16 C 2/2025 - 47

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 175 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 475 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 12. 5. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba se co do 154 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 23. 11. 2024 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 475 Kč od 23. 11. 2024 do 11. 5. 2025 zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 969 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 7. 1. 2025 domáhal na žalované zaplacení částky 175 000 Kč s příslušenstvím jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále také jako „posuzované řízení“). Dne 1. 11. 2018 uplatnil žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb. nárok na odškodnění za nesprávný úřední postup – průtahy v soudním řízení vedeném u [adresa] pod sp. zn. [právnická osoba]. Žalobce podal kompenzační žalobu dne 2. 5. 2019 a poslední v posuzovaném řízení vynesené rozhodnutí bylo usnesení Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], které bylo doručeno dne 9. 8. 2024, čímž posuzované řízení skončilo. Žalobce požaduje odškodnění za řízení v délce téměř 6 let (od 1. 11. 2018 do 9. 8. 2024). Svůj nárok uplatnil u žalované dne 11. 11. 2024, stanoviskem ze dne 21. 11. 2024 žalovaná sdělila, že jeho nárok „nelze považovat za důvodný, neboť o něm bylo již pravomocně rozhodnuto“. Žalobce je přesvědčen, že o jeho nároku pravomocně nebylo rozhodnuto. Dále uvedl, že posuzované řízení nebylo složité, odškodnění je třeba navýšit v kontextu toho, že se již jednalo o kompenzační řízení, celou situaci pociťoval velmi negativně, mělo to vliv na jeho psychiku a důvěru ve fungování spravedlnosti v ČR. Soudy se dopouštěly průtahů ve věci, naopak žalobce se snažit využít možných prostředků k zamezení dalších průtahů, tj. podal stížnost na průtahy ze dne 3. 8. 2020 a uplatnil nárok na navýšení odškodnění již v rámci samotného posuzovaného řízení. Nejprve soud uzavřel, že délka posuzovaného řízení je přiměřená, což následně potvrdil odvolací soud, po zrušení těchto rozhodnutí mu byla přiznána částka 14 398 Kč, což považuje žalobce za výsměch. Ústavní soud toto také nenapravil a pouze odkázal žalobce na samostatné řízení. Ústavní soud v rozhodnutí také kritizoval „řetězení“. Dále žalobce uvedl, že ho poškodil také tím, že nepostupoval podle „nápadu“, ovšem v den, kdy probíhalo jednání v jeho věci byla řešena i řízení „mladší“.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 7. 4. 2025 uvedla, že žalobce uplatnil podáním doručeným žalované dne 11. 11. 2024 nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno], a že uplatněný nárok na náhradu tvrzené nemajetkové ve výši 175 000 Kč neshledala důvodným, neboť o tomto nároku bylo již pravomocně rozhodnuto právě v nyní posuzovaném řízení vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Podanou žalobou dne 2. 5. 2019 se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 71 000 Kč s příslušenstvím za nepřiměřenou délku řízení vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [právnická osoba]. Dne 1. 9. 2020 žalobce požádal o navýšení odškodnění za nepřiměřenou délku nyní posuzovaného řízení [Anonymizováno] o 57 000 Kč. Dne 8. 8. 2023 žalobce navýšil svůj nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku nyní posuzovaného řízení [Anonymizováno] o dalších 75 000 Kč. Podané žalobě tak bylo vyhověno co do konečné částky 62 391,40 Kč, přičemž tato částka zahrnuje jak zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení [právnická osoba] tak i zadostiučinění za nepřiměřenou délku nyní posuzovaného řízení [Anonymizováno]. Žalobce byl tedy v rámci nyní posuzovaného řízení [Anonymizováno] již za toto řízení odškodněn. Žalovaná odkázala na závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. [Anonymizováno], a Ústavního soudu v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. Na tomto svém stanovisku ze dne 21. 11. 2024 žalovaná i nadále setrvala a navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. Žalobce v replice ze dne 10. 6. 2025 uvedl, že objektivně není a ani nemůže být pravdivé tvrzení žalované, že o předmětném nároku „bylo již pravomocně rozhodnuto“. Nárok byl uplatněn až podáním ze dne 11. 11. 2024, takže v jakémkoli jiném řízení, které skončilo před uvedeným datem, nemohl být tento nárok ani projednáván, a tudíž o něm ani nemohlo být rozhodnuto. Nárok na navýšení odškodnění, který jsem uplatnil v dřívějším řízení, je nárokem odlišným od nároku uplatněného v tomto řízení, kde se jednalo výhradně o odškodnění za nesprávný úřední postup v soudním řízení probíhajícím před [adresa] sp. zn. [právnická osoba].

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

5. Ze spisu vedeného [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil následující:

6. Na č. l. 2 žaloba, návrh na vydání platebního rozkazu, doručeno 2. 5. 2019. Na č. l. 8 výzva k zaplacení soudního poplatku ze dne 10. 5. 2019. Na č. l. 11 výpis z registru ekonomických subjektů [Anonymizováno] v [Anonymizováno] ze dne 16. 5. 2019. Na č. l. 12 výstup z insolvenčního rejstříku ze dne 16. 5. 2019. Na č. l. 13 jsou námitky žalobce proti usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku. Referát ze dne 21. 5. 2019 k předložení soudci k rozhodnutí o námitkách. Na č. l. 16 podání žalobce, doručeno dne 2. 5. 2019. Dále usnesení ze dne 20. 6. 2019 na č. l. 18 o výzvě k zaplacení soudního poplatku. Na č. l. 19 záznam o složení soudního poplatku. Na č. l. 20 usnesení ze dne 31. 7. 2019 o vyslovení místní nepříslušnosti. Pokyn k rozeslání ze dne 31. 7. 2019. Na č. l. 23 odvolání žalobce proti usnesení o vyslovení místní nepříslušnosti, doručeno 5. 8. 2019. Na č. l. 25 usnesení o tom, že místní nepříslušnost se nevyslovuje ze dne 9. 5. 2019. Na č. l. 26 výzva k doplnění tvrzení žalobce ze dne 30. 9. 2019. Na č. l. 29 doplnění žaloby ze dne 7. 10. 2019. Na č. l. 31 platební rozkaz ze dne 14. 11. 2019. Na č. l. 34 odpor žalované ze dne 29. 11. 2019. Na č. l. 37 odvolání žalobce proti platebnímu rozkazu ze dne 29. 11. 2019. Na č. l. 39 vyjádření k žalobě žalované ze dne 19. 12. 2019. Na č. l. 47 replika žalobce ze dne 4. 2. 2020. Pokyn k rozeslání ze dne 21. 2. 2020. Záznam ze dne 5. 5. 2020, že od 1. 9. 2020 je předsedkyně senátu na stáži u [Anonymizováno]. Pokyn předsedy soudu ze dne 16. 8. 2020 o přidělení spisu k vyřízení předsedkyni senátu. Na č. l. 50 pokyn k nařízení jednání na 16. 10. 2020 ze dne 17. 8. 2020. Pokyn ze dne 3. 9. 2020 o připojení spisu. Na č. l. 51 rozšíření návrhu ze dne 1. 9. 2020. Rozšířeno bylo o nárok na odškodnění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup v odškodňovacím řízení z důvodu nařízení jednání téměř po dvou letech od podání žaloby. Pokyn ze dne 12. 10. 2020 o zrušení jednání. Na č. l. 54 záznam o tom, že dne 16. 10. 2020 byl předložen spis další předsedkyni senátu jako zastupujícímu soudci po předchozí soudkyni. Pokyn ze dne 2. 11. 2020 k nařízení jednání na 24. 11. 2020. Na č. l. 55 záznam, že původní předsedkyně senátu byla jmenovaná soudkyní na podzim 2019, na jaře 2020 byla v ČR první vlna epidemie koronaviru, v červnu a v červenci 2020 byla [tituly před jménem] [jméno FO] v pracovní neschopnosti, na podzim 2020 byla v ČR druhá vlna epidemie koronaviru, v důsledku níž byla v říjnu na 14 dní uzavřena soudní kancelář [tituly před jménem] [jméno FO], která byla následně v pracovní neschopnosti. Záznam je ze dne 9. 11. 2020. Na č. l. 56 omluva žalované ze dne 10. 11. 2020 z jednání. Na č. l. 60 protokol o jednání ze dne 24. 11. 2020, kdy bylo rozhodnuto o připuštění rozšíření žaloby a byl vyhlášen rozsudek. Na č. l. 64 usnesení o rozšíření žaloby ze dne 24. 11. 2020. Na č. l. 65 rozsudek. Na č. l. 69 odvolání žalované proti rozsudku ze dne 29. 12. 2020. Na č. l. 73 odvolání žalobce proti rozsudku ze dne 4. 1. 2021. Na č. l. 79 předkládací zpráva k rozhodnutí o odvolání ze dne 7. 1. 2021. Na č. l. 80 žádost o vyloučení z projednání věci. Na č. l. 80 p.v. pokyn předsedy soudu ke změně složení senátu odvolacího soudu ze dne 10. 2. 2021. Na č. l. 81 pokyn k nařízení jednání na 23. 3. 2022 ze dne 6. 1. 2022. Na č. l. 83 omluva žalované ze dne 14. 3. 2022. Na č. l. 86 protokol o jednání před odvolacím soudem ze dne 23. 3. 2022, přičemž rozsudek byl částečně potvrzen, změněn a zrušen. Na č. l. 87 a následující rozsudek odvolacího soudu ze dne 23. 3. 2022. Na č. l. 90 dovolání žalobce ze dne 7. 6. 2022. Na č. l. 98 výzva k zaplacení soudního poplatku z dovolání ze dne 13. 6. 2022. Na č. l. 99 záznam o složení soudního poplatku ze dne 29. 6. 2022. Na č. l. 101 předkládací zpráva k rozhodnutí o dovolání ze dne 9. 8. 2022. Na č. l. 102 usnesení o doplacení soudního poplatku žalobci ze dne 25. 10. 2022. Na č. l. 105 záznam o složení a doplacení soudního poplatku ze dne 31. 10. 2022. Na č. l. 107 rozsudek Nejvyššího soudu o zrušení předchozích rozhodnutí z důvodu nepřezkoumatelnosti, když se odvolací soud nezabýval všemi námitkami uplatněnými účastníky řízení, ze dne 13. 12. 2022. Pokyn k rozeslání rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2023. Pokyn k předložení spisu [Anonymizováno] ze dne 21. 2. 2023. [Anonymizováno] obdržel spis 23. 2. 2023. Na č. l. 118 pokyn ze dne 29. 5. 2023 k nařízení jednání na 21. 6. 2023. Na č. l. 121 omluva žalované z jednání ze dne 31. 5. 2023. Na č. l. 123 žádost o odročení jednání právního zástupce žalobce z důvodu dovolené žalobce. Dále pokyn k odročení jednání ze dne 5. 6. 2023, aby žalobce doložil důležitý důvod pro odročení jednání. Na č. l. 125 odpověď advokáta s čestným prohlášením ze dne 15. 6. 2023. Dále ze dne 15. 6. 2023 referát o odročení jednání na 27. 6. 2023. Na č. l. 128 je žádost o odročení jednání právního zástupce žalobce ze dne 16. 6. 2023 z důvodu kolize. Dále pokyn ze dne 19. 6. 2023 k odročení jednání na 8. 8. 2023. Na č. l. 133 omluva žalované ze dne 19. 6. 2023. Na č. l. 137 stížnost na průtahy ze strany žalobce ze dne 3. 8. 2020. Na č. l. 138 odpověď je stížnosti na průtahy ze dne 10. 8. 2020 s odůvodněním, že stížnost lze hodnotit jako důvodně podanou. Věc byla k vyřízení přidělena [tituly před jménem] [jméno FO], zastupující soudkyni oddělení 35 C, neboť [tituly před jménem] [jméno FO] je od 1. 9. 2019 do 1. 9. 2020 dočasně přidělena ke [Anonymizováno], kam bude následně přeložena. Záležitost byla projednána s [tituly před jménem] [jméno FO], která sdělila, že lze ve věci očekávat nařízení jednání na říjen 2020. Na č. l. 144 protokol o jednání před odvolacím soudem ze dne 8. 8. 2023, kdy byla připuštěna změna žaloby a bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 9. 8. 2023. Na č. l. 148 protokol o vyhlášení rozsudku odvolacího soudu ze dne 9. 8. 2023. Na č. l. 149 a následující rozsudek ze dne 9. 8. 2023. Pokyn k rozeslání ze dne 14. 9. 2023. Na č. l. 154 dovolání žalobce ze dne 11. 11. 2023. Pokyn k rozeslání dne 5. 12. 2023. Předkládací zpráva ze dne 15. 12. 2023. Spis doručen Nejvyššímu soudu dne 27. 12. 2023. Na č. l. 169 usnesení o odmítnutí dovolání ze dne 26. 3. 2024. Na č. l. 173 rozeslání rozhodnutí a vrácení spisu Nejvyšším soudem [Anonymizováno] ze dne 2. 4. 2024. Pokyn k rozeslání rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2024. Pokyny k postagendě ze dne 24. 5. 2024. Na č. l. 177 žádost o zapůjčení spisu z důvodu ústavní stížnosti žalobce ze dne 2. 7. 2024. Na č. l. 179 vrácení spisu Ústavním soudem ze dne 7. 8. 2024. Na č. l. 180 usnesení Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti ze dne [datum]. Na č. l. 184 žádost o zapůjčení spisu zdejším soudem ze dne 17. 1. 2025. Předložené důkazy žádost žalobce ze dne 1. 4. 2025, stanovisko žalované ze dne 26. 5. 2025 nebyly prováděny pro nadbytečnost, jelikož těmito měly být prokázány skutečnosti nesporné. Usnesení o zrušení konkurzu a detail konkurzu v evidenci úpadců byly provedeny v rámci provedení spisového materiálu.

7. Z uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem z 11. 11. 2024 bylo zjištěno, že tímto uplatnil u žalované žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb. nárok na odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ve výši 175 000 Kč, a to za řízení vedené u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno].

8. Ze stanoviska žalované ze dne 21. 11. 2024 bylo zjištěno, že uplatnění nárok bylo žalované doručeno dne 11. 11. 2024. Žalovaná nárok seznala za nedůvodný, když uvedla, že vzhledem k tomu, že žalobce v posuzovaném řízení navýšil žalovanou částku o 57 000 Kč a následně o 75 000 Kč, kdy tyto částky měly představovat zadostiučinění za nepřiměřenou délku nyní posuzovaného řízení. Žalobci byla přiznána v posuzovaném řízení částka 62 391,40 Kč, která je tvořena mj. tímto odškodněním.

9. Ze stížnosti na průtahy v řízení ze dne 3. 8. 2020 týkající se sp. zn. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobce podal stížnost na průtahy v posuzovaném řízení, když uvedl, že od samého počátku je řízení stiženo nepřípustnými průtahy, kdy by řízení nemělo v zásadě trvat na jednom stupni déle jak rok a půl a na dvou stupních déle jak dva roky.

10. Z vyřízení stížnosti na průtahy [Anonymizováno] ze dne 10. 8. 2020 bylo zjištěno, že věc byla předložen zastupující soudkyni, neboť soudkyně v řízení doposud vystupující byla přidělena k jinému soudu v rámci stáže. Zastupují soudkyně uvedla, že lze očekávat nařízení jednání na říjen 2020 s tím, že s v řízení by neměly vznikat další průtahy. Spis byl zařazen do dohledové agendy.

11. Z fotografie seznamu jednání bylo zjištěno, tento je pořízen dne 24. 11. neznámého roku, kdy od 9:00 bylo nařízeno jednání v posuzované věci.

12. Z doručenky ze dne 11. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok datovou schránkou, zpráva byla doručena dne 11. 11. 2024 v 11:12.

13. Z provedené listiny „doručenka ze dne 7. 4. 2025“ nebylo ničeho zjištěno, když tato listina byla provedena omylem, nejedná se o navržený důkaz, ale pouze o doklad o doručení vyjádření žalované soudu ze dne 7. 4. 2025.

14. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu korespondující se skutkovými zjištěnými popsanými výše, zejm. pokud jde o průběh posuzovaného řízení a o zásahy do osobnostní sféry žalobce, které soud blíže shrnuje níže v rámci právního posouzení. Ve stručnosti lze uvést, že posuzované řízení trvalo 5 let a 9 měsíců. Předmětem řízení bylo kompenzační řízení. V řízení došlo k průtahům a mělo dopady do osobnostní sféry žalobce, žalobce se aktivně snažil svým postupem zrychlit řízení. Žalobce u žalované uplatnil svůj nárok dne 11. 11. 2024. Žalovaná vydala 21. 11. 2024 stanovisko, kterým nárok na zaplacení zadostiučinění na nemajetkové újmě z nepřiměřené délky řízení žalobce nepřiznala, neboť nárok měla za nedůvodný, když v posuzovaném řízení již došlo k odškodnění.

15. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

16. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

20. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

21. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

23. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

24. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

25. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008). Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 26. 5. 2025, kterým přiznala žalobci zadostiučinění v peněžité formě.

26. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

27. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

28. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

29. Soud se nejprve zabýval námitkou věci rozsouzené vznesenou žalovanou.

30. Podle § 159a odst. 4 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

31. V případě, kdy žalobce opětovně uplatňuje nárok na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, pak překážka věci rozsouzené je dána pouze tehdy, nárokuje-li žalobce náhradu újmy jen za období, které již bylo předmětem posuzování v předcházejícím řízení. Pouze v takovém případě by předmět řízení byl vymezen zcela shodně. Pokud však řízení nadále pokračuje a žalobce nově uplatní nárok i za toto další období, nejde o shodné vymezení předmětu řízení. Neuplynula-li od rozhodnutí v předcházejícím řízení dostatečně dlouhá doba, aby celkovou délku řízení bylo možno hodnotit za nepřiměřeně dlouhou, je tato okolnost důvodem pro zamítnutí žaloby, nezakládá však překážku věci rozsouzené (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, č. j. 30 Cdo 1908/2014).

32. Dojde-li k tomu, že žalobce v samostatném řízení uplatní požadavek na finanční zadostiučinění nepřiměřeně dlouhého kompenzačního řízení, ačkoliv v kompenzačním řízení mu právě pro jeho nepřiměřenou délku už konkrétní částka zadostiučinění byla poskytnuta, soud tuto okolnost zohlední tak, že uskuteční úsudek, jak vysoké částky se celkem žalobci mělo dostat pro nepřiměřeně dlouhé kompenzační řízení, a od této částky odečte částku, která mu již byla za nepřiměřeně dlouhé kompenzační řízení poskytnuta (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, č. j. 30 Cdo 1920/2024).

33. Dle rozsudku [Anonymizováno] ze dne 9. 8. 2023, č. j. [Anonymizováno], byla žalobci přiznána jako odškodnění za nepřiměřenou délku řízení posuzovaného řízení, a to za dobu do rozhodnutí [Anonymizováno] od začátku řízení, tj. za období 4 roky a 9 měsíců (bod 23 rozsudku). Poté bylo podáno dovolání a následně Ústavní stížnost. Období od 9. 8. 2023 do 9. 8. 2024, kdy bylo žalobci doručeno usnesení Ústavního soudu nebylo v posuzovaném řízení odškodněno. Vzhledem k tomu, že posuzované řízení po vydání rozsudku [Anonymizováno] ze dne 9. 8. 2023 nadále pokračovalo a žalobce následně nově dne 11. 11. 2024 uplatnil u žalované a poté i u soudu nárok i za toto další období, nejde o shodné vymezení předmětu řízení. Jelikož časové období nebylo vymezeno totožně, není zde dána překážka věci rozsouzené.

34. Soud tedy dále posuzoval délku řízení v období od 9. 8. 2023 do 9. 8. 2024, které nebylo odškodněno.

35. Soud při určení výše odškodnění vycházel zejména z rozsudku [Anonymizováno] ze dne 9. 8. 2023, č. j. [Anonymizováno], když se plně ztotožňuje s tímto soudem v tom, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, a i v kompenzaci nemajetkové újmy v penězích. Především soud uvádí, že převážná část byla již kompenzována a rozhodnutí je v tomto rozsahu pravomocné, soud neshledal důvody, proč by se měl odklonit od již hodnoceného, a proto v rámci předvídatelnosti postupoval shodně i ve zbylém období, když soud mohl rozhodovat pouze ke dni svého rozhodnutí a řízení ještě trvalo rok. I zdejší soud má za to, že pokud řízení v trvalo celkem 5 let a 9 měsíců, že by již nepostačovalo pouhé konstatování porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, a je toho názoru, že je třeba žalobce odškodnit v penězích. Za přiměřenou částku za jeden rok považuje soud částku 15 000 Kč (tj. 1 250 Kč za jeden měsíc), a to s ohledem na to, že není možno na posuzované řízení pohlížet jako na extrémně dlouhé. Je ustálenou praxí, že řízení trvající v délce do 10 let se stanovuje základní roční částka na samé vyšší hranici rozmezí vymezeného ve ustálenou judikaturou (viz bod 27), a až pro řízení delší dochází k postupnému navyšování této částky, přičemž roční odškodnění ve výši 20 000 Kč se obecně přisuzuje za řízení délkou blížící se 20 let. Jelikož je v tomto řízení odškodňována pouze část posuzovaného řízení v délce 1 rok je základní částkou 15 000 Kč. Co se týče jednotlivých kritérií, i zde soud postupoval dle rozsudku [Anonymizováno] ze dne 9. 8. 2023, č. j. [Anonymizováno], kdy základní částka byla navýšena o 5 % (tj. 15 750 Kč) a jelikož již žalobce v daném řízení namítl nepřiměřenou délku kompenzačního řízení, soud toto posoudil a měl za adekvátní další navýšení stanoveného zadostiučinění pro žalobce bylo stanoveno dalších 30 % (dle bodu 19 rozsudku [Anonymizováno] ze dne 9. 8. 2023). Žalobci tak náleží částka ve výši 20 475 Kč. Co se týká zákonného úroku z prodlení, žalovaná se dostala do prodlení až uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty od podání předběžného uplatnění dle §§ 14 a 15 OdpŠk, tj. ode dne 12. 5. 2024 (když předběžné uplatnění bylo doručeno žalované dne 11. 11. 2024). Soud tedy přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z přiznané částky od 12. 5. 2024 do zaplacení (výrok I).

36. Ve zbývající požadované částce, tj. 154 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 23. 11. 2024 do zaplacení a dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 475 Kč od 23. 11. 2024 do 11. 5. 2025 soud žalobu výrokem II zamítl.

37. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. V řízení se žalobce domáhal zaplacení nemajetkové újmy. Dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen „AT“) ve znění do 31. 12. 2024 se považuje za tarifní hodnotu 50 000 Kč (NS sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Dle § 9a odst. 2 písm. a) AT ve znění pozdějších předpisů se považuje za tarifní hodnotu 20 475 Kč, když soud vychází z přiznané částky. Za každý úkon ve věci tak advokátovi do 31. 12. 2024 náleží odměna ve výši 3 100 Kč, za úkony od 1. 1. 2025 náleží advokátovi odměna ve výši 1 940 Kč, a to dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 AT.

25. Žalobci tak náleží náhrada v celkové výši 17 969 Kč, která je tvořena: - zaplaceným soudním poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč dle položky 8a Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích; - mimosmluvní odměnou ve výši 3 100 Kč za 1 úkon právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve znění (převzetí a příprava zastoupení dne 7. 11. 2024); - mimosmluvní odměnou ve výši 5 880 Kč za 3 úkony právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d), g) AT ve znění pozdějších předpisů (podání návrhu ve věci samé ze dne 7. 1. 2025, replika ze dne 10. 6. 2025, účast na jednání dne 9. 9. 2025); - paušálem za náhradu hotových výdajů v celkové výši 300 Kč za 1 úkon právní služby, který byl přiznán ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve znění; - paušálem za náhradu hotových výdajů v celkové výši 1 350 Kč za 3 úkony právní služby, který byl přiznán ve výši 450 Kč za 3 úkony právní služby dle ustanovení § 13 odst. 4 AT ve znění pozdějších předpisů; - cestovným v celkové výši 3 599 Kč, tj. za jednu cestu [adresa] a zpět, celkem 450 km při průměrné spotřebě pohonných hmot automobilu 6,3 l/100 km, s ohledem na základní náhradu dle zákoníku práce účinného ke dni provedeného úkonu cena pohonných hmot 34,70 Kč/l, sazba základní náhrady 5,8 Kč za 1 km; - náhrady za promeškaný čas ve výši 1 800 Kč, kterou soud přiznal v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 písm. a) AT ve znění pozdějších předpisů, kdy soud přiznal 12 půlhodin za cestu z [adresa] a zpět.

26. Soud nepřiznal odměnu za právní úkon podání soudu nikoliv ve věci samé ze dne 10. 9. 2025, kdy tento úkon není úkonem, za který náleží odměna dle § 11 AT. Dále soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za předběžné uplatnění nároku u žalované, když dle ust. § 31 odst. 4 OdpŠk poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

27. Lhůta k plnění pro žalovanou podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá plnění ze státního rozpočtu. O povinnosti hradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 o. s. ř.

Poučení