27 CO 246/2022-275

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátem jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: anonymizováno 6 slov , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa o náhradu škody při usmrcení, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 8. 6. 2022, č. j. 16 C 145/2019 – 195,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I a IV potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích II a III mění tak, že žalobkyně, žalovaný ani vedlejší účastník na straně žalovaného nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení 121 968 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II), dále povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného náklady řízení 141 942,68 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a konečně rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit náklady řízení České republice ve výši, která bude určena samostatným usnesením opět do 3 dnů od právní moci samostatného usnesení (výrok IV).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobkyně se původně s dvěma dalšími žalobci – svými dětmi (ohledně nichž bylo řízení zastaveno usnesením okresního soudu ze dne 13. 10. 2021, č. j. 16 C 145/2019-131) domáhala zaplacení náhrady újmy vzniklé duševními útrapami nastalými v důsledku úmrtí pana [jméno] [příjmení] – otce žalobkyně a dědečka dalších dvou žalobců. Tvrdila, že dne 26. 7. 2017 byl pan [příjmení] hospitalizován ve [anonymizováno] nemocnici s rozsáhlými otoky dolních končetin, ikterem a ascitem a po konsolidaci stavu a kompenzaci byl dne 8. 8. 2017 přeložen do zařízení žalovaného k pokračování v medikaci. V zařízení žalovaného však došlo v důsledku absence lékařské reakce na zhoršující se stav pacienta k jeho úmrtí. Ve zdravotnické dokumentaci jsou značné rozdíly v dokumentaci sesterské a lékařské, žalobkyně tvrdila, že pacient trpěl silnými bolestmi, které nebyly adekvátně tišeny. Lékaři nereagovali vhodným způsobem na evidentní zánět, který zřejmě katalyzoval zhoršení celkového zdravotního stavu pana [příjmení] Pacient měl být při zhoršení stavu převezen do jiné nemocnice. V silách medicíny bylo stav pana [příjmení] zvrátit, stabilizovat a vyléčit. Nečinností lékařů tedy došlo k úmrtí pacienta a v důsledku této skutečnosti vznikl žalobkyni nárok na odškodnění opírající se o ust. § 2959 o.z. v částce 1 000 000 Kč.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Namítal, že péče o pana [příjmení] byla celou dobu lege artis. Tvrzení o septickém stavu při zánětu jako příčině úmrtí pacienta neodpovídá záznamům zdravotnické dokumentace. U žalovaného bylo pokračováno v doporučené medikaci dle překladové zprávy a nelze přehlédnout, že pacient byl v terminálním stádiu cirhózy jater. K jeho překladu zpět na internu nemocnice ve [obec] nedošlo po konzultaci s primářkou [titul] [příjmení] ze [anonymizováno] nemocnice, podle které by ve [obec] nebyli schopni poskytnout pacientovi jinou či lepší péči.

4. Stejné stanovisko jako žalovaný zastával i vedlejší účastník na straně žalovaného, který současně zdůraznil celkový nepříznivý zdravotní stav pacienta již v době jeho přeložení do [nemocnice] [anonymizována dvě slova] v [obec].

5. Okresní soud ve věci prováděl podrobné dokazování, seznámil se s listinnými důkazy, které účastníci předložili či označili k prokázání svých skutkových tvrzení, jako svědky vyslechl [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení], ve věci ustanovil znalce [titul] [příjmení], kterému uložil vypracovat znalecký posudek, doplněk znaleckého posudku a současně znalce k závěrům znaleckého posudku při jednání podrobně vyslechl.

6. Po provedeném dokazování dospěl okresní soud k závěru, že žaloba není důvodná.

7. Okresní soud konstatoval, že mezi účastníky řízení nebylo sporným, že zemřelý [jméno] [příjmení] byl od 26. 7. 2017 hospitalizován v nemocnici ve [obec], odkud byl dne 8. 8. 2017 přeložen do zařízení žalovaného. Z nemocnice ve [obec] nebyl propuštěn jako vyléčený, nebyl schopen se o sebe postarat a jeho stav byl obrazem těžké jaterní cirhózy s dekompenzací. Dne [datum] pacient v zařízení žalovaného zemřel, přičemž příčinou úmrtí pana [příjmení] nebylo hepatorenální selhání, nýbrž infekce neznámé etiologie, jak vyplynulo ze závěrů znalce [titul] [příjmení]. Od 16. 8. 2017 byla u pacienta vedena pouze symptomatická (paliativní) léčba, k jejímuž zavedení došlo poté, co bylo upuštěno od přeložení pacienta do [obec] z důvodu neúčelnosti takového přeložení. Ze závěrů znaleckého posudku i výpovědi znalce při jednání okresní soud zjistil, že za předpokladu pravdivosti svědeckých výpovědí [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení] a při nelepšícím se stavu pacienta, limitované prognóze a jeho šance na uzdravení, bylo omezení rozsahu péče nejspíše lékařsky odůvodněno. Protože okresní soud výpovědím svědků uvěřil, konstatoval, že omezení rozsahu péče, tedy zavedení symptomatické (paliativní) péče o pana [příjmení] bylo lékařsky opodstatněné. Bylo v souladu s pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy, přičemž nenasazení antibiotik při vzestupu CRP je v tomto případě (paliativní péče) rovněž v souladu s pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy.

8. Okresní soud konstatoval, že na postupu žalovaného lze sice shledat celou řadu dílčích pochybení, které však samostatně ani ve svém souhrnu nezpůsobily úmrtí pana [příjmení]. Zcela pochopitelně však mohly vést ve spojení s arogantním textem rozhodnutí revizní komise ČLK k negativnímu vnímání celé situace žalobkyní, resp. ke vzniku soudního sporu.

9. Po stránce právní okresní soud posoudil věc podle příslušných ustanovení zák. č. 372/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů (o zdravotních službách) a zejména pak dle ust. § 2910, 2911, 2912, 2959 zák. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník, dále jen o.z.).

10. Okresní soud konstatoval, že žalovaný jako poskytovatel zdravotních služeb byl povinen poskytovat zdravotní služby podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů při respektování individuality pacienta s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Pakliže by tyto povinnosti porušil a pan [příjmení] by v důsledku utrpěl závažné ublížení na zdraví nebo zemřel v příčinné souvislosti s tímto porušením povinností, byl by žalovaný povinen odčinit žalobkyni duševní útrapy tímto způsobené. Otec žalobkyně však zemřel nikoliv v důsledku pochybení žalovaného, a není tudíž naplněna příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a úmrtím pana [příjmení]. Skutečnost, že žalovaný před úmrtím pacienta nedostatečně tlumil jeho bolesti, je jistě pochybením žalovaného, avšak zvýšená bolest není zvlášť závažným ublížením na zdraví ve smyslu ust. § 2959 o.z., jak plyne z odborné literatury. Ve skutkových poměrech posuzované věci nelze též vycházet z žalobkyní zmíněného rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3312/16 ze dne 8. 11. 2016, z jehož závěrů mimo jiné plyne, že nedostatky ve zdravotnické dokumentaci nemohou být k tíži poškozeného. Jinými slovy v případě důkazní nouze způsobené nedostatky ve zdravotní dokumentaci je namístě vložit důkazní břemeno na bedra žalovaného poskytovatele zdravotních služeb. V posuzované věci ovšem byly nedostatky v dokumentaci překlenuty výslechy svědků a skutkový stav byl zjištěn do té míry, že umožnil znalci posoudit správnost postupu žalovaného. Nebylo tedy nutné řešit přenesení důkazního břemene na žalovaného.

11. Okresní soud tudíž žalobu zamítl a o nákladech řízení účastníků i státu rozhodl podle výsledku ve věci samé. Žalobkyni tak uložil povinnost nahradit žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného náklady, které účelně vynaložili v souvislosti s bráněním svého práva. O nákladech vzniklých v průběhu řízení státu okresní soud rozhodl toliko o jejich základu s tím, že o jejich výši bude rozhodnuto samostatným usnesením.

12. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. V odvolání zopakovala a rozvedla svoji stěžejní argumentaci z řízení před okresním soudem, nadále tvrdila, že k úmrtí [jméno] [příjmení] došlo naprosto nesprávnou a nedostatečnou péčí žalovaného, především jeho postupem non lege artis, který smrt otce žalobkyně zapříčinil. Podle žalobkyně nebylo v průběhu řízení prokázáno, že by pan [příjmení] byl propuštěn ze [anonymizováno] nemocnice, resp. přeložen do zařízení žalovaného dekompenzovaný a jeho stav byl obrazem těžké jaterní cirhózy, jak uzavírá okresní soud. Pan [příjmení] byl přeložen z interního oddělení ve [obec] za účelem pokračování v jeho medikaci a následné péči. Ze zprávy plyne, že spolupracoval, byl bez dušnosti, cyanozy, ikretu a bez otoků. Sám znalec ve znaleckém posudku uvedl, že v době přeložení byl pan [příjmení] stabilizovaný. Okresní soud ve svých závěrech vychází nekriticky z obsahu znaleckého posudku a výslechu znalce [příjmení], aniž by uvedené důkazy hodnotil způsobem předpokládaným ust. § 132 o.s.ř. Znalec v posudku nezodpověděl přímo jedinou otázku soudu, vlastním znaleckým zkoumáním nezjistil nic a materiály, ze kterých vycházel, nebyly kompletní a některé dokonce zkreslené, případně si je znalec domyslel. Z nálezu znalce nelze zjistit, z jakých konkrétních skutečností znalec při odpovědi na jednotlivé otázky vycházel a jak je zjistil. Žalobkyně je přesvědčena, že postup žalovaného a péče o pana [příjmení] vedly ke zhoršení jeho stavu a následně k rekordně brzkému úmrtí. Péče žalovaného byla podle žalobkyně contra lege artis, a to přes závěry znaleckého posudku. Žalobkyně dále poukázala na tvrzenou řadu nesrovnalostí v lékařské dokumentaci, kde mimo jiné nejsou žádné podklady, které by odůvodňovaly rozhodnutí o kategorizaci pacienta apod. Žalovaný svojí péčí nikterak nezmírnil bolest a další tělesná a duševní strádání pana [příjmení], který ostatně nezemřel z důvodu svého primárního onemocnění, ale protože žalovaný neodpustitelně rezignoval na jeho léčbu a péči. Žalovaný neléčil prokázaný zánět, který byl příčinou smrti pana [příjmení], což ostatně vyplývá i ze závěrů znalce. Pacient tedy zemřel v důsledku nulové reakce žalovaného na evidentní problém, který signalizovalo razantní zvýšení CRP. I ze samotné ostudně vedené zdravotní dokumentace je zřejmé, že pan [příjmení] umíral několik dnů v krutých bolestech, které byly naprosto neadekvátně tlumeny. Ale především zemřel naprosto zbytečně, když jeho zhoršující se stav zůstal bez jakékoli odezvy ošetřujících lékařů. Podle žalobkyně okresní soud neměl přihlížet ke skutečnostem vyplynuvším z výpovědi [titul] [příjmení], neboť je zřejmé, že se jedná o osobu nekompetentní a navíc při výslechu opakovaně lhal. Stran pochybností o věrohodnosti jeho svědecké výpovědi žalobkyně v odvolání poukázala na nesrovnalosti a nepravdy, které dle jejího přesvědčení z výpovědi svědka vyplynuly. Podle žalobkyně je zjevné, že nikdo by si nepřál, aby o něho či o jeho blízké zdravotnické zařízení pečovalo způsobem, jakého se dostalo zemřelému panu [příjmení]. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil, žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

13. Vedlejší účastník k odvolání žalobkyně uvedl, že odvolací výhrady považuje za nedůvodné, neboť rozsudek okresního soudu je věcně správný a jako takový by měl být potvrzen. Vedlejší účastník odkázal na svá vyjádření učiněná v řízení před okresním soudem, které dále doplnil a rozvedl. Odmítl přesvědčení žalobkyně, že žalovaný v rámci péče o zemřelého pana [příjmení] postupoval non lege artis, neboť takové závěry z provedeného dokazování nevyplynuly. Lékařská péče o zemřelého pana [příjmení] zanedbána nebyla a není dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a úmrtím pacienta. Nelze přehlédnout, že pacient byl přeložen do zařízení žalovaného v poslední fázi cirhózy jater, měl permanentně zavedený močový katetr, byl částečně nesoběstačný, jednalo se o pacienta obézního s otoky dolních končetin, neschopného se o sebe postarat. Vedlejší účastník poukázal na závěry podávající se z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR, a sice že bez znaleckého posudku, který by se zabýval posouzením, zda byly splněny zákonné požadavky dodržení profesních a etických standardů, nelze učinit závěr, zda ze strany žalovaného šlo o protiprávní jednání či nikoliv. Okresní soud vycházel ve svých závěrech z vypracovaného znaleckého posudku a výslechu znalce a jeho postup se tedy nikterak nevymyká způsobu očekávatelnému v rámci dokazování a zjišťování náležitého postupu ve sporech o náhradu škody v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Okresní soud se současně dostatečně vypořádal s věrohodností svědka [titul] [příjmení], a to v bodech 22. a 23. odůvodnění rozhodnutí. Vedlejší účastník proto trval na tom, že úmrtí pana [příjmení] nebylo zapříčiněno jednáním žalovaného. Současně vyjádřil pochybnosti o v žalobě uplatněném nároku, odkázal na závěry plynoucí z rozhodovací praxe Ústavního soudu ČR a zdůraznil, že při vyčíslení újmy je nutno přihlížet k intenzitě vztahu žalobkyně s pacientem, jeho věku, věku žalobkyně, otázce hmotné závislosti žalobkyně na svém otci, tomu zda spolu žili ve společné domácnosti atp. Je nutné tvrdit a prokazovat vzájemný kontakt, jeho četnost a kvalitu, když všechny tyto skutečnosti by měly svědčit o intenzitě vztahu žalobkyně a jejího otce. V tomto směru stojí za povšimnutí, že pan [příjmení] byl do [anonymizováno] nemocnice převezen v poslední fázi jaterní cirhózy, v těžkém stavu z azylového domu, přičemž při přijetí k hospitalizaci uvedl, že nemá žádnou rodinu. Vedlejší účastník je tak přesvědčen (bez ohledu na argumentaci shora), že vztah žalobkyně s jejím otcem nenaplňuje zákonné podmínky pro případné odškodnění duševních útrap pozůstalé žalobkyně, obzvláště v žalované výši. Vedlejší účastník současně v odvolání odmítl návrh žalobkyně, aby v případě potvrzení rozsudku okresního soudu bylo při úvaze o nákladech řízení vycházeno z ust. § 150 o.s.ř., neboť jde o zcela výjimečný institut aplikovatelný za mimořádných okolností, které v posuzované věci podle vedlejšího účastníka naplněny nejsou. Žalobkyně přes vědomí stanoviska žalovaného, vedlejšího účastníka, závěry znaleckého posudku, výpovědi lékařského personálu žalované atd. nadále pokračovala v řízení a přispěla tak k neustálému navyšování jeho nákladů. Podle vedlejšího účastníka není namístě, aby za této situace bylo aplikováno ust. § 150 o.s.ř. Vedlejší účastník proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil a vedlejšímu účastníkovi přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

14. Žalovaný při jednání odvolacího soudu uvedl, že se zcela ztotožňuje s vyjádřením vedlejšího účastníka, na něž odkazuje. Rozsudek okresního soudu hodnotil jako věcně správný, měl by být potvrzen.

15. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně ve věci samé nelze považovat za důvodné.

16. Okresní soud v posuzované věci provedl dokazování dostatečné pro učinění co nejobjektivnějšího závěru o skutkovém stavu, z jednotlivých provedených důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů i obsahu spisu odpovídající skutková zjištění, která promítl do výstižného a srozumitelného závěru o skutkovém stavu, který následně i správně právně posoudil. Okresní soud vycházel z dílem nesporných skutečností, a sice že otec žalobkyně pan [jméno] [příjmení] byl po propuštění z interního oddělení nemocnice ve [obec] přeložen k následné péči do zařízení žalovaného, kde dne [datum] z důvodu infekce neznámé etiologie zemřel. Ačkoliv žalobkyně v řízení tvrdila a snažila se prokázat, že k úmrtí pana [jméno] [příjmení] došlo nečinností lékařů žalovaného, okresní soud vycházeje ze závěrů provedeného dokazování, zejména posudku a jeho doplňku vypracovaného znalcem [titul] [příjmení] a výslechu znalce, dospěl k přesvědčení, že ačkoliv otec žalobkyně zemřel v zařízení žalovaného na následky infekce neznámé etiologie, nedošlo k jeho úmrtí v důsledku pochybení žalovaného. Protože neshledal příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a úmrtím pana [příjmení], okresní soud uzavřel, že žalovaný neodpovídá za smrt pana [jméno] [příjmení] Okresní soud v rámci hodnocení provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.), posuzoval mimo jiné věrohodnost svědků, zejména pak [titul] [příjmení], na což poukazuje ve vyjádření k odvolání žalobkyně i vedlejší účastník na straně žalovaného, a uzavřel, že svědek [příjmení] rozhodl o nasazení symptomatické léčby poté, co další možný postup stran léčby [jméno] [příjmení] konzultoval s [titul] [příjmení], lékařkou interního oddělení nemocnice ve [obec]. Za situace, kdy okresní soud uvěřil výpovědím svědků, logicky a správně vycházel ze závěrů znaleckého posudku a výpovědi znalce [titul] [příjmení], který ačkoliv k postupu žalovaného při léčbě [jméno] [příjmení] měl celou řadu výhrad, uzavřel, že omezení rozsahu péče a zavedení paliativní léčby bylo lékařsky odůvodněné. Totéž platí, pro nenasazení antibiotik v případě tohoto typu léčby a postup žalovaného lze považovat za souladný s pravidly vědy a uznávanými medicinskými postupy.

17. Okresní soud za této situace dospěl ke správnému a provedenému dokazování odpovídajícímu závěru o tom, že není naplněna příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a úmrtím otce žalobkyně, s kterýmžto závěrem se odvolací soud ztotožňuje a považuje jej za správný. Protože okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě a srozumitelně rozvedl úvahy, na základě nichž dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět a v odůvodnění rozhodnutí se vypořádal s námitkami a výhradami žalobkyně, které žalobkyně opětovně zmiňuje a rozvádí v podaném odvolání, dovoluje si odvolací soud, vycházeje ze zásady stručnosti, v podrobnostech odkázat na správné a výstižné odůvodnění rozsudku okresního soudu.

18. Krajský soud proto vycházeje z důvodu shora rozvedených, rozsudek okresního soudu ve výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

19. Okresní soud současně v závislých nákladových výrocích žalobkyni uložil povinnost (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) nahradit v řízení úspěšnému žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného a dále i České republice náklady, které v průběhu řízení účastníkům a státu vznikly. Rozhodnutí okresního soudu, jímž byla žalobkyni uložena povinnost nahradit úspěšné protistraně náklady řízení, však odvolací soud nepovažuje za zcela přiléhavé, a to z následujících důvodů.

20. Odvolací soud nepřehlíží argumentaci vedlejšího účastníka stran případné aplikace ust. § 150 o.s.ř. a sdílí i z ustálené judikatury podávající se závěry o tom, že ust. § 150 o.s.ř. má být vykládáno spíše restriktivně než extenzivně a aplikováno v mimořádných skutkových okolnostech věci, které odůvodňují nepřiznání nákladů řízení ve věci úspěšnému účastníkovi. Odvolací soud je rozdílně od vedlejšího účastníka přesvědčen o tom, že právě tyto okolnosti jsou v posuzované věci naplněny. Žalobkyně se původně spolu s nezletilými dětmi [jméno] a [jméno] domáhala satisfakce za újmu způsobenou úmrtím otce žalobkyně pana [příjmení], když dovozovala dle jí dostupných informací, že k úmrtí pana [příjmení] došlo nedostatečnou či nesprávnou péčí žalovaného. Z obsahu spisu i samotného odůvodnění rozhodnutí okresního soudu je patrné, že definitivní závěry o neodpovědnosti žalovaného za smrt pana [jméno] [příjmení] bylo lze učinit teprve po vypracování znaleckého posudku a jeho doplňku a výslechu znalce [titul] [příjmení], a to za předpokladu, že okresní soud uvěří a bude považovat za věrohodné výpovědi svědků [titul] [příjmení] a zejména pak svědka [titul] [příjmení], kteří o zemřelého v nemocnici ve [obec], resp. v zařízení žalovaného pečovali. Znalec [příjmení] výslovně uvedl, že za předpokladu pravdivosti výpovědí svědků lze učinit závěr o tom, že nasazení symptomatické (paliativní) péče bylo medicínsky odůvodněné a v takovém případě šlo o péči poskytnutou lege artis, nikoliv o exces z této zásady. Současně je zjevné, že i okresní soud, ačkoliv o nákladech řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci, měl vážné pochybnosti o kvalitě péče žalovaného (viz bod 26. odůvodnění rozsudku okresního soudu), když poznamenal, že k postupu žalovaného lze mít celou řadu výhrad, byť pochybení, jichž se žalovaný v péči o pana [příjmení] dopustil, nebyly samostatně a ani ve svém souhrnu příčinou úmrtí pana [příjmení]. I podle okresního soudu však tyto skutečnosti, informace dostupné žalobkyni či arogantní přístup revizní komise ČLK přispěly k negativnímu vnímání situace žalobkyní a s vysokou mírou pravděpodobnosti i zapříčinily vznik a vedení tohoto sporu.

21. V uvedených okolnostech posuzované věci, samotné povaze nároku a v dostatečně netransparentním přístupu žalovaného k celé pro žalobkyni mimořádně citlivé záležitosti pak odvolací soud spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele odůvodňující výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného.

22. V nákladových výrocích (sub II. a III.) proto odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) tak, že žalobkyně, žalovaný ani vedlejší účastník na straně žalovaného nemají vzájemně právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem.

23. Uvedené závěry však nelze vztáhnout na náklady, které v průběhu řízení vznikly státu v souvislosti s hrazeným znalečným, neboť České republice nelze přičítat okolnosti vedoucí žalobkyni k podání žaloby. Rozhoduje-li soud o povinnosti účastníka k náhradě nákladů státu, musí zkoumat předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 o.s.ř. Tyto předpoklady na straně žalobkyně podle přesvědčení odvolacího soudu naplněny nebyly a nebyly ostatně ani tvrzeny. Krajský soud konečně neshledal podmínky ani pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř., jak žalobkyně žádala, neboť je přesvědčen o tom, že s ohledem na výši (dosud neuhrazených 7 975 Kč) nákladů státu je v možnostech a schopnostech žalobkyně náklady státu ve stanovené lhůtě nahradit. Žalobkyně netvrdila ani neprokazovala v jakých skutečnostech (vyjma okolností sporu) spatřuje důvody pro případnou aplikaci ust. § 150 o.s.ř.

24. Ve výroku IV byl proto rozsudek okresního soudu potvrzen (§ 219 o.s.ř.).

25. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 při současné aplikaci ust. § 150 o.s.ř. a z týchž důvodů jako za řízení před okresním soudem nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů ani za řízení před soudem odvolacím.