22 Co 26/2022- 240

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeš a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. ve věci žalobkyně: ; [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti; žalovanému: ; [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] o určení vlastnictví k nemovitostem o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. 11. 2021, č. j. 19 C 143/2021 – 202 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se určuje, že žalobkyně je vlastníkem budovy bez čísla popisného nebo evidenčního, způsob využití zemědělská stavba, stojící na pozemku parc. č. st. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], budovy bez čísla popisného nebo evidenčního, způsob využití objekt občanské vybavenosti, stojící na pozemku parc. č. st. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], budovy bez čísla popisného nebo evidenčního, způsob využití zemědělská stavba, stojící na pozemku parc. č. st. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], budovy bez čísla popisného nebo evidenčního, způsob využití zemědělská stavba, stojící na pozemku parc. č. st. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], budovy bez čísla popisného nebo evidenčního, způsob využití stavba technického vybavení, stojící na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v katastrálním území a obci [obec], budovy bez čísla popisného nebo evidenčního, způsob využití jiná stavba, stojící na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v katastrálním území a obci [obec].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 21 456 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 17 342 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastníkem ve výroku označených budov a ve výroku II. rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 24 265,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Neztotožňuje se s názorem, že by v řízení měl být pasivně legitimován stát, za nějž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen„ ÚZSVM“) na základě § 64 a § 65 zákona č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ katastrálního zákon“). Má za to, že podmínky těchto zákonných ustanovení splněny nebyly. Zejména odkázal na ustanovení § 65 odst. 1 a 7 katastrálního zákona, podle něhož pasivní legitimace státu je vázána na naplnění hypotézy, že jde o řízení o určení vlastnictví k nemovitostem uvedeným v odstavci 1, tedy k těm, které katastr nemovitostí jako nedostatečně identifikované nahlásil ÚZSVM, který je zveřejnil v příslušné evidenci. Není přípustné, aby tato pasivní legitimace státu byla rozšiřována i na případy, u nichž zákonem vymezené předpoklady nejsou. Nelze ztrácet ze zřetele, že tato pasivní legitimace nemá podklad v hmotném právu, nýbrž jen v tom, že ji pro určitý speciální případ pro procesní účely přiznává zákon a jako takovou ji nelze rozšiřovat i na další případy. Zveřejnění údajů o nemovitosti je významné pro to, aby vlastník měl možnost se kvalifikovaně dozvědět, že na jeho nemovitost může dopadat postup dle § 64 a § 65 katastrálního zákona, který v případě absence jeho obrany v zákonné lhůtě vyústí ve vklad vlastnického práva státu. To je i důvod, proč zákon požaduje, aby informace o této skutečnosti byla předána ÚZSVM ke zveřejnění a do katastru nemovitostí se zapisuje poznámka podle § 23 odst. 2 písm. g) katastrálního zákona. Takovýto postup však nepřichází v úvahu u posuzovaných staveb. Stát k nim žádný vztah nemá, nejde o nemovitosti, u nichž by šlo konstruovat domněnku opuštěnosti, a proto nelze ani dovodit pasivní legitimaci státu. Tento závěr vyplývá i ze sdělení samotného ÚZSVM ze dne [datum]. Ačkoliv si žalovaný jako vlastník pozemků, na nichž stavby stojí, ke stavbám vlastnické právo neosobuje, postavení žalobkyně jako vlastníka staveb zpochybňuje, přičemž žalobkyně nemůže zápisu staveb do katastru nemovitostí dosáhnout jinak, neboť nedisponuje listinou, která je způsobilá pro povolení vkladu vlastnického práva. Dokazování vlastnického práva v širším rozsahu a jinými důkazními prostředky před katastrálním úřadem (na rozdíl od soudu) prováděno být nemůže. Aktuálně se v občanském právu uplatňuje superficiální zásada, podle níž se na stavby nahlíží jako na součást pozemků, pokud není prokázáno jinak. V tom se právní sféra vlastníka pozemků a skutečného vlastníka staveb prolíná. Z toho vychází i katastrální zákon, když v § 30 odst. 2 je zakotveno, že není-li nová budova součástí pozemku ani práva stavby, zapíše se jako její vlastník osoba, která prokáže právo zřídit na pozemku tuto budovu, neprokáže-li se jinou listinou, že vlastníkem je někdo jiný. Podle dřívější úpravy pak platilo, že se jako vlastník nově evidované stavby do katastru zapisuje vlastník pozemku, na kterém je stavba postavena, pokud není listinou prokázáno, že vlastníkem stavby je jiná osoba. Za situace, kdy není k dispozici jiná listina splňující náležitosti vkladové listiny, je nezbytné, aby skutečnost, že vlastníkem stavby je osoba odlišná od vlastníka pozemku, byla katastrálnímu úřadu doložena souhlasným prohlášením vlastníka stavby a právě vlastníka pozemku dle § 66 odst. 1 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ katastrální vyhláška“). Je totiž nezbytné, aby současně s evidencí stavby bylo postaveno najisto, zda stavba představuje součást pozemku, nebo zda jde o samostatnou věc ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku. Pokud by došlo k zápisu ve prospěch žalobkyně, došlo by tím k omezení vlastnického práva vlastníka pozemku v podobě zápisu stavby v cizím vlastnictví na jeho pozemku. O správnosti tohoto závěru svědčí i článek [číslo] písm. bc) v návodu pro správu katastru nemovitostí řešící otázku, jaká listina může být podkladem pro zápis vlastnického práva ke stavbě, přičemž souhlasné prohlášení vlastníka stavby a vlastníka pozemku je pod takovou listinu podřazeno. Vlastnické právo ke stavbě by si tak mohl nechat zapsat žalovaný, neboť on jako vlastník pozemku je schopen katastru předložit listinu prokazující právo na pozemku zřídit stavbu spočívající v prostém souhlasu vlastníka pozemku (kód 203). [příjmení] pozemku na základě souhlasného prohlášení dává najevo, že sám vlastníkem stavby na svém pozemku není, resp. že tato stavba není součástí jeho pozemku. Pokud žalovaný odmítne takové souhlasné prohlášení podepsat, žalobkyně nemá k dispozici žádný právní prostředek, jak zápisu svého vlastnického práva dosáhnout, než podat vůči žalovanému určovací žalobu. Vztah mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby má s ohledem na superficiální zásadu zcela odlišný charakter od vztahu mezi vlastníky sousedních pozemků, jejichž právní sféra se nemusí nutně protínat. Okruh legitimovaných subjektů v řízení o určení vlastnického práva nelze zužovat na ty, kteří mezi sebou vedou o vlastnictví přímý spor, když dle soudní praxe věcnou legitimaci k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Pokud by žalobkyně neměla právo domáhat se určení svého vlastnického práva za účelem zápisu do katastru nemovitostí prostřednictvím určovací žaloby, šlo by o případ odepření spravedlnosti. Navíc stav, kdy v katastru nemovitostí je evidována stavba, která však není zapsána na žádném listu vlastnictví, je situací, která neodpovídá právním předpisům a s níž právo nepočítá. Tento stav by v rámci zásady právní jistoty měl být odstraněn. Není myslitelné, aby právo nedisponovalo žádným mechanismem, jak uvedenou situaci řešit, přičemž nástroj upravený v § 65 odst. 7 katastrálního zákona, ani řízení o povolení vkladu před katastrem nemovitostí, takovým prostředkem není. Žalobkyni tak nezbývá nic jiného, než se obrátit se svým požadavkem na soud. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

3. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Zopakoval, že ustanovení § 64 a § 65 katastrálního zákona dopadá i na nemovitosti, u nichž není vlastník v katastru nemovitostí zapsán s tím, že tento výklad zastává samotný ÚZSVM, jak vyplývá z jeho webových stránek. Neuvedení takové nemovitosti v seznamu či absence výzvy ze strany ÚZSVM není relevantní a pokud by došlo k pochybení ze strany příslušných orgánů, nelze z něj dovozovat, že v takovém případě je pasivně legitimován vlastník pozemku. Žalovaný není jako vlastník předmětných staveb uveden v katastru nemovitostí. Ustanovení § 5 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, stanoví podmínky zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí, avšak není svébytnou klausulí, která by zakotvovala superficiální zásadu ve vztahu k ostatním právním odvětvím. To, že žalovaný odepřel podepsat souhlasné prohlášení o vlastnictví, neznamená, že zpochybňuje vlastnické právo žalobkyně. Žalovanému nesvědčí žádná právní povinnost takové prohlášení podepsat. Žalobkyně nesprávně vykládá metodiku katastrálního úřadu, která hovoří o nových stavbách, z čehož vyplývá, že se jedná o nově zřízené stavby po účinnosti o. z. Pro zápis vlastnického práva by dle přechodného ustanovení § 63 odst. 3 katastrálního zákona mělo stačit předložení týchž podkladů, který by v roce vzniku stavby odůvodňovaly zápis do katastrální evidence. Navíc je otázkou, zda je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na podané určovací žalobě za situace, kdy se nepokusila zapsat své vlastnické právo ke stavbám vůči příslušnému katastrálnímu úřadu, případně se bránit proti rozhodnutí katastrálního úřadu žalobou podle 5. části o. s. ř..

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v plném rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. Všechny následně uvedené nemovité věci se nachází v k. ú. a obci [obec].

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně podala proti žalovanému žalobu na určení, že je vlastníkem shora popsaných staveb. Vlastnické právo k nim nabyla originárně výstavbou ve vzdálené minulosti. Bez součinnosti žalovaného, který je vlastníkem pozemků pod těmito stavbami, však nemůže dosáhnout zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí, čímž je dán její naléhavý právní zájem na podání této žaloby. Žalovaný odmítá podepsat souhlasné prohlášení ve smyslu ustanovení § 66 odst. 1 písm. a) katastrální vyhlášky.

7. Žalovaný si nečinil nárok na vlastnictví k předmětným stavbám. Měl za to, že ve věci měl být pasivně legitimován stát ve smyslu ustanovení § 64 a § 65 katastrálního zákona, neboť nedostatečně identifikovatelného vlastníka má nemovitost v případě, že nemá v katastru nemovitostí zapsaného žádného vlastníka nebo vlastníka zapsaného sice má, ale zápis neumožňuje jeho dostatečnou identifikaci. Nelze mu přičítat k tíži, že nepodepsal souhlasné prohlášení o skutečnosti, která mu není s jistotou známa.

8. ÚZSVM v podání ze dne [datum] sdělil, že jestliže v katastru nemovitostí jsou stavby bez listu vlastnictví a vlastník staveb tak vůbec v katastru zapsán nebyl, neboť ani v předchozích evidencích nebyly tyto stavby na vlastníka či jeho právního předchůdce zapsány, nejde o případ, který by podléhal režimu § 64 odst. 1 a 2 katastrálního zákona.

9. Soud prvního stupně ve věci provedl dokazování listinami. Žalovaný je vlastníkem pozemků parc. č. st. [číslo], st. [číslo], st. [číslo], st. [číslo], st. [anonymizováno] a st. [anonymizováno], na nichž stojí ve výroku označené stavby (darovací smlouva ze dne [datum], kupní smlouva ze dne [datum], kupní smlouva ze dne [datum] a list vlastnictví [číslo] pro k. ú. a [územní celek]), přičemž stavby jsou zobrazeny v geodetické části katastrálního operátu, v popisné části sice jsou evidovány, avšak bez údaje o vlastníkovi. Stavby tedy nejsou zapsány na žádném listu vlastnictví (snímky katastrální mapy, výpis z katastru nemovitostí). Dle archivního ortofotografického mapového snímku z roku 1953 na těchto pozemcích žádné budovy nestály.

10. Žalobkyně se ke dni [datum] sloučila s [anonymizována tři slova] v [obec] (výpis JZD v [obec] a žalobkyně z obchodního rejstříku), které hospodařilo na předmětných pozemcích.

11. Ke stavbě na pozemku parc. č. st. [číslo] bylo zjištěno, že na základě rozhodnutí ONV v [obec] ze dne 22. 1. 1971, č. j. V [číslo] a [číslo] byla dodatečně povolena stavba kanceláří a hygienického zařízení v areálu střediska JZD. JZD [obec] bylo investorem stavby, stavbu vedlo v inventáři (projektová dokumentace z března 1970 na č. l. 54 – 64, inventarizační karta inv. [číslo] prohlášení [územní celek] ze dne [datum]). Ke stavbě byl vytvořen pasport stavby ze dne [datum], který podle § 125 stavebního zákona dne [datum] pod sp. zn. Výst [číslo] ověřil [ulice] [stát. instituce] s tím, že stavba byla realizována na počátku 70. let na základě shora uvedeného stavebního povolení, kolaudační rozhodnutí se nedochovalo a současně potvrdil, že jde o administrativní objekt v areálu ZD [obec]. Jako vlastník stavby byla označena žalobkyně.

12. Ke stavbě na pozemku parc. č. st. [číslo] bylo zjištěno, že na základě rozhodnutí ONV v [obec] ze dne 7. 7. 1969, [číslo jednací] bylo rozhodnuto o přípustnosti stavby vrátnice. Stavba byla vedena v inventáři JZD [obec] jakožto vrátnice. Investorem stavby bylo JZD [obec] (inventarizační karta inv. [číslo] projektová dokumentace z června 1969). Rozhodnutím ze dne [datum] byla stavba vrátnice v provozním středisku JZD [obec] povolena k užívání.

13. Ke stavbě haly na pozemku parc. č. st. [číslo] byl vytvořen pasport stavby v 11/ 2019, který podle § 125 stavebního zákona dne [datum] pod sp. zn . ÚVŠ/Výst [číslo] 2019 ověřil [ulice] [stát. instituce] s tím, že se jedná o stavbu haly v bývalém areálu JZD [obec] (aktuálně hala – sklad), v archivu stavebního úřadu se nedochovala žádná projektová dokumentace ani jiné listinné materiály. Jako vlastník stavby byla označena žalobkyně (pasport stavby z 11/ 2019, potvrzení existence stavby a ověření zjednodušené dokumentace ze dne [datum]). Dle inventarizační karty inv. [číslo] byla v inventáři JZD [obec] na tehdejšímu pozemku parc. [číslo] vedena stavba určená k porodu krav s tím, že byla pořízena v roce 1971.

14. Ke stavbě haly – skladu na pozemku parc. č. st. [číslo] byl vytvořen pasport stavby v 11/ 2019, který podle § 125 stavebního zákona dne [datum] pod sp. zn [ústavní nález] [číslo] 2019 ověřil [ulice] [stát. instituce] s tím, že se jedná o stavbu haly v bývalém areálu JZD [obec], v archivu stavebního úřadu se nedochovala žádná projektová dokumentace ani jiné listinné materiály. Jako vlastník stavby byla označena žalobkyně (pasport stavby z listopadu 2019, potvrzení existence stavby a ověření zjednodušené dokumentace ze dne [datum]). V inventáři JZD [obec] byla vedena stavba sloužící jako skladiště, jehož výstavba byla dokončena roku 1956, kolaudace 1957 (inventarizační karta inv. [číslo] inventarizační karta inv. [číslo]).

15. Ke stavbě dílenské haly na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] byl vytvořen pasport stavby v 1/ 2014, který podle § 125 stavebního zákona dne [datum] pod sp. zn [ústavní nález] [číslo] 2019 ověřil [ulice] [stát. instituce] s tím, že se jedná o stavbu haly v bývalém areálu JZD [obec], v archivu stavebního úřadu se nedochovala žádná projektová dokumentace ani jiné listinné materiály. Jako vlastník stavby byla označena žalobkyně (pasport stavby z ledna 2014, potvrzení existence stavby a ověření zjednodušené dokumentace ze dne [datum]). V inventáři JZD [obec] byla vedena stavba sloužící jako dílna, měla být pořízena v roce 1984 (inventární karta budovy inv. [číslo]).

16. Ke stavbě haly na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] byl vytvořen pasport stavby v 11/ 2019, který podle § 125 stavebního zákona dne [datum] pod sp. zn . ÚVŠ/Výst [číslo] 2019 ověřil [ulice] [stát. instituce] s tím, že se jedná o stavbu haly – garáže v bývalém areálu JZD [obec], v archivu stavebního úřadu se nedochovala žádná projektová dokumentace ani jiné listinné materiály. Jako vlastník stavby byla označena žalobkyně (pasport stavby z listopadu 2019, potvrzení existence stavby a ověření zjednodušené dokumentace ze dne [datum]).

17. Situační plány výstavby odpovídají současnému stavu (situační plán JZD [obec] ze dne [datum], zastavovací plán JZD [obec] z října 1966, situační plán JZD [obec] z června 1972, č. zak. [číslo], plán z listopadu 1979, č. zak. [číslo] – vše v přílohové obálce, ortofotografický mapový snímek z roku 2019). Předmětné stavby byly v roce 1992 vedeny v inventáři žalobkyně (zpráva auditora o auditu [anonymizována dvě slova] [obec]).

18. Žalovaný odmítá žalobkyni podepsat souhlasné prohlášení o jejím vlastnickém právu k předmětným stavbám (výzva ze dne [datum], včetně podacího lístku a znění souhlasného prohlášení).

19. Ředitelkou Katastrálního pracoviště v [obec] bylo sděleno, že § 64 katastrálního zákona se vztahuje pouze na nemovitosti, u kterých jsou vlastníci nedostatečně identifikovatelní a nikoliv na nemovitosti, u kterých není zapsán žádný vlastník. Pokud se jedná o věc, kde vlastník budovy a pozemku jsou rozdílní, má být sepsáno souhlasné prohlášení (záznam na čl. 186 ze dne [datum]).

20. Soud prvního stupně na věc aplikoval ustanovení § [číslo] odst. 1, 2, § 1050 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), § 64 odst. 1, 2, § 65 katastrálního zákona a § 66 odst. 1 písm. a) katastrální vyhlášky a dospěl k závěru, že na základě předložených listin posuzovaných jednotlivě i v celku, je zřejmé, že žalobkyně je vlastníkem staveb. Právní předchůdce žalobkyně [příjmení] [jméno] na pozemcích aktivně hospodařilo a za tímto účelem na pozemcích vystavělo potřebné budovy, přičemž hlavní výstavba se odehrála okolo roku 1971. Nicméně uzavřel, že z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalovaného nelze žalobě vyhovět. Soud prvního stupně měl za to, že pasivně legitimovaným subjektem ve vztahu k dané určovací žalobě je Česká republika, když vycházel z výkladu ustanovení § 64 a § 65 katastrálního zákona. Podle něj tato ustanovení dopadají nejen na nemovitosti, u nichž je vlastník nedostatečně identifikován, ale i na případy, u nichž není vlastník znám, nehlásí se k nim, nepečuje o ně, neplatí z nich daně. Smyslem postupu popsaného v těchto ustanoveních je dohledat skutečné vlastníky nemovitostí a uvést stav evidovaný v katastru nemovitostí do souladu se stavem skutečným. V případě, že se vlastníka nepodaří dohledat a současně vlastník se na výzvu nepřihlásí, nemovitost po splnění zákonných podmínek připadne do vlastnictví státu. [příjmení] [jméno] ve své brožuře uvádí, že mezi nedostatečně identifikované vlastníky patří i ti, kteří nejsou vůbec známi, a tomu odpovídá i seznam vedený ÚZSVM, který obsahuje nemovitosti bez jakéhokoliv údaje o vlastnictví. Skutečnost, že Katastrální pracoviště v [obec] zákon vykládá striktně jazykově a ÚZSVM nepředal údaje o nemovitostech, u nichž vlastník není vůbec znám a tento nemovitosti nezveřejnil a ani nepředal údaje o těchto nemovitostech příslušnému obecnímu úřadu ke zveřejnění na úřední desce, nemůže mít vliv na pasivní legitimaci ČR – ÚZSVM v daném případě. Pasivní legitimaci žalovaného, jakožto vlastníka pozemku, nelze dovodit ani z ustanovení § 66 odst. 1 písm. a) katastrální vyhlášky, neboť podle tohoto ustanovení souhlasné prohlášení má činit osoba, jejíž právo zapsané dosud v katastru zaniklo nebo se omezilo, k čemuž v daném případě nedochází, neboť žalovaný žádná práva k předmětným stavbám zapsána nemá. Soud prvního stupně měl za to, že právní úprava nemíří jen na opuštěné nemovitosti, ale i na nemovitosti nedostatečně identifikované. Skutečnost, jestli je nemovitost opuštěna či nikoliv, může mít vliv pouze na to, zda a kdy k ní nabude vlastnické právo stát. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

21. Odvolací soud při svém rozhodování vyšel ze skutkového stavu tak, jak jej zjistil soud prvního stupně na základě správně provedeného dokazování, a odvolací soud na něj v souladu se závěry Nejvyššího soudu uvedenými pod sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 zcela odkazuje. Dokazování doplnil pouze aktuální informací o stavbách z katastru nemovitostí, z níž zjistil, že stavby nadále nejsou zapsány na žádném LV. Žalovaný netvrdil žádné okolnosti, z nichž by vyplývalo jeho vlastnické právo ke stavbám, vlastnické právo žalobkyně k nim nijak nezpochybňoval. Odmítl však podepsat souhlasné prohlášení, aby jako vlastník staveb na jeho pozemcích byla zapsána žalobkyně.

22. Oběma účastníkům bylo známo, že před podáním žaloby bylo u [stát. instituce], [stát. instituce] ([anonymizováno] – [anonymizováno] [rok] – [anonymizováno]) vedeno řízení zahájené návrhem žalobkyně na opravu chyby v katastrálním operátu ohledně předmětných staveb (s výjimkou stavby na pozemku parc. č. st. [číslo]) v reakci na to, že v důsledku ohlášení změny údajů o pozemku k zápisu do katastru (součást pozemku se stala stavba) ze strany žalovaného sp. zn. Z – [číslo] a [spisová značka] byly stavby zapsány jako součást pozemků ve vlastnictví žalovaného (stav [list vlastnictví] pro k. ú. a [územní celek] ke [datum]). Žalovaný s návrhem na opravu chyby nesouhlasil. Rozhodnutím ze dne 26. 10. 2020, [číslo jednací] – [anonymizováno] [rok] [číslo] ve znění opravného rozhodnutí ze dne [datum] bylo rozhodnuto, že nesouhlasu žalovaného se nevyhovuje a že v souboru popisných informací katastrálního operátu se po provedené opravě budou budovy nadále evidovat bez listu vlastnictví (nikoli jako součást pozemků).

23. Odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu a právní úpravy obsahující postup v případě zápisu nové stavby do katastru nemovitostí dospěl k odlišnému právnímu názoru na spornou otázku pasivní legitimace a naléhavého právního zájmu.

24. Podle ustanovení § 3 odst. 1 katastrálního zákona se v katastru nemovitostí evidují mimo jiných a) pozemky v podobě parcel, c) budovy, kterým se číslo parcelní ani evidenční nepřiděluje, pokud nejsou součástí pozemku ani práva stavby, jsou hlavní stavbou na pozemku a nejde o drobné stavby.

25. Jako samostatná stavba se katastru eviduje stavba, která jako věc v právním smyslu vznikla do [datum] a k [datum] se nestala součástí pozemku.

26. Podle ustanovení § 63 odst. 4 katastrálního zákona zápisy do katastru na základě listin doručených katastrálnímu úřadu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Z tohoto ustanovení vyplývá, že pokud návrh na vklad vlastnického práva bude podán v době účinnosti katastrálního zákona z roku 2013, který nabyl účinnosti dne [datum], katastrální úřad bude muset při zápisu nové stavby postupovat v souladu s tímto právním předpisem, tedy zkoumat splnění podmínek pro vklad práva podle nové právní úpravy. Ustanovení § 63 odst. 3 katastrálního zákona, na které poukazoval žalovaný, se týká jiné situace, a to posuzování listin sepsaných či uzavřených do [datum], avšak ke vkladu předložených po [datum], pro niž platí, že náležitosti takových listin se posuzují dle dosavadních právních předpisů s tím, že chybějící náležitosti musí obsahovat návrh na vklad. Zatímco tedy ustanovení § 63 odst. 3 katastrálního zákona se týká obsahových náležitostí vkladových listin, ustanovení § 63 odst. 4 katastrálního zákona se týká otázky, podle které právní úpravy proběhne řízení ve věci povolení vkladu práva do katastru nemovitostí.

27. Z uvedeného tak vyplývá, že pro zápis vlastnického práva k předmětným stavbám musí být splněny podmínky, které upravuje aktuální katastrální zákon.

28. Podle ustanovení § 30 katastrálního zákona k zápisu údajů o nové budově musí být předložen doklad o způsobu užívání budovy a geometrický plán (odstavec 1). Není-li nová budova součástí pozemku ani práva stavby, zapíše se jako její vlastník osoba, která prokáže právo zřídit na pozemku tuto stavbu, neprokáže-li se jinou listinou, že vlastníkem je někdo jiný (odstavec 2).

29. Dané ustanovení upravuje podmínky pro zápis nových staveb do katastru nemovitostí. Je-li budova součástí pozemku, zápis budovy bude proveden jako zápis jiných údajů v souboru popisných informací a rovněž v souboru geodetických informací (§ 28 a násl. katastrálního zákona). Takto v minulosti postupoval i žalovaný. Není-li budova součástí pozemku, pak je nutné vyvolat vkladové řízení a doložit a provést zápis vlastnického práva k budově na cizím pozemku.

30. Dle komentářové literatury (obsažené v systému ASPI) v odstavci 1 ustanovení jsou vymezeny zákonné podklady pro zápis nové budovy do katastru, a to jakékoliv, ať již jde o stavbu samostatnou nebo která je součástí pozemku. Pojem„ nová“ budova se rozumí jakákoliv existující budova dosud v katastru neevidovaná, nikoliv pouze nově postavená. Katastrálnímu úřadu musí být předložen geometrický plán (technický podklad pro zakreslení obvodu budovy do katastrální mapy) a doklad o způsobu užívání budovy. Tím je mimo jiné i úředně ověřená částečná kopie zjednodušené dokumentace stavby (pasport stavby) ověřená stavebním úřadem dle § 125 stavebního zákona, kterou žalobkyně k jednotlivým stavbám disponuje, s výjimkou stavby na pozemku parc. č. st. [číslo], k níž se zachovalo rozhodnutí o povolení užívání. Odstavec 2 se týká jen stavby jakožto samostatné věci a řeší otázku, kdo bude zapsán jako její vlastník do katastru nemovitostí. Jako vlastník se zapíše osoba, která prokáže právo zřídit na pozemku tuto budovu, pokud se jinou listinou neprokáže, že vlastníkem je někdo jiný. Příslušná osoba tak musí předložit vkladovou listinu, ze které bude zřejmé buď právo vlastníka zřídit na pozemku stavbu, nebo která jinak (přímo) bude prokazovat vlastnické právo k dotčené budově. Typickým a často využívaným titulem pro zápis vlastnického práva ke stavbě je nájemní smlouva, obecně se však může jednat o jinou, i zvlášť neupravenou smlouvu uzavřenou mezi vlastníkem stavby a vlastníkem pozemku, pokud z ní vyplývá vůle vlastníka pozemku, aby na jeho pozemku byla vlastníkem stavby zřízena stavba. Vkladovou listinou může být i souhlasné prohlášení vlastníka pozemku a vlastníka stavby s náležitostmi podle § 66 odst. 2 katastrální vyhlášky, a to například vzniklo-li vlastníkovi stavby právo zřídit stavbu na základě smlouvy uzavřené před [datum] pouze ústně apod. Listinou přímo prokazující vlastnictví stavby může být např. rozhodnutí soudu o určení vlastnictví nebo usnesení o dědictví, smlouva o dílo apod. Demonstrativní výčet listin, které mohou být vkladovou listinou, tedy podkladem pro zápis vlastnického práva ke stavbě, je uveden v bodu [číslo] Návodu pro správu katastru nemovitostí ze dne [datum], čj. ČÚZK [číslo], ve znění dodatku [číslo] ze dne 27. 7. 2017, č. j. Č [číslo] (dále jen„ Návod pro správu katastru nemovitostí“), který, jak bylo uvedeno shora, dělí tyto listiny na ty, které přímo prokazují vlastnické právo ke stavbě a na listiny prokazující právo vlastníka stavby zřídit na pozemku tuto stavbu – listina o právu postavit stavbu – souhlas vlastníka pozemku (kód 203), kam je zařazeno i souhlasné prohlášení vlastníka stavby a vlastníka pozemku mající náležitosti podle § 66 odst. 2 katastrální vyhlášky (bod [číslo] bc) Návodu pro správu katastru nemovitostí).

31. Shodná úprava platila v podstatě i za účinnosti zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů (§ 5 odst. 6) a předchozí katastrální vyhlášky č. 27/2006 Sb. (§ 39 odst. 6). Dle ustanovení § 39 odst. 6 vyhlášky č. 27/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, totiž listinou, na základě které se zapisuje vlastnické právo k nové stavbě v případě, že vlastníkem stavby není vlastník pozemku, je i listina, na základě které měl stavebník právo stavbu postavit se souhlasem vlastníka pozemku.

32. V poměrech dané věci to znamená, že pokud žalobkyně nedisponuje listinou přímo prokazující její vlastnictví, pak potřebuje k zápisu svého vlastnického práva ke stavbám do katastru nemovitostí prokázat existenci práva zřídit na pozemcích předmětné stavby a jelikož s ohledem na datum výstavby žalobkyně nedisponuje žádnými listinami toto právo prokazující, je zřejmé, že k zápisu svého vlastnického práva do katastru nemovitostí potřebuje součinnost žalovaného jako vlastníka pozemků, na nichž jsou stavby postaveny, v podobě souhlasného prohlášení či potvrzení o skutečnostech, které ve vztahu k budovám nastaly před [datum] Tomu pak odpovídá i sdělení ředitelky Katastrálního pracoviště v [obec] o tom, že je to právě souhlasné prohlášení vlastníka staveb a vlastníka pozemků, které bude pro zápis daných staveb potřebovat.

33. Pokud tedy žalovaný odmítá poskytnout žalobkyni součinnost potřebnou pro zápis staveb do katastru nemovitostí v podobě souhlasného prohlášení, pak nepochybně má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 o. s. ř.), tedy na opatření listiny (soudního rozhodnutí o určení jejího vlastnického práva), na základě níž bude moci zápis vlastnického práva uskutečnit ve smyslu ustanovení § 30 katastrálního zákona, aniž by musela prokazovat své právo zřídit na pozemcích dané stavby (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3703/2017). V případě nemožnosti domoci se zápisu by se stalo postavení nejen žalobkyně nejistým, existovala by nejistota i ohledně vlastnických vztahů ke stavbám z pohledu vzájemného předkupního práva dle § 3056 o. z. nebo z pohledu principu materiální publicity zápisů ve veřejném seznamu vůbec.

34. V důsledku právní úpravy obsahující postup v případě zápisu nové budovy do katastru nemovitostí (§ 30 katastrálního zákona) je to žalovaný, který je ve sporu pasivně legitimován, pokud odmítá žalobkyni poskytnout součinnost potřebnou pro zápis jejího vlastnického práva k novým budovám do katastru nemovitostí za situace, kdy žalobkyně nedisponuje listinou prokazující její právo či právo jejího právního předchůdce dané budovy na pozemcích žalovaného či jeho právního předchůdce zřídit. Předmětná právní úprava vychází z toho, že je to primárně vlastník pozemků, do jehož právní sféry je zasahováno zápisem staveb v cizím vlastnictví.

35. Ze shora uvedeného je zřejmé, že odvolací soud má za to, že ustanovení § 64 a § 65 katastrálního zákona se na souzený případ nevztahují. Z důvodové zprávy plyne, že tato ustanovení mají vazbu na právní institut opuštění nemovité věci (§ 65 odst. 3 nebo odst. 9 katastrálního zákona). Ustanovení § 1050 odst. 2 o. z. upravuje vyvratitelnou domněnku, že pokud skutečným vlastníkem není vlastnické právo k nemovitosti po zákonem stanovenou dobu 10 let vykonáváno, má se za to že ji opustil a podle ustanovení § 1045 odst. 2 o. z. taková věc připadá státu. U nemovitostí zapisovaných do katastru nemovitostí pak musí být novému vlastníkovi umožněno, aby se domohl uvedení stavu zápisu do souladu s nově vzniklým právním stavem. K tomu jsou dle důvodné zprávy určena právě ustanovení § 64 a § 65 katastrálního zákona, která mají charakter evidenční, tj. stanoví pouze, co se zapisuje do katastru a jakým způsobem, nemůže však nijak měnit hmotněprávní úpravu ohledně vzniku a zániku věcných práv. Dle odvolacího soudu není rozhodující, zda vlastník nemovitosti není v katastru zapsán či zda je nedohledatelný z důvodu nedostatečné identifikace (to je pouze jedna z indicií, která může směřovat k závěru o absenci výkonu vlastnického práva), významné je, že současně jsou naplněny předpoklady pro to, aby věc byla považována za opuštěnou dle § 1050 odst. 2 o. z., tedy že není vykonáváno vlastnické právo (dlouhodobě se k nemovitosti nikdo nehlásí, neplatí z ní daně, nepečuje o ni apod.). Dle důvodné zprávy tak ustanovení § 65 katastrálního zákona představuje řešení, jak prokázat opuštění takové nemovitosti a dosáhnout zápisu vlastnického práva pro stát. To, že ze zápisu v katastru nelze zjistit, kdo je vlastníkem, i kdyby tento stav trval 10 let, nebude automaticky znamenat, že jsou splněny předpoklady § 1050 odst. 2 o. z. [příjmení] totiž může existovat a může své vlastnické právo vykonávat, i když není zapsán v katastru nemovitostí.

36. Podle ustanovení § 132 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

37. Takovou skutečností je i zhotovení nové věci – stavby, které představuje originární způsob nabytí vlastnického práva, a to ať již jde o stavby, které vznikají svépomocí či na objednávku.

38. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že předloženými listinami bylo prokázáno, že stavebníkem předmětných staveb, tedy osobou, která měla úmysl stavby pro sebe vybudovat, byl a tedy jejich vlastníkem se stal právní předchůdce žalobkyně - JZD [obec], potažmo ona sama u staveb, které v zemědělském areálu vznikly po [datum], a že vlastnické právo JZD [obec] přešlo na žalobkyni v důsledku univerzální sukcese (zánik JZD [obec] sloučením s žalobkyní).

39. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a ve výroku I. deklaroval, že je to žalobkyně, která je vlastníkem označených budov.

40. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve věci úspěšná. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 5 000 Kč a náklady za zastoupení advokátem ve výši 16 456 Kč sestávající z odměny za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis repliky ze dne [datum], účast při jednání dne [datum]) po 3 100 Kč podle ustanovení § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu – 1 200 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 2 856 Kč.

41. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 5 000 Kč a náklady za zastoupení advokátem ve výši 12 342 Kč sestávající z odměny za tři úkony právní služby (sepis odvolání, sepis repliky k vyjádření žalovaného, účast u odvolacího jednání dne [datum]) po 3 100 Kč podle ustanovení § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu – 900 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 2 142 Kč.

42. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v obecné pariční lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení