16 C 141/2020 - 347

Rubrum

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobkyně:[Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované:[Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 218 768 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě o zaplacení 97 042 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 218 768 Kč spolu s úrokem z prodlení v částce 296,69 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně jdoucím z částky 109 384 Kč od 21. 1. 2019 do zaplacení a z částky 109 384 Kč od 14. 5. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 97 042 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně jdoucím od 24. 5. 2019 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalované částku 291 768,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě na náhradě nákladů řízení částku 25 892,90 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne[Anonymizováno]3. 6. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 218 768 Kč spolu s úrokem z prodlení v částce 296,69 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně jdoucím z částky 109 384 Kč od 21. 1. 2019 do zaplacení a z částky 109 384 Kč od 14. 5. 2019 do zaplacení, a to jako nezaplacené části ceny díla provedeného žalobkyní jako zhotovitelem pro žalovanou jako objednatele na základě její objednávky číslo [hodnota] ze dne [datum] spočívajícího v pochromování 12 kusů koulí číslo 5241-014 s tím, že cena za toto pochromování byla sjednána na částku 271 200 Kč bez DPH (tj. 22 600 Kč/1 koule × 12 koulí = 271 200 Kč bez DPH). Dále žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že pochromování všech 12 kusů koulí bylo žalobkyní řádně provedeno a žalované předáno a žalovaná si pochromované koule převzala vždy v sídle žalobkyně, kdy nakládku i odvoz si zabezpečila sama, 4 koule si žalovaná v sídle (provozovně) žalobkyně převzala dne 9. 10. 2018, další 4 dne 26. 10. 2018 a poslední 4 koule dne 8. 3. 2019. Žalobkyně následně vyúčtovala žalované cenu pochromování třemi daňovými doklady, a to fakturou číslo [hodnota] ze dne [datum] se splatností 15. 12. 2018 vystavenou na částku 109 384 Kč spolu s DPH, dále fakturou číslo [hodnota] ze dne [datum] se splatností dne 20. 1. 2019 vystavenou na částku 109 384 Kč spolu s DPH a fakturou číslo [hodnota] ze dne [datum] se splatností dne 13. 5. 2019 vystavenou rovněž na částku 109 384 Kč spolu s DPH. Z celkové vyúčtované ceny 328 158 Kč žalovaná uhradila žalobkyni dne 27. 12. 2018 pouze částku 109 384 Kč, a to na fakturu číslo [hodnota] ze dne [datum], zbytek ceny žalobkyni stále dluží, k čemuž dále uvedla, že žalovaná odmítla žalobkyni zaplatit cenu pochromování všech koulí, neboť tvrdí, že provedené pochromování čtyř (pozn. později, resp. správně pěti) z nich trpělo vadami a vzhledem k tomu, že žalobkyně odmítla uznat žalovanou uplatněnou reklamaci, musela si žalovaná tvrzené vady opravit sama na vlastní náklady a žalovaná se domnívá, že jí tím vznikla vůči žalobkyni pohledávka, kterou byla oprávněna započíst a žalobkyni tak ničeho nedluží. Žalobkyně reklamaci žalované neuznala s tím, že žalovaná při převozu pochromovaných koulí nedodržela základní pravidla pro jejich přepravu a k reklamovaným povrchovým vadám s velkou pravděpodobností došlo při neodborné nakládce nebo vykládce nebo při jejich převozu v průběhu jízdy v důsledku jejich špatného zajištění před možným pohybem a následným nárazem. Nakládku ani převoz však žalobkyně neprováděla, neboť to nebylo sjednáno a žalobkyně žalované za toto poškození koulí tedy žádným způsobem neodpovídá.

2. Žalovaná učinila veškerá výše uvedená tvrzení žalobkyně nespornými, a to včetně toho, že žalovanou částku odmítá uhradit v důsledku zápočtu své pohledávky spočívající ve vynaložených nákladech na opravu pěti kusů vadných koulí zaplacených společnosti [právnická osoba] Nadto uplatnila vzájemným návrhem vůči žalobkyni nárok na zaplacení dalších 97 042 Kč, o níž celkově žalovanou vynaložená částka na opravu pochromování pěti kusů vadných koulí překročila pohledávku žalobkyně.

3. Mezi účastnicemi je tak nesporné, že žalobkyně provedla pro žalovanou na základě její objednávky číslo [hodnota] ze dne [datum] dílo, jehož předmětem bylo pochromování 12 kusů koulí dle technické specifikace číslo 5241-014, a to za sjednanou částku 271 200 Kč bez DPH, a předala je žalované, když žalovaná si pochromované koule převzala vždy v sídle žalobkyně, a to 4 koule dne 9. 10. 2018, další 4 dne 26. 10. 2018 a poslední 4 koule dne 8. 3. 2019. Žalobkyně následně vyúčtovala žalované cenu pochromování třemi daňovými doklady, a to fakturou číslo [hodnota] ze dne [datum] se splatností 15. 12. 2018 vystavenou na částku 109 384 Kč spolu s DPH, dále fakturou číslo [hodnota] ze dne [datum] se splatností dne 20. 1. 2019 vystavenou na částku 109 384 Kč spolu s DPH a fakturou číslo [hodnota] ze dne [datum] se splatností dne 13. 5. 2019 vystavenou rovněž na částku 109 384 Kč spolu s DPH. Z celkové vyúčtované ceny 328 158 Kč žalovaná uhradila žalobkyni dne 27. 12. 2018 pouze částku 109 384 Kč, a to na fakturu číslo [hodnota] ze dne [datum], zbytek ceny žalobkyni stále nezaplatila. Žalovaná pak následně reklamovala u žalobkyně provedení pochromování celkem pěti koulí, přičemž žalobkyně reklamaci odmítla jako neoprávněnou. Tyto skutečnosti jsou pak prokazovány i provedenými důkazy, a to objednávkou číslo [hodnota] žalované vůči žalobkyni ze dne [datum], dodacím listem číslo [Anonymizováno] ze dne [datum], dodacím listem číslo [Anonymizováno] ze dne [datum], dodacím listem číslo [Anonymizováno] ze dne [datum], dodacím listem číslo [Anonymizováno] ze dne [datum], fakturou číslo [hodnota] ze dne [datum], fakturou číslo [hodnota] ze dne [datum] a fakturou číslo [hodnota] ze dne [datum], hlášením o neshodě/nonconformance report č.[Anonymizováno], zápisem z jednání – reklamace chromování koulí [Anonymizováno] na základě vystavené neshody [Anonymizováno] ze dne [datum].

4. Mezi účastnicemi tak byla sporná zejména stěžejní otázka existence vad díla spočívající v drsném povrchu nanesené chromové vrstvy. Soud vzal existenci těchto vad za prokázánu ze žalovanou předloženého souboru fotografií a ze znaleckých posudků, respektive vyjádření znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a zástupce [Anonymizováno], [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], kteří na základě těchto fotografií shodně a jednoznačně existenci této vady v povrchu pochromování koulí potvrdili, byť vycházeli jen z fotografií (zejména znalecký ústav pak uvedl, že vadu je možno kvalifikovat, nikoliv však již určit její míru, nebo naprosto přesně stanovit její příčiny bez možnosti provést tzv. metalografický výbrus). Autentičnost těchto fotografií (tedy, že se jedná skutečně o reklamované koule z předmětné zakázky), ze kterých znalec a znalecký ústav při svém hodnocení vycházeli, soud má přitom za prokázánu zejména z výpovědi [tituly před jménem] [právnická osoba] a [tituly před jménem] [jméno FO], kteří tyto fotografie pořídili. Co se týče příčin vzniku těchto vad, pak [tituly před jménem] [jméno FO] jako příčinou výskytu těchto vad stanovil nedodržení technologických postupů při pokovení zhotovitelem (žalobkyní), znalecký ústav jako nožnou příčinu výskytu těchto vad stanovil buďto nedodržení technologických postupů zhotovitelem nebo přítomnost brusných mikročástic, které se do pokovovaného povrchu dostaly při opracování objednatelem. K tomu však dále uvedl, že pak by se, tedy pokud by se jednalo skutečně o nehomogenity povrchu vlivem přítomnosti brusných mikročástic v povrchu, vada ovšem vyskytovala buďto u všech koulí, nebo u žádné s tím, že nepředpokládá, respektive že je velice málo pravděpodobné, že by tyto koule byly opracovávány různými způsoby. Pak ale jako příčinu výskytu vady „krupička“ (drsný povrch) v chromové vrstvě určil na straně zhotovitele pokovení, tedy v samotném procesu pokovení prováděného zhotovitelem (žalobkyní). Soud proto na základě tohoto závěru znaleckého ústavu tedy v dalším vychází z toho, že žalovanou tvrzená vada byla v řízení prokázána a bez důvodných pochybností zjištěna její příčina jejího výskytu spočívající v samotné technologii pokovování povrchu, tedy na straně žalobkyně.

5. Dále soud vzal z dodacích listů vystavených společností [právnická osoba] ze dne [datum] a ze dne [datum], dále z faktur číslo [hodnota] ze dne [datum] a číslo [hodnota] ze dne [datum] a z výpisu účtu žalované číslo [hodnota] za měsíce duben a červenec 2019 za prokázáno, že opravu vadného povrchu koulí pro žalovanou provedla společnost [právnická osoba] celkovým nákladem 315 810 Kč včetně DPH a tuto částku žalovaná společnosti [právnická osoba] zaplatila. Z dopisu zástupce žalované žalobkyni ze dne [datum] soud vzal dále za prokázáno, že tímto dopisem žalovaná žalobkyni vyzvala k náhradě škody ve výši 315 810 Kč vzniklé v důsledku vadného plnění (pochromování pěti kusů koulí), neuznání reklamace ze strany žalobkyně a žalovanou vynaložených nákladů zaplacených společnosti [právnická osoba] na odstranění vady pochromování spočívajících v drsném povrchu.

6. Ke všem důkazům, respektive skutečnostem, které byly mezi účastnicemi spornými a ke kterým tudíž bylo nutno provádět dokazování je nutno též podotknout, že žalobkyně sice tyto důkazy zpochybňovala, aktivně však žádný důkaz prokazující jinou skutkovou stránku věci, nebo vyvracející či zpochybňující věrohodnost jiných provedených důkazů však sama nenabídla. Nestačí přitom jen formální popření pravosti či správnosti provedeného důkazu (tedy například že svědek neuvádí pravdu), ale je nutno jiným důkazem prokázat, nebo vyvrátit nebo alespoň zpochybnit věrohodnost důkazního prostředku, který zvolila k prokázání dané skutečnosti protistrana.

7. Na základě shora provedených důkazů a po jejich vyhodnocení, jak bylo uvedeno výše, proto soud vzal za prokázáno, že účastnice jako podnikatelky mezi sebou uzavřely smlouvu o dílo ve smyslu § 2586 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), jejímž předmětem bylo provedení pochromování povrchu 12 kusů koulí jako součástí kulových kohoutů za dohodnutou cenu dle technické specifikace obsažené v objednávce. Žalobkyně dílo provedla a předala žalované, dílo při převzetí vykazovalo vady v podobě tzv. krupičky v chromové vrstvě (tedy drsnost povrchu chromové vrstvy), kterou žalovaná žalobkyni vytkla a požadovala odstranění této vady, což žalobkyně odmítla. Žalovaná proto přistoupila k provedení opravy této vady třetí osobou, a to společností [právnická osoba] která opravu provedla za cenu 315 810 Kč včetně DPH. Co do částky 218 768 Kč se pak žalovaná vůči uplatněnému nároku brání námitkou započtení, nad to požaduje po žalované zaplatit částku 97 042 Kč jako škodu, která jí vznikla v důsledku vadného plnění žalobkyně spočívající ve vynaložených nákladech na opravu, které zaplatila společnosti [právnická osoba]

8. Podle § 2605 odst. 1 občanského zákoníku, dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu.

9. Podle § 2615 odst. 1 občanského zákoníku dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě. O právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě.

10. Smlouva o dílo je tak jako většina smluvních typů obsažených v občanském zákoníku zejména závazkem k určité činnosti. Od ostatních smluvních typů se však pojmově odlišuje tím, že zhotovitel odpovídá za dohodnutý nebo obvyklý výsledek této činnosti. Jinými slovy výsledek se musí dostavit, dílo musí mít vlastnosti dohodnuté nebo obvyklé (§ 2605 odst. 1 občanského zákoníku), pokud tomu tak není, dílo má vady (§ 2615 odst. 1 občanského zákoníku).

11. V daném řízení vady díla byly prokázány, a to takového charakteru, které znemožňují užití díla objednatelem (o tom ještě dále) a rovněž bylo prokázáno, že jejich příčina spočívá na straně zhotovitele (tedy dílo neprovedl řádně). Pak žalované ovšem vskutku vznikly nároky z tohoto vadného plnění, které uplatnila včasně u žalobkyně, kdy vadu spočívající v drsném povrchu koulí žalobkyně ihned poté, co se měla možnost s dílem seznámit, reklamovala a současně žádala odstranění této vady. Žalobkyně sice správně poukazuje na to, že občanský zákoník výslovně mezi nároky z vadného plnění nezmiňuje odstranění reklamované vady třetí osobou, nicméně soudní judikatura, konkrétně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4167/2014 (ve sbírce soudních rozhodnutí publikováno pod číslem R 46/2016) dovodila, že objednatel díla má právo odstranit sám vady díla nebo nechat si je odstranit jiným a domáhat se po zhotoviteli úhrady nákladů takového odstranění tehdy, byl-li takový způsob vypořádání práv z odpovědnosti za vady sjednán, dále v případě uplatnil-li slevu, případně za situace, kdy se zhotovitel se odmítl zabývat odstraněním řádně reklamované vady díla. V takovém případě má objednatel právo na slevu z ceny díla, i když si nechal vadu odstranit třetí osobou a o této skutečnosti před odstraněním vady zhotovitele neuvědomil. Jestliže žalobkyně proto odmítla se reklamací ze strany žalované zabývat, a dílo vady skutečně vykazovalo, pak žalovaná měla právo nechat si tyto vady odstranit třetí osobou a vzniklo jí právo na slevu z ceny díla (to zdůrazněno, neboť to bude důležité pro další úvahy).

12. Žalovaná této možnosti využila, tedy skutečně vady díla nechala odstranit společností [právnická osoba] a vynaložené náklady částečně započetla na pohledávku uplatněnou žalobkyní v tomto řízení, tj. na cenu žalobkyní zhotovovaného díla. Žalovaná toto započtení považuje za neplatné a nemající žádné právní účinky, poukazujíce přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 684/2020 ze dne 9. 9. 2020, dále rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 Cmo 425/2019 ze dne 13. 10. 2020, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3407/2020 ze dne 26. 4. 2021 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 845/2022 ze dne 19. 7. 2022.

13. Ačkoliv to pro spor není vůbec podstatné, jak bude ukázáno v dalším výkladu, přesto soud se s touto námitkou při této příležitosti také vypořádá. Podle mnohých rozhodnutí Ústavního soudu soudy nižší mají vždy kriticky hodnotit judikaturu soudu vyšších, včetně Nejvyššího soudu a dospějí-li k závěru, že je nesprávná, pak nejenom že mají možnost, ale i povinnost se od této judikatury, za náležitého odůvodnění, odchýlit. Tento názor Ústavního soudu je dnes ostatně vyjádřen v ustanovení § 13 občanského zákoníku, který je tak nutno chápat tak, že ani rozhodnutí Nejvyššího soudu nejsou neměnnými dogmaty, ale je možno se od nich při přesvědčivém zdůvodnění odchýlit (ostatně ani judikatura není formálním pramenem práva, ale vždy působila a nadále působí pouze silou své argumentační přesvědčivosti). Ustanovení § 1987 odst. 2 občanského zákoníku říká, že pohledávka nejistá, nebo neurčitá k započtení způsobilá není. Část komentářové literatury přitom toto ustanovení vyložila tak, že za pohledávku nejistou považuje pohledávku spornou. Tento nesprávný názor pak bohužel přejala i právě uvedená judikatura Nejvyššího soudu, která pak následně ovlivnila, resp. pronikla i do zbytku komentářové literatury, do té doby zastávající názor jiný. Pohledávka nejistá je ovšem zcela jednoznačně i nadále jen pohledávka, u níž není jisté, zda v budoucnu skutečně vznikne, nebo zdali později v budoucnu nezanikne. Její existence je tudíž vázána na podmínku (tedy nejistou událost, v čemž je tedy onen prvek nejistoty pohledávky - ale také současně v ničem jiném), která z ní činí onu pohledávku nejistou. Je pak logické, že zákonodárce tyto pohledávky vázané na odkládací nebo rozvazovací podmínku ze zápočtu vyloučil, neboť sám zápočet v okamžiku svého provedení by se stal nejistým. Nic více tím ovšem zákonodárce nesledoval. Rozšíření tohoto ustanovení i na tzv. pohledávky „sporné“, a to včetně další navazující judikatury nepřesvědčivě řešící, kdy lze na pohledávku jako na tzv. „spornou“ nahlížet a kdy nikoliv, celý institut započtení relativizuje, nemohlo být záměrem zákonodárce a v podstatě jednostranný zápočet pohledávek (právě onen vnucený zápočet pohledávek, který přichází do úvahy právě přesně tam, kde druhá strana existenci započítávané pohledávky neuznává) prakticky vylučuje z hospodářského i právního života. Bylo pak skutečně snahou zákonodárce, aby věřitel, který chce provést zápočet nejprve musel žalovat u soudu o určení existence takové pohledávky, případně na splnění takovéto pohledávky, aby mohl následně jednostranný zápočet provést? Soud je přesvědčen že nikoliv, a že sama existence pohledávky je objektivní skutečností, tedy buďto se její existence v soudním řízení prokáže a zápočet tedy proběhl platně nebo nikoliv a zápočet se všemi dalšími konsekvencemi z toho vyplývajícími neproběhl. Není proto nutno zápočet relativizovat tím, že existence pohledávky nebyla procesně ještě deklarována, ač objektivně podle hmotného práva existuje. Všechna výše uvedená rozhodnutí proto vycházejí z nesprávného předpokladu o tom, že pohledávky nejisté jsou pohledávky „sporné“, odhlížejí od hmotného práva a celý proces zápočtu relativizují a činí naprosto zbytečně složitým. Ostatně, základní výkladovou metodou v právu je výklad gramatický (jazykový). Při použití tohoto druhu výkladu se vychází z toho, že zákonodárce slovy v textu zákona vyjadřuje přesně to, co vyjádřit chce. Jestliže by tedy zákonodárce chtěl z jednostranného zápočtu vyloučit též pohledávky sporné, zajisté by je ve výčtu uvedl, a to vedle pohledávek nejistých a pohledávek neurčitých (které dokonce uvádí poněkud nadbytečně, spíše pro laickou než odbornou právní veřejnost, neboť je jasné, že neurčitost započítávané pohledávky se propíše i do neurčitosti samotného aktu započtení, a tedy takové jednání je samo o sobě neplatné nebo dokonce nicotné z důvodu neurčitosti, aniž by to muselo být výslovně zmiňováno – v tomto směru by proto k přijetí takového závěru naprosto postačovala obecná ustanovení občanského zákoníku o právních jednáních bez tohoto poněkud redundantního opakování zákonodárce). Tato rozhodnutí jsou proto nesprávná.

14. Nicméně na daný případ to nebude mít, jak již bylo předesláno výše, žádný dopad. Výše zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4167/2014 uvádí, že objednatel, který si nechal vadu odstranit třetí osobou, neboť zhotovitel se odmítl zabývat odstraněním řádně reklamované vady díla, má právo na slevu z ceny díla. Sleva z ceny přitom znamená, že v rozsahu slevy nárok na zaplacení ceny vůbec nevzniká (§ 2108 občanského zákoníku, podle něhož do odstranění vady nemusí kupující platit část kupní ceny odhadem přiměřeně odpovídající jeho právo na slevu). Z toho důvodu zde proto dosud ani není žádná existentní splatná pohledávka ze strany žalobkyně, vůči níž by žalovaná mohla jakoukoliv svou pohledávku započíst. Zároveň to také znamená, že žaloba je bez dalšího v rozsahu důvodně uplatněné slevy nedůvodná a je nutno ji tudíž zamítnout. Jestliže totiž kupující (objednatel) nemusí platit část kupní ceny (přiměřeně) odpovídající jeho právu na slevu, pak zde není žádná pohledávka, kterou by žalobkyně mohla úspěšně uplatnit žalobou.

15. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4167/2014 pak samozřejmě také neznamená, náklady na odstranění vady nebo celková cena díla jsou automaticky rovny slevě, na kterou má objednatel vůči zhotoviteli nárok. Tato sleva se totiž určuje i podle jiných kriterií, než jsou jen náklady na odstranění vady. Těmito dalšími kritérii, ke kterým bude při určení výše slevy nutno přihlédnout (přiměřená sleva), budou například užitné vlastnosti, respektive vůbec upotřebitelnost díla s vadou, dále případná zkrácená životnost díla v důsledku vady, jiné dysfunkce kterými dílo v důsledku vad trpí, respektive i dysfunkce vzdálené, jestliže vada, resp. její projevy se přenáší dále (např. vibrace špatně vyrobeného klikového hřídele motoru se přenášejí do převodovky a tuto v dlouhodobém horizontu ničí, tedy zkracují jak životnost motoru, tak i převodovky) apod.

16. V posuzovaném případu znalecký ústav k vadě spočívající v drsnosti chromového povrchu uvedl, že tato vada by dramatickým způsobem snížila životnost celého kulového kohoutu, a to zničením těsnících prvků v kulovém ventilu a velmi pravděpodobně by způsobila zadření celého ventilu, čímž by tedy ztratil by zcela svou funkčnost, a to již ve velmi krátkém časovém období, resp. už po několika cyklech otevření a zavření (otočení vnitřní části kohoutu, tedy oné pochromované koule). Je potom zřejmé, že taková vada je vadou kategorickou, zcela znemožňující užití předmětu díla. Potom ale hodnota díla je nulová, jestliže sleva má v prvé řadě vyjadřovat ocenění snížení dohodnutých nebo obvyklých vlastností předmětu díla. Sleva, která je rovna ceně celého díla se pak za té situace soudu jeví jako naprosto adekvátní. Je nutno mít na paměti, co soud předeslal hned zkraje svého zhodnocení, tedy že smlouva o dílo je smlouvou založenou na výsledku. Jestliže se výsledek vůbec nedostavil, tj. výsledek činnosti zhotovitele je pro objednatele zcela neupotřebitelný, stěží potom hovořit o jakémkoliv nároku na zaplacení ceny díla - pro objednatele jde v praktické rovině o totéž, jako by dílo nebylo provedeno vůbec.

17. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4980/2014, jestliže zhotovitel nevyhoví důvodně uplatněném požadavku objednatele na bezplatné odstranění vady díla opravou a náklady účelně a předvídatelně vynaložené na odstranění této vady převyšují slevu z ceny díla odpovídající této vadě, jsou tyto náklady v rozsahu převyšujícím slevu z ceny újmou reparovatelnou prostřednictvím náhrady škody. Znalci slyšení v tomto řízení dále uvedli, že jakákoliv vada kovového dílu je obecně opravitelná. Podle rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 1076/2000 za řádně odstraněnou vadu díla je možno považovat pouze takový výsledek opravy, který vedl k odstranění vady beze zbytku tak, aby předmět díla nebyl výskytem vady ani jejím odstraňováním nijak znehodnocen. Jestliže proto žalovaná při nečinnosti žalobkyně, čímž porušila svou povinnost k odstranění vady, tuto zadala odstranit třetí osobě, v nákladu, který převýšil slevu díla, pak je důvodným tedy i její nárok, který v řízení uplatnila vzájemnou žalobou, tedy nárok na náhradu škody, která jí vznikla zaviněním porušením právní povinnosti ze strany žalobkyně. Soud proto i tento nárok, tedy náklady opravy zaplacené společnosti [právnická osoba] shledal důvodným a proto vzájemné žalobě žalované vyhověl.

18. V následující pasáži soud pro jeho konkrétnost a přesvědčivost cituje z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4980/2014, ve kterém se Nejvyšší soud beze zbytku vypořádal jak s problematikou vzniku nároku na slevu jako náhradního nároku z vadného plnění při nečinnosti zhotovitele (jestliže tedy zhotovitel v přiměřené době vadu neodstraní či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní) tak i s problematikou, zda se v rozsahu převyšujícím slevu, se může objednatel domáhat též náhrady škody. Soud proto z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4980/2014 vyjímá: „Podle § 564 věty první obch. zák. při vadách díla platí přiměřeně § 436 až 441. Podle § 436 obch. zák. platí, že je-li dodáním zboží s vadami porušena smlouva podstatným způsobem (§ 345 odst. 2), může kupující: a) požadovat odstranění vad dodáním náhradního zboží za zboží vadné, dodání chybějícího zboží a požadovat odstranění právních vad, b) požadovat odstranění vad opravou zboží, jestliže vady jsou opravitelné, c) požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy (odstavec 1). Volba mezi nároky uvedenými v odstavci 1 kupujícímu náleží, jen jestliže ji oznámí prodávajícímu ve včas zaslaném oznámení vad nebo bez zbytečného odkladu po tomto oznámení. Uplatněný nárok nemůže kupující měnit bez souhlasu prodávajícího. Neodstraní-li prodávající vady zboží v přiměřené dodatečné lhůtě nebo oznámí-li před jejím uplynutím, že vady neodstraní, může kupující odstoupit od smlouvy nebo požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny (odstavec 2, věta první, druhá a čtvrtá). Neoznámí-li kupující volbu svého nároku ve lhůtě uvedené v odstavci 2, má nároky z vad zboží jako při nepodstatném porušení smlouvy (odstavec 3). Vedle nároků stanovených v odstavci 1 má kupující nárok na náhradu škody, jakož i na smluvní pokutu, je-li sjednána (odstavec 4). Podle § 437 obch. zák. je-li dodáním zboží s vadami smlouva porušena nepodstatným způsobem, může kupující požadovat buď dodání chybějícího zboží a odstranění ostatních vad zboží, nebo slevu z kupní ceny (odstavec 1). Požaduje-li kupující odstranění vad zboží, nemůže před uplynutím dodatečné přiměřené lhůty, kterou je povinen poskytnout k tomuto účelu prodávajícímu, uplatnit jiné nároky z vad zboží, kromě nároku na náhradu škody a na smluvní pokutu, ledaže prodávající oznámí kupujícímu, že nesplní své povinnosti v této lhůtě (odstavec 3). Neodstraní-li prodávající vady zboží ve lhůtě vyplývající z odstavce 3 nebo 4, může kupující uplatnit nárok na slevu z kupní ceny nebo od smlouvy odstoupit …. Zvolený nárok nemůže kupující bez souhlasu prodávajícího měnit (odstavec 5). Ustanovení § 439 odst. 1 obch. zák. určuje, že nárok na slevu z kupní ceny odpovídá rozdílu mezi hodnotou, kterou by mělo zboží bez vad, a hodnotou, kterou mělo zboží dodané s vadami, přičemž pro určení hodnot je rozhodující doba, v níž se mělo uskutečnit řádné plnění. Podle § 440 obch. zák. se nároky z vad zboží nedotýkají nároku na náhradu škody nebo na smluvní pokutu (odstavec 1, věta první). Uspokojení, kterého lze dosáhnout uplatněním některého z nároků z vad zboží podle § 436 a 437, nelze dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu (odstavec 2). Podle § 373 obch. zák. platí, že kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. Podle § 379 obch. zák. nestanoví-li tento zákon jinak, nahrazuje se skutečná škoda a ušlý zisk. Nenahrazuje se škoda, jež převyšuje škodu, kterou v době vzniku závazkového vztahu povinná strana jako možný důsledek porušení své povinnosti předvídala nebo kterou bylo možno předvídat s přihlédnutím ke skutečnostem, jež v uvedené době povinná strana znala nebo měla znát při obvyklé péči. Obchodní zákoník v § 436 odst. 4 a § 440 odst. 1 výslovně zakotvuje právo objednatele na náhradu škody, která mu byla způsobena vadným plněním, a v § 440 odst. 2 stanoví meze využití tohoto institutu pouze v tom ohledu, že reparace určité újmy prostřednictvím náhrady škody je vyloučena tam, kde lze (popřípadě bylo lze) dosáhnout totožného uspokojení uplatněním některého z nároků z vadného plnění (srov. obdobně již rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2247/200, ze dne 3. 4. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1180/2000, a ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3966/2011). Zákonodárce tu prostřednictvím preference práv z vadného plnění vymezuje toliko cestu, kterou je objednatel oprávněn uspokojení dosáhnout, nejde však o omezení celkového rozsahu uspokojení. Právní úprava tu vychází ze zásady plné reparace způsobené újmy, neboť na objednatele nemají být bezdůvodně přenášeny důsledky vadného plnění zhotovitele. Objednatel musí mít právní možnost dosáhnout náhrady veškeré újmy, která mu vznikla v důsledku vadnosti plnění; v rozsahu, v němž nelze uspokojení dosáhnout uplatněním nároků z vad, má nárok na uspokojení z jiných právních důvodů, zejména z titulu náhrady škody (ve výši, v níž byl její vznik předvídatelný, srov. § 379 obch. zák.). Vzhledem k § 436 odst. 1, popř. § 437 odst. 1 obch. zák., ve spojení s § 564 větou první obch. zák. má objednatel v případě vad díla (nerozhodne-li se od smlouvy o dílo při jejím podstatném porušení odstoupit a jsou-li vady opravitelné) právo volby mezi požadavkem na odstranění vad opravou a požadavkem na přiměřenou slevu z ceny díla. Zvolí-li nárok na odstranění vad opravou, zhotovitel však vady díla v přiměřené dodatečné lhůtě neodstraní nebo oznámí před jejím uplynutím, že vady neodstraní, pak se již omezující dopad § 440 odst. 2 obch. zák. nevztahuje na to uspokojení, které spočívá právě v odstranění vad. Jestliže se objednatel tohoto uspokojení (odstranění vad opravou) nedomohl uplatněním práva z vad, může se jej domáhat z jiného právního titulu, v daném případě z titulu náhrady škody. Limitem ovšem zůstává možnost dosáhnout totožného uspokojení, byť zčásti, uplatněním ostatních práv z vadného plnění, která objednateli svědčí podle § 436 odst. 2 věty čtvrté, popřípadě podle § 437 odst. 5 obch. zák., tedy (nezvolí-li ani za těchto okolností možnost odstoupit od smlouvy) uplatněním nároku na slevu z ceny díla, určenou ve smyslu § 439 odst. 1 obch. zák. jako rozdíl mezi hodnotami vadného a bezvadného plnění. Jestliže tedy zhotovitel nevyhoví důvodně uplatněnému požadavku objednatele na bezplatné odstranění vady díla opravou a náklady účelně a předvídatelně vynaložené na odstranění této vady převyšují slevu z ceny díla odpovídající této vadě, jsou tyto náklady v rozsahu převyšujícím slevu z ceny újmou reparovatelnou prostřednictvím náhrady škody. Východiskem této úvahy je – vedle zásady plné reparace újmy způsobené vadným plněním - teze, že stav, kdy nelze uspokojení objednatele dosáhnout uplatněním nároku na odstranění vady opravou ve smyslu § 440 odst. 2 obch. zák., nastal již tehdy, když objednatel tento nárok u zhotovitele důvodně uplatnil (oznámil mu příslušnou volbu a vyzval jej k plnění) a ten mu nevyhověl (vady v příslušné lhůtě neodstranil, popřípadě oznámil před jejím uplynutím, že vady neodstraní). Takové pojetí především odpovídá významu, v jakém je slovní spojení „uplatnění nároku“ v obchodním zákoníku užíváno v souvisejících § 436 odst. 2 a § 437 odst.

5. V nich se „uplatněním nároku“ zcela zřejmě nemá na mysli až uplatnění daného nároku u soudu (tak jak je tomu např. v § 391 odst. 1, 402, 404 a 405 odst. 1 obch. zák. v rámci úpravy běhu promlčecí doby), nýbrž již jednostranný právní úkon kupujícího (popř. objednatele) adresovaný prodávajícímu (popř. zhotoviteli). Opačný výklad by ostatně neobstál z pohledu obecných právních principů; v situaci, kdy zhotovitel splnit svou povinnosti odmítl a vadu neodstranil, nelze po objednateli spravedlivě požadovat (takový požadavek by vedl k absurdním důsledkům), aby se musel pro zachování jiných práv podle § 440 odst. 2 obch. zák. nejprve splnění domáhat v soudním řízení, včetně řízení vykonávacího, a vyčkat jejich bezvýslednosti. Účelem § 440 odst. 2 ve spojení s § 564 větou první obch. zák. nepochybně není znemožnit objednateli dosažení efektivního uspokojení nároků na reparaci celkové újmy způsobené porušením smlouvy a nutit ho snášet po celou dobu potenciálně dlouhotrvajícího soudního řízení důsledky neopravené vady. Založil-li tedy odvolací soud svoji úvahu na tom, že vynaložené náklady na provedení opravy lze za daného stavu žalobci přiznat z titulu náhrady škody ve výši, ve které převyšují částku, která by odpovídala slevě z ceny (ovšem za splnění předpokladu jejich účelnosti a předvídatelnosti), nejde o nesprávné právní posouzení věci. V tomto ohledu tedy Nejvyšší soud dovolání důvodným neshledal. Nad rámec uvedeného považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout nejen to, že ve světle jeho judikatury právo na náhradu škody není podmíněno uplatněním nároku na slevu z ceny díla (srov. např. usnesení ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2148/2010), nýbrž zejména též že v situaci, kdy zhotovitel odmítl vyhovět důvodnému požadavku na odstranění vad díla, může objednatel požadovat slevu i dodatečně, bez ohledu na to, zda vadu již nechal odstranit třetí osobou (srov. rozsudek ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4167/2014, schválený dne 13. 1. 2016 občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu k uveřejnění ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).“ 19. Všechny výše uvedené úvahy Nejvyššího soudu pak zřejmě budou plně platit i v podmínkách nového občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v novém občanském zákoníku je naprosto shodná (k tomu srov. ustanovení § 2615 odst. 2, § 2106-2111, § 2913/1, § 2900, § 2951 a následující občanského zákoníku), podle § 2106 odst. 2 in fine občanského zákoníku, neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní (tedy jako v tomto případě, kdy žalobkyně se odmítla reklamací zabývat), může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny.

20. Zbývá se vypořádat se dalšími námitkami žalobkyně. K námitce žalobkyně týkající se nepřiměřenosti vynaložených nákladů na opravu, tedy že přesáhly hodnotu samotného díla, který prováděla žalobkyně pro žalovanou, nelze než uvést, že z logiky věci tyto náklady budou nutně vyšší, a to v důsledku nutnosti nejprve odstranit nanesený kovový povrch (buďto elektrochemicky, tedy procesem opačným galvanickému pokovování, nebo mechanicky) a teprve poté, až polotovar je uveden do původního stavu, jako byl při přejímce zhotovitelem od objednatele, je možno od začátku celý proces zopakovat, jak uvedli oba znalci. Náklady na opravu pak budou nutně vyšší o náklady na odstranění vadného povrchu a v principu nemohou být ani rovny původní ceně díla. Nelze pak také přehlédnout, že žalobkyně se podílela svou subdodávkou pro žalovanou na mnohem komplexnějším a celkově mnohem nákladnějším díle, které žalovaná zhotovovala pro svého objednatele. Žalovaná zhotovovala celý kulový kohout, u žalobkyně požadovala pokovení polotovarů – odlitku tzv. koule, který pro ni vyrobil jiný dodavatel. Jistě oprava kovového povrchu tohoto kovového odlitku bude stát méně, než vyrobení zcela nové koule, a to už ani nehledě k časovým hlediskům, kdy lze i předpokládat, že i žalovaná byla vázána smluvními dodacími termíny, je tedy otázkou, zdali vyrobení nových koulí i s ohledem na případnou výrobní vytíženost jejich dodavatele by byla vůbec v daném termínu proveditelná.

21. Důvodnou neshledává soud ani námitku žalobkyně, že žalovanou upozorňovala na skutečnost, že krupička (zdrsněný povrch) se na kouli může vyskytovat. Jednak takové upozornění na nevhodnost pokynů objednatele nebo na nevhodnost dodaného materiálu objednatelem je právně významné pouze tehdy, pokud k němu zhotovitel přistoupí ještě před započetím nebo v průběhu provádění díla. Jestliže však dílo zhotovitel již předal jako hotové (čímž deklaruje naplnění účelu smlouvy) objednateli, tuto možnost ztrácí (nelze se tedy vyvinit prohlášením zhotovitele učiněným ex post, že takto dílo vyrobit vlastně vůbec nešlo; jestliže zakázku přijal, přijal tím závazek, že kýžený výsledek se skutečně dostaví). V průběhu řízení vyšlo také najevo, že mezi účastnicemi existovala dlouhodobá spolupráce, kdy žalobkyně pokovení povrchu těchto částí kulových kohoutů pochromováním pro ni běžně prováděla. Sama žalobkyně argumentuje tím, tím, že ve většině případů pokovení proběhlo bez vad, respektive žalovaná žádné výtky k povrchu nesnášela. Její vlastní argumentace o dlouhodobé spolupráci pak nasvědčuje tomu, že hladký povrch vyrobit možné je (ostatně ani 7 dalších koulí objednaných žalovanou již touto vadou netrpělo), respektive hladký povrch je reálně očekávatelným výsledkem, kdy i znalci potvrdili, že pokovení povrchu chromem je možné až do tloušťky jednoho milimetru, tedy o několik řádů více, než jakou tloušťku chromové vrstvy žádala provést žalovaná. Soud proto ani tuto námitku neshledává opodstatněnou. Zhotovitel se nebrání ani námitkou, že postupoval de lege artis. jestliže smlouva o dílo je smlouvou o výsledku, není podstatné, jak zhotovitel dílo prováděl, tedy jaký postup pro jeho vytvoření použil, ale jen to, zda výsledek odpovídá tomu, co bylo požadováno.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a řízení plně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení na jistině celkem částky 218 768 Kč, žalovaná vzájemnou žalobou nárokovala vůči žalobkyni na jistině částku 97 042 Kč a předmětem řízení tak byly celkově nároky o zaplacení peněžitého plnění v celkové výši 315 810 Kč, a tato částka je tudíž základem pro stanovení výše odměny advokáta (tarifní hodnota sporu) dle sazeb uvedených v § 7 bod 6. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1993 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“). Soud proto žalované přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů celkem v částce 291 768,20 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ze vzájemné žaloby v částce 4 853 Kč a dále z odměny za právní zastupování žalované v řízení advokátem stanovené dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 24 úkonů právní služby (převzetí věci, vyjádření k žalobě a vzájemným návrh, výzva k úhradě škody, vyjádření ze dne 4. 10. 2021, ze dne 30. 6. 2022, ze dne 5. 3. 2024, účast u ústního jedná konaného 20. 5. 2021, 1. 6. 2022 - 2 úkony, 7. 9. 2022 - 4 úkony, 19. 1. 2023 - 2 úkony, 8. 3. 2023, 1. 5. 2024 - 2 úkony a 2. 7. 2024 – 2 úkony) tj. celkem v částce 229 920 Kč, dále náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, za těchto 24 úkonů právní služby v paušální částce 300 Kč/úkon, tj. částky 7 200 Kč a částky 49 795,20 Kč jako 21 % DPH z odměny a náhrad (tedy vyjma zaplaceného soudního poplatku) přiznané podle § 137 odst. 3 o.s.ř. v platném znění, když advokát, který zastupoval žalovanou v řízení osvědčil, že je plátcem DPH. Pokud žalované nebyly přiznány též požadované náhrady za ztrátu času za odročená jednání, a to ve výši jedné čtvrtiny odměny za každé z odročených jednání, pak podle ustanovení § 14 odst. 2 advokátního tarifu tato náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby náleží advokátu ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast při jednání, které bylo odročeno bez projednání věci, a za dostavení se k jednání, které se nekonalo, aniž byl o tom advokát včas předem vyrozuměn; bylo-li jednání odročeno nebo se nekonalo z důvodů spočívajících na straně klienta advokáta a byly-li tyto důvody advokátovi známy nejméně dva dny před termínem jednání, náleží mu náhrada ve výši jedné čtvrtiny mimosmluvní odměny. Je tedy zřejmé, že se jedná o náhradu za čas promarněný u soudu, a tedy nezbytnou podmínkou pro přiznání této náhrady je to, aby se advokát v daném termínu k soudu dostavil (srov. … advokátovi náleží … za účast při jednání … a za dostavení se k jednání …).

23. Podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. pak ve výroku III. bylo rozhodnuto o náhradně nákladů řízení, které platil stát, a to za svědečné přiznané a vyplacené svědkovi [jméno FO] v částce 1 061 Kč dle usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dále svědečné přiznané a vyplacené v částce 3 141 Kč témuž svědkovi, tj. [jméno FO] dle usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], znalečné přiznané a vyplacené částce 6 342 Kč [tituly před jménem] [jméno FO] dle usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a znalečné přiznané [Anonymizováno] v částce 25 348,90 Kč dle usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a to v rozsahu nekrytém žalobkyní složenou zálohou (10 000 Kč). Podle procesního výsledku pak tyto náklady v celkové výši 35 892,90 Kč a snížené o žalobkyní zaplacenou zálohu 10 000 Kč, tedy zbývající dosud neuhrazené náklady státu v částce 25 892,90 Kč bylo uloženo zaplatit neúspěšné žalobkyni.

Poučení