16 C 1/2025 - 97

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A], 12 00 Praha 2 proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o určení, že žalobkyně je dědičkou ze [Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Určuje se, že [Jméno žalobkyně], narozená [Anonymizováno], je dědičkou ze zákona po zůstaviteli [Anonymizováno], narozeném [datum], zemřelém [datum].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 229 742,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala určení, že je dědičkou ze zákona po zůstaviteli [jméno FO], narozeném dne [datum] a zemřelém dne [datum] (dále jen „zůstavitel“). V rámci svých žalobních tvrzení uvedla, že v průběhu pozůstalostního řízení bylo zjištěno, že zůstavitel zemřel bez zanechání pořízení pro případ smrti, a tudíž jako jeho dědic připadal v úvahu jeho otec [jméno FO], narozený [datum] (dále jen „otec zůstavitele“), a žalobkyně coby osoba spolužijící. Jelikož však otec zůstavitele dne 2. 6. 2024 rovněž zemřel, je v pozůstalostním řízení po zůstaviteli reprezentován žalovanou jako svou právní nástupkyní. Žalobkyně ani žalovaná dědictví neodmítly. Žalobkyně tvrdila, že se se zůstavitelem seznámila v roce 2011, začali společně trávit čas a postupně se stali partnery. Od roku 2014 žili ve společné domácnosti buď v bytě zůstavitele ve Slaném nebo v bytě žalobkyně v Praze, po smrti matky zůstavitele v listopadu roku 2019 pobývali převážně v bytě ve Slaném, kam si žalobkyně rovněž nastěhovala řadu svých věcí. Žalobkyně se zůstavitelem společně hospodařila, byť ve dvou domácnostech, společně se podíleli na úhradě nákladů, které zpravidla hradil ten, v jehož bytě se zrovna zdržovali, o chod domácnosti se starala především žalobkyně. Poté, co byla zůstaviteli v září roku 2022 diagnostikována [Anonymizováno], jej žalobkyně doprovázela na různá vyšetření a byla jeho jedinou oporou, neboť zůstavitel se se svou rodinou nestýkal. Když bylo zůstaviteli v září roku 2023 sděleno, že již pro něj v nemocnici nelze nic udělat, a že bude muset být přesunut do léčebny dlouhodobě nemocných, uvolnila se žalobkyně ze zaměstnání, zajistila potřebné služby pro zůstavitele a starala se o něj až do jeho skonu v říjnu téhož roku.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobkyně nežila nejméně po dobu jednoho roku se zůstavitelem ve společné domácnosti. Jednání žalobkyně považuje za účelové, když sama žalobkyně v rámci pozůstalostního řízení uvedla, že se zůstavitelem společně nehospodařili, každý si hradil své potřeby sám, žalobkyně nebyla odkázána na výživu zůstavitele, a v propouštěcí zprávě je zachyceno sdělení zůstavitele o tom, že žije sám. Pouhá skutečnost, že spolu dva lidé tráví volný čas, či u sebe příležitostně přespí, neznamená, že spolu žijí ve společně domácnosti.

3. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že Okresním soudem v Kladně je pod sp. zn. [spisová značka] vedeno pozůstalostní řízení po zůstaviteli, který má sestru [jméno FO], narozenou [datum], a zemřel jako svobodný a bezdětný. Matka zůstavitele předemřela a zůstavitelův otec, který byl dědicem zůstavitele, zemřel dne 2. 6. 2024. Otec zůstavitele povolal závětí ze dne 19. 4. 2018 jako svou jedinou dědičku žalovanou. Své dědické právo uplatnila rovněž žalobkyně, žalobkyně ani žalovaná své dědické právo neodmítly. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 31. 10. 2024, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 28. 11. 2024, bylo žalobkyni uloženo, aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala žalobu na určení, že je dědičkou po zůstaviteli, žaloba byla podána dne 6. 1. 2025. Současně bylo mezi účastníky řízení nesporné, že zůstavitel i žalobkyně měli oddělené účty, každý z nich hradil sám náklady za dovolené a náklady za energie a služby za bytovou jednotku, kterou (spolu)vlastnil. Zůstavitel byl vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno] umístěné na pozemku st. parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] na adrese [adresa]. Žalobkyně je spoluvlastníkem rodinného domu na adrese [adresa], velikost jejího spoluvlastnického podílu činí 1/12. Zůstavitel byl zaměstnancem společnosti [právnická osoba]. s místem výkonu práce [adresa] a měl uzavřené životní pojištění, pojištění domácnosti a pojištění k osobnímu účtu, která hradil samostatně. V září roku 2022 byla zůstaviteli diagnostikována [Anonymizováno], podstoupil [Anonymizováno], od 1. 9. 2023 byl hospitalizován v nemocnici [adresa], kde mu bylo navrhnuto umístění do léčebny pro dlouhodobě nemocné. Z tohoto důvodu se žalobkyně od 20. 9. 2023 uvolnila ze zaměstnání a až do 22. 10. 2023 o zůstavitele pečovala.

4. Mezi účastníky bylo sporné, zda žalobkyně žila se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a zda z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost.

5. Za účelem zjištění rozhodných skutečností provedl soud dokazování listinnými důkazy, výslechy svědků a účastnickým výslechem žalobkyně.

6. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], matky žalobkyně, bylo zjištěno, že matka žalobkyně již 20 let žije od přelomu dubna a května do přelomu října a listopadu na chalupě v jižních Čechách, kde s ní o víkendech a svátcích pobývá její syn [jméno FO], pouze během zimních měsíců žije v bytě v [adresa]. Jedná se o rodinný dům, kde spolu se synem a žalobkyní užívají podkroví o dispozici 2+1, syn někdy přespává u své přítelkyně. Zůstavitele viděla pouze jednou v roce 2011 nebo 2012, když jí ho žalobkyně představila, jinak se vůbec nevídali. Žalobkyně se zůstavitelem společně do Prahy jezdili pouze tehdy, když tam svědkyně nebyla. Zejména po smrti matky zůstavitele před 56 lety žalobkyně dojížděla do Slaného, kde převážně pobývala, a do bytu v Praze jezdila pouze na 1–2 dny v krátký týden, když měla volno, aby si vyřídila potřebné věci. V bytě se s dětmi skládají na SIPO, na konci roku rozdělí přeplatek nebo se složí na nedoplatek a nezohledňují, kdo byt aktuálně užívá. Byt uklízí žalobkyně, svědkyně to již nezvládá. Když zůstavitel onemocněl, jezdila za ním žalobkyně do nemocnice, poté si zařídila volno v práci, když chtěl zůstavitel z nemocnice domů. V průběhu onemocnění zůstavitele mu žalobkyně vyzvedávala léky, kupovala a měnila mu náplasti na bolest. Žalobkyně se zůstavitelem žila převážně ve Slaném, chodili spolu na nákupy. Žalobkyně měla v zaměstnání dvanáctihodinové směny od 6 hod. do 18 hodin; v dlouhý týden pracovala v pondělí, úterý, pátek, sobotu a neděli a v krátký týden pouze ve středu a ve čtvrtek. Někdy chodila po práci do bytu v Praze a někdy jeli se zůstavitelem do Slaného. Svědkyně ve Slaném nikdy nebyla. Do smrti matky zůstavitele žalobkyně za zůstavitelem jezdila, ale nezůstávala tam, což se po úmrtí matky zůstavitele změnilo. Žalobkyně se zůstavitelem jezdila na dovolené, na chalupě pobývali pouze tehdy, když tam svědkyně nebyla. Těsně po smrti zůstavitele zůstala žalobkyně ve Slaném a poté se vrátila do Prahy.

7. Z výpovědi svědka [jméno FO], bratra žalobkyně a syna svědkyně [jméno FO], soud zjistil, že bydlí v rodinném domě na [adresa], kde spolu se svou matkou a žalobkyní užívá jednu ze tří bytových jednotek v domě, a to tu umístěnou v podkroví. Jeho matka je od jara do podzimu na chalupě, a tudíž v tomto období užívá byt pouze svědek se žalobkyní. Jeden den v týdnu přitom svědek pobývá u přítelkyně, o víkendu jezdí na chalupu, v bytě je pouze ve zbývajících dnech. Nájemné neplatí, na energie se skládají tak, že matka má SIPO a svědek se žalobkyní jí přispívají a na konci roku se vše rozúčtuje. Dále bylo jeho výslechem zjištěno, že žalobkyně se zůstavitelem spolu chodili od roku 2011, svědkovi byl zůstavitel představen v roce 2012. V prvních letech vztahu ještě žila matka zůstavitele, proto od jara do podzimu, kdy byla svědkova matka na chalupě, pobývali žalobkyně se zůstavitelem v bytě v Praze, který je kousek od letiště, kde oba pracovali. Dvakrát ročně jezdili k němu na chalupu, a to v době, kdy tam nepobývala svědkova matka. Na chalupě jsou rozptýleny ostatky zůstavitele, neboť to tam měl rád. V roce 2019 měla žalobkyně se zůstavitelem neshody, poté spolu po smrti matky zůstavitele opět začali komunikovat a posléze se už zdržovali převážně ve Slaném, kde u nich byl svědek několikrát na návštěvě. V roce 2022 (svědek původně uvedl rok 2021, ale po předestření okolností onemocnění zůstavitele svou výpověď upřesnil) se u zůstavitele projevila nemoc, žalobkyně s ním chodila po lékařích a pečovala o něj a zajistila mu vše potřebné; po vyřízení všech záležitostí po smrti zůstavitele se vrátila do Prahy. Od května roku 2021 již žalobkyně se zůstavitelem v bytě v Praze příliš nebyla, byť žalobkyně občas do bytu v Praze přijela a měla tam věci. V roce 2023 (původně svědek uvedl rok 2022, po upozornění ze strany soudu svou výpověď upřesnil) již byl zdravotní stav zůstavitele špatný, žalobkyně se o něj starala a na konci s ním již musela být nepřetržitě. Od doby stanovení diagnózy byla žalobkyně hlavně ve Slaném, do Prahy jezdila čas od času, což platilo již od konce roku 2020, kdy zemřela matka zůstavitele, a kdy již společně hospodařili. V bytě ve Slaném byl zhruba třikrát, jednalo se o byt ve stavu před rekonstrukcí, bylo tam umyvadlo bez baterie, voda šla ze sprchy rovnou do vany. Zůstavitel a žalobkyně neměli moc peněz. Dělal tam pro žalobkyni a zůstavitele opravu ucpaného dřezu a dvakrát řešil protékající záchod. Jednou tam i přespal, když byli společně hrát šipky; žalobkyně a zůstavitel spali spolu v ložnici, on v pokoji vedle. V bytě byla lampa, kterou žalobkyně koupila, a žalobkyně tam měla své osobní věci a oblečení. Žalobkyně a zůstavitel chodili společně nakupovat, a to i když byli společně v Praze. Od stanovení diagnózy svědek zůstavitele neviděl. Se svým otcem měl zůstavitel neshody, ani mu nesdělil svou diagnózu a nemluvili spolu, se svou nevlastní sestrou si pouze občas napsali. Na Štědrý den byli svědek, žalobkyně a jejich matka v bytě v Praze, žalobkyně a zůstavitel oslavili Vánoce předtím nebo potom.

8. Výslechem svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že je kolegyní žalobkyně, pracuje na letišti jako [Anonymizováno]. Když svědkyně před 10 lety nastoupila do zaměstnání, poznala žalobkyni i zůstavitele, kteří v té době již byli spolu. Zhruba 3–4× při cestě do Slaného navštívily žalobkyni se zůstavitelem společně s partnerkou, svědkyní [jméno FO], v jejich domácnosti; naposledy zhruba před [právnická osoba],5 roky. Návštěvu domlouvaly vždy se žalobkyní, případně s žalobkyní a zůstavitelem, nikdy pouze se zůstavitelem. Se zůstavitelem chodili na šipky, což byla jeho oblíbená volnočasová aktivita. V roce 2019 zemřela matka zůstavitele, do té doby se žalobkyně se zůstavitelem pouze navštěvovali, ale žalobkyně tam nemohla bydlet, byť tam přespávala. Po smrti matky zůstavitele se dali dohromady, pořídili si novou ložnici a žalobkyně zůstaviteli darovala houpací křeslo. Poté zůstavitel onemocněl, svědkyně s přítelkyní se s ním již se nevídali, on sám o to kvůli nemoci neměl zájem. Žalobkyně se o něj starala, nechodila kvůli tomu 2 měsíce do práce, protože zůstavitel nechtěl zemřít v nemocnici. V bytě si žalobkyně se zůstavitelem předělali ložnici a měli plány na rekonstrukci celého bytu. Společně bydleli ve Slaném a občas byli na chatě, hodně společně jezdili na výlety. Uváděla, že do práce jezdili společně autobusem, to ale neviděla, neboť do práce jezdila automobilem. V bytě ve Slaném byly na věšáku ženské věci, domácnost byla starší, ale na povrchu vypadala uklizeně, více se k pořádku nechtěla vyjadřovat. Uváděla, že přes léto jezdila žalobkyně se zůstavitelem za svou matkou na chalupu, kde přespávali. Po onemocnění zůstavitele chodila žalobkyně dál do práce a když bylo nejhůř, zůstala se zůstavitelem 1,5–2 měsíce doma do doby, než zemřel. V té době bydlela žalobkyně u zůstavitele, svědkyni říkala, že k němu jede. I v práci vůči sobě vystupovali jako partneři a chovali se k sobě hezky.

9. Výslechem svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že je kolegyní žalobkyně a přítelkyní svědkyně [jméno FO]. Pracuje na letišti jako [Anonymizováno] a má stejnou směnu jako žalobkyně a svědkyně [jméno FO]. Žalobkyně se zůstavitelem tvořili pár, trávili spolu dovolenou a veškerý čas. Zůstavitel žil ve Slaném se svou matkou a po její smrti se sestěhoval se žalobkyní, což bylo zhruba před 6 lety. To, že spolu bydleli, ví proto, že je s přítelkyní navštěvovaly, žalobkyně se zůstavitelem měli spolu domácnost a vedli normální partnerský život. S přítelkyní byly u žalobkyně a zůstavitele několikrát na návštěvě, kterou domlouvali buď pouze se žalobkyní nebo i za přítomnosti zůstavitele. Poslední návštěva byla v době, kdy již byl zůstavitel nemocný, ale ještě nevěděl diagnózu, tedy zhruba před třemi lety. Poslední rok před smrtí jej již neviděly. Domácnost ve Slaném byla zařízena starším nábytkem, byt byl zařízen pro dvě osoby. Žalobkyně žila v Praze se svou matkou a bratrem do doby, než se se zůstavitelem sestěhovali, následně žila ve Slaném, ale i poté žalobkyně svou matku navštěvovala. Velkým koníčkem zůstavitele byly šipky, na které občas ve Slaném společně zašli. Žalobkyně poté šla vždy se zůstavitelem domů, nikdy se s nimi nevracela autobusem. O tom, že žalobkyně trávila se zůstavitelem dovolené i volný čas, ví z jejich vyprávění.

10. Výslechem svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že bydlí o patro výš, než je byt zůstavitele ve Slaném. Se zůstavitelem byli přátelé, poté se s nimi začala kamarádit i žalobkyně a posléze ji začal vídat i u nich v domě, když byla u zůstavitele. V bytě žil zůstavitel nejprve se svou matkou, přičemž již v té době se zůstavitel vídal se žalobkyní. Poté byla žalobkyně v bytě třeba týden nebo 14 dnů, mezitím jezdila do práce a poté odjela do Prahy, což svědkovi sděloval zůstavitel. Když byl zůstavitel nemocný, tak u něj byla žalobkyně hodně. Natrvalo však v bytě žalobkyně zřejmě nebydlela, to by ji tam svědek vídal stále. Zůstavitel mu sděloval, že za ním žalobkyně přijede, a že poté musí do Prahy nebo do práce, z čehož svědek usuzuje, že žalobkyně se zůstavitelem trvale nežila. Vzájemně se v domácnostech nenavštěvovali, svědek je vídal na chodbě, ve výtahu, před domem či když šli společně nakoupit. Zůstavitel a žalobkyně spolu byli alespoň 4–5 let, kdy svědek žalobkyni vídal. V předmětné době svědek pracoval na 12hodinové směny. Zůstavitele vídal nepravidelně, někdy vícekrát týdně, jindy jednou za 14 dnů, vídal ho v domě nebo před domem i v době nemoci, o které věděl, ale podrobnosti nemoci ani vztahu s žalobkyní s ním neřešil.

11. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že je kamarádkou žalované a bydlí na stejném patře, kde je i byt zůstavitele, jehož znala od dětství a přátelila se s jeho rodiči. O nemoci zůstavitele nevěděla ona a zřejmě ani jeho otec, nevlastní sestra a žalovaná, dozvěděla se to až po jeho smrti. Neví o tom, že by někdo chodil na návštěvy za zůstavitelem, ani že by měl nějakou přítelkyni. Žalobkyni nikdy nepotkala, přestože byla pořád doma, jelikož měla doma muže upoutaného na lůžko. V rámci úklidu myl chodbu vždy zůstavitel, nikoliv nějaká žena. Neví, kdy naposledy zůstavitele viděla, zřejmě než šel do nemocnice, a udivilo ji, když uviděla parte. Zůstavitel si od ní bral cukroví na Vánoce, a to naposledy rok před svou smrtí. Předání však probíhalo přes sousedku paní [jméno FO], od níž si zůstavitel vyzvedl cukroví a předal jí peníze za suroviny, které následně sousedka předala svědkyni, neboť svědkyně nevěděla, kdy je zůstavitel doma, neměla o jeho příchodech přehled, neboť bydlela za rohem. Pokud jde o povinnost hlásit počet osob žijících v bytě, nikdo nechodí kontrolovat, zda počty souhlasí, je to pouze na solidnosti každého.

12. Svědkyně [jméno FO], sestra zůstavitele, vypověděla, že žalobkyně byla zůstavitelovou kamarádkou, kterou viděla jednou. Svědkyně nejprve uvedla, že o věci s žádnou z účastnic řízení ani s nikým jiným nemluvila, avšak poté připustila, že se o věci domlouvala se žalovanou, s níž má blízký vztah. Uváděla, že po smrti matky za zůstavitelem jezdila s manželem zhruba jednou měsíčně, někdy šli nahoru, jindy zůstali venku a zůstavitel vyšel na balkon ve 4. patře a povídali si. Naposledy se s bratrem viděla v únoru nebo březnu roku 2023, kdy byli u něho v domácnosti, kde to vypadalo, jako když tam bydlí „chlap,“ uklizeno bylo jen na půl, byl tam prach a neumyté nádobí. Poté uvedla, že v bytě byla od úmrtí matky do úmrtí zůstavitele zhruba jednou za dva měsíce, a následně na opakovaný dotaz uvedla, že v únoru či březnu roku 2023 v bytě s manželem nebyli a pouze čekali na chodbě, a tudíž stav bytu vůbec neviděli. Současně uvedla, že neví, kdy byla po vyklizení bytu po své matce v bytě. Se zůstavitelem si volali a psali zprávy, a to naposledy v květnu nebo červnu 2023, ale o jeho nemoci ani hospitalizaci nevěděla. Reálně si psali ke svátkům, narozeninám a o Vánocích. Žalobkyni neznala, o tom, že má zůstavitel slečnu, jí řekla ještě její matka, avšak zůstavitel to popřel s tím, že se jedná pouze o kamarádku. Žalobkyni viděla po smrti zůstavitele, kdy je vpustila do bytu. Uvedla, že byt byl ve stejném stavu, jako když jej vyklízeli po úmrtí matky, a nic se nezměnilo. Poté však uvedla, že v pokoji po matce byla velká postel, takže ke změně došlo. Uvedla, že byt byl zpustlý a neupravený, měla za to, že tam žila jedna osoba, osobní věci žalobkyně nezaregistrovala. O úmrtí zůstavitele ji informovala žalobkyně, která se představila jako jeho přítelkyně.

13. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že je předsedou Společenství vlastníků jednotek [adresa], do roku 2017 na této adrese rovněž bydlel. Byt nadále vlastní, do bytového domu dochází jednou až několikrát měsíčně. Osobně znal zůstavitele, který žil v předmětném bytě se svou matkou. Po její smrti v rámci odečtů vody a revizí plynu, které prováděl, v bytě nikoho jiného kromě zůstavitele neviděl. Odečty však dělají i jiní členové výboru, bytový dům si rozdělí na úseky a ty obchází jednotlivě, a proto je možné, že odečty u zůstavitele nedělal vždy on osobně. Při odečtech rovněž dotazem zjišťují, kolik osob v bytě žije, přičemž zůstavitel uváděl po smrti své matky pouze jednu osobu. Pokud někdo změnu počtu osob v domácnosti nenahlásí, zjišťují se změny z parte nebo ze sdělení sousedů, že do bytu někdo dochází, nicméně v daném případě nikdo takovou skutečnost nenahlásil. Při poslední návštěvě, kdy tam svědek byl, na svědka byt působil tak, že tam zůstavitel žil sám, byl však pouze v chodbě a na WC. Svědek si nevybavoval, že by žalobkyni někdy v domě potkal.

14. Výslechem svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že je blízkým známým žalované, dobře se znal s otcem zůstavitele, profesí byl [Anonymizováno]. Uvedl, že v předmětném bytě zůstavitele byl ještě za života matky zůstavitele (v rámci dotazníkové brigády matky zůstavitele), a poté až po smrti zůstavitele, a to proto, že jej zůstavitelův otec do bytu pozval, aby zhodnotil jeho technický stav. Byt byl neudržovaný, vše bylo v původním stavu a zakouřené, toaleta protékala, musela se splachovat kýblem, na počítač se štítil sáhnout, vše bylo špinavé, kuchyň byla pouze v ucházejícím stavu. Rekonstrukce v bytě neprobíhala, jediné známky rekonstrukce byly v jednom z pokojů, mohlo se jednat o ložnici, kde bylo na jedné stěně stržené obložení, stěna byla přeštukovaná a vymalovaná. Ze sdělení zůstavitelova otce věděl, že zůstavitel žil se slečnou, resp. že se s ní občas scházel. Zůstavitel[Anonymizováno]a jeho otec spolu vztah měli, otec zůstaviteli pomáhal řešit jeho „maléry,“ ale oba byli vznětliví a v poslední době měli neshody ohledně politiky.

15. Soud provedl účastnický výslech žalobkyně, neboť skutečnosti z osobního života zůstavitele nebylo možno zjistit jinak, když nikdo jiný než zůstavitel a žalobkyně se jeho osobního života v rozhodném období neúčastnili a všechny ostatní důkazy byly pouze nepřímými důkazy. Výslechem žalobkyně bylo zjištěno, že se se zůstavitelem seznámili v červnu nebo červenci roku 2011. Nejprve se scházeli mimo zaměstnání, ona za ním poté začala dojíždět do Slaného, kde i přespávala, a zůstavitel jezdil k nim, když byla matka žalobkyně přes léto pryč. [právnická osoba] matky zůstavitele jezdila žalobkyně za zůstavitelem jednou měsíčně v pátek a v sobotu odjížděla domů, a pokud byla matka zůstavitele na dovolené, byla tam žalobkyně celý týden. Matka žalobkyně je od května do října na chalupě, kam přes víkend jezdí i bratr žalobkyně, který jinak bydlí stejně jako žalobkyně v domě na [adresa] a občas přespí u přítelkyně. Náklady na energie a náklady na opravy a údržbu nemovitosti v Praze hradí s matkou a bratrem společně. Se zůstavitelem měli v roce 2019 rozpory a netvořili pár. Vadilo jí, že s ní zůstavitel netráví více času, zůstavitel chtěl dopečovat svoji maminku. Po smrti matky zůstavitele se jí zůstavitel někdy v létě 2020 začal ozývat, dali se pak znovu dohromady, od září nebo října 2020 žalobkyně začala u zůstavitele přespávat. Přespávali v obýváku na rozkládací pohovce a posléze si z pokoje po matce zůstavitele udělali ložnici a spali tam. Po obnovení vztahu žalobkyně zpočátku trávila u zůstavitele každé volno (pondělí-středa, pátek-neděle, nebo středa – čtvrtek), pokud nepotřebovala něco zařídit v Praze. Následně od roku 2022 už u zůstavitele přebývala. Po práci zprvu jezdila domů, pak se to změnilo a jezdila ze Slaného. Začátkem roku 2022 zůstavitel po delší dobu pokašlával, v první pracovní neschopnosti byl v dubnu roku 2022, na podzim roku 2022 mu pak byl zjištěn nádor, věc byla zřejmě zanedbaná i ze strany lékařů z důvodu covidového období. Od září 2022 byl zůstavitel v dlouhodobé pracovní neschopnosti až do své smrti a podstupoval léčbu, kdy dojížděl do nemocnice a jinak se léčil doma. V září roku 2023 byl hospitalizován v nemocnici, kde byl téměř měsíc. Poté mu sdělili, že již více udělat nemohou, a pokud se o něj nebude mít kdo postarat, bude umístěn do léčebny dlouhodobě nemocných. Zůstavitel si však přál zůstat doma, a proto si jej žalobkyně vzala domů. Žalobkyně zůstavitele doprovázela na vyšetření a léčebné zákroky, kromě ní pomáhal s péčí o zůstavitele pouze jeho kamarád pan [jméno FO], který jej vozil do nemocnice, když už to nebylo jinak možné. V době hospitalizace zůstavitele byla žalobkyně v Praze, nechtěla být sama v bytě ve Slaném, ale zůstavitele v nemocnici často navštěvovala a v době návštěv v nemocnici ve Slaném přespávala. Náklady na byt ve Slaném odcházely z účtu zůstavitele, který nechtěl, aby mu žalobkyně na byt přispívala, i když mu to v období covidu, kdy neměl práci, nabízela. Se zůstavitelem se sprchovali po směně v zaměstnání, aby ušetřili. Nakupovat chodili společně a v placení se střídali náhodně podle potřeby, přičemž v minulosti v zásadě platil ten, u něhož v té době byli. Když už byl zůstavitel na konci jen doma, platila již vše žalobkyně. Zůstavitel většinou vařil a žalobkyně uklízela a prala, což platilo od roku 2022, ale úklid zajišťovala žalobkyně i předtím, když dojížděla jednou za 14 dnů. V bytě zůstavitele žila od poloviny roku, pravděpodobně od května roku 2022, kdy již byla převážně tam, a domů jezdila jednou za 14 dnů. Zůstavitel byl na nemocenské, nechtěl být sám a nestačilo mu pouhé dojíždění žalobkyně. Na přelomu roku 2021 a 2022 se zůstavitelem rekonstruovali ložnici, bylo třeba strhat staré obložení, srovnat zdi a vymalovat, na což si najali zedníka, jehož práci hradil zůstavitel. Žalobkyně se však podílela na nákupu nových matrací. Měli i plány na další rekonstrukce, ale ty nezrealizovali. Kromě domácnosti ve Slaném uklízela rovněž domácnost v Praze, kde to řešila pouze žalobkyně, neboť její matka pobývá na chalupě a je již vyššího věku a bratr neuklízí vůbec, proto tam alespoň jeden den musela jet uklidit.

16. Dále bylo výslechem žalobkyně zjištěno, že o své nemoci řekl kromě žalobkyně pouze sousedce paní [jméno FO], která měla i klíče od bytu a v případě nepřítomnosti zůstavitele byt odemykala, když bylo třeba provést odečty plynu, v minulosti pomáhala rovněž matce zůstavitele s nákupem či venčením psa, když na to již s ohledem na svůj zdravotní stav neměla dostatek sil. Se svou sestrou byl zůstavitel v kontaktu pouze telefonicky či přes SMS. Se svým otcem se zůstavitel po smrti své matky přestal stýkat. Do roku 2019 jezdili žalobkyně se zůstavitelem společně na dovolené po České republice a na chalupu, po roce 2020 již nikoliv, protože nechtěli s ohledem na svou finanční situaci utrácet. V nemocnici jí zůstavitel sdělil, že by na ni byt převedl, ale žalobkyně o to nestála, protože by se s ní rodina zůstavitele soudila, a proto i po smrti zůstavitele odvezla z bytu své věci (oblečení, kosmetiku a květináče) a byt a klíče předala rodině. K nabídce otce zůstavitele, co si chce z domácnosti ponechat, měla zájem pouze o urnu a šipky po zůstaviteli. Když žili společně, tak jí zůstavitel v bytě ve skříni na chodbě uvolnil dvě police na její věci, kam si dala své oblečení, v botníku měla své boty a v pokojíku měla ve skříni bundy a mikiny. Podrobně popsala zařízení celého bytu, včetně obsahu nábytku. Od počátku roku 2021 do poloviny roku 2023 do bytu ve Slaném pořídili lampu do obývacího pokoje, houpací křeslo, stolek pod notebook a monitor, dvě kolečkové židle, rozkládací matraci, lampičky na stolek a matrace. V placení se buď střídali nebo platili dohromady, přičemž společně platili matraci, monitor, horkovzdušný hrnec a gril, žalobkyně hradila lampičky a houpací křeslo, kolečková křesla a konferenční stolek zůstavitel. Žalobkyně uváděla detaily o vybavení a jeho používání. Štědrý den trávila žalobkyně na přání matky se svou matkou a bratrem, ale jinak byli po zbytek svátků se zůstavitelem, kdy slavili i jeho svátek a narozeniny. Svatbu neplánovali, zůstavitel měl rád trochu své volnosti a ani ona o svatbu nestála.

17. Ke své výpovědi učiněné v rámci pozůstalostního řízení dne [datum] žalobkyně uvedla, že byla pod tlakem a rozrušená, když vypovídala, že spolu se zůstavitelem nežili. Ke své výpovědi v pozůstalostním řízení zachycené v protokolu ze dne [datum] žalobkyně sdělila, že měla zažité, jak to bylo dříve, tak to tak uvedla, neboť tehdy to bylo tak, že v pracovní dny jezdili každý k sobě domů. Se zůstavitele se navzájem neživili, měli každý vlastní příjmy. Ze svého příjmu hradila kolem 3 000 – 4 000 Kč měsíčně na byt v Praze, na společnou domácnost ve Slaném jí zbývalo kolem 10 000 Kč měsíčně, které používala na nákup potravin nebo něčeho společného do domácnosti, jako byly např. matrace. Zůstavitel nechtěl, aby někdo z rodiny věděl o jeho nemoci. Měla za to, že dědictví připadne rodině, že by mohla být dědičkou se dozvěděla až od notáře. Nevěděla, proč zůstavitel při hospitalizaci uvedl, že žije sám, nevěděla, zda se ho na to někdo aktuálně ptal. K hospitalizaci došlo tak, že mu již před tím bylo několik dnů špatně, toho dne mu bylo hůř, žalobkyně byla v té době v práci, proto si sám zavolal sanitku. Později zůstavitel moc nejedl, jedlo se mu špatně, žalobkyně přesně nevěděla, co jedl. Potvrdila, že její bratr byl u nich na návštěvě ve Slaném někdy v letech 2021 a 2022 a kolegyně dvakrát nebo třikrát od května do září roku 2022, neboť v té době nechodili tolik do práce, a tak bylo více volného času.

18. Z výpisu z informačního systému základních registrů týkajícího se žalobkyně vyplynulo, že žalobkyně má od roku 1989 evidován trvalý pobyt na adrese [adresa], je svobodná a její matkou je svědkyně [jméno FO].

19. Z propouštěcí zprávy [právnická osoba] ze dne 20. 9. 2023 se podávalo, že zůstavitel byl hospitalizován od 1. 9. 2023 do 20. 9. 2023 s [Anonymizováno] v terminálním stádiu. V rámci sociální anamnézy je v lékařské zprávě uvedeno, že zůstavitel v inkriminované době bydlel sám.

20. Z potvrzení o uvolnění ze zaměstnání vystaveného společností [právnická osoba]. bylo zjištěno, že žalobkyně je v uvedené společnosti zaměstnána od roku 1993 na pracovní pozici [Anonymizováno], přičemž v období od 20. 9. 2023 do 22. 10. 2023 byla ze zaměstnání uvolněna za účelem péče o zůstavitele, který byl v té době rovněž zaměstnancem společnosti.

21. Z přijímacího listu a předběžné kalkulace pohřbu bylo zjištěno, že celková cena za pohřeb zůstavitele činila [částka] včetně DPH, přičemž jako plátce nákladů byla uvedena žalobkyně.

22. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 10. 6. 2024 se podávalo, že v bytové jednotce zůstavitele byla nahlášena k bydlení pouze jedna osoba, a to zůstavitel, a nebylo známo, že by se zůstavitelem před jeho smrtí v bytové jednotce někdo žil, neboť takovou skutečnost by byl zůstavitel dle stanov společenství povinen nahlásit. Zálohy za služby spojené s užíváním bytové jednotky a platby do fondu oprav byly hrazeny výhradně z účtu zůstavitele.

23. V čestném prohlášení svědkyně [jméno FO] bylo uvedeno, že od smrti své matky žil zůstavitel sám a svědkyně nikdy neviděla žádnou ženu, která by s ním nebo u něj bydlela.

24. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně, její matka a bratr a další osoby jsou podílovými spoluvlastníky rodinného domu č. p. [Anonymizováno] stojícího na pozemku parcelní číslo [hodnota] v katastrálním území [adresa], obci [adresa], zapsaném na listu vlastnictví číslo [hodnota] u [právnická osoba] pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa]. Žalobkyně vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti 2/24, matka žalobkyně o velikosti 1/8 a bratr žalobkyně o velikosti 1/24.

25. Z pojistné smlouvy uzavřené dne 14. 2. 2008 mezi zůstavitelem jako pojistníkem a pojištěným a Pojišťovnou [právnická osoba]. jako pojistitelem včetně dodatku č. [hodnota] ze dne 4. 8. 2017 bylo zjištěno, že zůstavitel uzavřel pojištění pro případ smrti na částku [částka], přičemž jako jedinou obmyšlenou osobu uvedl otce zůstavitele. Z oznámení o výsledku šetření pojistné události [právnická osoba] ze dne 28. 2. 2024 bylo zjištěno, že s ohledem na smrt zůstavitele bylo rozhodnuto o vyplacení pojistného plnění ve výši [částka] otci zůstavitele.

26. Z vyúčtování zálohových úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu soud zjistil, že v období 1. 11. 2018 – 20. 11. 2019 činila spotřeba studené vody v bytě zůstavitele [Anonymizováno] a spotřeba teplé vody [Anonymizováno]. V období 1. 1. 2020 – 31. 12. 2020 spotřeba studené vody poklesla na [Anonymizováno] a teplé vody na [Anonymizováno], přičemž v období 1. 1. 2021 – 31. 12. 2021 byla spotřeba studené vody totožná jako v předchozím období a spotřeba teplé vody činila [Anonymizováno]. V období 1. 1. 2022 – 31. 12. 2022 činila spotřeba studené vody pouze [Anonymizováno] a spotřeba teplé vody [Anonymizováno] a v období 1. 1. 2023 – 31. 12. 2023 dosáhla spotřeba studené vody [Anonymizováno] a spotřeba teplé vody [Anonymizováno].

27. Z emailové zprávy ze dne 8. 7. 2025 zaslané předsedou výboru [právnická osoba] právní zástupkyni žalobkyně bylo zjištěno, že spotřeba vody v bytě zůstavitele byla za jednotlivá období následující: rok 2021 – studená voda [Anonymizováno], teplá voda [Anonymizováno]; rok 2022 – studená voda [Anonymizováno], teplá voda [Anonymizováno]; rok 2023 – studená voda [Anonymizováno], teplá voda [Anonymizováno].

28. Z obsahu pozůstalostního spisu Okresního soudu v Kladně sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující: - Z úmrtního listu zůstavitele bylo zjištěno, že zůstavitel zemřel dne [datum] v na adrese [adresa], jako vypravitel pohřbu a přítelkyně zůstavitele byla označena žalobkyně. - Z protokolu o předběžném šetření ze dne 6. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně do protokolu uvedla, že byla přítelkyní zůstavitele 10 let, ale spíše se jen navštěvovali a ve společné domácnosti nežili. Poslední měsíce o zůstavitele pečovala a výživou na něj odkázána nebyla. - Z protokolu o předběžném šetření ze dne 14. 3. 2024 bylo zjištěno, že otec zůstavitele uvedl, že se zůstavitel se žalobkyní pouze kamarádil a měli příležitostné schůzky. Občas spolu „byli a nebyli“, ve společné domácnosti dle vyjádření otce zůstavitele a žalované nežili a pouze za sebou dojížděli. Současně však oba přítomní, tj. otec zůstavitele a žalovaná, připustili, že se otec zůstavitele se zůstavitelem příliš nestýkal, a proto netuší, jak to bylo se žalobkyní, a jejich detailní vztah jim není znám. - Ze zprávy zaměstnavatele bylo zjištěno, že zůstavitel byl ke dni úmrtí zaměstnán u společnosti [právnická osoba]., od 29. 9. 2022 byl v pracovní neschopnosti. - Z protokolu o jednání v řízení o pozůstalosti ze dne 23. 8. 2024 vyplynulo, že jako dědici přicházejí v pozůstalostním řízení v úvahu otec zůstavitele a žalobkyně jako osoba spolužijící. Otec zůstavitele v průběhu pozůstalostního řízení dne 2. 6. 2024 zemřel, jeho právním nástupcem je jako jediná závětní dědička žalovaná. Čistá hodnota pozůstalosti byla předběžně určena na částku ve výši [částka]. Žalobkyně do protokolu uvedla, že se zůstavitelem pracovali společně krátký a dlouhý týden, jezdili k němu, trávili spolu volno a žalobkyně u něj v bytě uklízela. Zůstavitel rovněž po smrti své matky předělal celý pokoj, aby u něj mohla žalobkyně přespávat. Žalobkyně koupila do bytu zůstavitele lampu do obývacího pokoje a do ložnice a zůstavitel pro ni koupil židli, stolek pod notebook a obrazovku k počítači. Společně se znali asi od roku 2012 a po půl roce již byli partnery. Dokud žila matka zůstavitele, jezdil zůstavitel spíše za družkou do Prahy, po smrti jeho matky však již žalobkyně trávila většinu času u zůstavitele. Když byl v práci dlouhý týden, byla žalobkyně ve společné domácnosti pouze 2 dny, ale když měli krátký týden, bylo to 5 dnů. Kdykoliv měli volno, trávili jej spolu. Nicméně přes pracovní dny jezdil zůstavitel domů a žalobkyně taktéž. S finančními prostředky hospodařili odděleně a každý si hradil sám své náklady související s bydlením a dovolenými. Společně však platili nákupy potravin, zvali se na večeře a střídali se v placení nákupů zpravidla podle toho, u koho zrovna pobývali. Společně si do bytu zůstavitele pořídili gril, horkovzdušný hrnec a další věci. U vaření se střídali, žalobkyně často uklízela, zůstavil pral apod. Výživou na zůstavitele odkázána nebyla. Žalovaná jakékoliv dědické nároky žalobkyně rozporovala.

29. Provedené důkazy hodnotil soud následovně. Pokud jde o věrohodnost jednotlivých svědeckých výpovědí, považoval soud za věrohodné výpovědi matky a bratra žalobkyně, neboť jejich výpovědi byly konzistentní, korelovaly s dalšími provedenými důkazy a nebylo zjištěno, že by matka žalobkyně či její bratr nevypovídali pravdivě či se snažili žalobkyni svými výpověďmi pomoci. Zejména z výpovědi matky žalobkyně bylo zřejmé, že nebyla na výslech připravená, věc s ní do žádných podrobností nebyla předem probírána, měla za to, že ani nemá k věci co říct. Bylo zřejmé, že si žije svůj život, který nevnímá jako propojený s životem dcery, naopak z její výpovědi vyplývalo, že ona sebe vnímá jako samostatnou jednotku a žalobkyni se zůstavitelem jako samostatnou jednotku, kdy se do jejich života nechtěla nijak vměšovat. Za věrohodnou měl soud i výpověď bratra žalobkyně, který znal detaily z života žalobkyně i zůstavitele, věrohodně popsal jejich domácnost, nutnost oprav tam odpovídala stavu domácnosti i vyjádření svědka [tituly před jménem] [jméno FO] o nezručnosti zůstavitele. Jediné, co má soud za nadnesené, byla 24 hodinová péče 7 dnů v týdnu, která se evidentně vztahovala až k poslednímu měsíci života zůstavitele a ne jinému období. I z jeho výpovědi vyplývalo, že sebe a sestru nevnímá jako společnou domácnost, že pouze v případě potřeby užívají jednu bytovou jednotku, ale každý z nich si vede svůj vlastní život, kde si sám hradí své náklady.

30. Jako věrohodné hodnotil soud výpovědi kolegyň žalobkyně ze zaměstnání, svědkyň [jméno FO] a [jméno FO], byť v jejich případě bylo zřejmé, že se snažily žalobkyni svými výpověďmi do jisté míry pomoci, což vyplývalo mimo jiné z toho, že ve svých výpovědích nadsazovaly časové rámce soužití žalobkyně a zůstavitele a svědkyně [jméno FO] uvedla, že se žalobkyně se zůstavitelem rovněž vídali na chalupě s matkou žalobkyně, což nekoresponduje s výpověďmi žalobkyně, její matky a bratra, (trávili tam dovolené v době, kdy tam matka zůstavitele nebyla). Nicméně jako celek soud výpovědi těchto svědkyň hodnotil jako věrohodné, neboť v základu odpovídaly dalším provedeným důkazům. Za věrohodnou považoval soud rovněž výpověď svědka [jméno FO], z níž bylo zřejmé, že nebyl na věci nijak zaujat a měl se zůstavitelem relativně bližší kontakt, když na rozdíl od členů zůstavitelovy rodiny věděl o jeho nemoci. Věrohodně působila rovněž výpověď svědka [jméno FO], předsedy Společenství vlastníků jednotek, který však v domě nežije a v rozhodné době nežil, a v rámci své výpovědi tudíž vycházel pouze z jemu dostupných informací v zásadě evidenčního charakteru a se zůstavitelem ani žalobkyní neměl bližší kontakt. Stejně tak považoval soud za věrohodnou svědeckou výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], který vypovídal konzistentně a nestranně, nicméně z jeho výpovědi soud zjistil pouze dílčí skutečnosti nepříliš zásadního významu pro rozhodnutí ve věci.

31. Jako věrohodnou hodnotil soud rovněž výpověď žalobkyně, neboť její výpověď se v podstatných rysech shodovala s dalšími provedenými důkazy, žalobkyně soudu uváděla rovněž skutečnosti, které nesvědčily v její prospěch, a současně byla její výpověď protkána řadou detailů ze života se zůstavitelem, které svědčí o jejich vzájemné blízkosti.

32. Naopak jako nevěrohodnou soud hodnotil výpověď svědkyně [jméno FO], neboť z obsahu její výpovědi vyplynulo, že v zásadě vůbec neměla přehled o tom, kdy byl zůstavitel doma, přestože v bytě byl dle provedeného dokazování téměř denně, a proto stěží mohla vědět o tom, zda se v jeho bytě zdržuje i někdo další. S tím ostatně koresponduje i sdělení svědkyně, že pro zůstavitele pekla vánoční cukroví, které mu však předávala prostřednictvím sousedky [Anonymizováno], přestože bydlela se zůstavitelem na stejném patře a z důvodu péče o svého manžela byla dle svých slov neustále doma.

33. A konečně za zcela nevěrohodnou považoval soud výpověď nevlastní sestry zůstavitele, svědkyně [jméno FO], která svou výpověď opakovaně měnila. Nejprve tvrdila, že o předmětu řízení s nikým nehovořila, aby následně připustila, že věc probírala se žalovanou. Následně uvedla, že v únoru či březnu roku 2023 byli v bytě zůstavitele a popisovala nedostatečnost úklidu, prach a neumyté nádobí s tím, že byt vypadal, jako by v něm bydlel „chlap,“ aby vše následně popřela a uvedla, že byli pouze na chodbě a do bytu vůbec nešli. Z těchto důvodů tak soud považoval svědeckou výpověď svědkyně [jméno FO] jako celek za zcela nevěrohodnou, a proto k jejímu obsahu nepřihlížel.

34. S ohledem na výše uvedené tudíž soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým závěrům.

35. Z výpovědi žalobkyně, její matky a bratra a kolegyň ze zaměstnání svědkyň [jméno FO] a [jméno FO] má soud za prokázané, že žalobkyně se v roce 2011 v zaměstnání seznámila se zůstavitelem, přičemž nedlouho po seznámení se začali společně scházet a stali se partnery. V následujících letech společně trávili volný čas, jezdili na dovolené a společně rovněž střídavě pobývali u zůstavitele ve Slaném či u žalobkyně v Praze. Tak tomu bylo až do roku 2019, kde se na čas rozešli a vídali se pouze v zaměstnání. V témže roce zemřela matka zůstavitele, s níž zůstavitel do té doby žil v bytě ve Slaném. V roce 2020 došlo k obnovení vztahu žalobkyně se zůstavitelem a následně žalobkyně začala v bytě zůstavitele přespávat, a to zprvu na rozkládacím gauči v obývacím pokoji a následně v ložnici, kterou si za tím účelem se zůstavitelem částečně zrenovovali. [adresa] zůstavitel dlouhodobě pokašlával, byl prvně hospitalizován, v září roku 2022 mu byla diagnostikována [Anonymizováno]. Jak vyplývá z výpovědi žalobkyně, její matky a bratra, pobývala žalobkyně v této době již převážně v bytě zůstavitele, přičemž do bytu v Praze dojížděla v podstatě již jen za účelem vyřízení potřebných záležitostí a úklidu, který již její matka nezvládala a bratr se úklidu nevěnoval. Z výpovědi žalobkyně rovněž vyplynulo, že v bytě zůstavitele žila od května roku 2022, přičemž od této doby již do bytu v Praze jezdila pouze jednou za 14 dnů, a to proto, že zůstavitel byl v pracovní neschopnosti, nechtěl být doma sám a nestačilo mu pouhé dojíždění žalobkyně. S touto výpovědí žalobkyně koresponduje rovněž výpověď jejího bratra, který potvrdil, že žalobkyně již jezdila do bytu v Praze pouze sporadicky, a kolegyň ze zaměstnání, které vypověděly, že byly opakovaně, naposledy zhruba před třemi lety, tj. v roce 2022, u žalobkyně a zůstavitele na návštěvě. Současně uvedly, že návštěvy domlouvaly buď pouze se žalobkyní, nebo i společně se zůstavitelem, což rovněž svědčí o tom, že žalobkyně v bytě zůstavitele bydlela, neboť jinak by stěží mohla domlouvat návštěvy v bytě zůstavitele bez jeho přivolení. Svědkyně rovněž vypověděly, že na věšáku v bytě viděly ženské věci, což potvrdila i sama žalobkyně a její bratr. Svědkyně dále uvedly, že domácnost byla zařízena pro dvě osoby, a že po hraní šipek ve Slaném vždy žalobkyně zůstávala v bytě u zůstavitele. Rovněž svědek [jméno FO] uvedl, že „bydlí o patro výš než žalobkyně,“ a přestože měl za to, že žalobkyně v bytě zůstavitele trvale nežila, potvrdil, že se žalobkyně u zůstavitele zdržovala i po delší časové úseky v trvání týdne či 14 dnů, v jejichž průběhu jezdila do práce, a poté odjela do Prahy, což rovněž koreluje s výše uvedenými svědeckými výpověďmi a závěry soudu.

36. Žalobkyně současně, jak vyplývá z její výpovědi a z výpovědí její matky, bratra a kolegyň ze zaměstnání, zůstavitele doprovázela na vyšetření a lékařské zákroky a vyzvedávala mu léky a další potřeby. Zdravotní stav zůstavitele se však zhoršoval, až musel být v září roku 2023 hospitalizován, žalobkyně jej v nemocnici navštěvovala, bydlela v té době v Praze, aby nebyla sama, v bytě ve Slaném však přespávala, když byla na návštěvách v nemocnici. Následně bylo zůstaviteli sděleno, že již není naděje na jeho vyléčení, a pokud není nikdo, kdo by se o něj postaral, bude umístěn do léčebny dlouhodobě nemocných. Zůstavitel však nechtěl skonat v nemocnici a přál si zemřít doma. Z tohoto důvodu se tudíž žalobkyně počínaje dnem 20. 9. 2023 uvolnila ze zaměstnání za účelem péče o zůstavitele a téhož dne byl zůstavitel propuštěn z nemocnice domů. Žalobkyně se následně o zůstavitele starala, a to až do jeho úmrtí dne 22. 10. 2023. Zůstavitel zemřel svobodný a bezdětný. Po smrti zůstavitele žalobkyně vypravila pohřeb zůstavitele, náklady uhradila. Až v důsledku sdělení otce zůstavitele, že by chtěl pro zůstavitele něco udělat, jí byly posléze náklady pohřbu refundovány otcem zůstavitele, což ale nemohla předem očekávat, ani se toho sama nedožadovala. Byt předala rodině, neboť nevěděla, že by připadala v úvahu jako dědička, a vrátila se zpět do Prahy.

37. S ohledem na výše uvedené má tudíž soud za prokázané, že žalobkyně se zůstavitelem žila ve společné domácnosti nejméně od května roku 2022 až do jeho smrti, tj. do [datum]. Současně je z provedeného dokazování zřejmé, že žalobkyně a zůstavitel byli partnery s velmi intenzivním a blízkým vztahem na úrovni členů rodiny. Žalobkyně byla bezesporu zůstavitelovou nejbližší osobou, jako jediná věděla o jeho osobních záležitostech a na rozdíl od všech členů zůstavitelovy rodiny včetně jeho otce rovněž o jeho závažné diagnóze. Neváhala být zůstaviteli oporou v nejtěžších chvílích souvisejících s jeho závažným onemocnění a splnila rovněž jeho přání zemřít v pohodlí svého domova. (V této souvislosti soud pouze pro úplnost podotýká, že uvedení otce zůstavitele jako obmyšlenou osobu v rámci pojištění zůstavitele pro případ smrti na tomto závěru soudu nemůže ničeho změnit.)

38. Pokud jde o vedení, resp. o péči o společnou domácnost, bylo v řízení nesporné, že žalobkyně i zůstavitel měli oddělené účty, zůstavitel samostatně hradil veškeré pojistky, a každý hradil samostatně náklady na dovolenou a náklady za energie a služby související s užíváním své bytové jednotky, tj. zůstavitel bytové jednotky ve Slaném a žalobkyně bytové jednotky v Praze. Chodili však společně nakupovat, což vyplývá nejen z výpovědi žalobkyně, ale i její matky, bratra či svědka [jméno FO], a v placení nákupů se dle výpovědi žalobkyně střídali. Žalobkyně se rovněž finančně podílela na nákupech nového vybavení v bytě zůstavitele např. v podobě matrací, lampy, houpacího křesla, rozkládací matrace, lampiček na stolek, horkovzdušného hrnce a grilu. Žalobkyně tudíž dle své výpovědi v souvislosti s chodem domácnosti bytu ve Slaném platila měsíčně zhruba částku 10 000 Kč, a to za nákup potravin a výše uvedeného vybavení domácnosti. Žalobkyně rovněž v bytě zůstavitele zajišťovala úklid a praní prádla, zatímco vaření bylo převážně doménou zůstavitele.

39. Jak již bylo uvedeno výše, žalobkyně hradila rovněž náklady na energie a služby za byt v Praze, což vyplývá jednak z účastnické výpovědi žalobkyně a jednak ze svědeckých výpovědí její matky a bratra. Soud má nicméně po provedeném dokazování za to, že žalobkyně v rozhodném období do tohoto bytu jezdila zejména za účelem zajištění úklidu, neboť její matka byla podstatnou část roku pryč a je vyššího věku, a bratr se na úklidu bytu nepodílel. Dřívější střídání se žalobkyně v domácnosti u zůstavitele ve Slaném a v Praze úzce souviselo s místem výkonu práce žalobkyně a zůstavitele a pracovními směnami. Žalobkyně pracuje na dvanáctihodinové směny od 6 hodin ráno na [adresa], tedy v blízkosti nemovitosti na [adresa], pracovní dobu má do 18 hodin, z praktických důvodů pak dává smysl mezi směnami přespat v bytě na [adresa]. Občasný pobyt žalobkyně v pražském bytě v rozhodném období lze považovat spíše za údržbu věci v jejím spoluvlastnictví, neboť do tohoto bytu přinejmenším v posledním roce před úmrtím zůstavitele žalobkyně jezdila pouze uklidit a přespat, přičemž jinak žila se zůstavitelem v jeho bytě. Výjimkou byla doba druhé hospitalizace zůstavitele, kdy je však pochopitelné, že v takovém období nechtěla žalobkyně zůstávat sama.

40. Soud si je vědom existence důkazů svědčících proti výše uvedenému skutkovému závěru o tom, že žalobkyně žila se zůstavitelem v jeho bytě. V prvé řadě se jedná o výpověď samotné žalobkyně v pozůstalostním řízení, kde dle protokolu ze dne [datum] uvedla, že se zůstavitelem nežila. V tomto ohledu soud podotýká, že po důkladném dokazování byl zejména na podkladě řady svědeckých výpovědí ve spojení s výpovědí žalobkyně skutkový stav zjištěn tak, jak bylo uvedeno výše, tedy jinak, než jak situaci jakožto laik popsala žalobkyně, a proto soud vyšel z výpovědí svědků a žalobkyně, nikoliv z izolovaného sdělení žalobkyně v pozůstalostním řízení u notáře jako soudního komisaře.

41. Další skutečností bylo snížení spotřeby vody v zásadě o polovinu v bytě zůstavitele po smrti jeho matky. Tato skutečnost nebyla v řízení vysvětlena, avšak také nemůže vyvrátit ostatní provedené důkazy. Spotřeba vody je zcela individuální záležitostí a v dané věci došlo při využívání domácnosti k řadě změn - matka zůstavitele trávila čas před svou smrtí převážně doma, když s ohledem na svůj zdravotní stav již potřebovala pomoc i s nákupy nebo venčením psa. Poté bylo období, kdy byl zůstavitel v domácnosti sám, avšak byl covid a nechodil do práce, poté byli s žalobkyní v domácnosti společně a oba chodili do práce, oba využívali sprchy v práci. Současně v průběhu řízení vyplynulo, že úklid v bytě zůstavitele nebyl zcela precizní, což se rovněž mohlo odrazit v nižší spotřebě vody v bytě zůstavitele.

42. Co se týká propouštěcí zprávy z nemocnice, kde je v rámci sociální anamnézy uvedeno, že zůstavitel žil sám, soud uvádí, že tato zpráva nemůže sama o sobě ani ve spojení s dalšími výše uvedenými důkazy svědčícími proti skutkovém závěru soudu ohledně spolužití žalobkyně se zůstavitelem zvrátit skutková zjištění vyplývající z řady výpovědí. Uvedené platí tím spíše proto, že není zřejmé, jak zpracovatel této zprávy k závěru uvedenému v sociální anamnéze dospěl, tedy zda pouze převzal uvedené sdělení z dřívější lékařské zprávy, jak tomu často v lékařských zprávách bývá, či zda se skutečně dotázal zůstavitele.

43. Skutečnost, že zůstavitel nenahlásil, že v bytě žije se žalobkyní, nemůže na věci nic změnit. Jejich forma spolužití se proměňovala, když nejprve jej žalobkyně pouze navštěvovala, poté u něho pobývala v době, kdy neměla směny a během směn přespávala v Praze, následně byl jejich vztah takový, že primární domácností byla pro žalobkyni domácnost zůstavitele ve Slaném, až v závěrečné fázi tam byla 24 hodin denně. Hlášení osob v místě bydliště má v zásadě evidenční charakter pro účely vyúčtování, který, jak potvrdili svědci [jméno FO] či [jméno FO], nikdo nekontroluje, a záleží tedy pouze na tom, zda dotyčný správný počet osob nahlásí či nikoliv. Pokud přitom svědek [Anonymizováno] vypověděl, že v bytě zůstavitele nikoho jiného neviděl, není taková výpověď v rozporu se zjištěními soudu, neboť dle výpovědi svědka se odečty provádějí s roční frekvencí a nadto to nemusel být vždy svědek, kdo odečty v bytě zůstavitele prováděl, ale mohlo se jednat i o jiného člena výboru. [adresa] od bytu pro odečty měla i sousedka zůstavitele paní [jméno FO].

44. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

45. Podle § 1476 věty první o. z. se dědí na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona.

46. Podle § 1633 odst. 1 věty první o. z. kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části.

47. Podle § 1636 odst. 1 o. z. nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

48. Pro rozhodnutí o tom, zda je žalobkyně zákonnou dědičkou po zůstaviteli, je rozhodující naplnění předpokladů pro dědění tzv. spolužijící osoby zakotvených v § 1636 odst. 1 o. z. Těmito předpoklady jsou: 1) zda žalobkyně žila se zůstavitelem po dobu jednoho roku, tj. v souladu s § 605 odst. 2 o. z. nejméně od 22. 10. 2022 do 22. 10. 2023, neboť doba jednoho roku se počítá zpětně ode dne úmrtí zůstavitele (viz rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 1967, sp. zn. 5 Co 54/67 [R 12/1968 civ.]) ve společné domácnosti a 2) zda z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost nebo byla odkázána výživou na zůstavitele.

49. Pojem společná domácnost není zákonem definován a je zřejmé, že může mít celou řadu podob. Dle ustálené judikatury se společnou domácností rozumí spotřební společenství trvalé povahy, které představuje skutečné a trvalé soužití fyzických osob, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb a společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy, přičemž nepostačí pouhá příležitostná výpomoc v domácnosti či společné trávení dovolených. Spolužijící osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny a vyžaduje se, aby a) pečovala o společnou domácnost obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla atp., b) poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti nebo c) byla odkázána výživou na zůstavitele (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 627/2001).

50. Společná domácnost přitom zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2020, sp. zn. 24 Cdo 3958/2019) a zároveň platí, že nikdo nemůže být členem více než jedné společné domácnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 678/2011).

51. V poměrech projednávané věci bylo v průběhu řízení prokázáno, že žalobkyně a zůstavitel byli s přestávkou mezi lety 2019 a 2020 partnery od roku 2011 až do smrti zůstavitele v roce 2023, tedy po dobu více než 10 let. V prvních letech vztahu ještě nelze dovodit vedení společné domácnosti žalobkyní a zůstavitelem, neboť z dokazování vyplynulo, že spolu sice žalobkyně a zůstavitel trávili většinu volného času, nicméně nelze dovodit, že by vedli společnou domácnost ve smyslu výše citované judikatury. Situace se však změnila po úmrtí matky zůstavitele a obnovení vztahu žalobkyně a zůstavitele v roce 2020, kdy postupně došlo ke zintenzivnění společného soužití. Vše vyvrcholilo v roce 2022, kdy zůstavitele začaly sužovat zdravotní problémy, v dubna tohoto roku byl v pracovní neschopnosti. Následně nejpozději od května roku 2022 již žalobkyně žila se zůstavitelem ve společné domácnosti v jeho bytě ve Slaném až do úmrtí zůstavitele dne [datum], přičemž do bytu v Praze dojížděla v zásadě sporadicky a pouze za účelem jeho úklidu. Výjimkou bylo období hospitalizace v září roku 2023, kdy se však jednalo o pochopitelné důvody související s celkovou situací vyplývající ze zdravotního stavu zůstavitele.

52. V této souvislosti přitom judikatura s odkazem na nutnost reflektovat společenské změny, rozvoj vlastnictví nemovitého majetku a fakticitu vztahů dnešní společnosti dovodila, že s ohledem na odůvodněnou potřebu postarat se o svůj vlastní nemovitý majetek je přípustnou výjimkou z požadavku společného bydlení i situace, kdy jedna ze spolužijících osob střídavě bydlí i na jiném místě, aniž by však měla v úmyslu opustit společnou domácnost (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 292/2013). V citované věci přitom spolužijící osoba žila v zimním období několik dní v týdnu v jiném bytě, a přesto Nejvyšší soud ve shodě s Krajským soudem v Praze dovodil, že i v takovém případě lze za splnění dalších podmínek dovodit vedení společné domácnosti. V nyní projednávané věci přitom žalobkyně jezdila do pražského bytu sporadicky a pouze na krátkou dobu, a proto i s ohledem na citovanou judikaturu platí, že taková skutečnost není na překážku závěru soudu o vedení společné domácnosti žalobkyně se zůstavitelem v bytě ve Slaném.

53. Současně platí, že žalobkyně byla pro zůstavitele bezesporu nejbližším člověkem, k němuž měl zůstavitel podstatně blíže než ke členům své rodiny, které ani neinformoval o svém závažném onemocnění. Trvalost jejich soužití a vzájemná blízkost žalobkyně a zůstavitele přitom vyplývá rovněž z provedené rekonstrukce ložnice, aby nemuseli společně spát na rozkládacím gauči v obýváku, a zejména z oddanosti žalobkyně, která byla zůstaviteli i v době jeho závažného onemocnění oporou, a která se na sklonku zůstavitelova života ujala péče o jeho osobu a umožnila mu důstojný odchod. Žalobkyně se současně v rámci péče o společnou domácnost podílela zejména na zajištění úklidu a praní prádla a současně přispívala také na zajištění potřeb společné domácnosti, když společně se zůstavitelem hradila nákupy potravin a spotřebního zboží a podílela se rovněž na nákupu vybavení do domácnosti (lampičky, houpací křeslo atp.), byť jinak řadu výdajů hradili žalobkyně a zůstavitel odděleně.

54. S ohledem na výše uvedené tudíž soud uzavřel, že žalobkyně splňuje oba předpoklady pro dědění po zůstaviteli ve druhé dědické třídě, neboť žila se zůstavitelem po dobu více než jednoho roku ve společné domácnosti a z tohoto důvodu o společnou domácnost pečovala, a to jak osobně zejména v podobě úklidu a praní prádla, tak i finančně.

55. Nad rámec výše uvedeného soud podotýká, že smyslem a účelem zakotvení dědění spolužijící osoby je, aby se dědické právo dostalo osobě zůstaviteli blízké (viz TALANDA, Adam. § 1636 [Druhá třída dědiců]. In: MELZER, Filip, TÉGL, Petr a kol. Občanský zákoník § 1475-1720. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, s. 905, marg. č. [hodnota].). Jak již bylo mnohokrát uvedeno výše, z dokazování zcela nepochybně vyplynulo, že zůstavitel byl se svou rodinou na sklonku života v minimálním kontaktu, s otcem se v zásadě nestýkal a jeho kontakt s nevlastní sestrou byl velmi sporadický. Nejbližší a v podstatě jedinou blízkou osobou zůstavitele tudíž byla žalobkyně, s níž tvořil pár po dobu více než jedné dekády a byla mu oporou i v těch nejtěžších chvílích. Soud má tudíž za to, že s přihlédnutím ke všem okolnostem případu odpovídá určení žalobkyně dědičkou zůstavitele ze zákona nejen textu zákona a jeho jazykovému výkladu, ale zejména jeho smyslu a účelu (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97).

56. S ohledem na vše výše uvedené tudíž soud uzavřel, že žaloba je v plném rozsahu důvodná, a proto určil, že žalobkyně je jakožto spolužijící osoba dědičkou ze zákona po zůstaviteli. Žalobkyně dědí ve druhé dědické třídě rovným dílem společně se žalovanou jakožto právní nástupkyní zůstavitelova otce, který byl původním dědicem zůstavitele, avšak v průběhu pozůstalostního řízení rovněž zemřel (§ 121 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních).

57. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 229 742,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a dále z nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátkou, jejíž odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“). Dle § 8 odst. 7 advokátního tarifu se za tarifní hodnotu považuje obvyklá cena zůstavitelova majetku odpovídající výši podílu klienta. V pozůstalostním řízení byla předběžně zjištěna čistá hodnota pozůstalosti ve výši [částka], která dosud nebyla nijak zpochybněna, a proto z ní soud při svém rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel. Dědický podíl žalobkyně přitom s ohledem na výrok I. tohoto rozsudku činí z čisté hodnoty pozůstalosti, a tudíž je třeba tarifní hodnotu stanovit jako z částky [částka], tj. na částku [částka]. Odměna za jeden úkon právní služby tudíž v souladu s § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. advokátního tarifu činí 16 300 Kč.

58. Advokátka žalobkyni poskytla celkem [hodnota] úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a m) advokátního tarifu v podobě převzetí a přípravy zastoupení ze dne 26. 11. 2024, podání žaloby dne 6. 1. 2025, sepsání listiny o právním jednání v podobě návrhu dohody o smírném vypořádání ze dne 5. 5. 2025 a dále v podobě účasti u jednání soudu ve dnech 23. 4. 2025, 9. 7. 2025, 6. 10. 2025 a 12. 11. 2025, přičemž s ohledem na dobu trvání jednání dne 6. 10. 2025 (09:02 – 15:16 hod.) a dne 12. 11. 2025 (09:04 – 12:31 hod.) přesahující dvě hodiny náleží advokátce za účast u jednání dne 6. 10. 2025 odměna za čtyři úkony právní služby a u jednání dne 12. 11. 2025 za dva úkony právní služby.

59. K takto stanovené odměně v celkové výši 179 300 Kč advokátce dále podle § 13 odst. 1 ve spojení s § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení poskytnutý před 1. 1. 2025 (viz čl. II. vyhlášky č. 258/2024 Sb.), resp. ve výši 450 Kč za každý z deseti úkonů právní služby poskytnutých počínaje dnem 1. 1. 2025, tj. částka v celkové výši 4 800 Kč.

60. K náhradě nákladů řízení náleží rovněž náhrada za cestovné, konkrétně za cesty advokátky z jejího sídla ([adresa]) ke zdejšímu soudu a zpět ve dnech 23. 4. 2025, 9. 7. 2025, 6. 10. 2025 a 12. 11. 2025. Dle mapového portálu www.mapy.cz činí vzdálenost ze sídla advokátky ke zdejšímu soudu a zpět po zaokrouhlení 74 km a ujetí této vzdálenosti trvá (včetně cesty zpáteční) celkem přibližně 1 hodinu a 32 minut. Při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km benzinu (Natural 95) dle předloženého technického průkazu a ceně 35,80 Kč za 1 litr pohonných hmot ve smyslu § 4 písm. a) vyhlášky 475/2024 Sb. tudíž činí náhrada za palivo částku v celkové výši 498 Kč. K této částce je třeba připočíst náhradu za amortizaci vozidla ve výši 5,80 Kč/1 km ve smyslu § 1 písm. b) již citované vyhlášky, tj. částku v celkové výši 1 716,80 Kč. Náhrada hotových výdajů v souvislosti s uskutečněnými cestami tudíž činí celkem 2 214,80 Kč. Současně soud advokátce přiznal podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu rovněž náhradu za promeškaný čas strávený těmito cestami, a to v rozsahu 16 půlhodin, tj. v částce 2 400 Kč.

61. Náklady právního zastoupení žalobkyně byly dále v souladu s § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. s výjimkou zaplaceného soudního poplatku, tj. v částce 188 216,80 Kč, zvýšeny o částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. o částku 39 525,50 Kč. Celkem tak soud přiznal žalobkyni vůči žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 229 742,30 Kč.

62. Lhůta k zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody. Náhrada nákladů řízení byla určena na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení