24 Co 17/2026 - 140

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Kamenické a soudců Mgr. Hany Říhové a Mgr. Pavly Jansové v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozena [Datum narození žalobkyně], bytem [Adresa žalobkyně], zastoupena [Jméno Zástupce A], advokátkou, sídlem [Anonymizováno], proti žalované: [Jméno žalované], narozena [Datum narození žalované], bytem [Adresa žalované], zastoupena [Jméno Zástupce B], advokátkou, sídlem [Anonymizováno], [Jméno advokátky]. [Anonymizováno] o určení dědického práva žalobkyně ze zákonné dědické posloupnosti po zůstaviteli [Anonymizováno] o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že výše nákladů řízení žalobkyně činí 141 852 Kč.

II. Jinak se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 043 Kč, k rukám [Jméno Zástupce A], advokátky, se sídlem v [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. (co do své podstaty) určil žalobkyni za osobu, které svědčí dědické právo ze zákonné dědické posloupnosti po zůstaviteli [jméno FO] ml., zemřelém [datum], a výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 229 742,30 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno Zástupce A], advokátky, se sídlem v [adresa].

2. K důvodům tohoto svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dané sporné řízení účastnic vyplývá ze skutkového sporu o dědické právo po zůstaviteli [jméno FO] ml., který zemřel [datum], jehož pozůstalostní řízení vede Okresní soud v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], kdy usnesením Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], právní moc [datum], byla žalobkyně odkázána na sporné řízení. Zcela v souladu s tímto odkazujícím usnesením pozůstalostního soudu žalobkyně včasně podala tuto projednávanou žalobu. Není proto zapotřebí tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem žalobkyně na jí požadovaném určení, ten vyplývá z odkazujícího usnesení pozůstalostního soudu. V projednávané věci bylo mezi účastnicemi sporné to, zda žalobkyně vskutku kdy žila nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti se zůstavitelem [jméno FO] ml. a, zda vskutku z tohoto důvodu pečovali společně o společnou domácnost, pokud žalobkyně vedení této společné domácnosti v rozhodné době se zůstavitelem tvrdila a žalovaná toto její tvrzení popírala. Důkazy v řízení provedené k návrhům žalobkyně a žalované po svém vyhodnocení jednotlivě i ve vzájemných souvislostech přinesly dle soudu prvního stupně to skutkové zjištění, že žalobkyně se zůstavitelem [jméno FO] žila ve společné domácnosti nejméně od května roku [Anonymizováno] až do jeho smrti a v této souvislosti společně o společnou domácnost pečovali. Současně toto dokazování přineslo i ta zjištění, že žalobkyně a zůstavitel byli dlouhodobými partnery (více jak 10 let) s velmi intenzivním blízkým vztahem na úrovni členů rodiny, žalobkyně pro zůstavitele byla bezesporu nejbližší osobou, pokud to byla ona, jako jediná, kdo věděl o jeho osobních záležitostech, včetně jeho [podezřelý výraz] stavu, na rozdíl o členů jeho pokrevní rodiny, konkrétně jeho otce, který, stejně jako jeho přítelkyně a nevlastní sestra zůstavitele, nevěděl od zůstavitele o jeho [podezřelý výraz], o jeho závažnosti, protože se dlouhodobě osobně nestýkali. Dále pak o tom, že žalobkyně byla vskutku zůstaviteli nejbližší osobou, přesvědčivě vypovídá i ta skutečnost, že žalobkyně neváhala být zůstaviteli oporou v jeho nejtěžších chvílích, souvisejících se zjištěním jeho závažného [podezřelý výraz], jeho léčbou, včetně toho, že mu splnila svou osobní celodenní péčí o něj v posledním měsíci jeho života jeho přání, aby mohl zemřít ve svém domově, nikoliv v [podezřelý výraz]. Je skutečností, že sama žalobkyně uvedla, že se zůstavitelem měli oddělené bankovní účty, odděleně hradili náklady na udržení možnosti bydlení v bytech ve [Anonymizováno] a [Anonymizováno], současně však v řízení provedené důkazy přinesly to zjištění, že soužití žalobkyně se zůstavitelem se v čase významně proměňovalo, od vzájemného navštěvování se poté, co se poznali v roce [Anonymizováno] v zaměstnání, občasného vzájemného přespávání v bytech ve [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (dokud žila matka zůstavitele v bytě ve [Anonymizováno] se zůstavitelem, žalobkyně zde pobývala víceméně na návštěvě, tato zemřela v roce [Anonymizováno]), přechodného jejich zhruba ročního rozchodu na přelomu let [Anonymizováno], kdy zůstavitel svoji pozornost věnoval více své matce, k znovuobnovení vztahu a nakonec i k započetí společného soužití v bytě zůstavitele ve [Anonymizováno], kde pak později žalobkyně o zůstavitele pečovala celodenně poslední měsíc jeho života, k čemuž došlo nejpozději v [Anonymizováno] (jde zhruba o období po návratu zůstavitele z první jeho [podezřelý výraz] v [podezřelý výraz] po zjištění své vážné [podezřelý výraz]) a pokračovalo toto vedení společné domácnosti až do smrti zůstavitele. V tomto posledním období života zůstavitele již zůstavitel s žalobkyní v bytě ve [Anonymizováno] společně bydleli, společně uhrazovali náklady na své potřeby, pokud společně nakupovali, společně se stravovali, společně pečovali o domácnost, do které si pořizovali společně určité nové vybavení. Jak bylo zjištěno, zhruba od[Anonymizováno][Anonymizováno] žalobkyně u zůstavitele ve [Anonymizováno] v bytě začala opětovně přespávat, začali si společně bydlení v bytě ve [Anonymizováno] upravovat, pořizovat si do něj nové vybavení, žalobkyně v tomto bytě u zůstavitele trávila svůj volný čas a zhruba od počátku roku [Anonymizováno] již víceméně žalobkyně a zůstavitel pobývali v bytě ve [Anonymizováno], přičemž právě v této době se u zůstavitele začalo projevovat jeho [podezřelý výraz], se kterým byl v [Anonymizováno] poprvé v pracovní neschopnosti. V dlouhodobé pracovní neschopnosti pak byl zůstavitel [Anonymizováno] až do své smrti. V [Anonymizováno] byl zůstavitel [podezřelý výraz] v [podezřelý výraz] na zhruba jeden měsíc, poté byl propuštěn do domácího prostředí, kde zhruba po měsíci zemřel. Od přelomu [Anonymizováno] v souvislosti s obdobím po první pracovní neschopností zůstavitele v souvislosti s jeho [podezřelý výraz] žalobkyně již se zůstavitelem v jeho bytě ve [Anonymizováno] bydlela víceméně trvale a do bytu v [Anonymizováno] jezdila jen v rámci jeho úklidu, což přetrvalo až do smrti zůstavitele, přičemž zhruba na poslední měsíc života zůstavitele žalobkyně převzala při uvolnění se ze zaměstnání celodenní péči o něj. Žalobkyně konkrétně zakoupila do bytu ve [Anonymizováno] určité vybavení, určité vybavení pak financovala se zůstavitelem společně (nové matrace do ložnice, houpací křeslo, lampa, lampičky, kuchyňské vybavení). Na závěru o vedení společné domácnosti zůstavitelem a žalobkyní v tomto období nic samo o sobě nemůže změnit to zjištění, že i nadále zůstavitel i žalobkyně hradili odděleně náklady na energie a služby za byt v [Anonymizováno] (žalobkyně spolu s dalšími zde žijícími osobami) a za byt ve [Anonymizováno] (zůstavitel). Na základě těchto skutečností tak právně uzavřel, že žalobkyně prokázala svá tvrzení o tom, že žila ve společné domácnosti se zůstavitelem nejméně jeden rok před jeho smrtí a, že z tohoto důvodu společně o společnou domácnost se zůstavitelem pečovali, a to v bytě zůstavitele ve [Anonymizováno]. Na tomto závěru nic nemění to, jak se žalobkyně vyjadřovala v rámci pozůstalostního řízení zůstavitele, pokud byla přítomna u předběžného šetření [datum] a u jednání soudu o projednání pozůstalosti. V tomto řízení byla žalobkyně, jako jeho účastnice, dotazována na určité okolnosti, vztahující se k možnosti posouzení vedení společné domácnosti se zůstavitelem z hlediska zkoumání dědického práva po zůstaviteli. Je sice skutečností, že je zaznamenáno, že žalobkyně uvedla, že ve společné domácnosti se zůstavitelem nežili, že se spíše jenom navštěvovali, že byla jeho přítelkyně zhruba 10 let, že o něj poslední měsíc pečovala, ovšem toto její vyjádření ještě bez dalšího nevyvrací výsledky provedeného dokazování v tomto řízení, zejména výslechy svědků, zvláště, pokud jinak v pozůstalostním řízení zůstavitele žádné další zkoumání prováděno nebylo a ani není zcela přesně známo, jak byla žalobkyně dotazována. Žalobkyně je pak právním laikem a toto své vyjádření v pozůstalostním řízení zůstavitele podávala relativně krátce po úmrtí zůstavitele, tedy jí blízké osoby. Z takto izolovaného sdělení žalobkyně proto nelze vycházet natolik, aby bylo možné vzít jej za podklad, který by měl vést ke zpochybnění výpovědi svědků a žalobkyně, jak byly podány v tomto sporném řízení. Jde-li pak o tu skutečnost, že zůstavitel mohl v rámci sociální anamnézy uvést to, co je zaznamenáno v jeho propouštěcí zprávě z poslední [podezřelý výraz], totiž, že žije sám, kterou předložila žalovaná, tak opět izolovaně z této skutečnosti nelze dovozovat popření skutkového závěru o vedení společné domácnosti zůstavitelem a žalobkyní v rozhodné době. I kdyby se takto zůstavitel skutečně vyjádřil, není známa jeho motivace k tomuto, tím spíše, že byl v té době v terminálním stádiu svého [podezřelý výraz] a nemusel mít zcela přesnou představu o tom, jak mu může být tato jím sdělovaná skutečnost k prospěchu či naopak neprospěchu. Nadto není ani zcela vyloučeno, že se tento údaj mohl do zprávy dostat jen určitým mechanickým přepisováním dřívějších lékařských záznamů, což bývá obvyklé. Ta skutečnost, že zůstavitel nenahlásil žalobkyni v bytě ve [Anonymizováno], jako svoji spolužijící osobu, pro účel výpočtu služeb, rovněž není způsobilá vyvrátit zjištění o konečné podobě spolužití zůstavitele s žalobkyní, tím spíše ne, že toto hlášení má víceméně jen evidenční charakter a skutečnosti, uvedené v těchto hlášeních, nejsou nikterak verifikovány. Pokud jde o hodnocení svědeckých výpovědí, tak svědek [jméno FO] je osoba, která v domě, kde se byt ve [Anonymizováno] nachází, nežije, nežil zde ani v rozhodné době, se zůstavitelem a s žalobkyní neměl žádný bližší kontakt, nijak neověřoval údaje evidenční pro výpočet plateb za služby, z vlastního poznání tak nepodal žádné relevantní informace k posuzované sporné otázce. Svědek [jméno FO] nebyl se zůstavitelem a s žalobkyní v rozhodné době v žádných vztazích, z jeho výpovědi tak nebylo možno zjistit žádné rozhodné skutečnosti, protože sdělované měl jen tzv. z doslechu. Svědkyně [jméno FO], sousedka z domu, kde se nachází předmětný byt ve [Anonymizováno], sice popisovala, že žalobkyni v domě nevídala, nicméně současně potvrdila, že žádné bližší vztahy se zůstavitelem neudržovala, nenavštěvovala jej v bytě, nadto pečovala o [podezřelý výraz] manžela. Z hlediska rozdílných životních rytmů zůstavitele a žalobkyně od této svědkyně tak ani její výpověď nemůže vyloučit tvrzení žalobkyně. Svědkyně [jméno FO] rovněž nepřinesla žádná konkrétní zjištění z vlastního poznání, pakliže připustila, že informace získala od žalované, případně až ze svých dojmů po smrti zůstavitele, kdy od žalobkyně přebírala byt. Potvrdila, že zůstavitele v rozhodné době nenavštěvovala, že spolu neměli žádný bližší osobní vztah. Zásadní tak byly pro zjištění rozhodného skutkového stavu věci výpovědi matky žalobkyně a bratra žalobkyně, dále pak i souseda zůstavitele, [jméno FO], což jsou osoby, které [Anonymizováno] se zůstavitelem a žalobkyní v rozhodné době v osobních vztazích, měli tak informace z vlastního poznání o životě žalobkyně i zůstavitele. Svědek [jméno FO] potvrzoval své rozhovory se zůstavitelem, v nichž se zůstavitel o žalobkyni zmiňoval ve smyslu toho, že od něj jezdí z práce a do práce, vídal je v rozhodné době ve městě na nákupech a podobně. I svědkyně, kolegyně žalobkyně, [jméno FO] a [jméno FO], shodně potvrdily, že zůstavitele s žalobkyní v bytě ve [Anonymizováno] několikrát navštívily, popsaly shodně a věrohodně předmětný byt i jeho zařízení, měly informace o tom, jak zůstavitel s žalobkyní trávili volný čas, jaký měli pracovní rytmus, jakého charakteru byly jejich vztahy, jak se vyvíjely, což potvrzuje právě výpovědi matky žalobkyně i jejího bratra. Jde-li o předložené vyúčtování záloh a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve [Anonymizováno] za roky [Anonymizováno], resp. jejich porovnání, konkrétně teplé a studené vody, tak je skutečností, že spotřeba studené a teplé vody v bytě ve [Anonymizováno] v následujících letech po smrti matky zůstavitele významně poklesla (zhruba na ). Tato spotřeba vody je ovšem u různých osob vysoce individuální, nadto matka zůstavitele byla v bytě každodenně, na rozdíl od zůstavitele a žalobkyně v následném období, resp. jeho části, kdy vedli společnou domácnost, vzhledem ke zjištěnému způsobu jejich života, přičemž žalobkyně v rozhodném období v souvislosti s údržbou bytu v jejím spoluvlastnictví v [Anonymizováno] spotřebovávala vodu i na jiném místě. Ani tato okolnost tak nepředstavuje takovou zcela zásadní skutečnost, jež by mohla vést soud k závěru o úspěšném zpochybnění ostatních v řízení provedených důkazů. Z takto zjištěného skutkového stavu věci právně uzavřel, že došlo k naplnění předpokladů pro dědění žalobkyně po zůstaviteli, coby tzv. spolužijící osoby ([Anonymizováno]). Byť o.z. definici zákonného pojmu „domácnost“ z předchozí právní úpravy ([Anonymizováno]) nepřevzal, nelze od ní odhlížet a rozhodovací praxe soudů i nadále vychází ze soudní praxe k výkladu pojmu „společná domácnost“, zůstal-li zachován i v o.z. ([Anonymizováno]). V poměrech projednávané věci z hlediska skutkových zjištění tak žalobkyně splňuje oba zákonné předpoklady pro dědění po zůstaviteli ve druhé třídě dědiců ([Anonymizováno]), neboť žila se zůstavitelem po dobu více jak 1 roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu o společnou domácnost pečovala, a to, jak osobně, a tak i finančně. Tedy jsou žalobkyně spolu s otcem zůstavitele, který se jeho smrti dožil, resp. s jeho právní nástupkyní (jeho závětní dědičkou), tj. žalovanou, osobami, kterým svědčí dědické právo po zůstaviteli rovným dílem ze zákonné dědické posloupnosti.

3. Prostřednictvím své zástupkyně si proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně včasné a přípustné odvolání podala žalovaná. Navrhla rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že se žaloba žalobkyně zamítá, případně jej zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. K důvodům namítá, že soud prvního stupně nesprávně zhodnotil v řízení provedené důkazy a přijal tak nesprávné skutkové závěry, v důsledku toho je pak i nesprávné právní posouzení věci. Z jejího pohledu soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil rozpory ve výpovědi žalobkyně, jako účastnice řízení, jak ji podala v tomto řízení, ve vztahu k tvrzením, která měla v pozůstalostním řízení zůstavitele, pokud byla vypravitelkou pohřbu zůstavitele a byla přítomna předběžnému šetření a jednání soudu ve věci projednání pozůstalosti, byla-li dotazována na konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno uzavřít o vedení společné domácnosti či nikoliv. Z jejího pohledu soud prvního stupně pak i nesprávně vycházel, jako z věrohodných, z výpovědí matky žalobkyně a bratra žalobkyně, třebaže jde o osoby žalobkyni blízké, zjevně tak vypovídající ve snaze jí v tomto sporu prospět. Z jejího pohledu navíc žalobkyně při podání své výpovědi nepůsobila jistě, pokud byla dotazována na rozpory ve svých tvrzeních. Za významné žalovaná považuje to tvrzení žalobkyně, že za zůstavitelem dojížděla do [podezřelý výraz] ve [Anonymizováno] při jeho [podezřelý výraz] v [adresa], nikoliv již z bytu ve [Anonymizováno]. Výpovědi žalobkyně se pak rozchází i ve vztahu k tvrzením v žalobě, kde neuváděla ničeho o tom, že by svůj vztah se zůstavitelem na určitou dobu kdy přerušili. V žalobě pak nejsou uvedeny údaje o tvrzené „rekonstrukci“ bytu ve [Anonymizováno]. Z jejího pohledu soud prvního stupně zcela pominul pro skutkové závěry důkazy, které svědčily naopak v její prospěch, resp. ve prospěch jejích tvrzení, pokud jde o výpověď sousedky zůstavitele z domu ve [Anonymizováno], ale především zcela pominul objektivní listinné důkazy, a to vyjádření zůstavitele o tom, že žije sám, jež je obsaženo v jeho propouštěcí lékařské zprávě, a vyúčtování služeb, spojených s dodávkou studené a teplé vody do bytu ve [Anonymizováno] při porovnání s rokem, kdy zůstavitel v bytě žil se svojí matkou a období, kdy v bytě měli žít společně s žalobkyní. Z jejího pohledu vysoký pokles spotřeby je vysvětlitelný logicky jen tím, že v bytě zůstavitel žil sám. Pokud jde o svědkyně kolegyně žalobkyně, ty potvrzovaly, že zůstavitele v bytě navštívily v přítomnosti žalobkyně jen párkrát a jen na chvíli, tzv. na kávu, rozhodně tomu tak bylo dříve, než započala [podezřelý výraz] zůstavitele, tedy více jak rok před jeho smrtí. Z těchto výpovědí tak nic relevantního nebylo možno k otázce společné domácnosti zjistit. Pokud žalobkyně uváděla, že se zůstavitelem museli šetřit a nemohli tak rekonstruovat byt, tak toto její vyvrací skutečnost, že zůstavitel na svém běžném účtu zanechal více jak 350 000 Kč úspor. Z jejího pohledu je tvrzení žalobkyně o společné domácnosti ryze účelové, tím spíše, že i kdyby bylo pravdivé tvrzení žalobkyně o tom, že jí zůstavitel nabízel dar v podobě bytu a ona jej odmítla, nevysvětlila, proč v takové situaci zůstavitel nepořídil závěť v její prospěch. Za významné naopak považuje to, že ve své životní pojistce zůstavitel ponechal, jako obmyšlenou osobu, svého otce. Zdůrazňuje, že byt po smrti zůstavitele, když jej přebírala od žalobkyně, byl z hlediska údržby značně zanedbaný, což nevypovídá rovněž o tom, že by kdy žalobkyně se zůstavitelem v tomto bytě vedla vskutku společnou domácnost. Za významné považuje i to, že zůstavitel nenahlásil žalobkyni jako další osobu v bytě pro účely výpočtu služeb. Navíc je přesvědčena o tom, že ani sama o sobě tvrzení žalobkyně o společné domácnosti nepůsobí nikterak přesvědčivě. Jen ta zjištěná a tvrzená skutečnost, že se dlouhodobě zůstavitel s žalobkyní přátelili, že trávili společně volný čas, že jezdili na společné dovolené, že se navštěvovali, že žalobkyně zůstaviteli poskytla v poslední měsíc jeho života svoji osobní péči o něj v jeho bytě ve [Anonymizováno], podle jejího přesvědčení nepostačují k tomu skutkovému závěru, že v rozhodné době žalobkyně a zůstavitel žili ve společné domácnosti. I nadále je tak toho tvrzení, že vztah žalobkyně a zůstavitele nepředstavoval společné soužití ve smyslu [Anonymizováno], a že tak z tohoto důvodu žalobkyni nesvědčí dědické právo po zůstaviteli ze zákonné dědické posloupnosti spolu s otcem zůstavitele, resp. s ní, jako jeho právní nástupkyní.

5. Žalobkyně se k odvolání žalované, prostřednictvím své zástupkyně, vyjádřila tak, že jej nepovažuje za důvodné, rozhodnutí soudu prvního stupně má po skutkové i právní stránce za věcně správné a navrhla jeho potvrzení.

6. K důvodům uvádí, že z jejího pohledu soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, které správně vyhodnotil, pokud jde o skutkové závěry, a jsou správné i jeho právní závěry. Má za to, že se soud prvního stupně dostatečně a důkladně vypořádal se všemi námitkami, které žalovaná v řízení uplatnila vůči jejím tvrzením, její účastnické výpovědi i výpovědím svědků. Za podstatné považuje to, že žalovaná se se zůstavitelem v rozhodné době nestýkala, z vlastního poznání nemá žádné konkrétní informace o životě zůstavitele a jeho vztahu k ní. Stejně tak se se zůstavitelem nestýkal ani partner žalované, tedy otec zůstavitele, ani slyšená nevlastní sestra zůstavitele. Těžko tak mohou něco bližšího o soužití zůstavitele s ní vědět. Zpochybňovat vedení společné domácnosti je tak ze strany žalované čistě v jejím materiálním zájmu, aby rozsah majetku, který bude dědit po otci zůstavitele, byl co největší. Zdůrazňuje, že ona a její rodinní příslušníci, dále kolegyně ze zaměstnání, jsou naopak ti, kteří se osobně se zůstavitelem a s ní v rozhodné době kontaktovali, znali jejich život a mohou tak k němu vypovídat. Je logické, že právě blízcí rodinní příslušníci se k takovým otázkám, jako je osobní život konkrétní jim blízké osoby, mohou z vlastního poznání, jako jediní, vyjadřovat. Z jejího pohledu výpovědi její matky a jejího bratra byly podány přesvědčivě a pravdivě. Soud prvního stupně je správně vyhodnotil. I kolegyně, které byly vyslýchány, byly v osobních vztazích jak k zůstaviteli, tak k ní, měly tedy vlastní reálný vhled do jejich vztahu a soužití. Potvrzovaly toto společné soužití ještě v období předcházející rozhodnému roku před smrtí zůstavitele. Svědek [jméno FO] byl rovněž věrohodný právě proto, jak popisoval, že při práci na noční směny, kdy přes den spal, neměl v podstatě šanci se v domě s nikým potkávat, tedy ji v domě neviděl, nicméně poskytoval informace, které získal od samotného zůstavitele a z vlastního poznání o tom, jak je kdy v rozhodné době ve [Anonymizováno] společně potkával. Pokud jde o její výpověď, má za to, že ta nebyla nikterak nejistá, rozporná. Zdůrazňuje, že je laik v právních věcech, že pro ni záležitost smrti partnera byla velmi emočně zatěžující, včetně toho, jak probíhala její účast v pozůstalostním řízení, jak jí byly kladeny otázky, kdy jejich smysl ne zcela přesně chápala. Má za to, že tzv. stavět obranu v tomto řízení žalovanou čistě jen na fakticitě spotřeby vody v bytě ve [Anonymizováno] v období před smrtí matky zůstavitele a po něm, není objektivní. V tomto ohledu jde o vysoce individuální záležitost, navíc zůstavitel i žalobkyně měli možnost se sprchovat v práci a matka zůstavitele pobývala v bytě celodenně, měla jiné zvyky. Pokud bylo poukazováno na to, že zůstavitel měl úspory kolem 400 000 Kč, pak tyto nechtěl vynakládat na rekonstrukci bytu právě proto, že si je šetřil z důvodu předpokládaných vyšších výdajů na svoji léčbu v souvislosti se svou [podezřelý výraz], nadto oba pracovali v profesích dělnických, nevydělávali nikterak vysoké částky, oba byli zvyklí tzv. šetřit, kde se dá. To, že zůstavitel má v propouštěcí své zprávě z [podezřelý výraz] ve [Anonymizováno] uvedeno, že žije sám, si neumí vysvětlit, snad jen tak, že to mohlo být převzato z nějaké dřívější zprávy, nebo že zůstavitel věřil v lepší péči, případně zohledňoval, že ona pracuje na směny. To, že zůstavitel věděl, že umírá, proto jí nabízel převod bytu, což ona odmítla, je pravdou. Z jejího pohledu to svědčí ve prospěch toho, že je pravdivé její tvrzení o společné domácnosti při blízkém vztahu dvou osob. Nechtěla přijetím takového velkého daru totiž tzv. utvrzovat zůstavitele v tom, že opravdu zemře. Snažila se mu do poslední chvíle dát podporu v tom, že uvěří, že bude [podezřelý výraz] v pořádku, že se uzdraví. Konečně poukazuje na to, že to byla právě ona, kdo se chtěl s žalovanou dohodnout, přičemž požadovala jen určitou finanční částku, zcela jistě ne nikterak výší přemrštěnou, pokud jde o předmět dědictví po zůstaviteli. Tato dohoda se ovšem, s ohledem na odmítavý přístup samotné žalované, ukázala být nemožnou.

7. Krajský soud v [Anonymizováno], jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou, směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal odvoláním žalované napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“, a neshledal odvolání žalované opodstatněným.

8. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o.s.ř. či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

9. Týká-li se otázky existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na jí požadovaném určení, tak z pohledu odvolacího soudu soud prvního stupně tuto otázku uzavřel v souladu s konstantní soudní judikaturou i soudní praxí, konstatoval-li, že tato žaloba žalobkyně, podaná jí k soudu ve smyslu § 170 z.ř.s. na základě odkazu žalobkyně z pozůstalostního řízení zůstavitele [jméno FO] ml., který zemřel [datum], vedeného Okresním soudem v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], na podání sporné žaloby o určení sporné skutečnosti (dědického práva), je žalobou tzv. svého druhu na určení sporné právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá přímo z právního předpisu, nejedná se tedy o určovací žalobu ve smyslu § 80 o.s.ř., žalobkyně tak v tomto sporném řízení nebyla povinna tvrdit a prokazovat skutečnosti o existenci svého naléhavého právního zájmu na jí požadovaném určení sporné skutečnosti, tj. podle obsahu jí podané žaloby na určení, že jí svědčí dědické právo po zůstaviteli [jméno FO] ml., zemřelém [datum], ze zákonné dědické posloupnosti. I přes formulaci žalobního petitu, vzhledem k uplatněným skutečnostem, je i odvolacímu soudu zřejmé, že se žalobkyně nedomáhá v tomto sporném řízení toho určení, že je dědičkou zůstavitele, o čemž je oprávněn rozhodovat výlučně pozůstalostní soud v pozůstalostním řízení konkrétního zůstavitele v souvislosti s vydáním konečného rozhodnutí.

10. Soud prvního stupně dále správně zkonstatoval, že žalobkyně podala svou žalobu na podkladě odkazu z pozůstalostního řízení zůstavitele ve lhůtě soudem pro tento účel jí stanovené, tedy včas, svým účelem v souladu s odkazujícím usnesením pozůstalostního soudu.

11. K potud přijatým závěrům k otázkám aktivní a pasivní věcné legitimace účastníků v tomto sporu soudem prvního stupně není namístě zásadně odvolacím soudem čeho vytknout.

12. O rozhodném skutkovém stavu věci dle závěru odvolacího soudu soud prvního stupně procesně relevantně provedeným dokazováním správným a úplným způsobem zjistil, že: zůstavitel, [jméno FO] ml., zemřel dne [datum], jako svobodný, bez zanechání potomků, jeho matka, [jméno FO], jej předemřela dne [datum], zanechal otce, [jméno FO] st., narozeného [datum], který sám po smrti zůstavitele zemřel ([datum]), o dědickém právu po tomto zůstaviteli [jméno FO]) byla vyrozuměna jeho družka a závětní dědička, [Jméno žalované], která dědictví po tomto zůstaviteli neodmítla, má tak v řízení postavení dědice tohoto zůstavitele, pozůstalostní řízení po otci zůstavitele vede Okresní soud v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], úkony soudního komisaře je soudem v tomto pozůstalostní řízení pověřena notářka ve [Anonymizováno], [tituly před jménem] [adresa], vypravitelkou pohřbu zůstavitele [jméno FO] ml. je [Jméno žalobkyně], která hradila pohřební výlohy 20 182 Kč, následně jí tyto pohřební výlohy uhradil za svého života [jméno FO]., zůstavitel zanechal hodnotný majetek, mj. byt ve [Anonymizováno], zůstatek na bankovním účtu u [právnická osoba]., vedeném na jméno zůstavitele, s hodnotou zůstatku 350 027,10 Kč, zůstavitel nezanechal pořízení pro případ smrti, o dědické právo po zůstaviteli se v pozůstalostním řízení přihlásila [Jméno žalobkyně], vypravitelka pohřbu, s tvrzením o tom, že byla jeho družkou a žila se zůstavitelem déle než jeden rok před jeho smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost, kdy v rámci pozůstalostního řízení uváděla k tomuto svá tvrzení, jak v rámci své účasti při předběžném šetření, tak při jednání soudu prvního stupně [datum], kdy byl prováděn její účastnický výslech, přičemž z těchto jejích tvrzení není bez dalšího vyloučeno, že by mohl být přijat závěr o tom, že by [Jméno žalobkyně] mohla naplnit zákonné předpoklady osoby tzv. „spolužijící“ se zůstavitelem v rozhodné době pro dědické právo po něm ze zákonné dědické posloupnosti, tedy zákonného dědice zůstavitele dle [Anonymizováno] (při předběžném šetření uvedla, že zůstaviteli vypravila a uhradila pohřeb, byla jeho přítelkyní, poznali se v zaměstnání zhruba před 10 lety, poslední měsíc života zůstavitele o něj v jeho bytě celodenně pečovala, měli oba odlišné adresy bydliště, spíše se jen navštěvovali, ve společné domácnosti spíše nežili a toto své tvrzení později změnila tak, že se se zůstavitelem poznali ještě v době, kdy žila jeho matka, a to v zaměstnání, někdy okolo roku [Anonymizováno], pracovali společně na krátký a dlouhý týden, sblížili se, i osobně, trávili spolu osobní volno, dovolené, pobývali jak v bytě ve [Anonymizováno], tak v bytě v [Anonymizováno], přespávali u sebe vzájemně, oba byty udržovali, po smrti matky zůstavitele v roce [Anonymizováno] předělali byt tak, aby tam mohla přespávat, společně si do bytu ve [Anonymizováno] pořídili nové matrace, stojací lampu do obýváku, lampičky do ložnice, noční stolky, židli, stolek pod notebook, k němuž přikoupili obrazovku k počítači a další věci, měli oddělené účty, každý si odděleně hradil náklady na byt, ale společně nakupovali potraviny, společně vařili, pořídili si do bytu ve [Anonymizováno] i nové kuchyňské vybavení, když pak zůstavitel vážně [podezřelý výraz] a zůstal v pracovní neschopnosti, byla mu oporou v průběhu léčby, poskytla mu poslední měsíc života 24 hodinovou osobní péči tak, aby měl možnost zemřít doma, byla mu nejbližší osobou), tato její tvrzení v pozůstalostním řízení zpochybnila procesní nástupkyně v úvahu přicházejícího zákonného dědice zůstavitele, jeho otce, [Jméno žalované], s tím, že podle jejího přesvědčení nešlo mezi [Jméno žalobkyně] a zůstavitelem o tzv. „spolužijící osoby“, ale jen o kamarády, kteří se sice dlouhodobě znali, trávili spolu volný čas, případně dovolené, ale žili odděleně, hospodařili odděleně, nepořizovali si společné věci, každý hradil své potřeby, usnesením Okresního soudu v [Anonymizováno] z [datum], č. j. [spisová značka], právní moc [datum], byla [Jméno žalobkyně] odkázána na podání ve lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení žaloby u Okresního soudu v [Anonymizováno] proti [jméno FO], jako právní nástupkyni zemřelého otce zůstavitele [jméno FO] st., na určení, že je dědičkou zůstavitele ze zákona, s poučením o důsledcích nepodání takové žaloby, žalobkyně dle tohoto odkazu doručila Okresnímu soudu v [Anonymizováno] svoji žalobu v projednávané věci [datum].

13. S ohledem na datum úmrtí zůstavitele ([datum]) se při projednání pozůstalosti po zůstaviteli a rovněž i v tomto sporném řízení o určení dědického práva žalobkyně po zůstaviteli ze zákonné dědické posloupnosti uplatní procesněprávní i hmotněprávní předpisy dědického práva, tedy o.s.ř., z.ř.s. a o.z.

14. Podle [Anonymizováno], nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Dědici druhé třídy dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu pozůstalosti.

15. Ustanovení [Anonymizováno], stanovilo, že domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

16. Soud prvního stupně zcela správně s odkazem na ustálenou soudní praxi konstatoval, že byť o.z. definici zákonného pojmu „domácnost“ z předchozí právní úpravy, provedené obč. zák., nepřevzal, tak ale nelze od ní zcela odhlédnout v poměrech o.z. a je tak namístě vycházet z ustáleného pojmu „společná domácnost“ i ve vztahu k [Anonymizováno] i nadále se tak „společnou domácností“ rozumí soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady na své potřeby, zpravidla společná domácnost předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech, jde o spotřební společenství trvalé povahy, tedy jeho členové musí přispívat k úhradě a obstarávání společných potřeb, kdy společně a bez rozlišení hospodaří se svými příjmy, vyžaduje se, aby spolužijící osoba pečovala o společnou domácnost nebo poskytovala prostředky na úhradu společné domácnosti. K těmto závěrům lze odkázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. [spisová značka].

17. Soud prvního stupně tak z pohledu odvolacího soudu zcela správně uzavřel, že pro právní závěr o tom, zda žalobkyni svědčí dědické právo ze zákonné dědické posloupnosti po zůstaviteli, má právní relevanci skutkové zjištění o existence vedení společné domácnosti žalobkyní se zůstavitelem v rozhodné době (nejméně jednoho roku před jeho smrtí). Z hlediska provádění dokazování a jeho vyhodnocení tak bylo zapotřebí se při zjišťování rozhodných skutečností zaměřit na to, zda nejméně jeden rok před smrtí zůstavitele žalobkyně vskutku žila se zůstavitelem, zda se jednalo o jejich trvalé soužití, zda společně hospodařili se svými příjmy, zda společně bydleli v témže bytě, byť tomu nemusí tak být nutně v každém případě zcela bezpodmínečně.

18. Existence těchto zákonných znaků společné domácnosti pak, jak správně konstatoval soud prvního stupně, byla mezi účastnicemi sporná, resp. jediné, co mezi nimi nebylo sporné, bylo to, že žalobkyně se po posledním propuštění zůstavitele z [podezřelý výraz] do domácího prostředí před jeho smrtí uvolnila ze zaměstnání za účelem celodenní péče o zůstavitele a že mu tuto péči vskutku i osobně celodenně poskytovala (v období [datum] až [datum]).

19. Odvolací soud pak po posouzení obsahu spisu soudu prvního stupně, i přes odvolací námitky žalované ke skutkovým okolnostem, resp. skutkovým závěrům soudu prvního stupně z hlediska vyhodnocení jím provedených důkazů, nedospěl k závěru, že by v řízení před soudem prvního stupně provedené důkazy, ať již listinné, svědecké či účastnickou výpověď žalobkyně, bylo namístě hodnotit jinak, než tak, jak k tomu přistoupil soud prvního stupně, a přijmout tak pro věc jiná podstatná skutková zjištění, než jaká učinil soud prvního stupně, proto v odvolacím řízení dokazování z řízení před soudem prvního stupně neopakoval.

20. I z pohledu odvolacího soudu tedy soud prvního stupně o rozhodném skutkovém stavu věci na podkladě provedených důkazů zcela správně skutkově uzavřel, že bylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že se se zůstavitelem seznámili v zaměstnání, v roce [Anonymizováno], že se brzy spolu spřátelili, začali spolu trávit volný čas, jezdili spolu na dovolené, osobně se sblížili, stali se partnery, střídavě spolu pobývali v bytě u zůstavitele ve [Anonymizováno] či v bytě v [Anonymizováno] u žalobkyně, v roce [Anonymizováno] se načas rozešli a vídali se jen v zaměstnání, v témže roce zemřela matka zůstavitele, která se zůstavitelem do té doby žila v bytě ve [Anonymizováno], v roce [Anonymizováno] spolu žalobkyně a zůstavitel obnovili vztah a žalobkyně zůstávala v bytě ve [Anonymizováno] u zůstavitele přespávat, a to stále častěji, zůstavitel s žalobkyní byt částečně upravili, pokud jde o úpravu ložnice, kdy si společně pořídili nové matrace, noční stolky, lampičky, dále si do bytu společně pořídili i další vybavení (lampu, křeslo, konzoli herní, vybavení kuchyně a podobně), žalobkyně do bytu v [Anonymizováno] stále dojížděla, přespávala zde, ale víceméně jen v souvislosti s prací a potřebou úklidu bytu, apod., počátkem roku 2022 zůstavitel začal mít zdravotní problémy, byl prvně [podezřelý výraz] v [podezřelý výraz], později v [Anonymizováno] byla diagnostikováno vážné [podezřelý výraz] (rakovina jícnu), s nímž byl v pracovní neschopnosti až do své smrti, nejméně od [Anonymizováno] až do dne smrti zůstavitele žalobkyně pobývala se zůstavitelem v jeho bytě ve [Anonymizováno] trvale, do svého bytu v [Anonymizováno] dojížděla zhruba 1x za 14 dnů za účelem vyřízení nezbytných záležitostí a úklidu, zůstavitel již v té době nechtěl být v bytě sám, žalobkyně ze [Anonymizováno] odjížděla do zaměstnání do [Anonymizováno], zdravotní stav zůstavitele se zhoršoval, v [Anonymizováno] byl [podezřelý výraz] v [podezřelý výraz], kde mu bylo sděleno, že není naděje na jeho vyléčení a pokud nemá nikoho, kdo by se o něj postaral, bude umístěn do LDN, zůstavitel chtěl zemřít doma, v této souvislosti se žalobkyně uvolnila ze zaměstnání a od [datum] až do smrti zůstavitele o zůstavitele celodenně osobně pečovala, žalobkyně je spoluvlastnicí (ideální) nemovitosti v [Anonymizováno] spolu se svou matkou a bratrem a dalšími osobami spoluvlastníků, přičemž v tomto domě společně žalobkyně, její matka a její bratr užívají 1 bytovou jednotku, jak žalobkyně, tak zůstavitel, měli vlastní příjmy, zůstavitel si hradil náklady, spojené s vlastnictvím bytu ve [Anonymizováno], žalobkyně si hradila náklady, spojené se spoluužíváním bytu v [Anonymizováno], nacházejícím se v domě v jejím spoluvlastnictví, společně si financovali náklady na trávení společného volného času, nejméně od [Anonymizováno], kdy v souvislosti se [podezřelý výraz] problémy zůstavitele, zjištěnou závažnou [podezřelý výraz], žalobkyně a zůstavitel zintenzivnili společné soužití ve [Anonymizováno], žalobkyně začala se zůstavitelem bydlet v jeho bytě ve [Anonymizováno] trvale, začali sdružovat finanční prostředky za účelem úhrady nákupů, potřeb do domácnosti, začali si pořizovat společné věci, žalobkyně do bytu v [Anonymizováno] dojížděla jen zcela příležitostně, společně obstarávali domácí práce, udržovali pořádek v bytě, své ošacení, apod., tato situace pak přetrvala až do dne smrti zůstavitele, poslední zhruba měsíc života zůstavitele žalobkyně o zůstavitele celodenně pečovala, kdy se uvolnila ze zaměstnání.

21. Tedy i odvolací soud hodnotí účastnickou výpověď žalobkyně, podanou jí v tomto řízení, jako přesvědčivou, pravdivou, věrohodnou, podanou jí v souladu s výpověďmi svědků, [jméno FO], [jméno FO], [právnická osoba] [jméno FO] a [jméno FO]. 22. [jméno FO], [jméno FO] jsou sice osoby žalobkyni blízké (matka, bratr), nicméně právě pro tento vztah mohly právě tyto osoby podat konkrétní informace ve vztahu k okolnostem osobních životů jak zůstavitele, tak žalobkyně z vlastního poznání.

23. Oproti tomu žalovaná, pokud tyto údaje zpochybňovala, činila tak nikoliv na základě vlastních osobních zkušeností s životem zůstavitele, pokud se s ním osobně v rozhodné době nestýkala.

24. Stejně tak svědkyně [jméno FO], nevlastní sestra zůstavitele, která potvrdila, že osobně se zůstavitelem v kontaktu v jeho bytě ve [Anonymizováno] v posledním roce jeho života nebyla.

25. Obě tyto osoby uváděly tak skutečnosti, jež získaly zprostředkovaně poté, co po smrti zůstavitele byt ve [Anonymizováno] navštívily, převzaly jej od žalobkyně, kdy z jejich subjektivního pohledu neodpovídal svým zařízením a údržbou tomu, že by v bytě bydlely dvě osoby, z toho jedna žena. Jedná se tedy o důkazy, které, právě proto, že nebyly tyto osoby se zůstavitelem v rozhodné době v tak blízkých vztazích a z vlastního poznání nezjistily žádné skutečnosti o jeho osobním životě k rozhodné době, nejsou způsobilé jakkoli zpochybnit výpovědi svědků, kteří, na rozdíl od nich, tento osobní kontakt se zůstavitelem a žalobkyní v rozhodné době měli.

26. Svědek [jméno FO] sice v rozhodné době zůstavitele v bytě nenavštěvoval, nicméně se zůstavitelem komunikoval a měl od zůstavitele informace o tom, že za ním žalobkyně stále do Slaného jezdí, že se toto tzv. zintenzivnilo v době jeho [podezřelý výraz]. Byť tak ani tento svědek zůstavitele a žalobkyni v jejich domácnosti osobně v rozhodné době nenavštívil, tak ale potvrdil, že je spolu vídal před domem, popř. u výtahu v domě, či ve městě, jak společně nakupovali, a to právě i v době rozhodné, tedy zhruba 1 roku před smrtí zůstavitele.

27. Stejně tak svědkyně, [jméno FO] a [jméno FO], kolegyně žalobkyně a zůstavitele ze zaměstnání, byť zhruba rok před smrtí zůstavitele v jeho bytě ve [Anonymizováno] na návštěvě nebyly, popisovaly shodně a věrohodně vývoj vztahů zůstavitele a žalobkyně, a to zcela shodně s tím, jak to popisovala sama žalobkyně, popř. její matka a zejména pak její bratr.

28. Svědek [jméno FO] nebyl z pozice předsedy SVJ v žádných bližších vztazích se zůstavitelem, v rozhodné době jej nenavštěvoval, potvrdil-li, že po smrti své matky zůstavitel nezměnil počet osob, nahlášených, jako žijících v bytě, tak sama o sobě tato skutečnost nepostačuje k vyvrácení pravdivosti tvrzení žalobkyně a i svědků, [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], pakliže tento svědek potvrdil, že nahlášené údaje o počtu osob, žijících v bytě, SVJ, ani on sám, nikterak neověřuje. Tento svědek potvrdil, že se zůstavitelem nebyl v žádných bližších vztazích, nebavil se s ním, a tom, jak žije, v rozhodné době ani v domě sám nebydlel, byt, který zde vlastní, užívá jeho syn. Proto, uváděl-li, že žalobkyni v domě nepotkal při příležitostných návštěvách domu, toto jeho vyjádření nikterak nevyvrací to tvrzení žalobkyně a dalších svědků, že do domu k zůstaviteli do bytu docházela a žila s ním žalobkyně v rozhodném období. Objektivně totiž o skutečnostech, vztahujících se k přítomnosti žalobkyně v bytě u zůstavitele, neměl žádné relevantní informace z vlastního poznání.

29. Stejně tak svědek [jméno FO] nebyl v žádných osobních vztazích se zůstavitelem v rozhodné době, v rozhodné době byt zůstavitele ve [Anonymizováno] osobně nenavštívil, navštívil jej až po smrti zůstavitele. Informace, které sděloval, měl tzv. z doslechu, případně se jednalo o jeho hodnocení (subjektivní) toho, v jakém stavu po smrti zůstavitele byl byt, který navštívil za účelem toho, aby posoudil možnost jeho rekonstrukce, jím shledán. Ani tato jeho výpověď svým obsahem není způsobilá jakkoli vyvrátit tvrzení žalobkyně, její účastnickou výpověď i výpovědi [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO].

30. Pokud jde o výpověď nevlastní sestry zůstavitele, [jméno FO], ani ta nepřinesla žádná taková konkrétní zjištění, jež by tato svědkyně získala z vlastního poznání ve vztahu k osobnímu životu zůstavitele a žalobkyně v rozhodné době, která by byla sto tvrzení žalobkyně, její účastnickou výpověď a výpovědi svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], jakkoliv zpochybnit, popř. i vyvrátit. Sama tato svědkyně totiž uváděla, že v žádných bližších osobních vztazích se zůstavitelem v rozhodné době nebyla, nenavštěvovala v rozhodné době byt zůstavitele ve [Anonymizováno], se zůstavitelem byla víceméně v telefonním, případně písemném kontaktu, nebyli spolu v takových vztazích, aby si sdělovali nějaké bližší osobní věci ze svého života. Pokud hovořila o své návštěvě u zůstavitele někdy v únoru nebo [Anonymizováno], pak pouze tak, že na zůstavitele čekala na chodbě, popřípadě před domem a víceméně potvrdila, že v bytě po smrti matky zůstavitele osobně již do smrti zůstavitele nebyla. Informace, které pak o stavu bytu podávala, pocházejí až z doby po smrti zůstavitele a vycházejí z jejího čistě subjektivního pohledu na to, jak byl byt zařízen a udržován. Svým obsahem tedy ani tato svědecká výpověď není způsobilá vyvrátit tvrzení žalobkyně, resp. její účastnickou výpověď, popřípadě výpovědi svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO].

31. Ani listinné důkazy, které byly soudem prvního stupně k důkazu provedeny, jde-li o propouštěcí zprávu [právnická osoba] z [datum] a zprávu SVJ, [adresa], ze dne [datum] a vyúčtování zálohových úhrad za plnění, poskytovaná s užíváním bytu ve [Anonymizováno], jde-li o spotřebu studené a teplé vody v bytě zůstavitele v období listopad 2018 až listopad 2019, roky 2020, 2021, 2022 a 2023, podle závěru odvolacího soudu svým obsahem tvrzení žalobkyně, resp. její účastnickou výpověď a výpovědi svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], nikterak nezpochybňují ani nevyvrací.

32. Je-li v propouštěcí zprávě z [podezřelý výraz] ve [Anonymizováno] v rámci sociální anamnézy zůstavitele uvedeno, že zůstavitel bydlí sám, pak nebylo v řízení nikterak verifikováno, že tento údaj poskytl vskutku zůstavitel a nebyl ani verifikován případný důvod (motivace) takového vyjádření zůstavitele, který se v té době nacházel v terminálním stadiu své nevyléčitelné vážné [podezřelý výraz]. Sama o sobě tedy tato skutečnost opět není způsobilá jakkoli vyvrátit, případně zpochybnit, ostatní v řízení provedené důkazy, svědčící ve prospěch tvrzení žalobkyně.

33. Stejně tak, jde-li o spotřebu studené a teplé vody v bytě ve [Anonymizováno] v období, kdy se zůstavitelem zde žila jeho matka a období po její smrti, tak, byť je z obsahu těchto vyúčtování zřejmé, že spotřeba studené a teplé vody po smrti matky zůstavitele v bytě významně poklesla, nelze ještě jen izolovaně z této skutečnosti dovozovat možné zpochybnění či vyvrácení tvrzení žalobkyně, respektive důkazů, svědčících ve prospěch jejího tvrzení. Spotřeba vody je ryze individuální záležitostí každého jednoho člověka, a to i ve vztahu k jeho hospodaření s vodou. Nelze přehlédnout, že matka zůstavitele, pokud s ním žila v bytě, spotřebovávala zde vodu celodenně, byla již vyššího věku, její zvyky ve vztahu ke spotřebě vody tak mohly souviset s vyšší spotřebou vody. Naopak věk, pracovní režim i zvyklosti při spotřebovávání teplé a studené vody zůstavitele a žalobkyně mohly objektivně vést v posuzovaném období k tomuto poklesu spotřeby. Ani tato okolnost tak sama o sobě nepůsobí natolik významně, aby byla sto zpochybnit, popř. i vyvrátit, tvrzení žalobkyně, resp. jí podanou účastnickou výpověď a výpovědi svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO].

34. Týká-li se pak výpovědi svědkyně [jméno FO], tak ani ta z pohledu odvolacího soudu neuvedla žádné takové konkrétní skutečnosti z vlastního poznání ve vztahu k posuzovanému období, z nichž by bylo možno přesvědčivě uzavřít, že tento důkaz vyvrací tvrzení žalobkyně, resp. její účastnickou výpověď a výpověď důkazů svědčících ve prospěch žalobkyně. Byť tato svědkyně bydlí ve stejném domě, kde se nachází byt zůstavitele ve [Anonymizováno], uváděla, že se se zůstavitelem nepřátelila natolik, aby byli v nějakých bližších vztazích, nenavštěvovala jej, a to ani ve vztahu k rozhodnému období, uváděla svůj životní režim tak, že objektivně přítomnost žalobkyně v bytě u zůstavitele nemusela zaznamenat.

35. Konečně, týká-li se toho zjištění, že si žalobkyně nechala od otce zůstavitele zaplatit po jeho smrti ty náklady, které na pohřeb zůstavitele vynaložila, pak i z pohledu odvolacího soudu tato skutečnost ještě ničeho o nepravdivosti tvrzení žalobkyně o vedení společné domácnosti se zůstavitelem v rozhodné době před jeho smrtí a podaných výpovědí svědků, jež svědčí v její prospěch, nesvědčí. Ostatně sám otec zůstavitele za svého života v rámci s ním sepsaného protokolu o předběžném šetření v březnu 2024 potvrdil, že vypravitelkou pohřbu jeho syna byla žalobkyně, že tato náklady pohřbu uhradila a, že jí sám později navrhl, že jí je uhradí, což ona přijala 36. Podával-li pak v pozůstalostním řízení za svého života otec zůstavitele informace k možné existenci spolužijící osoby s jeho zemřelým synem, pak je z nich i pro odvolací soud zřejmé to, že žádné bližší vztahy se svým synem neměl, konkrétní skutečnosti o způsobu jeho života mu z vlastního poznání nebyly příliš známy, proto i vznášel jen určité své pochybnosti, aniž by uváděl konkrétní tvrzení, jež by byla v rozporu s tvrzeními žalobkyně.

37. Pokud jde o účastnickou výpověď žalobkyně a její vyhodnocení, pak zcela správně soud prvního stupně přistupoval k tomuto důkazu s tím předpokladem, že o okolnostech společného soužití dvou osob (žalobkyně a zůstavitele) nejvíce informací z vlastního poznání může poskytnout právě již jen sama žalobkyně, pokud druhá osoba (zůstavitel) již zemřela, byť samozřejmě má sama zájem na výsledku tohoto řízení. Zcela jistě tak bylo významné to, jak tuto svoji výpověď žalobkyně před soudem podala, jak byla přesvědčivá, ovšem i potud se odvolací soud plně shoduje s vyhodnocením soudu prvního stupně, a to i v situaci, kdy měl možnost seznámit se s touto výpovědí poslechem záznamu z jednání soudu prvního stupně, při němž byl tento výslech učiněn, včetně jeho doplnění na CD, založeném ve spise.

38. Závěrem tak lze zkonstatovat, že odvolací soud, plně v souladu se soudem prvního stupně, dospěl k závěru, že po skutkové stránce bylo v daném řízení prokázáno, že žalobkyně se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí společně žila v jeho bytě ve [Anonymizováno], společně zde bydleli, toto jejich soužití mělo charakter trvalosti, jejich úmyslem bylo založit a vést takové společné soužití nikoliv jen na přechodnou dobu, společně zůstavitel a žalobkyně přispívali podle svých možností ze svých finančních zdrojů na chod domácnosti, na své potřeby, společně si pořídili určité vybavení do této domácnosti, a to v situaci, kdy žalobkyně se zůstavitelem byli dlouhodobě partnery s velmi intenzivním blízkým vztahem na úrovni členů rodiny. Žalobkyně bezesporu byla zůstaviteli nejbližší osobou, jako jediná věděla o jeho osobních záležitostech, včetně záležitostí jeho [podezřelý výraz] stavu, tj. i, jde-li o jeho závažnou nepříznivou zdravotní [podezřelý výraz] v souvislosti s [podezřelý výraz] rakovinou hrtanu, jež se vyvíjelo zhoršujícím nepříznivým způsobem, to na rozdíl od jeho členů rodiny, konkrétně otce, jeho přítelkyně (žalované), jeho nevlastní sestry, o čemž vskutku svědčí významně to, že žalobkyně neváhala poskytnout zůstaviteli svoji blízkou osobní podporu v nejtěžších chvílích, jež souvisely s jeho posledními dny života tak, aby mohlo dojít k naplnění jeho přání, aby zemřel ve svém domově, nikoliv v [podezřelý výraz]. Tato okolnost zcela jistě nesvědčí o tom, že by mezi zůstavitelem a žalobkyní byl v této době čistě jen kamarádský vztah.

39. Na fakticitě tohoto jejich blízkého vztahu pak nemůže ničeho změnit to, že zůstavitel ponechal svého otce uvedeného, jako obmyšlenou osobu, v rámci svého pojistného produktu.

40. Pokud žalobkyně vynakládala finanční prostředky na bydlení v [Anonymizováno], tak bylo zjištěno, že tak činila v rámci běžné správy svého vlastního majetku, k jeho zachování, navíc zcela obvyklým a přiměřeným způsobem.

41. Pokud bylo zjištěno, že žalobkyně po dobu [podezřelý výraz] zůstavitele v [podezřelý výraz] ve [Anonymizováno] krátce před jeho smrtí pobývala v bytě v [Anonymizováno], tak ani tato skutečnost v kontextu všech zjištěných skutečností nepřináší závěr, že by se nemělo z její strany jednat o zcela přiměřené, pochopitelné jednání, tím spíše, že poté neváhala uvolnit se ze zaměstnání a o zůstavitele pečovat do jeho smrti celodenně osobně.

42. Tyto správné skutkové závěry, jak je soud prvního stupně přijal, pak odvolací soud, opět zcela ve shodě se soudem prvního stupně, právně vyhodnotil tak, že žalobkyni svědčí dědické právo po zůstaviteli ze zákonné dědické posloupnosti ve smyslu [Anonymizováno] ve druhé třídě dědiců spolu se zůstavitelovým otcem, který se smrti zůstavitele dožil, oběma jim toto dědické právo svědčí rovným dílem, žalobkyni, coby osobě, která žila se zůstavitelem nejméně po dobu 1 roku před jeho smrtí ve společné domácnosti, a která z tohoto důvodu spolu s ním o společnou domácnost pečovala.

43. Vzhledem k tomuto závěru odvolací soud shledal rozhodnutí soudu prvního stupně, jde-li o výrok I., věcně správným, proto jej v tomto výroku, postupem podle § 219 o.s.ř., potvrdil.

44. Jde-li pak o závislý výrok II. napadeného rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud jej shledal zásadně věcně správným, pokud přistoupil, s podpůrným využitím § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř., k jeho změně, tak jen ve výši těchto nákladů.

45. Podle výsledku řízení je zřejmé, že žalobkyně s uplatňováním svého práva byla v tomto sporném řízení účastnic plně úspěšná, svědčí jí tak plné právo na náhradu účelně jí vynaložených nákladů na uplatňování svého práva v tomto řízení, jež představují jednak žalobkyní zaplacený soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení 2 000 Kč a jednak náklady na její právní zastoupení advokátem, který i z pohledu odvolacího soudu v řízení účelně vykonal celkem [hodnota] právní služby, z toho 1 úkon právní služby do konce roku [Anonymizováno], ostatní pak po [Anonymizováno]

46. Odlišný výpočet výše nákladů právního zastoupení plně úspěšné žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně odvolacím soudem vyplývá z té skutečnosti, že odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, peněžitou hodnotu předmětu tohoto sporu posuzuje ve vztahu k plně úspěšné žalobkyni odlišně od provedeného vyúčtování právní zástupkyní žalobkyně a i úvah soudu prvního stupně, tj. dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 9a odst. 1 písm. d), § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění od [datum] a podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění do [datum].

47. Z pohledu odvolacího soudu z hlediska stanovení tarifní hodnoty pro výpočet odměny advokáta úspěšné žalobkyně není namístě vycházet z ustanovení § 8 odst. 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. výše zmiňované vyhlášky, ať již ve znění do konce roku [Anonymizováno] či od [datum], neboť z hlediska předmětu řízení v této sporné věci účastnic zcela jistě nejde o dědickou věc, což vyplývá i z toho, že v tomto řízení není předmětem určit to, kdo je či není dědicem konkrétního zůstavitele. O tomto může rozhodovat čistě jen pozůstalostní soud v pozůstalostním řízení. V tomto sporném řízení jde o posouzení sporných skutečností, na jejichž podkladě je či není namístě určit osobu, jíž dědické právo po zůstaviteli svědčí či nikoliv, což z hlediska předmětu řízení z pohledu odvolacího soudu nejlépe odpovídá využití § 9a odst. 1 písm. a) platného advokátního tarifu, dříve § 9 odst. 4 advokátního tarifu, v platném znění do konce roku [Anonymizováno], kdy z obsahu pozůstalostního spisu je zřejmé, že předmětem dědění po zůstaviteli je mj. i nemovitost.

48. Z tohoto pohledu tak odměna advokátky plně úspěšné žalobkyně představuje za 1 úkon právní služby 3 100 Kč (z punkta 50 000 Kč), jde-li o úkon, učiněný do konce roku 2024, a následně 10 300 Kč (z punkta 500 000 Kč), jde-li o úkony právní služby po 1. lednu 2025, tedy jde celkem o částku 106 100 Kč (3 100 Kč + 103 000 Kč).

49. Jde-li pak o hotové výdaje advokátky plně úspěšné žalobkyně v paušální výši při celkem účelně vykonaných 11 úkonech právní služby, jde o částku 4 800 Kč (1× 300 Kč, 10× 450 Kč).

50. S připočtením náhrady za ztrátu času advokáty úspěšné žalobkyně celkem 2 400 Kč a náhrady cestovních výdajů této advokátky žalobkyně 2 280,24 Kč, jde celkem na nákladech právního zastoupení plně úspěšné žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně o částku 115 580,24 Kč.

51. S připočtením 21 % DPH (24 271,85 Kč) tak jde celkem po zaokrouhlení o částku 139 852 Kč na nákladech právního zastoupení žalobkyně advokátem.

52. S připočtením soudního poplatku 2 000 Kč z návrhu na zahájení řízení tak jde celkem o náklady plně úspěšné žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně ve výši 141 852 Kč.

53. Odvolací soud tak napadené rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním žalované ve výroku II., s přiměřeným využitím § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř., změnil tak, že výše nákladů řízení žalobkyně činí 141 852 Kč, jinak podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i v tomto výroku II., jako věcně správný, potvrdil.

54. Konečně odvolací soud posouzením obsahu spisu soudu prvního stupně, významně s přihlédnutím ke stanovisku žalované, zpochybňujícímu tvrzení žalobkyně o skutečnostech, z nichž mělo být usuzováno na možnost vedení společné domácnosti zůstavitele s žalobkyní v rozhodné době před smrtí zůstavitele, jak v pozůstalostním řízení zůstavitele, tak i v tomto sporném řízení, neshledává existenci důvodů pro mimořádné využití moderačního oprávnění soudu při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky z hlediska § 150 o.s.ř. Jinak řečeno, ani odvolací soud nepovažuje za nespravedlivé uložit plně neúspěšné žalované platební povinnost k náhradě nákladů řízení plně úspěšné žalobkyni. Rozhodla-li se žalovaná v pozůstalostním řízení zůstavitele i v tomto sporném řízení zpochybňovat dědické právo žalobkyně, pak tak činila jednoznačně s plným vědomím toho, že, nebude-li se svými tvrzeními úspěšná, bude úspěšné protistraně hradit náklady řízení. Žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily ve prospěch využití moderačního oprávnění soudu tak odvolací soud obsahem spisu soudu prvního stupně nezjistil, ostatně ani nebyly ze strany žalobkyně konkrétním způsobem tvrzeny. Žalovaná je tak povinna zaplatit náklady řízení plně úspěšné žalobkyni v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

55. S ohledem na výsledek odvolacího řízení je zřejmé, že žalobkyně s bráněním svého práva v odvolacím řízení byla plně úspěšná, svědčí jí tak proti žalované právo na náhradu účelně jí vynaložených nákladů k tomuto bránění svého práva v odvolacím řízení proti plně neúspěšné žalované (odvolatelce).

56. Podle obsahu spisu soudu prvního stupně vznikly žalobkyni v řízení před soudem odvolacím náklady na její právní zastoupení advokátem, který v odvolacím řízení účelně vykonal celkem [hodnota] úkony právní služby. Z hlediska výše uvedených úvah odvolacího soudu o předmětu řízení by sazba 1 úkonu právní služby advokáta úspěšné žalobkyně v odvolacím řízení představovala částku vyšší, než jaká byla v podaném vyúčtování nákladů právního zastoupení požadována žalobkyní k náhradě po žalované (3 700 Kč/ 1 úkon právní služby dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb.). Odvolací soud tak při tomto svém rozhodování o nákladech odvolacího řízení vyšel z předpokladu, že se případné vyšší náhrady nákladů odvolacího řízení žalobkyně vzdává a za této situace odměna advokátky plně úspěšné žalobkyně v odvolacím řízení činí 7 400 Kč ve vztahu k 2 úkonům právní služby, souvisejícím s písemným podáním vyjádření k odvolání protistrany a účastí u 1 jednání odvolacího soudu. Na hotových výdajích advokátky žalobkyně v paušální výši jde pak o částku 900 Kč (2× 450 Kč). S připočtením 21 % DPH z 8 300 Kč, tj. částky 1 743 Kč, jde celkem na nákladech odvolacího řízení za právní zastoupení advokátem plně úspěšné žalobkyně o částku 10 043 Kč.

57. Ani v odvolacím řízení odvolací soud neshledal žádný konkrétní důvod k využití moderačního oprávnění soudu při rozhodování o nákladech odvolacího řízení dle § 150 o.s.ř. I náklady odvolacího řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně.

Poučení