16 C 17/2024 - 125

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 10 197 038,96 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 10 197 038,96 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 11. 4. 2024 domáhal na žalované uhrazení úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 19 411 Kč od 12. 12. 2018 do 27. 6. 2023, ve výši 9,75 % ročně od z částky 20 016 Kč od 12. 1. 2019 do 27. 6. 2023, ve výši 9,75 % ročně z částky 45 122 Kč od 12. 2. 2019 do 27. 6. 2023, ve výši 9,75 % ročně z částky 19 411 Kč od 12. 3. 2019 do 27. 6. 2023, ve výši 10 % ročně z částky 8 217 Kč od 12. 4. 2019 do 27. 6. 2023, ve výši 10 % ročně z částky 43 629 Kč od 12. 5. 2019 do 27. 6. 2023, ve výši 10 % ročně z částky 13 538 Kč od 12. 6. 2019 do 27. 6. 2023, ve výši 10 % ročně z částky 41 644 Kč od 12. 7. 2019 do 27. 6. 2023, ve výši 10 % ročně z částky 13 148 Kč od 12. 8. 2019 do 27. 6. 2023, ve výši 10 % ročně z částky 6 765 Kč od 12. 9. 2019 do 27. 6. 2023, ve výši 10 % ročně z částky 32 972 Kč od 12. 10. 2019 do 27. 6. 2023, ve výši 10 % ročně z částky 15 894 Kč od 12. 11. 2019 do 27. 6. 2023, ve výši 10 % ročně z částky 13 833 Kč od 12. 12. 2019 do 27. 6. 2023, ve výši 10,25 % ročně z částky 13 833 Kč od 12. 1. 2020 do 27. 6. 2023, ve výši 10,25 % ročně z částky 41 009 Kč od 12. 2. 2020 do 27. 6. 2023, ve výši 9 % ročně z částky 13 326 Kč od 12. 3. 2020 do 27. 6. 2023, ve výši 9 % ročně z částky 13 082 Kč od 12. 4. 2020 do 27. 6. 2023, dále odškodnění majetkové škody ve formě nezákonné pořádkové pokuty ve výši 50 000 Kč a zaplacených nákladů exekučního řízení, a nakonec nemajetkovou újmu ve výši 10 000 000 Kč. Žalobce se výše uvedeného domáhal na základě odškodnění škody a újmy vzniklé vydání nezákonného rozhodnutí. Na základě rozhodnutí ze dne 7. 8. 2018, č. j. [Anonymizováno], byl žalobce orgánem [Anonymizováno] obviněn ze spáchání trestného činu zpronevěry podle ust. § 206 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr. z., dne 11. 6. 2020 na něj byla podána obžaloba. Usnesením [adresa] ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. [Anonymizováno], byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření, stížnost [Anonymizováno] do tohoto usnesení byla [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] zamítnuta. Dne 7. 10. 2020 obdržel státní zástupce usnesení [adresa], dne 1. 10. 2021 rozhodl o zrušení usnesení policejního orgánu ze dne 17. 8. 2018. Usnesením ze dne 11. 1. 2023, č. j. [Anonymizováno], bylo opět zahájeno trestní stíhání pro stejnou věc. Usnesením ze dne 2. 2. 2023, č. j. [Anonymizováno], byla věc odložena. Na začátku trestního stíhání byl vydán příkaz k zajištění částky 392 239 Kč, tato částka byla vrácena až usnesením ze dne 13. 6. 2023, č. j. [Anonymizováno], a připsána žalobci na účet dne 27. 6. 2023. Nemajetkovou újmu požadoval žalobce vzhledem k zásahu do jeho osobnostních práv, dopadu do rodinného života jeho blízkých a hrozící trestní sazbou.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne 11. 10. 2023 uplatnil popsaných nárok odškodnění ve výši celkem 10 213 662 Kč, spočívající ve srážkách, nákladech exekuce, uložené pořádkové pokutě a nemajetkové újmě. K projednání žádosti žalobce došlo dne 29. 1. 2024, kdy žalované věc uzavřela s tím, že předběžné projednání bylo bez možnosti věcného vyřízení ukončeno, neboť žalobce řádným způsobem neprokázal vznik odpovědnostního titulu, vznik škody, jakož i příčinnou souvislost mezi nimi.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 5. 2024, č. j. 16 C 17/2024-18, byla žaloba ze dne 11. 4. 2024 odmítnuta. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2024, č. j. 25 Co 205/2024-32, bylo usnesení soudu I. stupně ze dne 13. 5. 2024 změněno tak, že se podání ze dne 11. 4. 2024 neodmítá. Tyto nabyly právní moci dne 22. 7. 2024.

4. Na jednání dne 13. 3. 2025 žalovaná své vyjádření doplnila tak, že má za to, že je žaloba neurčitá, nároky nejsou dostatečně specifikované, není ani určen odpovědnostní titul a žalobce informace k újmám nedoplnil ani na výzvu soudu. Pokud jde o nárok na újmu, má za to, že ta je promlčená, neboť 29. 1. 2024 bylo doručeno stanoviska ministerstva. Ze lhůty zbývaly 4 dny, ale žaloba byla podána až 11. 4. 2024. V tomto směru podává námitku promlčení. Dále uvádí, pokud jde o ostatní nároky, tak pokud jde o zajištění finančních prostředků, usnesení nebylo změněno ani zrušeno, tudíž chybí odpovědnostní titul, stejně tak odpovědnostním titulem není ani usnesení o odložení.

5. Na jednání dne 13. 3. 2025 byl žalobce vyzván, aby sdělil, pokud jde o nárok za „nezákonnou pokutu“, na základě jakého rozhodnutí byla uložena, a toto rozhodnutí aby specifikoval číslem jednacím a datem a doplnil tvrzení, v čem spočívá odpovědnostní titul a v čem spatřuje příčinnou souvislost. Dále, aby vyčíslil požadované exekuční náklady, nebo odkázal na nějaké konkrétní rozhodnutí o nich, sdělil, v čem spočívá vznik újmy a příčinná souvislost. Dále, pokud jde o újmu ve výši 10 000 000 Kč, jakým odpovědnostním titulem mu vznikla a v čem spatřuje příčinnou souvislost.

6. Žalobce doplnil žalobu dne 13. 3. 2025 tak, že uvedl, že nárok na úhradu z prodlení vyplývají ze srážek ze mzdy, ke kterým docházelo v exekučním řízení. Pořádkovou pokutu dostal v rámci trestního stíhání, když odmítl vypovídat, uvedl, že se mělo jednat o nátlak. Nemajetkovou újmu 10 000 000 Kč vypočítal na základě tabulkového platu státních zástupců za 5 let, kdy řízení probíhalo. Celé trestní řízení bylo vedeno kvůli postupu v exekučním řízení, kde probíhaly dražby, soudkyně pak rušila příkazy. K námitce promlčení se vyjádřil tak, že žalobu podával ve lhůtě 6 měsíců.

7. V podání ze dne 19. 3. 2025 žalobce uvedl, že nárok na úhradu úroku z prodlení ze zadržované částky je postaven na tvrzení, že žalobci vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu materiální újma v podobě úroků z prodlení, kdy mu byla ze mzdy srážena částka, a to ve smyslu ustanovení § 79g trestního řádu jako náhradní hodnota. Ke srážení části mzdy došlo na základě usnesení policejního orgánu spis. zn. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Na úrocích z prodlení celkově požadoval žalobce částku 147 038,96 Kč. Co se pak týká nezákonných pořádkových pokut, ty byly žalobci uloženy usnesením policejního orgánu sp. zn. [Anonymizováno] ze den 2. 12. 2019, na základě kterého mu byla uložena pořádková pokuta ve výši 25 000 Kč a usnesením policejního orgánu sp. zn. [Anonymizováno] ze den 2. 10. 2018, na základě kterého mu byla uložena pořádková pokuta ve výši 15 000 Kč. Žalobce tyto pořádkové pokuty uhradil v exekučních řízeních. Pokud by nebyl nezákonně stíhán, nemohly by mu být uloženy tyto pořádkové pokuty, resp. pořádkové pokuty mu byly uloženy v řízení, které po právu nemělo být vedeno. Co se týká nemajetkové újmy, ta představuje náhradu nemajetkové újmy žalobce, která mu vznikla na cti v důsledku nezákonného stíhání.

8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

9. Z výplatnice ze dne 10. 1. 2020 bylo zjištěno, že za měsíc prosinec 2019 činila srážka na platu za výživné + exekuce žalobce 15 894 Kč. Z výplatnice ze dne 10. 12. 2019, bylo zjištěno, že za měsíc listopad 2019 činila srážka na platu žalobce 32 972 Kč. Z výplatnice ze dne 11. 11. 2019, bylo zjištěno, že za měsíc říjen 2019 činila srážka na platu žalobce 13 512 Kč. Z výplatnice ze dne 10. 9. 2019, bylo zjištěno, že za měsíc srpen 2019 činila srážka na platu žalobce 41 644 Kč. Z výplatnice ze dne 10. 7. 2019, bylo zjištěno, že za měsíc červen 2019 činila srážka na platu žalobce 43 629 Kč. Z výplatnice ze dne 11. 6. 2019, bylo zjištěno, že za měsíc květen 2019 činila srážka na platu žalobce 8 217 Kč. Z výplatnice ze dne 10. 5. 2019, bylo zjištěno, že za měsíc duben 2019 činila srážka na platu žalobce 19 411 Kč. Z výplatnice ze dne 11. 3. 2019, bylo zjištěno, že za měsíc únor 2019 činila srážka na platu žalobce 20 016 Kč. Z výplatnice ze dne 11. 2. 2019, bylo zjištěno, že za měsíc leden 2019 činila srážka na platu žalobce, přičemž seznatelné jsou pouze celkové srážky, 19 939 Kč. Z výplatnice ze dne 7. 2. 2020, bylo zjištěno, že za měsíc leden 2020 činila srážka na platu žalobce 13 833 Kč. Z výplatnice ze dne 10. 3. 2020, bylo zjištěno, že za měsíc únor 2020 činila srážka na platu žalobce 13 833 Kč. Z výplatnice ze dne 8. 4. 2020, bylo zjištěno, že za měsíc březen 2020 činila srážka na platu žalobce 41 009 Kč. Z výplatnice ze dne 7. 5. 2020, bylo zjištěno, že za měsíc duben 2020 činila srážka na platu žalobce 13 326 Kč. Z výplatnice ze dne 8. 6. 2020, bylo zjištěno, že za měsíc květen 2020 činila srážka na platu žalobce 13 584 Kč. Z výplatnice ze dne 9. 7. 2020, bylo zjištěno, že za měsíc červen 2020 činila srážka na platu žalobce 14 187 Kč. Z výplatnice ze dne 9. 1. 2019, bylo zjištěno, že za měsíc prosinec 2018 činila srážka na platu žalobce, přičemž seznatelné jsou pouze celkové srážky, 20 193 Kč. Z výplatnice ze dne 10. 1. 2020, bylo zjištěno, že za měsíc prosinec 2019 činila srážka na platu žalobce 15 894 Kč. Z výplatnice ze dne 10. 12. 2019, bylo zjištěno, že za měsíc listopad 2019 činila srážka na platu žalobce 32 972 Kč. Z výplatnice ze dne 11. 11. 2019, bylo zjištěno, že za měsíc říjen 2019 činila srážka na platu žalobce 13 512 Kč. Z výplatnice ze dne 10. 9. 2019, bylo zjištěno, že za měsíc srpen 2019 činila srážka na platu žalobce 41 644 Kč. Z výplatnice ze dne 10. 7. 2019, bylo zjištěno, že za měsíc červen 2020 činila srážka na platu žalobce 43 629 Kč. Z výplatnice ze dne 11. 6. 2019, bylo zjištěno, že za měsíc květen 2019 činila srážka na platu žalobce 8 217 Kč. Z výplatnice ze dne 10. 5. 2019, bylo zjištěno, že za měsíc duben 2019 činila srážka na platu žalobce 19 411 Kč.

10. Z usnesení [Anonymizováno] ze dne 2. 12. 2019, č. j. [Anonymizováno], bylo zjištěno, že žalobci byla uložena pokuta ve výši 25 000 Kč, neboť jmenovaný bez omluvy nevyhověl písemnému předvolání na úkon – výslech obviněného.

11. Z usnesení [Anonymizováno] ze dne 2. 10. 2018, č. j. [Anonymizováno], bylo zjištěno, že žalobci byla uložena pokuta ve výši 15 000 Kč, neboť jmenovaný bez omluvy nevyhověl písemnému předvolání na úkon – výslech obviněného.

12. Z usnesení [Anonymizováno] ze dne 13. 6. 2023, č. j. [Anonymizováno], bylo zjištěno, že žalobci byly vráceny finanční prostředky ve výši 392 239 Kč.

13. Z potvrzení o provedené transakci bylo zjištěno, že dne 27. 6. 2023 bylo na účet žalobce vedený u [Anonymizováno] č. ú. [č. účtu] od [Anonymizováno] kraje zaúčtováno 392 239 Kč.

14. Z e-mailu [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 18. 3. 2024 k potvrzení mzdy včetně excelové tabulky bylo zjištěno, že platová účetní potvrdila žalobci, že částka 392 239 Kč odpovídá s odeslanými platbami na srážkách z platu na exekuce, č. j. [Anonymizováno]. Z excelové tabulky pak vyplývá, že srážky z platbu činily v listopadu 2018 částka 32 972 Kč, v březnu 2019 částka 45 122 Kč, v červenci 2019 částka 13 538 Kč a září 2019 částka 15 156 Kč.

15. Z usnesení [adresa] ze dne 2. 2. 2023, č. j. [Anonymizováno], bylo zjištěno, že tímto usnesením bylo dle § 174 odst. 2 písm. e) tr. řádu zrušeno usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 11. 1. 2023, č. j. [Anonymizováno], jelikož bylo trestní stíhání neodůvodněné a věc byla odložena, protože se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání. Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením policejního komisaře [adresa], č. j. [Anonymizováno], pro zločin zpronevěra podle § 206 odst. 2, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku a podvod podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku.

16. Ze sdělení [adresa] ze dne 11. 5. 2023, č. j. [Anonymizováno], bylo zjištěno, že o tom, že usnesení o odložení věci nabylo právní moci dne 15. 4. 2023 17. Z žádosti o odškodnění žalobce o odškodnění ze dne 10. 10. 2023 bylo zjištěno, že uplatněný nárok v žalobě předběžně uplatnil žalobce i u žalované, přičemž celkově požadoval žalobce úhradu 10 213 662 Kč (úroky z prodlení dle nezákonného provádění srážek ve výši 146 117 Kč, nezákonná pořádková pokuta ve výši 50 000 Kč, náklady exekučního řízení ve výši 17 545 Kč, nemajetková újma ve výši 10 000 000 Kč).

18. Z odpovědi [Anonymizováno] ze dne 6. 11. 2023 žalobci, bylo zjištěno, že žalovaná potvrdila doručení žádosti žalobce o odškodnění dne 12. 10. 2023 a vyzvala žalobce k doplnění jeho žádosti o označení, z jakého odpovědnostního titulu odškodnění požaduje, o konkretizaci úroku z prodlení, konkretizaci pořádkové pokuty, konkretizaci exekučních nákladů a konkretizaci nemajetkové újmy.

19. Ze stanoviska žalované ze dne 29. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované dne 11. 10. 2023. Žalovaná nárok projednala s tím, že žádosti o odškodnění nemůže být vyhověno.

20. Pro nadbytečnost a irelevantnost nebyl proveden přílohový spis [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] (poté [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno]), neboť ten byl navržen k prokázání nemajetkové újmy, kdy soud má za to, že vzhledem k promlčení nároku nebylo by provedení hospodárné. Stejně tak bylo zamítnuto provedení účastnického výslechu.

21. Dle provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

22. Usnesením policejního komisaře [adresa], č. j. [Anonymizováno], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin zpronevěra podle § 206 odst. 2, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku a podvod podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Usnesením [adresa] ze dne 2. 2. 2023, č. j. [Anonymizováno], bylo dle § 174 odst. 2 písm. e) tr. řádu zrušeno usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 11. 1. 2023, č. j. [Anonymizováno], jelikož bylo trestní stíhání neodůvodněné a věc byla odložena, protože se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání. Usnesení o odložení nabylo právní moci dne 15.4. 2023. V průběhu řízení bylo na srážkách na platu za období od prosince 2018 do června 2020 celkem zajištěno 392 239 Kč, tato částka byla žalobci na účet vrácena dne 27. 6. 2023. V řízení byly žalobci uloženy dvě pořádkové pokuty, ve výši 15 000 Kč a 25 000 Kč, když se žalobce nedostavil k výslechu. Žalobce uplatnil svůj nárok na odškodnění nemajetkové a majetkové újmy u žalované dne 11. 10. 2023. Žalovaná projednala žádost žalobce dne 29. 1. 2024 a žalobci sdělila, že jeho žádosti nemůže být vyhověno.

23. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů.

24. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

25. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

26. Dle § 7 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

27. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

28. Dle § 31 odst. 1, 3 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

29. Podle § 32 odst. 3 věta první OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

30. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

31. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

32. K nároku odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání:

33. Žalovaná v rámci řízení vznesla námitku promlčení týkající se nemajetkové újmy za nezákonné trestné stíhání.

34. Soud dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou je důvodná.

35. Předmětné řízení bylo pravomocně skončeno dne 15. 4. 2023, kdy nabylo právní moci usnesení o odložení věci, pročež ode dne následujícího začala běžet šestiměsíční promlčecí doba (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4554/2011), která by bez stavení uplynula dnem 16. 10. 2023 (§ 32 odst. 3 zák. o OdpŠk). Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 11. 10. 2023, přičemž doba předběžného projednání nároku žalovanou (maximálně šest měsíců) se do běhu lhůty nezapočítává. Žalovaná v šestiměsíční zákonné lhůty uplatnění žalobce projednala, a to dne 29. 1. 2024, kdy od následujícího dne začala promlčecí lhůta opětovně běžet, přičemž žalobci na uplatnění u soudu zbývalo z promlčecí lhůty pět dní. Promlčecí lhůta tedy skončila dnem 5. 2. 2024. Žaloba přitom byla podána až dne 11. 4. 2024, tedy o přibližně dva měsíce později. Nárok žalobce je tudíž promlčen, přičemž žalovaná námitku promlčení nároku vznesla.

36. Soud současně nedospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou by byla v rozporu s dobrými mravy. Žalobce neuvedl žádnou skutečnost, z níž by bylo možné zjistit, proč podal žalobu až několik měsíců po uplynutí promlčecí doby. Žalobce je současně zastoupen advokátem, o němž se jako o právním profesionálovi předpokládá, že procesní právo zná. Shora uvedený způsob počítání běhu promlčecí doby rovněž není žádnou novinkou, která by žalobci, resp. jeho zástupci nebyla či neměla být známa.

37. Je pravdou, že šestiměsíční promlčecí lhůta stanovená v § 32 odst. 3 zák. o OdpŠk je v kontextu právního řádu poměrně přísná. Uvedenou právní úpravu, jak byla zákonodárcem stanovena, je však soud povinen respektovat, současně je však třeba velmi pečlivě a s uvážením všech okolností dané věci a to včetně krátkosti uvedené promlčecí lhůty zvažovat, zda nejsou dány výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (srov. k tomu nález Ústavního soudu ze 14. 11. 2017, sp. zn. I ÚS 3391/2015). Obecně platí, že námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 či usnesení Nejvyššího soudu z 19. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1367/2017). V kontextu zák. o OdpŠk by přitom bylo namístě námitku promlčení považovat za rozpornou s dobrými mravy tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku znamenal, že žalobce v důsledku vůbec neměl možnost svůj nárok na odškodnění vůči státu uplatnit a bylo by mu tak znemožněno naplnit ústavní právo na odškodnění vůči státu zaručené článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu z 14. 9. 2016, sp. zn. I ÚS 5321/16, nález Ústavního soudu z 3. 4. 2018, sp. zn. II ÚS 76/2017 či nález Ústavního soudu z 25. 7. 2017, sp. zn. I ÚS 2330/2016).

38. Není pochyb, že se žalobce o odložení jeho trestního stíhání dozvěděl nejpozději k datu 15. 4. 2023, kdy usnesení nabylo právní moci, a v souvislosti s tím s jeho domnělou nemajetkovou újmou. Žalobci od té době nic nebránilo v uplatnění jeho nároku vůči státu a žalobce tak svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění měl u žalované uplatnit dříve, případně neotálet s podáním žaloby řadu měsíců poté, co uplynula šestiměsíční lhůta. Soud proto dospěl k závěru, že za této situace nelze považovat vznesenou námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, neboť si žalobce svým přístupem v podstatě sám zavinil její uplynutí. Jelikož tedy promlčecí lhůta uplynula dnem 5. 2. 2024 a žalobce podal žalobu dne 11. 4. 2024, je jeho nárok promlčen, a proto soud žalobu v rozsahu 10 000 000 Kč zamítl a dále se nárokem z nemajetkové újmy žalobce nezabýval.

39. K nároku odškodnění majetkové újmy za nezákonné trestní stíhání – úroky z prodlení ze srážek z platu:

40. Dále žalobce žaloval úhradu majetkové újmy za nezákonné trestní stíhání – náklady exekučního řízení a úroků z prodlení ze srážek z platu, kterou vztahuje k trestnímu stíhání za zločin zpronevěry, které na něj bylo vedeno u [adresa].

41. Pro uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím je nutné, aby takové nezákonné pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Usnesením [adresa] ze dne 2. 2. 2023, č. j. [Anonymizováno], bylo dle § 174 odst. 2 písm. e) tr. řádu zrušeno usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 11. 1. 2023, č. j. [Anonymizováno], jelikož bylo trestní stíhání neodůvodněné a věc byla odložena, protože se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání. Usnesení o zahájení trestního stíhání je tedy ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk nezákonným rozhodnutím, z kterého lze nárokovat odpovědnost státu za škodu.

42. Žalobci ovšem tímto nezákonným trestním stíháním nevznikla žádná majetková újma, resp. žalobce netvrdil ani nedoložil, že by mu nějaká vznikla, a to ani přes poučení, které se mu dostalo na jednání dne 13. 3. 2025. Samotným zajištěním finančních prostředků k majetkové škodě nedošlo, a to vzhledem k tomu, že mu částka 392 239 Kč, která byla žalobci celkem zajištěna, byla dne 27. 6. 2023 připsána zpět na účet. Co se týká úroků z prodlení z této částky, žalobce netvrdil, že by měl v úmyslu tuto částku uložit na spořící účet, do podílových fondů apod. Podle současné judikatury Nejvyššího soudu týkající se ušlého zisku v obecném slova smyslu platí, že požaduje-li poškozený ušlé úroky z neoprávněně zadržených peněz, musí prokázat, že měl úmysl zhodnotit prostředky jinde. Odpovědnost státu za škodu v podobě ušlého zisku jako výnosu z peněz, který by přinesly při obvyklém způsobu hospodaření, by byla dána tehdy, pokud by žalobci v důsledku rozhodnutí nebylo umožněno po určitou dobu disponovat s jeho penězi a mohl mu tak ujít zisk, jehož by při běžném nakládání s těmito peněžními prostředky za normálního běhu okolností dosáhl. Například tehdy, pokud by bylo prokázáno, že na základě např. smlouvy o běžném či vkladovém účtu měl žalobce mít tyto peníze úročeny u některé z komerčních bank, tedy takový zisk mohl důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, avšak přišel o něj. Jen tehdy je taková ztráta reálně ušlým ziskem a podmínka odpovědnosti státu v podobě vzniku škody je tak naplněna. Pouze hypotetické závěry o možném zúročení předmětné částky nelze považovat za dostatečně dokládající vznik škody v daném rozsahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 58/2018 ze dne 30. 10. 2018).

43. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil, ani neprokázal, že by utrpěl majetkovou ztrátu, anebo že se jeho majetek snížil, musel soud zamítnout žalobu i co do částky 147 038,96 Kč.

44. K nároku odškodnění majetkové újmy za nezákonné trestní stíhání – pořádkové pokuty:

45. Nakonec žalobce tvrdil, že mu vznikla škoda, když mu v trestním řízení byly uloženy pořádkové pokuty v celkové výši 50 000 Kč, přičemž doložil dvě usnesení, kterým mu byly uloženy pořádkové pokuty ve výši 15 000 Kč a 25 000 Kč za nesplnění svých povinností v rámci trestního řízení, tj. že se nedostavil k předvolání k výslechu.

46. Podle občanského práva je jedním z předpokladů odpovědnosti za škodu existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nutno poznamenat, že nestačí pouhá pravděpodobnost její existence, ale příčinnou souvislost je třeba vždy prokázat. Důkazní břemeno leží na žalobci (poškozeném).

47. K tomuto nároku soud uvádí, že má soud za to, že za tuto škodu neodpovídá stát, neboť si ji přivodil sám žalobce svým jednáním v řízení. Žalobce, jako každý jiný účastník trestního řízení, má povinnost řídit se pokyny policejního orgánu, a tak se měl dostavit k předvolání k výslechu. Pokud by uposlechl policejních orgánů, pořádkové pokuty by nebyly žalobci uloženy. Usnesení o uložení pořádkové pokuty nebyly shledány jako nezákonné, pořádkové pokuty byly tedy zcela zákonně a řádně. Argumentace žalobce typu „ovoce z otráveného stromu,“ kdy má za to, že vzhledem k tomu, že když prvotní usnesení o zahájení trestního stíhání bylo zrušeno a věc byla odložena, automaticky jsou nezákonná všechna rozhodnutí vydaná v řízení, je nesprávná. Pokud by tomu tak bylo, znamenalo by to ve svých důsledcích, že by v každém případě, kdy trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem, a byly by tak nezákonné veškeré uložené pořádkové pokuty či realizovaná předvedení, mohly vést až k zmaření účelu trestního řízení tím, že by odrazovaly osoby působící v orgánech činných v trestním řízení od stíhání pachatelů trestných činů kvůli riziku možných finančních dopadů do rozpočtu státu, ale i rozpočtu těchto osob (srov. § 16 OdpŠk umožňující regresní postih proti osobám, jež se na vydání nezákonného rozhodnutí podílely) (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013). Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že v situaci, kdy nedojde k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z této okolnosti bez dalšího dovozovat nesprávnost veškerých postupů orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost všech rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání.

48. Uložení pořádkových pokut bylo založeno na porušení povinnosti konkrétní osoby vyplývající ze zákonné úpravy trestního řízení, které je bez dalšího nutno dodržovat bez ohledu na to, zda bylo trestní stíhání důvodné či nikoliv, resp. bez ohledu na jeho výsledek.

49. Soud tak musel žalobu zamítnout i do nároku na odškodnění majetkové škody za uložené pořádkové pokuty, když shledal, že tyto nebyly uloženy nezákonně.

50. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobci, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 3x 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 13. 3. 2025 a dne 25. 3. 2025. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta 1 o. s. ř.

Poučení