16 C 208/2018-238

Rubrum

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobců: ; a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalované: ; [země] – [anonymizována tři slova], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M., Ph.D. sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Řízení o žalobě, kterou se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle žalované k uspokojení nároku žalobců za pozemky v restituci nevydané k bezúplatnému převodu pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], odděleného od pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného společností [právnická osoba] a schváleného [stát. instituce], [stát. instituce] dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] do jejich podílového spoluvlastnictví, každému z jedné poloviny spoluvlastnického podílu, se zastavuje.

II. Změna žaloby učiněná podáním žalobců ze dne 22. 11. 2021, kterou se domáhají nahrazení projevu vůle žalované k uspokojení nároku žalobců za pozemky v restituci nevydané k bezúplatnému převodu pozemků [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], obec [obec], nově oddělenou a označenou jako [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], a to na základě geometrického plánu [číslo] [rok], vyhotoveného [anonymizována dvě slova] a schváleného [stát. instituce], [stát. instituce] dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací], a [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] – [část obce], [územní celek], nově oddělenou a označenou jako [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] – [část obce], [územní celek], a to na základě geometrického plánu [číslo] [rok], vyhotoveného [anonymizována dvě slova] a schváleného [stát. instituce], [stát. instituce] dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací], do jejich podílového spoluvlastnictví, původně rovnodílného tak, že žalobce a) nabude ohledně těchto pozemků spoluvlastnický podíl ve výši 3/5 a žalobce b) vlastnický podíl ve výši 2/5, se připouští.

III. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít se žalobci tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“): 1) žalovaná, [země] – [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [anonymizována tři slova]“, spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to pozemky: (i) [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], obec [obec]; (ii) [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] – [část obce], [územní celek]. Žalobci [celé jméno žalobce], [rodné číslo], bytem [adresa žalobce], [rodné číslo], trvale bytem [adresa žalobce], jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě. 1) Žalobci mají na základě rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] č.j.: [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], č.j.: [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a rozhodnutí [stát. instituce] - [pozemkový úřad], č.j.: [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky jim v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, nevydané. 2) Žalovaná k uspokojení nároku žalobců na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobcům tyto pozemky: (i) část pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], nově oddělenou a označenou jako [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], obec Závada, a to na základě geometrického plánu [číslo] [rok], vyhotoveného [anonymizována dvě slova] a schváleného [stát. instituce], [stát. instituce] dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací], tvořícího nedílnou součást tohoto rozsudku; (ii) část pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] – [část obce], [územní celek], nově oddělenou a označenou jako [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] – [část obce], [územní celek], a to na základě geometrického plánu [číslo] [rok], vyhotoveného [anonymizována dvě slova] a schváleného [stát. instituce], [stát. instituce] dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací], tvořícího nedílnou součást tohoto rozsudku; a žalobci tyto pozemky přijímají do svého spoluvlastnictví, a to žalobce a) [celé jméno žalobce] spoluvlastnický podíl ve výši 3/5 a žalobce b) [celé jméno žalobce] spoluvlastnický podíl ve výši 2/5.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení k rukám jejich zástupce částku, jejíž výše bude určena v písemném vyhotovení rozsudku, do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě na náhradě nákladů státu částku 4 792 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 26. 6. 2018 podanou téhož dne u Okresního soudu v Opavě, po jejím upřesnění podáním žalobců ze dne 26. 9. 2008, ve znění jejích dalších doplnění a dispozic (vizte dále), se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, kterým by byl nahrazen souhlas žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona o půdě, přičemž měli zájem o převod částí těchto pozemků, které měly být vyčleněny geometrickými plány: části pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], části pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] – [část obce] a části pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí]. Žalobu zdůvodnili tím, že jsou na základě rozhodnutí žalované oprávněnými osobami, respektive právními nástupci oprávněných osob ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále také zákon o půdě). Právní předchůdce žalobců – jejich otec [jméno], jehož jsou žalobci právními nástupci a dědici podle usnesení [název soudu], sp. zn. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], každý z jedné poloviny, uplatnil u žalované svůj nárok v roce 1992, přičemž žalovanou bylo rozhodováno po dobu 19 let. Oba žalobci se v letech 2003 -2005 účastnili několika veřejných nabídek, v nichž byli úspěšní jen částečně. K částečnému uspokojení nároku nedošlo, protože žalovaná po celou dobu evidovala nárok žalobců v nesprávné výši pouhých 120 056 Kč u žalobce a) a po jeho částečném čerpání nyní ve zbývající výši 66 266 Kč a pouhých 120 056 Kč u žalobce b) a po jeho částečném čerpání nyní ve zbývající výši 7 821,30 Kč. Žalovaná přitom přinejmenším od roku 2008 ví o existenci dobové územně plánovací dokumentace, kterou v případě vybraných restituentů získává od Institutu plánování rozvoje hlavního města Prahy a využívá ji k ocenění jejich restitučních nároků. Jelikož však je toto ocenění pro žalovanou nevýhodné, nečiní tak pro všechny restituenty, ale selektivně jen pro některé vybrané. Skutečná výše restitučního nároku žalobců je však mnohonásobně vyšší, a to 1 648 418 Kč u žalobce a) a 1 589 973 Kč u žalobce b). Oproti tomu žalovanou evidovaný nárok ve výši 66 266 Kč u žalobce a) a 7 821,30 Kč u žalobce b) představuje pouhá 4 % a 0,49 % z této částky. Žalobci jsou oprávněnými osobami na základě rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizováno] úřadu, č.j.: [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce] ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce] a [obec], ze dne [datum] a rozhodnutí [stát. instituce] – [pozemkový úřad], č.j.: [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum] (společně„ Rozhodnutí“), kterými bylo určeno, že žalobci a jejich předchůdce nejsou vlastníky v Rozhodnutí specifikovaných pozemků. Žalobci dopisem ze dne 18. 4. 2018 vyzvali žalovanou ke správnému ocenění restitučního nároku jejich rodiny a nechali vypracovat znalkyní doc. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], Ph.D. znalecký posudek na ocenění pozemků odňatých jejich právním předchůdcům, který doručili žalované s opětovnou výzvou ke správnému ocenění jejich nároku. Žalovaná však do dnešního dne svůj postoj k ocenění nároků žalobců nepřehodnotila a přihlášky žalobců ze dne 23. 4. 2018 a 12. 6. 2018 zamítla pro nedostatečnou výši nároku. Žalobci odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, podle kterého nesnáze při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních právních předpisů nesmí stát přesouvat na osoby oprávněné. Jediným způsobem, jak se oprávněné osoby mohou domoci splnění svého nároku, je právě podání žaloby na uložení povinnosti žalované uzavřít s nimi smlouvu. Data přechodu vlastnického práva odňatých pozemků na stát plynou z jednotlivých vyvlastňovací titulů, na základě kterých vlastnické právo přešlo. Tyto vyvlastňovací tituly jsou vždy uvedeny v příslušném Rozhodnutí i ve znaleckém posudku. Rozhodující kritérium začlenění odňatého pozemku do funkční plochy v územně plánovací dokumentaci ke dni přechodu vlastnického práva na stát plyne z judikatury Nejvyššího soudu (například usnesení Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 28 Cdo 4120/2016 ze dne 1. 3. 2017 a sp. zn. 28 Cdo 3689/2015). Odňaté pozemky, případně části, které byly podle příslušných regulačních a zastavovacích plánů určeny k zastavění, byly znaleckým posudkem oceněny jako stavební. Ostatní odňaté pozemky byly oceněny jako nestavební.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla ji zamítnout, ačkoliv nerozporuje existenci restitučního nároku žalobců, má za to, že nebyly splněny podmínky k tomu, aby se mohli domáhat jeho uspokojení žalobou. Jediný zákonem definovaný způsob uspokojení nároku oprávněné osoby spočívá v její účasti ve veřejných nabídkách pozemků organizovaných žalovanou. Namítla, že nebyly splněny podmínky pro vydání konkrétních pozemků, tedy přímý převod pozemku na základě žaloby, neboť nebylo prokázáno, že žalovaná v dané věci postupovala vůči žalobcům liknavě či svévolně, ani se nedopustila nezákonného postupu vůči žalobcům. Žalobci byli řadu let pasivní, neúčastnili se veřejných nabídek. Žalobci po celou dobu neměli žádné výhrady proti ocenění až do roku 2018, přitom poslední ocenění nároků bylo učiněno v roce 2011. Žalovaná dále namítla, že nárok na přecenění nároků je již promlčený, neboť pokud žalobci či jejich předchůdci s oceněním nesouhlasili, měli tuto záležitost řešit dříve. Současně připomněla účel restitučního zákona, kterým bylo zmírnění způsobených majetkových křivd, nikoliv jejich napravení. Účelem nebyla kompenzace všech škod ani obohacení restituentů.

3. K převoditelnosti náhradních pozemků uvedla k pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], respektive k nově vzniklému pozemku [parcelní číslo] vzniklému oddělením od původního pozemku [parcelní číslo], že i po oddělení je tento pozemek nepřevoditelný, jelikož dle platného územního plánu je tento pozemek zařazen mezi plochy územních rezerv, konkrétně se jedná o plochu R4 určenou pro výrobu a skladování a dle územního plánu je hlavním využitím ploch pro výrobu a skladovácí plochy výrobní, řemeslná výroba, výrobní a nevýrobní služby, sklady a sběrné dvory. V případě převodu na žalobce by tak žalobci tento pozemek nemohli zemědělsky obhospodařovat. K převoditelnosti pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [obec] – [část obce], respektive převoditelnosti nově vzniklého pozemku [parcelní číslo] vzniklého oddělením od původního pozemku [parcelní číslo], že i po oddělení tento pozemek je převoditelný, jelikož dle platného územního plánu je tento pozemek zařazen mezi plochy veřejného prostranství – zeleně veřejné odvolávajíce se přitom na nález Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14 a kromě toho, dle územního plánu zasahuje na pozemek ochranné pásmo silnice a také cyklostezka, což by v případě převodu pozemku na žalobce vedlo k omezení vlastnického práva. Kromě toho je tento pozemek propachtován [anonymizována dvě slova] a tato zemědělská půda slouží k výuce a provozování školního zařízení pro 630 žáků a studentů školy, kteří se zde odborně připravují na své budoucí povolání, přičemž o studenty se stará 110 zaměstnanců školy a jedná se o svého druhu jedno z největších zařízení v České republice s více než stoletou historií, do jehož modernizace v posledních letech byly vloženy peněžní prostředky v řádu desítek milionů korun.

4. V replice na vyjádření žalované žalobci uvedli, že nároky prvorestituentů se nepromlčují a námitka na promlčení nároku na přecenění je v rozporu s dobrými mravy – ostatně žalovaná ani konkrétně netvrdí, kdy měla začít běžet promlčecí lhůta a není zřejmé, kdy měla uplynout a kdy tedy mělo dojít údajného promlčení nároku na přecenění. Výše pohledávky není určena rozhodnutím a žalovaná je povinna tuto pohledávku vést ve správné výši, a pokud tak neučinila, je v mnohaletém prodlení. Postup žalované, která spoléhala na restituční tečku, byl podroben kritice Ústavním soudem v nálezu Pl. ÚS 35/17. Žalovaná postupuje svévolně, pokud nechce zaevidovat nárok žalobců ve správné výši a tento svůj postoj nepřehodnotila ani na základě předložených dokladů ani na základě oponentního znaleckého posudku, který si nechala vypracovat. K aktivitě restituentů poukázali na judikaturu Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 5487/2017, sp.zn. 28 Cdo 2914/2017.

5. V průběhu řízení pak žalobci jednak vzali žalobu částečně zpět ohledně náhradního pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] vzniklého oddělením od pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], jednak změnili žalobu ohledně vydání dvou zbývajících náhradních pozemků, a to pouze v rozsahu, v jakém měly být tyto pozemky žalobcům přikázány do jejich podílového spoluvlastnictví, kdy žalobci se původní žalobou domáhali přikázání náhradních pozemků do jejich rovnodílného podílového spoluvlastnictví, tento návrh posléze změnili tak, že jejich ideální spoluvlastnických podíl na přikázaných náhradních pozemcích bude činit 3/5 u žalobce a) a 2/5 u žalobce b). Soud proto v souladu s těmito dispozitivními úkony žalobců jednak řízení v rozsahu jejich zpětvzetí podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil, když žalovaná proti tomuto částečnému zpětvzetí žaloby neměla žádných námitek, jednak tuto změnu žaloby podle § 95 odst. 1, 2 o.s.ř. připustil, když dosavadní výsledky řízení mohly být podkladem i pro řízení o změněném návrhu.

6. Mezi účastníky byl nesporný výčet odňatých pozemků a výčet Rozhodnutí, kterými o těchto odňatých pozemcích bylo rozhodnuto. Mezi sebou dále účastníci učinili nespornou hodnotu nově vzniklého pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] – [část obce], a to v hodnotě 236 591,50 Kč, jakož i skutečnost, že žalobci se přihlásili do veřejných nabídek, a to každý z nich celkem do čtyř veřejných nabídek, a to v průběhu let 2008 -2019, přičemž uplatňovali v těchto veřejných nabídkách výši restitučního nároku dle znaleckého posudku, který si nechali vypracovat a ve všech těchto nabídkách byli neúspěšní, a to právě z důvodu nedostatečné výše restitučního nároku, neboť tento je žalovanou špatně evidován. Dále mezi sebou účastníci učinili nesporným částečně čerpání restitučního nároku oběma žalobci v minulosti, a to u žalobce a) ve výši 53 790,07 Kč a u žalobce b) ve výši 112 234,42 Kč stejně jako výši restitučního nároku evidovaného žalovanou, která u žalobce a) činí částku 66 265,60 Kč a u žalobce b) činí částku 7 821,30 Kč. V průběhu řízení pak účastníci mezi sebou dále učinili nesporným, že u žalobce a) byl již v dosud proběhlých řízeních před různými soudy České republiky vypořádán nárok v celkové výši 402 385,29 Kč a u žalobce b) vypořádán nárok ve výši 845 126,99 Kč, přičemž aktuální zbývající výše restitučního nároku žalobců dle oponentního znaleckého posudku, jehož zadavatelem byla žalovaná, tak činí částku 1 664 387,78 Kč z toho pro žalobce a) ve výši 1 053 559,73 Kč a pro žalobce b) ve výši 610 818,05 Kč.

7. Mezi účastníky se naopak vedl spor o to, zda se žalovaná vůči žalobcům dopustila liknavého či svévolného jednání, a jakou hodnotu měly odňaté pozemky, neboť od ní se odvíjí výše restitučního nároku žalobců, a zda existuje překážka převoditelnosti ostatních žalobci požadovaných pozemků ([parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] – [část obce]).

8. Po provedeném dokazování z účastníky předložených listin a znaleckých posudků soud vzal za prokázány tyto další skutečnosti:

9. Ze žádostí žalobců ze dne 23. 4. 2018 a ze dne 12. 6. 2018 soud vzal za prokázané, že žalobci jako oprávněné osoby požádaly o převod zemědělského pozemku podle ustanovení § 11a zákona o půdě z vlastnictví státu, a to v k.ú. a [územní celek], pozemek parc. [číslo] v hodnotě 881 105,60 Kč, pozemek v k.ú. a [územní celek] [anonymizována dvě slova] [číslo] v hodnotě 422 402,95 Kč, tedy žalobci se opakovaně hlásili do veřejné nabídky pozemků. Ze zprávy [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] o zamítnutí žádosti ze dne [datum] (příloha„ U“) pak vyplývá, že žádost žalobců ze dne 23. 4. 2018 byla zamítnuta, neboť správce, KPÚ nepotvrdil jím uplatněný nárok ve výši 881 105,60 Kč, žalobci požadovali pozemek ve vyšší ceně, než činil jejich restituční nárok a žalovaná neuznává žalobci předložený posudek. Dne 28. 6. 2018 [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] vyřadil žádost žalobců ohledně pozemku v k.ú. a [územní celek] [anonymizována dvě slova] [číslo] neboť oprávněná osoba nemá restituční nárok dosahující hodnoty požadovaného pozemku. Dne 9. 1. 2019 [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [územní celek] (příloha„ MM“) sděluje PZ žalobců, že nebyly prokázány uplatňované nároky k uzavření smlouvy o převodu pozemků z vlastnictví státu na žádost [celé jméno žalobce] o převod pozemku [číslo] [obec], uplatněné nároky ve výši 802 132 Kč má [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] za neprokázané a žádost byla zamítnuta.

10. Dopisem ze dne 18. 4. 2018 a dopisem ze dne 30. 5. 2018 žalobci vyzvali žalovanou ([anonymizováno 6 slov] pro [anonymizována tři slova]) k řádnému ocenění jejich restitučních nároků a k nabídce adekvátních náhradních pozemků k uspokojení jejich restitučního nároku s tím, že jejich restituční nárok byl od počátku evidován v nesprávné výši, neboť charakter pozemků měl být posuzován k datu přechodu vlastnického práva na stát, a to na základě platné územně plánovací dokumentace. Dopis ze dne 30. 5. 2018 je současně koncipován jako předžalobní výzva. Dále žalobci vyzvali žalovanou dopisem ze dne 7. 5. 2019, tedy již po podání žaloby, k přehodnocení jejího postoje k výši restitučního nároku žalobců.

11. Ze znaleckého posudku předloženého žalobci vypracovaného znalkyní prof. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], Ph.D., [číslo] [rok] ze dne 18. 5. 2018, bylo zjištěno, že administrativní cena pozemků nevydaných žalobcům a jejich rodině jako oprávněným osobám dle zákona o půdě na základě rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a rozhodnutí [stát. instituce] – [pozemkový úřad], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], činí podle stavu pozemků ke dni přechodu vlastnického práva na stát částku 24 173 898 Kč. Podle uvedeného znaleckého posudku je ocenění provedeno v souladu s ustanovením § 14 vyhl. č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Podle uvedeného ustanovení činí cena za 1 m pozemku či jeho části určeného pro stavbu částku ve výši 250 Kč. Pozemky či jejich části, které nebyly dle regulačních plánů určeny k zastavění, jsou oceněny jako zemědělská orná půda podle ustanovení § 14 odst. 3 vyhl. č. 182/1988 Sb. o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, a vyhlášky ministerstva zemědělství ČR č. 613/1992 Sb. ve výši 3 Kč za 1 m. V posudku je uvedeno, že rozdělení jednotlivých ploch na stavební a nestavební je provedeno podle legendy k přehlednému regulačnímu a zastavovacímu plánu [anonymizována dvě slova]. Vše je dle znaleckého posudku hodnoceno k datu přechodu vlastnického práva na stát. Podle znaleckého posudku bylo hodnoceno celkem 97 položek-pozemků, přičemž cena podílu žalobců musí být následně vyčíslena podle jeho vlastnického podílu ke každému z pozemků. Na žalobce a) připadá jeho podíl (podle tabulky žalobců) 1 702 208,42 Kč, a dosud neuspokojená část nároku žalobce a) činí 1 648 418 Kč a na žalobce b) připadá jeho podíl 1 702 208,42 Kč a dosud neuspokojená část nároku žalobce b) činí 1 589 973 Kč.

12. Z oponentního znaleckého posudku, předloženého žalovanou, posudku znaleckého ústavu [právnická osoba], [IČO], [číslo] ze dne [datum], bylo zjištěno, že administrativní cena pozemků nevydaných žalobcům jako oprávněným osobám podle zákona o půdě na základě rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze [anonymizováno] [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a rozhodnutí [stát. instituce] – [pozemkový úřad], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], činí podle stavu pozemků ke dni přechodu vlastnického práva na stát částku pro žalobce ve výši celkem 1 455 945,02 Kč (dosud uspokojená výše nároku činí 53 790 Kč). Podle rozhodnutí [anonymizováno] [číslo] však podíl žalobce činí správně 1/10 nikoli v posudku uvedených 1/20, tedy cena podílu žalobců musí být o 47 197,50 Kč vyšší a činí 1 503 142,52 Kč. Podle uvedeného znaleckého posudku je ocenění provedeno v souladu s ustanovením § 14 vyhl. č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Podle uvedeného ustanovení činí cena za 1 m pozemku či jeho části určeného pro stavbu částku ve výši 250 Kč. Základní cena oceňovaných pozemků je následně upravena tak, že v případě stavební nesroslosti (zejména u zemědělských pozemků, které nesousedí s žádným zastavěným územím) byla aplikována srážka ceny ve výši 60 % podle položky č.1 přílohy 7 citované vyhlášky z důvodů stavební nesroslosti s [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno]. Dále byly aplikovány srážky ceny pro přístup po nezpevněné komunikaci, nedostupnost veřejného vodovodu, veřejné kanalizace a rozvodu elektřiny, celkem až do výše 30 %. Pozemky či jejich části, které nebyly dle regulačních plánů určeny k zastavění, jsou oceněny jako zemědělská orná půda ve výši 3 Kč za 1 m. V posudku je uvedeno, že rozdělení jednotlivých ploch na stavební a nestavební je provedeno podle definice ustanovení § 19 z.č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě a dále dle ustanovení § 2 odst.1 vyhl. č. 144/1959 Ú.l. tak, že se stavebním pozemkem rozumí místo vymezené územním rozhodnutím k zastavění. Všechny pozemky jsou podle znaleckého posudku hodnoceny k datu přechodu vlastnického práva k předmětným pozemkům na stát.

13. Z výpisu z katastru nemovitostí LV [číslo] [katastrální uzemí] a [obec] – [část obce] vedeného [stát. instituce], [stát. instituce] soud vzal za prokázáno, že žalobci požadované (náhradní) pozemky jsou ve vlastnictví státu, příslušnost hospodařit s majetkem státu je zapsána pro [anonymizována tři slova] (žalovanou). V části D poznámky u pozemku parcelní [číslo] [katastrální uzemí] a [parcelní číslo] [katastrální uzemí] – [část obce] nejsou aktuálně (ke dni 26. 6. 2018) zapsané žádné údaje o zahájení pozemkových úprav ani o zařazení převedeného pozemku do rezervy podle § 3 odst. 1 písm. b).

14. Ze znaleckého posudku znalce Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] [rok] ze dne [datum] soud zjistil, že pozemek [parcelní číslo] vzniklý podle geometrického plánu [číslo] [rok], vyhotoveného [anonymizována dvě slova] dne 10. 9. 2018 byl znalcem oceněn na částku 1 887 871,20 Kčs. Znalec při ocenění vycházel z faktu, že v územním plánu obce je převážná část pozemku zahrnuta do plochy označené R4, kdy se jedná o územní rezervu, pozemek není zasíťován a menší část pozemku je v územním plánu zahrnuta do plochy NZ – plochy zemědělské. Přitom klasifikace předmětného pozemku jako územní rezerva jeho cenu zvyšuje, kdy je oceňován jako pozemek stavební. Ocenění pozemku je provedeno podle skutečného stavu ke dni ocenění.

15. Z revizního znaleckého posudku znalkyně prof. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], Ph.D. [číslo] [rok] ze dne [datum] soud zjistil, že pozemek [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] byl znalkyní oceněn částkou 1 285 508 Kč. Tento závěr znalkyně odůvodnila tím, že k ocenění pozemku v územní rezervě nelze použít § 14 odst. 1 (ocenění pozemku jako stavebního), ale s přihlédnutím k územnímu plánu, dle kterého je pozemek uveden v plochách zemědělských (NZ) a s přihlédnutím k druhu pozemku„ orná půda“ je třeba použít pro ocenění § 14 odst. 3.

16. Zjištění učiněná z případných dalších v řízení provedených důkazů soud nepovažuje za pro rozhodnutí ve věci významná, respektive stav zjištěný a v minimálním rozsahu (tedy potvrzovaný důkazy předkládanými jak stranou žalující, tak stranu žalovanou) prokázaný, jak byl uveden výše, za zcela dostačující pro rozhodnutí o vzneseném nároku, který soud dále posuzoval podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve znění do 31. 10. 2002 (dále jen„ zákon o půdě“).

17. Podle § 4 odst. 1 zákona o půdě oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící původně k zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

18. Podle § 11 a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle odst. 2 veřejné nabídky sestavuje pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2002 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů.

19. Podle § 14 odst. 1 zákona o půdě, oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

20. Podle § 17 odst. 3 písm. b) zákona o půdě, nemovitosti ve vlastnictví státu, na které nebylo ve lhůtě uvedené v § 13 uplatněno právo na vydání, může pozemkový úřad převést do vlastnictví oprávněných osob k uspokojení jejich nároku na náhradu podle § 14 až 16 nebo § 20.

21. Podle ustanovení § 28a zákona o půdě, pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1998 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.

22. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o SPÚ“) ve znění účinném ke dni vyhlášení tohoto rozsudku, podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1998 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby a) zemědělské pozemky 6), na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu 7) a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto, b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem nebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury 8) nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury 8); v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování, c) zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav, d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu 10), e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech 11), f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách, s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu 12), g) pozemky, u nichž bylo Státním pozemkovým úřadem zahájeno správní řízení podle § 3 odst. 3, do doby vydání pravomocného rozhodnutí, nebo h) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b).

23. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla žalovaná s tím, že se promlčuje nárok na přecenění restitučního nároku. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srovnej rozhodnutí ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4183/2017) dovodila, že„ Samotný požadavek na přecenění hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, a to za účelem určení výše restitučního nároku odpovídající příslušným právním předpisům, ostatně ani nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení (srovnej ustanovení § 100 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, respektive § 611 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění).“ Soud proto uzavírá, že nárok na přecenění restitučního nároku tedy není samostatným majetkovým právem, které by podléhalo promlčení. Promlčuje za pouze samotný nárok na restituční náhradu v obecné tříleté promlčecí lhůtě (srovnej § 100 a následujících zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, respektive § 611 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění). V případech, kdy povinná osoba nepopírá svůj závazek a jedná s oprávněnou osobou o podmínkách poskytnutí náhrady, počíná promlčecí doba běžet zásadně až dnem, kdy oprávněná osoba zjistí, že povinná osoba nehodlá plnit (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3381/2009 a ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1674/2016). Bylo zjištěno, že žalobci opakovaně vyzývali žalovanou v letech 2008 -2019 k přecenění svých nároků, přihlásili se do veřejných nabídek převodů pozemků, přesto v nich neuspěli, nebo do nich nebyly ani připuštěni z důvodu nedostatečné výše nároku, která však byla po celou dobu evidována ve špatné výši, jak je uvedeno shora a což se ukázalo po téměř 20 letech od původního nacenění a kdy původně evidované nároky nedosahují ani desetinové výše skutečných nároků. I z postoje žalované v průběhu tohoto řízení bylo zjevné, že tato nehodlá plnit, respektive nehodlá cokoliv měnit na výši evidovaných nároků (a to ani po vypracování svého oponentského znaleckého posudku) a neumožní tak žalobcům účast ve veřejných nabídkách a neučinila by tak ani dříve, když stále trvá na svém původním ocenění. Žaloba ve věci došla soudu dne 26. 6. 2018 a nárok žalobců tak není promlčen.

24. Pokud jde o liknavost a svévoli na straně žalované, jakožto dalších podmínek tohoto zákonem předvídaného postupu, dospěl soud k závěru, že už samotná skutečnost, žalovaná evidovala nárok žalobců ve špatné výši, představuje jednu z forem liknavosti. Ačkoliv se žalobci dlouhodobě neúčastnili veřejných nabídek (první žádosti žalobci podali v roce 2018, do té doby byla podána jen jedna žádost ze strany právního předchůdce žalobce), byla by jakákoliv účast žalobců ve veřejných nabídkách bezvýznamná, neboť podle evidence žalované je restituční nárok žalobců minimální. Je třeba připomenout, že je to právě žalovaná, která má povinnost evidovat restituční nároky oprávněných osob ve správné výši a nelze tedy spravedlivě požadovat po žalobcích, aby se účastnili veřejných nabídek v situaci, kdy si nebyli vědomi správné výše restitučního nároku. O libovůli pak svědčí právě způsob ocenění restitučního nároku žalobců, kdy žalovaná měla prokazatelně všechny podklady potřebné pro řádné ocenění původních nevydaných pozemků. Za této situace, kdy se žalobci přes svůj aktuální aktivní přístup nemůžou dlouhodobě domoci svých práv, má soud za to, že jsou splněny podmínky pro uspokojení nároku žalobců způsobem, jenž se vymyká zákonem stanoveného postupu (tedy prostřednictvím účasti ve veřejných nabídkách). Rozdíl mezi oceněním žalované a správným oceněním ve výši 1 582 152,42 Kč (u obou žalobců), je víc než výrazný a bránil tak uspokojení téměř celého nároku žalobců. Žalobcům nelze klást k tíži, že se nevědomy si správného nacenění jejich nároků a vycházeje z povinnosti žalované provést řádné ocenění, neúčastnili veřejných nabídek až do roku 2018. S ohledem na dlouhodobé stanovisko žalované, které je v příkrém rozporu s konstantní judikaturou dovolacího soudu, nemohla být účast žalobců ve veřejných nabídkách úspěšná.

25. S ohledem na výše uvedené tak soud dovodil, že restituční nárok žalobců na náhradní pozemky dosud nebyl zcela uspokojen, přestože byl řádně a včas uplatněn a že žalobci mají právo na přímé uspokojení restitučního nároku a na vydání náhradních pozemků mimo systém veřejných nabídek podle § 11 a zákona o půdě, neboť postup žalované v této restituční věci je nutno hodnotit jako liknavý a svévolný. Pro posouzení je podstatný celkový přístup státu k uspokojení restitučního nároku a na oprávněné osoby nelze přesouvat nesnáze při vyřizování restitučních nároků (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3389/2014). Žalovaná nesprávně ocenila nevydaný majetek a na tomto stanovisku setrvala i v celém průběhu tohoto řízení. Nesprávným oceněním restitučního nároku žalovaná bez ospravedlnitelného důvodu stěžovala uspokojení restitučního nároku žalobců a zákonem předpokládaným způsobem. V důsledku tohoto postupu se ocitla v mnohaletém prodlení. Soud proto v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu dovodil, že v důsledku liknavého a diskriminačního postupu žalované nebylo možné po žalobcích spravedlivě požadovat pouze účast ve veřejných nabídkách, protože tam nemohla zjevně vést (vzhledem k podstatné disproporci mezi oceněním provedeným žalovanou a skutečnou výši restitučního nároku žalobců) k uspokojení jejich restitučního nároku a bylo proto namístě vyhovět žalobě o vydání konkrétních vhodných náhradních pozemků (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015).

26. Pokud jde o žalobci vybrané náhradní pozemky, tyto splňují předpoklady pro vydání oprávněným osobám, když soud posuzoval každý pozemek jednotlivě, i v souvislosti s jeho umístěním v terénu, velikostí, způsobem možného využití, přístupu dalších vlastníků a podobně.

27. Pokud jde o ocenění vydávaných pozemků, pak účastníci učinili nespornou cenu pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí] – [část obce], který shodně ocenili částkou 236 591,55 Kč. Co se týče ocenění pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], pak pro spornost této otázky mezi účastníky byly ve věci vypracovány 2 znalecké posudky, přičemž soudní znalec Ing. [jméno] [příjmení] tento pozemek ocenil částkou 1 886 053,20 Kč, k čemuž uvedl, že cena tohoto pozemku je zvyšována jeho zařazením do územní rezervy. Naproti tomu znalkyně prof. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], Ph.D. v revizním znaleckém posudku tento pozemek ocenila částkou 1 285 508 Kč s tím, že zařazení tohoto pozemku do plochy územních rezerv automaticky neznamená, že se jedná o pozemek stavební, neboť plochy územních rezerv jsou teprve prověřovány, zda jsou vhodné pro„ rezervovaná“ využití, tyto územní rezervy se nacházejí mimo současné zastavěné území i mimo navrhované zastavitelné plochy a nemůže na nich být bez řádného zákonného projednání a schválení změny územního plánu obce uskutečněna zástavba. Daný pozemek pak ocenila podle aktuálního územního plánu, dle kterého je pozemek uveden v plochách zemědělských a s přihlédnutím k druhu pozemku„ orná půda“ je třeba použít pro ocenění § 14 odst. 3, tedy tento pozemek ocenit jako pozemek nestavební. Při rozdílnosti těchto znaleckých závěrů se soud přiklonil, pokud jde tedy o ocenění pozemku parcelní [číslo] v [katastrální uzemí], ke znaleckému posudku a ceně stanovené prof. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], Ph.D., kdy soud se je jednoznačně ztotožňuje s argumentací této znalkyně, k čemuž dodává, že i podle § 154 odst. 1 občanského soudního řádu (dále také jen o.s.ř.) je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Je-li tedy pozemek [parcelní číslo] v současné době zemědělskou plochou takto zemědělsky využívanou, pak je nutno ji takto ocenit. Zařazení do územní rezervy totiž způsob jeho současného využití nijak nemění, ani nepredikuje, že v budoucnu se skutečně bude jednat o pozemek stavební, zastavěný nebo určený k zastavění, když se jedná pouze o sice možný, avšak nikoliv jistý způsob využití pozemku, jak plyne z definice pozemků zařazených do územní rezervy. Soud se tedy nemůže dopustit nejzákladnější logické chyby, a to že by z možného usuzoval na jisté. Soud se také na tomto místě plně ztotožňuje se stanoviskem České společnosti pro stavební právo ze dne 10. 11. 2016, která došla k závěru, že plochy územních rezerv jsou tedy teprve prověřovány, zda jsou vhodné pro rezervované využití a pozemky v plochách územních rezerv nejsou podle platného územního plánu určeny k zastavění. Rezerva představuje určitý výhled možného budoucího využití, přičemž se teprve ověřuje a není tak na jisto postavené, zda v budoucnu k užití uvedenému v rezervě dojde či nikoliv. Teprve na základě dalšího kroku, kterým by bylo předschválení územně plánovací dokumentace, by bylo možné pozemek použít jako plochu komerčního zařízení a tudíž jej ocenit jako pozemek zastavěný. Možné budoucí využití takto zařazeného pozemku jako stavebního proto soud hodnotí pouze jako hypotetické, nicméně pro rozhodnutí ve věci je podstatný stav aktuální, skutečný. Protože jiný rozdíl mezi způsobem ocenění daného pozemku oběma znalci soud neshledal, respektive rozdíl v ocenění je způsobem právě toliko tímto rozdílným náhledem na budoucí využití pozemku a protože se jedná o posouzení už otázky právní a nikoli odborné, nebylo nutno ani bližšího vyjádření, respektive k tomu nebyla slyšena znalkyně prof. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], Ph.D. v rámci svého znaleckého výslechu, neboť základní způsob svého ocenění v písemném vyhotovení znaleckého posudku dostatečně popsala a jakákoliv další otázka by pro soud, který musí přijmout svůj vlastní právní závěr, neměla již žádnou další informační hodnotu.

28. S ohledem na výše uvedené tedy cena náhradních vydávaných pozemků činí celkem částku 1 520 099,50 Kč (236 591,50 Kč + 1 285 508 Kč), aktuální zbývající výše restitučního nároku s přihlédnutím na výsledky řízení u jiných soudů, v nichž se domáhali vydání náhradních pozemků, dle nesporných tvrzení účastníků (tedy vyčíslená podle oponentského znaleckého posudku, který nechala vypracovat žalovaná) činí celkem 1 664 387,78 Kč, z toho na žalobce a) připadá 1 053 559,63 Kč a nárok žalobce b) činí 610 818,05 Kč. Pakliže žalobce a) se domáhá přikázání pozemků do svého podílového spoluvlastnictví ve výši ideálního podílu 3/5, pak z hodnoty náhradních pozemků na něj připadne částka, respektive jeho restituční nárok bude dále uspokojen do výše 912 060 Kč, na žalobce b) připadne částka, respektive jeho restituční nárok je uspokojen co do částky 608 040 Kč, tedy u obou žalobců v částkách nižších, než kolik činí jejich aktuální minimální (nesporný, jednoznačně prokázaný) restituční nárok, jak je v této minimální výši prokazován důkazy předloženými jak žalobci, ale tak i žalovanou. Je tedy splněna i podmínka, že hodnota vydaných pozemků, při zohlednění hodnoty pozemků vydaných stejným žalobcům v dalších řízeních vedených u jiných soudů v České republice, nepřekračuje výši neuspokojených nároků žalobců.

29. Co se pak týče dalších podmínek převoditelnosti náhradních pozemků, pak soud neshledal ani žádnou další překážku, která by jejich vydání bránila. Co se týče pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] – [část obce], pak ze strany žalované k jeho převoditelnosti bylo namítáno, že se jedná o plochy veřejné zeleně, poukazujíc přitom na nález Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14, ve kterém bylo mimo jiné konstatováno, že nejsou převoditelné pozemky – travnaté plochy částečně porostlé veřejnou zelení (park a sportovní hřiště), které jsou využívány výlučně pro veřejné účely a jejich individuální využití ze strany oprávněných osob je nereálné, protože nemůže-li restituent z objektivního důvodu užívat nemovitost, jež má být po kladném výroku o jeho vlastnictví předmětem vydání podle zákona 229/1591 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, nastává právní stav neslučitelný s účelem restituce deklarovaný v preambuli a ustanovení § 1 zákona o půdě, kdy vznik holého vlastnictví nebyl účelem restitučního procesu. Soud však na tomto místě konstatuje, že takovou překážku zde na rozdíl od žalované neshledává, neboť hned další argument žalované tento vyvrací, když současně tvrdí, že se jedná o pozemky zemědělské využívané [anonymizována dvě slova] [obec] k výuce. Nejedná se tedy o plochy veřejné zeleně, ale o pozemky využívané zemědělsky (stěží tedy využitelné k rekreačním a sportovním aktivitám obyvatelstva), nadto z údajů zapsaných v katastrálním operátu je zřejmé, že se jedná již o plochy v extravilánu města. Dále z těchto údajů zapsaných v katastrálním operátu plyne, že dále zmiňovaná cyklostezka vede po sousedním pozemku a tedy do něj nezasahuje, ochranné pásmo silnice vedoucí po pozemku sousedícímu naproti rovněž nemůže být překážkou pro vydání pozemku a je pouze omezením pro vlastníka. Ani nájemní vztah, respektive propachtování tohoto pozemku [anonymizována dvě slova] [obec] není překážkou jeho vydání, neboť tento nájemní vztah přechází na nového vlastníka a tedy pro [anonymizována dvě slova] [obec] se vydáním tohoto pozemku nic nemění. Nadto je nutno podotknout, že z předložených nájemních smluv také plyne, že [anonymizována dvě slova] [obec] má pronajato a obhospodařuje mnohem více pozemků a tedy vydáním této části nemůže dojít k zásadnímu či snad dokonce fatalnímu omezení činnosti tohoto školského zařízení. Ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] pak jedinou námitkou ze strany žalované týkající se jeho převoditelnosti na žalobce bylo již zmiňované jeho zařazení do územních rezerv s argumentací, že žalobci by tento pozemek nemohli zemědělsky obhospodařovat. Z obou znaleckých posudků se však podává, že v současné době se právě jedná o pozemky zemědělsky využívané, tedy pozemky zemědělsky obhospodařované, čímž tento jediný argument proti vydatelnosti tohoto pozemku žalobcům je spolehlivě vyvrácen. Proto k vhodnosti vybraných náhradních pozemků k převodu oprávněné osobě za pozemky, jež nebylo možno vydat, soud uzavírá, že všechny požadované pozemky jsou vhodné k převodu jako pozemky náhradní, neboť nejde o pozemky zatížené právy třetích osob, převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 zákona č. 503/2012 Sb., lze je zemědělsky obhospodařovat ani nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, nejde o pozemky zastavěné či tvořící součást areálu. S ohledem na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. Pl ÚS – st. 54/21 vyjádřeném v nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 1778/21, pak není potřeba ani souhlasu stavebního úřadu s dělení pozemku (i když v tomto řízení byl tento souhlas stavebního úřadu s dělením pozemků účastníky dokonce také předložen), nárokuje-li oprávněná osoba vydání pouze části pozemku.

30. Soud proto podané žalobě zcela vyhověl, přičemž o nákladech účastníků rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. a žalobcům, ač tito vzali podanou žalobu částečně zpět, avšak z toho důvodu, že v průběhu času se v jiných domohli vůči žalované vydání jiných náhradních pozemků, a tedy ve vztahu k pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] vzali podanou žalobu zpět, neboť jejich restituční nárok vydáním tohoto pozemku by byl již překročen, soud nehodnotí jako jejich neúspěch, respektive přičitatelné zavinění, kdy co do základu byli žalobci se svou žalobou úspěšní, kdy i k modifikaci požadovaných pozemků, respektive spoluvlastnických podílů došlo pod vlivem výsledků dalších soudních řízení, v nichž žalobci zaznamenali úspěch. Náklady řízení jsou tak tvořeny náklady právního zastoupení dvou žalobců za celkem 12 úkonů právní služby (převzetí věci, podání žaloby, vyjádření žalobců k vyjádření žalované ze dne 9. 5. 2019, účast u soudního jednání konaného dne 29. 4. 2020, vyjádření žalobců ze dne 29. 5. 2020 a ze dne 10. 9. 2020, účast na jednání konaného dne 16. 9. 2020, písemné vyjádření ze dne 1. 11. 2021, účast u soudního jednání konaného dne 16. 12. 2020, dne 26. 9. 2021 a dne 26. 1. 2022 přesahujícího 2 hodiny) po 23 072 Kč, tj. odměnou stanovenou dle ustanovení § 7 bod 6, ustanovení § 11 odst. 1 a ustanovení § 12 odst. 4 a ustanovení § 12 odst. 4 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, tzv. advokátní tarif, stanovenou z tarifní hodnoty 1 520 100 Kč představující hodnotu pouze vydaných pozemků, dále náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve výši 3 600 Kč za uvedených 12 úkonů právní služby a dále z vyúčtované výše náhrady cestovních výdajů celkem v částce 21 782 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 152 a následující zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, za cesty [značka automobilu] [anonymizováno] k ústnímu jednání dne 16. 9. 2020, dne 16. 12. 2020, dne 29. 4. 2020 a dne 22. 9. 2021 z [obec] do [obec] a zpět při celkové ujeté vzdálenosti 700 km při každé cestě, kombinované spotřebě použitého vozidla 5,1 litrů /100 km automobilového benzínu Natural 95, ceně pohonných hmot dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí číslo 358/2019 Sb. 32 Kč/litr a náhrady za použití vozidla 4 20 Kč za 1 km jízdy (stanovená výše cestovních náhrad pro rok 2020), ceně pohonných hmot dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí číslo 589/ 2020 Sb. 27,80 Kč/litr a náhrady za použití vozidla 4,40 Kč za 1 km jízdy (stanovená výše cestovních náhrad pro rok 2021) a za cestu [značka automobilu] k ústnímu jednání konanému dne 26. 1. 2022 z [obec] do [obec] a zpět při celkové ujeté vzdálenosti 746 km, kombinované spotřebě použitého vozidla 6,7 l /100 km automobilového benzínu Natural 95, ceně pohonných hmot dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí 511/2021 Sb. 37,10 Kč a náhrady za použití vozidla 4 70 Kč za 1 km jízdy (stanovená výše cestovních náhrad pro rok 2022) a částky 58 897,44 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny a paušálních náhrad, kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když právní zástupce žalobců osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení na straně žalobců činí jim přiznanou částku 361 143,44 Kč.

31. O nákladech státu soud rozhodl podle ustanovení § 148 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž podle výsledku řízení byla k jejich uhrazení zavázána žalovaná. Náklady vzniklé státu jsou tvořeny znalečným přiznaným Ing. [jméno] [příjmení] za účast a znalecký přednes u jednání konaného dne 16. prosince 2020 v částce 700 Kč a znalečným přiznaným Ing. [jméno] [příjmení] za účast a znalecký přednes u jednání konaného dne 16. září 2021 částce 4 092 Kč.

32. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení