26 Co 181/2024 - 138

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Burešové a soudců JUDr. Tomáše Němce a Mgr. Daniely Jandové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupená advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o určení vlastnictví, vrácení daru, vyklizení nemovitosti, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 14. 3. 2024, č. j. 16 C 141/2023-106 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e. zem. stav., pozemku parc. č.[Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], prac. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č . [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], zapsaných na LV č. [hodnota], dále spoluvlastnického podílu o velikosti ideální 1/8 k pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zapsaného na LV č. [hodnota] a spoluvlastnického podílu o velikosti ideální 1/8 k pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zapsaného na LV č. [hodnota], vše v katastrálním území a obci [adresa], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] (výrok I.), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované vyklidit pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] a pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. zem. stav. zapsaných na LV č. [hodnota] v katastrálním území a obci [adresa], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost uhradit žalované k rukám její právní zástupkyně náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně darovala žalované, která je její dcerou darovací smlouvou ze dne [datum] (dále jen Darovací smlouva) do výlučného vlastnictví pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e. zem. stav., pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], prac. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č . [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], zapsané na LV č. [hodnota], dále spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 1/8 k pozemku parc. č. 366/44 zapsaného na LV č. [hodnota] a spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 1/8 k pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zapsaného na LV č. [hodnota], vše v katastrálním území a obci [adresa], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] (dále jen ,,Nemovitosti“). V době uzavření Darovací smlouvy byly Nemovitosti zatíženy zástavním právem ve prospěch OSSZ v Příbrami pro pohledávky v celkové výši [částka], přičemž strany si Darovací smlouvou sjednaly, že pokud by došlo k odvolání daru bude nárok na jeho vrácení uplatněn dle § 2068–2078 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“). Na základě této Darovací smlouvy je v katastru nemovitostí v době rozhodování vedena jako vlastnice, resp. spoluvlastnice (u pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) darovaných Nemovitostí žalovaná. Dohodou ze dne [datum] se žalovaná jako obdarovaná zavázala uhradit za žalobkyni jako dárkyni její závazky vyčíslené k [datum] vůči OSSZ [adresa] v celkové výši [částka] a dále závazky vůči VZP ve výši [částka]. Dárkyně přitom výslovně prohlásila, že tyto závazky jsou jedinými existujícími závazky a dluhy. Písemností datovanou dne [datum] žalobkyně dar odvolala s odůvodněním, že nemůže žalobkyni odpustit její chování vůči ní, které jí velmi ubližuje, neboť se o ni nezajímá jako o matku, nekomunikuje s ní, nechová se k ní tak, jak by se k ní dcera chovat měla, zabraňuje jí ve styku s vnučkou, uvedla ji při uzavírání darovacích smluv v omyl, kdy využila její tíživé finanční situace, neboť před podpisem darovací smlouvy existovala dohoda, že předmětné Nemovitosti nebudou převedeny výlučně do vlastnictví obdarované, ale obdarovány budou všechny tři děti žalobkyně každý v rozsahu jedné třetiny. Žalovaná žalobkyni podvedla i tím, že porušila slib, že o finanční situaci nebude informovat matku žalobkyně spolu s darovací smlouvou byla uzavřen i dohoda, která žalovanou zavázala umožnit užívání nemovitostí jako rodinného majetku ve prospěch jejich prarodičů i rodičů za účelem rodinné rekreace a návštěv, žalovaná se nezajímala o své prarodiče, morálka žalované ohledně péče o lidi, kteří ji umožnili nabýt majetek milionové hodnoty je nulová, což žalobkyně považuje za nevděk. Výzvy o nápravu, které byly učiněny v dopisech z [datum], z [datum] a z [datum] žalovaná nevyslyšela, její protiprávní jednání vyvrcholilo dne [datum], kdy se žalovaná k žalobkyně a jejímu otci chovala nevhodně a žalobkyni urážela. Dne [datum] odmítla žalovaná vpustit do nemovitostí žalobkyni s jejím manželem a sestru žalobkyně. Žalovaná vznesla námitku opožděného odvolání daru, poukazovala na neunesení břemena tvrzení ani břemena důkazního ze strany žalobkyně, která jednoznačně nevylíčila, které konkrétní blíže časově i skutkově specifikovaná jednání splňují zákonné předpoklady pro odstoupení od Smlouvy a navrácení daru.

3. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně primárně uzavřel, že se žalobkyně důvodně domáhá ochrany svého práva určovací žalobou, která je ve sporech o vrácení daru výjimečným institutem. Přestože žalobkyně dar odvolala, zápis v katastru nemovitostí tomuto jednání neodpovídá, a jen na základě rozhodnutí o určení vlastnictví lze dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí.

4. Při věcném posouzení postupoval soud prvního stupne podle ust. § 2072 a § 2075 o. z. a uzavřel, že důvody, pro které žalobkyně dar odvolala byly v žalobě specifikovány v 15. bodech, z nichž většina byla příliš obecná nebo uplatněna opožděně, takže žalobkyně za důvody pro odstoupení od Darovací smlouvy k výzvě soudu označila jednání žalované, kterého se dopustila dne 15. 6. a dne [datum]. Podle žalobkyně dne [datum] navštívila se svým otcem žalovanou v jejím bydlišti, žalovaná se k ní chovala nevhodně a urážela ji. Protože žalobkyně ani v žalobě ani v písemném odstoupení od Darovací smlouvy neuvedla konkrétní chování žalované, soud prvního stupně s odkazem na k věci se vztahující judikaturu uzavřel, že žalobkyní uvedený obecný popis nenaplnil znaky zákonného ustanovení pro odvolání daru. Obdobně chování žalované dne [datum], kdy podle žalobkyně odmítla jejího otce a sestru vpustit do nemovitostí, chovala se k nim arogantně, žalobkyni vytkla, že lhala o svých závazcích a měla o ní prohlásit, že ,,by bylo lepší, kdyby se nenarodila“, soud prvního stupně hodnotil jako obecné jednání nenaplňující znaky nevděku, pro které by bylo možné od darovací smlouvy odstoupit. Za situace, kdy žalovaná popřela a v katastru nemovitostí není žádná služebnost ve vztahu k žalobkyni zapsána, uzavřel soud prvního stupně, že žalovanou nezavazovala žádná povinnost umožnit žalobkyni ani nikomu dalšímu vstup do nemovitostí. Jako zcela nedůvodnou hodnotil soud prvního stupně námitku žalobkyně, že jí žalovaná vytýkala zatajení dalších dluhů, protože v řízení bylo prokázáno, že i přes prohlášení žalobkyně obsažené v Dohodě uzavřené mezi účastnicemi dne [datum] o výši své zadluženosti, vyšly později najevo její další závazky. Pokud jde o žalobkyní tvrzené prohlášení ze strany žalované, že ,,by bylo lepší, kdyby se její matka nenarodila“, soud prvního stupně uzavřel, že tato jediná věta, i pokud by bylo prokázáno, že ji žalovaná ve vztahu k žalobkyni použila, nemůže být důvodem pro odstoupení od Darovací smlouvy, neboť by jí nebyla naplněna předpokládaná intenzita závadového jednání. Za obecně uplatněné důvody pro odstoupení od Darovací smlouvy soud prvního stupně označil tvrzení žalobkyně, že se žalovaná ani její dcera o žalobkyni ani jejího otce nezajímá a že žalovaná zabraňuje žalobkyni ve styku s vnučkou. Další žalobkyní uplatněné důvody pro odstoupení od darování, tj. že žalovaná měla informovat matku žalobkyně o jejich dluzích, což mělo vést k tomu, že Nemovitosti byly darovány jen žalované, dále, že v SMS zprávě z [datum] žalovaná uvedla, že se za rodiče stydí, od [datum] jim neumožnila navštívit darované nemovitosti, nevydala jim osobní věci a nezměnila své chování ani přes výzvy žalobkyně k nápravě obsažené v dopisech z [datum] a [datum], označil soud za uplatněné po zákonem stanovené lhůtě jednoho roku ode dne, kdy měla obdarovaná dárkyni ublížit, a proto k nim nepřihlížel. Soud prvního stupně uzavřel, že žaloba nebyla podána důvodně, neboť část skutků, které jsou žalované vytýkány jsou promlčeny, další část je velmi obecného popisu, soud přitom zamítl návrhy na doplnění dokazování výslechem žalobkyně a svědků, neboť není možné nahrazovat neurčitá či chybějící skutková tvrzení navrženými důkazy. Navíc tvrzení a návrhy na dokazování byly vzneseny po uplynutí koncentrační lhůty. Soud prvního stupně proto žalobu na určení vlastnictví a na ni navazující žalobu o vyklizení zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) a ve věci úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, ve kterém zopakovala, že k odstoupení od Darovací smlouvy přistoupila pro chování a jednání žalované, která ji oklamala a chová se k ní i vůči rodině v rozporu s dobrými mravy, nevděk žalované spatřuje v jejím konkrétním jednání dne [datum], kdy se žalovaná při návštěvě v jejím bydlišti chovala k žalobkyni a jejímu otci nevhodně, žalobkyni urážela. Stejně tak je projevem nevděku jednání žalované dne [datum], kdy žalovaná odmítla žalobkyni, jejího otce a svoji sestru vpustit do Nemovitostí, žalobkyni obvinila ze lži ohledně závazků a uvedla, že by bylo lepší, kdyby se vůbec nenarodila. Soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že uvedené chování žalované nenaplnilo znaky značného porušení dobrých mravů a neprovedl žalobkyní navržený důkaz výslechem svědků, tedy neúplně zjistil skutkový stav. Žalobkyně dále vytýká soudu prvního stupně, že se vůbec nezabýval slovy žalované, že „by bylo lepší, kdyby se vůbec nenarodila (myšleno žalobkyně)“. Žalobkyně poukazovala na jednání žalované, kterého se dopouští minimálně od počátku roku 2022, kdy se o žalobkyni jako matku nezajímá, vulgárně jí uráží a chová se k ní nevhodně, neumožňuje jí stýkat se s vnučkou (dcerou žalované). Podle žalobkyně žalovaná využila její tíživé finanční situace a po uzavření Darovací smlouvy ji uvedla v omyl, protože před podpisem Darovací smlouvy existovala dohoda, že Nemovitosti nebudou převedeny výlučně žalované, ale obdarované budou všechny děti žalobkyně. Žalovaná neprojevuje zájem nejen o žalobkyni, ale ani o svého otce a svého dědečka, nepomáhá jim ve stáří ani v [podezřelý výraz], morálka žalované je nulová a takové chování žalované musí být považováno za hluboký nevděk. Soud prvního stupně se vůbec nevypořádal se skutečností, že žalobkyně žalované adresovala několik dopisů, ve kterých žádala žalovanou o nápravu chování a plnění závazku a umožnění celé rodině užívat Nemovitosti. Nesprávnost napadeného rozhodnutí spatřuje žalobkyně v tom, že k promlčení práva na odvolání daru nedošlo a ani nemohlo dojít, soud prvního stupně totiž nesprávně zhodnotil běh promlčecí doby, žalobkyně jednak své právo využila včas a druhak jednání žalované nebylo ukončeno, stále trvá, k promlčení tak nemohlo dojít. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že žalobkyně se ve svém odvolání dovolává nesprávnosti napadeného rozhodnutí, avšak právě žalobkyně neunesla ve sporu své břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když opakovaně zcela jednoznačně nevylíčila, která konkrétní blíže specifikovaná jednání splňují zákonné předpoklady pro navrácení daru a odůvodňují tak žalobu. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobkyně má možnost se domáhat ochrany svého práva určovací žalobou, jinými slovy, že má na výsledku sporu naléhavý právní zájem. Za situace, kdy jako vlastník nemovitosti je v katastru nemovitostí v současné době zapsána žalovaná a žalobkyně tvrdí, že odstoupením od Darovací smlouvy došlo k obnovení jejího vlastnictví, je fakticky tvrzen nesoulad mezi stavem vlastnického práva zapsaným ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem. Jedná se tak o žalobu podle § 985 o. z., kdy naléhavý právní zájem vyplývá přímo ze zákona a není třeba ho již v soudním řízení s odkazem na § 80 o. s. ř. prokazovat (k tomuto závěru viz. např. komentář k ust. § 985 v: Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva. Komentář. 1 vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2013)

9. Soud prvního stupně provedl dokazování v míře dostatečné pro posouzení pro věc podstatných skutečností, zjištěné skutečnosti přitom považuje odvolací soud za správné, v tomto odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž zjištěný skutkový stav je shrnut v bodě 2. tohoto odůvodnění.

10. Po právní stránce se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že vytýkané jednání žalované vůči žalobkyni v rozsahu, v jakém bylo tvrzeno a prokázáno, nenaplňuje znaky nevděku ve smyslu § 2072 odst. 1 a 2 o. z.

11. Podle § 2072 odstavec 1, 2 o. z., ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

12. Podle § 2075 odstavec 1 věty první, odstavec 2 o. z., dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne.

13. V usnesení ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 2045/2023 Nejvyšší soud uvedl, že v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 1794/2018, Nejvyšší soud vyložil, že podle § 2072 odst. 1 o. z. platí, že nevděkem již není jen chování v rozporu s dobrými mravy, tak jak to vyžadovala předchozí úprava, ale musí se jednat o jednání úmyslné či z hrubé nedbalosti, které dárci ublíží. Do posuzování, zda došlo k naplnění podmínek pro odvolání daru tak vstupuje i subjektivní kritérium ublížení dárci srov. Hulmák a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014), komentář 1. vydání, [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2014, str. 21–24. Z hlediska naplnění podmínek pro možnost odvolání daru pro nevděk je proto třeba se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Pojmem zjevného porušení dobrých mravů zákonodárce patrně nezamýšlel synonymum pro dříve užívaný pojem „hrubé porušení dobrých mravů“, ale jde-li o zjevnost, pak se tím myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat (srov. též komentář k § 2072 o. z. v ASPI). Zodpovězení otázky, zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze označit za zjevně porušující dobré mravy a který má z toho důvodu vést k úspěšné revokaci daru, spočívá v komplexním hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Nepochybně je třeba vyhodnotit, jak moc intenzivně dárce vnímá závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem ublížen. Teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o patřičnosti revokace. Uvedené však neznamená, že pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě postačuje k revokaci; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce – a věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým (obdobně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 2716/2021, a ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 1792/2023).

14. Zákonem kvalifikované nevděčné chování obdarovaného musí – aby se stalo zákonným důvodem pro revokaci – naplnit tři předpoklady, tj., že obdarovaný ubližuje dárci (event. osobě dárci blízké) úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, zjevně tím porušuje dobré mravy a dárce toto chování obdarovanému nepromine. Právo dar odvolat vzniká dárci projeveným nevděkem obdarovaného. Dárce nejprve musí obdarovaného uvědomit o rozhodnutí revokovat dar svým jednostranným právním jednáním, tj. výzvou, aby mu dar dobrovolně vrátil, nebo, není-li to možné, aby mu zaplatil jeho obvyklou cenu. Pro výzvu k vrácení daru zákon žádnou specifickou formu ani konkrétní obsahové náležitosti, které by výzva revokující dar měla splňovat, nestanoví. Aby však byla relevantním projevem vůle a působila zamýšlené účinky, je třeba, aby splňovala obecné náležitosti právního jednání upravené v § 545 a násl. o. z., zejména z hlediska jejich vážnosti, určitosti a srozumitelnosti. Výzva tak musí obsahovat především individualizaci toho, v čem dárce spatřuje zjevné porušení dobrých mravů, tj. podpis, rozsah a intenzitu závadného skutku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1620/2001). Jen taková výzva je podle soudní praxe způsobilá darovací smlouvu zrušit a obnovit tak vlastnické právo dárce k darované věci. Jinak by šlo pro neurčitost o zdánlivé právní jednání. Lhůta jednoho roku pro odvolání daru pro nevděk počne běžet ode dne, kdy obdarovaný dárci ublížil, příp. kdy se dárce o takovém jednání dozví.

15. V posuzované věci výzva k vrácení daru ze dne [datum] obsahuje obecný popis žalobkyní vytýkaného jednání („tvoje chování mi velmi ubližuje, nekomunikuješ, nechováš se ke mně, jak by se dcera měla chovat“), případně jde o jednání bez časového určení (,,zabraňuješ mi ve styku s vnučkou“), nebo se týká jednání žalované, ke kterému došlo před nebo počínaje uzavřením Darovací smlouvy (,,přes existující dohodu neumožňuješ nemovitosti navštívit pro účely širší rodiny“, ,,o mé finanční situaci jsi informovala moji matku“), tedy k odvolání daru pro nevděk nedošlo v zákonem požadované lhůtě. Žalobkyně vytýká dále žalované, že za účelem převodu Nemovitostí žalovaná využila tíživé finanční situace žalobkyně přes dohodu, že Nemovitosti budou převedeny na všechny děti žalobkyně. Za důvod k odvolání daru žalobkyně označila rovněž protiprávní jednání žalované dne [datum], kdy se žalovaná chovala k žalobkyni nevhodně a urážela ji a dne [datum], kdy odmítla žalobkyni jejího otce a svoji sestru vpustit do Nemovitostí.

16. Po sdělení výsledku přípravy jednání a předběžného právního názoru soudu prvního stupně žalobkyně označila za důvody odvolání daru pouze jednání žalované ke kterému došlo v červnu a v červenci 2022. Pokud jde o ostatní jednání popsaná v žalobě a v odstoupení od Darovací smlouvy, s tím, že ta jsou uvedena pro dokreslení intenzity chování žalované. Po poučení soudem prvního stupně o její povinnosti splnit povinnost tvrzení a povinnost důkazní (§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.) ohledně konkrétních důvodů a včasnosti odvolání daru, žalobkyně za důvody odvolání daru označila jednání žalované shodně jako v písemném odvolání daru ze dne [datum] a navrhla k nim důkazy.

17. Soud prvního stupně se správně v souladu s judikaturními závěry a požadavky soudní praxe zabýval dodržením zákonné lhůty pro odvolání daru, rozsahem, obsahem a intenzitou tvrzeného závadového jednání žalované, ale i dalšími skutkovými okolnostmi včetně chování žalobkyně jako dárce a správně neshledal žalobkyní tvrzené důvody způsobilými splnit zákonem stanovené podmínky pro odvolání daru.

18. Existovala-li před uzavřením darovací smlouvy žalobkyní tvrzená dohoda o převodu nemovitostí na všechny děti žalobkyně, pak to byla sama žalobkyně, která tuto dohodu nerealizovala, když Darovací smlouvou převedla Nemovitosti pouze na žalovanou a deklarovala, že darovací smlouva je projevem její pravé, určité, vážné a svobodné vůle, nebyla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek (čl. VII. Dohody o darování). Ostatně takový postup vyplývá i z ostatních okolností věci, kdy žalovaná přes svůj nepříznivý [podezřelý výraz] stav a za účasti své dcery (vnučky žalobkyně) uhradila nejen žalobkyní avizované finanční závazky ve výši cca [částka], ale i závazky, které přes písemné ujištění žalobkyně o absenci dalších dluhů, vyšly najevo po uzavření Darovací smlouvy. Soud prvního stupně pak postupoval správně, pokud k tvrzené dohodě o zamýšleném převodu nemovitosti na všechny děti žalobkyně před uzavřením darovací smlouvy nepřihlédl za situace, kdy k realizaci takové dohody nedošlo, žalobkyně nemovitosti darovala žalované a svůj dar vůči ní odvolala.

19. Žalobkyně tvrdila, ale neprokázala ani neoznačila důkazy k prokázání skutečnosti, že spolu s darovací smlouvou byla uzavřena dohoda, ve které žalovaná přijala závazek umožnit užívání darovaných Nemovitostí jako rodinného majetku ve prospěch prarodičů a rodičů.

20. Tvrzení žalobkyně, že minimálně od počátku roku 2022 se žalovaná dopouští jednání, které jí ubližuje, neboť se o ní nezajímá jako o matku, vulgárně jí uráží a chová se k ní nevhodně a neumožňuje stýkat se s její vnučkou a brání jí ve výkonu prarodičovských práv, soud prvního stupně správně hodnotil jako obecná sdělení bez časového určení a bez konkrétního popisu závadového jednání žalované. Správně soud prvního stupně s odkazem na závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 5141/16, rovněž uzavřel, že nelze za důvody pro odvolání daru pro nevděk považovat případy, kdy se k sobě obě strany vzájemně nechovají v souladu s dobrými mravy, tedy pro dlouhodobé narušení rodinných vztahů.

21. Hodnocení důvodů pro odvolání daru spočívajících v tvrzeném jednání žalované dne [datum] a dne [datum] výstižně provedl soud prvního stupně v bodech 18. a 19. napadeného rozhodnutí, na které odvolací soud zcela odkazuje.

22. Zcela nedůvodná je odvolací námitka žalobkyně že se soud prvního stupně vůbec nezabýval slovy žalované ve vztahu k žalobkyni, že „by bylo lepší, kdyby se vůbec nenarodila“, protože z bodu 19. napadeného rozsudku vyplývá, že toto tvrzení soud prvního stupně vzal v úvahu, hodnotil a správně uzavřel, že touto jedinou větou nemůže být naplněna předpokládaná intenzita závadového jednání.

23. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že žaloba nebyla podána důvodně, protože pro některá tvrzená závadová jednání žalované byl dar odvolán po uplynutí zákonem stanovené lhůty; popis závadového jednání je obecný, lze z něho zjistit pouze to, že žalobkyni se nelíbilo chování žalované vůči ní a jejímu otci, případný odmítavý postoj žalované k užívání nemovitosti dalšími členy rodiny včetně žalobkyně je důsledkem nemorálního jednání žalobkyně, která žalované zatajovala výši dluhů a sama neprojevovala vůči své dceři dostatečnou vděčnost za to, že vyřešila její finanční problémy. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud zamítl návrhy na doplnění dokazování, pokud důkazy měla být nahrazena neurčitá či chybějící skutková tvrzení.

24. Soud prvního stupně se důsledně zabýval všemi pro věc rozhodnými okolnostmi daného případu, a to z hlediska objektivního i subjektivního; zohlednil chování žalované i žalobkyně, zhodnotil jejich vzájemný vztah, z jakých příčin k vytýkanému chování žalované došlo, a následně rozhodl v intencích závěrů, které Nejvyšší soud k aplikaci § 2072 o. z. obecně přijal. Jeho závěr, že v řízení zjištěné chování žalované (obdarované) vůči žalobkyni (dárci) nenaplňuje důvody pro odvolání daru, je správný.

25. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení, na jejich správný výpočet provedený v bodě 25 napadeného rozsudku pro stručnost odkazuje.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka], tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) po [částka] podle § 7 bod. 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1 a odst. 4 písm. b) za použití § 12 odst. 3 a podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhl. č. 177/1996 sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu.

27. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna žalované zaplatit v zákonné lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalované.

Poučení