16 C 11/2018 - 487

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 4 789 400 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 421 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 30. 9. 2017 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 368 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 30. 9. 2017 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 193 210 do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

IV. Žalovaná je povinna uhradit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náklady státu ve výši 42 285,50 Kč do 15 dnů od nabytí právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 22. 2. 2018 domáhala na žalované zaplacení částky 5 000 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z této částky ročně od 30. 9. 2017 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně uvedenou částku požaduje jakožto náhradu škody na zdraví dle zákona č. 82/1998 Sb. způsobené nezákonným trestním stíháním. Žalobkyně tuto náhradu škody požaduje jako ztížení společenského uplatnění žalobkyně v souvislosti s uvedeným nezákonným trestním stíháním. V žalobě tvrdí, že usnesením [Anonymizováno] ze dne 24. 10. 2021 byla žalobkyně spolu s dalšími osobami obviněna z údajného trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dne 31. 10. 2011 stížnost, která byla usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v [Anonymizováno] dne 15. 12. 2011 zamítnuta jako nedůvodná. Obžaloba byla podána u Krajského soudu v [Anonymizováno] dne 1. 10. 2012. Rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 29. 5. 2013 byla žalobkyně uznána vinnou z údajného trestného činu úvěrového podvodu a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání 5 roků. Současně byla tímto rozsudkem částečně zproštěna obžaloby pro některý ze skutků uvedený v obžalobě. K odvolání žalobkyně proti tomuto rozsudku Vrchní soud v [Anonymizováno] rozsudkem ze dne 3. 4. 2014 rozsudek Krajského soudu v [Anonymizováno] částečně zrušil a nově rozhodl tak, že podle § 226 písm. b) trestního řádu se žalobkyně zprošťuje obžaloby. Citovaný rozsudek nabyl (ve vztahu k žalobkyni) právní moci téhož dne. Žalobkyně v podané žalobě dále tvrdí, že toto trestní řízení probíhající od 24. 10. 2011 do 3. 4. 2014, při němž byla žalobkyně ohrožena uložením trestu odnětí svobody v délce trvání 5-10 let, se mimořádně negativně podepsalo na zdravotním stavu žalobkyně. V důsledku stresu z trestního stíhání se u žalobkyně rozvinula [Anonymizováno], která je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a rovněž se u žalobkyně objevily další zdravotní problémy. Žádnou jinou negativní událost, která by mohla výše uvedené zdravotní problémy způsobit, žalobkyně neprožila. Dle žalobkyně je přitom zřejmé, že právě a jen v důsledku intenzivního a dlouhotrvajícího stresu z trestního stíhání se u žalobkyně rozvinula [Anonymizováno]. V důsledku stresu z trestního stíhání se u žalobkyně rozvinula a projevila též další tělesná onemocnění: bylo jí diagnostikováno onemocnění štítné žlázy, chronická bronchitida, opakující se zápaly plic, alergie a všechny psychosomatické následky jí tyto nemoci zhoršily. Žalobkyně se léčí na vysoký krevní tlak a na interně se srdcem, má problémy s imunitou a trpí infekčními onemocněními ([Anonymizováno]), [Anonymizováno], padáním vlasů, lámáním nehtů, alergiemi na nikl, plísně a dále jí byla diagnostikována nesnášenlivost lepku. Žalobkyně dále trpí opakující se a častou tenzí v důsledku [Anonymizováno]; uvedená tenze způsobuje žalobkyni blokády páteře, bolesti svalů a dráždění nervů a velmi časté bolesti hlavy a srdeční arytmie. Po celou dobu trestního stíhání a zejména ve fázi před soudem se zdravotní stav žalobkyně zhoršoval, vygradovaly i alergie a skoro celé 2 roky trestního stíhání žalobkyně měla těžký zánět v obou užších. Vše bylo následkem stresu a nervového vypětí. Následky trpí žalobkyně dosud a jsou trvalé. Ostatně takový závěr dle žalobkyně odpovídá lékařským poznatkům, že [Anonymizováno] vzniká po určité době od prožití závažné a mimořádně stresující události. Žalobkyně je v důsledku [Anonymizováno], neustále unavená a její zdravotní stav se nelepší. Právě z uvedeného důvodu byla žalobkyně uznána částečně invalidní, když i z posudku o invaliditě ze dne 3. 5. 2016, vypracovaného [Anonymizováno] [adresa] se podává, že žalobkyně je invalidní, přičemž rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žadatelky je [Anonymizováno]. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že žalobkyní byla nezákonným trestním stíháním způsobená škoda na zdraví. Za účelem komplexního zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně tato navrhla současně vypracování znaleckého posudku z oboru lékařství, odvětví psychiatrie (s přibráním znalce – psychologa) a dále s případnou pomocí konzultanta z oboru interna, endokrinologie a oční, ORL a alergologie, případně oborů dalších, a to znalcem, který má současně oprávnění v odvětví stanovení újmy na zdraví (za ztížení společenského uplatnění). Žalobkyně se obrátila se svým nárokem na náhradu škody na žalovanou žádostí ze dne 29. 3. 2017, kterou žádala částku ve výši 5 000 000 Kč. Žalovaná označila ve svém stanovisku nárok žalobkyně za sporný, neboť dle žalované žalobkyně trpí dlouhodobými zdravotními problémy různého charakteru, z nichž některé se datují do doby před zahájením trestního stíhání, jiné zase do období značně vzdáleného konci trestního stíhání. Žalovaná tedy nárok žalobkyně odmítla. Žalobkyně v podané žalobě vyčíslila svůj nárok ve výši 5 000 000 Kč s tím, že přesná výše nároku na náhradu škody vůči žalované vyplyne ze znaleckého posudku. Žalobkyně současně požaduje úhradu úroků z prodlení z dlužné částky, a to od 30. 9. 2017, kdy nastalo prodlení žalované. Z uvedených důvodů žalobkyně podala předmětnou žalobu.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Ve svém vyjádření k žalobě ze dne 1. 8. 2018 potvrdila, že se na ni dne 29. 3. 2017 obrátila žalobkyně svým podáním ze dne 24. 3. 2017, a to se shodným nárokem v rámci mimosoudního uplatnění tohoto nároku u žalované. Stanoviskem ze dne 17. 10. 2017 žalovaná sdělila žalobkyni, že uplatněný nárok považuje za sporný a mimosoudně jí plnit nebude ničeho. Dle žalované je nesporné, že v posuzované věci je dán odpovědnostní titul - to je nezákonné rozhodnutí ve smyslu citovaných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., kterým je usnesení [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [adresa], o zahájení trestního stíhání ze dne 24. 10. 2011 pro zločin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku spáchaný ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku, jež si žalobkyně převzala dne 27. 10. 2011. Rozsudkem Vrchního soudu v [Anonymizováno] ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. [Anonymizováno], byla žalobkyně obžaloby v celém rozsahu zproštěna, a to částečně dle § 226 písm. b) trestního řádu, částečně dle § 226 písm. c) trestního řádu. S ohledem na skutečnost, že k porušení právní povinnosti, z níž je vznik újmy dovozován a která je právním titulem pro odškodnění, došlo dne 24. 10. 2011 (vydání usnesení o zahájení trestního stíhání), tak je na místě vzhledem k § 3709 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (nový občanský zákoník) postupovat podle zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník) a eventuálně dle vyhlášky č. 440/2001, o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Dle žalované však již ze žalobkyní předložených listin v rámci předběžného projednání, na které se odkazuje i v soudním řízení, se podává, že tato trpí dlouhodobými zdravotními problémy různého charakteru, z nichž některé se datují do doby (řadu let) před zahájením trestního stíhání, jiné zase do období značně vzdáleného konci trestního stíhání. Žalovaná tak činí sporným jak vznik škody na zdraví, tak zejména příčinnou souvislost mezi případnou škodou na zdraví a předmětným trestním stíháním. Pro posouzení těchto skutečností by bylo dle žalované nezbytné vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie, s přibráním konzultantů dle úvahy znalce s ohledem na tvrzený rozsah zásahu do tělesné a duševní integrity žalobkyně. Znalec by se v takovém posudku měl důsledně zabývat zdravotním stavem žalobkyně před zahájením trestního stíhání. Žalovaná nesdílí názor žalobkyně, že je nutno, aby ustanovený znalec byl současně znalcem i v odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, pakliže bude postupováno dle občanského zákoníku a vyhlášky č. 440/2001 Sb. Dle žalované by žalobkyně měla rovněž upřesnit, čeho (všeho) se v rámci požadavků na náhradu škody na zdraví domáhá, tedy zda a do jaké míry se jedná o bolestné a zda a do jaké míry se jedná o ztížení společenského uplatnění. Žalovaná v podaném vyjádření též současně vznesla námitku promlčení žalobkyní uplatněného nároku s následujícím odůvodněním: trestní stíhání žalobkyně pravomocně skončilo dne 3. 4. 2014. Žalobkyně nárok na náhradu škody na zdraví u žalované předběžně uplatnila dne 29. 3. 2017 – 5 dnů před skončením promlčecí doby. Po dobu předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců, promlčecí doba neběžela. Šestiměsíční lhůta pro předběžné projednání skončila dne 29. 9. 2017. Podle názoru žalované dne 5. 10. 2017 došlo k promlčení eventuálního nároku žalobkyně na náhradu škody na zdraví. Žalobu podanou dne 22. 2. 2018 tak je dle žalované nutno považovat za pozdní. Z důvodu procesní opatrnosti žalovaná v případě vyhovění žalobnímu nároku požádala o patnáctidenní lhůtu k plnění.

3. Na základě předloženého Zápisu o dohodě uzavřené mezi [Anonymizováno] a [právnická osoba] ze dne 2. 8. 2018, jedná za stát dnem podpisu této dohody ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 11/2018 [Jméno žalované], a to ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 201/2002 Sb.

4. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 7. 9. 2018 v reakci na námitku promlčení vznesenou ze strany žalované uvedla, že tuto neuznává. Žalobkyně uplatňuje nárok z titulu ztížení společenského uplatnění, jak vyplývá ze skutkových tvrzení žalobkyně uvedených v žalobě. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 1029/2008, subjektivní promlčecí doba u nároku na náhradu škody způsobené trestním stíháním, které neskončilo odsuzujícím rozhodnutím, počíná běžet od okamžiku, kdy obžalovanému bylo oznámeno rozhodnutí, jímž byl zproštěn obžaloby, nebo jímž bylo trestní stíhání zastaveno; dozvěděl-li se však o vzniku škody později, počíná běžet subjektivní promlčecí doba okamžikem, kdy se o vzniku škody skutečně dozvěděl, a vázanost jejího počátku na doručení zrušovacího rozhodnutí se neuplatní. Žalobkyně se o vzniku škody dozvěděla nejdříve ke dni vzniku invalidity dne 23. 2. 2016, kdy se dozvěděla, že poškození zdraví je trvalého rázu. Nárok žalobkyně na náhradu škody tak nemůže být s ohledem na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu promlčen. Pokud žalovaná sporuje vznik škody na zdraví, dle žalobkyně vznik škody jednoznačně potvrzuje posudek o invaliditě. Žalobkyně rovněž odkázala na lékařskou zprávu [tituly před jménem] [jméno FO], v níž je jasně stanoveno, že její zdravotní stav se zhoršoval vlivem stresu ze soudních jednání. Dle zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 25. 5. 2018 žalobkyně původně trpěla pouze onemocněním [Anonymizováno] a vysokým krevním tlakem, a postupně docházelo ke zhoršování zdravotního stavu žalobkyně v souvislosti se soudními líčeními. V dalším vyjádření žalobkyně ze dne 6. 9. 2019 k výzvě soudu žalobkyně uvedla, že stěžejním zásahem do jejího zdraví, které je v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobkyně, je onemocnění žalobkyně [Anonymizováno]. Tato byla poprvé diagnostikována lékařem [tituly před jménem] [jméno FO], v jehož péči je žalobkyně od prosince roku 2014 dosud (choroba byla žalobkyni diagnostikována v prosinci 2014). Od února 2016 (23. 2. 2016) žalobkyně nepociťuje žádné zlepšení stavu (žalobkyně v souladu s tímto požádala o invalidní důchod). Dá se tak říci, že její zdravotní stav se v tomto datu ustálil a od tohoto data žalobkyně pociťuje zásah do svého zdravotního stavu, od něhož odvozuje ztížení společenského uplatnění, a který je v příčinné souvislosti s jejím trestním stíháním. Dle [tituly před jménem] [jméno FO] je stav žalobkyně setrvale neuspokojený. Žalobkyně je neustále v takovém napětí, že ač je podávána medikace, tak se nedá hovořit o kompenzovaném psychickém stavu. Prognóza je dle [tituly před jménem] [jméno FO] nejistá (viz protokol o jednání konaném u [adresa] dne 26. 11. 2018, sp. zn. [Anonymizováno]). Příčinná souvislost mezi vznikem výše uvedeného duševního onemocnění a trestním stíhání žalobkyně vyplývá z konstatování lékařů, kdy praktickou lékařkou [tituly před jménem] [jméno FO] bylo konstatováno (viz protokol o jednání konaném u [adresa] dne 26. 11. 2018, sp. zn. [Anonymizováno]), že koncem roku 2010 začaly výraznější zdravotní problémy vyvolané psychickým stresem z vyšetřování [Anonymizováno]. Následnými soudními líčeními došlo ke zhoršování těch jejich základních onemocnění… Největší podíl a největší bylo, když propukla [Anonymizováno]. Další zásahy do zdraví žalobkyně, které jsou v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobkyně a od nichž žalobkyně odvozuje ztížení společenského uplatnění, jsou dle jejího vyjádření následující: a) diagnostikovaný [Anonymizováno] v roce 2014; b) problémy s vysokým krevním tlakem - tyto měla žalobkyně sice již v roce 2009, a to v reakci na vysazení léků od lékaře endokrinologa; z důvodu počínajícího stresu z trestního stíhání byla nakonec medikace na vysoký krevní tlak ponechána; c) od roku 2011 se u žalobkyně projevují mnohočetné funkční bloky v oblasti celého pohybového aparátu s častou recidivou. Stav byl zlepšen jen přechodně, léčeno mobilizací se střídavým úspěchem; d) po dobu trestního stíhání žalobkyně trpěla na chronickou bronchitidu, opakující se zápaly plic a též trpěla těžkými záněty zvukovodu v obou uších, které byly výsledkem snížené imunity vlivem stresu; e) projevy rosacey - poprvé byla žalobkyně vyšetřena dne 13. 6. 2012, další vlna ekzému z důvodu stresu se u žalobkyně projevila v březnu roku 2016 a v dubnu 2017. Pokud jde o otázku, do jakých konkrétních osobnostních sfér žalobkyně bylo zasaženo jejím trestním stíháním a poškozením zdraví, dle žalobkyně bylo zasaženo do jejího pracovního života, neboť žalobkyně byla shledána invalidní v I. stupni. Míra poklesu pracovní schopnosti je stanovena prozatím na 35 %. Nyní (v souvislosti s trvalým poškozením zdraví žalobkyně) není žalobkyně schopna dříve vykonávané pracovní činnosti vykonávat vůbec, v posudku o invaliditě je konstatováno, že zbytkový pracovní potenciál lze využít v profesích, které nekladou zvýšené nároky na psychický aparát žalobkyně. K zásahům do soukromého a rodinného života žalobkyně uvedla, že do zahájení trestního stíhání vedla poklidný rodinný život (byť byla rozvedena a vzhledem k dluhům manžela si již prošla těžkým obdobím) a svůj čas rozdělovala mezi práci a odpočinek v okruhu svých blízkých a přátel. Po zahájení trestního stíhání se sice situace zhoršila, avšak nyní žalobkyně již není vůbec schopna začlenit se do společnosti většího okruhu osob (stýká se spíše jen s blízkou rodinou). Na žalobkyni se výše uvedené zdravotní problémy podepisují i esteticky, kdy například stav pokožky v žalobkyni vyvolává stud.

5. K odvolání žalobkyně i žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 12. 10. 2022, č. j. 72 Co 217/2022-366, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé pod body I a II a ve výrocích o nákladech řízení pod body III a IV (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výroku o nákladech řízení účastníků pod bodem V změnil rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 153 980 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

6. Žalobkyně podala dovolání a Nejvyšší soud v reakci na závěry nálezu Ústavního soudu uzavřel, že je třeba při posuzování možnosti navýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. vnímat jako splněnou podmínku zvlášť výjimečného případu hodného mimořádného zřetele i tehdy, dojde-li v důsledku většího časového odstupu od konce účinnosti této vyhlášky k výraznému nepoměru mezi odškodněním, jež podle ní má být za ztížení společenského uplatnění přiznáno, a odškodněním, jež by bylo přiznáno ve stejném případě podle § 2958 o. z. V případě žalobkyně však soud prvního stupně ani soud odvolací existenci zmíněných výjimečných skutečností, které by odůvodňovaly zvýšení základní výše odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. nevyhodnotily. Pominuly tak, že se žalobkyně domohla odškodnění až po cca 8 letech od chvíle, kdy jí újma byla způsobena, respektive od chvíle, kdy došlo k ustálení jejího zdravotního stavu. Nadto v situaci, kdy soudy rozhodovaly o odškodnění žalobkyně v době, kdy již vyhláška č. 440/2001 Sb. nebyla cca 9 let účinná, přičemž právě z toho důvodu existuje riziko výrazného nepoměru mezi odškodněním, které bylo žalobkyni přiznáno aplikací vyhlášky č. 440/2001 Sb., a odškodněním, které by jí mohlo být přiznáno podle Metodiky. To činí jejich právní posouzení žalovaného nároku neúplným a tudíž nesprávným. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil v rozsahu, ve kterém byla žaloba zamítnuta, a v navazujících nákladových výrocích. Protože se důvody pro zrušení rozsudku odvolacího soudu vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud podle ustanovení § 243e odst. 2 o. s. ř. ve stejném rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení soudy při stanovení výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění žalobkyně neopomenou přihlédnout k Metodice k náhradě nemajetkové újmy na zdraví a zjistí, jaká výše odškodnění by žalobkyni náležela v případě, že by bylo stanoveno podle této Metodiky. Dojdou-li k závěru o zjevném nepoměru mezi tím, co by žalobkyni bylo přiznáno podle staré a podle nové právní úpravy, přihlédnou k tomu při aplikaci § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. a provedou přiměřené navýšení odškodnění žalobkyně tak, aby se jí dostalo ve vztahu k uplatněnému nároku plné satisfakce.

7. Mezi žalobkyní a žalovanou není sporu v tom, že žalobkyně uplatnila tento svůj nárok na náhradu škody na zdraví v podobě ztížení společenského uplatnění ve výši 5 000 000 Kč žádostí ze dne 24. 3. 2017, která žalované došla dne 29. 3. 2017. Dále je nesporné, že žalovaná žalobkyní uplatněný nárok stanoviskem ze dne 17. 10. 2017 v plném rozsahu odmítla a ze strany žalované tak nebylo na uplatněný nárok plněno ničeho. Uvedené skutečnosti má soud rovněž za prokázány z citovaných listin. Mezi účastníky rovněž není sporu v tom, že ve vztahu k žalobkyni došlo v řízení vedeném u Krajského soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] k vydání nezákonného rozhodnutí - tedy usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně. Žalobkyně v této souvislosti při jednání soudu dne 12. 8. 2020 potvrdila, že stěžejním zásahem do zdraví žalobkyně, které je v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobkyně, je onemocnění žalobkyně [Anonymizováno], které bylo žalobkyně diagnostikováno v prosinci roku 2014. Tato skutečnost je však mezi stranami již sporná. Žalobkyně rovněž potvrdila, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo v únoru 2016 ke vzniku invalidity - tedy konkrétně k datu 23. 2. 2016.

8. Z předmětného vyšetřovacího a trestního spisu Krajského soudu v [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno], soud zjistil následující skutečnosti: Usnesením [adresa], ze dne 24. 10. 2011, č. j. [Anonymizováno], bylo zahájeno trestní stíhání osob: 1) [jméno FO], narozená 31. 1. 1974, 2) [jméno FO], narozená 13. 8. 1973, 3) [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně], 4) [jméno FO], narozený 6. 6. 1978, 5) [jméno FO], narozená 9. 10. 1973, 6) [právnická osoba], narozený 28. 10. 1970, 7) [jméno FO], narozená 3. 8. 1964, 8) [jméno FO], narozený 31. 8. 1966, 9) [jméno FO], narozená 25. 4. 1967, 10) [jméno FO], narozený 13. 4. 1962, 11) [jméno FO], narozený 13. 4. 1977 a 12) [jméno FO], narozený 22. 5. 1962, jako obviněných ze spáchání zločinu úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, 5 písm. c), 13) [jméno FO], narozený 24. 9. 1961, jako obviněného ze spáchání zločinu úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, 4, kdy v rámci uvedených podrobně popsaných konkrétních jednání měla [Jméno žalobkyně] při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěrů uvést nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčet a způsobit tak škodu velkého rozsahu. Obviněná [Jméno žalobkyně] převzala usnesení o zahájení trestního stíhání dne 27. 10. 2011. Rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 29. 5. 2013, č. j. [Anonymizováno], byla konkrétně obžalovaná [Jméno žalobkyně] uznána vinnou, že společným jednáním při sjednávání úvěrové smlouvy a při čerpání úvěrů uvedla nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje a způsobila takovým činem škodu velkého rozsahu, čímž spáchala zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem. Současně byla obžalovaná [Jméno žalobkyně] podle § 226 písm. c) trestního řádu zproštěna z obžaloby pod bodem 6 a 11 obžaloby. K odvolání obžalovaných - mimo jiné též obžalované [jméno FO] Vrchní soud v [Anonymizováno] rozsudkem ze dne 3. 4. 2014, č. j. [Anonymizováno], rozhodl tak, že z podnětu všech podaných odvolání napadený rozsudek částečně zrušil, a to též ohledně obžalované [jméno FO] v celé odsuzující části a nově rozhodl tak, že obžalovaná [Jméno žalobkyně] se podle § 226 písm. b) trestního řádu zprošťuje obžaloby pro dílčí skutky popsané pod body 5, 7, 8, 9 a 10 obžaloby, jichž se podle obžaloby měla dopustit tím, že se podílela na zprostředkování níže uvedených úvěrových smluv produktu [Anonymizováno] uzavřených v době od 7. 12. 2009 do 10. 2. 2010 v [Anonymizováno] u [právnická osoba]., čímž měla spáchat zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku. Zprošťující rozsudek, ve vztahu k obžalované [jméno FO], nabyl právní moci dne 3. 4. 2014. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány z předmětného vyšetřovacího a trestního spisu.

9. Soud má dále v řízení za prokázané (viz skutková tvrzení žalobkyně uvedená v průběhu tohoto řízení), že žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalované náhrady škody a poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., a to v souvislosti s nezákonným trestním stíhání vedeným u Krajského soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno], když toto řízení bylo u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalobkyně konkrétně podanou žalobou došlou soudu dne 3. 10. 2014 požadovala v tomto řízení uhrazení nákladů obhajoby a dále zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 45 000 000 Kč v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, v důsledku něhož byla žalobkyně dle svého tvrzení poškozena ve svém osobním, profesním a společenském životě. Rozsudkem [adresa] ze dne 31. 10. 2016, č. j. [Anonymizováno], byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu byla žaloba na náhradu nemajetkové újmy zamítnuta. Dále soud zamítl uložení povinnosti žalované písemně se žalobkyni omluvit, včetně povinnosti konstatování porušení práva žalobkyně, a dále byla zamítnuta žaloba na zaplacení majetkové škody ve výši 17 441 Kč. K odvolání žalobkyně i žalované do tohoto rozsudku [Anonymizováno] svým rozsudkem ze dne 31. 5. 2017, č. j. [Anonymizováno], rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku II. v části týkající se písemné omluvy, konstatování porušení práva žalobkyně a zaplacení majetkové újmy ve výši 17 441 Kč potvrdil, v části týkající se nemajetkové újmy ve výši 44 900 000 Kč, ve vyhovujícím výroku I. (to je co do částky 100 000 Kč) a ve výroku o nákladech řízení III. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dalším rozsudkem [adresa] ze dne 13. 3. 2019, č. j. [Anonymizováno], který se týkal již pouze požadované nemajetkové újmy, soud výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 80 000 Kč a výrokem II. žalobu ve zbývajícím rozsahu 44 920 000 Kč zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení státu a nákladech řízení mezi účastníky. K odvolání žalobkyně i žalované proti tomuto rozsudku [Anonymizováno] svým rozsudkem ze dne 27. 11. 2019, č. j. [Anonymizováno], rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil jen tak, že zamítl žalobu co do částky 20 000 Kč, jinak byl v tomto výroku a ve výroku II. rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Ve výsledku tak bylo žalobkyni na požadované nemajetkové újmě za předmětné nezákonné trestní řízení přiznána částka 60 000 Kč. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 10. 12. 2019. Odvolací soud v odůvodnění svého posledního rozsudku konstatoval, že jiné následky, než zvýšenou psychickou tenzi, jak nalézací soud správně konstatoval, žalobkyně v osobnostní sféře neměla, na osobní svobodě omezena nebyla a v důsledku trestního stíhání nebyla ani nijak snížena její vážnost ve společnosti, neboť její klienti spolupráci s ní neukončili, byli tedy nadále přesvědčení jak o pracovní profesionalitě žalobkyně, tak o jejím lidském kreditu, její matka o trestním stíhání v podstatě ani nevěděla a rovněž děti žalobkyně se od ní nikterak neodloučily, ani ji neodsoudily. Případ žalobkyně nebyl medializován, takže se nedostal do širšího povědomí jejího okolí. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány z předmětného spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [Anonymizováno].

10. Žalobkyně na podporu svých tvrzení doložila konkrétní listinné důkazy: Z posudku [adresa] o invaliditě žalobkyně ze dne 3. 5. 2016 vzal soud za prokázané, že žalobkyně byla uznána invalidní invaliditou I. stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona číslo 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 35 %. Den vzniku invalidity byl stanoven 23. 2. 2016. Dle citovaného posudku o invaliditě je posuzovaná [Jméno žalobkyně] schopna po vzniku invalidity I. stupně vykonávat soustavně výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti. V rámci posudkového zhodnocení byla rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stanovena [Anonymizováno]. Dle posudkového zhodnocení lze zbytkový pracovní potenciál využít v profesích, které nekladou zvýšené nároky na psychicky aparát posuzované. [právnická osoba] svým rozhodnutím číslo I. ze dne 17. 8. 2020 přiznala žalobkyni od 23. 2. 2016 invalidní důchod pro invaliditu I. stupně v celkové výši 6 374 Kč měsíčně. Rozhodnutím [právnická osoba] číslo II. ze dne 17. 8. 2020 bylo stanoveno, že celý doplatek důchodu ve výši 296 742 Kč, který vznikl za období od 23. 2. 2016 do 23. 9. 2020, bude použit na úhradu splatného dluhu na pojistném nebo penále v celkové výši 574 815 Kč osoby samostatně výdělečně činné. Žalobkyně podala proti oběma uvedeným rozhodnutím [právnická osoba] číslo I. a číslo II. námitky, které byly rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 15. 11. 2020 zamítnuty a obě uvedená rozhodnutí ze dne 17. 8. 2020 byla potvrzena. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány z citovaných listin. Z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] z [Anonymizováno] ze dne 7. 7. 2016 vzal soud za prokázáno, že pacientka [Anonymizováno] je u tohoto lékaře v péči od prosince roku 2014 s diagnózou [Anonymizováno]. Stav je nadále hodnocen jako rozkolísaný, často stavy napětí, emoční nestability. Pacientka sděluje řadu exogenní stresujících momentů. [Anonymizováno] je lékařem hodnocena jako středně těžká. Z pozdější lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 22. 6. 2020 vzal soud za prokázané, že poslední návštěvě žalobkyně u lékaře byla v únoru 2019. Od té doby byli pouze v elektronickém kontaktu, recepty odesílány distančně, naposledy v červenci 2019. Nyní jsou opět v kontaktu od ledna 2020. Psychický stav opět zhoršený, od té doby rozkolísaný, pacientka opět sděluje exogenie, pociťuje nespravedlnost se soudním procesem. Nadále zůstává diagnóza [Anonymizováno] v zátěži, středně těžká. Ze zprávy [tituly před jménem] [jméno FO], všeobecné praktické lékařky, [Anonymizováno], ze dne 25. 5. 2018 vzal soud za prokázané, že pacientku paní [jméno FO] ošetřovala od října 1997 do prosince 1997, v té době se léčila s onemocněním štítné žlázy, přechodně pro vysoký krevní tlak. Ve zprávě je dále uvedeno, že koncem roku 2010 začala pacientka trpět výraznými zdravotními problémy, vyvolanými psychickým stresem z vyšetřování [Anonymizováno]. K výraznému zhoršení zdravotního stavu došlo od listopadu 2012. Na doporučení pacientka požádala o invalidní důchod, který jí byl dne 26. 2. 2016 přiznán. [tituly před jménem] [jméno FO] pacientku přebrala do své lékařské péče od června 2017, kdy je pokračováno v dispenzarizaci ve stávajících odborných ambulancích. Vzhledem k [Anonymizováno] – souběhu mnoha onemocnění – je pracovní zařazení pacientky velmi problematické. Vzhledem k celkovému zhoršení zdravotního stavu lékařka doporučila požádat o invaliditu II. stupně. Z dalšího posudku o invaliditě [Anonymizováno] [adresa] ze dne 7. 5. 2020 vzal soud za prokázané, že posuzovaná [Jméno žalobkyně] byla nadále uznána invalidní pro invaliditu I. stupně s tím, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 45 %. Den vzniku invalidity zůstal nezměněn – 23. 2. 2016. Rozhodující příčinou zdravotního stavu posuzované je i nadále [Anonymizováno]. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány z citovaných listin.

11. Při jednání soudu dne 12. 8. 2020 byla žalobkyně vyzvána postupem dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. k navržení důkazů na prokázání svého tvrzení, že ke ztížení společenského uplatnění žalobkyně došlo výlučně v příčinné souvislosti s předmětným nezákonným trestním stíháním žalobkyně vedeným u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno], tedy že ke ztížení společenského uplatnění žalobkyně došlo jedině v důsledku tohoto trestního stíhání. Žalobkyně v reakci na uvedenou výzvu soudu v prvé řadě navrhla vypracování znaleckého posudku, dále navrhla svůj účastnický výslech, výslechy svědků – [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] – případně čtení protokolu o jejich výpovědích ze spisu vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno], výslechem svědkyně [jméno FO] – bývalé spolupracovnice v zaměstnání žalobkyně a v současné době kamarádky, výslechem advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] – tento žalobkyni obhajoval od počátku předmětného trestního stíhání, výslechem své dcery [jméno FO] a svého syna [jméno FO], výslechem svědka [jméno FO], jakož i vyžádáním zdravotnické dokumentace žalobkyně.

12. Svědkyně [jméno FO] v rámci své výpovědi uvedla, že žalobkyně je její kamarádkou. Seznámily se v roce 2006, 2007 nebo 2008, přesně to již svědkyně neví. Asi po měsíci se začaly více kamarádit, více vídat. Navštěvovaly se také doma. V současné době se svědkyně se žalobkyní vídá již podstatně méně poté, co se žalobkyně odstěhovala do [Anonymizováno]. Svědkyně vypověděla, že žalobkyni dříve poznala jako zdravou osobu, která nechodila k lékaři. Sama pak na ní pozorovala, že i psychicky není nijak v pořádku. Byla taková roztěkaná, divná, ztloustla. To dříve nebyla, a chovala se jinak nežli dřív. Svědkyně již nedokáže říci, kdy tyto změny začala u žalobkyně pozorovat. Společně spolupracovaly asi 3 roky, spolupráci skončily v roce 2009 či 2010. Do doby, nežli začala svědkyně v roce 2015 pracovat na hlavní pracovní poměr, se se žalobkyní vídaly častěji. Svědkyni není známo, v jakých oborech pracovala žalobkyně předtím, než se spolu poznaly. Svědkyně si nevybavuje, že by v období kolem roku 2010 řešila se žalobkyní nějaké osobní či zdravotní problémy, které by v té době žalobkyně měla. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že je svědek profesí advokát, v současné době starobní důchodce. Žalobkyni svědek zná, byla to jeho velice dobrá známá. Žalobkyni svědek poznal ještě daleko předtím, než co ji poté zastupoval v předmětném trestním řízení. Žalobkyně totiž pracovala pro různé banky a také v oboru účetnictví, z tohoto důvodu svědek pro ni ověřoval podpisy a poskytoval jí právní servis. Seznámili se tak cca rok nebo dva předtím, než bylo zahájeno to předmětné trestní řízení. Následně byl svědek obhájcem žalobkyně v uvedeném trestním řízení. Svědek dále vypověděl, že podle něho byla žalobkyně před tím, než začalo předmětné trestní řízení, vcelku zdravá, neměla žádné zdravotní potíže, aspoň si na nic nestěžovala. V průběhu trestního řízení si svědkovi stěžovala, že navštěvuje nějaké lékaře. V průběhu trestního řízení byl pro žalobkyni největší problém ten, že s ní banky přestaly spolupracovat. Když byl vynesen v jejím případě ten odsuzující rozsudek na 5 let, žalobkyně z toho byla velice nešťastná. Svědek ji uklidňoval, že je nevinná a že se jim to snad podaří zvrátit. Dle svědka měla žalobkyně i nějaké problémy trošku psychického rázu. Před uvedeným trestním stíháním žalobkyni svědek vnímal jako „poměrně veselou ženskou“, žijící normálním způsobem života. V průběhu trestního stíhání se ta její veselost vytratila. Bylo na ní vidět, že trestní stíhání na ní zanechalo nějaké stopy. I okruh klientů z oboru účetnictví se logicky zúžil, zejména i v případě bank. Žalobkyně si občas svědkovi postěžovala, že není psychicky v pořádku. Dle svědka by se však k tomu měl spíše vyjádřit odborník psychiatr. Po předmětném trestním stíhání byl svědek občas se žalobkyní v kontaktu, občas po ní požadoval náhradu nějakého palmare. Po ukončeném trestním stíhání byla žalobkyně v nějaké finanční nouzi, z tohoto důvodu svědka požádala o půjčku. Tehdy měla asi z hlediska finančních prostředků nouzi. Před trestním stíháním žalobkyně pracovala jako účetní a pracovala i pro banky. Zde se vyžadovala nějaká akreditace nebo nějaké proškolení. Po trestním řízení svědek ví, že dle stesků žalobkyně s ní banky nechtěly uzavřít nějaké smlouvy. Žalobkyně v průběhu výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO] tohoto zprostila povinnosti mlčenlivosti v otázkách týkajících se svědkova působení jako tehdejšího obhájce žalobkyně. Svědek potvrdil, že před uvedeným trestním stíháním poskytoval žalobkyni poradenství, když řešila půjčky s klienty z hlediska nějakých právních otázek a podobně. Také pro ni ověřoval uvedené podpisy. Svědek si též vzpomněl, že existoval jeden klient, který žalobkyni (za její práci) nezaplatil, takže tohoto jednoho klienta spolu řešili. Mohlo to být i v průběhu předmětného trestního řízení. Svědek určitě žalobkyni dával rady, jak to řešit. K důvodu, z jakého banky přestaly se žalobkyní spolupracovat po uvedeném trestním řízení, svědek vypověděl, že tím důvodem bylo to trestní řízení. Banky se žalobkyní již dále nespolupracovaly – patrně ony mají nějaké své vnitřní předpisy. Rozhodně již v průběhu trestního řízení se ze strany bank neobjevila žádná nová možnost spolupráce pro žalobkyni. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že se žalobkyní znají od roku 2006. Svědek se tehdy dostal do nějakých problémů, kdy narazil na podvodnou firmu, která zfalšovala směnky. Žalobkyně potom za nimi jezdila a pomáhala to vyřizovat. Takto byli nejvíce v kontaktu od roku 2006 do roku 2008. Následně byli již pouze v telefonickém kontaktu, kdy v této souvislosti ví svědek od žalobkyně z doslechu, že ona se dostala do problémů s nějakým trestním stíháním a svědek ji po telefonu utěšoval, že to dopadne dobře. Svědek rovněž žalobkyni vypomohl tím, že jí dal nějaké brambory (poznámka, svědek je zemědělec) a také jí „drobet“ finančně vypomohl. Svědek si již nevybavuje, v kterých letech měla žalobkyně uvedené problémy s trestním stíháním. [právnická osoba] byl rovněž jako svědek vyslechnut v dalším řízení vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Z protokolu o výpovědi tohoto svědka v uvedené právní věci ze dne 10. 10. 2016 soud zjistil rámcově obdobné skutečnosti, jaké vypovídal svědek v rámci tohoto řízení ve věci [Anonymizováno]. Informace, které svědek o žalobkyni má, má z doslechu od ní, kdy mu tyto konkrétní skutečnosti sdělovala. Svědek do protokolu dále vypověděl, že žalobkyně trestní stíhání nesla špatně, jako velkou křivdu. Byla na tom špatně zdravotně. Změnil se jí život. Odstěhovala se od dětí, nesla to špatně psychicky, měla i finanční problémy. Svědek do protokolu vypověděl, že žalobkyni platí telefon, občas jí vypomůže tím, že jí dá brambory či ovoce. V průběhu předmětného trestního stíhání žalobkyně byl svědek [právnická osoba] se žalobkyní v kontaktu pouze telefonicky, a to z důvodu vzdálenosti jejich bydlišť.

13. V řízení vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] byli rovněž jako svědci vyslechnuti ošetřující lékaři žalobkyně – praktická lékařka [tituly před jménem] [jméno FO] a psychiatr [tituly před jménem] [jméno FO]. Z protokolu o výpovědi těchto svědků při jednání soudu dne 26. 11. 2018 soud zjistil následující skutečnosti: Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděla, že žalobkyni krátkodobě léčila v rozmezí říjen až prosinec roku 1997, kdy ji odesílala pro onemocnění [Anonymizováno] k odbornému vyšetření do [podezřelý výraz]. Poté nebyly vůbec v kontaktu, až v roce 2017, svědkyně zaregistrovala žalobkyni k sobě do ordinace. Ke zdravotnímu stavu žalobkyně ví svědkyně z její zdravotnické dokumentace předané od předchozího lékaře, že u žalobkyně docházelo k postupnému zhoršování jejího celkového zdravotního stavu – zhoršení [Anonymizováno], byla léčena pro vysoký krevní tlak, čili zhoršení vysokého krevního tlaku. K tomu svědkyně vypověděla, že pokud je pacientka v nějaké psychické zátěži, dochází u ní i ke zhoršení somatických onemocnění, kdy lékaři musí nasazovat a zvyšovat léčbu. U žalobkyně se začaly objevovat též záněty dýchacích cest, dále [Anonymizováno]. Současně se zhoršily alergické obtíže žalobkyně a vznikla ta [Anonymizováno], kterou nakonec lékařka předala k léčbě do odborné ambulance [tituly před jménem] [jméno FO] v [adresa]. Tudíž v případě žalobkyně existuje souběh několika somatických onemocnění, které se vlivem psychické zátěže zhoršují. Dle výpovědi svědkyně [jméno FO] se u žalobkyně koncem roku 2010 začaly projevovat výraznější zdravotní problémy, vyvolané psychickým stresem z vyšetřování policie, což je v kartě od předchozí lékařky zaznamenáno. Největším podílem bylo, když propukla [Anonymizováno], která rozhodně nepřispívá ke zlepšení zdravotního stavu žalobkyně. Psychickou zátěž na straně žalobkyně svědkyně přičítá souběhu několika skutečností: Jednak zdravotního stavu syna žalobkyně, který má diagnostikováno poškození mozku [Anonymizováno], dále zde hraje roli nemožnost být úplně výdělečně činná plus uvedená soudní jednání. Z toho vyplyne opravdu velká zátěž. Z protokolu o výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že svědek je lékařem psychiatrem. Žalobkyni poprvé viděl 11. 12. 2014. Před tímto datem žalobkyně v žádné psychiatrické ambulanci nebyla. Svědek u žalobkyně vstupně diagnostikoval [Anonymizováno]. Žalobkyně k lékaři dochází v podstatě uvedené 4 roky (poznámka: svědek vypovídal v listopadu roku 2018) a její stav je v podstatě setrvale neuspokojivý. Žalobkyně již při první návštěvě lékaři popisovala, že se zhruba 5 let soudí, byla obviněna z podvodu, zničilo jí to život. Nakonec byla uznána nevinnou a nyní se tahá o finanční kompenzaci. Výrazně jí to narušilo podnikání, měla velké problémy i v manželství. Kvůli manželovi, který pil, přišla o dům. Skončila i v exekuci. V rámci návštěv u lékaře žalobkyně tyto své stesky zmiňovala opakovaně, dle lékaře však z 90 % z hlediska jí zmiňovaných problémů se jednalo o její problémy soudní. Uvedené skutečnosti soud zjistil z protokolů o výpovědích obou svědků.

14. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že je dcerou žalobkyně. Se svou matkou bydlely společně do roku 2013. V roce 2013 se svědkyně sestěhovala společně se svým přítelem, nyní manželem. Její matka se v té době odstěhovala do [Anonymizováno] do bytu, který jí poskytl její přítel. Svědkyně poté v tomto bytě platila své matce náklady na bydlení, finančně jí vypomáhá i v současné době. K předmětnému trestnímu stíhání své matky svědkyně vypověděla, že o něm věděla hned od začátku, neboť v roce 2010 byla předvolána na kriminální policii na [adresa], kdy odmítla vypovídat a více to již neřešila. Ke zdravotnímu stavu své matky vypověděla, že před předmětným trestním stíháním se žalobkyně vždycky léčila se [Anonymizováno], pak měla nějaké problémy se srdcem, konkrétně s [Anonymizováno], a občas problémy s průduškami, což řešila s alergologem. V roce 2011 pak měla těžký [Anonymizováno]. Svědkyně vnímala, že v období mezi roky 2011 a 2012 již její matka neměla tolik práce jako dřív, a celá výplata svědkyně v té době padala na bydlení. Poslední 4 roky svědkyně pozoruje, že se u její matky markantněji změnila psychika. Není schopna věci dotáhnout, dodělat. Dříve její matka občas chodila na návštěvy, jela za kamarádkou a podobně. Nyní sedí doma, nevyhledává společnost lidí, přítomnost lidí jí vadí. V souvislosti s obviněním její matky v trestním řízení je svědkyni známo, že s její matkou banky přestávaly spolupracovat, např. [Anonymizováno]. Svědkyně také občas pomáhala své matce zpracovávat úvěry. Matku přestávali zvát na školení. Žalobkyně v té době prodávala filtrační zařízení od firmy [Anonymizováno], kdy s ní z důvodu trestního stíhání práci ukončili. K psychickému stavu své matky svědkyně dále vypověděla, že její matka věčně v noci nespí. Pak je unavená a je schopna usnout třeba v 5 hodin odpoledne na gauči. Z těchto důvodů není schopná pohlídat své vnučky (dcery svědkyně) třeba na víkend. Je schopna je zajistit pouze krátkodobě na několik hodin. V posledních čtyřech letech svědkyně vidí na své matce rapidní zhoršení. Vidí, že nemá fyzickou ani psychickou sílu něco dělat. Není samostatná, nedotáhne věci do konce, je pro ni těžké vůbec se soustředit. Bratr svědkyně s nimi v té době, než se rozestěhovali, také společně bydlel. Rovněž částečně přispíval na nájem. Ke zdravotnímu stavu svého bratra (poznámka: syna žalobkyně) svědkyně vypověděla, že tento byl dlouhodobě nemocný. Jeho zdravotní stav se v podstatě řešil od jeho 10 let, kdy začal omdlívat. To se postupně zhoršovalo. V roce 2015 měl velký záchvat a dostal prášky na [Anonymizováno]. Od té doby je v pořádku, má i řidičský průkaz. Svědkyně [jméno FO] dále vypověděla, že o odsouzení své maminky nevěděla. Maminka to před nimi tajila. Dle svědkyně to pro ni muselo být asi hodně náročné. Dozvěděla se to od ní až v den, kdy byla zproštěná. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že je synem žalobkyně. Svědek v podstatě o trestním stíhání své matky toho moc nevěděl. Řekla mu před pár lety, že nějaké trestní stíhání bylo. Nechtěla ho s tím asi nějak zatěžovat. Svědek vypověděl, že s matkou bydleli vždy společně, a to až do nedávné doby. Pouze v jednom období před 6 lety svědek rok bydlel sám. Poslední rok rovněž bydlí sám. Svědek s matkou společně bydlel i v bytě na adrese v [adresa]. Tento byt sám platil, neboť matka nebyla schopna hradit své výdaje. Před rokem 2010 dle svědka jako rodina fungovali normálně. Poté se již oni sami naopak začínali starat o svoji maminku, které začalo být špatně, začal u ní únavový syndrom. Do roku 2010 dle svědka žalobkyně normálně pracovala, dělala pojišťovnictví, hypotéky, úvěry, poradenství. Vesměs v tom byla úspěšná. Od doby, kdy to všechno začalo (poznámka: míněno uvedené trestní stíhání), museli svědek i jeho sestra svoji matku finančně podporovat. Zejména ji finančně podporovala svědkova sestra, v posledních letech i sám svědek. Dle svědka je od té doby jeho matka lazar absolutně na všechno. Až nyní v poslední době je z hlediska práce možná o něco lepší, že dostala nějakou příležitost. Ke své osobě svědek vypověděl, že až před 5 lety mu diagnostikovali [Anonymizováno]. Bylo to nárazové, svědek občas upadal do bezvědomí.

15. Žalobkyně v souvislosti s předmětným trestním stíháním své osoby vypověděla, že před tímto stíháním byla osobou, která neměla s ničím problém. Vždy řídila auto, všude dojela, klienti si ji doporučovali. Žalobkyně pro klienty zařizovala úvěry, pojistné smlouvy na úvěry navazující, klientům poskytovala celkový servis, včetně právního servisu. Ten jí zajišťoval [tituly před jménem] [jméno FO], s nímž žalobkyně spolupracovala. Také spousta jejích klientů si od ní kupovala i výrobky, které žalobkyně sama používala. V souvislosti se zahájením trestního stíhání žalobkyně [Anonymizováno] neprodloužila licenci, neboť žalobkyně nemohla doložit čestné prohlášení, že nebyla trestně stíhaná a odsouzená. V té době byla žalobkyně odsouzená nepravomocně. Ten první rok (poznámka: míněno první rok trestního stíhání) žalobkyně tak nějak dodělala práci, kterou měla. Potom už musela spoustu svých klientů, aby je ochránila, takzvaně odstřihnout, musela se od nich separovat. Pro žalobkyni to bylo všechno nápor na její psychiku. Další ránou bylo to, že najednou byla žalobkyně odsouzená na 5 let. Stalo se to ten den, kdy se nemohla hlavního líčení u soudu zrovna účastnit. Žalobkyni to všechno přišlo zmanipulované. Takže to byly pro ni takové stresy, které postupně narůstaly. Žalobkyně měla ještě před předmětným trestním stíháním sníženou funkci [Anonymizováno] a v souvislosti se špatným nadávkováním léků lékařem se u ní projevila přechodně [Anonymizováno]. Žalobkyně je rovněž alergikem. V souvislosti s trestním stíháním se dle žalobkyně tyto její problémy zhoršovaly. Žalobkyně tyto problémy probírala s [tituly před jménem] [jméno FO], který jí vysvětlil, že organismus na to pořád reaguje, neboť problém žalobkyně není dořešený, nepřišla satisfakce. V současné době se žalobkyně v některých dnech cítí celkem i dobře, ale není tak výkonná jako dřív. V noci nemůže spát, bere si prášky na bolest. Snaží se hodně odpočívat, což jí však dělá problém, neboť si potřebuje nějaké peníze přivydělat. Nechce, aby finanční zátěž ležela na jejích dětech. V současné době konečně dostala invalidní důchod – 6 374 Kč. Psychické problémy žalobkyně se v souvislosti s trestním stíháním začaly zhoršovat z toho důvodu, že žalobkyně do svých problémů nemohla zatahovat ještě své přátele, tudíž se začala soustředit na to, aby eliminovala přátele od nepřátel. Dle žalobkyně je do dnešní doby ve spise jasné, kdo „to zfalšoval“, ten však odsouzený nebyl. To žalobkyni vytočilo úplně nejvíc ze všeho, a to byl ten den, kdy se jakoby začala zhoršovat. Následně jí byla sdělena obžaloba. Žalobkyně se úplně zhroutila poté, co byl vynesen odsuzující rozsudek. V té době ještě stále nevyhledala psychiatra, neboť si člověk v takové situaci nechce přiznat, že je na tom tak špatně. Když to začalo znovu, když byla žalobkyně osvobozená a začalo její další trestní stíhání, tak už se zhroutila úplně a psychiatra vyhledala. Z hlediska žalobkyní zmíněného dalšího trestního stíhání se v podstatě jednalo o oznámení, které po prošetření bylo odloženo. Žalobkyně po vynesení odsuzujícího rozsudku tajila, že je odsouzená. Prakticky to vědělo pouze asi 5 lidí – pan [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO]. Více lidem to žalobkyně nemohla říci, neboť se bála jejich reakce. Izolovala se do bytu, kde bydlela. Ke zdravotnímu stavu syna [jméno FO] žalobkyně vypověděla, že syn měl v dětském věku [Anonymizováno], od 10 či 11 let začal omdlívat. Jeho zdravotní stav se vyřešil cca před pěti lety po vyšetření, kdy začal užívat léky na [Anonymizováno]. Od té doby syn žádnou recidivu tohoto onemocnění neměl, dokonce má i řidičský průkaz. Žalobkyně bere celé trestní stíhání jako velkou křivdu. K chování policie v rámci trestního stíhání uvedla, že na místo, aby jí poslali dopis, tak bez zazvonění jí v domě rovnou bouchali na dveře. Spolubydlícím z domu ukazovali průkazy, aby je pustili do domu. Žalobkyně je přesvědčená, že také byla pronásledovaná, jezdili za ní (policejní) auta. Žalobkyně v této souvislosti musela takzvaně odstřihnout své přátele, aby alespoň je ušetřila tomuto slídění.

16. K důkaznímu návrhu žalobkyně soud ve věci nechal vypracovat znalecký posudek znaleckým ústavem – [podezřelý výraz] [adresa], který má zapsaných více oborů znalecké činnosti – mimo jiné též psychiatrie a klinická psychologie. Z předmětného ústavního znaleckého posudku ze dne 29. 11. 2021 vzal soud za prokázané, že pokud jde o zdravotní stav žalobkyně (fyzický i psychický) před zahájením předmětného trestního stíhání – tedy před říjnem 2011, nebylo dokladováno žádné narušení duševního stavu žalobkyně. V současné době je u žalobkyně přítomná chronická [Anonymizováno] jako reakce na stresovou zátěž – jedná se dle závazně platné Mezinárodní klasifikace nemocí o diagnózu [Anonymizováno]. Onemocnění vzniká jako reakce na stresovou zátěž. U žalobkyně byla dle zdravotní dokumentace dokladována řada stresových faktorů, přičemž za jednoznačně nejzávažnější a forenzně nejrozhodnější je třeba považovat proběhlé trestní stíhání. V důsledku trestního stíhání došlo u žalobkyně k rozvoji tohoto psychického onemocnění – [Anonymizováno] (synonymálně jinak formulovaná diagnóza uvedená výše, nyní posuzující znalci se drželi formulací Mezinárodní klasifikace nemocí). Na otázku soudu, zda v důsledku trestního stíhání došlo u žalobkyně k rozvoji či zhoršení již existujících dalších tělesných onemocnění, znalecký ústav uzavřel, že ačkoliv je všeobecně uznáváno, že [Anonymizováno] může být faktorem zhoršujícím stav řady fyzických onemocnění, nemá tato vazba forenzní průkaznost. Nelze odlišit váhu jednotlivých faktorů na vzniku konkrétního onemocnění. K dotazu soudu, zda bylo předmětné trestní stíhání žalobkyně výlučnou příčinou uvedeného psychického onemocnění žalobkyně, případně jak velký podíl mělo toto trestní stíhání na vzniku a vývoji [Anonymizováno], znalecký ústav odpověděl, že přes uvedené další stresory považují nyní posuzující znalci trestní stíhání za natolik závažný prvek, že k uvedené diagnóze by došlo i bez dalších stresorů. Dle závěrů znaleckého posudku mělo předmětné trestní stíhání rozhodující vliv na vzniku a vývoji [Anonymizováno]. Dle závěrů znaleckého ústavu pak k ustálení zdravotního stavu žalobkyně, aby bylo možné vyhodnotit rozsah ztížení uplatnění v souvislosti s předmětným trestním stíháním v životě a společnosti, došlo v roce 2016 (2015 zahájení léčby, 2016 invalidní důchod a vyhodnocení kolísání stavu). Znalecký ústav se ve vypracovaném znaleckém posudku rovněž vyjádřil k bodovému ohodnocení ztížení společenského uplatnění žalobkyně dle vyhlášky č. 440/2001 Sb. Současně se zabýval existencí důvodů pro mimořádné zvýšení bodového ohodnocení dle citované vyhlášky a v jakém rozsahu. V této souvislosti znalecký ústav uzavřel, že diagnóza a stav posuzované odpovídá dle Vyhlášky č. 440/2001 Sb. položce 016 (příloha 2): „vážné duševní poruchy vzniklé působením otřesných zážitků nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací“. Dané položce odpovídá bodové rozpětí 500-1500 bodů. V posuzovaném případě náleží žalobkyni hodnocení na horní hranici rozpětí (ambulantní psychiatrická léčba, ale ne ústavní, narušení pracovní výkonnosti včetně invalidního důchodu – I. stupně, omezení osobní, sociální a jiné) – tedy 1300 bodů. Maximum 1500 bodů není indikováno: nebyla ústavně léčena a invalidní důchod není plný. Dle závěrů znaleckého posudku zvýšení základního bodového hodnocení ztíženého společenského uplatnění až o 50 % se opírá o ustanovení § 6 odst. 1 písm. c), tedy porucha „vedla ke zvlášť těžkým následkům, zvlášť těžkými následky škody na zdraví se rozumí takové následky, které podstatně omezují nebo významně mění uplatnění v životě anebo znemožňují další uplatnění v životě, a to s ohledem na věk poškozeného i jeho předpokládané uplatnění v životě“. Dle znalců je zřejmé, že v daném případě tato uvedená kritéria byla alespoň částečně naplněna – porucha vedla ke zvlášť podstatnému narušení sociability ve složce profesní výkonnosti (invalidní důchod), uplatnění, osobním životě a jiné. Podstatným pro toto rozhodnutí není subjektivní stesk postižené, nýbrž objektivně prokazatelná změna kvality života, ke které došlo. V daném případě je dle závěrů znaleckého ústavu možné zvýšení bodového hodnocení o 35 % (z maxima 50 %). K otázce, jakým způsobem je žalobkyně omezena na životě v souvislosti s onemocněními vzniklými či zhoršenými v souvislosti s předmětným trestním stíháním, znalecký ústav uzavřel, že postižena je pracovní výkonnost (invalidní důchod), osobní (zájmy) a sociální (vztahy), nejzávažnější je však výrazný diskomfort daný [Anonymizováno]. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané z předmětného ústavního znaleckého posudku. Tyto závěry potvrdil i znalec pověřený a osobně stvrdit, doplnit a vysvětlit vypracovaný znalecký posudek – [tituly před jménem] [právnická osoba] při jednání soudu dne 2. 2. 2022. Znalec [tituly před jménem] [právnická osoba] dále při jednání soudu podrobněji osvětlil, jakým způsobem znalecký ústav dospěl ke stanovení bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění žalobkyně ve výši 1300 bodů. K tomu konkrétně uvedl, že podle Vyhlášky č. 440/2001 Sb. je bodové hodnocení ztížení společenského uplatnění v rámci [Anonymizováno] nebo [Anonymizováno] hodnoceno bodovým rozpětím 500-1500 bodů. Obecně užívanou praxí je rozdělit toto rozmezí do 3 oblastí, přičemž nejnižší oblast, přibližně 500-800 bodů je rezervována pro stavy, kdy porucha existuje, je znalcem při vyšetření nalezena, ale je natolik mírná, že nevedla k nějaké systematické psychiatrické léčbě nebo nějakým dalším zdravotním nebo sociálním konsekvencím. Střední oblast, hodnoty přibližně 800-1200 bodů, jsou rezervovány pro stavy, kdy porucha již měla klinický význam (to znamená, že vedla k psychiatrické léčbě), ale nevedla k invalidizaci nebo k nějaké podstatné změně životního stylu či okolností. Nejvyšší skupina, přibližně 1200-1500 bodů, je rezervována pro stavy, kdy došlo k psychiatrické léčbě, a současně i k dalším konsekvencím typu invalidního důchodu, zásadní změně životního stylu a podobně. Je zřejmé, že v daném konkrétním případě náleží stav posuzované (žalobkyně) do 3. nejvyšší skupiny tohoto hodnocení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má invalidní důchod I. stupně a ambulantní psychiatrickou léčbu, znalecký ústav toto hodnotil v nižší části uvedeného 3. nejvyššího stupně ohodnocení, a to 1300 body. V případě, že by invalidní důchod žalobkyně byl vyššího – II. nebo III. stupně a podobně, hodnotili by i výše. Takto se znalci usnesli na hodnotě 1300 bodů, za kterou si stojí.

17. Žalovaná v reakci na soudem zadaný a vypracovaný znalecký posudek shora uvedeným znaleckým ústavem předložila listinu s názvem Odborný lékařský posudek datovanou dnem 28. 1. 2022, vypracovanou [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem]. [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] v tomto o svém odborném lékařském vyjádření polemizuje se závěry znaleckého posudku – [podezřelý výraz] [adresa] s tím, že pojmenovává jeho konkrétní nedostatky a zpochybňuje učiněné závěry. Jak je soudu známo z jeho úřední činnosti – [tituly před jménem] [jméno FO] je zapsaným znalcem v oboru zdravotnictví – odvětví hygiena – hygiena práce, interna – choroby z povolání, pracovní úrazy a nemoci z povolání, zdravotní odvětví různá – zdravotnická problematika potápění a konečně v odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví (poznámka dle nové metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 nového občanského zákoníku). [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém lékařském posudku mimo jiné považuje znaleckým ústavem stanovené bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění v základní výši 1300 bodů s navýšením o 35 %, tedy o 455 bodů na výsledných 1733 bodů, za velmi nadhodnocené. Dle jeho názoru takto vysoké bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění neodpovídá ani celkové duševní poruše žalobkyně, natož té části její celkové duševní poruchy, jejíž vznik a rozvoj lze vysvětlit jako přímý důsledek jejího trestního stíhání v době od 24. 10. 2011 do 3. 4. 2014. Pokud jde o podklady, z nichž [tituly před jménem] [jméno FO] ve své listině s názvem Odborný lékařský posudek vycházel, z tohoto jeho odborného posouzení lze vyčíst, že mu byly zaslány zadavatelem jakési doklady. Konkrétně zde uvádí, že prostudoval znalecký posudek vypracovaný dne 29. 11. 2021 soudem ustanovením znaleckým ústavem. Tato listina však není znaleckým posudkem a znalecký posudek, který má všechny náležitosti, touto listinou přezkoumán být nemůže.

18. Zástupce za znalecký ústav [tituly před jménem] [právnická osoba] k tomuto Odbornému lékařskému vyjádření uvedl, že jeho závěry a odpovědi je nutné odmítnout v celém rozsahu. Za prvé z toho důvodu, že [tituly před jménem] [jméno FO], který není psychiatrem, nerozumí psychiatrické práci, a tudíž ani nerozumí tomu, jakým způsobem se používá testování pravdy v psychologických vyšetřeních a jakým způsobem se tvoří objektivní psychopatologický nález. V této souvislosti [právnická osoba] rovněž uvedl, že znalcům nepřísluší shánění dalších důkazů a jejich hodnocení. Toto přísluší soudu. Dále uvedl, že je věcí posuzujících znalců, zda pro zodpovězení dotazů soudu postačuje jednorázové vyšetření osoby či více takových vyšetření. K takovémuto zadání není oprávněn ani zadavatel znaleckého posudku. [Anonymizováno]. [jméno FO] je rovněž vkládáno nepravdivě, že zdravotní stav žalobkyně byl posuzován výhradně jako přímý následek trestního stíhání. S tímto se [právnická osoba] neztotožňuje, neboť v posudku je uvedeno a bylo to i znalcem zde vysvětleno, že předmětné trestní stíhání bylo podstatným faktorem, základním faktorem, nikoliv však jediným stresorem. Pokud [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém lékařském vyjádření dochází k nižšímu bodovému ohodnocení, jeho tvrzení není přezkoumatelné, protože neuvádí konkrétní důvody takového hodnocení. V této souvislosti [právnická osoba] uvedl, že stav žalobkyně znalci hodnotili podle naprosto běžně užívaného převládajícího systému bodového hodnocení, kde se hodnotí invalidizace, míra neuroticity, míra postižení životních okolností a řada dalších faktorů (poznámka viz též podrobné osvětlení tří oblastí bodového rozpětí při hodnocení ztížení společenského uplatnění dle shora uvedeného).

19. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 28. 1. 2022 uvedla, že po zpracování znaleckého posudku soudem ustanoveným znaleckým ústavem vyšly najevo nové skutečnosti týkající se exekučních řízení vedených proti žalobkyni v době před a v průběhu jejího trestního stíhání. V této souvislosti si žalovaná vyžádala součinnost po [adresa], který je obecným soudem žalobkyně a který by měl vést evidenci exekučních řízení proti žalobkyni, a požádala o zaslání konkrétních exekučních titulů, ze kterých jsou vedeny exekuce proti žalobkyni dle Centrální evidence exekucí. [adresa] požadovanou součinnost odmítl. V této souvislosti žalovaná navrhla, aby si soud vyžádal konkrétní spisové značky vážící se ke konkrétně uvedeným exekucím v tomto podání specifikovaným. Žalobkyně v této souvislosti při jednání soudu dne 2. 2. 2022 uvedla, že exekuce nejsou tím, co by ji stresovalo. Žalobkyně dluží na sociálním pojištění jako OSVČ pouze 17 000 Kč, když v souvislosti s podanou kasační stížností jí byla velká část finanční částky v podobě penále odpuštěna. Z hlediska dalších exekucí je dle žalobkyně polovina z nich nezákonná – jedná se o rozhodčí doložky, zbývající dlužné částky jsou za zrušených pojistek. Žalobkyně tyto věci postupně řeší i za pomoci organizace [Anonymizováno] a také využila akci [Anonymizováno]. Tudíž dlužná částka je pouze již zmíněných 17 000 Kč.

20. Soud zjistil z doplnění znaleckého posudku znaleckého ústavu [podezřelý výraz] [adresa] ze dne 27. 1. 2025 ke ztížení společenského uplatnění žalobkyně, jaké by bylo bodové ohodnocení dle Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. Nebyl uplatněn žádný modifikační koeficient a byla vypočtena výše ztížení společenského uplatnění 648 768 Kč.

21. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

22. Usnesením [Anonymizováno], [adresa], ze dne 24. 10. 2011, č. j. [Anonymizováno], bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání zločinu úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. Rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 29. 5. 2013, č. j. [Anonymizováno], byla žalobkyně uznána vinnou, že společným jednáním při sjednávání úvěrové smlouvy a při čerpání úvěrů uvedla nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje a způsobila takovým činem škodu velkého rozsahu, čímž spáchala zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 5 let se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem, současně byla podle § 226 písm. c) trestního řádu zproštěna obžaloby za skutky pod body 6 a 11 obžaloby. [Anonymizováno] rozsudkem ze dne 3. 4. 2014, č. j. [Anonymizováno], jako soud odvolací napadený rozsudek v odsuzující části ve vztahu k žalobkyni zrušil a nově rozhodl tak, že obžalovaná [Jméno žalobkyně] se podle § 226 písm. b) trestního řádu zprošťuje obžaloby. Zprošťující rozsudek ve vztahu k žalobkyni nabyl právní moci dne 3. 4. 2014. Z posudku [Anonymizováno] o invaliditě žalobkyně ze dne 3. 5. 2016 vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobkyně byla uznána invalidní invaliditou I. stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 35 %. Den vzniku invalidity byl stanoven na 23. 2. 2016. Dle citovaného posudku o invaliditě je žalobkyně schopna po vzniku invalidity I. stupně vykonávat soustavně výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti. V rámci posudkového zhodnocení byla rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stanovena [Anonymizováno]. Z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] z [adresa] ze dne 7. 7. 2016 soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně je v péči tohoto lékaře od prosince roku 2014 s diagnózou [Anonymizováno]. Stav je nadále hodnocen jako rozkolísaný, často stavy napětí, emoční nestability. Pacientka sděluje řadu exogenních stresujících momentů. [Anonymizováno] v zátěži je lékařem hodnocena jako středně těžká. Zprávou [tituly před jménem] [jméno FO], všeobecné praktické lékařky, měl soud prvního stupně za prokázané, že žalobkyně se v době od října 1997 do prosince 1997 léčila s onemocněním [Anonymizováno], přechodně pro vysoký krevní tlak. Koncem roku 2010 začala žalobkyně trpět výraznými zdravotními problémy, vyvolanými psychickým stresem z vyšetřování [Anonymizováno]. K výraznému zhoršení zdravotního stavu došlo od listopadu 2012. Znaleckým posudkem ze dne 29. 11. 2021, vypracovaným znaleckým ústavem – [podezřelý výraz] [adresa], vzal dále soud prvního stupně za prokázané, že pokud jde o zdravotní stav žalobkyně, před zahájením trestního stíhání v říjnu 2011 nebylo dokladováno žádné narušení duševního stavu žalobkyně. V současné době je u žalobkyně přítomná [Anonymizováno] jako reakce na stresovou zátěž. U žalobkyně byla dle zdravotní dokumentace dokladována řada stresových faktorů, přičemž za jednoznačně nejzávažnější a forenzně nejrozhodnější je třeba považovat proběhlé trestní stíhání. V důsledku trestního stíhání došlo u žalobkyně k rozvoji tohoto psychického onemocnění – [Anonymizováno]. Ačkoliv je všeobecně uznáváno, že [Anonymizováno] může být faktorem zhoršujícím stav řady fyzických onemocnění, nemá tato vazba forenzní průkaznost. Nelze odlišit váhu jednotlivých faktorů na vzniku konkrétního onemocnění. Ze závěrů znaleckého posudku dále plyne, že přes existenci dalších stresorů je trestní stíhání žalobkyně natolik závažným prvkem, že k uvedené diagnóze by došlo i bez dalších stresorů. Předmětné trestní stíhání žalobkyně mělo rozhodující vliv na vznik a vývoj [Anonymizováno]. K ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo v roce 2016 (2015 zahájení léčby, 2016 invalidní důchod a vyhodnocení kolísání stavu). Znalecký ústav ztížení společenského uplatnění žalobkyně ohodnotil 1 300 body, přičemž vzal v úvahu ambulantní psychiatrickou léčbu, narušení pracovní výkonnosti včetně invalidního důchodu I. stupně, omezení osobní, sociální a jiné. Uzavřel, že maximální ohodnocení v rozsahu 1500 bodů není indikováno, neboť žalobkyně nebyla ústavně léčena a nebyl jí přiznán plný invalidní důchod. Současně znalecký ústav bodové ohodnocení navýšil dle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. o 35 % (z maxima 50 %). Ze závěrů znaleckého ústavu dále plyne, že v důsledku uvedeného onemocnění je postižena pracovní výkonnost žalobkyně (invalidní důchod), její osobní zájmy a sociální vztahy, přičemž nejzávažnější je výrazný diskomfort daný [Anonymizováno]. Žalobkyně uplatnila svůj nárok v rámci předběžného projednání u žalované dopisem ze dne 24. 3. 2017, doručeným žalované dne 29. 3. 2017. Podle Metodiky Nejvyššího soudu pro újmu na zdraví by náleželo žalobkyni 648 768 Kč.

23. Podle § 3 odst. 1, 2, 3 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, odškodnění ztížení společenského uplatnění se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 2 a 4 této vyhlášky, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví (dále jen „následky“). Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti. Bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se vymezuje v lékařském posudku. Pokud není bodové ohodnocení posuzovaných následků uvedeno v přílohách č. 2 a 4 této vyhlášky, použije se bodové ohodnocení za následky, s nimiž lze posuzované následky nejspíše srovnávat podle jejich povahy a rozsahu.

24. Podle § 5 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění Při určování bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění se hodnotí závažnost škody na zdraví, její předpokládaný vývoj a průběh léčení.

25. Podle § 7 odst. 1, 2, 3 vyhlášky citované shora, výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Hodnota 1 bodu činí 120 Kč. Ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.

26. Podle § 2951 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

27. Podle § 3079 odst. 1, 2 o. z. právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona.

28. Podle § 2955 o. z. nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud.

29. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

30. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

31. Podle § 3079 odst. 1, 2 o. z. právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona.

32. Při posuzování možnosti navýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění je třeba vnímat jako splněnou podmínku zvlášť výjimečného případu hodného mimořádného zřetele i tehdy, dojde-li v důsledku většího časového odstupu od konce účinnosti této vyhlášky k výraznému nepoměru mezi odškodněním, jež podle ní má být za ztížení společenského uplatnění přiznáno, a odškodněním, jež by bylo přiznáno ve stejném případě podle § 2958 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1032/2023).

33. Aplikace výjimky z obecného pravidla v § 3079 o. z. musí být výjimečná, omezená na případy, kdy by se postup podle dosavadní právní úpravy jevil vůči poškozenému zjevně nemravným, krutým, bezohledným tak, že to uráží obyčejné lidské cítění (viz výslovný odkaz na § 2 odst. 3). Posuzovat mimořádnost důvodů hodných zvláštního zřetele bude třeba zejména s ohledem na okolnosti, za nichž došlo ke vzniku újmy, ale také s ohledem na osobu škůdce a osobu poškozeného. Dle DZ půjde především o případy, kdy škůdce způsobil újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné. Za mimořádný důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu komentovaného ustanovení však nelze bez dalšího považovat protiprávnost jednání škůdce ani to, že takové jednání je společensky odsouzeníhodné. Ani skutečnost, že újma byla způsobena trestným činem, nelze považovat bez dalšího za mimořádný důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu tohoto ustanovení (NS 25 Cdo 1965/2016 = Rc 34/2019).

34. Nestačí, aby samo jednání, které vedlo ke škodě, bylo nemravné, zavrženíhodné a urážející obyčejné lidské cítění, ale též aby posouzení uplatněného nároku podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 ve výsledku znamenalo rozpor s dobrými mravy vedoucí ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Použití nové právní úpravy by tedy v zásadě mohlo přijít v úvahu jen tehdy, pokud by dosavadní právní předpisy právu, zasaženému protiprávním jednáním, neposkytovaly dostatečnou ochranu, a to do té míry, že by se tento deficit jevil nemravným až krutým (NS 25 Cdo 2308/2018).

35. Samotný nepoměr výše odškodnění však důvodem pro použití nové právní úpravy v těchto případech postačovat nebude, musí k němu přistoupit další okolnosti případu, zejména zvlášť zavrženíhodná pohnutka škůdcova (srov. PAŠEK, Martin. § 3079 [Náhrada škody při porušení právního předpisu]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 9.)

36. Shodně NS 30 Cdo 2224/2022-II. uzavírá, že pouhé porovnání výše náhrady utrpěné újmy na zdraví vyčíslené podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013 na straně jedné a podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 na straně druhé k využití § 3079 odst. 2 o. z. vést nemůže.

37. Okolnost, že škůdce, který poškozenému způsobil újmu na zdraví před 1. 1. 2014, byl za toto jednání pravomocně odsouzen v trestním řízení, nezakládá sama o sobě mimořádný důvod zvláštního zřetele hodný, pro který by poškozenému měla být přiznána náhrada nemajetkové újmy podle zákona č. 89/2012 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1965/2016).

38. V rozsudku ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1965/2016, jenž byl publikován pod č. 34/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud uvedl, že: „První podmínkou pro použití pozdějšího předpisu podle přechodného ustanovení § 3079 odst. 2 o. z. je, že soud nerozhodl (míněno pravomocně) o náhradě škody ke dni nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., tj. 1. 1. 2014. Druhou podmínkou je návrh poškozeného, aby byla přiznána i náhrada nemajetkové újmy podle o. z. (…) Třetí podmínkou je existence mimořádných důvodů hodných zvláštního zřetele, kdy setrvání na dosavadní úpravě by ve výsledku znamenalo rozpor s dobrými mravy vedoucí ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Důvodová zpráva k této poněkud expresivně vyznívající dikci příkladmo uvádí případy, kdy škůdce způsobil škodu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné. Za zvlášť zavrženíhodnou pohnutku lze považovat takovou pohnutku, která je v příkrém rozporu s morálkou občanské společnosti a svědčí zpravidla o morální bezcitnosti, zvrhlosti, o bezohledném sobectví, o pohrdavém postoji k základním lidským hodnotám, zejména k lidskému životu (ŠÁMAL P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 731 s.)“.

39. Argumentaci spatřující důvody pro použití § 3079 odst. 2 o. z. pouze ve způsobu a okolnostech způsobení újmy pak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2308/2018, označil za nepochopení podstaty shora uvedené třetí podmínky pro použití citovaného ustanovení. Podmínkou není jen to, aby samo jednání, které vedlo ke škodě, bylo nemravné, zavrženíhodné a urážející obyčejné lidské cítění, ale též aby posouzení uplatněného nároku podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 ve výsledku znamenalo rozpor s dobrými mravy vedoucí ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Použití nové právní úpravy by tedy v zásadě mohlo přijít v úvahu jen tehdy, pokud by dosavadní právní předpisy právu zasaženému protiprávním jednáním neposkytovaly dostatečnou ochranu, a to do té míry, že by se tento deficit jevil nemravným až krutým. Závěr, že přechodné ustanovení § 3079 odst. 2 o. z. nesměřuje k automatickému opuštění systému určení výše náhrady za bolest či ztížení společenského uplatnění podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění účinném do 31. 12. 2013, v dosud neskončených věcech, přitom Nejvyšší soud vyslovil v rozsudku ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4162/2017, jakož i v usnesení ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2863/2019.

40. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2224/2022, dokonce vyslovil, že se při posouzení uvedené otázky odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) od uvedené ustálené judikatury Nejvyššího soudu odchýlil, odůvodnil-li využití postupu upraveného v § 3079 odst. 2 o. z. pouze tím, že k poškození žalobcova psychického zdraví došlo až v roce 2014, kdy mu byla poprvé diagnostikována depresivní porucha a stavy úzkosti, a že stěžejní část jeho „společenské újmy“ zasahovala až do poloviny roku 2016. Důvody hodné mimořádného zřetele, jejichž naplněním je aplikace § 3079 odst. 2 o. z. podmíněna a které by svým charakterem a závažností korespondovaly s těmi, jež vymezila výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu, zohledňující tak i znění § 2 odst. 3 o. z., na který ustanovení § 3079 odst. 2 o. z. přímo odkazuje (a v souladu s nímž výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění), tak v odůvodnění napadeného rozhodnutí (stejně jako v dosavadních skutkových závěrech odvolacího soudu) zcela chybí. Pouhé porovnání výše částek, na které znalec vyčíslil náhradu utrpěné újmy na zdraví podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. na straně jedné (částka 120 000 Kč) a podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 na straně druhé (částka 1 212 596 Kč), jak se podává z rozsudku soudu prvního stupně, přitom k využití § 3079 odst. 2 o. z. vést rovněž nemůže, a to tím spíše, nebere-li v úvahu také možnost případné aplikace § 7 odst. 3 zmíněné vyhlášky, podle kterého ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit. Lze tedy uzavřít, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) postupoval nesprávně, pokud za uvedené situace stanovil náhradu za ztížení žalobcova společenského uplatnění podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2224/2022).

41. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá náhrady škody na zdraví způsobené jí nezákonným trestním stíháním dle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyni bylo vyhověno co do částky 210 600 Kč a žaloba byla následně zamítnuta do 4 789 400 Kč, ale Nejvyšší soud tuto zamítavou část zrušil. Soud prvního stupně tak nadále vede řízení co do 4 789 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení.

42. Soud posoudil tento nárok jako nárok na náhradu škody na zdraví z titulu nezákonného rozhodnutí – usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné (tj. žalobkyně) ze dne 24. 10. 2011, přičemž toto rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno zprošťujícím rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 3. 4. 2014, č. j. [Anonymizováno]. Žalobkyně byla citovaným rozsudkem pravomocně zproštěna obžaloby pro konkrétní dílčí skutky podle § 226 písm. b) trestního řádu, když předcházejícím rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 29. 5. 2013, č. j. [Anonymizováno] byla – kromě původně odsuzujícího výroku - ve dvou bodech obžaloby též zproštěna podle § 226 písm. c) trestního řádu. Jeden z předpokladů odpovědnosti státu za škodu, a to konkrétně existence nezákonného rozhodnutí, je tedy dán. V souvislosti s citovaným nezákonným rozhodnutím – usnesením o zahájení trestního stíhání žalobkyně, jakožto obviněné, vznikla žalobkyni újma na zdraví předmětným trestním stíháním způsobená, neboť v důsledku trestního stíhání vedeného u [Anonymizováno] pod spisovou značkou [Anonymizováno] došlo u žalobkyně k rozvoji psychického onemocnění – [Anonymizováno].

43. Žalobkyně v souladu s ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnila svůj nárok na náhradu škody na zdraví v rámci mimosoudního projednání tohoto nároku u žalované, a to podáním ze dne 24. 3. 2017 které žalované došlo dne 29. 3. 2017. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 17. 10. 2017 nárok žalobkyně v plném rozsahu odmítla. V průběhu tohoto řízení vznesla žalovaná rovněž námitku promlčení s odůvodněním, že k promlčení sporného nároku na náhradu škody na zdraví došlo dne 5. 10. 2017. Soud se tak nejprve zabýval otázkou důvodnosti vznesené námitky promlčení. Podle § 32 odst. 1 věta prvá zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1169/2000 „pro právo na náhradu škody způsobené na zdraví platí pouze subjektivní promlčecí doba. Pojem "dozví se o škodě" vyjadřuje nejen vědomost poškozeného o protiprávním úkonu nebo události, kterou byla škoda způsobena, ale i o tom, že mu vznikla újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné objektivně vyjádřit (vyčíslit) v penězích, aby poškozený mohl svůj nárok na náhradu škody uplatnit u soudu“. V případě škody na zdraví spočívající ve ztížení společenského uplatnění se poškozený o této škodě dozví v době, kdy lze objektivně provést bodové ohodnocení ztížení jeho společenského uplatnění. Od tohoto okamžiku běží subjektivní promlčecí doba. Posouzení otázky, kdy se zdravotní stav poškozeného ustálil, je závislé na vyjádření lékaře. Žalobkyně se o vzniku škody dozvěděla až ke dni vzniku její invalidity – to je k datu 23. 2. 2016 (viz posudek [Anonymizováno] [adresa] o invaliditě žalobkyně ze dne 3. 5. 2016). Žaloba byla u zdejšího soudu podána dne 22. 2. 2018. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že nárok žalobkyně není promlčen.

44. V důsledku předmětného trestního stíhání, které probíhalo od 24. 10. 2011 do 3. 4. 2014, a v rámci něhož byla žalobkyně – do té doby osoba bezúhonná - dne 29. 5. 2013 nepravomocně odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem, došlo u žalobkyně k rozvoji psychického onemocnění – [Anonymizováno]. Toto psychické onemocnění vedlo až k invalidizaci žalobkyně, neboť sama posudková komise [Anonymizováno] ve svém posudku o invaliditě žalobně ze dne 3. 5. 2016 dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byla tato [Anonymizováno]. Dle znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem – [podezřelý výraz] [adresa] ze dne 29. 11. 2021 mělo právě předmětné trestní stíhání rozhodující vliv na vzniku a vývoji této [Anonymizováno] u žalobkyně. Tyto závěry jak posudkové komise, tak znaleckého ústavu korespondují též s výslechy všech shora uvedených svědků, kteří každý svým způsobem hodnověrně a logicky popsali dopad trestního stíhání na celkovou situaci a život žalobkyně i následných změn jejího chování, psychického stavu, poklesu výkonnosti, uzavření se do sebe, přetrvávajících pocitů křivdy, nespravedlnosti a podobně.

45. Žalobkyni byla přiznána náhrada újmy na zdraví ve výši 210 600 Kč.

46. Újma žalobkyni začala vznikat za platnosti a účinnosti starého občanského zákoníku, o tom není pochyb. Bylo tedy na místě posoudit, zda v případě žalobkyně došlo k naplnění pravidla, které obsahuje výjimka v § 3079 o. z. Soud po pečlivé analýze dostupné judikatury dospěl k názoru, že žalobkyně nesplňuje podmínky, podle nichž by se odškodnění její újmy na zdraví posuzovalo podle občanského zákoníku, když aplikováním staré úpravy účinné do 31. 12. 2013 nedojde u žalobkyně k postupu, který by ve výsledku znamenalo rozpor s dobrými mravy vedoucí ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Nelze ani uzavřít, že by postup státu jako škůdce, který vedl k újmě, byl nemravný, zavrženíhodný a urážející obyčejné lidské cítění. Zvlášť nebylo-li tím shledáno ani jednání, které vedlo k odsouzení v trestním řízení, jak uvádí judikatura citovaná shora, ani nelze v jednání státu spatřovat exces, jaký je popsán v důvodové zprávě k tomuto ustanovení.

47. Soud se však z důvodů uvedených níže zabýval, zda nejsou na straně žalobkyně splněny důvody pro mimořádné zvýšení odškodnění dle § 7 odst. 3 vyhlášky citované shora a v jaké výši.

48. Podle čl. 7 odst. 1 Listiny je zaručena nedotknutelnost osoby a jejího soukromí. Tím je chráněna tělesná a duševní integrita člověka, jejíž základní součástí je zdraví jednotlivce. Zásahem do zdraví je způsobení zranění, způsobení či zhoršení choroby, a to i choroby, resp. poruchy psychické, ale i pouhé způsobení bolesti (srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 2379/08 ze dne 9. 7. 2009, III. ÚS 2253/13 ze dne 9. 1. 2014 a I. ÚS 1010/22 ze dne 8. 3. 2023). Aby byla ochrana práva na tělesnou a duševní integritu podle čl. 7 odst. 1 Listiny skutečná a účinná, je původce újmy povinen ji plně nahradit. Z práva na ochranu tělesné a duševní integrity podle čl. 7 odst. 1 Listiny tedy plyne princip plné náhrady majetkové i nemajetkové újmy tomu, kdo utrpěl újmu na zdraví, někdy též označovaný jako princip plného odškodnění (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 2930/13 ze dne 11. 11. 2014, bod 42; sp. zn. I. ÚS 2315/15 ze dne 12. 4. 2016, bod 65; z komentářové literatury srov. např. Kratochvíl, J. In: Kühn, Z., Kratochvíl, J., Kmec, J., Kosař, D. a kol.: Listina základních práv a svobod. Velký komentář. Praha: Leges, 2022, s. 423-426).

49. Popsané závěry platí nejen v horizontálních vztazích mezi jednotlivci navzájem. Platí samozřejmě také ve vztazích vertikálních mezi jednotlivcem a státem jako v projednávaném případě. Způsobí-li stát jednotlivci újmu, kterou zasáhne do jeho tělesné a duševní integrity, často z povahy věci není možné zajistit nápravu uvedením do původního stavu. Takovou újmu na mentálním či fyzickém zdraví nelze v podstatě tímto způsobem bohužel odškodňovat. Je-li uvedení do původního stavu nemožné (či možné jen s neúměrnými obtížemi), je naprosto esenciální poskytnout jednotlivci alespoň takové odškodnění, které mu pomůže vést důstojnější život.

50. V kontextu specifických okolností žalobkyně soud považuje za vhodné pomocí aplikace § 7 odst. 3 naplnit konstitucionální princip plné náhrady újmy.

51. Podle § 7 odst. 3 vyhlášky může soud ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele přiměřeně zvýšit částku odškodnění, stanovenou podle vyhlášky. Ústavní soud se k otázce nároků plynoucích z § 7 vyhlášky opakovaně vyjádřil. Jeho závěry lze shrnout tak, že obecný soud má při použití úvahy o aplikaci § 7 odst. 3 vyhlášky široký prostor pro vlastní úvahu, což plyne z neurčitosti právního pojmu, který je v tomto ustanovení obsažen (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 501/13 ze dne 1. 10. 2014).

52. Z hlediska ochrany ústavnosti jde výhradně o to, aby přiznaná výše odškodnění byla 1) založena na objektivních a rozumných důvodech a 2) aby mezi touto přiznanou výší a způsobenou škodou (újmou) existoval vztah přiměřenosti (srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 2955/10 ze dne 29. 3. 2012, IV. ÚS 3122/15 ze dne 2. 2. 2016 a III. ÚS 350/03 ze dne 29. 9. 2005).

53. Posuzování přiměřenosti odškodnění přitom nevyplývá jen ze specifických okolností případu. Plyne také z ekonomického kontextu doby přiznání odškodnění. Proto i v situaci, kdy soudy na základě přechodných ustanovení obč. zák. postupují podle staré právní úpravy (tedy podle starého obč. zák. a vyhlášky), nelze odhlédnout ani od Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (srov. nález sp. zn. I. ÚS 2221/22 ze dne 2.5. 2023, bod 29, implicitně též viz nález sp. zn. I. ÚS 1010/22 ze dne 8. 3. 2023, body 22-29).

54. Soud vědom si této judikatury Ústavního soudu a vysloveného názoru Nejvyššího soudu nechal v rámci kontinuity vypracovat znaleckým ústavem doplněk ke znaleckému posudku, aby ohodnotil výší žalobkynin nárok aplikováním vyhlášky dle staré právní úpravy a také podle Metodiky Nejvyššího soudu. Bez tohoto by nebylo možné naplnit teze Ústavního soudu. Podle původní vyhlášky by měl žalobkyně nárok na 210 600 Kč a podle Metodiky na 648 768 Kč.

55. V právě rozhodované věci jsme v situaci, kdy čas hraje zásadní roli, protože je o odškodnění rozhodováno s velkým časovým odstupem od zrušení systému bodového ohodnocení podle vyhlášky. Ústavní soud postuloval, že s každým dalším rokem je přísně formalistický postup podle vyhlášky méně a méně vhodným a legitimním. Ústavní soud totiž opakovaně upozornil na problematičnost tehdejší právní úpravy z hlediska ústavního (např. nález sp. zn. IV. ÚS 3122/15, bod 21-25).

56. Právě problematická konstrukce bodového hodnocení ostatně vedla ke zrušení vyhlášky s účinností obč. zák. od 1. 1. 2014. Následně došlo k celkové koncepční změně právní úpravy odčinění újmy na zdraví, která stanovení konkrétní výše zcela ponechává na posouzení soudu (§ 2958 obč. zák.). Jako nezávazné vodítko byla následně Nejvyšším soudem vydána právě výše zmíněná Metodika.

57. Ústavní soud v minulosti dovodil možnost obecných soudů vyhlášku vůbec neaplikovat jako protiústavní v daném případě. Za takové situace pak bylo možné rozhodnutí založit výhradně na okolnostech konkrétní věci (nález sp. zn. Pl. ÚS 50/05 ze dne 16. 10. 2007). V minulosti již Ústavní soud vícekrát k zásahu přistoupil při aplikaci zvýšení dle § 7 odst. 3 vyhlášky viz nálezy sp. zn. I. ÚS 501/13, IV. ÚS 3122/15.

58. Soud má zakázáno postupovat způsobem, který by vykazoval znaky libovůle, a současně mu je dána široká míra diskrece právě ustanovením § 7 odst. 3, které se může rozhodnout neaplikovat a v případě aplikace je pouze na úvaze soudu, jak výslednou výši odškodnění přizpůsobit okolnostem konkrétního případu, tak aby bylo dosaženo souladu s principem plné náhrady újmy.

59. V projednávané věci neylo možné pominout, že žalobkyně se domohla odškodnění až po cca 8 letech od chvíle, kdy jí újma byla způsobena, respektive od chvíle, kdy došlo k ustálení jejího zdravotního stavu. Nadto v situaci, kdy soudy rozhodovaly o odškodnění žalobkyně v době, kdy již vyhláška č. 440/2001 Sb. nebyla cca 9 let účinná.

60. Byť se odškodnění žalobkyně řídí starou právní úpravou, nelze odhlížet ani od Metodiky Nejvyššího soudu a zásad přiměřenosti platných ke dni rozhodnutí, jak také Ústavní soud uvedl.

61. Postup podle vyhlášky totiž nesmí popřít smysl a účel zákonné úpravy, kterým je přiznat odškodnění přiměřené okolnostem (srov. nález sp. zn. I. ÚS 2370/22).

62. Možnost „mimořádného“ zvýšení odškodnění dle § 7 odst. 3 vyhlášky dlouhodobě soudům pomáhala překonat právě nedůstojně nízké výše odškodnění plynoucí z prosté aplikace vyhlášky. Mimořádného zvýšení také soudy masivně využívaly, o čemž ostatně hovoří i judikatura Ústavního soudu (nález sp. zn. IV. ÚS 3122/15).

63. K tomu lze pro srovnání uvést příklady, kdy soudy mimořádně zvyšovaly odškodnění v případech, které jsou typově zjevně méně závažné než případ žalobkyně. Soudy např. zvýšily odškodnění dvojnásobně i jen z toho důvodu, že žalobce se nemohl natolik jako dříve věnovat jízdě na kolečkových bruslích a lyžích, potápění či tanci, přičemž jeho pracovní schopnost nebyla dále omezena (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2651/2015 ze dne 27. 4. 2017). Obdobně v jiných rozhodnutích potvrdil Nejvyšší soud, že mimořádné okolnosti podle § 7 odst. 3 vyhlášky mohou spočívat právě např. i ve snížení kvality dříve dosahovaných rekreačně sportovních výkonů. Soudy v tomto případě zvýšily základní ohodnocení mimořádně i na trojnásobek (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 929/2011 ze dne 4. 4. 2012, bod 29). V jiném případu žalobce, který utrpěl újmu ve věku 62 let, soud zvýšil odškodnění na 2,5násobek a celkových 4 057 800 Kč (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 776/2022 ze dne 30. 3. 2023). Poměrně běžným je i zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění o sedminásobek, a to typicky v případě osob nižšího věku (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1491/2009 ze dne 22. 6. 2011). V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1491/2009 byl vysloven závěr, že pokud nedojde k úplnému vyřazení, měl by být rozsah náhrady blížící se či překračující desetinásobek základní náhrady vyhrazen případům ještě nepříznivějším a sedminásobek je dostačující. Avšak ve věci 25 Cdo 3685/2011 došlo ke zvýšení ztížení společenského uplatnění na sedminásobek (2 880 000 Kč) za ztrátu končetiny.

64. Nelze pominout, že vzhledem k tomu, že nová právní úprava již není tak nová a platí již 11 let, tak dostupná judikatura se k posuzování této otázky v podstatě již netvoří, a proto je potřeba vzít do úvahy to, že tato uvedená judikatura byla tvořena v jiném ekonomickém kontextu. Nelze se také pouze soustředit na počet násobků bez vnímání toho, v jaké výši konečné částky byly, když motivace soudu je především taková, aby na základě zvýšení bylo dosaženo konkrétní částky, která se jevila soudu přiměřená a stejnou logikou je v tomto řízení veden i věc rozhodující soud.

65. Možnost přiměřeného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění soudem podle § 7 odst. 3 vyhlášky není podmíněna tím, zda znalec dospěl k závěru, že poškození zdraví postiženého vedlo ke zvlášť těžkým následkům ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky (srov. Cpjn 203/2010).

66. Nejde o porušení zásady rovnosti, jestliže u shodně bodově ohodnocených následků poškození zdraví, která mohou mít pro uplatnění různých osob ve společnosti různě závažné dopady, dosáhne mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění odlišných hodnot (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 864/2010).

67. Lze shrnout, že praxe v reakci na velmi nízkou hodnotu bodu (120 Kč) učinila z mimořádného navyšování dle § 7 odst. 3 vyhlášky postup mnohem méně vzácný, než by bylo možné očekávat u něčeho mimořádného, bylo to tedy běžné i u méně závažných dopadů ještě za účinnosti starého občanského zákoníku (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1361/2021 ze dne 15. 12. 2021, bod 29).

68. Ústavní soud v nálezu pod sp. zn. I. ÚS 2410/23 konstatoval, že byť se odškodnění řídí starou právní úpravou, Ústavní soud má za to, že by výše odškodnění, měla být řádově taková, jako by tomu bylo podle nové právní úpravy. Ústavní soud znovu připomněl možnost nepoužít vyhlášku jako in concreto protiústavní.

69. Žalobkyně se nyní domáhala zbylé částky 4 789 400 Kč. Žalovaná nad rámec částky 210 600 Kč žalobkyni nehradila ničeho. Právní úprava se aplikuje podle doby vzniku újmy, újma začala žalobkyni vznikat před účinností nového občanského zákoníku a bylo nutné vycházet ze staré vyhlášky, dle které se počítala újma na zdraví. Nebylo možné ani aplikovat přechodná ustanovení, jelikož aplikací staré úpravy nedochází u žalobkyně ke krutému zacházení, zjevně nemravnému zacházení, které by uráželo obyčejné lidské cítění. V souladu se současnou judikaturou ovšem soud zjišťoval výši újmy jak dle staré právní úpravy, tak nové právní úpravy. Dle ústavního soudu je totiž nutné, došlo-li ke vzniku újmy již před dlouhou dobou, kdy nepoměr mezi přiznávanými částkami dle staré a nové úpravy by byl až neústavní, aby soud přihlédl k tomu, kolik by byl nárok dle nové úpravy a využít případně koeficientu zvýšení. Soud zohlednil princip plné náhrady škody a přihlédl k ekonomickému kontextu doby, a shledal, že je na místě částku násobně zvýšit. Soud tak za použití koeficientu trojnásobku zvýšil vyčíslenou újmu dle staré právní úpravy z 210 600 Kč na 631 800 Kč, když má soud za to, že taková výše odškodnění odpovídá specifikům této věci, neboť u žalobkyně došlo k velmi závažnému poškození zdraví a tato částka řádově odpovídá tomu, co by žalobkyni náleželo dle Metodiky Nejvyššího soudu a je tak zhojen původně vzniklý nepoměr.

70. Žalobkyně již obdržela od žalované pravomocně částku 210 600 Kč, která tak již nebyla předmětem řízení, proto soud žalobkyni přiznal částku 421 200 Kč se zákonným příslušenstvím a žalobu co do zbytku 4 368 200 Kč zamítl.

71. Náklady žalobkyně:

72. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky má oporu v ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku a úvaze soudu. Žalobkyni tak na náhradě nákladů řízení náleží záloha na náklady důkazu ve výši 7 000 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 186 210 Kč, vypočtených z tarifní hodnoty 421 200 Kč (viz usnesení Nejvyššího soudu z 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015 nebo rozsudek Nejvyššího soudu z 11. 2. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3788/2018). Náklady právního zastoupení žalobkyně se pak sestávají se z odměny advokáta 180 360 Kč za 17 úkonů právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ve věci z 7. 9. 2018, 12. 11. 2018 a z 6. 9. 2019, účast při ústním jednání v délce nepřesahujíc 2 hodiny 22. 2. 2019, 6. 9. 2019, 12. 8. 2020, 14. 10. 2020, 20. 1. 2021, 22. 8. 2024, 11. 3. 2025, účast při ústním jednání v délce přesahující 2 hodiny 7. 12. 2020 a 2. 2. 2022, další porady advokáta s klientem 3. 9. 2019 a 29. 12. 2021) po 10 020 Kč dle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) advokátního tarifu, z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (soudem prvního stupně vyžádaný návrh otázek na znalce z 4. 1. 2022, účast při vyhlášení rozsudku 9. 2. 2022) po 5 010 Kč dle § 7 bod 6 a § 11 odst. 2 písm. c), f), odst. 3 advokátního tarifu a z paušální náhrady hotových výdajů 5 850 Kč za 18 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 a za 1 úkon právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění pozdějších předpisů. Celkem tedy na náhradě nákladů řízení náleží žalobkyni částka 193 210 Kč.

73. Náklady státu:

74. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla ve věci úspěch, neboť posouzení nároku záviselo na úvaze soudu a na vypracovaném znaleckém posudku, soud uložil povinnost procesně neúspěšné žalované k náhradě nákladů řízení v podobě svědečného za výslech svědka [jméno FO] při jednání soudu dne 7. 12. 2020 ve výši 704 Kč, dále náklady znalečného ve výši celkem 41 581,50 Kč, když usnesením zdejšího soudu ze dne 30. 12. 2021, č. j. 16 C 11/2018-256, byla znaleckému ústavu [podezřelý výraz] přiznána odměna za vypracování znaleckého posudku ve výši 34 061,50 Kč, dále usnesením ze dne 24. 2. 2022, č. j. 16 C 11/2018-325, byla znaleckému ústavu [podezřelý výraz] přiznána odměna ve výši 2 420 Kč jako odměna za výslech při jednání soudu a náhradu za ztrátu času (2 000 Kč bylo proplaceno ze zálohy na vypracování znaleckého posudku žalobkyně), a dále usnesením ze dne 2. 4. 2025, č. j. 16 C 11/2018-485, byla přiznána odměna za vypracování doplnění znaleckého posudku znaleckému ústavu [podezřelý výraz] ve výši 12 100 Kč (přičemž žalobkyně na toto doplnění již uhradila zálohu ve výši 5 000 Kč). Žalované tak byla uložen povinnost uhradit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náklady státu ve výši 42 285,50 Kč (výrok IV). Soud nadto uvádí, že nelze pokládat prostředky vynaložené žalovanou a soudem za částky patřící do jedné pokladny.

Poučení