16 C 15/2022-150

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 232 930 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 118 880 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13. 2. 2017 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z částky 212 333 Kč od 13. 2. 2017 do 11. 5. 2021, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co 114 042 Kč a zbylého příslušenství zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši, 19 265,53 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal částky 232 930 Kč s příslušenstvím představující nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného Městským soudem v Brně pod sp. zn. 54 C 400/2004 zahájeným dne 2. 12. 2004. Řízení bylo skončeno usnesením Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum], kterým byla zamítnuta ústavní stížnost žalobce ze dne 15. 4. 2021, usnesení bylo doručeno právnímu zástupci žalobce dne 19. 9. 2021. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 12. 8. 2016 a šestiměsíční lhůta uplynula dne 12. 2. 2017, žalovaná reagovala až 11. 5. 2021, kdy přiznala žalobci část nároku. Předmětem žaloby kompenzovaného řízení byla náhrada škody způsobená žalobci při poskytování zdravotní péče. Řízení trvalo více jak 16 let, přesto soudy neprovedly adekvátní znalecké zkoumání a rozhodovaly v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí vztahující se k odpovědnosti zdravotního zařízení. V řízení bylo vyhotoveno nespočet znaleckých posudků. Soud prvního stupně poprvé věcně rozhodl až zamítnutím žaloby dne 12. 2. 2016 odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně svým rozsudkem ze dne 24. 4. 2019, č. j. 44 co 339/2016-830. ústavní stížnost byla odmítnuta a dovolání bylo následně také odmítnuto, stejně tak byla odmítnuta ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu. Žalovaná nezohlednila průtah spočívající v tom, že první jednání o žalobě bylo nařízeno až 13. 2. 2007, tj. 2 roky a 3 měsíce po podání žaloby. Zajištění posudku trvalo soudu 434 dní, zajištění dalšího posudku trvalo žalované 579 dní. Nejvyšší soud vydal své rozhodnutí až 16 měsíců po podání odvolání. Žalobce namítl, že nebyla provedena jeho účastnická výpověď, při řízení byly opomenuty důkazy. Žalobce nesouhlasí s krácením svého nároku o 40 % s odůvodněním, že řízení bylo složité, žalovaná nedostatečně zhodnotila extrémní délku řízení, která byla způsobena extrémní liknavostí soudů. Ministerstvo délku řízení zohlednilo při stanovení sazby za rok, avšak při přepočtu je to pouze 25 % navýšení oproti základní sazbě. Žalovaná krátila požadované zadostiučinění celkem o 50 %, kromě složitosti o 40 %, krátila dále 5 % za chování žalobce a 5 % za četnost rozhodování soudů. Význam řízení pro žalobce by měl být vyšší než 20 %, když nejen léčení, které podstupoval ale právě i vleklé řízení bylo pro žalobce traumatizující. Žalovaná základní částku snížila v podstatě o 5 %. Žalobce se domáhá přiměřeného zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za rok, které bude navýšeno o 1/3. Žalovaná přiznala žalobci 212 333 Kč z požadovaných 445 263 Kč.

2. Žalovaná se z účasti při jednání omluvila a bylo jednáno dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 19. 5. 2022 uvedla, že činí nespornou skutečnost, že žalobce u ní dne 12. 8. 2016 uplatnil nárok na 350 000 Kč. Žalovaná mimosoudně nárok posoudila tak, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu, že celková délka byla nepřiměřená a poskytla žalobci zadostiučinění v penězích ve výši 212 333 Kč. Uvedla, že řízení se vyznačovalo celkovou nekoncentrovaností, byly v něm shledány prodlevy, zejména od 12. 12. 2008, kdy bylo soudu prvního stupně doručeno usnesení odvolacího soudu do 16. 7. 2009, kdy soud vyzval znalce k doplnění znaleckého posudku a dále od 8. 8. 2016, kdy bylo vyhlášeno odvolacím soudem usnesení do 10. 4. 2019, kdy proběhlo před odvolacím soudem jednání. Další prodlevu lze spatřovat v souvislosti s ustanovením znalce, kdy byl znalec ustanoven dne 22. 3. 2013, nicméně pro vyškrtnutí znalce byl dne 16. 10. 2013 ustanoven znalec jiný, který po žádostech o prodloužení zaslal znalecký posudek až 15. 7. 2014, v důsledku toho všeho bylo prvně rozhodnuto ve věci až po 11 letech. Žalovaná zvýšila základní částku z 15 000 Kč na 20 000 Kč za rok s výjimkou prvních dvou let, kdy byla poskytnuta částka poloviční. Vzhledem k délce trvání více jak 16 let, žalovaná vycházela z částky 1 667 Kč za měsíc. Žalovaná shledala důvody pro snížení o 40 % z důvodu složitosti řízení, o 5 % z důvodu četnosti rozhodování soudů a o dalších 5 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o náhradu újmy na zdraví, ztížení společenského uplatnění a ušlého zisku ve výši 3 264 048 Kč s příslušenství způsobených chybným postupem lékařů. Řízení se vyznačovalo značným stupněm skutkové i právní složitosti, když bylo provedeno rozsáhlé dokazování včetně výslechů svědků, listinných důkazů a opakovaného znaleckého zkoumání. Soud připustil vstup vedlejšího účastníka řízení, připustil změnu žaloby, vyloučil část návrhu k samostatnému projednání, rozhodoval o opravných prostředcích procesní povahy. Ve věci byla podána ústavní stížnost, rozhodovaly soudy na třech úrovních. Význam řízení zhodnotila žalovaná jako zvýšený o 20 % 4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce uplatnil nárok u žalované dne 12. 8. 2016.

5. Na č.l. 1 je podaná žaloba, která byla doručena soudu osobně 2. 12. 2004. Dne 14. 12. 2004 je dán pokyn k rozeslání žaloby. Na č.l. 45 je usnesení k tomu, aby se žalovaná vyjádřila ve lhůtě 60 dnů ze dne 30. 12. 2004. Vyjádření žalované 2) doručeno na soud 4. 3. 2005. Vyjádření žalované 1) doručeno na soud 7. 3. 2005. Přistoupení vedlejšího účastníka řízení doručeno soudu 6. 5. 2005 na základě výzvy soudu ze dne 21. 3. 2005. Přípis [stát. instituce] ze dne 16. 11. 2005. Sdělení [stát. instituce] ze dne 20. 10. 2005, č.l. 67 Stanovisko žalované 2) ze dne 24. 11. 2005. Urgence přípisu [stát. instituce] ve lhůtě 1 měsíc ze dne 6. 1. 2006. Sdělení [stát. instituce] ze dne 23. 1. 2006 na č.l. 71 Č.l. 74, odpověď na součinnost – žádost Městského soudu v Brně o předání podkladů ze dne 18. 1. 2006. Pokyn k nařízení jednání na den 22. 9. 2006. Žádost odročení jednání ze strany žalobce ze dne 19. 7. 2006. Návrh na vyloučení vedlejšího účastníka ze dne 26. 7. 2006 ze strany žalobce. Pokyn týkající se vedlejšího účastníka ze strany soudu ze dne 22. 9. 2006. Oznámení o převzetí právního zastoupení a žádost o odročení jednání ze strany žalobce ze dne 2. 10. 2006. Pokyn k odročení jednání s náhradním termínem na 13. 2. 2007. Vyjádření vedlejšího účastníka k námitce žalobce ze dne 12. 10. 2006. Zaslání souhlasu žalobce z nahlížení do zdravotnické dokumentace ze dne 29. 11. 2006, č.l. 100 Č.l. 106, usnesení o připuštění vstupu vedlejšího účastníka ze dne 15. 1. 2007. Pokyn k nařízení jednání na den 8. 6. 2007 ze dne 21. 3. 2007. Protokol o jednání ze dne 8. 6. 2007, kdy bylo jednání odročeno na určito za účelem zadání znaleckého posudku. Otázky žalovaného 2) pro znalecký ústav doručeno soudu 2. 7. 2007. Návrh otázek pro soudního znalce žalované 1) doručena 3. 7. 2007. Žádost o prodloužení lhůty k zaslání otázek znalce ze strany právního zástupce žalobce 4. 7. a prodloužení lhůty do 25. 7. 2007 s tím, že byly požádáni o zaslání otázek ve lhůtě 3 týdnů soudem. Návrh otázek pro soudního znalce ze strany vedlejšího účastníka na č.l. 121 ze dne 13. 7. 2007. Zaslání otázek na znalce ze strany žalobce doručeno soudu 27. 7. 2007. Doplnění otázek na znalce a zaslání zdravotnické dokumentace ze strany žalobce ze dne 21. 8. 2007, č.l. 127 a následující. Usnesení o ustanovení znalce, č.l. 133, ze dne 19. 5. 2008. Pokyn k rozeslání 27. 5. 2008. Pokyn k zaslání spisu znalci 19. 6. 2008. Znalecký posudek na č.l. 137 a následující se zaslaným vyúčtováním znalečného ze dne 10. 8. 2008 s pokynem ze strany soudu k rozeslání znaleckého posudku 3. 9. 2008. Výzva ke sdělení účastníkům, zda trvají na výslechu znalce, zda mají námitky z 23. 9. 2008. Usnesení o přiznání znalečného, č.l. 148, ze dne 16. 9. 2008. Odpověď žalované 2) k otázce slyšení znalce, č.l. 149, ze dne 7. 10. 2008. Stejně tak č.l. 150, vyjádření žalované 1). Odvolání proti usnesení o přiznání znalečného ze strany žalobce ze dne 16. 10. 2008, č.l. 151 a následující. Předkládací zpráva odvolacímu soudu doručena Krajskému soudu v Brně 30. 10. 2008. Podání právního zástupce žalobce doručena 24. 11. 2008 Č.l. 164, usnesení Krajského soudu v Brně o zrušení usnesení o znalečném a vrácení k dalšímu projednání ze dne 28. 11. 2008. Pokyn k rozeslání usnesení Krajského soudu v Brně účastníkům ze dne 18. 12. 2008. Usnesení o výzvě znalce, č.l. 167, ze dne 16. 7. 2009 s pokynem rozeslání 18. 7. 2009. Věc doplnění znaleckého posudku doručeno soudu 13. 8. 2009. Pokyn o rozeslání účastníkům ze dne 17. 8. 2009. Vyjádření žalobce ke znaleckému posudku ze dne 24. 8. 2009. Reakce na výzvu soudu ze strany žalované 1) ze dne 25. 8. 2009. Reakce žalované 2) ze dne 4. 9. 2009. Reakce vedlejšího účastníka ze dne 4. 9. 2009. Výzva znalci ze dne 11. 9. 2009. Odpověď znalce na č.l.

188. Usnesení o znalečném na č.l. 190 ze dne 2. 11. 2009. Odvolání proti usnesení o přiznání znalečného ze strany žalobce ze dne 20. 11. 2009. Pokyn k zaslání odvolání znalci 27. 11. 2009 s tím, že vypraveno bylo 30., předložení věci Krajskému soudu v Brně dne 12. 12. 2009 s tím, že přijato Krajským soudem v Brně 8. 1. 2010. Usnesení Krajského soudu v Brně na č.l. 200 ze dne 26. 1. 2010. Doručeno Městskému soudu v Brně 29. 1. 2010. Pokyn k nařízení jednání na den 22. 4. 2010 ze dne 12. 3. 2010. Žádost o odročení jednání ze strany žalované 1). Omluva z jednání vedlejšího účastníka ze dne 14. 5. 2010 z nařízeného jednání na 18. 5. 2010. Protokol o jednání ze dne 18. 5. 2010 s odročením na 13. 7. 2010. Pokyn k předvolání svědků ze dne 10. 6. 2010. Usnesení o znalečném na č.l. 225 ze dne 23. 6. 2010. Informace žalované 1) o netrvání na výslechu svědků. Protokol o jednání ze dne 13. 7. 2010, kdy bylo jednání odročeno na 21. 9. 2010. Usnesení na č.l. 251 z 29. 7. 2010 o znalečném. Návrh na doplnění dokazování ze strany žalobce na č.l. 255 ze dne 31. 8. 2010. Pokyny k zaslání návrhu na provedení důkazů ostatní účastníkům a předvolání svědků ze dne 3. 9. 2010. Protokol o jednání ze dne 21. 9. 2010, kde byly konány výslechy, kdy bylo odročeno na 9. 11. 2010. Návrh na doplnění dokazování se založeným znaleckým posudkem ze dne 4. 11. 2010 ze strany žalobce. Protokol o jednání ze dne 9. 11. 2010 s odročením na 10. 12. 2010. Žádost o odročení soudního jednání ze strany žalobce ze dne 1. 12. 2010. Vyjádření žalobce ze dne 1. 12. 2010. Protokol o jednání ze dne 1. 1. 2011 s odročením na 7. 4. 2011. Vyjádření žalované 2) ze dne 14. 3. 2011. Vyjádření žalované 1) ze dne 14. 3. 2011. Zaslání zdravotnické dokumentace ze strany žalované 1) ze dne 28. 3. 2011. Vyjádření žalobce ze dne 1. 4. 2011. Protokol o jednání ze dne 7. 4. 2011 s odročením z důvodu výzvy žalobce, aby ve lhůtě do 1 měsíce doplnil žalobní návrh s tím, že je odročeno na neurčito za účelem vyčkání doplnění žaloby. Žádost o prodloužení lhůty ze strany žalobce ze dne 6. 5. 2011, což je tedy po měsíci od výzvy soudu, kdy žádá o prodloužení lhůty do 31. 5. 2011. Žádost o prodloužení lhůty ze strany žalobce ze dne 30. 5. 2011 do 30. 6. 2011 o další měsíc. Stanovisko žalované 1) k vyjádření žalobce ze dne 13. 6. 2011. Vyjádření žalobce ze dne 29. 6. 2011. Usnesení o náhradě nákladů řízení, č.l. 368, ze dne 21. 9. 2011. Usnesení o připuštění změny žaloby ze dne 24. 2. 2012. Pokyn k doručení ze dne 27. 2. 2012. Usnesení o vyloučení k samostatnému řízení, č.l. 376, ze dne 29. 3. 2011 s pokynem k rozeslání ze dne 10. 4. 2012, kdy soud konstatuje chybu v roku usnesení Městského soudu v Brně na č.l.

376. Žádost o odročení jednání ze strany vedlejšího účastníka ze dne 18. 6. 2012. Protokol o jednání ze dne 2. 10. 2012 s odročením na 27. 11. 2012. Usnesení, č.l. 393, o výzvě žalobce dle § 43 odst. 1 o.s.ř. ze dne 2. 10. 2012. Žádost o prodloužení lhůty ze strany žalobce do 31. 10. 2012 ze dne 15. 10. 2012. Žádost o prodloužení lhůty žalobce do 5. 11. 2012 ze dne 1. 11. 2012. Vyjádření žalobce ze dne 30. 10. 2012, doručeno 8. 11. 2012 Stanovisko k vyjádření žalobce ze strany žalované 1) ze dne 20. 11. 2012. Protokol o jednání ze dne 27. 11. 2012 s odročením na neurčito za účelem zpracování revizního znaleckého posudku znaleckým ústavem. Vyjádření žalobce a doplnění otázek ke znaleckému posudku ze dne 10. 12. 2012. Zapůjčení spisu ke sp.zn. 24 C 37/2012 ze dne 14. 2. 2013. Usnesení o ustanovení znalce, č.l.424, ze 22. 3. 2013. Žádost ze strany ustanoveného znalce o zproštění ze dne 23. 4. 2013, doručeno 26. 4. 2013. Přípis soudu se zjištěním možnosti zajištění znaleckého posudku ze dne 28. 5. 2013. Odpověď [anonymizována tři slova] [část obce] ze dne 13. 6. 2013 o odepření vypracování znaleckého posudku. Pokyn k posouzení asistenta o vyřešení situace ohledně odepření znaleckého posudku ze dne 1. 7. 2013. Usnesení o ustanovení znalce, č.l. 434, ze dne 16. 10. 2013. Vrácení lékařské dokumentace ze strany znalce ze dne 27. 6. 2014. Prodloužení lhůty ke zpracování znaleckého posudku usnesením do 31. 5. 2014 ze dne 20. 12. 2013. Přípis ze strany znaleckého ústavu o tom, že nebylo vyhověno možnosti odkladu vypracování do konce května 2014, tak je zaslána dokumentace zpět. Usnesení o prodloužení lhůty zpracování znaleckého posudku do 30. 6. 2014. Doručení znaleckého posudku 15. 7. 2014 Č.l. 559, usnesení o znalečném ze dne 3. 9. 2014. Vyjádření žalované 2), že nemá námitek proti znaleckému posudku ze dne 8. 9. 2014. Vyjádření žalované 1) ke znaleckému posudku ze dne 10. 9. 2014. Žádost o prodloužení lhůty k vyjádření ze strany žalobce ze dne 19. 9. 2014 do 30. 11. 2014. Žádost o prodloužení lhůty ze strany žalobce ze dne 1. 12. 2014 do 31. 1. 2015. Žádost o prodloužení lhůty ze strany žalobce ze dne 31. 1. 2015 do 31. 3. 2015. Vyjádření ke znaleckému posudku ze strany žalobce ze dne 15. 2. 2015. Pokyn k nařízení jednání na den 23. 7. 2015. Návrh žalobce na provedení výpovědi, č.l. 601, ze dne 3. 7. 2015. Vyjádření žalobce ze dne 21. 7. 2015 informací o nedostatku součinnosti poskytnutí zdravotnické dokumentace ze strany žalovaného 2). Vyjádření znalce ze dne 21. 7. 2015, 14:

58. Protokol o jednání ze dne 23. 7. 2015 s odročením na 6. 10. 2015. Usnesení o znalečném ze dne 27. 8. 2015 Č.l. 623, usnesení o přiznání znalečného ze dne 1. 10. 2015. Vyjádření žalobce ze dne 3. 10. 2015, doručeno 5. 10. 2015. Protokol o jednání ze dne 6. 10. 2015 s odročením na 3. 12. 2015. Žádost ze strany žalobce o odročení jednání nařízeného na den 3. 12. 2015 z osobních důvodů na straně žalobce. Pokyn k nařízení nového jednání ze dne 29. 10. 2015 na 28. 1. 2016. Vyjádření žalobce ze dne 25. 1. 2016. Protokol o jednání ze dne 28. 1. 2016, odročeno na 12. 2. 2016 se žádostí směrem k žalobci o doručení závěrečného písemného návrhu ve věci. Závěrečný návrh žalobce ze dne 1. 12. 2016. Závěrečný návrh ve věci vedlejšího účastníka ze dne 11. 2. 2016. Závěrečný návrh žalované 1) ze dne 12. 2. 2016. Protokol o jednání ze dne 12. 2. 2016, kdy byl vyhlášen rozsudek. Přípis [stát. instituce] o prošetřování stížnosti žalobce k odbornosti znaleckého ústavu ze dne 25. 4. 2016. Rozsudek s pokynem k rozeslání ze dne 5. 5. 2016. Žádost žalobce o vrácení zdravotnické dokumentace ze 4. 5. 2016. Odvolání žalobce ze dne 27. 5. 2016. Pokyn k vyhotovení předkládací zprávy ze dne 23. 6. 2016. Předkládací zpráva ze dne 28. 6. 2016, doručeno Krajskému soudu v Brně 1. 7. 2016. Výzva k doplnění odvolání žalobci ze dne 25. 7. 2016, č.

709. Doplnění odvolání ze strany žalobce ze dne 28. 7. 2016. Usnesení o potvrzení přiznání znalečného, č.l. 721, ze dne 8. 8. 2016. Vyjádření k odvolání žalobce ze strany žalované 1) ze dne 14. 10. 2016. Vyjádření žalované 2) k odvolání žalobce ze dne 8. 11. 2017. Špatně zařazený pokyn k nařízení ú-j- ze dne 18. 1. 2019 na 6. 3. 2019. Inventarizace pohledávek ze strany znaleckého ústavu ze dne 1. 2. 2017. Pokyn dej na lhůtu 3 měsíce z 1. 3. 2017, dej na lhůtu 3 měsíce z 31. 5. 2017, dej na lhůtu 3 měsíce ze dne 30. 8. 2017. Vyjádření žalované 2) k odvolání žalobce ze dne 8. 11. 2017. Žádost o odročení jednání ze strany žalované 1) ze dne 31. 1. 2019. Pokyn k odročení a předvolání na 3. 4. v 9 hodin ze dne 4. 2. 2019. Omluva z nařízeného jednání a žádost o odročení ze strany žalované 2). Vyhovění odročení a předvolání na 10. 4. 2019. Přípis a založení příloh ze strany žalobce ze dne 4. 3. 2019. Doplnění odůvodnění odvolání žalobce ze dne 3. 4. 2019. Protokol o jednání před odvolacím soudem ze dne 10. 4. 2019, odročeno na 24. 4. 2019 s tím, že účastníkům uloženo předložit závěrečné návrhy. Závěrečný návrh žalované 1) ze dne 23. 4. 2019. Závěrečný návrh žalované 2) ze dne 18. 4. 2019. Závěrečný návrh žalobce ze dne 23. 4. 2019. Doplnění závěrečného návrhu ze dne 23. 4. 2019 a doplnění ze strany žalobce ze dne 24. 4. 2019. Protokol o jednání před odvolacím soudem ze dne 24. 4. 2019, kdy je vyhlášen rozsudek. Č.l. 828, žádost o vydání opravného usnesení ze strany žalobce ze dne 29. 4. 2019. Žádost o prodloužení lhůty k vypravení rozsudku. Rozsudek odvolacího soudu, č.l. 830, doručen soudu I. stupně 26. 6. 2019. Přípis ze strany soudu I. stupně znaleckému ústavu ze dne 11. 10. 2016. Pokyn k rozeslání přípisu, odvolání a rozsudku č.l. 681 (ne účastníkům) ze dne 10. 10. 2016. Pokyn ze dne 19. 10. 2016 na lhůtu 10. 11. 2016. Pokyn ze dne 11. 11. 2016 na lhůtu 15. 1. 2017. Pokyn na lhůtu ze dne 16. 1. 2017 na lhůtu 15. 4. 2017. Upomínka neuhrazené faktury ze strany znalce 19. 10. 2017 Č.l. 854, dovolání ze strany žalobce ze dne 9. 9. 2019. Pokyn k rozeslání dovolání ze dne 12. 9. 2019. Žádost o prodloužení lhůty k vyjádření k dovolání ze strany žalované 1) ze dne 3. 10. 2019. Usnesení o vyhovění prodloužení lhůty do 5. 11. 2019 žalovanému 1) ze dne 7. 10. 2019. Usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti ze dne ze dne 22. 10. 2019. Vyjádření k dovolání žalované 1) ze dne 1. 11. 2019, doručeno 4. 11. 2019. Předložení dovolacímu soudu ze dne 13. 11. 2019, doručeno na podatelnu Nejvyššího soudu 20. 11. 2019. Usnesení o odmítnutí dovolání ze dne 27. 1. 2021. Doručeno na soud I. stupně 10. 2. 2021.

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

8. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

10. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

13. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

17. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

20. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení (srov. NS Cpjn 206/2010).

21. Při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný (NS 28 Cdo 1143/2010).

22. Naříkané řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci od podání žaloby od 2. 12. a řízení končí odmítnutím ústavní stížnosti žalobce Ústavním soudem dne 7. 9. 2021. Samotné řízení před soudem tak trvalo 16 let 9 měsíců a 5 dní; předběžné projednání nároku započalo doručením žádosti žalobce dne 12. 8. 2016 a lhůta pro předběžné projednání, marně (vyjádření bylo až doručeno soudu dne 19. 5. 2022, stanovisko žalobci bylo ze dne 11. 5. 2021), uplynula dne 12. 2. 2017.

23. Soud dospěl k závěru, že tato celková délka naříkaného řízení není přiměřenou, a to vyhodnocením kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona.

24. K tomuto závěru vede soud zejména vyhodnocení kritéria písmene d) – postup orgánů, a to zejména z toho důvodu, že řízení bylo velmi neplynulé a nekoncentrované (+ 20%). Především komunikace se znalci a nařízení znaleckého posudku vykazuje ze strany soudu malou snahu ke včasnému nařízení jednání. Nekoncentrovaný postup lze spatřit v liknavém nařizování soudních jednání s poměrně velkými opakovanými rozestupy. Celková délka naříkaného řízení tak dle závěru soudu neodpovídá zejména skutkové složitosti předmětu řízení. Věc byla skutkově složitá, jednalo se o posouzení pochybení lékařského personálu (- 10%). Dále soud spatřuje zvýšenou procesní složitost ve výběru znalce vzhledem k typu újmy žalobce a množství možných znalců v České republice a jejich vytíženosti, dále byl vyšší počet účastníků, kteří často žádali o odročení či prodloužení lhůt, ve věci bylo rozhodováno na více stupních (znalečné) o procesních rozhodnutích (procesní složitost - 10%). Pokud jde o počet soudních instancí, pak ve věci rozhodoval 1× soud prvé instance a 1× soud odvolací ve věci samé, jednou rozhodoval dovolací soud a dále rozhodoval Ústavní soud (- 10%). Rozhodnutí žádného ze soudů nebylo zrušeno.

25. Soud tedy za rozhodování na všech instancích a složitost spočívající v tom, že byl vyšší počet účastníků, skutková složitost nároků na nemajetkovou újmu, opakované znalecké zkoumání, široké dokazování, snížil základní částku o 30 %.

26. Pokud jde o kritérium jednání poškozeného (písm. c/ ust. § 31a odst. 3 OdpŠk) v rámci řízení, pak toto je ve vztahu k délce řízení mírně negativní. Žalobce se podílel na prodloužení délky řízení, když opakovaně žádal o odročení jednání či opakovaně žádal o prodloužení lhůty k podání vyjádření a současně nepoužil žádné instrumenty sloužící ke zrychlení řízení a nesnažil se tedy o zkrácení délky řízení (- 5 %)

27. Zbývajícím kritériem je kritérium písmene e) ust. § 31a odst. 3 OdpŠk - význam naříkaného řízení. Typově se jedná o řízení se zvýšeným významem, neboť se jedná o řízení týkající se zdravotního stavu. Toto kritérium hovoří pro závěr o tom, že naříkané řízení mělo být skončeno v době kratší. Soud tak dospěl k závěru, že vzhledem ke zvýšenému významu řízení, když se jednalo o řízení na odčinění nemajetkové újmy způsobené na zdraví, společenského ztížení a ušlého zisku, že je na místě základní částku zvýšit o 20 %.

28. Soud tak dospěl k závěru, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.

29. Vzhledem k tomu, že je dán odpovědnostní titul, soud se zabýval výší přiměřeného zadostiučinění.

30. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. NS 30 Cdo 1151/2009, zns 30 Cdo 4889/2009 či Stanovisko NS Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši. Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 20 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční). Vyšší než základní částka se užije u extrémně dlouhých soudních řízení, za které lze zpravidla považovat ta, která překročí délku trvání 10 let. Skutková složitost ač typově zvýšená neodpovídá ani v nejmenším době trvání řízení.

31. Posuzované řízení trvalo vůči žalobci 16 let 9 měsíců a 5 dní, a proto výše základní částky činí 315 449 Kč, když první dva roky jsou odškodňovány polovinou (300 000 + 15 000 + 389). Tuto orientační částku pak je nutno dále upravit, a to v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny a) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk. Tato částka byla tedy zvýšena o 5 % na částku 331 221 Kč, přičemž žalobce byl již odškodněn částkou částkou 212 333 Kč přiznanou žalobci stanoviskem žalované z 11. 5. 2021. Soud proto žalobci přiznal částku 118 888 Kč.

32. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne 12. 8. 2016. Žalovaná se ocitla v prodlení podle § 15 odst. 2 OdpŠk po uplynutí lhůty 6 měsíců dne 13. 2. 2017. Žalobci tak vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení do zaplacení z částky přiznané nad rámec poskytnutého plnění žalovanou (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.).

33. S ohledem na výše uvedené soud ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1,3 o. s. ř. ve prospěch žalobce, který byl ve sporu částečně úspěšný, avšak má právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť výše plnění závisela na úvaze soudu, žalovaná se nevyjádřila v šestiměsíční lhůtě a nadto žalovaná sama částečně plnila.

35. V souzeném případě tak žalobci náleží plný nárok na náhradu nákladů řízení, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/ 2014).

36. Žalobce, který byl právně zastoupený tak má nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 265,53 Kč Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 21. 2. 2023 náhrada 4 069,03 Kč za 412 ujetých km v částce 3 069,03 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 269,03 Kč ve výši 2 996,50 Kč.

37. Lhůta k plnění byla stanovena delší patnáctidenní na žádost žalované, neboť lépe odpovídá administrativně – technickému postupu spojenému s čerpáním rozpočtových prostředků a není tato lhůta nepřiměřeně k tíži žalobce.

Poučení