ve výši úkonu podle advokátního tarifu (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.1.2007, sp. zn., 7 To 161/2006)) 24. 9. 2012 - porada dle § 11 odst. 1 písm. c) AT - 2 300 KČ 25. 9. 2012 – účast na otevírání zapečetěných pytlů (v čase 9.30 – 14.55 hod. a přestávkou 11.50 – 12.45 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. g) AT - 6 900 Kč (3x 2 300 Kč) 2. 10. 2012 - porada dle § 11 odst. 1 písm. c) AT - 2 300 Kč 4. 10. 2012 – účast na výsleších svědků (v čase 7.50 – 9.52 hod. a následně od 13.04 – 13.27 hod.) dle § 11 odst. 1 e) AT - 6 900 Kč (3x 2 300 Kč) 4. 10. 2012 - porada dle § 11 odst. 1 písm. c) AT – 2 300 Kč 5. 10. 2012 – účast na výslechu svědka dle § 11 odst. 1 e) AT – 2 300 Kč 11. 10. 2012 - účast na výslechu svědka dle § 11 odst. 1 e) AT - 2 300 Kč 11. 10. 2012 - porada dle § 11 odst. 1 písm. c) AT - 2 300 Kč 12. 10. 2012 - účast na výslechu svědka dle § 11 odst. 1 e) AT - 2 300 Kč 25. 10. 2012 - porada dle § 11 odst. 1 písm. c) AT - 2 300 Kč 31. 10. 2012 - účast při sepisu zabavených spisů dle § 11 odst. 1 e) AT - 2 300 Kč 31. 10. 2012 – sepis žádosti o propuštění z vazby – 1 150 Kč (mimosmluvní odměna obhájce o žádosti o propuštění z vazby přísluší nikoliv podle § 10 odst. 2) AT, ale podle § 11 odst. 3) AT, tj. ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny per analogiam ust. § 11 odst. 2) písm. d) AT. Těmto úkonům je žádost o propuštění obviněného z vazby na svobodu nejbližší, a to tak svým významem pro obviněného, tak i povahou takového podání z hlediska náročnosti a odpovědnosti advokáta) 1. 11. 2012 - porada dle § 11 odst. 1 písm. c) AT - 2 300 Kč 22. 11. 2012 - porada dle § 11 odst. 1 písm. c) AT - 2 300 Kč 26. 11. 2012 – účast na výsleších svědků (v čase 10.50 – 11.08 hod. a 12.00 – 12.14 hod.) dle § 11 odst. 1 e) AT – 2 300 Kč (neboť součet časů výslechů je menší než 2 hodiny) 27. 11. 2012 - účast na jednání o rozšíření vazebních důvodů dle § 11 odst. 1 g) AT - 2 300 Kč 4. 12. 2012 - účast na výslechu svědka dle § 11 odst. 1 e) AT - 2 300 Kč 27. 2. 2013 - účast výslechu svědka dle § 11 odst. 1 e) AT - 2 300 Kč 7. 3. 2013 - účast výslechu svědka dle § 11 odst. 1 e) AT - 2 300 Kč 15. 7. 2013 - stížnost proti usnesení PČR o vydání věcí společnosti – 1 150 Kč (za podání stížnost náleží obhájci dle judikatury nikoliv odměna v plné výši, nýbrž ve výši úkonu podle advokátního tarifu (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.1.2007, sp. zn., 7 To 161/2006)) 23. 7. 2013 – účast na výslechu žalobce dle § 11 odst. 1 e) AT - 2 300 Kč 23. 10. 2013 – účast na výslechu svědka dle § 11 odst. 1 e) AT - 2 300 Kč 7. 11. 2013 - účast na výslechu svědka dle § 11 odst. 1 e) AT - 2 300 Kč 13. 11. 2013 - účast na výslechu svědka dle § 11 odst. 1 e) AT - 2 300 Kč 25. 11. 2013 - účast na výslechu svědka dle § 11 odst. 1 e) AT - 2 300 Kč 26. 11. 2013 - účast na výslechu svědka dle § 11 odst. 1 e) AT - 2 300 Kč 5. 12. 2013 - prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to každé dvě započaté hodiny dle § 11 odst. 1 písm. f) AT – 4 600 Kč (2x 2 300 Kč). 41) Naopak soud neshledal za důvodné a odměnu nepřiznal odměnu vč. režijních paušálů u těchto vyúčtovaných úkonů: 31. 8. 2012 – odměna za sepis ústavní stížnosti nenáleží, neboť dle zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, obsahuje v ust. § 62 zvláštní úpravu náhrady nákladů řízení, dle které náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak, a dle které Ústavní soud může v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Náhradu těchto nákladů tedy žalobkyně dle ust. § 31 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. uplatnit vůči státu z titulu náhrady škody nemůže; 30. 8. 2012 – porada – je součástí úkonu převzetí a příprava obhajoby dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, za který odměna přiznána byla (v daném případě se nejedná o § 11 odst. 1 písm. b) AT, jak nesprávně uváděl žalobce, neboť obhájce nebyl žalobci ustanoven soudem); 3. 9. 2012, 12. 9. 2012, 19. 10. 2012, 8. 11. 2012, 15. 11. 2012 – porady s obhájcem – soud neshledal jejich účelnost, neboť v mezidobí úkonů ve věci samé proběhly další porady s obhájcem, za než soud přiznal žalobci odměnu, a žalobce dostatečně k výzvě dle § 118a odst. 1 o. s. ř. neosvětlil účelnost dalších porad; 23. 7. 2013 – účasti na výsleších svědků (3 x 2 300 Kč) – soud má v tento den prokázáno konání výslechu žalobce, nicméně další výslechy z tohoto dne obhájce žalobci dle rozpisu úkonů, který byl součástí faktury č. [hodnota], neúčtoval. 42) Celkem tak soud přiznal žalobci odměnu za 39 úkonů právní služby po 2 300 Kč, tj. 89 700 Kč, 40x náhradu hotových výdajů dle § 13 AT, tj. 12 000 Kč a 21% DPH z odměny a hotových výdajů ve výši 21 357 Kč. Celkem 123 057 Kč. 43) K nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu. 44) Žalobce nárokoval 138 000 Kč za 92 dnů vazby v sazbě 1 500 Kč za každý den, kdy byl nezákonně ve vazbě. Soud má nárok co do základu důvodný, neboť žalobce byl vzat do vazby v souvislosti s tr. stíháním pro zločin zpronevěry (trestní stíhání pro podvod bylo zahájeno později) a je tudíž dán odpovědnostní titul státu (viz. výše). 45) Žalobce vykonával vazbu v době od 28. 8. 2012 do 28. 11. 2012. Žalobci bylo tehdy 44 let, ale od provedení domovní prohlídky, následného umístění do CPZ a do vazby byl ve špatném psychickém stavu. Žalobce přitom nebyl v minulosti vazebně stíhán. Výslechem svědkyně (družky žalobce) a žalobce bylo prokázáno, že na žalobce vazba nepůsobila dobře (sešel, byl smutný, zhubl mnoho kilogramů). Rovněž žalobce ve vazbě nespal a tyto problémy se u něj rozvinuly v chronický problém, který dodnes musí občas řešit léky na spaní. Před vzetím do vazby žalobce tyto problémy nikdy neměl, jak potvrdil on sám a jeho družka. Jelikož se u žalobce jednalo o koluzní vazbu, neměl umožněny návštěvy či telefonický kontakt s rodinou. První kontakt s rodinou měl až po cca. měsíci výkonu vazby. V době vzetí do vazby měl děti ve věku 5 a 7 let. Vycházky se uskutečňovaly opět v izolaci na jednu hodinu denně. Taktéž žalobce popsal, že se jednalo o sklepní celu s nedostatkem osvětlení. Jídlo mu taktéž nechutnalo. Zdravotní problémy se zády, které měl žalobce již před zahájením tr. stíhání, soud zvlášť neodškodnil (s ohledem na částečné odmítnutí žaloby co do nároku na náhradu škody na zdraví), nicméně přihlédl k tomu, že tyto problémy žalobce v průběhu vazby řešil. Z listinných důkazů vyplynulo, že si žádal o zdravotní pomůcky pro lepší spánek a současně absolvoval řadu lékařských vyšetření a obstřiky. 46) Soud uzavřel, že vazba samotná žalobci způsobila zásahy uvedené v předchozím odstavci. Soud při stanovení výše zadostiučinění postupoval v souladu konstantní soudní judikaturou, reprezentovanou rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 357/2010, podle něhož je zde adekvátním odškodněním částka v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč za jeden den trvání vazby. Přiznal přitom žalobci horní částku z tohoto rozmezí ve výši 1 500 Kč za jeden den výkonu vazby. Žalobci tedy za 92 dnů výkonu vazby při částce 1 500 Kč za jeden den výkonu vazby náleží celkem částka 138 000 Kč, tedy soud shledal nárok za zcela důvodný. 47) K nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné tr. stíhání. 48) V případě odpovědnosti založené na nezákonném rozhodnutí je na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že mu v důsledku nezákonného rozhodnutí nemajetková újmy vznikla. 49) Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušování práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejnění pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K tíži státu, jako okolnosti, za kterých ke vzniku újmy došlo ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk lze přičíst excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení, jež mohou mít za následek větší úkor později obžaloby zproštěné osoby. K takovým negativním projevům lze podřadit nevybíravé či urážlivé chování příslušníků vyšetřujícího policejního (popř. i soudního) orgánu ve vztahu k obviněné (obžalované) osobě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). 50) Povaha trestní věci: 51) Žalobce byl stíhán pro spáchání zločinu zpronevěry dle § 206 odst. 1, 5 tr. zákoníku, přičemž povaha trestného činu obecně nebudí vyšší společenské odsouzení jako trestní stíhání za násilné trestné činy. Žalobci hrozil nepodmíněný trest až na 10 let. Žalobce byl stíhán vazebně, což je odškodněno zvlášť. 52) Délka trestního řízení: 53) Trestní stíhání žalobce, tedy i doba trestním stíháním vyvolaných trvání obav a nejistoty žalobce činila 10 let a 1 měsíc, nicméně aktivně řízení pro skutky zpronevěry probíhalo od 28. 8. 2012 do 16. 10. 2015, tj. 3 roky a 1 (celý) měsíc. Po tomto okamžiku, jak žalobce sám uvedl, nevěděl, co se děje, nicméně situace mu vyhovovala, neboť byl rád, že není odsouzen. Žalobce ani netvrdil, že by se o osud řízení zajímal. Až po zamítnutí žaloby o odškodnění u zdejšího soudu pro předčasnost učinil dotaz na orgány činné v trestním řízení ohledně stavu věci. Soud proto uzavřel, že trestní stíhání trvalo přiměřenou dobu. Jednalo se o velkou kauzu s větším počtem skutků s dvěma obviněnými s jistou skutkovou, právní i procesní složitostí. Soud neshledal ani excesivní jednání orgánů činných v trestním řízení. 54) Následky způsobené v osobní sféře poškozené: 55) Újma měla dle žalobních tvrzení spočívat ve velkém stresu žalobce, poškození jeho pověsti a způsobením nespavosti. Dále žalobce poukazoval na provedenou domovní prohlídku před vzetím do vazby, která měla být prováděna nepřiměřeně a viděli ji sousedé a jeho děti, čímž došlo k poškození vztahů se sousedy. Taktéž měl začít užívat léky na zklidnění, přijít o některé známé a mělo dojít k zásahům do jeho profesního života. Soud nezpochybňuje, že každé trestní stíhání negativně působí na život trestně stíhaného. Konkrétní dopady však musí být zkoumány individuálně. Soud má za prokázané, že u žalobce došlo k poškození jeho pověsti, kdy se žalobce a jeho družky lidé, zejm. z jejich obce, kde žijí, vyptávali na trestní stíhání. Taktéž provádění domovní prohlídky viděli nejbližší sousedé, nicméně jak svědkyně vypověděla, nejbližší vztahy se sousedy nebyly narušeny. Postačilo jim situaci vysvětlit. Rovněž problémy se spánkem soud dává do souvislosti především s výkonem vazby a předchozím umístění žalobce na CPZ, což sám žalobce uváděl jako spouštěč jeho problémů. Dále má soud za prokázané, že se žalobce nacházel i po zbytek trestního řízení ve stresu a užíval léky na zklidnění, jak vypověděla jeho družka. Zajištění majetku se týkalo majetku jeho družky a nikoliv majetku žalobce samotného. K zásahu do profesního života žalobce dle soudu nedošlo, jak tvrdil žalobce. Při svém výslechu sám uvedl, že jeho činnost ve společnosti [právnická osoba] byla ukončena ještě před zahájením trestního stíhání. Nové profesní uplatnění v [právnická osoba]. započal se spoluobviněným [jméno FO] již od roku 2013. Soud také považuje za důležité, že se u žalobce nejedná o jeho první zkušenost s trestním stíháním, kdy byl v minulosti již jedenkrát odsouzen a rovněž v době posuzovaného řízení byla proti němu vedena další jiná trestní stíhání pro různé trestné činy. Rovněž posuzované řízení nebylo vedeno zcela bezdůvodně, kdy u některých skutků podvodu došlo k pravomocnému odsouzení žalobce a byl mu uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem. Nicméně s ohledem na hrozící trest soud uvěřil tomu, že žalobci působil větší stres obvinění ze spáchání zločinu zpronevěry než podvodu. Z těchto důvodů soud poskytl žalobci zadostiučinění v penězích, ale újmu žalobce hodnotí spíše jako menšího charakteru. 56) Soud po zohlednění všech zjištěných skutečností dospěl k závěru, že odpovídající „završující“ satisfakcí, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, je částka 30 000 Kč. Konkrétní výši přisouzené částky odůvodňuje zejména povaha trestní věci, kdy žalobce byl ohrožen vyšší trestní sazbou odnětí svobody a hrozil mu nepodmíněný trest odnětí svobody. Kauzou bylo zasaženo do osobnostní sféry žalobce a došlo k poškození jeho pověsti a cti, nicméně nejednalo se o jediné trestní stíhání žalobce v inkriminované době a rovněž ne zcela bezdůvodné. 57) Soud přitom dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Soud věc porovnal s případem řešeným v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 19 C 147/2019, kde trestní stíhání trvalo 635 dnů pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, tedy kratší dobu než u žalobce, hrozil mu trest 2–8 let, tedy nižší než u žalobce, bylo prokázáno poškození pověsti, ale navíc oproti žalobci zásah do rodinného života a finanční problémy rodiny. Narozdíl od žalobce byl poškozený nepravomocně podmíněně odsouzen, Poškozený obdržel 45 000 Kč. Dále soud provedl srovnání s věcí vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 83/2011, kde trestní stíhání trvalo 3 roky a 1 měsíc, tedy pokud je délka posuzovaná rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jde o stejnou délku řízení. Poškozenému stejně jako žalobci hrozil trest až 10 let za účast na zločinném spolčení. Poškozený byl taktéž odškodněn samostatně za nezákonnou vazbu. U poškozeného byl prokázán výraznější dopad do rodinného života, kdy trestní stíhání vedlo k rozpadu manželství. Věc byla taktéž oproti žalobci medializována. Tamní žalobce byl částečně uznán vinným z dílčího trestného činu podplácení. Poskytnuté zadostiučinění činilo 56 800 Kč. 58) Naopak soud se neztotožnil s judikaturou předloženou žalobcem. Konkrétně ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 14 Co 496/2016 se jednalo o jiný typ trestné činnosti, konkrétně trestný čin proti pořádku ve věcech veřejných a tamní poškozený byl 2x pravomocně odsouzen a 2x toto rozhodnutí řešil Nejvyšší soud, což činí situaci neporovnatelnou s případem žalobce. Ve věci pod sp. zn. 68 Co 102/2018 byl řešen případ poškozeného stíhaného pro zločin podvodu s trestní sazbou trestu odnětí svobody na dva až osm let, tedy o něco málo nižší než u žalobce, ale trestní stíhání oproti žalobci trvalo pouze 10 měsíců. Rovněž dopady u poškozeného byly závažnější než u žalobce. Tyto se skládaly z dopadů jak do jeho profesní sféry, tak do sféry soukromé a rodinné (narušení vztahů žalobce s rodinou a okolím, rozpad partnerského vztahu) a zdravotní (zhoršení zdravotního stavu, vznik dalších zdravotních problémů, psychické problémy, váhový úbytek). V případě poškozeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 Co 301/2011 se jednalo o pojistný podvod se sazbou až dva roky trestu odnětí svobody, tedy nižší než u žalobce, po dobu trvání 1 roku a 1 měsíce, výrazně kratší dobu než u žalobce, rovněž dopady byly u poškozeného závažnější. Byly prokázány závažné dopady do osobnostní sféry a pracovního života (psychicky frustrován, zamlklý, zpráva se rozšířila na pracovišti i u příbuzných, v důsledku trestního stíhání změnil pracovní zařazení). Oproti žalobci byl nepravomocně odsouzen, byl bez nálady nesportoval, léčil se s rakovinou, trestní stíhání mu kazilo radost z narození potomka. Rovněž ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 68 Co 166/2019 jsou dány rozdílné znaky oproti žalobci. Tamní poškozená byla obviněna z přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zák., za což jí hrozil, podle § 206 odst. 1 tamtéž, trest odnětí svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci, tedy výrazně nižší trest než u žalobce. Trestní stíhání trvalo 9 měsíců. Dopady do psychické sféry poškozené byly závažnější než u žalobce, neboť poškozená trpěla psychosomatickými obtížemi, které vedly až k hospitalizaci žalobkyně a rovněž poškozenou přiměly k tomu, že požádala o ukončení pracovního poměru. V neposlední řadě i ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 Co 140/2018 soud shledal významné rozdíly oproti žalobci. Dva poškození byli stíhání pro přečin zpronevěry, za který jim hrozily tresty na 2 a 5 let, tedy méně než žalobci. Poškození byli oproti žalobci 2x odsouzeni, řízení trvalo 2 roky a 10 měsíců. U obou poškozených došlo ke zhoršení psychického stavu, vyvolalo partnerský nesoulad, hádky, vzájemné osočování, výčitky, nutnost ospravedlňování před dětmi, ale i před známými a sousedy v obci a následně vedl k rozpadu jejich partnerského soužití. Žalobci ztratili rovněž prestiž u rodinných příslušníků, známých, rovněž dobré vztahy s obchodními partnery. U jedné z poškozených byla diagnostikována porucha zdraví způsobená nezákonným trestním stíháním. 59) Celkem tak soud přiznal žalobci částku 271 057 Kč (123 057 Kč náhrada škody + 138 000 Kč vazba + 30 000 Kč nezákonné trestní stíhání). 60) K úrokům z prodlení 61) Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení. 62) Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 25. 11. 2022. Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne 25. 5. 2023. Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 26. 5. 2023, a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. Výše úroků z prodlení je odůvodněna ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 63) O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., potažmo dle § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v řízení částečně úspěšný ohledně nároku na náhradu škody spočívající v nákladech na obhajobu (123 057 Kč) a zcela úspěšný ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné tr. stíhání (tarifní hodnota činí 50 000 Kč) a nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu (tarifní hodnota činí 50 000 Kč). Žalovaná byla částečně úspěšná ohledně nároku na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby (žalobu v částce 125 235 Kč soud zamítl) a zcela úspěšná ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za poškození zdraví, neboť soud žalobu v tomto rozsahu odmítl (tarifní hodnota 50 000 Kč). 64) V daném případě, kdy žalobce uplatnil jednou žalobou čtyři nároky, to pak znamená, že se za tarifní hodnotu považuje částka 398 262 Kč. Při srovnání tarifních hodnot u všech nároků je zřejmé, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 56 % a žalovaná v rozsahu 44 %. Žalobce má proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12 % (56 % - 44 %). 65) Žalobci vznikly náklady v celkové výši 91 910 Kč, která je tvořena - zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 000 Kč, - 5x odměnou právního zástupce za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, podání repliky dne 14. 11. 2023, vyjádření ze dne 18. 3. 2024 k výzvám soudu, účast na jednání dne 16. 5. 2024) dle § 7 bodu 6 AT z tarifní hodnoty 398 262 Kč v celkové výši 49 500 Kč (5x 9 900 Kč), - 2x odměnou právního zástupce za 2 úkony právní služby (účast na jednání dne 3. 9. 2024 a 22. 10. 2024) dle § 7 bodu 6. advokátního tarifu z tarifní hodnoty 348 262 Kč (ke dni 8. 8. 2024 bylo řízení pravomocně skončeno do tarifní hodnoty 50 000 Kč) v celkové výši 19 400 Kč (2x 9 700 Kč); - 7x paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 7 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 2 100 Kč (7x 300 Kč), - DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce ve výši 14 910 Kč, přičemž, žalobce má nárok na 12 % z toho, což odpovídá částce 11 029,20 Kč. 66) Soud nepřiznal žalobci odměnu za úkon ze dne 25. 11. 2022 dle § 31 odst. 4 advokátního tarifu. Taktéž za úkon ze dne 29. 11. 2023 odměna žalobci nenáleží, neboť vyjádření bylo činěno k výzvě soudu, zda žalobce souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. a ve zbytku se tvrzení shodovala s tvrzeními v replice. Taktéž podání ze dne 29. 4. 2024 soud nehodnotí jako účelné, neboť žalobce tímto reagoval na výzvu k odstranění vad žaloby ohledně nároku na náhradu škody na zdraví, přičemž žalobce vady neodstranil ani tímto podáním. Podáními ze dnů 17. 6. 2024, 24. 9. 2024 a 17. 10. 2024 žalobce pouze reagoval na opakované výzvy soudu především pouze k předložení či označení důkazů z důvodu nedostatků žaloby. Nová skutková tvrzení se v podáních neobjevovala (případně byla učiněna po koncentraci řízení. 67) O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu.

Poučení