16 C 11/2018-331

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Šmídovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení 5 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 210 600 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z této částky ročně od 30. 9. 2017 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 4 789 400 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z této částky ročně od 30. 9. 2017 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 na nákladech svědečného částku 704 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 náklady znalečného, jejichž výše bude vyčíslena samostatným usnesením, do 15 dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 54 850 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 22. 2. 2018 domáhala na žalované zaplacení částky 5 000 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z této částky ročně od 30. 9. 2017 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně uvedenou částku požaduje jakožto náhradu škody na zdraví dle zákona č. 82/1998 Sb. způsobené nezákonným trestním stíháním. Žalobkyně tuto náhradu škody požaduje jako ztížení společenského uplatnění žalobkyně v souvislosti s uvedeným nezákonným trestním stíháním. V žalobě tvrdí, že usnesením Policie ČR ze dne 24. 10. 2021 byla žalobkyně spolu s dalšími osobami obviněna z údajného trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dne 31. 10. 2011 stížnost, která byla usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze dne 15. 12. 2011 zamítnuta jako nedůvodná. Obžaloba byla podána u Krajského soudu v Praze dne 1. 10. 2012. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2013 byla žalobkyně uznána vinnou z údajného trestného činu úvěrového podvodu a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání 5 roků. Současně byla tímto rozsudkem částečně zproštěna obžaloby pro některý ze skutků uvedený v obžalobě. K odvolání žalobkyně proti tomuto rozsudku Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 4. 2014 rozsudek Krajského soudu v Praze částečně zrušil a nově rozhodl tak, že podle § 226 písm. b) trestního řádu se žalobkyně zprošťuje obžaloby. Citovaný rozsudek nabyl (ve vztahu k žalobkyni) právní moci téhož dne. Žalobkyně v podané žalobě dále tvrdí, že toto trestní řízení probíhající od 24. 10. 2011 do 3. 4. 2014, při němž byla žalobkyně ohrožena uložením trestu odnětí svobody v délce trvání 5-10 let, se mimořádně negativně podepsalo na zdravotním stavu žalobkyně. V důsledku stresu z trestního stíhání se u žalobkyně rozvinula smíšená úzkostně-depresivní porucha, která je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a rovněž se u žalobkyně objevily další zdravotní problémy. Žádnou jinou negativní událost, která by mohla výše uvedené zdravotní problémy způsobit, žalobkyně neprožila. Dle žalobkyně je přitom zřejmé, že právě a jen v důsledku intenzivního a dlouhotrvajícího stresu z trestního stíhání se u žalobkyně rozvinula smíšená úzkostně-depresivní porucha. V důsledku stresu z trestního stíhání se u žalobkyně rozvinula a projevila též další tělesná onemocnění: bylo jí diagnostikováno onemocnění štítné žlázy, chronická bronchitida, opakující se zápaly plic, alergie a všechny psychosomatické následky jí tyto nemoci zhoršily. Žalobkyně se léčí na vysoký krevní tlak a na interně se srdcem, má problémy s imunitou a trpí infekčními onemocněními (zlatý stafylokok), ekzémy na rukou, refluxem jícnu, ekzémem a strupy ve vlasech, padáním vlasů, lámáním nehtů, alergiemi na nikl, plísně a dále jí byla diagnostikována nesnášenlivost lepku. Žalobkyně dále trpí opakující se a častou tenzí v důsledku smíšené úzkostně-depresivní poruchy; uvedená tenze způsobuje žalobkyni blokády páteře, bolesti svalů a dráždění nervů a velmi časté bolesti hlavy a srdeční arytmie. Po celou dobu trestního stíhání a zejména ve fázi před soudem se zdravotní stav žalobkyně zhoršoval, vygradovaly i alergie a skoro celé 2 roky trestního stíhání žalobkyně měla těžký zánět v obou užších. Vše bylo následkem stresu a nervového vypětí. Následky trpí žalobkyně dosud a jsou trvalé. Ostatně takový závěr dle žalobkyně odpovídá lékařským poznatkům, že smíšená úzkostně-depresivní porucha posttraumatického charakteru vzniká po určité době od prožití závažné a mimořádně stresující události. Žalobkyně je v důsledku smíšené úzkostně-depresivní poruchy, posttraumatického původu, neustále unavená a její zdravotní stav se nelepší. Právě z uvedeného důvodu byla žalobkyně uznána částečně invalidní, když i z posudku o invaliditě ze dne 3. 5. 2016, vypracovaného OSSZ Nymburk se podává, že žalobkyně je invalidní, přičemž rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žadatelky je smíšená úzkostně-depresivní porucha u disponované osoby v zátěži. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že žalobkyní byla nezákonným trestním stíháním způsobená škoda na zdraví. Za účelem komplexního zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně tato navrhla současně vypracování znaleckého posudku z oboru lékařství, odvětví psychiatrie (s přibráním znalce – psychologa) a dále s případnou pomocí konzultanta z oboru interna, endokrinologie a oční, ORL a alergologie, případně oborů dalších, a to znalcem, který má současně oprávnění v odvětví stanovení újmy na zdraví (za ztížení společenského uplatnění). Žalobkyně se obrátila se svým nárokem na náhradu škody na žalovanou žádostí ze dne 29. 3. 2017, kterou žádala částku ve výši 5 000 000 Kč. Žalovaná označila ve svém stanovisku nárok žalobkyně za sporný, neboť dle žalované žalobkyně trpí dlouhodobými zdravotními problémy různého charakteru, z nichž některé se datují do doby před zahájením trestního stíhání, jiné zase do období značně vzdáleného konci trestního stíhání. Žalovaná tedy nárok žalobkyně odmítla. Žalobkyně v podané žalobě vyčíslila svůj nárok ve výši 5 000 000 Kč s tím, že přesná výše nároku na náhradu škody vůči žalované vyplyne ze znaleckého posudku. Žalobkyně současně požaduje úhradu úroků z prodlení z dlužné částky, a to od 30. 9. 2017, kdy nastalo prodlení žalované. Z uvedených důvodů žalobkyně podala předmětnou žalobu.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Ve svém vyjádření k žalobě ze dne 1. 8. 2018 potvrdila, že se na ni dne 29. 3. 2017 obrátila žalobkyně svým podáním ze dne 24. 3. 2017, a to se shodným nárokem v rámci mimosoudního uplatnění tohoto nároku u žalované. Stanoviskem ze dne 17. 10. 2017 žalovaná sdělila žalobkyni, že uplatněný nárok považuje za sporný a mimosoudně jí plnit nebude ničeho. Dle žalované je nesporné, že v posuzované věci je dán odpovědnostní titul - to je nezákonné rozhodnutí ve smyslu citovaných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., kterým je usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, SKPV, detašovaného pracoviště [obec], o zahájení trestního stíhání ze dne 24. 10. 2011 pro zločin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku spáchaný ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku, jež si žalobkyně převzala dne 27. 10. 2011. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 4 To 11/2014, byla žalobkyně obžaloby v celém rozsahu zproštěna, a to částečně dle § 226 písm. b) trestního řádu, částečně dle § 226 písm. c) trestního řádu. S ohledem na skutečnost, že k porušení právní povinnosti, z níž je vznik újmy dovozován a která je právním titulem pro odškodnění, došlo dne 24. 10. 2011 (vydání usnesení o zahájení trestního stíhání), tak je na místě vzhledem k § 3709 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (nový občanský zákoník) postupovat podle zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník) a eventuálně dle vyhlášky č. 440/2001, o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Dle žalované však již ze žalobkyní předložených listin v rámci předběžného projednání, na které se odkazuje i v soudním řízení, se podává, že tato trpí dlouhodobými zdravotními problémy různého charakteru, z nichž některé se datují do doby (řadu let) před zahájením trestního stíhání, jiné zase do období značně vzdáleného konci trestního stíhání. Žalovaná tak činí sporným jak vznik škody na zdraví, tak zejména příčinnou souvislost mezi případnou škodou na zdraví a předmětným trestním stíháním. Pro posouzení těchto skutečností by bylo dle žalované nezbytné vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie, s přibráním konzultantů dle úvahy znalce s ohledem na tvrzený rozsah zásahu do tělesné a duševní integrity žalobkyně. Znalec by se v takovém posudku měl důsledně zabývat zdravotním stavem žalobkyně před zahájením trestního stíhání. Žalovaná nesdílí názor žalobkyně, že je nutno, aby ustanovený znalec byl současně znalcem i v odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, pakliže bude postupováno dle občanského zákoníku a vyhlášky č. 440/2001 Sb. Dle žalované by žalobkyně měla rovněž upřesnit, čeho (všeho) se v rámci požadavků na náhradu škody na zdraví domáhá, tedy zda a do jaké míry se jedná o bolestné a zda a do jaké míry se jedná o ztížení společenského uplatnění. Žalovaná v podaném vyjádření též současně vznesla námitku promlčení žalobkyní uplatněného nároku s následujícím odůvodněním: trestní stíhání žalobkyně pravomocně skončilo dne 3. 4. 2014. Žalobkyně nárok na náhradu škody na zdraví u žalované předběžně uplatnila dne 29. 3. 2017 – 5 dnů před skončením promlčecí doby. Po dobu předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců, promlčecí doba neběžela. Šestiměsíční lhůta pro předběžné projednání skončila dne 29. 9. 2017. Podle názoru žalované dne 5. 10. 2017 došlo k promlčení eventuálního nároku žalobkyně na náhradu škody na zdraví. Žalobu podanou dne 22. 2. 2018 tak je dle žalované nutno považovat za pozdní. Z důvodu procesní opatrnosti žalovaná v případě vyhovění žalobnímu nároku požádala o patnáctidenní lhůtu k plnění.

3. Na základě předloženého Zápisu o dohodě uzavřené mezi [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] ze dne 2. 8. 2018, jedná za stát dnem podpisu této dohody ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 11/2018 [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], a to ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 201/2002 Sb.

4. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 7. 9. 2018 v reakci na námitku promlčení vznesenou ze strany žalované uvedla, že tuto neuznává. Žalobkyně uplatňuje nárok z titulu ztížení společenského uplatnění, jak vyplývá ze skutkových tvrzení žalobkyně uvedených v žalobě. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 1029/2008, subjektivní promlčecí doba u nároku na náhradu škody způsobené trestním stíháním, které neskončilo odsuzujícím rozhodnutím, počíná běžet od okamžiku, kdy obžalovanému bylo oznámeno rozhodnutí, jímž byl zproštěn obžaloby, nebo jímž bylo trestní stíhání zastaveno; dozvěděl-li se však o vzniku škody později, počíná běžet subjektivní promlčecí doba okamžikem, kdy se o vzniku škody skutečně dozvěděl, a vázanost jejího počátku na doručení zrušovacího rozhodnutí se neuplatní. Žalobkyně se o vzniku škody dozvěděla nejdříve ke dni vzniku invalidity dne 23. 2. 2016, kdy se dozvěděla, že poškození zdraví je trvalého rázu. Nárok žalobkyně na náhradu škody tak nemůže být s ohledem na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu promlčen. Pokud žalovaná sporuje vznik škody na zdraví, dle žalobkyně vznik škody jednoznačně potvrzuje posudek o invaliditě. Žalobkyně rovněž odkázala na lékařskou zprávu [titul] [jméno] [příjmení], v níž je jasně stanoveno, že její zdravotní stav se zhoršoval vlivem stresu ze soudních jednání. Dle zprávy [titul] [příjmení] ze dne 25. 5. 2018 žalobkyně původně trpěla pouze onemocněním štítné žlázy a vysokým krevním tlakem, a postupně docházelo ke zhoršování zdravotního stavu žalobkyně v souvislosti se soudními líčeními. V dalším vyjádření žalobkyně ze dne 6. 9. 2019 k výzvě soudu žalobkyně uvedla, že stěžejním zásahem do jejího zdraví, které je v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobkyně, je onemocnění žalobkyně smíšenou úzkostně-depresivní poruchou u disponované osoby v zátěži. Tato byla poprvé diagnostikována lékařem [titul] [jméno] [příjmení], v jehož péči je žalobkyně od prosince roku 2014 dosud (choroba byla žalobkyni diagnostikována v prosinci 2014). Od února 2016 (23. 2. 2016) žalobkyně nepociťuje žádné zlepšení stavu (žalobkyně v souladu s tímto požádala o invalidní důchod). Dá se tak říci, že její zdravotní stav se v tomto datu ustálil a od tohoto data žalobkyně pociťuje zásah do svého zdravotního stavu, od něhož odvozuje ztížení společenského uplatnění, a který je v příčinné souvislosti s jejím trestním stíháním. Dle [titul] [příjmení] je stav žalobkyně setrvale neuspokojený. Žalobkyně je neustále v takovém napětí, že ač je podávána medikace, tak se nedá hovořit o kompenzovaném psychickém stavu. Prognóza je dle [titul] [příjmení] nejistá (viz protokol o jednání konaném u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 26. 11. 2018, sp. zn. 18 C 354/2014). Příčinná souvislost mezi vznikem výše uvedeného duševního onemocnění a trestním stíhání žalobkyně vyplývá z konstatování lékařů, kdy praktickou lékařkou [titul] [jméno] [příjmení] bylo konstatováno (viz protokol o jednání konaném u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 26. 11. 2018, sp. zn. 18 C 354/2014), že koncem roku 2010 začaly výraznější zdravotní problémy vyvolané psychickým stresem z vyšetřování Policie ČR. Následnými soudními líčeními došlo ke zhoršování těch jejich základních onemocnění Největší podíl a největší bylo, když propukla úzkostně-depresivní porucha. Další zásahy do zdraví žalobkyně, které jsou v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobkyně a od nichž žalobkyně odvozuje ztížení společenského uplatnění, jsou dle jejího vyjádření následující: a) diagnostikovaný reflux jícnu v roce 2014; b) problémy s vysokým krevním tlakem - tyto měla žalobkyně sice již v roce 2009, a to v reakci na vysazení léků od lékaře endokrinologa; z důvodu počínajícího stresu z trestního stíhání byla nakonec medikace na vysoký krevní tlak ponechána; c) od roku 2011 se u žalobkyně projevují mnohočetné funkční bloky v oblasti celého pohybového aparátu s častou recidivou. Stav byl zlepšen jen přechodně, léčeno mobilizací se střídavým úspěchem; d) po dobu trestního stíhání žalobkyně trpěla na chronickou bronchitidu, opakující se zápaly plic a též trpěla těžkými záněty zvukovodu v obou uších, které byly výsledkem snížené imunity vlivem stresu; e) projevy rosacey - poprvé byla žalobkyně vyšetřena dne 13. 6. 2012, další vlna ekzému z důvodu stresu se u žalobkyně projevila v březnu roku 2016 a v dubnu 2017. Pokud jde o otázku, do jakých konkrétních osobnostních sfér žalobkyně bylo zasaženo jejím trestním stíháním a poškozením zdraví, dle žalobkyně bylo zasaženo do jejího pracovního života, neboť žalobkyně byla shledána invalidní v I. stupni. Míra poklesu pracovní schopnosti je stanovena prozatím na 35 %. Nyní (v souvislosti s trvalým poškozením zdraví žalobkyně) není žalobkyně schopna dříve vykonávané pracovní činnosti vykonávat vůbec, v posudku o invaliditě je konstatováno, že zbytkový pracovní potenciál lze využít v profesích, které nekladou zvýšené nároky na psychický aparát žalobkyně. K zásahům do soukromého a rodinného života žalobkyně uvedla, že do zahájení trestního stíhání vedla poklidný rodinný život (byť byla rozvedena a vzhledem k dluhům manžela si již prošla těžkým obdobím) a svůj čas rozdělovala mezi práci a odpočinek v okruhu svých blízkých a přátel. Po zahájení trestního stíhání se sice situace zhoršila, avšak nyní žalobkyně již není vůbec schopna začlenit se do společnosti většího okruhu osob (stýká se spíše jen s blízkou rodinou). Na žalobkyni se výše uvedené zdravotní problémy podepisují i esteticky, kdy například stav pokožky v žalobkyni vyvolává stud.

5. Mezi žalobkyní a žalovanou není sporu v tom, že žalobkyně uplatnila tento svůj nárok na náhradu škody na zdraví v podobě ztížení společenského uplatnění ve výši 5 000 000 Kč žádostí ze dne 24. 3. 2017, která žalované došla dne 29. 3. 2017. Dále je nesporné, že žalovaná žalobkyní uplatněný nárok stanoviskem ze dne 17. 10. 2017 v plném rozsahu odmítla a ze strany žalované tak nebylo na uplatněný nárok plněno ničeho. Uvedené skutečnosti má soud rovněž za prokázány z citovaných listin. Mezi účastníky rovněž není sporu v tom, že ve vztahu k žalobkyni došlo v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 38/2012 k vydání nezákonného rozhodnutí - tedy usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně. Žalobkyně v této souvislosti při jednání soudu dne 12. 8. 2020 potvrdila, že stěžejním zásahem do zdraví žalobkyně, které je v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobkyně, je onemocnění žalobkyně smíšenou úzkostně-depresivní poruchou u disponované osoby v zátěži, které bylo žalobkyně diagnostikováno v prosinci roku 2014. Tato skutečnost je však mezi stranami již sporná. Žalobkyně rovněž potvrdila, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo v únoru 2016 ke vzniku invalidity - tedy konkrétně k datu 23. 2. 2016.

6. V souvislosti s uplatněným nárokem žalobkyně soud považuje za podstatné uvést z předmětného vyšetřovacího a trestního spisu Krajského soudu v Praze, sp. zn. 7 T 38/2012, následující skutečnosti: Usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, [obec] – [část obce], ze dne 24. 10. 2011, [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání osob: 1) [jméno] [příjmení], [datum narození], 2) [jméno] [příjmení], [datum narození], 3) [celé jméno žalobkyně], [datum narození], 4) [jméno] [příjmení], [datum narození], 5) [jméno] [příjmení], [datum narození], 6) [jméno] [příjmení], [datum narození], 7) [jméno] [příjmení], [datum narození], 8) [jméno] [příjmení], [datum narození], 9) [jméno] [příjmení], [datum narození], 10) [jméno] [příjmení], [datum narození], 11) [příjmení] [příjmení], [datum narození] a 12) [jméno] [příjmení], [datum narození], jako obviněných ze spáchání zločinu úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, 5 písm. c), 13) [jméno] [příjmení], [datum narození], jako obviněného ze spáchání zločinu úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, 4, kdy v rámci uvedených podrobně popsaných konkrétních jednání měla [celé jméno žalobkyně] při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěrů uvést nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčet a způsobit tak škodu velkého rozsahu. Obviněná [celé jméno žalobkyně] převzala usnesení o zahájení trestního stíhání dne 27. 10. 2011. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2013, č. j. 7 T 38/2012-6489, byla konkrétně obžalovaná [celé jméno žalobkyně] uznána vinnou, že společným jednáním při sjednávání úvěrové smlouvy a při čerpání úvěrů uvedla nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje a způsobila takovým činem škodu velkého rozsahu, čímž spáchala zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem. Současně byla obžalovaná [celé jméno žalobkyně] podle § 226 písm. c) trestního řádu zproštěna z obžaloby pod bodem 6 a 11 obžaloby. K odvolání obžalovaných - mimo jiné též obžalované [celé jméno žalobkyně] Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 4. 2014, č. j. 4 To 11/2014-6775, rozhodl tak, že z podnětu všech podaných odvolání napadený rozsudek částečně zrušil, a to též ohledně obžalované [celé jméno žalobkyně] v celé odsuzující části a nově rozhodl tak, že obžalovaná [celé jméno žalobkyně] se podle § 226 písm. b) trestního řádu zprošťuje obžaloby pro dílčí skutky popsané pod body 5, 7, 8, 9 a 10 obžaloby, jichž se podle obžaloby měla dopustit tím, že se podílela na zprostředkování níže uvedených úvěrových smluv produktu [anonymizována dvě slova] uzavřených v době od 7. 12. 2009 do 10. 2. 2010 v [obec] u [právnická osoba], čímž měla spáchat zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku. Zprošťující rozsudek, ve vztahu k obžalované [celé jméno žalobkyně], nabyl právní moci dne 3. 4. 2014. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány z předmětného vyšetřovacího a trestního spisu.

7. Soud má dále v řízení za prokázané (viz skutková tvrzení žalobkyně uvedená v průběhu tohoto řízení), že žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalované náhrady škody a poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., a to v souvislosti s nezákonným trestním stíhání vedeným u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 38/2012, když toto řízení bylo u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. 18 C 354/2014. Žalobkyně konkrétně podanou žalobou došlou soudu dne 3. 10. 2014 požadovala v tomto řízení uhrazení nákladů obhajoby a dále zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 45 000 000 Kč v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, v důsledku něhož byla žalobkyně dle svého tvrzení poškozena ve svém osobním, profesním a společenském životě. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 10. 2016, č. j. 18 C 354/2014-166, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu byla žaloba na náhradu nemajetkové újmy zamítnuta. Dále soud zamítl uložení povinnosti žalované písemně se žalobkyni omluvit, včetně povinnosti konstatování porušení práva žalobkyně, a dále byla zamítnuta žaloba na zaplacení majetkové škody ve výši 17 441 Kč. K odvolání žalobkyně i žalované do tohoto rozsudku Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 31. 5. 2017, č. j. 11 Co 91/2017-213, rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku II. v části týkající se písemné omluvy, konstatování porušení práva žalobkyně a zaplacení majetkové újmy ve výši 17 441 Kč potvrdil, v části týkající se nemajetkové újmy ve výši 44 900 000 Kč, ve vyhovujícím výroku I. (to je co do částky 100 000 Kč) a ve výroku o nákladech řízení III. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dalším rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 3. 2019, č. j. 18 C 354/2014-289, který se týkal již pouze požadované nemajetkové újmy, soud výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 80 000 Kč a výrokem II. žalobu ve zbývajícím rozsahu 44 920 000 Kč zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení státu a nákladech řízení mezi účastníky. K odvolání žalobkyně i žalované proti tomuto rozsudku Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 27. 11. 2019, č. j. 11 Co 264/2019-321, rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil jen tak, že zamítl žalobu co do částky 20 000 Kč, jinak byl v tomto výroku a ve výroku II. rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Ve výsledku tak bylo žalobkyni na požadované nemajetkové újmě za předmětné nezákonné trestní řízení přiznána částka 60 000 Kč. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 10. 12. 2019 Odvolací soud v odůvodnění svého posledního rozsudku konstatoval, že jiné následky, než zvýšenou psychickou tenzi, jak nalézací soud správně konstatoval, žalobkyně v osobnostní sféře neměla, na osobní svobodě omezena nebyla a v důsledku trestního stíhání nebyla ani nijak snížena její vážnost ve společnosti, neboť její klienti spolupráci s ní neukončili, byli tedy nadále přesvědčení jak o pracovní profesionalitě žalobkyně, tak o jejím lidském kreditu, její matka o trestním stíhání v podstatě ani nevěděla a rovněž děti žalobkyně se od ní nikterak neodloučily, ani ji neodsoudily. Případ žalobkyně nebyl medializován, takže se nedostal do širšího povědomí jejího okolí. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány z předmětného spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 18 C 354/2014.

8. Žalobkyně na podporu svých tvrzení doložila konkrétní listinné důkazy: Z posudku [stát. instituce] o invaliditě žalobkyně ze dne 3. 5. 2016 vzal soud za prokázané, že žalobkyně byla uznána invalidní invaliditou I. stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona číslo 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 35 %. Den vzniku invalidity byl stanoven 23. 2. 2016. Dle citovaného posudku o invaliditě je posuzovaná [celé jméno žalobkyně] schopna po vzniku invalidity I. stupně vykonávat soustavně výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti. V rámci posudkového zhodnocení byla rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stanovena smíšená úzkostně depresivní porucha u disponované osobnosti v zátěži. Dle posudkového zhodnocení lze zbytkový pracovní potenciál využít v profesích, které nekladou zvýšené nároky na psychicky aparát posuzované. Česká správa sociálního zabezpečení svým rozhodnutím číslo I. ze dne 17. 8. 2020 přiznala žalobkyni od 23. 2. 2016 invalidní důchod pro invaliditu I. stupně v celkové výši 6 374 Kč měsíčně. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení číslo II. ze dne 17. 8. 2020 bylo stanoveno, že celý doplatek důchodu ve výši 296 742 Kč, který vznikl za období od 23. 2. 2016 do 23. 9. 2020, bude použit na úhradu splatného dluhu na pojistném nebo penále v celkové výši 574 815 Kč osoby samostatně výdělečně činné. Žalobkyně podala proti oběma uvedeným rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení číslo I. a číslo II. námitky, které byly rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 11. 2020 zamítnuty a obě uvedená rozhodnutí ze dne 17. 8. 2020 byla potvrzena. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány z citovaných listin. Z lékařské zprávy [titul] [jméno] [příjmení] z Psychiatrické ambulance [obec] ze dne 7. 7. 2016 vzal soud za prokázáno, že pacientka [celé jméno žalobkyně] je u tohoto lékaře v péči od prosince roku 2014 s diagnózou smíšená úzkostně-depresivní porucha u disponované osobnosti v zátěži. Stav je nadále hodnocen jako rozkolísaný, často stavy napětí, emoční nestability. Pacientka sděluje řadu exogenní stresujících momentů. Smíšená úzkostně-depresivní porucha u disponované osobnosti v zátěži je lékařem hodnocena jako středně těžká. Z pozdější lékařské zprávy [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 22. 6. 2020 vzal soud za prokázané, že poslední návštěvě žalobkyně u lékaře byla v únoru 2019. Od té doby byli pouze v elektronickém kontaktu, recepty odesílány distančně, naposledy v červenci 2019. Nyní jsou opět v kontaktu od ledna 2020. Psychický stav opět zhoršený, od té doby rozkolísaný, pacientka opět sděluje exogenie, pociťuje nespravedlnost se soudním procesem. Nadále zůstává diagnóza smíšená úzkostně-depresivní porucha v zátěži, středně těžká. Ze zprávy [titul] [příjmení], všeobecné praktické lékařky, [právnická osoba], ze dne 25. 5. 2018 vzal soud za prokázané, že pacientku paní [celé jméno žalobkyně] ošetřovala od října 1997 do prosince 1997, v té době se léčila s onemocněním štítné žlázy, přechodně pro vysoký krevní tlak. Ve zprávě je dále uvedeno, že koncem roku 2010 začala pacientka trpět výraznými zdravotními problémy, vyvolanými psychickým stresem z vyšetřování Policií ČR. K výraznému zhoršení zdravotního stavu došlo od listopadu 2012. Na doporučení pacientka požádala o invalidní důchod, který jí byl dne 26. 2. 2016 [anonymizováno] [příjmení] pacientku přebrala do své lékařské péče od června 2017, kdy je pokračováno v dispenzarizaci ve stávajících odborných ambulancích. Vzhledem k polymorbiditě – souběhu mnoha onemocnění – je pracovní zařazení pacientky velmi problematické. Vzhledem k celkovému zhoršení zdravotního stavu lékařka doporučila požádat o invaliditu II. stupně. Z dalšího posudku o invaliditě [stát. instituce] ze dne 7. 5. 2020 vzal soud za prokázané, že posuzovaná [celé jméno žalobkyně] byla nadále uznána invalidní pro invaliditu I. stupně s tím, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 45 %. Den vzniku invalidity zůstal nezměněn – 23. 2. 2016. Rozhodující příčinou zdravotního stavu posuzované je i nadále smíšená úzkostně-depresivní porucha středně těžká. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány z citovaných listin.

9. Při jednání soudu dne 12. 8. 2020 byla žalobkyně vyzvána postupem dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. k navržení důkazů na prokázání svého tvrzení, že ke ztížení společenského uplatnění žalobkyně došlo výlučně v příčinné souvislosti s předmětným nezákonným trestním stíháním žalobkyně vedeným u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 38/2019, tedy že ke ztížení společenského uplatnění žalobkyně došlo jedině v důsledku tohoto trestního stíhání. Žalobkyně v reakci na uvedenou výzvu soudu v prvé řadě navrhla vypracování znaleckého posudku, dále navrhla svůj účastnický výslech, výslechy svědků – [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] – případně čtení protokolu o jejich výpovědích ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 18 C 354/2014, výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] – bývalé spolupracovnice v zaměstnání žalobkyně a v současné době kamarádky, výslechem advokáta [titul] [jméno] [příjmení] – tento žalobkyni obhajoval od počátku předmětného trestního stíhání, výslechem své dcery [jméno] [příjmení] a svého syna [jméno] [příjmení], výslechem svědka [jméno] [příjmení], jakož i vyžádáním zdravotnické dokumentace žalobkyně.

10. Svědkyně [jméno] [příjmení] v rámci své výpovědi uvedla, že žalobkyně je její kamarádkou. Seznámily se v roce 2006, 2007 nebo 2008, přesně to již svědkyně neví. Asi po měsíci se začaly více kamarádit, více vídat. Navštěvovaly se také doma. V současné době se svědkyně se žalobkyní vídá již podstatně méně poté, co se žalobkyně odstěhovala do [obec]. Svědkyně vypověděla, že žalobkyni dříve poznala jako zdravou osobu, která nechodila k lékaři. Sama pak na ní pozorovala, že i psychicky není nijak v pořádku. Byla taková roztěkaná, divná, ztloustla. To dříve nebyla, a chovala se jinak nežli dřív. Svědkyně již nedokáže říci, kdy tyto změny začala u žalobkyně pozorovat. Společně spolupracovaly asi 3 roky, spolupráci skončily v roce 2009 či 2010. Do doby, nežli začala svědkyně v roce 2015 pracovat na hlavní pracovní poměr, se se žalobkyní vídaly častěji. Svědkyni není známo, v jakých oborech pracovala žalobkyně předtím, než se spolu poznaly. Svědkyně si nevybavuje, že by v období kolem roku 2010 řešila se žalobkyní nějaké osobní či zdravotní problémy, které by v té době žalobkyně měla. Z výpovědi svědka [titul] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je svědek profesí advokát, v současné době starobní důchodce. Žalobkyni svědek zná, byla to jeho velice dobrá známá. Žalobkyni svědek poznal ještě daleko předtím, než co ji poté zastupoval v předmětném trestním řízení. Žalobkyně totiž pracovala pro různé banky a také v oboru účetnictví, z tohoto důvodu svědek pro ni ověřoval podpisy a poskytoval jí právní servis. Seznámili se tak cca rok nebo dva předtím, než bylo zahájeno to předmětné trestní řízení. Následně byl svědek obhájcem žalobkyně v uvedeném trestním řízení. Svědek dále vypověděl, že podle něho byla žalobkyně před tím, než začalo předmětné trestní řízení, vcelku zdravá, neměla žádné zdravotní potíže, aspoň si na nic nestěžovala. V průběhu trestního řízení si svědkovi stěžovala, že navštěvuje nějaké lékaře. V průběhu trestního řízení byl pro žalobkyni největší problém ten, že s ní banky přestaly spolupracovat. Když byl vynesen v jejím případě ten odsuzující rozsudek na 5 let, žalobkyně z toho byla velice nešťastná. Svědek ji uklidňoval, že je nevinná a že se jim to snad podaří zvrátit. Dle svědka měla žalobkyně i nějaké problémy trošku psychického rázu. Před uvedeným trestním stíháním žalobkyni svědek vnímal jako„ poměrně veselou ženskou“, žijící normálním způsobem života. V průběhu trestního stíhání se ta její veselost vytratila. Bylo na ní vidět, že trestní stíhání na ní zanechalo nějaké stopy. I okruh klientů z oboru účetnictví se logicky zúžil, zejména i v případě bank. Žalobkyně si občas svědkovi postěžovala, že není psychicky v pořádku. Dle svědka by se však k tomu měl spíše vyjádřit odborník psychiatr. Po předmětném trestním stíhání byl svědek občas se žalobkyní v kontaktu, občas po ní požadoval náhradu nějakého palmare. Po ukončeném trestním stíhání byla žalobkyně v nějaké finanční nouzi, z tohoto důvodu svědka požádala o půjčku. Tehdy měla asi z hlediska finančních prostředků nouzi. Před trestním stíháním žalobkyně pracovala jako účetní a pracovala i pro banky. Zde se vyžadovala nějaká akreditace nebo nějaké proškolení. Po trestním řízení svědek ví, že dle stesků žalobkyně s ní banky nechtěly uzavřít nějaké smlouvy. Žalobkyně v průběhu výslechu svědka [příjmení] [příjmení] tohoto zprostila povinnosti mlčenlivosti v otázkách týkajících se svědkova působení jako tehdejšího obhájce žalobkyně. Svědek potvrdil, že před uvedeným trestním stíháním poskytoval žalobkyni poradenství, když řešila půjčky s klienty z hlediska nějakých právních otázek a podobně. Také pro ni ověřoval uvedené podpisy. Svědek si též vzpomněl, že existoval jeden klient, který žalobkyni (za její práci) nezaplatil, takže tohoto jednoho klienta spolu řešili. Mohlo to být i v průběhu předmětného trestního řízení. Svědek určitě žalobkyni dával rady, jak to řešit. K důvodu, z jakého banky přestaly se žalobkyní spolupracovat po uvedeném trestním řízení, svědek vypověděl, že tím důvodem bylo to trestní řízení. Banky se žalobkyní již dále nespolupracovaly – patrně ony mají nějaké své vnitřní předpisy. Rozhodně již v průběhu trestního řízení se ze strany bank neobjevila žádná nová možnost spolupráce pro žalobkyni. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se žalobkyní znají od roku 2006. Svědek se tehdy dostal do nějakých problémů, kdy narazil na podvodnou firmu, která zfalšovala směnky. Žalobkyně potom za nimi jezdila a pomáhala to vyřizovat. Takto byli nejvíce v kontaktu od roku 2006 do roku 2008. Následně byli již pouze v telefonickém kontaktu, kdy v této souvislosti ví svědek od žalobkyně z doslechu, že ona se dostala do problémů s nějakým trestním stíháním a svědek ji po telefonu utěšoval, že to dopadne dobře. Svědek rovněž žalobkyni vypomohl tím, že jí dal nějaké brambory (poznámka, svědek je zemědělec) a také jí„ drobet“ finančně vypomohl. Svědek si již nevybavuje, v kterých letech měla žalobkyně uvedené problémy s trestním stíháním. [jméno] [příjmení] byl rovněž jako svědek vyslechnut v dalším řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 18 C 354/2014. Z protokolu o výpovědi tohoto svědka v uvedené právní věci ze dne 10. 10. 2016 soud zjistil rámcově obdobné skutečnosti, jaké vypovídal svědek v rámci tohoto řízení ve věci 16 C 11/2018. Informace, které svědek o žalobkyni má, má z doslechu od ní, kdy mu tyto konkrétní skutečnosti sdělovala. Svědek do protokolu dále vypověděl, že žalobkyně trestní stíhání nesla špatně, jako velkou křivdu. Byla na tom špatně zdravotně. Změnil se jí život. Odstěhovala se od dětí, nesla to špatně psychicky, měla i finanční problémy. Svědek do protokolu vypověděl, že žalobkyni platí telefon, občas jí vypomůže tím, že jí dá brambory či ovoce. V průběhu předmětného trestního stíhání žalobkyně byl svědek [příjmení] [příjmení] se žalobkyní v kontaktu pouze telefonicky, a to z důvodu vzdálenosti jejich bydlišť.

11. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 18 C 354/2014 byli rovněž jako svědci vyslechnuti ošetřující lékaři žalobkyně – praktická lékařka [titul] [jméno] [příjmení] a psychiatr [titul] [jméno] [příjmení]. Z protokolu o výpovědi těchto svědků při jednání soudu dne 26. 11. 2018 soud zjistil následující skutečnosti: Svědkyně [titul] [jméno] [příjmení] vypověděla, že žalobkyni krátkodobě léčila v rozmezí říjen až prosinec roku 1997, kdy ji odesílala pro onemocnění štítné žlázy k odbornému vyšetření do [znalecký ústav] [anonymizována dvě slova] v [obec]. Poté nebyly vůbec v kontaktu, až v roce 2017, svědkyně zaregistrovala žalobkyni k sobě do ordinace. Ke zdravotnímu stavu žalobkyně ví svědkyně z její zdravotnické dokumentace předané od předchozího lékaře, že u žalobkyně docházelo k postupnému zhoršování jejího celkového zdravotního stavu – zhoršení chronického zánětu ušního, byla léčena pro vysoký krevní tlak, čili zhoršení vysokého krevního tlaku. K tomu svědkyně vypověděla, že pokud je pacientka v nějaké psychické zátěži, dochází u ní i ke zhoršení somatických onemocnění, kdy lékaři musí nasazovat a zvyšovat léčbu. U žalobkyně se začaly objevovat též záněty dýchacích cest, dále gastroezofageální reflux. Současně se zhoršily alergické obtíže žalobkyně a vznikla ta úzkostně depresivní porucha, kterou nakonec lékařka předala k léčbě do odborné ambulance [titul] [příjmení] v [obec]. Tudíž v případě žalobkyně existuje souběh několika somatických onemocnění, které se vlivem psychické zátěže zhoršují. Dle výpovědi svědkyně [příjmení] se u žalobkyně koncem roku 2010 začaly projevovat výraznější zdravotní problémy, vyvolané psychickým stresem z vyšetřování policie, což je v kartě od předchozí lékařky zaznamenáno. Největším podílem bylo, když propukla úzkostně-depresivní porucha, která rozhodně nepřispívá ke zlepšení zdravotního stavu žalobkyně. Psychickou zátěž na straně žalobkyně svědkyně přičítá souběhu několika skutečností: Jednak zdravotního stavu syna žalobkyně, který má diagnostikováno poškození mozku vlivem sekundární epilepsie, dále zde hraje roli nemožnost být úplně výdělečně činná plus uvedená soudní jednání. Z toho vyplyne opravdu velká zátěž. Z protokolu o výpovědi svědka [titul] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědek je lékařem psychiatrem. Žalobkyni poprvé viděl 11. 12. 2014. Před tímto datem žalobkyně v žádné psychiatrické ambulanci nebyla. Svědek u žalobkyně vstupně diagnostikoval smíšenou úzkostně-depresivní poruchu. Žalobkyně k lékaři dochází v podstatě uvedené 4 roky (poznámka: svědek vypovídal v listopadu roku 2018) a její stav je v podstatě setrvale neuspokojivý. Žalobkyně již při první návštěvě lékaři popisovala, že se zhruba 5 let soudí, byla obviněna z podvodu, zničilo jí to život. Nakonec byla uznána nevinnou a nyní se tahá o finanční kompenzaci. Výrazně jí to narušilo podnikání, měla velké problémy i v manželství. Kvůli manželovi, který pil, přišla o dům. Skončila i v exekuci. V rámci návštěv u lékaře žalobkyně tyto své stesky zmiňovala opakovaně, dle lékaře však z 90 % z hlediska jí zmiňovaných problémů se jednalo o její problémy soudní. Uvedené skutečnosti soud zjistil z protokolů o výpovědích obou svědků.

12. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je dcerou žalobkyně. Se svou matkou bydlely společně do roku 2013. V roce 2013 se svědkyně sestěhovala společně se svým přítelem, nyní manželem. Její matka se v té době odstěhovala do [obec] do bytu, který jí poskytl její přítel. Svědkyně poté v tomto bytě platila své matce náklady na bydlení, finančně jí vypomáhá i v současné době. K předmětnému trestnímu stíhání své matky svědkyně vypověděla, že o něm věděla hned od začátku, neboť v roce 2010 byla předvolána na kriminální policii na [obec], kdy odmítla vypovídat a více to již neřešila. Ke zdravotnímu stavu své matky vypověděla, že před předmětným trestním stíháním se žalobkyně vždycky léčila se štítnou žlázou, pak měla nějaké problémy se srdcem, konkrétně s tachykardií, a občas problémy s průduškami, což řešila s alergologem. V roce 2011 pak měla těžký zápal plic. Svědkyně vnímala, že v období mezi roky 2011 a 2012 již její matka neměla tolik práce jako dřív, a celá výplata svědkyně v té době padala na bydlení. Poslední 4 roky svědkyně pozoruje, že se u její matky markantněji změnila psychika. Není schopna věci dotáhnout, dodělat. Dříve její matka občas chodila na návštěvy, jela za kamarádkou a podobně. Nyní sedí doma, nevyhledává společnost lidí, přítomnost lidí jí vadí. V souvislosti s obviněním její matky v trestním řízení je svědkyni známo, že s její matkou banky přestávaly spolupracovat, např. [právnická osoba] [anonymizováno]. Svědkyně také občas pomáhala své matce zpracovávat úvěry. Matku přestávali zvát na školení. Žalobkyně v té době prodávala filtrační zařízení od firmy [právnická osoba], kdy s ní z důvodu trestního stíhání práci ukončili. K psychickému stavu své matky svědkyně dále vypověděla, že její matka věčně v noci nespí. Pak je unavená a je schopna usnout třeba v 5 hodin odpoledne na gauči. Z těchto důvodů není schopná pohlídat své vnučky (dcery svědkyně) třeba na víkend. Je schopna je zajistit pouze krátkodobě na několik hodin. V posledních čtyřech letech svědkyně vidí na své matce rapidní zhoršení. Vidí, že nemá fyzickou ani psychickou sílu něco dělat. Není samostatná, nedotáhne věci do konce, je pro ni těžké vůbec se soustředit. Bratr svědkyně s nimi v té době, než se rozestěhovali, také společně bydlel. Rovněž částečně přispíval na nájem. Ke zdravotnímu stavu svého bratra (poznámka: syna žalobkyně) svědkyně vypověděla, že tento byl dlouhodobě nemocný. Jeho zdravotní stav se v podstatě řešil od jeho 10 let, kdy začal omdlívat. To se postupně zhoršovalo. V roce 2015 měl velký záchvat a dostal prášky na epilepsii. Od té doby je v pořádku, má i řidičský průkaz. Svědkyně [jméno] [příjmení] dále vypověděla, že o odsouzení své maminky nevěděla. Maminka to před nimi tajila. Dle svědkyně to pro ni muselo být asi hodně náročné. Dozvěděla se to od ní až v den, kdy byla zproštěná. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je synem žalobkyně. Svědek v podstatě o trestním stíhání své matky toho moc nevěděl. Řekla mu před pár lety, že nějaké trestní stíhání bylo. Nechtěla ho s tím asi nějak zatěžovat. Svědek vypověděl, že s matkou bydleli vždy společně, a to až do nedávné doby. Pouze v jednom období před 6 lety svědek rok bydlel sám. Poslední rok rovněž bydlí sám. Svědek s matkou společně bydlel i v bytě na adrese v [obec]. Tento byt sám platil, neboť matka nebyla schopna hradit své výdaje. Před rokem 2010 dle svědka jako rodina fungovali normálně. Poté se již oni sami naopak začínali starat o svoji maminku, které začalo být špatně, začal u ní únavový syndrom. Do roku 2010 dle svědka žalobkyně normálně pracovala, dělala pojišťovnictví, hypotéky, úvěry, poradenství. Vesměs v tom byla úspěšná. Od doby, kdy to všechno začalo (poznámka: míněno uvedené trestní stíhání), museli svědek i jeho sestra svoji matku finančně podporovat. Zejména ji finančně podporovala svědkova sestra, v posledních letech i sám svědek. Dle svědka je od té doby jeho matka lazar absolutně na všechno. Až nyní v poslední době je z hlediska práce možná o něco lepší, že dostala nějakou příležitost. Ke své osobě svědek vypověděl, že až před 5 lety mu diagnostikovali epilepsii. Bylo to nárazové, svědek občas upadal do bezvědomí.

13. Žalobkyně v souvislosti s předmětným trestním stíháním své osoby vypověděla, že před tímto stíháním byla osobou, která neměla s ničím problém. Vždy řídila auto, všude dojela, klienti si ji doporučovali. Žalobkyně pro klienty zařizovala úvěry, pojistné smlouvy na úvěry navazující, klientům poskytovala celkový servis, včetně právního servisu. Ten jí zajišťoval [titul] [příjmení], s nímž žalobkyně spolupracovala. Také spousta jejích klientů si od ní kupovala i výrobky, které žalobkyně sama používala. V souvislosti se zahájením trestního stíhání žalobkyně Česká národní banka neprodloužila licenci, neboť žalobkyně nemohla doložit čestné prohlášení, že nebyla trestně stíhaná a odsouzená. V té době byla žalobkyně odsouzená nepravomocně. Ten první rok (poznámka: míněno první rok trestního stíhání) žalobkyně tak nějak dodělala práci, kterou měla. Potom už musela spoustu svých klientů, aby je ochránila, takzvaně odstřihnout, musela se od nich separovat. Pro žalobkyni to bylo všechno nápor na její psychiku. Další ránou bylo to, že najednou byla žalobkyně odsouzená na 5 let. Stalo se to ten den, kdy se nemohla hlavního líčení u soudu zrovna účastnit. Žalobkyni to všechno přišlo zmanipulované. Takže to byly pro ni takové stresy, které postupně narůstaly. Žalobkyně měla ještě před předmětným trestním stíháním sníženou funkci štítné žlázy a v souvislosti se špatným nadávkováním léků lékařem se u ní projevila přechodně tachykardie. Od roku 2007 (pozn.: správně 2011) trpěla na zápaly plic. Žalobkyně je rovněž alergikem. V souvislosti s trestním stíháním se dle žalobkyně tyto její problémy zhoršovaly. Žalobkyně tyto problémy probírala s [titul] [příjmení], který jí vysvětlil, že organismus na to pořád reaguje, neboť problém žalobkyně není dořešený, nepřišla satisfakce. V současné době se žalobkyně v některých dnech cítí celkem i dobře, ale není tak výkonná jako dřív. V noci nemůže spát, bere si prášky na bolest. Snaží se hodně odpočívat, což jí však dělá problém, neboť si potřebuje nějaké peníze přivydělat. Nechce, aby finanční zátěž ležela na jejích dětech. V současné době konečně dostala invalidní důchod – 6 374 Kč. Psychické problémy žalobkyně se v souvislosti s trestním stíháním začaly zhoršovat z toho důvodu, že žalobkyně do svých problémů nemohla zatahovat ještě své přátele, tudíž se začala soustředit na to, aby eliminovala přátele od nepřátel. Dle žalobkyně je do dnešní doby ve spise jasné, kdo„ to zfalšoval“, ten však odsouzený nebyl. To žalobkyni vytočilo úplně nejvíc ze všeho, a to byl ten den, kdy se jakoby začala zhoršovat. Následně jí byla sdělena obžaloba. Žalobkyně se úplně zhroutila poté, co byl vynesen odsuzující rozsudek. V té době ještě stále nevyhledala psychiatra, neboť si člověk v takové situaci nechce přiznat, že je na tom tak špatně. Když to začalo znovu, když byla žalobkyně osvobozená a začalo její další trestní stíhání, tak už se zhroutila úplně a psychiatra vyhledala. Z hlediska žalobkyní zmíněného dalšího trestního stíhání se v podstatě jednalo o oznámení, které po prošetření bylo odloženo. Žalobkyně po vynesení odsuzujícího rozsudku tajila, že je odsouzená. Prakticky to vědělo pouze asi 5 lidí – pan [příjmení], [titul] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Více lidem to žalobkyně nemohla říci, neboť se bála jejich reakce. Izolovala se do bytu, kde bydlela. Ke zdravotnímu stavu syna [jméno] [příjmení] žalobkyně vypověděla, že syn měl v dětském věku febrilní křeče, od 10 či 11 let začal omdlívat. Jeho zdravotní stav se vyřešil cca před pěti lety po vyšetření, kdy začal užívat léky na epilepsii. Od té doby syn žádnou recidivu tohoto onemocnění neměl, dokonce má i řidičský průkaz. Žalobkyně bere celé trestní stíhání jako velkou křivdu. K chování policie v rámci trestního stíhání uvedla, že na místo, aby jí poslali dopis, tak bez zazvonění jí v domě rovnou bouchali na dveře. Spolubydlícím z domu ukazovali průkazy, aby je pustili do domu. Žalobkyně je přesvědčená, že také byla pronásledovaná, jezdili za ní (policejní) auta. Žalobkyně v této souvislosti musela takzvaně odstřihnout své přátele, aby alespoň je ušetřila tomuto slídění.

14. K důkaznímu návrhu žalobkyně soud ve věci nechal vypracovat znalecký posudek znaleckým ústavem – [znalecký ústav] [anonymizováno] [nemocnice] [anonymizována čtyři slova] [obec], který má zapsaných více oborů znalecké činnosti – mimo jiné též psychiatrie a klinická psychologie. Z předmětného ústavního znaleckého posudku ze dne 29. 11. 2021 vzal soud za prokázané, že pokud jde o zdravotní stav žalobkyně (fyzický i psychický) před zahájením předmětného trestního stíhání – tedy před říjnem 2011, nebylo dokladováno žádné narušení duševního stavu žalobkyně. V současné době je u žalobkyně přítomná chronická úzkostně-depresivní porucha jako reakce na stresovou zátěž – jedná se dle závazně platné Mezinárodní klasifikace nemocí o diagnózu F 43.2: porucha přizpůsobení. Onemocnění vzniká jako reakce na stresovou zátěž. U žalobkyně byla dle zdravotní dokumentace dokladována řada stresových faktorů, přičemž za jednoznačně nejzávažnější a forenzně nejrozhodnější je třeba považovat proběhlé trestní stíhání. V důsledku trestního stíhání došlo u žalobkyně k rozvoji tohoto psychického onemocnění – smíšené úzkostně-depresivní poruchy u disponované osoby v zátěži (synonymálně jinak formulovaná diagnóza uvedená výše, nyní posuzující znalci se drželi formulací Mezinárodní klasifikace nemocí). Na otázku soudu, zda v důsledku trestního stíhání došlo u žalobkyně k rozvoji či zhoršení již existujících dalších tělesných onemocnění, znalecký ústav uzavřel, že ačkoliv je všeobecně uznáváno, že chronická úzkost může být faktorem zhoršujícím stav řady fyzických onemocnění, nemá tato vazba forenzní průkaznost. Nelze odlišit váhu jednotlivých faktorů na vzniku konkrétního onemocnění. K dotazu soudu, zda bylo předmětné trestní stíhání žalobkyně výlučnou příčinou uvedeného psychického onemocnění žalobkyně, případně jak velký podíl mělo toto trestní stíhání na vzniku a vývoji smíšené úzkostně-depresivní poruchy u disponované osoby v zátěži, znalecký ústav odpověděl, že přes uvedené další stresory považují nyní posuzující znalci trestní stíhání za natolik závažný prvek, že k uvedené diagnóze by došlo i bez dalších stresorů. Dle závěrů znaleckého posudku mělo předmětné trestní stíhání rozhodující vliv na vzniku a vývoji smíšené úzkostně-depresivní poruchy. Dle závěrů znaleckého ústavu pak k ustálení zdravotního stavu žalobkyně, aby bylo možné vyhodnotit rozsah ztížení uplatnění v souvislosti s předmětným trestním stíháním v životě a společnosti, došlo v roce 2016 (2015 zahájení léčby, 2016 invalidní důchod a vyhodnocení kolísání stavu). Znalecký ústav se ve vypracovaném znaleckém posudku rovněž vyjádřil k bodovému ohodnocení ztížení společenského uplatnění žalobkyně dle vyhlášky č. 440/2001 Sb. Současně se zabýval existencí důvodů pro mimořádné zvýšení bodového ohodnocení dle citované vyhlášky a v jakém rozsahu. V této souvislosti znalecký ústav uzavřel, že diagnóza a stav posuzované odpovídá dle Vyhlášky č. 440/2001 Sb. položce 016 (příloha 2):„ vážné duševní poruchy vzniklé působením otřesných zážitků nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací“. Dané položce odpovídá bodové rozpětí 500-1500 bodů. V posuzovaném případě náleží žalobkyni hodnocení na horní hranici rozpětí (ambulantní psychiatrická léčba, ale ne ústavní, narušení pracovní výkonnosti včetně invalidního důchodu – I. stupně, omezení osobní, sociální a jiné) – tedy 1300 bodů. Maximum 1500 bodů není indikováno: nebyla ústavně léčena a invalidní důchod není plný. Dle závěrů znaleckého posudku zvýšení základního bodového hodnocení ztíženého společenského uplatnění až o 50 % se opírá o ustanovení § 6 odst. 1 písm. c), tedy porucha„ vedla ke zvlášť těžkým následkům, zvlášť těžkými následky škody na zdraví se rozumí takové následky, které podstatně omezují nebo významně mění uplatnění v životě anebo znemožňují další uplatnění v životě, a to s ohledem na věk poškozeného i jeho předpokládané uplatnění v životě“. Dle znalců je zřejmé, že v daném případě tato uvedená kritéria byla alespoň částečně naplněna – porucha vedla ke zvlášť podstatnému narušení sociability ve složce profesní výkonnosti (invalidní důchod), uplatnění, osobním životě a jiné. Podstatným pro toto rozhodnutí není subjektivní stesk postižené, nýbrž objektivně prokazatelná změna kvality života, ke které došlo. V daném případě je dle závěrů znaleckého ústavu možné zvýšení bodového hodnocení o 35 % (z maxima 50 %). K otázce, jakým způsobem je žalobkyně omezena na životě v souvislosti s onemocněními vzniklými či zhoršenými v souvislosti s předmětným trestním stíháním, znalecký ústav uzavřel, že postižena je pracovní výkonnost (invalidní důchod), osobní (zájmy) a sociální (vztahy), nejzávažnější je však výrazný diskomfort daný úzkostně-depresivní produkcí. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané z předmětného ústavního znaleckého posudku. Tyto závěry potvrdil i znalec pověřený a osobně stvrdit, doplnit a vysvětlit vypracovaný znalecký posudek – [titul] [jméno] [příjmení] při jednání soudu dne 2. 2. 2022. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] dále při jednání soudu podrobněji osvětlil, jakým způsobem znalecký ústav dospěl ke stanovení bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění žalobkyně ve výši 1300 bodů. K tomu konkrétně uvedl, že podle Vyhlášky č. 440/2001 Sb. je bodové hodnocení ztížení společenského uplatnění v rámci poruch přizpůsobení nebo posttraumatických stresových poruch hodnoceno bodovým rozpětím 500-1500 bodů. Obecně užívanou praxí je rozdělit toto rozmezí do 3 oblastí, přičemž nejnižší oblast, přibližně 500-800 bodů je rezervována pro stavy, kdy porucha existuje, je znalcem při vyšetření nalezena, ale je natolik mírná, že nevedla k nějaké systematické psychiatrické léčbě nebo nějakým dalším zdravotním nebo sociálním konsekvencím. Střední oblast, hodnoty přibližně 800-1200 bodů, jsou rezervovány pro stavy, kdy porucha již měla klinický význam (to znamená, že vedla k psychiatrické léčbě), ale nevedla k invalidizaci nebo k nějaké podstatné změně životního stylu či okolností. Nejvyšší skupina, přibližně 1200-1500 bodů, je rezervována pro stavy, kdy došlo k psychiatrické léčbě, a současně i k dalším konsekvencím typu invalidního důchodu, zásadní změně životního stylu a podobně. Je zřejmé, že v daném konkrétním případě náleží stav posuzované (žalobkyně) do 3. nejvyšší skupiny tohoto hodnocení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má invalidní důchod I. stupně a ambulantní psychiatrickou léčbu, znalecký ústav toto hodnotil v nižší části uvedeného 3. nejvyššího stupně ohodnocení, a to 1300 body. V případě, že by invalidní důchod žalobkyně byl vyššího – II. nebo III. stupně a podobně, hodnotili by i výše. Takto se znalci usnesli na hodnotě 1300 bodů, za kterou si stojí.

15. Žalovaná v reakci na soudem zadaný a vypracovaný znalecký posudek shora uvedeným znaleckým ústavem předložila listinu s názvem Odborný lékařský posudek datovanou dnem 28. 1. 2022, vypracovanou [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [příjmení]. [titul] [příjmení] v tomto o svém odborném lékařském vyjádření polemizuje se závěry znaleckého posudku – [znalecký ústav] [anonymizováno 6 slov] [obec] s tím, že pojmenovává jeho konkrétní nedostatky a zpochybňuje učiněné závěry. Jak je soudu známo z jeho úřední činnosti – [titul] [jméno] [příjmení] je zapsaným znalcem v oboru zdravotnictví – odvětví hygiena – hygiena práce, interna – choroby z povolání, pracovní úrazy a nemoci z povolání, zdravotní odvětví různá – zdravotnická problematika potápění a konečně v odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví (poznámka dle nové metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 nového občanského zákoníku). [titul] [jméno] [příjmení] ve svém lékařském posudku mimo jiné považuje znaleckým ústavem stanovené bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění v základní výši 1300 bodů s navýšením o 35 %, tedy o 455 bodů na výsledných 1733 bodů, za velmi nadhodnocené. Dle jeho názoru takto vysoké bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění neodpovídá ani celkové duševní poruše žalobkyně, natož té části její celkové duševní poruchy, jejíž vznik a rozvoj lze vysvětlit jako přímý důsledek jejího trestního stíhání v době od 24. 10. 2011 do 3. 4. 2014. Pokud jde o podklady, z nichž [titul] [příjmení] ve své listině s názvem Odborný lékařský posudek vycházel, z tohoto jeho odborného posouzení lze vyčíst, že mu byly zaslány zadavatelem jakési doklady. Konkrétně zde uvádí, že prostudoval znalecký posudek vypracovaný dne 29. 11. 2021 soudem ustanovením znaleckým ústavem.

16. Zástupce za znalecký ústav [titul] [jméno] [příjmení] k tomuto Odbornému lékařskému vyjádření uvedl, že jeho závěry a odpovědi je nutné odmítnout v celém rozsahu. Za prvé z toho důvodu, že [titul] [příjmení], který není psychiatrem, nerozumí psychiatrické práci, a tudíž ani nerozumí tomu, jakým způsobem se používá testování pravdy v psychologických vyšetřeních a jakým způsobem se tvoří objektivní psychopatologický nález. V této souvislosti [titul] [příjmení] rovněž uvedl, že znalcům nepřísluší shánění dalších důkazů a jejich hodnocení. Toto přísluší soudu. Dále uvedl, že je věcí posuzujících znalců, zda pro zodpovězení dotazů soudu postačuje jednorázové vyšetření osoby či více takových vyšetření. K takovémuto zadání není oprávněn ani zadavatel znaleckého posudku. [titul]. [příjmení] je rovněž vkládáno nepravdivě, že zdravotní stav žalobkyně byl posuzován výhradně jako přímý následek trestního stíhání. S tímto se [titul] [příjmení] neztotožňuje, neboť v posudku je uvedeno a bylo to i znalcem zde vysvětleno, že předmětné trestní stíhání bylo podstatným faktorem, základním faktorem, nikoliv však jediným stresorem. Pokud [titul] [příjmení] ve svém lékařském vyjádření dochází k nižšímu bodovému ohodnocení, jeho tvrzení není přezkoumatelné, protože neuvádí konkrétní důvody takového hodnocení. V této souvislosti [titul] [příjmení] uvedl, že stav žalobkyně znalci hodnotili podle naprosto běžně užívaného převládajícího systému bodového hodnocení, kde se hodnotí invalidizace, míra neuroticity, míra postižení životních okolností a řada dalších faktorů (poznámka viz též podrobné osvětlení tří oblastí bodového rozpětí při hodnocení ztížení společenského uplatnění dle shora uvedeného).

17. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 28. 1. 2022 uvedla, že po zpracování znaleckého posudku soudem ustanoveným znaleckým ústavem vyšly najevo nové skutečnosti týkající se exekučních řízení vedených proti žalobkyni v době před a v průběhu jejího trestního stíhání. V této souvislosti si žalovaná vyžádala součinnost po [název soudu], který je obecným soudem žalobkyně a který by měl vést evidenci exekučních řízení proti žalobkyni, a požádala o zaslání konkrétních exekučních titulů, ze kterých jsou vedeny exekuce proti žalobkyni dle Centrální evidence exekucí. [název soudu] požadovanou součinnost odmítl. V této souvislosti žalovaná navrhla, aby si soud vyžádal konkrétní spisové značky vážící se ke konkrétně uvedeným exekucím v tomto podání specifikovaným. Žalobkyně v této souvislosti při jednání soudu dne 2. 2. 2022 uvedla, že exekuce nejsou tím, co by ji stresovalo. Žalobkyně dluží na sociálním pojištění jako OSVČ pouze 17 000 Kč, když v souvislosti s podanou kasační stížností jí byla velká část finanční částky v podobě penále odpuštěna. Z hlediska dalších exekucí je dle žalobkyně polovina z nich nezákonná – jedná se o rozhodčí doložky, zbývající dlužné částky jsou za zrušených pojistek. Žalobkyně tyto věci postupně řeší i za pomoci organizace [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a také využila akci Milostivé léto. Tudíž dlužná částka je pouze již zmíněných 17 000 Kč.

18. Podle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

19. Podle § 444 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

20. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, v platném znění, odškodnění ztížení společenského uplatnění se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 2 a 4 této vyhlášky, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví (dále jen„ následky“). Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozené uplatnit se v životě a ve společnosti. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se vymezuje v lékařském posudku.

21. Podle § 6 odst. 1 písm. c) citované vyhlášky, pokud škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví podle příloh [číslo] této vyhlášky, nejvýše o 50 % celkové částky bodového ohodnocení; zvlášť těžkými následky škody na zdraví se rozumí takové následky, které podstatně omezují nebo významně mění uplatnění v životě anebo znemožňují další uplatnění v životě, a to s ohledem na věk poškozeného i jeho předpokládané uplatnění v životě.

22. Podle § 7 odst. 2 citované vyhlášky hodnota 1 bodu činí 120 Kč. Podle odst. 3 tohoto zákonného ustanovení ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.

23. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá náhrady škody na zdraví způsobené jí nezákonným trestním stíháním dle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně předmětnou částku ve výši 5 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení požaduje jakožto ztížení společenského uplatnění. Soud posoudil tento nárok jako nárok na náhradu škody na zdraví z titulu nezákonného rozhodnutí – usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné (tj. žalobkyně) ze dne 24. 10. 2011, přičemž toto rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno zprošťujícím rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2014, č. j. 4 To 11/2014-6775. Žalobkyně byla citovaným rozsudkem pravomocně zproštěna obžaloby pro konkrétní dílčí skutky podle § 226 písm. b) trestního řádu, když předcházejícím rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2013, č. j. 7 T 38/2012-6489 byla – kromě původně odsuzujícího výroku - ve dvou bodech obžaloby též zproštěna podle § 226 písm. c) trestního řádu. Jeden z předpokladů odpovědnosti státu za škodu, a to konkrétně existence nezákonného rozhodnutí, je tedy dán. V souvislosti s citovaným nezákonným rozhodnutím – usnesením o zahájení trestního stíhání žalobkyně, jakožto obviněné, vznikla žalobkyni újma na zdraví předmětným trestním stíháním způsobená, neboť v důsledku trestního stíhání vedeného u Krajského soudu v Praze pod spisovou značkou 7 T 38/2012 došlo u žalobkyně k rozvoji psychického onemocnění – smíšené úzkostně depresivní poruchy u disponované osoby v zátěži (viz skutečnosti podrobněji níže uvedené).

24. Nejprve je třeba konstatovat, že v souladu s ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnila žalobkyně svůj nárok na náhradu škody na zdraví v rámci mimosoudního projednání tohoto nároku u žalované, a to podáním ze dne 24. 3. 2017 které žalované došlo dne 29. 3. 2017. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 17. 10. 2017 nárok žalobkyně v plném rozsahu odmítla. V průběhu tohoto řízení vznesla žalovaná rovněž námitku promlčení s odůvodněním, že k promlčení sporného nároku na náhradu škody na zdraví došlo dne 5. 10. 2017. Soud se tak nejprve zabýval otázkou důvodnosti vznesené námitky promlčení. Podle § 32 odst. 1 věta prvá zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1169/2000„ pro právo na náhradu škody způsobené na zdraví platí pouze subjektivní promlčecí doba. Pojem "dozví se o škodě" vyjadřuje nejen vědomost poškozeného o protiprávním úkonu nebo události, kterou byla škoda způsobena, ale i o tom, že mu vznikla újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné objektivně vyjádřit (vyčíslit) v penězích, aby poškozený mohl svůj nárok na náhradu škody uplatnit u soudu“. V případě škody na zdraví spočívající ve ztížení společenského uplatnění se poškozený o této škodě dozví v době, kdy lze objektivně provést bodové ohodnocení ztížení jeho společenského uplatnění. Od tohoto okamžiku běží subjektivní promlčecí doba. Posouzení otázky, kdy se zdravotní stav poškozeného ustálil, je závislé na vyjádření lékaře. Žalobkyně se o vzniku škody dozvěděla až ke dni vzniku její invalidity – to je k datu 23. 2. 2016 (viz posudek [stát. instituce] o invaliditě žalobkyně ze dne 3. 5. 2016). Žaloba byla u zdejšího soudu podána dne 22. 2. 2018. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že nárok žalobkyně není promlčen.

25. Dále vzal soud za prokázané, že v důsledku předmětného trestního stíhání, které probíhalo od 24. 10. 2011 do 3. 4. 2014, a v rámci něhož byla žalobkyně – do té doby osoba bezúhonná - dne 29. 5. 2013 nepravomocně odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem, došlo u žalobkyně k rozvoji psychického onemocnění – smíšené úzkostně depresivní poruchy u disponované osoby v zátěži. Toto psychické onemocnění vedlo až k invalidizaci žalobkyně, neboť sama posudková komise Okresní správy sociálního zabezpečení ve svém posudku o invaliditě žalobně ze dne 3. 5. 2016 dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byla tato smíšená úzkostně depresivní porucha u disponované osoby v zátěži. Dle znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem – [znalecký ústav] [anonymizováno 6 slov] [obec] ze dne 29. 11. 2021 mělo právě předmětné trestní stíhání rozhodující vliv na vzniku a vývoji této smíšené úzkostně – depresivní poruchy u žalobkyně. Tyto závěry jak posudkové komise, tak znaleckého ústavu korespondují též s výslechy všech shora uvedených svědků, kteří každý svým způsobem hodnověrně a logicky popsali dopad trestního stíhání na celkovou situaci a život žalobkyně i následných změn jejího chování, psychického stavu, poklesu výkonnosti, uzavření se do sebe, přetrvávajících pocitů křivdy, nespravedlnosti a podobně.

26. Vzhledem k tomu, že právním titulem pro odškodnění žalobkyně je shora uvedené usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 24. 10. 2011, soud, z hlediska právního posouzení uplatněného nároku, s ohledem na přechodné ustanovení § 3079 odst. 1 o. z., postupoval dle § 444 odst. 1 obč. zák. a vyhlášky č. 440/2001 Sb. Při stanovení konkrétní částky ztížení společenského uplatnění žalobkyně soud vyšel z vypracovaného znaleckého posudku soudem ustanoveného znaleckého ústavu (viz skutečnosti shora podrobně uvedené), tedy z výše 1300 bodů v rámci rozpětí 500 až 1500 bodů u položky 016 v příloze 2 k citované vyhlášce, kdy znalec [titul] [jméno] [příjmení] v rámci svého výslechu u jednání soudu dne 2. 2. 2022 srozumitelně a logicky osvětlil, jakým způsobem znalci ke stanovení této výše dospěli (viz odstavec 14. odůvodnění). Znalci shledali důvodným též zvýšení takto stanoveného základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění o 35% (z možných až 50%), s ohledem na následky škody na zdraví žalobkyně, které ji podstatně omezují v jejím uplatnění v životě, když žalobkyně trpí únavou, noční nespavostí, je nevýkonná (k datu 7. 5. 2020 již kvalifikován pokles její pracovní schopnosti o 45%), v případě výdělečné činnosti je limitována takovou prací, která vyhovuje podstatně menším nárokům na duševní schopnosti člověka (viz Posudek o invaliditě ze dne 3. 5. 2016). Oproti požadavku žalobkyně však soud neshledal důvodným takto stanovenou výši odškodnění dále navýšit dle § 7 vyhl. č. 440/2001 Sb. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2850/2006 dospěl pod body I. a II. k následujícím závěrům:„ I. Mimořádné zvýšení ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., které přísluší pouze soudu, přichází v úvahu jen ve skutečně výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy ani zvýšení bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) uvedené vyhlášky dostatečně nevyjadřuje následky, které jsou do budoucna v důsledku poškození zdraví trvale omezeny nebo ztraceny. Musí jít o zcela výjimečné případy hodné mimořádného zřetele, kdy možnosti poškozeného jsou velmi výrazně omezeny či zcela ztraceny ve srovnání s vysokou a mimořádnou úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných aktivit v době před vznikem škody. II. Ve vztahu mezi zvýšením ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. a ustanovením § 7 odst. 3 uvedené vyhlášky platí, že zatímco zvýšení ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) této vyhlášky vyjadřuje, že oproti bodovému ohodnocení škody podle přílohy č. 2 a 4 vyhlášky je třeba s ohledem na zvlášť těžké následky škody na zdraví bodové ohodnocení škody zvýšit, tak zvýšení ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 7 odst. 3 této vyhlášky je možné, jen jedná-li se o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele.“ V případě žalobkyně pak soud takový zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele neshledal. Soud současně přihlédl k tomu, že v dalším řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 18 C 354/2014 byla žalobkyni přiznána v rámci odškodnění za nemajetkovou újmu (zásahy do osobnostních sfér žalobkyně), způsobenou jí předmětným nezákonným trestním stíháním, částka 60 000 Kč.

27. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyni na náhradě škody na zdraví – ztížení společenského uplatnění částku 210 600 Kč, když 1300 bodů x 120 Kč je představováno částkou 156 000 Kč plus 54 600 Kč (za 35% navýšení této základní částky bodového ohodnocení). Soudem přiznaný úrok z prodlení v zákonné výši z této částky vychází ze skutečnosti, že žalovaná se dostala do prodlení po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty k plnění v rámci mimosoudního projednání nároku, tedy od data 30. 9. 2017 (výrok I. rozsudku). Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku). Nad rámec uvedeného soud podotýká, že z hlediska výhrad žalované k ústavnímu znaleckému posudku a předložené listině s názvem Odborný lékařský posudek znalce [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 28. 1. 2022 (který žalobkyni ani nevyšetřoval a rovněž není znalcem psychiatrem, psychologem) lze plně odkázat na odstavec 16. odůvodnění, s nímž se soud zcela ztotožňuje.

28. V souladu s ustanovením § 120 odst. 1 o. s. ř. soud zamítl další návrh žalované na doplnění dokazování vyžádáním spisů vztahujících se k exekucím [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a případně dalšími spisy z exekučních řízení vedených proti žalobkyni, a to z důvodu nadbytečnosti těchto důkazů s ohledem na další důkazy výše uvedené a shora zaujatý právní názor. Z ostatních důkazů v řízení provedených soud nezjistil skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci, a proto je v odůvodnění tohoto rozsudku podrobně nehodnotil.

29. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla ve věci úspěch, neboť posouzení nároku záviselo na úvaze soudu a na vypracovaném znaleckém posudku, soud uložil povinnost procesně neúspěšné žalované k náhradě nákladů řízení v podobě svědečného za výslech svědka [jméno] [příjmení] při jednání soudu dne 7. 12. 2020 ve výši 704 Kč (výrok III. rozsudku). Dále byla procesně neúspěšné žalované uložena povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 náklady znalečného, které v době rozhodování soudu nebyly v právní moci a které jsou představovány náklady znalečného za vypracovaný znalecký posudek a za účast znalce při jednání soudu. Výše těchto nákladů bude vyčíslena samostatným usnesením (výrok IV. rozsudku). Soud uložil procesně neúspěšné žalované povinnost k náhradě nákladů znalečného s odkazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 22 Co 361/2016, které vychází z toho, že stát je specifickým procesním subjektem, který jedná organizačními složkami a orgány státní moci (zde [stát. instituce] a Obvodní soud pro Prahu 2), a tyto jsou v zásadě v samostatném nakládání s jimi přidělenými finančními prostředky, pročež nelze pokládat prostředky vynaložené žalovanou a soudem za částky patřící do jedné pokladny. Soud se tak neztotožňuje s odlišným názorem, že obě tyto organizační složky (tj. [stát. instituce] a Obvodní soud pro Prahu 2) čerpají finanční prostředky ze stejné rozpočtové kapitoly, tudíž si podle § 66 zákona o rozpočtových pravidlech plnění vzájemně neposkytují.

30. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky má oporu v ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku a úvaze soudu. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 soud vyšel v případě tohoto nároku v podobě ztížení společenského uplatnění jakožto náhrady nemajetkové újmy z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy odměnu advokáta vypočetl z paušální tarifní hodnoty 50 000 Kč. Žalobkyni tak na náhradě nákladů řízení náleží záloha na náklady důkazu ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení v podobě účelně vynaložených úkonů právní služby ve výši 3 100 Kč za jednotlivý úkon. Konkrétně se jedná o 15,5 účelně vynaložených úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepsání žaloby, vyjádření žalobkyně ze dne 7. 9. 2018, doplnění žaloby na výzvu soudu ze dne 12. 11. 2018, účast na jednání ve dnech 22. 2. 2019, 12. 8. 2020, 14. 10. 2020, 7. 12. 2020 – 2 úkony, 20. 1. 2021, 2. 2. 2022 – 2 úkony, další porada s klientkou přesahující jednu hodinu – dne 3. 9. 2019 a dne 29. 12. 2021, vyjádření žalobkyně na výzvu soudu dne 6. 9. 2019, účast na vyhlášení rozsudku úkonu) – to je 15x 3 100 Kč plus 1 550 Kč a dále 16x režijní paušál po 300 Kč Celkem tedy náklady řízení činí 54 850 Kč.

Poučení