16 C 141/2023 - 106

Rubrum

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Kořínkovou v právní věci žalobkyně: [jméno FO][datum narození] [adresa] zastoupená advokátkou [jméno zástupce] sídlem [adresa] proti žalované: [jméno FO][datum narození] [adresa] zastoupená advokátkou [jméno zástupce] sídlem [adresa] o určení vlastnictví, vrácení daru, vyklizení nemovitosti takto:

Výrok

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e. zem. stav., pozemku parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], prac. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č . [Anonymizováno], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], zapsaných na LV č. [hodnota], dále spoluvlastnického podílu o velikosti ideální [Anonymizováno] k pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsaného na LV č. [hodnota] a spoluvlastnického podílu o velikosti ideální [Anonymizováno] k pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsaného na LV č. [hodnota], vše v katastrálním území a obci [adresa], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], se zamítá.

II. Žaloba, aby byla žalovaná uznána povinnou vyklidit pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] a pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba bez č. p. / č. e. zem. stav. zapsaných na LV č. [hodnota] v katastrálním území a obci [adresa], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna uhradit žalované k rukám její právní zástupkyně náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala k Okresnímu soudu v Blansku dne 15. 3. 2023 žalobu na určení vlastnictví a vyklizení nemovitostí s tím, že darovací smlouvu z [datum] darovala žalované, která je její dcerou, do výlučného vlastnictví nemovitosti specifikované ve výroku I tohoto rozsudku, při čemž dne [datum] využila svého práva dle § 2072 občanského zákoníku a předmětný dar odvolala, neboť nemůže žalované odpustit její chování vůči ní, které jí velmi ubližuje. Tyto důvody specifikovala žalobkyně tak, že se o ní žalovaná nezajímá jako o matku, zabraňuje jí ve styku s vnučkou, tedy brání jí v prarodičovských právech, žalobkyni uvedla v omyl při uzavírání darovací smlouvy, neboť využila její tíživé finanční situace, kdy měla závazky vůči OSSZ a VZP v celkové výši do 300 000 Kč, o výši těchto dluhů informovala matku žalobkyně paní [jméno FO] a žalobkyně tak byla nucena převést předmětné nemovitosti do výlučného vlastnictví žalované, ač původně byly domluveny tak, že získá každé z dětí žalobkyně podíl ve výši jedné třetiny. Navíc žalovaná se zavázala a zřídila závazek k užívání darovaných nemovitostí jako rodinného majetku ve prospěch svých prarodičů [jméno FO] a [jméno FO], což jsou rodiče žalobkyně a dále ve prospěch žalobkyně a jejího manžela [jméno FO], který je současně otcem žalované. Ti všichni byli oprávněni kdykoliv předmětné nemovitosti navštívit a užívat je za účelem rodinné rekreace. Žalovaná však od počátku tento závazek neplnila a neplní, nezajímá se o žalobkyni ani jejího otce a dědečka, v minulosti se nezajímala ani o svou babičku. Žalované adresovala několik dopisů, ve kterých ji žádala o změnu chování, tyto žádosti o nápravu žalovaná nevyslyšela, naopak protiprávní jednání vyvrcholilo dne [datum], kdy žalobkyně žalovanou spolu se svým tatínkem navštívili před domem žalované. Tehdy se k nim žalovaná chovala nevhodně a urážela ji, stejně jako když ji navštívili dne [datum] v domě č. p. [adresa] společně s manželem žalobkyně a sestrou žalované, žalovaná je odmítla pustit do domu a chovala se arogantně. Navíc ji obvinila ze lži o výši závazků a řekla, že by bylo lepší, kdyby se vůbec nenarodila. V SMS zprávě z [datum] jí žalovaná sdělila, že se za ní i svého otce stydí. Popsané jednání považuje žalobkyně za oklamání její osoby, je jím hluboce dotčena. Jde o chování v rozporu s dobrými mravy a hluboký nevděk žalované vůči žalobkyni jako dárkyni. Při odvolání daru byla žalovaná vyzvána, aby jej vrátila, což se nestalo, zpětný převod nepodepsala a v důsledku toho nedošlo ani ke změně vlastnického práva v katastru nemovitostí. Tento nesoulad je naléhavým právním zájmem pro podání určovací žaloby. Na základě toho se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí darovaných nemovitostí a že žalovaná je povinna tyto nemovitosti vyklidit.

2. Žalovaná se k předmětné žalobě písemně vyjádřila podáním 27. 4. 2023 tak, že žalobu v celém rozsahu neuznává a navrhla, aby byla přenesena místní příslušnost na Okresní soud v Příbrami s ohledem na bydliště obou účastnic řízení i navrhovaných svědků. Tomuto návrhu bylo usnesením Nejvyššího soudu z 29. 8. 2023 č. j. 23 MD 325/2023–64 vyhověno, předmětný spor byl přikázán k projednání a rozhodnutí zdejšímu soudu, kterému byl spis postoupen dne 14. 9. 2023.

3. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že je pravda, že má s matkou od smrti babičky neshody. Jde však o neshody, které se vyskytují v každé rodině a rozhodně je nelze posuzovat jako zjevné porušení dobrých mravů a nevděk, které by odůvodňovaly postup podle § 2072 občanského zákoníku. Žalobu i argumenty žalobkyně považuje za zcela neurčité, tvrzené skutečnosti nejsou nijak relevantně doloženy, ač povinností žalující strany je konkrétní vymezení skutečností, ve kterých důvod pro odvolání daru shledává. Ty však matka v žalobě blíže nespecifikuje ani z hlediska času ani kontextu, což je podstatné mimo jiné i s ohledem na ustanovení § 2075 občanského zákoníku a zde stanovenou lhůtu pro odvolání daru. Z procesní opatrnosti vznesla námitku opožděného odvolání daru. Pokud matka zcela neurčitě v žalobě tvrdí, že se o ni nezajímá jako o matku a zabraňuje jí ve styku s vnučkou, považuje žalovaná toto tvrzení za lživé a ničím nepodložené s tím, že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, nýbrž kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií. Bez dalšího tedy nelze kvalifikovat chování žalované, které bylo výsledkem vzájemných neshod s matkou, na jejíž eskalaci se výlučně podílela sama matka, za zjevný nevděk, kdy z judikatury, na níž žalovaná odkázala, vyplývá, že darovanému nevzniká reciproční závazková povinnost doživotního vděku vůči dárci, neboť darování v sobě nenese prvky synallagmatu a to s přihlédnutím k možnosti ujednání podmínek, doložek a příkazů při darovacím projevu, které však v daném případě učiněny nebyly a žalovaná se vůči matce ani rodině rozhodně nechovala tak, aby naplnila zákonné předpoklady pro vrácení daru. Od června roku 2019 s matkou a otcem řešila jejich zadlužení, o jejich vážné finanční situaci se dozvěděla od policie. Do té doby o tom ona ani její sourozenci nevěděli. Jelikož hrozilo, že rodiče přijdou o střechu nad hlavou, vyslyšela jejich žádost o pomoc a začala ve věci neprodleně jednat, kdy i přes její nepříznivý zdravotní stav učinila vše, co bylo v jejích silách, o dluzích rodičů jednala s věřiteli i všemi úřady a před podpisem darovací smlouvy, ale i po ní, uhradila za matku její dluhy. Rozhodně o finanční situaci rodičů neinformovala babičku (matku matky), naopak ta ji sama požádala, aby rodičům pomohla. S prarodiči měla vždy dobrý vztah, proto ji babička oslovila s přáním, aby nemovitosti, které nazývali Morava, oddlužila ještě za jejího života. Babička také chtěla, aby matka převedla tyto nemovitosti na žalovanou proto, aby se do budoucna daná situace neopakovala a rodinný majetek byl zachován pro vnučku [Anonymizováno], dceru žalované. Tato záležitost byla řešena jak s rodiči, tak sourozenci žalované, která měla se sestrou vždy chladnější vztah, bratr měl zájem věc řešit, ale v důsledku nutnosti rychlého jednání zbyla celá záležitost stejně na ní. Rozhodně nebyla uzavřena jakákoliv dohoda, která by jí zavazovala, že po převedení předmětných nemovitostí na její osobu budou obdarováni následně i její sourozenci, což nedává již z logiky věci smysl, neboť kdyby mezi nimi taková dohoda existovala, nebránilo ničeho, aby matka darovala předmětné nemovitosti do spoluvlastnictví všem sourozencům v době uzavírání smlouvy. Babička si výslovně přála, aby Moravu vlastnila pouze žalovaná, neboť hrozilo, že její sourozenci, zejména sestra, by ji opět zadlužila. Spolu s darovací smlouvou byla mezi účastnicemi řízení dne [datum] uzavřena i dohoda, na jejímž základě se žalovaná zavázala k úhradě v ní specifikovaných závazků žalobkyně, což učinila, přičemž matka v dohodě výslovně prohlásila, že jiné závazky neexistují. Žalovaná se však později dozvěděla o dalších dluzích, které jí byly zatajeny, takže nad částky uvedené v dohodě byla nucena uhradit za matku dalších [částka], což osobně těžce nesla, neboť je přesvědčena, že matka při podpisu dohody i darovací smlouvy učinila nepravdivé prohlášení. To vedlo k tom, že vztahy mezi nimi skutečně ochably. Matka nikdy neuznala, že jí zachránila střechu nad hlavou, že jí to stálo síly i zdraví, čas, nervy i veškeré finanční prostředky. Žalovaná byla s prarodiči i nadále v kontaktu, ti jezdili na Moravu sporadicky a poté, co to babičce již nedovoloval její zdravotní stav, jezdil tam pouze dědeček. Ač nemá vedenu evidenci návštěv, ví, že prarodiče, popřípadě pouze dědeček byli v nemovitostech v období od [datum]. Po smrti babičky se dědečkův stav vůči žalované změnil. Ta má za to, že změna jeho postoje nastala v důsledku jednání žalobkyně, které žalovaná považuje za nemorální, neboť využívá stáří a změn mysli dědečka, který neměl až do smrti babičky vůči ní jediných připomínek. I poté se mu snažili pomáhat, což jim umožnil pouze do června 2021. Pak už nechtěl příbramský domov opouštět, přičemž žalované je znám jeho zdravotní stav i rozhodovací schopnosti, a proto mu nemá za zlé, že jí nadával do krav, křičel na ni a vyhrožoval úderem pěstí jí i jejímu manželovi, a to i před jejich nezletilou dcerou, která se pradědečka od té doby bojí. I z tohoto důvodu nemá žalovaná ani její rodina zájem kontakt vyhledávat, neboť je přesvědčena, že to ubližuje nejen jí a její rodině, ale i samotnému dědečkovi. Žalovaná popřela, že by byl sjednán jakýkoliv závazek, který by ji zavazoval vpustit žalobkyni a dědečka do předmětných nemovitosti. Popřela, že by kdy o matce řekla, že by bylo lepší, kdyby se nenarodila nebo že by se k ní chovala arogantně. Matka se však snažila za každou cenu vyvolat konflikt, kterému se žalovaná snažila vyhnout a pokud se nyní dovolává písemné korespondence, je to s podivem, neboť do smrti babičky ji tímto způsobem nikdy neoslovovala ani nekontaktovala. Nevybíravým způsobem s ní komunikovala po telefonu i osobně, což vedlo k dalšímu omezení kontaktu, neboť žalované bylo již po první písemné zprávě jasné, že tak matka činí s nějakým úmyslem, kterého se nehodlala účastnit a kterému nemohla fakticky nijak zabránit. Omezení kontaktu žalované s matkou, sestrou i dědečkem rozhodně nezakládá důvod pro odvolání daru, neboť k němu vedlo chování matky i dalších uvedených osob vůči ní. Tvrzení matky, že žalovaná zabraňuje jejímu styku s nezletilou vnučkou, považuje za absurdní, účelové a lživé, neboť matka se o vnučku nikdy nezajímala stejně jako o zdravotní stav žalované. Naopak se v její přítomnosti dopouštěla konfliktního jednání i přesto, že jí žalovaná žádala, aby to vyřešily jinde. Žalobkyně vnučku nijak nekontaktuje a dcera se jí dokonce svěřila, že když babičku potkala, neodpověděla jí ani na pozdrav, což byla ochotna vypovědět i před soudem, a to i přes svůj útlý věk. Vzájemné rodinné vztahy ochably po smrti babičky v dubnu 2021, z čehož však nelze automaticky dovozovat nevděk pro několik let trvající neshody, respektive omezení rodinných kontaktů.

4. Na vyjádření žalované reagovala žalobkyně písemně dne 26. 5. 2023, kdy jednak nesouhlasila s přenesením místní příslušnosti na Okresní soud v Příbrami s tím, že i když ví, že žalovaná pobírá invalidní důchod, je jí také známo, že je schopna cestovat a chodit, a proto se může dostavit před Okresní soud v Blansku. K předmětu sporu pak uvedla, že dar odvolala včas, neboť za zjevné porušení dobrých mravů a nevděk považuje incidenty popsané v žalobě, které se udály v červnu a červenci 2022, což pak potvrdila ústně i právní zástupkyně žalobkyně při jednání před soudem dne 30. 10. 2023, při němž uvedla, že důvod pro odstoupení od darovací smlouvy je spatřován v chování žalované, kterého se dopustila dne [datum], kdy jí žalobkyně se svým otcem navštívila v Příbrami a žalovaná se k nim chovala nevhodně a urážela je a dále dne [datum], kdy žalobkyně navštívila žalovanou spolu se svým manželem a druhou dcerou na Moravě. Tehdy se k nim žalovaná chovala arogantně, nevpustila je do domu a řekla o žalobkyni, že lže o závazcích a že by bylo lepší, kdyby se nenarodila. Ostatní jednání žalované byly v žalobě a v odstoupení od smlouvy uvedeny jen pro dokreslení intenzity jejího chování. Jde o jednání, která jen navazují na předmět sporu. Dalším podstatným porušením darovací smlouvy je chování žalované, která nenaplnila slib, že umožní užívat nemovitosti nabyté darovací smlouvou žalobkyni i ostatním rodinným příslušníkům.

5. Při tomto jednání soud sdělil jednak výsledky přípravy jednání s tím, že s ohledem na vznesenou námitku promlčení a vymezení důvodu v odstoupení od darovací smlouvy, může být důvodem pro odstoupení od smlouvy pouze jednání žalované, kterého se měla dopustit dne [datum] a [datum], jež však s ohledem na jeho popis nejsou takové intenzity, aby mohly vést k odvolání daru. Jde-li o tvrzení, že žalovaná byla zavázána povinností umožnit žalobkyni a dalším rodinným příslušníkům užívání darovaných nemovitostí, pak taková služebnost není zapsána v katastru nemovitostí a pokud ji žalovaná popírá, nebylo prokázáno, že by takovou povinností skutečně byla vázána. Žalobkyně přesto setrvala na předmětné žalobě, kdy po provedení dokazování ji soud podle § 118a) odstavec 1, 3 o.s.ř. poučil tak, že je třeba, aby jednoznačně skutkově vylíčila, která konkrétní jednání vedla k odstoupení od darovací smlouvy a to i s ohledem na vznesenou námitku promlčení a k těmto doplněným tvrzením označila důkazy. K tomu jí soud stanovil lhůtu 20 dnů, v níž žalobkyně doplnila žalobu tak, že důvodem k odstoupení od smlouvy je jednání žalované z [datum] a [datum], které je shora popsáno a dále za protiprávní jednání žalované bylo označeno i to, že ta se od roku 2022 vůči žalobkyni dopouští jednání, které jí ubližuje, neboť se o ni nezajímá jako o matku, vulgárně ji uráží a chová se k ní nevhodně, neumožňuje jí od stýkat se s vnučkou Anežkou a brání ji ve výkonu prarodičovských práv a znovu popsala i další chování žalované, které bylo obsaženo v žalobě a v odstoupení od smlouvy i přesto, že ohledně nich byla vznesena námitka promlčení. Šlo o jednání, které mělo spočívat v tom, že žalovaná nesplnila svoji povinnost umožnit žalobkyni a dalším rodinným příslušníkům užívat darované nemovitosti, řekla matce matky o dluzích žalobkyně, nezajímá se o své rodiče ani dědečka a neprojevuje o ně takový zájem, jaký by jako dcera a vnučka projevovat měla a nenaplnila dohodu sjednanou ještě před darovací smlouvou, podle níž měly být předmětné nemovitosti převedeny rovným dílem na všechny děti žalobkyně, tedy i [jméno FO] a [jméno FO].

6. K doplněné žalobě se žalovaná vyjádřila písemně tak, že žalobkyně i nadále neunáší břemeno tvrzení ani důkazní, neboť jednoznačně nevylíčila, které konkrétní blíže časově i skutkově specifikovaná jednání splňují zákonné předpoklady pro odstoupení od smlouvy a navrácení daru a k nim neoznačila zákonně opatřené důkazy, pouze opakuje svá předešlá tvrzení.

7. Z darovací smlouvy z [datum] a výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil a vzal za prokázané, že předmětnou smlouvou nabyla žalovaná od žalobkyně do výlučného vlastnictví nemovitosti specifikované ve výroku I tohoto rozsudku, kdy v době uzavírání smlouvy byly nemovitosti zatíženy zástavním právem ve prospěch OSSZ v Příbrami pro pohledávky v celkové výši [částka], přičemž účastnice řízení si smlouvou sjednaly, že pokud by došlo k odvolání daru, bude nárok na jeho vrácení uplatněn dle § 2068 až § 2078 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Na základě této smlouvy je v katastru nemovitostí v současné době vedena jako vlastnice, respektive spoluvlastnice (u pozemků parc. č. 366/44 a parc. č. 366/21) darovaných nemovitostí žalovaná.

8. Z dohody z [datum] uzavřené mezi účastnicemi řízení bylo zjištěno, že kromě darovací smlouvy uzavřely ve stejný den písemně ještě smlouvu, na jejímž základě se obdarovaná (žalovaná) zavázala uhradit za žalobkyni (dárkyni) její závazky vyčíslené k [datum] vůči OSSZ [adresa] v celkové výši [částka] a dále závazky vůči VZP ve výši [částka]. Dárkyně přitom výslovně prohlásila, že tyto závazky jsou jejími jedinými existujícími závazky a dluhy. Z vyjádření žalované k tomuto důkazu plyne, že dluhy uhradila proto, aby nemovitosti, které získala do svého vlastnictví, nebyly zatíženy právy třetích osob.

9. Z písemného odstoupení od darovací smlouvy ze [datum] včetně dodejky soud zjistil a vzal za prokázané, že žalobkyně tímto jednáním odstoupila od darovací smlouvy uzavřené dne [datum] proto, že nemůže žalobkyni odpustit její chování vůči ní, které jí velmi ubližuje, neboť se o ni nezajímá jako o matku, žalovaná s ní vůbec nekomunikuje, nechová se k ní tak, jak by se k ní dcera chovat měla, zabraňuje jí ve styku s vnučkou [Anonymizováno] a ve výkonu prarodičovských práv, o žalobkyni se nezajímá ani [Anonymizováno], uvedla ji při uzavírání darovací smlouvy v omyl, kdy využila její tíživé finanční situace, která tehdy měla dluhy v celkové výši do [částka], neboť před podpisem darovací smlouvy existovala dohoda, že předmětné nemovitosti nebudou převedeny výlučně do vlastnictví obdarované, ale obdarovány budou všechny tři děti žalobkyně, každý v rozsahu jedné třetiny, žalovaná žalobkyni podvedla i tím, že přislíbila, že o její finanční situaci nebude informovat matku žalobkyně paní [jméno FO], což porušila a v důsledku toho pak byla nucena převést nemovitosti výlučně na žalovanou. Spolu s darovací smlouvou byla uzavřena i dohoda, která žalovanou zavázala a zřídila jí závazek umožnit užívání převáděných nemovitosti jako rodinného majetku ve prospěch jejích prarodičů i rodičů za účelem rodinné rekreace a návštěv, tento závazek od počátku neplnila, zamezila jim přístup k nemovitostem, což zhoršilo zdravotní stav dědečka žalované pana [jméno FO], který předmětné nemovitosti nabyl a zhodnotil. Žalovaná se nezajímá ani o svého dědečka a za života se nezajímala ani o babičku paní [jméno FO], o kterou se až do smrti starala žalobkyně s tím, že morálka žalované ohledně péče o lidi, kteří jí umožnili nabýt majetek v milionové hodnotě je nulová, což žalobkyně považuje za hluboký nevděk. Výzvy o nápravu, které byly učiněny v dopisech z [datum], [datum] a [datum] žalovaná nevyslyšela. Její protiprávní jednání naopak vyvrcholilo [datum], kdy jí žalobkyně s tatínkem navštívili před rodinným domem na [adresa], žádali prodiskutování nastalé situace, ale nedokázali se na ničem domluvit. Žalovaná se k ní chovala nevhodně a urážela ji. Dne [datum] navštívila žalobkyně se svým manželem žalovanou v domě č.p. [adresa] v přítomnosti sestry žalované, žalovaná je odmítla vpustit do domu a spolu se svým manželem se vůči nim chovali arogantně, obvinila ji ze lži o závazcích a uvedla, že by bylo lepší, kdyby se nenarodila. Tato slova, stejně jako ta, která uvedla v SMS zprávě z [datum], že se za ni a svého otce stydí, žalobkyni ranila a nemůže jí je odpustit. Chování žalované považuje za rozporné s dobrými mravy, a to hrubým způsobem a pro hluboký nevděk. Žalobkyně vnučku neviděla od [datum]. Od té doby nenavštívila ani [adresa], z níž jim žalovaná nevydala osobní věci, dokonce dědečkovi nedonesla ani jednu láhev slivovice a bez povolení pokácela 150letý ořech. Proto odstoupila od uzavřené darovací smlouvy a žalovanou vyzvala k vrácení daru do [datum]. Toto odstoupení od smlouvy bylo žalované doručeno do vlastních rukou dne [datum].

10. Dne [datum] reagovala žalovaná pravděpodobně na předchozí konverzaci s žalobkyní třemi e-maily, z jejichž obsahu plyne, že si rodiče u babičky napůjčovali [částka], což by měli vyřešit s dědou a příbuznými a tuto částku doplnit do dědického řízení. Měli by přiznat daň z Moravy včetně příjmu za deset let z pachtovní smlouvy a je třeba uhradit [částka] [právnická osoba], jinak bude vymáhán soudně. Vzhledem k tomu, že se k ní chovají jako čuňata, žalovaná tento dluh zaplatí a buď podá trestní oznámení za podvod, který na ní byl učiněn nebo návrh na exekuci, a to i pro [částka], které zaplatila VZP oproti původní dohodě navíc. Žalovaná dále sděluje, že žalobkyně nedokázala odpovědět ani na pozdrav vnučce, natož jí napsat alespoň k svátku či k narozeninám, vůbec ji nezajímají její úspěchy ve sportu ani ve škole, natož její život. Rodiče nezajímá ani to, že ona sama (žalovaná) je vážně nemocná, jejich chování, dluhy a lži jí nepomáhají ke zlepšení zdravotního stavu, přičemž její chování vyplývá z toho, jak se k ní sami zachovali při jejich obrovském zadlužení, lžích a podvodech, kdy nezletilá Anežka (dcera žalované) byla u toho, když se babička dozvěděla o dluzích a exekucích na Moravě, plakala a prosila je, aby jim pomohli. Rodiče by měli svoji energii a síly napnout na řešení svých opětovných dluhů, plomb na bytě, který jim oddlužili, vůbec si neuvědomují práci, peníze a čas, který museli vynaložit, aby jim pomohli. [adresa] toho se k žalované a její rodině chovají sprostě. Z posledního e-mailu plyne, že dluh vůči [právnická osoba] žalovaná zaplatila ve výši [částka] s tím, že i když se rodiče zmiňovali v dopise, že je bolí, že neviděli vnučku, nedokázali jí ani zavolat nebo napsat k narozeninám a svátku. Peníze na úhradu jejich dluhů měly být pro [Anonymizováno] na mistrovství světa 2021 ve Francii, ale žalovaná je použila na zaplacení dluhu rodičů vůči [právnická osoba]. Rozporovala tvrzení žalobkyně, že dluhy byly způsobeny tím, že se matka starala o svou matku, u níž si napůjčovali [částka], čímž jim pomohla řešit jejich dluhy a žalobkyně ani po smrti babičky nedokáže uznat svou vinu. Díky tomu se za ni stydí a babičku prosí, aby jí odpustila. Babička jí říkala, že za peníze, které jim napůjčovala, mohla mít denně ošetřovatelku a ještě by třetinu ušetřila. Žalovaná doufá, že se s ní rodiče dohodnou na uhrazení za ně zaplaceného dluhu ve výši [částka].

11. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že před odvoláním daru žalovanou vyzývala k nápravě, pak k tomu předložila tři dopisy. První z [datum], z něhož nevyplývá, že by byl adresovaný žalované. Žalobkyně však při jednání před soudem uvedla, že jde o dopis, který dceři skutečně napsala, dopis nepodepsala tak jako ostatní, ale uvedla v něm své jméno a příjmení, protože byla vytočená. Dodejku od dopisu neměla. Jeho obsahem je popis situace s tím, že žalobkyně byla ve velkém stresu a nebrala telefony, OSSZ jí předvolala prostřednictvím policie, ale ta ji nezastihla, proto jeli k dceři na [adresa], a tak se to dcera dozvěděla. Ještě ten den odpoledne ji pozvala k sobě s tím, že za ni zaplatí dluhy pod podmínkou, že na dceru převede Moravu. Dcera šla vzápětí oznámit babičce, jak velký má žalobkyně průšvih a ač druhá dcera [Anonymizováno] zajistila pomoc od pana Vařeky, babička to odmítla s tím, že jim nebude pomáhat cizí člověk a že žalobkyně musí převést Moravu na žalovanou a po uhrazení dluhů ji rozdělit na tři díly. Smlouvu sepisoval právník, byl sepsaný dokument o užívání Moravy jak pro prarodiče, tak i pro ně, na jehož základě mohli na Moravu kdykoliv jezdit, což chtěli třikrát, ale nikdy to nevyšlo. Po přepsání nemovitostí s nimi přestala dcera mluvit, což trvalo pomalu dva roky. Ozvala se až nyní, ale píše vulgárně a výhružně a do telefonu jim řekla, že tam jezdit bez jejího dovolení nebudou, že by je mohli vykrást.

12. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalované z [datum] včetně dodejky bylo zjištěno, že dopis obsahuje oslovení a to „zdravím“ a podpis „máma“, žalobkyně v něm reaguje na oznámení žalované, že za ni zaplatila [částka] s tím, že tento dluh spláceli po dohodě s bankou po [částka] měsíčně. Po úhradě jistiny jim měly být vyčísleny úroky a ty měli splácet stejným způsobem a proto neví, proč se banka obrátila na žalovanou. Pokud tedy skutečně za ně dcera zaplatila předmětný dluh, žalobkyně se s ní domluví na jeho úhradě. Popřela, že by si od babičky půjčili [částka] s tím, že od ní občas dostala částky do [částka], které byly darem a nikoli půjčkou a připomněla žalované její slib, že po zaplacení dluhů splní přání babičky a Moravu rozdělí na třetiny mezi své sourozence [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Babička, které se tak žalovaná dovolává, si nemyslela, že je, dědu i [Anonymizováno] na Moravu nepustí a dědovi nevrátí klíče. Žalobkyně upozorňovala žalovanou na nevhodný způsob, jak s ní mluví s tím, že s ní jedná jako by byla její dcera a nikoli matka, díky které získala mnohamilionový majetek, k němuž nyní nemají přístup, ač tam jezdili 60 let a považují ho za rodinný majetek. Pobyt na Moravě jí i dědovi hodně chybí a pokud ho tam nepustí, považuje to za nemorální.

13. Z dopisu žalobkyně žalované včetně dodejky z [datum], kde žalobkyně žalovanou oslovila „milá [Anonymizováno]“ a podepsala se „máma“, soud zjistil, že žalobkyně poukazovala na to, že děda, kterému bude 84 let, jezdil celý život na Moravu, staral se tam o všechny vnoučata, má to tam strašně rád, ale nyní se tam nemůže dostat, protože nemá klíče, takže za dědu žádá, aby mu umožnila na statek jezdit a do dvou týdnů jí sdělila, kdy dá dědovi k dispozici klíče od statku, jinak si je nechá udělat na své náklady. Při poslední schůzce jí děda jasně řekl, že na statek se žalovanou a jejím manželem jezdit nechce, což je třeba respektovat, s ohledem na jeho stav ho proto na statek budou vozit oni (žalobkyně s manželem).

14. Z notářského zápisu sepsaného dne [datum] soud zjistil, že dědeček žalované (otec žalobkyně) pan [jméno FO] se dostavil k notáři [tituly před jménem] [jméno FO], kde učinil prohlášení o tom, že nemovitosti v katastrálním území [adresa] byly darovací smlouvou uzavřenou mezi jeho dcerou a jeho vnučkou převedeny na vnučku na základě přání jeho zesnulé manželky [jméno FO], neboť tehdy měla dcera dluhy. Vnučka řekla jeho manželce, že kvůli tomu půjde do basy, zavázala se za ni dluhy uhradit, pokud budou na ni nemovitosti převedeny. Slíbila, že po zaplacení těchto dluhů převede dle předchozího přání jeho manželky každému ze svých sourozenců třetinu nemovitostí, nicméně po jejich převodu ho odmítla na statek pustit, ač ho navštěvoval celý život a byl na něm zvyklý hospodařit vždy od jara do podzimu, nevrátila mu klíče, které ji zapůjčil proto, aby si nechala přidělat své, nepřivezla mu žádné plody ze zahrady a ač jí s manželkou zapůjčili [částka] na nová kamna, která stála pouze [částka], nevrátila jim zbytek. Na statek ho nechce pustit s jeho dcerou [jméno FO] s tím, že se bojí, aby je nevykradli a porazili na něm 200 let starý ořech. Přitom se v minulosti na statku staral o všechna svá vnoučata včetně žalované, vařil jim, pral a vše obstarával. Podle notáře bylo prohlášení žalovaného souvislým vyprávěním s řadou konkrétních údajů o jednotlivých osobách a situacích, pan [jméno FO] na jeho doplňující dotazy odpovídal srozumitelně. Sepisu byla přítomna jeho dcera [Jméno zainteresované osoby 0/0].

15. Podle § 2072 odstavec 1, 2 občanského zákoníku, ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

16. Podle § 2075 odstavec 1 věty první, odstavec 2 téhož zákona, dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne.

17. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci se soud nejprve zabýval otázkou, zda je možné, aby se žalobkyně domáhala ochrany svého práva určovací žalobou, která je ve sporech o vrácení daru výjimečným institutem a přichází v úvahu pouze tam, kde nelze žalovat jiným způsobem, například žalobou na vyklizení nemovitosti. Podle názoru soudu mohla žalobkyně podat určovací žalobu, neboť i přesto, že dar odvolala, zápis v katastru nemovitostí tomuto jejímu jednání neodpovídá a ač v případě platného odvolání daru zaniká darovací vztah okamžikem, kdy došel projev vůle dárkyně obdarované, lze dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí bez součinnosti obdarované jedině na základě soudního rozhodnutí o určení vlastnictví.

18. Jde-li pak o samotné důvody, pro něž žalobkyně dar odvolala, tyto byly v žalobě specifikovány v 15 bodech, z nichž většina byla příliš obecná nebo uplatněna opožděně, což po důvodně vznesené námitce žalované vedlo žalobkyni k tomu, že za důvody pro odstoupení od smlouvy označila jednání žalované, kterého se dopustila dne [datum]. V prvním případě došlo k tomu, že žalobkyně navštívila se svým otcem žalovanou v jejím bydlišti, tehdy se k ní žalovaná chovala nevhodně a urážela ji. Jakého konkrétního chování se žalovaná dopustila, nebylo v písemném odstoupení od smlouvy ze [datum] ani v žalobě uvedeno a dle názoru soudu tento obecný popis nenaplnil znaky shora citovaného zákonného ustanovení. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. 29 Cdo 228/2000, 33 Odo 538/2003 nebo Ústavního soudu I. ÚS 3362/2010 plyne, že předpokladem pro úspěšné uplatnění práva na vrácení daru není jakékoli nevhodné chování obdarovaného, ale jen takové, které lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů, kdy jde buď o porušení značné intenzity nebo o soustavné méně závažné porušování. K tomu je však třeba zcela konkrétně takové chování popsat, jinak naplnění zákonných předpokladů pro vrácení daru nemůže být prokázáno. Z obecného popisu učiněného žalobkyní nelze zjistit nic jiného, než že se jí nelíbilo chování žalované vůči ní a jejímu otci, ale zda naplnilo znaky značného porušení dobrých mravů, nikoli. Je třeba přitom přihlédnout i k tomu, že mezi účastnicemi řízení nepanují dobré rodinné vztahy, což se odráží i v jejich ne/komunikaci a vzájemné averzi, k čemuž se soud vyjádří níže.

19. Obdobně soud nahlíží na jednání, kterého se měla žalovaná dopustit dne [datum], kdy odmítla žalobkyni, jejího otce a sestru vpustit do darovaných nemovitostí, chovala se k nim arogantně, žalobkyni vytkla, že lhala o svých závazcích a měla o ní prohlásit, že by bylo lepší, kdyby se nenarodila. K tomu soud uvádí, že pokud žalovaná odmítla vpustit své příbuzné do nabytých nemovitostí, mohla tak učinit, neboť ji k tomu nezavazovala žádná povinnost, ač žalobkyně tvrdila, že ohledně ní byla sepsána u advokáta smlouva, kterou však nepředložila. V kontextu toho, že uzavření takové dohody žalovaná popřela a v katastru nemovitostí není žádná služebnost zapsána, soud uzavírá, že žalovaná nebyla povinna umožnit nikomu dalšímu bez svého souhlasu užívání nemovitostí (viz. 33 Cdo 2163/2009), její postup není porušením dobrých mravů a nemůže vést k oprávněnému odstoupení od darovací smlouvy. S ohledem na narušené vztahy mezi jednotlivými členy rodiny nelze žalované vytýkat, pokud snad nebyla při setkání s nimi dostatečně empatická při odmítnutí jejich požadavků, když lze dost dobře pochopit i její případnou rozladěnost z toho, že se objevily další dluhy žalobkyně (přes [částka] vůči [právnická osoba]). Její případné výtky, že jí je zatajila, by tak byly zcela oprávněnými, neboť i přes prohlášení žalobkyně obsažené v dohodě z [datum] o výši své zadluženosti, vyšly později najevo její další závazky, takže se žalovaná mohla cítit podvedenou, když z dětí žalobkyně to byla právě ona, kdo rodičům opakovaně finančně pomohl. V tomto kontextu je to spíš žalobkyně, kdo neprojevil dostatečnou vděčnost vůči žalované a poté, co jí tato pomohla splatit její dluhy, ji viní z neurovnaných vztahů v rodině. I kdyby bylo prokázáno, že žalovaná skutečně o své matce prohlásila, že by bylo lepší, kdyby se nenarodila, nemůže být tato jediná věta důvodem pro odstoupení od smlouvy, neboť by jí nebyla naplněna předpokládaná intenzita závadového jednání, tedy kvantitativní stránka spočívající minimálně ve třech případech méně intenzivního závadného jednání (viz. 33 Cdo 3012/2009). Soud tedy ohledně tohoto důvodu uzavírá, že nenaplnil znaky nevděku, pro nějž by bylo možné od darovací smlouvy odstoupit.

20. Dalšími důvody pro odstoupení od darovací smlouvy bylo to, že se žalovaná nezajímá o žalobkyni a jejího otce, nezajímá se o ně ani její dcera (nezletilá [Anonymizováno]) a že žalovaná zabraňuje žalobkyni ve styku s vnučkou. Kromě toho, že jde o popis velmi obecný, je třeba konstatovat, že se obdobně chová žalobkyně vůči žalované, jejíž zdravotní stav není příznivý, pokud snad dceru vyhledá, pak jen proto, aby se domáhala vstupu do darovaných nemovitostí, nikoli proto, že by se o ni zajímala, a ač argumentuje prarodičovskými právy, fakticky je nijak nenaplňuje, na vnučku se neptá ani ji nijak nekontaktuje. Paradoxně však vytýká žalované, že se vnučka nezajímá o ni přesto, že by bylo zcela logické, aby tím, kdo bude rozumně rozvíjet a budovat rodinné vazby byl dospělý, nikoli nezletilé dítě. To, že žalovaná nevpouští do získaných nemovitostí ani svého dědečka je dle názoru soudu zcela pochopitelným krokem za situace, kdy ten odmítá nemovitost navštívit v její přítomnosti a dožaduje se vstupu do nich výhradně se žalobkyní, která však nemá s dcerou dobré vztahy z důvodů, které jsou shora popsány. Tento postoj nelze chápat jako jednání v rozporu s dobrými mravy ze strany žalované, neboť je důsledkem neuspořádaných rodinných vztahů obecně způsobených uvedenými okolnostmi. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 5141/16 není možno považovat za důvody pro odvolání daru pro nevděk případy, kdy se k sobě obě strany vzájemně nechovají v souladu s dobrými mravy, tedy pro dlouhodobé narušení rodinný vztahů, což je právě souzený případ. Navíc i ohledně těchto žalobkyní uplatněných důvodů je třeba konstatovat, že jsou jen obecným sdělením bez konkrétního popisu jednání žalované (vyjma důvodů uvedených v bodech 18 a 19), tedy bez vypovídací hodnoty, dokreslující jen to, že cílem žalobkyně je získat za jakoukoli cenu zpět darované nemovitosti. Její jednání je soudem vnímáno jako ryze účelové i obecné, kdy ohledně určitosti projevu vůle odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1620/2001 a 33 Odo 936/2006.

21. Další skupinou důvodů specifikovaných v odstoupení od darovací smlouvy byly důvody uplatněné po zákonem stanovené lhůtě jednoho roku ode dne, kdy měla obdarovaná dárkyni ublížit, proto k nim soud nepřihlížel. Jednalo se o to, že žalovaná měla informovat matku žalobkyně o jejích dluzích, což mělo vést k tomu, že nemovitosti byly darovány jen žalované, ač žalobkyně chtěla původně obdarovat všechny své děti, dále že v sms zprávě z [datum] žalovaná uvedla, že se za rodiče stydí, od [datum] jim neumožnila navštívit darované nemovitosti, nevydala jim z nich jejich osobní věci (zde je třeba odkázat opět na neurčitost projevu vůle žalobkyně) a nezměnila své chování i přes výzvy žalobkyně k nápravě obsažené v dopisech z [datum].

22. Konečně jde-li o výtku, že žalovaná pokácela bez svolení letitý ořech, nenaplňuje toto jednání předpoklady pro odstoupení od darovací smlouvy, neboť způsob, jakým vykonává vlastnické právo je na jejím uvážení a není možné její rozhodnutí a tom, jak s nemovitostmi naloží, považovat za jednání, k němuž by se měla a mohla žalobkyně vyjadřovat pod případnou sankcí odstoupení od převodní smlouvy.

23. Ze všech uvedených důvodů má tedy soud za to, že žaloba nebyla podána důvodně, neboť část skutků, které jsou žalované vytýkány, jsou promlčeny, další část je velmi obecného popisu, případný odmítavý postoj žalované k užívání nemovitostí dalšími členy rodiny včetně žalobkyně je naopak důsledkem nemorálního jednání žalobkyně, která žalované zatajovala výši dluhů, učinila o nich lživé prohlášení při uzavírání darovací smlouvy a naopak sama neprojevila vůči své dceři dostatečnou vděčnost za to, že jí poskytla pomocnou ruku a její finanční problémy vyřešila. Soud přitom zamítl návrhy na doplnění dokazování výslechem žalobkyně a navržených svědků, neboť není možné nahrazovat neurčitá či chybějící skutková tvrzení navrženými důkazy, které mají jen prokazovat skutková tvrzení, opačný postup je nepřípustný. Navíc tato tvrzení měla být dostatečně určitá již v odstoupení od smlouvy ze [datum], nejpozději v samotné žalobě, k jejich doplnění nedošlo ani po poučení žalující strany podle § 118a) odst. 1,3 o.s.ř., kdy podle názoru soudu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a v důsledku toho ani břemeno důkazní.

24. Tím, že došlo k zamítnutí žaloby na určení vlastnictví byla logicky zamítnuta i žaloba na uložení povinnosti žalované vyklidit sporné nemovitosti, neboť soud má za to, že žalobkyně neodvolala dar platně a k přechodu vlastnického práva na její osobu nedošlo. Žalovaná tak zůstává vlastnicí daných nemovitostí a není tedy povinna je vyklízet.

25. Podle § 142 odstavec 1 o.s.ř. přiznal soud úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení za její právní zastoupení, kdy tarifní hodnotu stanovil podle § 8 odstavec 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť předmětem sporu bylo jednak určení vlastnického práva, kdy podle § 9 odstavec 4 písmeno b) citované vyhlášky je pro tarifní hodnotu stanovena částka 50 000 Kč a dále žaloba o vyklizení nemovitostí, pro niž výše tarifní hodnoty vyplývá z § 9 odstavec 1 vyhlášky (10 000 Kč). Celkem tedy soud vyšel z tarifní hodnoty 60 000 Kč a podle § 7 bod 5 tak činí odměna za jeden úkon právní služby 3 500 Kč. Ty byly přiznány za převzetí právního zastoupení, vyjádření právní zástupkyně žalované z 27. 4. 2023 a 4. 12. 2023 a její účast na jednáních soudu dne 30. 10. 2023 a 14. 3. 2024. K nim pak náleží pět režijních paušálů po 300 Kč, tedy celkem částka 19 000Kč.