16 C 145/2019-194

Rubrum

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa původního účastníka, žalobkyně a původní účastnice] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: za vedlejší účasti na straně žalované: ; [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [anonymizováno 6 slov], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [ulice a číslo] [PSČ] [obec a číslo] o náhradu škody při usmrcení takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 28. 8. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 121 968 Kč, a to k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované náhradu nákladů řízení ve výši 141 942,68 Kč, a to k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Svitavách náhradu nákladů řízení ve výši, která bude určena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se společně s dalšími dvěma žalobci – svými dětmi domáhala zaplacení náhrady újmy vzniklé duševní útrapami vzniklými v důsledku úmrtí pana [jméno] [příjmení] – otce žalobkyně a dědečka dalších dvou žalobců. Tvrdila, že dne 26. 7. 2017 byl pan [příjmení] hospitalizován ve [anonymizována dvě slova] s rozsáhlými otoky dolních končetin, ikterem a ascitem. Po konsolidaci stavu a kompenzaci pacienta byl dne 8. 8. 2017 přeložen do zařízení žalované k pokračování v medikaci a následné péči, tedy k doléčení, nikoli k paliativní péči. V zařízení žalované však došlo v důsledku absence lékařské reakce na zhoršující se stav pacienta k jeho úmrtí. Ve zdravotnické dokumentaci jsou značné rozdíly v dokumentaci sesterské a lékařské. Není zřejmé, proč prim. MUDr., [příjmení] upustil po rozhovoru s prim. [příjmení] ze [anonymizováno] nemocnice od přeložení pacienta zpět na internu ve [obec] Pacient trpěl silnými bolestmi, které nebyly adekvátně tišeny. Lékaři žalované nereagovali adekvátně na evidentní zánět, který zřejmě katalyzoval zhoršení celkové zdravotního stavu. Pacient měl být při zhoršení stavu převezen. V silách medicíny bylo stav pacienta zvrátit, stabilizovat a vyléčit. Příčinou úmrtí byl téměř jistě septický stav při zánětu v levé dolní končetině, který neřešen katalyzoval zhoršení celkového stavu. Krevní odběry ze dne 18. 8. 2017 neprokazují hepatonerální selhání, jasně však prokazují elevaci zánětlivých markerů. Mělo se tedy pátrat po příčině a měla být podávána antibiotika. Nečinností lékařů tedy došlo k úmrtí pacienta. Žalobkyně prožil se svým otcem šťastné dětství, vyrůstala s ním do 15 let. Po rozchodu rodičů se otec žalobkyně nastěhoval ke svému bratrovi, přesto s ním byla žalobkyně v pravidelném kontaktu, telefonovali si a ona jej navštěvovala. Setkávali se jednou až dvakrát měsíčně na obědě a u příležitosti narozenin či svátku a na Štědrý den. Po smrti bratra na tom byl otec žalobkyně finančně špatně, žalobkyně i její matka mu pomáhaly, přesto přišel o střechu nad hlavou a z bytu ho vyhodili. Bydlel pak na chatě kamaráda, než si domluvil azylový dům, ve kterém pobýval poslední 4 měsíce života. Zajímal se o žalobkyni i o její děti. Díky ní a vnukovi dokázal ovládat závislost na alkoholu a nepít. Žalobkyně žádala zaplacení odškodnění dle § 2959 občanského zákoníku ve výši 1 000 000 Kč.

2. Další dva žalobci – děti žalobkyně – vzali v řízení žalobu zpět a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 10. 2021, č. j. 16 C 145/2019-131.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Postup žalované byl po celou dobu lege artis a úmrtí pana [jméno] [příjmení] nebylo v příčinné souvislosti s jakýmkoliv pochybením žalované. Tvrzení o septickém stavu při zánětu jako příčině úmrtí neodpovídají zdravotnické dokumentaci, z této vyplývá jako příčina úmrtí selhání jater, ledvin a nakonec CNS při zahlcení organismu metabolity čpavku. U žalované bylo pokračováno v doporučené medikaci dle překladové zprávy ze svitavské nemocnice Pacient byl v terminálním stádiu cirhózy jater. K překladu pacienta zpět na internu do [obec] nedošlo po konzultaci s prim. MUDr. [příjmení] ze svitavské nemocnice, dle které by pacientovi nebyli schopni poskytnout jinou či lepší péči. Postup žalované byl přezkoumán revizní komisí [obec] lékařské komory a byl shledán jako postup lege artis. Žalovaná nesouhlasila ani s výší náhrady, kterou žalovaná žádala.

4. K podnětu žalované vstoupila do řízení na její straně vedlejší účastnice. Ta rovněž nesouhlasila s žalobou. Odkázala na vyjádření žalované a poukázal na celkový nepříznivý stav pacienta již při přeložení. Poukázala na absenci příčinné souvislosti mezi jednáním či opomenutím žalované a úmrtím pana [příjmení]. Rovněž zpochybnila výši požadované náhrady.

5. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující zjištění:

6. Mezi stranami nebylo sporné, že pan [jméno] [příjmení] zemřel dne 24. 8. 2017 v zařízení žalované, kam byl dne 8. 8. 2017 přeložen ze [anonymizováno] nemocnice, kde byl hospitalizován od 26. 7. 2017.

7. Z informace o rozhodnutí revizní komise OS ČLK (č. l. 20) soud zjistil, že revizní komise dospěla k závěru, že prim. MUDr. [příjmení] při péči o pana [příjmení] neporušil žádnou povinnost. Tato informace o rozhodnutí obsahuje odkaz na pitevní protokol a je psána zřetelně arogantním způsobem. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí bránila námitkou (přílohová obálka na č. l. 44).

8. Ze znaleckého posudku MUDr. [celé jméno znalce] (č. l. 54) ve spojení s výslechem znalce u jednání dne 15. 9. 2021 (protokol na č. l. 110 a částečný přepis audiozáznamu na č. l. 135) soud zjistil, že pan [jméno] [příjmení] měl cirhózu jater, byl stižen nejvyšším stupněm poškození jater. Prognóza byla nepříznivá, dlouhodobé přežití v horizontu 2 – 5 let nepravděpodobné. Dne 16. 8. bylo rozhodnuto o další pouze symptomatické léčbě, zápis ve zdravotnické dokumentaci by však měl být přesnější (v dekurzu byl pouze záznam o symptomatické terapii – str. 23 posudku) a měla by být informována rodina. Z informací dostupných v době prvního výslechu znalce, tj. ze zdravotnické dokumentace, nebylo dle znalce možné říci, zda rozhodnutí o symptomatické léčbě bylo v daný okamžik správné. Postup žalované nebyl po celou dobu péče optimální, nelze však říci, že by byl nesprávný. Dne 18. 8. 2017 byla vysazena léčba Normixem. Nelze určit, zda vysazení Normixu mělo vliv na zhoršení vědomí pacienta, neboť k tomu mohlo dojít i vlivem infekce. V případě, že je u pacienta symptomatická léčba, je absence podání antibiotik v případě vzestupu CRP v pořádku. Pokud by symptomatická léčba u pacienta nebyla, pak by měla být nasazena antibiotika. Co se týče změny stavu 18. 8., tak v té době už byla vedena pouze symptomatická léčba a nebylo tedy na místě léčbu rozšiřovat. Analgetická léčba od 16. do 20. 8. nebyla vedena optimálně, nicméně nasazena byla. Nasogastrická léčba není u pacientů v tomto stavu standardní. Infuzní léčba zřejmě byla podávána, neboť je v zápisech uveden příjem tekutin. Celou dobu pacient močil dostatečně. Pacient měl anasarku, což je otok celého těla, zadržování vody. Ze zápisu o bilanci tekutin vyplývá, že v případě pacienta v režimu symptomatické léčby se jednalo o postup dostačující. V době přeložení ze [obec] byl pacient stabilizován ve smyslu stabilizace poslední fáze cirhózy jater. V této fázi může jakákoliv infekce vést k prudkému zhoršení zdravotního stavu. V dokumentaci uvedený závěr o hepatorenálním syndromu zřejmě není správný, neboť tomu nenasvědčují informace obsažené v dokumentaci, jakkoli jsou kusé. Pacient nebyl žlutý, močil dostatečně. Dle znalce byla příčinnou úmrtí infekce neznámé etiologie. Neznámá je zejména z toho důvodu, že poslední laboratoř byla ze dne 18.

8. Zdravotní dokumentace je v tomto směru výrazně nedostatečná. Obecně hodnotu CRP 128 lze snížit podáním antibiotik, nicméně izolovaně tato hodnota nevypovídá o stavu pacienta, v případě onemocnění jater může být tato hodnota ovlivněná i sníženou tvorbou bílkovin a skutečný stav infekce může být mnohem horší. Je tedy třeba hodnotit stav pacienta v kontextu klinického stavu a dynamiky. Cirhóza jater u posuzovaného pacienta byla diagnostikována jako alkoholická, tj. způsobená nadužíváním alkoholu. Z dostupné dokumentace nevyplývá nic, co by svědčilo pro nebo proti rozhodnutí o symptomatické léčbě.

9. Z konceptu propouštěcí zprávy (č. l. 67 jako součást znaleckého posudku) soud zjistil, že dne 16. 8. 2017 byl plánován překlad pana [příjmení] na interní oddělení ve [obec].

10. Z nutriční tabulky (č. l. 70 jako součást znaleckého posudku) soud zjistil, že pan [příjmení] od 18. 8. do 23. 8. přijímal tekutiny (dne 18. 8. [číslo] ml, dne 19. 8. [číslo] ml, dne 20. 8. 900 ml, dne 21. 8. 600 ml, dne 22. 8. 400 ml, dne 23. 8. [číslo] ml), celou dobu tekutiny i vylučoval, vždy více, než přijal.

11. Ze sdělení [obec] lékařské komory ze dne 2. 11. 2021 (č. l. 139) soud zjistil, že pravidla přechodu léčby kauzální na léčbu symptomatickou, nazývanou též paliativní, jsou vymezena v Doporučení představenstva ČLK [číslo]. Toto doporučení bylo ke sdělení přiloženo (č. l. 140). Dle čl. 6 tohoto sdělení by měli být do rozhodování o zahájení paliativní péče zapojeni všichni členové ošetřujícího týmu, odpovědnost za rozhodnutí však nese vedoucí nebo jím určený lékař. Zahájení musí být zaznamenáno ve zdravotnické dokumentaci, přičemž předcházející zápis by měl obsahovat odborné posouzení zdravotního stavu a medicínské zdůvodnění rozhodnutí. Prioritou paliativní péče je odstranění bolesti, diskomfortu a strádání.

12. Svědek prim. MUDr. [jméno] [příjmení], primář oddělení [anonymizováno] u žalované, vypověděl (protokol na č. l. 147 a částečný přepis audiozáznamu na č. l. 164), že pan [jméno] [příjmení] byl k žalované převezen ve zdravotně stabilním stavu, měl těžkou cirhózu, trpěl bolestmi. Byla u něj hepatální encefalopatie. Vážil 105 kg, byl mobilní, částečně soběstačný. Po přijetí pacienta zjišťovali, jaké bere léky, prováděli vyšetření, hematologii, laboratoř, ultrazvuk. Pacient měl velký ascites, kontrolovali bilanci příjmu a výdeje tekutin. Pacienta se snažili mobilizovat, chodit s ním kolem postele. Původně měl stravu 2, jak se jeho stav zhoršoval, přistoupili k podávání mixované stravy a nakonec k infuzní terapii. Snažili se, aby se pacient hýbal, prováděla se cvičení. U těchto pacientů bývá tendence ke ztrátě soběstačnosti, se zhoršujícím se zdravotním stavem přichází imobilizační syndrom. Stav pacienta se zhoršoval, 3x dělali laboratoř – biochemii, hematologii. Dělali i sondáž ultrazvukem, kterým identifikovali nález ze [obec]. Zpráva ze [obec] doporučovala konzervativní postup, to je neprovádět punkci ascitu. Stav pacienta se zhoršoval, nepřijímal tekutiny, museli mu dát infuzi, dostával také antibiotika a analgetika. Pacientovi byl podáván Normix, což jsou antibiotika, která se podávají při encefalopatii jaterního původu nebo při zánětech tlustého a tenkého střeva. Pacient dostával i analgetika. Dodrželi 7 denní podávání Normixu doporučené výrobcem. Organismus pacienta však nebyl v dobrém biologickém stavu, postupně se stal imobilním a objevily se proleženiny v oblasti kostrče a hýždí a dále na patě. Tyto proleženiny jsou velmi bolestivé a velmi komplikují péči o pacienta Pacient se nezlepšoval, ztratil soběstačnost, měl vyšší teplotu, antibiotika byla bez efektu. Pacientovi dávali analgetika, zpočátku slabší, poté silnější. S ohledem na blížící se konec života pacienta nejprve podávali Palladone, poslední dva dny morfium.

13. Svědek dále uvedl, že k rozhodnutí o symptomatické léčbě dospěl na základě sledování pacienta od počátku jeho hospitalizace, kdy sledoval vzrůstající hodnoty, které postupně poukazovaly na to, že jeho konec je neodvratný. Rozhodnutí o kategorizaci pacienta pak probíhají po poradě s dalšími lékaři na jejich oddělení. Dále se s žádostí o překlad pacienta obrátil na primářku [příjmení], která však sdělila, že v případě péče na interně ve [obec] by léčba byla stejná, nedošlo by ke změně medikace, pacient byl již dříve ve velmi špatném stavu, cesta by mu mohla uškodit. Svědek uznal, že v dokumentaci jsou problémy, je to dáno zejména omezenými časovými možnostmi při léčbě pacientů. V dokumentaci nejspíš nechybí nic, co by jej přimělo ke kategorizaci pacienta kromě toho, že pacienta od počátku hospitalizace sledují a u toho postupně vidí, jak se mění jeho zdravotní stav k horšímu, jedná se v podstatě o empirickou metodu.

14. Normix byl vysazen na základě výsledků z laboratoře. Podávání jiných antibiotik mohlo být dvousečné, organismus pacienta by to nemusel unést. Přeložit pacienta zpět do [obec] chtěl, aby se tam pokračovalo v léčbě, ale po diskuzi s primářkou [příjmení] se od toho odstoupilo. Měl ještě jeden důvod, na oddělení se po zhoršení stavu začali objevovat údajní příbuzní pacienta, ač ten při příjmu tvrdil, že příbuzné nemá. Rozhodnutí o přechodu na paliativní léčbu činí po domluvě svědek, vrchní sestra a ošetřující lékař. V dokumentaci se pouze uvede záznam o symptomatické léčbě, žádný velký záznam se o tom nedělá. K dotazu zástupkyně žalobkyně, zda zjišťovali po laboratoři 18., co se tam děj, svědek uvedl, že pacienta převáděli na infuzní terapii a dávali analgetika, protože pacient byl v hodně špatném stavu. Další vyšetření neprováděli – převážet na gastroskopické oddělení by byl mimořádný risk. V situaci, kdy se smrt nevyhnutelně blíží, tak od dalších vyšetření upouští a nechávají pacienta v klidu dožít. V této věci se vzhledem k nálezu pacienta a jeho biologickému stavu nijak dále nereagovalo. Kvůli bolestem se panu [příjmení] postupně podával Tramal, pak Palladone a nakonec Morfin.

15. Stabilizovaný stav v případě pana [příjmení] znamenal, že byl mobilní, částečně soběstačný, teprve postupně se zhoršoval. Otoky se objevily krátce po přijetí.

16. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], lékařka u žalované i ve svitavské nemocnici, vypověděla (protokol na č. l. 148), že pan [příjmení] byl do svitavské nemocnice přijat ve stavu těžce dekompenzované cirhózy. Po jistou dobu pobýval na intenzivní péči, pak na běžném oddělení. Propuštěn byl ve stavu, který rozhodně nelze označovat jako vyléčený, nicméně byl už orientovaný, což při přijetí nebyl. Měl otoky dolních končetin, nebyl schopen se o sebe postarat. Byl to prostě obraz těžké jaterní cirhózy s dekompenzací. Bylo možné očekávat léčbu v řádech týdnů až měsíců, pokud by se to vůbec podařilo. Na druhou stranu akutní léčbu již nevyžadoval. Překlad k žalované byl uskutečněn i z důvodu obtížného sociálního zázemí. Při příjmu bylo uvedeno v protokole, že pacient nemá rodinu a byl přivezen z azylového domu. Teprve později se do svitavské nemocnice dostavila dcera pacienta. Po převozu pacienta k žalované 1x poskytla telefonickou konzultaci primáři [příjmení]. Nepamatuje si přesně, co bylo obsahem konzultace, neboť o tom není zápis – pacient již nebyl ve [obec] hospitalizován. Svědkyně obvykle postupuje takto: přeptá se na stav pacienta, zeptá se na čerstvé výsledky, laboratoř. Má za to, že neshledala důvod k překladu, neboť stav pacienta byl stejný. Nevěděla, že pacient zemřel. Přišla za ní dcera pacienta a stěžovala si na péči u žalované. Zařídila schůzku primáře [příjmení] a žalobkyně u ní v pracovně, snažila se vysvětlit závažnost zdravotního stavu pacienta. Měla za to, že se to podařilo vysvětlit. Ohledně neuskutečněného překladu to mohlo být tak, že překlad byl domluven na úrovni lékařů, avšak svědkyně u překladu většinou vyžaduje, aby o tom rozhodovala ona jako primářka, takže to mohlo být tak, že jí ještě volal primář [příjmení] nebo volala ona jemu, poté co ji o tom informoval některý lékař u nich. Při překladu do LDN byl pacient relativně stabilizován. Medikace na konci propouštěcí zprávy je skutečně doporučená, je možné ji změnit dle stavu pacienta. Nevzpomněla si, zda s ní primář [příjmení] konzultoval konkrétní léčbu, např. vysazení nějakých léků ani na obsah rozhovoru na schůzce v její pracovně s primářem [příjmení] a žalobkyní. Nemůže tedy potvrdit, zda řekla, že kdyby věděla, že se zvýšilo CRP, tak by pacienta na internu přijala.

17. Z odborného vyjádření doc. Mgr. [jméno] [příjmení], Dr. phil., z Ústavu lékařské etiky Lékařské fakulty [příjmení] univerzity (č. l. 152) soud zjistil, že ke kategorizaci pacientů se přistupuje v situaci medicínské marnosti, kdy sice může být poskytován určitý lékařský postup, ale není žádný reálným přínosem, nice neléčí, pouze pacienta zatěžuje lékařsky generovaným strádáním. Vhodnější je uvažovat o modifikaci lékařského postupu, kdy jsou pacientovi postupně odnímány modality, kterému nic nepřináší a zároveň jsou zahajovány modality, které mají terapeutický potenciál. V ČR pro tyto situace chybí jednotná pravidla, doporučení představenstva ČLK je nedostatečné. Poskytování medicínsky marných postupů je považováno za špatnou medicínu. Konsenzuální způsob rozhodování je v těchto situacích vhodnější oproti rozhodování jediného lékaře.

18. Z doplnění znaleckého posudku MUDr. [celé jméno znalce] (č. l. 170) ve spojení s výslechem znalce u jednání dne [datum] (protokol na č. l. 189 a částečný přepis audiozáznamu na č. l. 192) soud zjistil, že za předpokladu pravdivosti svědeckých výpovědí, při nelepšícím se stavu pacienta, při limitované prognose nemocného a jeho šanci na úzdravu bylo omezení rozsahu péče nejspíše lékařsky odůvodněno, avšak nebylo řádně zdokumentováno. Vlastní rozhodovací proces, jeho dokumentace i nevyjasnění rozsahu další léčby je nedostatečné, ale zřejmě nemělo rozhodující vliv na vlastní přežití či možnost případné úzdravy. Pokud byl pacient encefalopatický, mělo to být v dokumentaci uvedeno, stejně jako důvod vysazení Normixu, jehož podávání není časově omezeno. Odlehčovací punkce ascitu je indikována i v rámci symptomatického postupu, pokud konzervativní léčba nevede k dostatečnému efektu a objem tekutiny v břiše působí bolest, dechové potíže, poruchy střevní pasáže nebo významné potíže při pohybu. V dokumentaci není záznam o vyšetření ultrazvukem. V dokumentaci není po dobu hospitalizace zmíněna přítomnost dekubitů (proleženin) v oblasti kostrče a hýždí. 20. 8. 2017 je v lékařském dekurzu zapsána gangréna (dekubitus IV. stupně) na pravé patě. V sesterské dokumentaci je„ převaz dekubitů“ až 23. 8. 2017. Od 18. 8. 2017 nebyla pacientovi podávána žádná umělá výživa do sondy nebo do žíly. Léčba bolesti měla být zesílena, pokud pacient nereagoval dostatečnou analgetizací. V dokumentaci není jednoznačný záznam o tom, že byla povedena kategorizace pacienta. Z dokumentace není jednoznačný úkon, který by naznačil, že pacient vlastně byl kategorizován. Z hlediska toho, co je popsáno, tak by pacient mohl dostat silnější analgetickou léčbu, není jasné, proč vlastně nedostal žádnou adekvátní bazální hydrataci, případně výživu, nebo není to zdůvodněno, proč to nebylo podáno, možná nějaký důvod byl, ale v současnosti není znám.

19. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádnou skutečnost, která by měla vliv na posuzovanou věc (vlivem níže uvedeného skutkového a právního závěru soud blíže nerozebírá zejména obsah sms mezi žalobkyní a jejím otcem, neboť hloubka vztahu mezi nimi by byla zkoumána pouze v případě, že by žalovaná byla odpovědná za úmrtí pana [příjmení]; to stejné platí pro informace o průměrné výši mzdy v roce 2016).

20. Z učiněných zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 21. [jméno] [příjmení] byl od 26. 7. 2017 hospitalizován v nemocnici ve [obec], odkud byl dne 8. 8. 2017 přeložen do zařízení žalované (nesporná tvrzení). Ze svitavské nemocnice nebyl propuštěn jako vyléčený, měl otoky dolních končetin, nebyl schopen se o sebe postarat, jeho stav byl„ obraz těžké jaterní cirhózy s dekompenzací“, bylo možné očekávat léčbu v řádech týdnů až měsíců, pokud by vůbec byla úspěšná, nicméně akutní péči již nepotřeboval (výslech svědkyně [příjmení]).

22. Pacient dne 24. 8. 2017 zemřel v zařízení žalované (nesporná tvrzení). Příčinou úmrtí pana [příjmení] nebylo hepatorenální selhání, nýbrž infekce neznámé etiologie (znalecký posudek na č. l. 54 a výslech znalce dle protokolu na č. l. 110 a částečného přepisu audiozáznamu na č. l. 135). Od 16. 8. 2017 byla u pacienta vedena pouze symptomatická léčba, o tom je zápis v dekurzu (výpis ze zdrav. dokumentace na str. 23 posudku a v závěru posudku na str. 28 – u doplňujícího výslechu /přepis audiozáznamu na č. l. 192 sice znalec uvedl, že v dokumentaci není jednoznačný zápis o kategorizaci pacienta a není tam zaznamenán úkon, který by naznačil, že pacient byl kategorizován – to je však v rozporu s tím, co bylo uvedeno ve znaleckém posudku a soud má za to, že tento rozpor je zapříčiněn tím, že při výpovědi znalec vycházel ze své paměti; je však zřejmé, že tento zápis nebyl více než zmínkou, nedostatečnou ve smyslu požadavku řádné dokumentace rozhodnutí o přechodu na symptomatickou/paliativní léčbu, jak jsou vyjádřeny v doporučení představenstva ČLK [číslo]). K zavedení symptomatické léčby došlo poté, co bylo upuštěno od přeložení pacienta do [obec] pro neúčelnost takového přeložení (koncept propouštěcí zprávy z 16. 8. 2017, výslechy svědků [příjmení] a [příjmení] – svědkyně [příjmení] si sice nepamatovala přesný obsah komunikace se svědkem [příjmení], ale nepřeložení pacienta za dané situace odpovídá jejímu obvyklému postupu, který popsala, jakož i logice věci – nemůže-li jiné pracoviště poskytnout lepší péči, je zbytečné pacienta překládat). Dne 18. 8. 2017 byla vysazena léčba Normixem (antibiotikum). V případě, že je u pacienta symptomatická léčba, je absence podání antibiotik v případě vzestupu CRP v pořádku (znalecký posudek na č. l. 54 a výslech znalce dle protokolu na č. l. 110 a částečného přepisu audiozáznamu na č. l. 135).

23. Žalobkyně ve svém závěrečném návrhu zpochybňovala věrohodnost svědka [příjmení], činila tak především zpochybňováním jeho odborné erudice, která však z hlediska věrohodnosti svědka není rozhodující, neboť cílem výslechu svědka je získání informace o tom, co se stalo, nikoliv získání odpovědi na odbornou otázku. Soud si je samozřejmě vědom toho, že by to byl právě svědek [příjmení], o jehož osobní pochybení by se jednalo v případě, že by žalovaná byla shledána odpovědnou za úmrtí pana [příjmení], a jeho svědeckou výpověď je tedy třeba hodnotit obzvláště opatrně. Jeho výpověď je však vnitřně nerozporná a z hlediska informace o tom, co se stalo (tedy nikoliv v oblasti odborné – jako jsou limity podávání Normixu), není ani v rozporu s jinými důkazy. Je pravda, že svědek zmínil provedení ultrazvuku, který nebyl zaznamenán ve zdravotnické dokumentaci, jak upozornil znalec v rámci doplňujícího posudku a výslechu (č. l. 170, protokol na č. l. 189 a částečný přepis audiozáznamu na č. l. 192), avšak svědek zároveň uvedl, že ultrazvukem měl být identifikován nález ze [obec] a nevyvozoval z něj nic, co by mělo odůvodnit rozhodnutí o symptomatické léčbě. Co se týče přítomnosti svědkem zmiňovaných proleženin, považuje soud i tuto část za věrohodnou, neboť v nedostatečné zdravotní dokumentaci je 20. 8. 2017 zapsána rovnou gangréna, tj. dekubitus IV. stupně (z toho vyplývá, že tam musel být již dřív, stěží se ze dne na den objevila rovnou gangréna) a 23. 8. 2017 je v dokumentaci zaznamenán převaz dekubitů. Stejně tak v dokumentaci chybí záznam o infuzní terapii (dle dokumentace poprvé až 23. 8. 2017, jak upozorňuje znalec v doplňujícím posudku na č. l. 170), avšak zároveň z ní vyplývá dostačující příjem tekutin a tedy infuzní terapii lze dovodit (nutriční tabulka na č. l. 70, posudek na č. l. 54 ve spojení s prvním výslechem znalce dle protokolu na č. l. 110 a částečného přepisu audiozáznamu na č. l. 135:„ Infuzní léčba zřejmě byla podávána, neboť je v zápisech uveden příjem tekutin. Celou dobu pacient močil dostatečně. Pacient měl anasarku, což je otok celého těla, zadržování vody“ – konkrétně na č. l. 111). Soud proto výpovědi svědka [příjmení] uvěřil a dospěl tedy k závěru, že kromě informací zaznamenaných ve zdravotnické dokumentaci bylo rozhodnuto o symptomatické léčbě poté, co byl konzultován možný překlad do [obec], přičemž rozhodnutí bylo učiněno i na základě pozorování postupného zhoršování zdravotního stavu pacienta - pacient se nezlepšoval, ztratil soběstačnost, měl vyšší teplotu, antibiotika byla bez efektu.

24. Soud blíže nezjišťoval, zda o symptomatické léčbě bylo rozhodnuto konsenzuálně po poradě či individuálně jedním lékařem, neboť v případě rozhodnutí nesprávného by ani konsenzuální rozhodování nevyvinilo žalovanou z odpovědnosti za úmrtí.

25. Znalec ve svém doplňujícím posudku a výslechu (č. l. 170, protokol na č. l. 189 a částečný přepis audiozáznamu na č. l. 192) uvedl, že za předpokladu pravdivosti svědeckých výpovědí, při nelepšícím se stavu pacienta, při limitované prognose nemocného a jeho šanci na úzdravu bylo omezení rozsahu péče nejspíše lékařsky odůvodněno – znalec sice použil slovo nejspíše, pro dosažení praktické jistoty z hlediska zjišťování skutkového stavu to však soud považuje za dostatečné. Vzhledem k tomu, že soud měl svědecké výpovědi za pravdivé, uzavřel, že omezení rozsahu péče – zavedení symptomatické léčby – bylo lékařsky odůvodněné, tedy v souladu s pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy, přičemž nenasazení antibiotik při vzestupu CRP je v případě symptomatické léčby rovněž v souladu s pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy. Z dokazování nevyplynul ani žádný jiný úkon nebo opomenutí úkonu, které by vedlo k úmrtí pana [příjmení]. 26. [příjmení] závěrem popisu skutkového stavu soud uvádí, že na postupu žalované lze shledat celou řadu dílčích pochybení (nedostatečné tlumení bolesti, mezery a rozpory v zápisech lékařů a sester, neinformování dcery pacienta), které sice samostatně ani ve svém souhrnu nezpůsobily úmrtí žalovaného, zcela pochopitelně však mohly vést, ve spojení s arogantním textem rozhodnutí revizní komise ČLK, k negativnímu vnímání celé situace žalobkyní, potažmo ke vzniku soudního sporu.

27. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

28. Podle § 45 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), platí, že poskytovatel je povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb.

29. Podle § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách platí, že náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

30. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

31. Podle § 2911 OZ platí, že způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

32. Podle § 2912 odst. 2 OZ platí, že dá-li škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost, nebo zaváže-li se k činnosti, k níž je zvláštní znalosti, dovednosti nebo pečlivosti zapotřebí, a neuplatní-li tyto zvláštní vlastnosti, má se za to, že jedná nedbale.

33. Podle § 2959 OZ platí, že při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

34. Žalovaná jakožto poskytovatel zdravotních služeb byla povinna poskytovat zdravotní služby podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

35. Pokud by tuto povinnost porušila a pan [příjmení] by utrpěl zvlášť závažné ublížení na zdraví nebo zemřel v příčinné souvislosti s tímto porušením, byla by povinna odčinit žalobkyni – dceři pana [příjmení] – duševní útrapy tímto způsobené.

36. Otec žalobkyně sice zemřel na následky infekce neznámé etiologie, avšak nikoliv v důsledku pochybení žalované, jak bylo vysvětleno v závěru o skutkovém stavu. Není tedy dána příčinná souvislost mezi jednáním žalované a úmrtím pana [příjmení]. Před svou smrtí sice zbytečně trpěl, a to v důsledku pochybení žalované, která nedostatečně tlumila bolest, avšak zvýšená bolest není zvlášť závažným ublížením na zdraví ve smyslu § 2959 OZ (jak vyplývá z odborné literatury /Švestka, J., [příjmení], J., [příjmení], J. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. § 2521-3081. Relativní majetková práva.

2. část. Wolters Kluwer, Praha 2014 pod tento pojem lze zahrnout pouze ta nejtěžší zdravotní poškození, zejména kómatické stavy, závažná poškození mozku či ochrnutí výrazného rozsahu; z povahy věci a systematického zařazení do § 2959 lze usuzovat, že zákonodárce měl na mysli následky srovnatelné s usmrcením osoby blízké, kdy duševní útrapy sekundárních obětí dosahují určité vyšší intenzity; jde o duševní útrapy /smutek, pocity zoufalství a beznaděje, strach/ spojené s vědomím, že tato osoba byla trvale vyřazena z většiny sfér společenského uplatnění a změnila se v osobu trpící výjimečně nepříznivým zdravotním stavem), nelze ji proto podle § 2959 OZ odškodnit.

37. Žalobkyně ze závěrů přijatých Ústavním soudem v usnesení ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 3312/16, dovozovala, že co není zapsáno ve zdravotnické dokumentaci, tak se nestalo. To však není zcela přesné, ze závěrů uvedeného usnesení vyplývá pouze to, že nedostatky ve zdravotnické dokumentaci nemohou být k tíži poškozeného (jinými slovy, v případě důkazní nouze způsobené nedostatky ve zdravotní dokumentaci je na místě vložit důkazní břemeno na bedra žalovaného poskytovatele zdravotních služeb). V posuzované věci však byly nedostatky v dokumentaci překlenuty výslechy svědků, skutkový stav byl zjištěn do té míry, že umožnil znalci posoudit správnost postupu žalované. Nebylo tedy třeba řešit rozložení důkazního břemene (nad rámec nutného soud podotýká, že pokud by znalec v doplňujícím posudku a navazujícím výslechu neuvedl, že symptomatická léčba byla nejspíše lékařsky odůvodněna, byl soud připraven vyzvat žalovanou k prokázání souladu jejího postupu s pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy).

38. Soud proto žalobu zamítl.

39. Plně úspěšná žalovaná a vedlejší účastnice na její straně mají podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) právo na náhradu nákladů řízení.

40. Náklady žalované jsou tvořeny náklady právního zastoupení – odměnou za 8 úkonů právní služby (převzetí věci, vyjádření ze dne 13. 11. 2019, účast u jednání dne 15. 7. 2020, účast u jednání dne 15. 9. 2021 2 x započaté 2 hodiny, tj. za dva úkony, účast u jednání dne 8. 11. 2021, vyjádření ze dne 19. 4. 2022, účast u jednání dne 8. 6. 2022) v celkové výši 98 400 Kč (§ 7, § 8 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), náhradou hotových výdajů za těchto sedm úkonů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 2 400 Kč a náhradou DPH 21 %. Žalovaná má tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši celkem 121 968 Kč.

41. Náklady řízení vedlejší účastnice na straně žalované jsou tvořeny náklady právního zastoupení – odměnou za šest úkonů právní služby (převzetí, vyjádření k žalobě, účast u jednání 15. 7. 2020 do 2 hod., vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 8. 3. 2021 účast u jednání dne 15. 9. 2021 2 x započaté 2 hodiny, tj. za dva úkony, účast u jednání dne 8. 11. 2021, vyjádření ze dne 14. 4. 2022 účast u jednání dne 8. 6. 2022) v celkové výši 110 700 Kč (§ 7, § 8, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), náhradou hotových výdajů za těchto devět úkonů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 2 700 Kč a náhradou 21 % DPH (celkem 137 214 Kč). Vedlejší účastnici dále přísluší náhrada za promeškaný čas cestou ke čtyřem jednáním podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 2 400 Kč (8 x 3 půlhodiny; vedlejší účastnice sice účtovala čtyři půlhodiny na jednu cestu, nicméně soudce rozhodující v této věci jezdí stejnou trasu denně a je mu tedy známo, že i při hustém provozu a mnoha dopravních omezeních trvá cesta [obec] – [obec] do 1,5 hodiny, déle jen při mimořádných událostech, přičemž i vlakem cesta trvá cca 1 hodinu, soud proto na jednu cestu počítal tři půlhodiny po 100 Kč), cestovné 840 Kč za cestu na jednání 15. 7. 2020 (2 x 68 km při sazbě náhrady 4,40 km/h, ceně paliva 27,80 Kč a spotřebě 6,4 l /100 km), cestovné na jednání dne 15. 9. 2021 ve výši 169 Kč (vlak), cestovné na jednání dne 8. 11. 2021 265 Kč (vlak) a cestovné na jednání dne 8. 6. 2022 (vlak a autobus) a náhrada DPH 21 % Vedlejší účastnice na straně žalované má tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši celkem 141 942,68 Kč.

42. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má i stát právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Vzhledem k tomu, že ke dni vyhlášení rozsudku ještě nebyla známa jejich definitivní výše (nebylo rozhodnuto o znalečném za doplnění znaleckého posudku u posledního jednání), bude o výši náhrady nákladů řízení vůči státu rozhodnuto podle § 155 odst. 1 o. s. ř. v samostatném usnesení.

Poučení