16 C 114/2021-150

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 3. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalobkyně a žalované] 4. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] o určení vlastnictví k nemovitostem takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem budovy bez čísla popisného nebo evidenčního, způsob využití: zemědělská stavba, stojící na pozemku p. č. st. [číslo], p. č. st. [číslo], p. č. st. [číslo] a p. č. st. [číslo] v katastrálním území Čečelice, obec Čečelice.

II. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovaným nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem stavby, budovy bez čísla popisného nebo evidenčního, způsob využití zemědělská stavba, stojící na pozemcích parc. č. st. [číslo], parc.č.st. [číslo], parc.č.st. [číslo] a parc.č.st. [číslo] v katastrálním území a obci [obec]. Návrh odůvodnila tím, že se jedná o stavby tvořící součást areálu pro zemědělskou výrobu, přičemž žalobkyně vlastnické právo k budově nabyla originárně, a to výstavbou v relativně vzdálené minulosti. Stavba není zapsána na samostatném listu vlastnictví. Žalobkyně nedisponuje listinami, které by byly nabývacím titulem, má však důkazy, které na jednu stranu nepochybně svědčí o jejím vlastnictví, ale nemají charakter listin, které by mohly sloužit jako podklad vkladu práva do katastru nemovitostí. Žalovaní jsou vlastníky pozemků, na kterých budovy stojí, přičemž odmítají žalobkyni poskytnout dostatečnou součinnost a podepsat souhlasné prohlášení, na základě kterého by mohlo být do katastru nemovitostí vloženo vlastnické právo k předmětným stavbám. Žalobkyně přitom nemá jiný právní prostředek, jak se domoci zápisu svého vlastnického práva. Ve sporu se jedná o budovu bez listu vlastnictví, kde vlastník není vůbec označen, a proto má žalobkyně za to, že nelze aplikovat § 64 a § 65 katastrálního zákona. Tento závěr podporuje i fakt, že budovy nebyly zveřejněny Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen„ ÚZSVM“) v seznamu nedostatečně identifikovaných vlastníků. Podle žalobkyně až zveřejněním takové nemovité věci může být založena pasivní věcná legitimace České republiky – ÚZSVM, a to s ohledem na potenciálně závažné následky stanovené v § 65 odst. 9 katastrálního zákona, podle něhož, pokud se nepodaří vlastníka dohledat, bude se nemovitost považovat za opuštěnou a jako taková připadne do vlastnictví státu. Zároveň zdůraznila, že stavby v žádném případě nejsou opuštěné a nedopadá na ně § 64 a 65 katastrálního zákona. S ohledem na shora uvedené má žalobkyně za to, že žalovaní jsou ve věci pasivně legitimováni, jakožto vlastníci pozemku. Katastrální, stavební ani jiný úřad není oprávněn řešit sporné otázky ohledně vlastnických práv k nemovitostem. K řešení takových otázek je povolán jedině soud v rámci řízení o určovací žalobě.

2. Prvý žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Druhý žalovaný nárok žalobkyně neuznal, a navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobkyně měla dostatečnou lhůtu v trvání cca 24 let (od roku 1990 do roku 2014) k tomu, aby své nároky legalizovala bez jeho součinnosti. Zejména poukazoval na nesolidnost žalobkyně, která s ním nijak nejednala, byl to on, kdo dával žalobkyni návrhy řešení, na které nebylo reflektováno. Pokud pak byla se žalobkyní uzavřena dohoda (ohledně jiných pozemků druhého žalovaného), žalobkyně ji neplní. Žalobkyně navíc užívá stavbu bez kolaudace.

4. Třetí žalovaná uvedla, že nárok uplatněný žalobou v plném rozsahu uznává, a že je připravena poskytnou součinnost žalobkyni pro zápis předmětné nemovitosti do katastru nemovitostí.

5. Čtvrtý žalovaný uplatněný nárok neuznal, a vznesl námitku nedostatku pasivní věcné legitimace. Uvedl, že byť je vlastníkem pozemku, na kterém budova stojí, je si vědom, že není vlastníkem budovy. Žalobkyně by však místo něj měla žalovat stát. Dle občanského zákoníku (§ 1050 odst. 2 o. z.) pokud vlastník nevykonává vlastnické právo po dobu deseti let, má se za to, že tuto věc opustil. Opuštěné nemovité věci připadají do vlastnictví státu. Desetiletá lhůta počíná běžet od [datum]. Pokud nedojde do [datum] k určení vlastníka nemovitosti, bude platit vyvratitelná domněnka, že vlastníkem je stát. Vzhledem k tomu, že tato vyvratitelná domněnka svědčí státu, je ve věci pasivně legitimován stát, nikoli třetí žalovaný. Na to pak reaguje i § 65 katastrálního zákona, podle nějž má vlastník stavby právo domáhat se určení svého vlastnického práva, pokud došlo k přechodu vlastnického práva na stát. V soudním řízení je pak pasivně legitimován stát. Jelikož se jedná o stavbu, u kterých není vlastník v katastru nemovitostí uveden, jedná se o nemovitou věc, jejíž vlastník není označen dostatečně určitě ve smyslu § 64 katastrálního zákona, a tedy pasivní věcnou legitimaci má, s ohledem na § 65 odst. 7 katastrálního zákona, stát, za něhož jedná ÚZSVM. Žalovanému nelze vytýkat, že odmítá podepsat souhlasné prohlášení, jelikož s jistotou neví, zda žalobkyně je skutečně vlastníkem stavby. Žalovaný zdůraznil, že kdyby takové prohlášení podepsal, mohl by v budoucnu nést případnou trestněprávní nebo správní odpovědnost za případné nepravdivé prohlášení.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci.

7. Ve věci bylo nesporné, že žalobkyně předložila žalovaným návrh souhlasného prohlášení vlastnického práva k předmětné stavbě nacházející se na jejich pozemcích a vyzvala je k podpisu. Souhlasné prohlášení však žalovanými, z různých důvodů, podepsáno nebylo /viz dopisy na č.l. 45 - 47, včetně podacích lístků; návrh souhlasného prohlášení na č. l. 48, 49 spisu/.

8. Čtvrtý žalovaný [celé jméno žalovaného] je na základě kupní smlouvy ze dne [datum] v katastru nemovitostí evidován jako vlastník pozemku parc. č. St. [číslo] o výměře 798 m, na kterém se nachází stavba bez čp/če, zem.stav. bez LV, v katastrálním území a obci [obec], mj. / viz kupní smlouva na č.l. 69, 70, výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví] na č. l. 22; fotomapa/ortofotografický mapový snímek na č. l. 9 a pasport staveb [obec] na č. l. 40 spisu/. Stejná stavba bez čp/če stojí i na pozemku parc. č. St. [číslo] o výměře 249 m v katastrálním území a obci [obec], u které je jako vlastník pozemku v katastru nemovitostí evidován prvý žalovaný, na pozemku parc. č. St. [číslo] o výměře 33 m v katastrálním území a obci [obec], u které je jako vlastník pozemku v katastru nemovitostí evidován druhý žalovaný a na pozemku parc. č. St. [číslo] o výměře 565 m v katastrálním území a obci [obec], u které je jako vlastník pozemku v katastru nemovitostí evidována třetí žalovaná /viz výpisy z katastru nemovitostí na č. l. 19 – 21, fotomapa/ortofotografický mapový snímek na č. l. 9 spisu/. Předmětná stavba není zapsána na listu vlastnictví v katastru nemovitostí a není tedy u ní uveden ani žádný vlastník /viz informace o stavbách na č.l. 18, výpisy z katastru nemovitostí na č. l. 19 - 22 spisu/. V roce 1953 budova na uvedených pozemcích nestála /viz fotomapa/archivní ortofotografický mapový snímek z roku 1953 na č. l. 8 spisu/. V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století měl JZD [obec] jako investor v úmyslu na pozemcích stavět. Situační plány výstavby odpovídají současnému stavu /viz situační plánek JZD [obec] na č. l. 31, geometrické plány – přílohová obálka žalobkyně, ortofotografický mapový snímek z roku 2019 na č. l. 9, dokumentace na č. l. 25 – 26 spisu/.

9. Budova bez čp/če, nacházející se na pozemcích žalovaných, byla vedena v inventáři JZD [obec] jako Granulační linka TL, uzavřená, ocelokolna. Dne [datum] bylo Okresním národním výborem v [obec] vydáno rozhodnutí o umístění stavby č.j. V [číslo] c [číslo], kterým bylo rozhodnuto o umístění novostavby ocelokolny s granulační linkou pro JZD [obec] na tehdejší parcele [číslo] jeho součástí je i situační plán o umístění stavby. Dne [datum] bylo Okresním národním výborem v [obec] na žádost JZD [obec] vydáno stavební povolení č.j. V [číslo], kterým byla povolena rekonstrukce skladové haly na objekt granulační linky na tehdejší parcele [číslo]. Investorem této stavby bylo JZD [obec]. V plánu [číslo] z listopadu 2019 je předmětná stavba zakreslena tak, že její západní část je označena jako„ sklad píce“ a východní část jako„ granulační linka“. Nejprve bylo vybudováno západní křídlo stavby (původně sklad slámy, o kterém jsou zmínky v návrhu na vydání územního rozhodnutí ze dne [datum] a v rozhodnutí o umístění stavby ze dne [datum]), následně na podkladě rozhodnutí o umístění stavby byla vybudována ocelokolna pro granulační linku tvořící východní křídlo stavby tak, že se obě části staly jedním celkem. Ke stavbě se nedochovala projektová dokumentace, ani jiné listinné materiály /zjištěno z rozhodnutí o umístění stavby na č.l. 23, 24, návrhu územního rozhodnutí na č.l. 25, stavebního povolení na č.l. 26 – 29, pasportu stavby na č. l. 40, průvodní zpráva [právnická osoba] na č. l. 40 p.v., souhrnná technická zpráva na č. l. 41 - 43, potvrzení existence stavby ze dne [datum] na č. l. 44 spisu /.

10. Žalobkyně se ke dni [datum] sloučila s Jednotným zemědělským družstvem v [obec] /zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku na žalobkyni na č. l. 10 - 16 a výpisu na Jednotné zemědělské družstvo v [obec] na č. l. 17 spisu/. Předmětná stavba byla v roce 1992 vedena v inventáři žalobkyně /viz zprávu auditora na č. l. 34 - 37, soupis na č.l. 33, přehled základních prostředků na č.l. 37 - 39 spisu/. Dle sdělení ÚZSVM ze dne [datum] jestliže jsou v katastru stavby bez listu vlastnictví a vlastník staveb tak vůbec není v katastru zapsán, protože ani v předchozích evidencích nebyly tyto stavby na vlastníka či jeho právního předchůdce zapsány, nejde o případ, na který se vztahují ustanovení § 64 odst. 1 a 2 katastrálního zákona /viz sdělení ÚZSVM ke sp. zn. 19 C 143/2021 ze dne 29. 6. 2021 na č. l. 83 spisu/.

11. Zdejší soud rozsudkem ze dne 9. 11. 2021, č. j. 19 C 143/2021 - 202, zamítl žalobu žalobkyně na určení vlastnictví k jiným, obdobným stavbám na pozemcích téhož žalovaného, [celé jméno žalovaného], z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalovaného. Nicméně po skutkové stránce prvostupňový soud uzavřel, že žalobkyně doložila, že je vlastníkem staveb řešených v daném řízení. K tomu soud prvého stupně uvedl, že právní předchůdce žalobkyně [příjmení] [jméno] na pozemcích aktivně hospodařil a za tímto účelem stavěl na pozemcích potřebné budovy, přičemž hlavní výstavba se odehrála okolo roku 1971 Krajský soud v Praze na základě shodně zjištěného skutkového stavu rozsudek soudu prvého stupně rozsudkem ze dne 12. 4. 2022, č. j. 22 Co 26/2022 - 240, změnil a určil vlastnictví žalobkyně k žalovaným stavbám. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne [datum] /rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. 11. 2021, č. j. 19 C 143/2021-202 na č. l. 90 - 95 spisu a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, č. j. 22 Co 26/2022-240 na č. l. 99 - 103 spisu/.

12. Na základě dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: žalovaní jsou v katastru nemovitostí evidováni jako vlastníci pozemků, na nichž stojí stavba bez čísla popisného nebo evidenčního, u které není v katastru nemovitostí uveden žádný vlastník. Stavba byla vystavěna přibližně v letech 1974 – 1979, investorem stavby bylo JZD [obec], resp. Jednotné zemědělské družstvo v [obec], právní předchůdce žalobkyně, které se ke dni [datum] sloučilo s žalobkyní. Přes výzvu žalobkyně účastníci společně nepodepsali souhlasné prohlášení o vlastníkovi staveb.

13. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), podle zákona [číslo] S., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák“) a dále aplikoval ustanovení zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ katastrální zákon“).

14. Dle § 132 odst. 1 obč. zák., vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem (s ohledem na přechodná ustanovení, tj. § 865 odst. 1 zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, dle kterého, není-li uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé v době od [datum] do [datum]).

15. Podle § 1045 odst. 1 o. z., věc, která nikomu nepatří, si každý může přivlastnit, nebrání-li tomu zákon nebo právo jiného na přivlastnění věci. Movitá věc, kterou vlastník opustil, protože ji nechce jako svou držet, nikomu nepatří. Dle odstavce 2 téhož ustanovení opuštěná nemovitá věc připadá do vlastnictví státu.

16. Podle § 1050 odst. 2 o. z. nevykonává-li vlastník vlastnické právo k nemovité věci po dobu deseti let, má se za to, že ji opustil.

17. Podle § 3 odst. 1 katastrálního zákona, se v katastru nemovitostí evidují a) pozemky v podobě parcel, c) budovy, kterým se číslo parcelní ani evidenční nepřiděluje, pokud nejsou součástí pozemku ani práva stavby, jsou hlavní stavbou na pozemku a nejde o drobné stavby.

18. Podle § 30 odst. 1 katastrálního zákona k zápisu údajů o nové budově musí být předložen doklad o způsobu užívání budovy a geometrický plán. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, není-li nová budova součástí pozemku ani práva stavby, zapíše se jako její vlastník osoba, která prokáže právo zřídit na pozemku tuto budovu, neprokáže-li se jinou listinou, že vlastníkem je někdo jiný.

19. Podle § 63 odst. 3 katastrálního zákona listiny sepsané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a splňující náležitosti stanovené dosavadními právními předpisy jsou vkladovými listinami, i když nesplňují náležitosti předepsané tímto nebo jiným zákonem. Chybějící náležitosti musí obsahovat návrh na vklad.

20. Podle § 64 odst. 1 katastrálního zákona v případech, kdy je třeba získat jako listinu pro zápis do katastru rozhodnutí nebo osvědčení orgánu veřejné moci a osoba dosud zapsaná v katastru jako vlastník nebo jiný oprávněný není označena dostatečně určitě, jak to vyžaduje tento zákon, a proto není možné označit ji v řízení před tímto orgánem údaji požadovanými právním předpisem, na jehož základě lze rozhodnutí nebo osvědčení orgánu veřejné moci vydat, postačí k jejímu označení v řízení před tímto orgánem i v řízení o zápisu do katastru uvedení údajů, které jsou o této osobě známé z katastru. Dle odst. 2 téhož ustanovení pokud je osoba zapsaná v katastru jako vlastník označena tak, jak je uvedeno v odstavci 1, a zápis o ní neumožňuje její dostatečnou identifikaci, Český úřad zeměměřický a katastrální předá údaje o této nemovitosti a o jejím vlastníkovi známé ze zápisů v katastru ÚZSVM.

21. Podle § 65 odst. 1 katastrálního zákona ÚZSVM převezme údaje o nemovitostech uvedených v § 64 odst. 2 a známé údaje o jejím vlastníkovi a vede jejich evidenci. Tuto evidenci včetně známých údajů o zapsaném vlastníkovi zveřejní na svých internetových stránkách způsobem umožňujícím dálkový přístup. Zároveň tyto údaje předá obecnímu úřadu obce, na jejímž území se nemovitost nachází. Podle odstavce 2 téhož ustanovení obecní úřad zveřejní převzaté údaje podle odstavce 1 na úřední desce. Podle třetího odstavce téhož ustanovení součástí zveřejnění podle odstavců 1 a 2 je i výzva, aby se vlastník přihlásil ke svému vlastnictví uvedené nemovitosti u ÚZSVM. Ve výzvě se uvede poučení o důsledcích, které nastanou, pokud se vlastník nepřihlásí ve lhůtě, stanovené jiným právním předpisem pro to, aby nemovitost byla považována za opuštěnou. Podle odstavce čtvrtého ÚZSVM v součinnosti s obecním úřadem provede zároveň šetření k dohledání vlastníka v dostupných evidencích, zejména v matrice a v základních registrech, v agendovém informačním systému evidence obyvatel a v agendovém informačním systému cizinců. Obecní úřad přitom jedná v přenesené působnosti. Podle § 65 odst. 5 katastrálního zákona zjistí-li ÚZSVM postupem podle odstavce 4 osobu vlastníka nemovitosti, písemně vyzve tuto osobu, aby předložila listiny dokládající její vlastnictví příslušnému katastrálnímu úřadu nebo uplatnila svá vlastnická práva v občanskoprávním řízení. Podle odstavce šest téhož ustanovení přihlásí-li se ÚZSVM osoba, která tvrdí, že je vlastníkem nemovitosti uvedené v odstavci 1, ÚZSVM ji písemně vyzve, aby listiny dokládající její vlastnictví předložila katastrálnímu úřadu nebo uplatnila svá vlastnická práva v občanskoprávním řízení. Podle § 65 odst. 7 katastrálního zákona stát v soudním řízení podle odstavců 5 a 6 vystupuje jako žalovaný. V řízeních před soudy v těchto případech jedná ÚZSVM. Podle § 65 odst. 8 katastrálního zákona zjistí-li ÚZSVM postupem podle odstavce 4, že zapsaný vlastník nežije, podá podnět k zahájení řízení o pozůstalosti soudu příslušnému k řízení o pozůstalosti podle jiného zákona a předá mu zjištěné informace o zapsaném vlastníkovi a o jeho nemovitosti; není-li známo jeho bydliště, podá podnět u soudu, v jehož obvodu se dotčená nemovitost nalézá. Podle § 65 odst. 9 katastrálního zákona nepodaří-li se vlastníka zjistit a uplyne-li marně lhůta, po jejímž uplynutí se podle jiného právního předpisu má za to, že nemovitost je opuštěná, pohlíží se na ni jako na opuštěnou; další postup se řídí právními předpisy upravujícími hospodaření s majetkem státu.

22. Podle § 66 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí, v případech, kdy zákon stanoví, že právo zapisované do katastru vzniká, mění se nebo zaniká na základě určité právní skutečnosti nezávisle na zápisu do katastru, anebo se promlčuje, ale nestanoví listinu, na jejímž základě se tato změna zapíše do katastru, ani listinu, která tuto změnu potvrzuje, nebo listinu, na jejímž základě k takové změně dochází, případně pro tuto listinu nestanoví náležitosti potřebné pro zápis do katastru, lze provést zápis do katastru na základě souhlasného prohlášení o vzniku, změně nebo zániku práva učiněného osobou, jejíž právo zapsané dosud v katastru zaniklo nebo se omezilo, a osobou, jejíž právo vzniklo nebo se rozšířilo.

23. Soud se s ohledem na typ řízení (žaloba na určení) zabýval nejprve tím, zda má žalobkyně na žalobě naléhavý právní zájem a zároveň zda jsou žalovaní v řízení pasivně věcně legitimovaní.

24. Jak uvedl Krajský soud v Praze v bodech 26. až 35. odůvodnění rozsudku ze dne 12. 4. 2022 sp. zn. 22 Co 26/2022 - 240 ….“ Podle ustanovení § 63 odst. 4 katastrálního zákona zápisy do katastru na základě listin doručených katastrálnímu úřadu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Z tohoto ustanovení vyplývá, že pokud návrh na vklad vlastnického práva bude podán v době účinnosti katastrálního zákona z roku 2013, který nabyl účinnosti dne [datum], katastrální úřad bude muset při zápisu nové stavby postupovat v souladu s tímto právním předpisem, tedy zkoumat splnění podmínek pro vklad práva podle nové právní úpravy. Ustanovení § 63 odst. 3 katastrálního zákona, na které poukazoval žalovaný, se týká jiné situace, a to posuzování listin sepsaných či uzavřených do [datum], avšak ke vkladu předložených po [datum], pro niž platí, že náležitosti takových listin se posuzují dle dosavadních právních předpisů s tím, že chybějící náležitosti musí obsahovat návrh na vklad. Zatímco tedy ustanovení § 63 odst. 3 katastrálního zákona se týká obsahových náležitostí vkladových listin, ustanovení § 63 odst. 4 katastrálního zákona se týká otázky, podle které právní úpravy proběhne řízení ve věci povolení vkladu práva do katastru nemovitostí. Z uvedeného tak vyplývá, že pro zápis vlastnického práva k předmětným stavbám musí být splněny podmínky, které upravuje aktuální katastrální zákon. Podle ustanovení § 30 katastrálního zákona k zápisu údajů o nové budově musí být předložen doklad o způsobu užívání budovy a geometrický plán (odstavec 1). Není-li nová budova součástí pozemku ani práva stavby, zapíše se jako její vlastník osoba, která prokáže právo zřídit na pozemku tuto stavbu, neprokáže-li se jinou listinou, že vlastníkem je někdo jiný (odstavec 2). Dané ustanovení upravuje podmínky pro zápis nových staveb do katastru nemovitostí. Je-li budova součástí pozemku, zápis budovy bude proveden jako zápis jiných údajů v souboru popisných informací a rovněž v souboru geodetických informací (§ 28 a násl. katastrálního zákona). Takto v minulosti postupoval i žalovaný. Není-li budova součástí pozemku, pak je nutné vyvolat vkladové řízení a doložit a provést zápis vlastnického práva k budově na cizím pozemku. Dle komentářové literatury (obsažené v systému ASPI) v odstavci 1 ustanovení jsou vymezeny zákonné podklady pro zápis nové budovy do katastru, a to jakékoliv, ať již jde o stavbu samostatnou nebo která je součástí pozemku. Pojem„ nová“ budova se rozumí jakákoliv existující budova dosud v katastru neevidovaná, nikoliv pouze nově postavená. Katastrálnímu úřadu musí být předložen geometrický plán (technický podklad pro zakreslení obvodu budovy do katastrální mapy) a doklad o způsobu užívání budovy. Tím je mimo jiné i úředně ověřená částečná kopie zjednodušené dokumentace stavby (pasport stavby) ověřená stavebním úřadem dle § 125 stavebního zákona, kterou žalobkyně k jednotlivým stavbám disponuje, s výjimkou stavby na pozemku parc. č. st. [číslo], k níž se zachovalo rozhodnutí o povolení užívání. Odstavec 2 se týká jen stavby jakožto samostatné věci a řeší otázku, kdo bude zapsán jako její vlastník do katastru nemovitostí. Jako vlastník se zapíše osoba, která prokáže právo zřídit na pozemku tuto budovu, pokud se jinou listinou neprokáže, že vlastníkem je někdo jiný. Příslušná osoba tak musí předložit vkladovou listinu, ze které bude zřejmé buď právo vlastníka zřídit na pozemku stavbu, nebo která jinak (přímo) bude prokazovat vlastnické právo k dotčené budově. Typickým a často využívaným titulem pro zápis vlastnického práva ke stavbě je nájemní smlouva, obecně se však může jednat o jinou, i zvlášť neupravenou smlouvu uzavřenou mezi vlastníkem stavby a vlastníkem pozemku, pokud z ní vyplývá vůle vlastníka pozemku, aby na jeho pozemku byla vlastníkem stavby zřízena stavba. Vkladovou listinou může být i souhlasné prohlášení vlastníka pozemku a vlastníka stavby s náležitostmi podle § 66 odst. 2 katastrální vyhlášky, a to například vzniklo-li vlastníkovi stavby právo zřídit stavbu na základě smlouvy uzavřené před [datum] pouze ústně apod. Listinou přímo prokazující vlastnictví stavby může být např. rozhodnutí soudu o určení vlastnictví nebo usnesení o dědictví, smlouva o dílo apod. Demonstrativní výčet listin, které mohou být vkladovou listinou, tedy podkladem pro zápis vlastnického práva ke stavbě, je uveden v bodu [číslo] Návodu pro správu katastru nemovitostí ze dne [datum], čj. ČÚZK [číslo], ve znění dodatku [číslo] ze dne 27. 7. 2017, č. j. Č [číslo] (dále jen„ Návod pro správu katastru nemovitostí“), který, jak bylo uvedeno shora, dělí tyto listiny na ty, které přímo prokazují vlastnické právo ke stavbě a na listiny prokazující právo vlastníka stavby zřídit na pozemku tuto stavbu – listina o právu postavit stavbu – souhlas vlastníka pozemku (kód 203), kam je zařazeno i souhlasné prohlášení vlastníka stavby a vlastníka pozemku mající náležitosti podle § 66 odst. 2 katastrální vyhlášky (bod [číslo] bc) Návodu pro správu katastru nemovitostí). Shodná úprava platila v podstatě i za účinnosti zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů (§ 5 odst. 6) a předchozí katastrální vyhlášky č. 27/2006 Sb. (§ 39 odst. 6). Dle ustanovení § 39 odst. 6 vyhlášky č. 27/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, totiž listinou, na základě které se zapisuje vlastnické právo k nové stavbě v případě, že vlastníkem stavby není vlastník pozemku, je i listina, na základě které měl stavebník právo stavbu postavit se souhlasem vlastníka pozemku. V poměrech dané věci to znamená, že pokud žalobkyně nedisponuje listinou přímo prokazující její vlastnictví, pak potřebuje k zápisu svého vlastnického práva ke stavbám do katastru nemovitostí prokázat existenci práva zřídit na pozemcích předmětné stavby a jelikož s ohledem na datum výstavby žalobkyně nedisponuje žádnými listinami toto právo prokazující, je zřejmé, že k zápisu svého vlastnického práva do katastru nemovitostí potřebuje součinnost žalovaného jako vlastníka pozemků, na nichž jsou stavby postaveny, v podobě souhlasného prohlášení či potvrzení o skutečnostech, které ve vztahu k budovám nastaly před [datum] Tomu pak odpovídá i sdělení ředitelky Katastrálního pracoviště v [obec] o tom, že je to právě souhlasné prohlášení vlastníka staveb a vlastníka pozemků, které bude pro zápis daných staveb potřebovat. Pokud tedy žalovaný odmítá poskytnout žalobkyni součinnost potřebnou pro zápis staveb do katastru nemovitostí v podobě souhlasného prohlášení, pak nepochybně má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 o. s. ř.), tedy na opatření listiny (soudního rozhodnutí o určení jejího vlastnického práva), na základě níž bude moci zápis vlastnického práva uskutečnit ve smyslu ustanovení § 30 katastrálního zákona, aniž by musela prokazovat své právo zřídit na pozemcích dané stavby (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3703/2017). V případě nemožnosti domoci se zápisu by se stalo postavení nejen žalobkyně nejistým, existovala by nejistota i ohledně vlastnických vztahů ke stavbám z pohledu vzájemného předkupního práva dle § 3056 o. z. nebo z pohledu principu materiální publicity zápisů ve veřejném seznamu vůbec. V důsledku právní úpravy obsahující postup v případě zápisu nové budovy do katastru nemovitostí (§ 30 katastrálního zákona) je to žalovaný, který je ve sporu pasivně legitimován, pokud odmítá žalobkyni poskytnout součinnost potřebnou pro zápis jejího vlastnického práva k novým budovám do katastru nemovitostí za situace, kdy žalobkyně nedisponuje listinou prokazující její právo či právo jejího právního předchůdce dané budovy na pozemcích žalovaného či jeho právního předchůdce zřídit. Předmětná právní úprava vychází z toho, že je to primárně vlastník pozemků, do jehož právní sféry je zasahováno zápisem staveb v cizím vlastnictví. Ze shora uvedeného je zřejmé, že odvolací soud má za to, že ustanovení § 64 a § 65 katastrálního zákona se na souzený případ nevztahují. Z důvodové zprávy plyne, že tato ustanovení mají vazbu na právní institut opuštění nemovité věci (§ 65 odst. 3 nebo odst. 9 katastrálního zákona). Ustanovení § 1050 odst. 2 o. z. upravuje vyvratitelnou domněnku, že pokud skutečným vlastníkem není vlastnické právo k nemovitosti po zákonem stanovenou dobu 10 let vykonáváno, má se za to že ji opustil a podle ustanovení § 1045 odst. 2 o. z. taková věc připadá státu. U nemovitostí zapisovaných do katastru nemovitostí pak musí být novému vlastníkovi umožněno, aby se domohl uvedení stavu zápisu do souladu s nově vzniklým právním stavem. K tomu jsou dle důvodné zprávy určena právě ustanovení § 64 a § 65 katastrálního zákona, která mají charakter evidenční, tj. stanoví pouze, co se zapisuje do katastru a jakým způsobem, nemůže však nijak měnit hmotněprávní úpravu ohledně vzniku a zániku věcných práv. Dle odvolacího soudu není rozhodující, zda vlastník nemovitosti není v katastru zapsán či zda je nedohledatelný z důvodu nedostatečné identifikace (to je pouze jedna z indicií, která může směřovat k závěru o absenci výkonu vlastnického práva), významné je, že současně jsou naplněny předpoklady pro to, aby věc byla považována za opuštěnou dle § 1050 odst. 2 o. z., tedy že není vykonáváno vlastnické právo (dlouhodobě se k nemovitosti nikdo nehlásí, neplatí z ní daně, nepečuje o ni apod.). Dle důvodné zprávy tak ustanovení § 65 katastrálního zákona představuje řešení, jak prokázat opuštění takové nemovitosti a dosáhnout zápisu vlastnického práva pro stát. To, že ze zápisu v katastru nelze zjistit, kdo je vlastníkem, i kdyby tento stav trval 10 let, nebude automaticky znamenat, že jsou splněny předpoklady § 1050 odst. 2 o. z. [příjmení] totiž může existovat a může své vlastnické právo vykonávat, i když není zapsán v katastru nemovitostí.” (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, č. j. 22 Co 26/2022-240 na č. l. 99 - 103 spisu).

25. Na základě shora uvedeného soud určil vlastnictví žalobkyně ke stavbě uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Lze totiž shrnout, že pokud žalobkyně nedisponuje listinou přímo prokazující její vlastnictví ke stavbě, pak potřebuje k zápisu svého vlastnického práva ke stavbě do katastru nemovitostí prokázat existenci práva zřídit na pozemcích předmětnou stavbu. Jelikož však s ohledem na datum výstavby žalobkyně nedisponuje žádnými listinami toto právo prokazující, je zřejmé, že k zápisu svého vlastnického práva do katastru nemovitostí potřebuje součinnost žalovaných jako vlastníků pozemků, na nichž je stavba postavena, v podobě souhlasného prohlášení či potvrzení o skutečnostech, které ve vztahu k budovám nastaly před [datum]. V daném případě pak rovněž nebylo možné postupovat dle § 63 odst. 3 katastrálního zákona, neboť toto ustanovení se týkalo jiné situace, a to posuzování listin sepsaných či uzavřených do [datum], avšak ke vkladu předložených po [datum], kde platí, že náležitosti takových listin se posuzují dle dosavadních právních předpisů s tím, že chybějící náležitosti musí obsahovat návrh na vklad. Zatímco tedy § 63 odst. 3 katastrálního zákona se týká obsahových náležitostí vkladových listin, § 63 odst. 4 katastrálního zákona se týká otázky, podle které právní úpravy proběhne řízení ve věci povolení vkladu práva do katastru nemovitostí. Z uvedeného tak plyne, že pro zápis vlastnického práva k předmětné stavbě musí být splněny podmínky, které upravuje aktuální katastrální zákon, tj. § 30 katastrálního zákona.

26. Pokud tedy žalovaní neposkytli žalobkyni součinnost potřebnou pro zápis stavby do katastru nemovitostí v podobě souhlasného prohlášení, pak má nepochybně žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 o. s. ř.), tedy na opatření listiny (soudního rozhodnutí o určení jejího vlastnického práva), na základě níž bude moci zápis vlastnického práva uskutečnit ve smyslu § 30 katastrálního zákona, aniž by musela prokazovat své právo zřídit na pozemcích dané stavby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3703/2017). V případě nemožnosti domoci se zápisu by se stalo postavení nejen žalobkyně nejistým, ale existovala by i nejistota ohledně vlastnických vztahů ke stavbám z pohledu vzájemného předkupního práva dle § 3056 o. z. nebo z pohledu principu materiální publicity zápisů ve veřejném seznamu vůbec. Soud proto shledal naléhavý právní zájem žalobkyně na daném určení.

27. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně se svého práva nemohla domoci ani postupem dle § 64 a § 65 katastrálního zákona, neboť tato ustanovení se na souzený případ nevztahují (viz v podrobnostech odůvodnění bodu 25. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, č. j. 22 Co 26/2022 - 240).

28. Soud rovněž uzavřel, že je na místě deklarovat vlastnictví žalobkyně k předmětné stavbě, neboť bylo v řízení provedeným dokazováním prokázáno, že vlastnictví právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo originárním způsobem, a to zhotovením nové věci ve smyslu § 132 odst. 1 obč. zák. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž byla investorem stavby, tj. osobou, která měla úmysl stavbu pro sebe vybudovat. Na žalobkyni vlastnictví přešlo v důsledku univerzální sukcese, sloučením právní předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní.

29. Na základě shora uvedeného soud určil vlastnictví žalobkyně ke stavbě uvedené ve výroku I tohoto rozsudku. Lze totiž shrnout, že pokud žalobkyně nedisponuje listinou přímo prokazující její vlastnictví ke stavbě, pak potřebuje k zápisu svého vlastnického práva ke stavbě do katastru nemovitostí prokázat existenci práva zřídit na pozemcích předmětnou stavbu. Jelikož však s ohledem na datum výstavby žalobkyně nemá po ruce žádné listiny toto právo prokazující, je zřejmé, že se k zápisu svého vlastnického práva do katastru nemovitostí neobejde bez součinnosti žalovaných jako vlastníků pozemků, na nichž je stavba postavena, v podobě souhlasného prohlášení či potvrzení o skutečnostech, které ve vztahu k budově nastaly před [datum]. V daném případě pak rovněž nebylo možné postupovat dle § 63 odst. 3 katastrálního zákona, neboť toto ustanovení se týkalo jiné situace, a to posuzování listin sepsaných či uzavřených do [datum], avšak ke vkladu předložených po [datum], kde platí, že náležitosti takových listin se posuzují dle dosavadních právních předpisů s tím, že chybějící náležitosti musí obsahovat návrh na vklad. Zatímco tedy § 63 odst. 3 katastrálního zákona se týká obsahových náležitostí vkladových listin, § 63 odst. 4 katastrálního zákona se týká otázky, podle které právní úpravy proběhne řízení ve věci povolení vkladu práva do katastru nemovitostí. Z uvedeného tak plyne, že pro zápis vlastnického práva k předmětné stavbě musí být splněny podmínky, které upravuje aktuální katastrální zákon, tj. § 30 katastrálního zákona.

30. Pokud tedy (někteří) žalovaní neposkytli žalobkyni součinnost potřebnou pro zápis stavby do katastru nemovitostí v podobě souhlasného prohlášení, pak má nepochybně žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 o. s. ř.), tedy na opatření listiny (soudního rozhodnutí o určení jejího vlastnického práva), na základě níž bude moci zápis vlastnického práva uskutečnit ve smyslu § 30 katastrálního zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3703/2017). V případě nemožnosti domoci se zápisu by se stalo postavení nejen žalobkyně nejistým, ale existovala by i nejistota ohledně vlastnických vztahů ke stavbám z pohledu vzájemného předkupního práva dle § 3056 o. z. nebo z pohledu principu materiální publicity zápisů ve veřejném seznamu vůbec. Soud proto shledal naléhavý právní zájem žalobkyně na daném určení. Na závěru soudu v tomto směru nemůže ničeho zvrátit ani námitka druhého žalovaného, že žalobkyně měla dostatečný časový prostor domoci se svého nároku dříve, bez součinnosti žalovaných. Tato skutečnost se však mj. projevila v rozhodnutí soudu ohledně náhrady nákladů řízení (viz bod 36 rozsudku).

31. Soud se v souzené věci neztotožnil s námitkou čtvrtého žalovaného ohledně nedostatku pasivní legitimace ve sporu. Žalobkyně nedisponuje listinou, na základě které by mohlo dojít k zápisu vlastnictví do katastru nemovitostí. Žalovaní buď striktně odmítají, nebo dosud žalobkyni součinnost potřebnou pro zápis jejího vlastnického práva k „ nové“ budově do katastru nemovitostí (vytvoření souhlasného prohlášení, tedy takové listiny, na základě níž by zápis do katastru nemovitostí mohl být proveden) neposkytli. Citovaná právní úprava vychází z toho, že je to primárně vlastník pozemku, do jehož právní sféry je zasahováno zápisem stavby v cizím vlastnictví, resp. pakliže by nebyl rozdíl mezi vlastníkem stavby a pozemku, stala by se stavba s ohledem na přechodné ustanovení § 3054 o. z., součástí pozemku. Neexistuje-li jiná osoba, vůči níž by žalobkyně„ nové“ budovy mohla podat určovací žalobu (k otázce pasivní legitimace viz dále), musí takovou osobou být nutně vlastník pozemku, neboť občanský zákoník obecně předpokládá, že stavba je součástí pozemku, tedy že vlastník pozemku je zároveň i vlastníkem stavby. Z toho důvodu je to právě vlastník pozemku, kdo poskytuje žalobkyni součinnost při vytvoření společného prohlášení jakožto listiny, na základě které lze povést vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, a v případě, že tak neučiní, je pak tím subjektem, vůči němuž nutně musí žaloba na určení vlastnického práva směřovat. Žalovaní jako vlastníci pozemků, na nichž se stavba nachází, pak v řízení nutně vystupují ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř. jako nerozluční společníci na straně žalované, neboť rozsudek se musí vztahovat na všechny účastníky.

32. V tomto ohledu je tedy také bez významu, že se třetí žalovaná nebránila součinnost poskytnout, neboť pouze na základě její součinnosti by žalobkyně nemohla být v katastru nemovitostí evidována jako vlastník celé stavby.

33. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně se svého práva nemohla domoci ani postupem dle § 64 a § 65 katastrálního zákona, neboť tato ustanovení se na souzený případ nevztahují (viz v podrobnostech odůvodnění bodu 25. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, č. j. 22 Co 26/2022 - 240).

34. Soud rovněž uzavřel, že je na místě deklarovat vlastnictví žalobkyně k předmětné stavbě, neboť bylo v řízení provedeným dokazováním prokázáno, že vlastnictví právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo originárním způsobem, a to zhotovením nové věci ve smyslu § 132 odst. 1 obč. zák. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž byla investorem stavby, tj. osobou, která měla úmysl stavbu pro sebe vybudovat. Na žalobkyni vlastnictví přešlo v důsledku univerzální sukcese, sloučením právní předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní.

35. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem, tj. mezi žalobkyní a všemi žalovanými (výrok II tohoto rozsudku) rozhodl soud postupem podle § 150 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení, na kterou by jinak měla nárok, neboť byla ve sporu úspěšná. U zdejšího soudu podala žalobkyně, proti různým žalovaným, celkem pět skutkově obdobných žalob. Řízení jsou vedena pod sp. zn. 15 C 115/2021, 16 C 114/2021, 17 C 144/2021 a 19 C 143/2021. Ve věci sp. zn. 19 C 143/2021 již sice bylo pravomocně rozhodnuto odvolacím soudem, nicméně nyní probíhá dovolací řízení (spis se od [datum] nachází u Nejvyššího soudu). K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 11. 2022 č. j. 24 Co 291/2022-133 změnil usnesení podepsaného soudu ze dne 19. 8. 2022, č. j. 16 C 114/2021-111, o přerušení řízení do rozhodnutí dovolacího soudu ve věci 19 C 143/2021 tak, že se řízení nepřerušuje. Žalovaným tak přes jejich postoj, kdy nesporují vlastnictví žalobkyně ke stavbě, ale de facto jen způsob jeho„ legalizace“, tj. zapsání do katastru nemovitostí, nezbývá, než být účastníkem několika soudních řízení. Žalovaní nijak nezapříčinili podání žaloby v souzené věci a sami nebrojili proti jejímu případnému přerušení do rozhodnutí dovolacího soudu ve věci sp. zn. 19 C 143/2021. Soud se přiklonil k názoru některých žalovaných, že v tomto řízení tudíž nelze zcela jednoznačně stanovit kritérium úspěchu a neúspěchu řízení předvídané ustanovením § 142 o. s. ř. Za této situace soud dospěl k závěru, že jsou proto dány důvody hodné zvláštního zřetele mající původ v povaze věci, a tudíž přiznání náhrady nákladů úspěšné žalobkyni neshledal spravedlivým. Vzal přitom v potaz dobu více jak 40 let, kdy žalobkyně řádný zápis svých staveb v katastru nemovitostí vůbec neřešila a reflektoval dále skutečnost, že nedisponuje-li žalobkyně aktuálně listinami, na základě kterých by mohla podat návrh na vklad do katastru přímo bez nutné součinnosti žalovaných, nemůže to být k tíži žalovaných, ale pouze žalobkyně.

Poučení