8 Co 205/2024 - 413

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno]., IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Anonymizováno]. sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 218.768 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě o zaplacení 97.042 Kč s příslušenstvím k odvolání obou účastníků řízení proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 7. 2024, č. j. 16 C 141/2020-347, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 27.175 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [advokát], advokáta sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem byla žaloba o zaplacení částky 218.768 Kč s přísl. zamítnuta, žalobkyně byla zavázána zaplatit žalované částku 97.042 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 24. 9. 2019 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 291.768,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, dále byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě na náhradě nákladů řízení částku 25.892,90 Kč v téže lhůtě.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek v odstavci I. výroku tak, aby žalobě bylo vyhověno, v odstavci II. výroku navrhovala změnit rozsudek tak, aby vzájemný návrh žalované byl zamítnut a aby byly přiznány žalobkyni náklady řízení, příp. navrhovala zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně namítala, že z fotografií, které v rámci své procesní obrany založila žalovaná do spisu, není zjevné, zda se na fotografiích vůbec vyskytují [Anonymizováno], které zpracovávala žalobkyně, jaké vady se mají na [Anonymizováno] vyskytovat a jaká byla příčina jejich vzniku. Celou dobu řízení žalobkyně uváděla, že fotografie nemohou sloužit jako důkaz existence vad tvrzených žalovanou, s čímž se okresní soud nevypořádal. Žalobkyně je přesvědčena, že zaměstnanci žalované z povahy věci mají zájem na výsledku předmětného soudního sporu tak, aby skončil pozitivně pro žalovanou a nemohou vypovídat nestranně a nepodjatě. Z jejich výslechů navíc vyplynulo, že si nevybavují, které konkrétní [Anonymizováno] fotili a kdy k pořízení fotek došlo, zda vůbec fotili [Anonymizováno] obdržené v rámci první či jiné dodávky, zda se [Anonymizováno] na fotografiích již opravovaly, či nikoliv, a k některým uvedli, že některé osoby ani místa zachycená na fotografiích nepoznávají. Žalobkyně dále nesouhlasí se závěry uvedenými ve znaleckém posudku [znalec], neboť tento posudek obsahuje celou řadu vad a nedostatků, zejména byl vypracován pouze a výhradně na základě podkladů předložených žalovanou. Znalecký posudek se vyhotovoval v době, kdy již byly příslušné [Anonymizováno] opraveny třetí osobou a neměl tedy možnost si tvrzené vady prohlédnout osobně a mohl vycházet pouze ze zprostředkovaných nepřímých podkladů předložených žalovanou. Ve znaleckém posudku jsou vytýkány, popisovány a hodnoceny technologické postupy žalobkyně, a to i přesto, že znalec neměl a nemohl mít o nich žádné bližší informace. V posudku jsou nepravdivé skutečnosti, neboť žalobkyně při chromování [Anonymizováno] provedla veškerá jí dostupná technologická opatření a upozornila žalovanou na to, že při technologickém postupu chromování žalobkyně mohou u vyšší tloušťky vrstvy chromu vzniknout na povrchu drobné krátery a póry. Závěry znalce nejsou žádným způsobem odůvodněny a tvrzené vady nejsou odborně posouzeny. Soud I. stupně tak odkazuje na revizní znalecký posudek a na výslech zástupce znaleckého ústavu [znalec], na základě níž dospěl k závěru, že [Anonymizováno] byly pochromovány vadně. Tyto skutečnosti však ze znaleckého posudku znaleckého ústavu nevyplývají. V posudku je uvedeno, že pochromování [Anonymizováno] vykazovalo nedostatky různého typu (škrábance, puchýře, krupička, důlky, nehomogenity a pravděpodobné koroze), přičemž nebylo možné určit, zda nedostatky byly svým charakterem estetické či funkční a rovněž konstatoval toliko pravděpodobnou příčinu vzniku nedostatku s tím, že pouze z fotografií nebylo možné určit, zda se jedná o nedostatky opravitelné, ani odhadnout náklady na případné opravy. Dle žalobkyně revizní znalecký posudek potvrdil fakt, že pouze na základě fotografií nelze s jistotou určit původ nedostatku povrchu [Anonymizováno] a zároveň nelze vyloučit vznik nedostatků, které jsou zachyceny na fotografiích, mechanickým poškozením, které bylo způsobeno chybnou manipulací žalované s předmětnými [Anonymizováno]. Revizní znalecký posudek tedy vyvrátil závěry znaleckého posudku [znalec] a žalobkyně má za to, že existenci tvrzených vad [Anonymizováno] již v současnosti není možné prokázat. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že ze znaleckých posudků a výpovědí znalců bylo prokázáno, že příčinou drsnosti povrhu [Anonymizováno] byl samotný technologický postup žalobkyně při chromování povrchů. Zástupce znaleckého ústavu ve výpovědi uvedl, že kdyby příčina nedostatku povrchu spočívala ve vadné úpravě podkladu před pochromováním, vyskytovaly by se nedostatky buď na všech [Anonymizováno], nebo na žádných. Není podle něho pravděpodobné, že by povrch byl opracováván různými technologiemi. S tímto tvrzením se však žalobkyně neztotožnila, neboť se jedná o nepodloženou spekulaci znalce. Tvrzení znalců žalobkyně považuje za pouhou spekulaci, resp. se jednalo o pouhý výčet teoreticky možných příčin vzniku údajných vad bez vyšší znalosti technologie žalobkyně. Důkazní břemeno v tomto směru je na žalované. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že takto vadně provedené dílo má pro žalovanou nulovou hodnotu. Tato skutečnost nevyplynula z revizního znaleckého posudku, ani z výslechu zástupce znaleckého ústavu. Nesprávný je i závěr okresního soudu, že žalobkyně odmítla reklamací se zabývat, žalobkyně se reklamací zabývala a po řádném přezkumu reklamace dospěla k závěru, že je neoprávněná a i kdyby žalovanou tvrzené vady skutečně na [Anonymizováno] existovaly, tak to neznamená, že za tyto vady odpovídá žalobkyně. Žalobkyně proto reklamaci vad zamítla, a to přípisy z 31. 10. 2018 a 9. 11. 2018. Žalobkyně trvala na tom, že splnila svůj závazek ze smlouvy o dílo, veškeré pochromované [Anonymizováno] dodala žalované v souladu s objednávkou a případné povrchové vady předmětných [Anonymizováno] musely být způsobeny až následnou manipulací s [Anonymizováno] ze strany žalované. Žalobkyně dále poukazovala na to, že z oznámení žalované nebylo zjevné, jaké konkrétní [Anonymizováno] měly být pochromovány vadně, oznámené vady byly navíc popsány a zdokumentovány velmi neurčitě, navíc byla informována žalovanou o tom, že se snažila žalovaná vady odstranit svépomocí, a to fyzickými zásahy do povrchu pochromovaných [Anonymizováno], čímž znemožnila žalobkyni posoudit, jaký byl skutečný stav pochromovaných [Anonymizováno] před provedením zásahu ze strany žalované. Žalobkyně upozorňovala žalovanou, že běžně svým zákazníkům dodává chromovaný povrch s nižší vrstvou chromu, a to z důvodu, že při technologickém postupu chromování mohou u vyšší tloušťky vrstvy chromu vzniknout na povrchu póry. Žalovaná však přesto trvala na provedení tloušťky dle objednávky. Pokud se týká započtení, žalobkyně po celou dobu řízení tvrdila, že žalovaná provedla započtení neplatně, a to zejména z důvodu, že žalovanou tvrzený nárok na úhradu nákladů je přinejmenším sporný a nejistý, a tudíž nezpůsobilý k započtení. Námitku neplatnosti ze strany žalobkyně shledal okresní soud jako nedůvodnou. S ohledem na skutečnost, že se okresní soud odklonil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, aniž by žalobkyni v průběhu řízení poučil a umožnil jí se k této otázce vyjádřit, je řízení postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud I. stupně dále dospěl k závěru, že na základě ust. § 2108 o. z., dle kterého platí, že do odstranění vady nemusí kupující platit část kupní ceny odhadem přiměřeně odpovídající jeho právu na slevu. Podle soudu tedy žalovaná měla vůči žalobkyni právo na zaplacení nákladů, přičemž právním titulem je zčásti právo na slevu a ve zbývajícím rozsahu právo na náhradu škody. V takovém případě by však sleva z ceny za vadné provedení pochromování pěti [Anonymizováno] mohla odpovídat maximálně 100% sjednané ceně za pochromování, tj. 113.000 Kč bez DPH, když cena jednoho [Anonymizováno] činila 22.600 Kč. Vzhledem k tomu, že vadné [Anonymizováno] byly opraveny, stala se cena za dílo splatnou. Žalovaná však v řízení netvrdila, ani nenaznačila, že by měla v úmyslu zadržet část kupní ceny, čímž se okresní soud vůbec nezabýval. Dále vytýkala okresnímu soudu, že neprovedl ve vztahu ke stanovení přiměřené výše účelně vynaložených nákladů žalované žádné dokazování, namísto toho toliko nekriticky a ve spojení se svými nepodloženými spekulacemi převzal tvrzení žalované, že náklady ze strany byly vynaloženy účelně a v přiměřené výši. Takto stanovená výše náhrady škody nemůže však být přiměřenou.

3. K odvolání žalované do náhrady nákladů řízení žalobkyně ve vyjádření uvedla, že toto odvolání nepovažuje za důvodné, když specifikace nákladů řízení předložená žalovanou je evidentně v rozporu s příslušnou právní úpravou, judikaturou a dobrými mravy.

4. Proti napadenému rozsudku, a to do výroku o náhradě nákladů řízení, podala žalovaná včas odvolání, v němž se domáhala změnit v této části rozsudek tak, aby žalobkyně byla zavázána zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 306.935 Kč a částku 177.139 Kč. Okresní soud nesprávně při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení sečetl žalovanou částku s částkou vzájemné žaloby a vycházel z tarifní hodnoty 315.810 Kč. V tomto směru odkazovala na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 23 Cdo 4609/2017, podle něhož se považuje při rozhodování o náhradě nákladů řízení každá věc, tj. věc uplatněná žalobou a věc uplatněná vzájemnou žalobou, za samostatnou věc, tudíž u každé věci je třeba samostatně posoudit míru úspěchu a neúspěchu účastníků a ve vztahu ke každé jednotlivé věci stanovit, zda je v každé jednotlivé věci dána povinnost náhrady nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., a kdo z účastníků má podle pravidel daných v těchto ustanoveních právo na náhradu nákladů řízení. Dále požadovala přiznání náhrady za ztrátu času za odročená jednání.

5. Ve vyjádření k odvolání žalobkyně do věci samé navrhovala žalovaná potvrzení rozsudku okresního soudu. Žalovaná požadovala tloušťku chromu 30 – 40 mikronů a tvrdost minimální 900 HV. Tyto parametry jsou uvedeny v objednávce z 16. 4. 2018, pokud by požadovaná tloušťka chromu měla být nevhodná, měla žalobkyně na tento nevhodný příkaz upozornit žalovanou bez zbytečného odkladu, tj. před započetím zhotovování díla. Žalobkyně nenavrhla žádný důkaz, kterým by prokázala, že by žalovanou předem upozornila na nevhodný příkaz ohledně tloušťky chromu. Žalovaná má za to, že rozsudek okresního soudu v otázce započtení je v souladu s judikaturou NS ČR, započtení, které bylo po právu, když se jedná o pohledávky z jednoho závazkového právního vztahu, proto je spravedlivé, aby tyto pohledávky byly započitatelné. Dále bylo na soudu, aby posoudil, zda se jedná o pohledávku jistou a určitou, a tedy způsobilou k započtení. V předmětném sporu byla výše pohledávky žalované jednoznačně podložená fakturami od společnosti [právnická osoba]. Vzhledem k tomu, že pohledávka žalované vůči žalobkyni je odvozena od existence vad a zjišťování existence vad, bylo podstatné již pro žalobu na úhradu, nevyžadovalo se tedy zjištění či nadměrné dokazování k výši pohledávky. Podle rozhodnutí NS ČR 23 Cdo 3407/2020, za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává nebo že je sporná, musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. Žalovaná se pak ztotožňuje s názorem okresního soudu ohledně aplikace ust. § 2108 o. z., kdy dle tohoto ustanovení žalovaná není povinna platit část ceny odpovídající právu na slevu do doby odstranění vady. Pokud se týká přiměřenosti výše nákladů, pak koule byly určeny do plynovodu, kde bylo potřeba zajistit jejich absolutní těsnost, žalovaná si nemohla dovolit mít na [Anonymizováno] sebemenší vadu. Žalovaná nedodala žalované bezvadně chromované [Anonymizováno] a odmítla vady odstranit. Proto žalovaná přistoupila k opravě způsobem dle doporučení specializované společnosti [právnická osoba]., kterou doporučila sama žalobkyně. Ke způsobu odstranění vady se vyjádřil svědek [jméno FO]. Pokud žalobkyně namítala, že měla postupovat při odstranění vad tak, aby nezpůsobila nepřiměřené náklady, žalovaná v rámci reklamace se domáhala odstranění vad po žalobkyni, žalobkyně odmítla vady odstranit a žalované nezbylo nic jiného, než se s úpravou obrátit na jiný subjekt. Žalovaná pak přesně vyčíslila částku nákladů na opravu chromování a prokázala výši těchto nákladů. Mezi účastníka je nesporné uzavření smlouvy o dílo, žalobkyně podstatně porušila smlouvu, když chromování neprovedla, resp. plnění bylo vadné. Žalovaná vady reklamovala neprodleně, po zjištění, když reklamovala několik dní po dodání vadného díla. Žalobkyně nemá vůči žalované nárok na úhradu ceny díla, které prokazatelně vykazovalo vady. Ze dvou nezávislých znaleckých posudků vyplývá, že nejpravděpodobnější příčinou vzniku vady je špatný technologický postup žalobkyně. Žalobkyně pak neprokázala, že by vady vznikly jinak. Vady díla byly zjištěny znaleckými posudky, ale i výpověďmi svědků. Svědek [jméno FO] a svědek [jméno FO] pak potvrdili pořízení fotografií i identifikaci [Anonymizováno]. Oba znalecké posudky se shodly v tom, že nejpravděpodobnější příčinou vad je špatná technologie u žalobkyně. Pokud se týká povahy a závažnosti vad, při zpracování znaleckého posudku VUT neměl [znalec] k dispozici výkres [Anonymizováno] proto v písemném zpracování bylo uvedeno, že nelze s jistotou určit, zda se jedná o vady funkční či estetické. Ve výpovědi znalec uvedl, poté, co mu byly předloženy výkresy [Anonymizováno] k nahlédnutí, přesně popsal, ve kterých místech by důsledkem vad docházelo k poškození [Anonymizováno] Znalec uvedl, že vada krupičky by jednoznačně poškodila těsnění a došlo by k netěsnosti [Anonymizováno]. Totéž bylo potvrzeno i výpovědí svědka [jméno FO].

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně, ani žalované důvodné není.

7. Odvolací soud podotýká, že řízení před okresním soudem netrpí žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

8. Okresní soud učinil správná skutková zjištění ohledně uzavření smlouvy o dílo mezi účastníky, nesporným také bylo, že dílo bylo předáno žalované a že žalobkyně vyúčtovala fakturami cenu za dílo, když část ceny ze strany žalované uhrazena nebyla. Odvolací soud shodně s okresním soudem má za to, že žalovaná v řízení prokázala, že dílo (konkrétně 5 [Anonymizováno] z 12) vykazovalo vady, když existence vad byla prokázána jak oběma znaleckými posudky, výpověďmi znalců, fotografiemi, tak i výpověďmi svědků, především [jméno FO] a [jméno FO] V tomto směru lze odkázat zcela na bod 4. odůvodnění napadeného rozsudku. V řízení dále bylo prokázáno, že žalovaná reklamovala vady u žalobkyně řádně a včas, což bylo doloženo protokolem o vadách z 24. 10. 2018, hlášením o nehodě z 14. 3. 2019, e-mailovou komunikací. Pokud žalobkyně poukazovala na to, že vady nebyly řádně specifikovány, pak jí nic nebránilo v tom, aby se sama přesvědčila o existenci a rozsahu vad, kdy k tomu byla opakovaně žalovanou vyzývána, ale nestalo se tak, když to pokládala za zbytečné. V řízení bylo také učiněno nesporným, že žalovaná požadovala odstranění vad, a že žalobkyně odmítla vady odstranit. Dále bylo převzato zjištění okresního soudu, že žalovaná přistoupila k provedení opravy třetí osobou, a to společnosti [právnická osoba], která opravu provedla za cenu 315.810 Kč včetně DPH, kterou žalovaná této společnosti uhradila. Co do částky 218.768 Kč se žalovaná vůči uplatněnému nároku bránila námitkou započtení, nadto požadovala po žalované zaplatit částku 97.042 Kč jako škodu, která jí vznikla v důsledku vadného plnění žalobkyně.

9. Podle ust. § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

10. Podle ust. § 2615 odst. 1 o. z. dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě.

11. Podle ust. § 2106 odst. 1 o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo: a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci b) na odstranění vady opravou věci c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy.

12. Podle ust. § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

13. Podle ust. § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

14. Podle odst. 2 téhož právního ustanovení započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

15. Podle ust. § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

16. Pokud se týká právního posouzení věci, pak odvolací soud dospěl k závěru, na rozdíl od okresního soudu, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení ceny díla, když dílo bylo dle ust. § 2604 o. z. dokončeno a předáno žalované, což bylo prokázáno dodacími listy. Nárok na zaplacení ceny díla pak vzniká dle ust. § 2610 o. z. provedením díla. V řízení bylo prokázáno, že v podání ze dne 7. 10. 2019, které dle dodejky pošty bylo zasláno žalobkyni, provedla žalovaná zápočet pohledávky ve výši 315.810 Kč vůči pohledávce žalobkyně, přičemž tato částka představuje náklady, které zaplatila společnosti [právnická osoba] za opravu vad [Anonymizováno]. Jedná se přitom o pohledávku z téhož závazkového vztahu, pohledávky jsou stejného druhu, obě jsou splatné (žalovaná vyzvala žalobkyni k uhrazení předmětné částky), ze zápočtu je zřejmé, která pohledávka vůči které pohledávce se započítává. Nejedná se tak podle názoru odvolacího soudu o pohledávku nejistou či neurčitou, jak namítala žalobkyně a z tohoto důvodu není důvodná její námitka neplatnosti zápočtu. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem okresního soudu, který vychází mj. z rozsudku NS ČR sp. zn. 32 Cdo 4980/2014, podle něhož jestliže zhotovitel nevyhoví důvodně uplatněnému požadavku objednatele na bezplatné odstranění vady díla opravou a náklady účelně a předvídatelně vynaložené na odstranění této vady převyšují slevu z ceny díla odpovídající této vadě, jsou tyto náklady v rozsahu převyšujícím slevu z ceny újmou reparovatelnou prostřednictvím náhrady škody. Tak tomu bylo i v tomto případě, kdy žalobkyně odmítla provést opravu vady [Anonymizováno] a proto si nechala žalovaná dílo opravit třetí osobou. Pokud se týká výše slevy, tak z judikatury je zřejmé, že obvykle je určována rozdílem hodnoty díla bez vad a hodnotou vadného díla, kdy časovým okamžikem pro určení těchto hodnot je uskutečnění plnění. Roli při úvaze o slevě díla hraje také rozsah a závažnost vady, jak vady komplikují užívání věci nebo snižují její životnosti, i další okolnosti. Slevu nelze ztotožnit pouze s náklady spojenými s odstraněním vad. V tomto konkrétním případě je situace specifická v tom, že vady byly odstraněny, znalci předmětné [Anonymizováno] neviděli, vycházeli toliko z fotografií a oba se vyjádřili tak, že nejsou schopni říci, s jakými náklady bylo možné vady odstranit, z čehož lze dovodit, že by nebyli schopni stanovit, jaký je rozdíl v hodnotě díla s vadami a bez vad. Z tohoto důvodu vycházel odvolací soud při úvaze o výši slevy z ceny díla ze zjištění, že vynaložené náklady byly prokázány fakturami společnosti [právnická osoba] To, že byly náklady vyšší, než samostatné dílo, je dáno v důsledku nutnosti nejprve odstranit původní vrstvu, zbroušení povrchu a provedení nového povlaku, jak vyplynulo z výslechu znalců. Jednalo se o velkou zakázku žalované, kdy tato byla nucena situaci co nejrychleji vyřešit. Vada spočívající v drsnosti [Anonymizováno] by mohla vést ke zničení těsnících prvků v [Anonymizováno] a mohla by způsobit [Anonymizováno] a to již ve velmi krátkém časovém období, jak vyplývá z výpovědi znalce [znalec]. Vzhledem k tomu, že vady byly takového charakteru, že znemožňovaly užití díla objednatelem, jak správně dovodil okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku, pak podle názoru odvolacího soudu je na místě přiznat žalované slevu v hodnotě ceny za tyto [Anonymizováno], tedy 5x 22.600 Kč, což je celkem 113.000 Kč. Zbývající částka pak představuje náhradu škody, kdy žalobkyně porušila smluvní povinnost vadným plněním a v příčinné souvislosti s tím pak vznikla na straně žalované škoda. Náklady, které vynaložila žalovaná na opravu [Anonymizováno], považuje odvolací soud za přiměřené a účelně vynaložené, když oprava povrchu [Anonymizováno] bude jistě méně nákladná, než vyrobení nové [Anonymizováno], i s přihlédnutím k časovým hlediskům, kdy žalovaná byla vázána smluvními dodacími termíny, jak již bylo uvedeno shora.

17. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v odstavcích I. a II. výroku jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. K námitkám žalobkyně v odvolání pak uvádí, že pokud žalobkyně vytýkala okresnímu soudu odchýlení se od judikatury Nejvyššího soudu ČR s tím, že neseznámila účastníky, že takto hodlá postupovat, pak tato námitka je irelevantní, neboť okresní soud na danou věc ust. § 1982 a násl. vůbec neaplikoval.

19. Důvodnou neshledal odvolací soud ani námitku žalobkyně, že žalovanou upozorňovala na nevhodnost pokynu, příp. na nevhodnost dodaného materiálu, když v tomto směru odkazuje odvolací soud zcela na argumenty okresního soudu uvedené v bodu 21 odůvodnění rozsudku, s nimiž se zcela ztotožňuje.

20. Pokud žalobkyně namítala nevěrohodnost slyšených svědků z toho důvodu, že jsou zaměstnanci žalované, pak sama skutečnost, že svědci jsou zaměstnanci žalované, neznamená, že jejich výpovědi jsou nevěrohodné. Navíc svědek [jméno FO] už u žalované nepracuje, naopak pracuje u konkurence, takže ani tento argument žalobkyně neobstojí.

21. Pokud se týká odvolání žalované do výroku o náhradě nákladů řízení, pak odvolací soud je obeznámen s rozhodnutím NS ČR sp. zn. 23 Cdo 4609/2017, na které žalovaná ve svém odvolání odkázala. Nicméně odvolací soud má za to, že je spravedlivé, aby náklady byly stanoveny tak, jak to učinil okresní soud, který sečetl hodnoty obou sporů a vycházel z tarifní hodnoty 315.810 Kč, a to za situace, kdy žalovaná měla ve věci plný úspěch. Tento názor byl akceptován i usnesením Ústavního soudu III. ÚS 3/2024. Soud I. stupně také postupoval správně, pokud nepřiznal zástupci žalované náhradu ve výši mimosmluvní odměny za odročená jednání, když je zřejmé, že nezbytnou podmínkou je, aby se k danému úkonu zástupce účastníka dostavil.

22. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu také ve výroku o náhradě nákladů řízení a ve výroku o náhradě nákladů státu.

23. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn neúspěchem žalobkyně v odvolacím řízení, proto byly přiznány náklady řízení úspěšné žalované v souladu s ust.§ 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. Také odvolací soud vycházel při přiznání náhrady nákladů řízení žalované z plnění v celkové výši 315.810 Kč, kdy žalovaná má nárok na odměnu za 2 úkony právní služby, tj. vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání dle ust. § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 2x 9.580 Kč, za 2 režijní paušály á 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, na náhradu za ztrátu času 400 Kč, za cestové z [adresa] a zpět při ujetí celkem 80 km autem Volvo, RZ [SPZ], při ceně paliva 38,70 Kč/l, průměrné spotřebě 6,4 l/100 km a paušální sazbě 5,60 Kč/km, tj. 646 Kč, dále má nárok na 21% DPH z těchto částek, tj. 4.369 Kč. Celkem činí náklady odvolacího řízení 25.175 Kč. Žalované nebyly přiznány náklady v souvislosti s odvoláním do náhrady nákladů řízení, když nebyla žalovaná v této části úspěšná.

Poučení