57 Co 95/2022-363

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců JUDr. Ilony Lövyové a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobců: a) [titul] [jméno] [jméno], narozený dne [datum] bytem [adresa] b) [titul] [příjmení] [jméno], narozený dne [datum] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 1. 2022, č. j. 16 C 208/2018-238, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 3. 2022, č. j. 16 C 208/2018-264, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. potvrzuje.

II. Ve výroku IV. a V. se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 177.252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku [titul] [jméno] [příjmení], advokátu se sídlem [adresa]. Žalobci jsou povinni zaplatit státu na účet Okresního soudu v Opavě na náhradě nákladů řízení 1.342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Opavě na náhradě nákladů řízení 3.450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení 64.828 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku [titul] [jméno] [příjmení], advokátu se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud řízení o žalobě, kterou se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle žalované k uspokojení nároku žalobců za pozemky v restituci nevydané k bezúplatnému převodu pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], odděleného od pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], do jejich podílového spoluvlastnictví, každému z jedné poloviny spoluvlastnického podílu, zastavil (výrok I.). Dále připustil změnu žaloby učiněnou podáním žalobců ze dne [datum], kterou se domáhají nahrazení projevu vůle žalované k uspokojení nároku žalobců za pozemky v restituci nevydané do jejich podílového spoluvlastnictví, původně rovnodílného tak, že žalobce a) nabude ohledně těchto pozemků spoluvlastnický podíl ve výši [číslo] a žalobce b) vlastnický podíl ve výši [číslo] (výrok II.). Nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobci tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“) ve znění specifikovaném ve výroku III. Uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení k rukám jejich zástupce 361.143,44 Kč a České republice – [název soudu] na náhradě nákladů státu 4.792 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky IV. a V.).

2. Rozsudek napadla žalovaná odvoláním směřujícím do výroku III., IV. a V. a domáhala se jeho změny tak, že žaloba bude zcela zamítnuta, případně se domáhala jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu v tomto rozsahu. Okresní soud se ztotožnil s argumentací žalobců, aniž by se vypořádal s tvrzeními žalované a předloženými důkazy, čímž zatížil řízení procesní vadou, zejména se nevypořádal s námitkami týkajícími se nesprávného postupu [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul] (dále jen„ znalkyně“), při vypracování znaleckého posudku, který předložili žalobci (dále jen„ znalecký posudek“), a jednotlivých vad znaleckého posudku. Žalovaná namítala, že restituční nárok žalobců za odňaté pozemky, oceněné již na přelomu tisíciletí, reflektuje skutečný stav a výši restitučního nároku žalobců a podmínky, za nichž byly dotčené původní pozemky rodině žalobců odňaty. Žalobci nabyli dojmu, že ocenění nevydaných odňatých pozemků je nesprávné, až poté, co byly jejich restituční nároky z větší části vyčerpány, když již v minulosti žádali žalovanou o finanční náhrady za nevydané odňaté pozemky, které jim byly poskytnuty, nebo se v minulosti účastnili veřejných nabídek. Výše zbylých restitučních nároků žalobců byla řádně stanovena neměnně téměř osm let. Je zásahem do právní jistoty všech zbývajících restituentů, jejichž případy dosud nebyly dokončeny, aby se téměř úplně uspokojení restituenti náhodně zaktivizovali na základě účelového výkladu dílčích judikatorních závěrů přijatých soudy v nepřiléhajících věcech. Žalovaná toto jednání považuje za rozporné s dobrými mravy. Není možné požadovat nekonečné přeceňování výše restitučního nároku bez ohledu na to, v jakém rozsahu již byli žalobci uspokojeni a jaké pozemky, v jakém stavu a za jaké situace byly žalobcům odňaty. Zvláště ve chvíli, kdy proces stanovení a ocenění restitučního nároku proběhl zcela řádně a v souladu s účelem, smyslem i podmínkami restitučního zákonodárství (v rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. června 2021, č. j. 10 Co 150/2020-267, ve kterém vystupují rodinní příslušníci žalobců, byla žaloba zamítnuta právě s odůvodněním, že není možné požadovat nekonečné přeceňování výše restitučního nároku. Rozhodnutí [úřad] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo žalobcům doručeno dne [datum]. Nesprávný postup znalkyně spočívá v tom, že neaplikovala žádné srážky dle přílohy [číslo] vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků (dále jen„ oceňovací vyhláška“), i když použití srážek má svůj naprosto logický smysl. Kritéria, dle kterých dochází k ocenění dle oceňovací vyhlášky, jsou poměrně nepružná a obtížně reflektují„ tržní“ hodnotu pozemků danou jejich umístěním, okolím, zasíťovaností atd. K vyrovnání těchto diskrepancí slouží právě aplikace srážek dle přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky. Nesprávný postup znalkyně spočíval rovněž v tom, že při posuzování srážek dle přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky, konkrétně při posuzování srážky za stavební (ne) srostlost, aplikovala vyhlášku Ministerstva financí č. 178/1994 Sb., o oceňování staveb, pozemků a trvalých porostů, která nabyla účinnosti až dne [datum], a která tedy v době odnětí pozemků nebyla účinná, či dokonce platná, čímž bylo postupováno v rozporu se zásadou zákazu retroaktivity. Žalovaná si nechala zpracovat oponentní znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba], (dále jen„ oponentní znalec“ nebo„ oponentní znalecký posudek“), přičemž oponentní znalec také zpochybňoval správnost znaleckého posudku, když postupuje neúplně dle oceňovací vyhlášky, nekorektní, když přiřazuje průměrné ceny namísto přesně definovaných, a také nespolehlivý, pokud vychází z upravených mapových podkladů. Okresní soud se však vůbec nezabýval rozdíly mezi znaleckým posudkem a oponentním znaleckým posudkem, zejména aplikací srážek dle přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky. Dále se okresní soud dopustil nesprávného právního posouzení neúplně zjištěného skutkového stavu věci. Žalovaná zejména nesouhlasí s právním hodnocením posouzení aktivního jednání na straně žalobců. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je uspokojení restitučního nároku převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky namístě pouze tehdy, když se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv. Žalobce a), resp. jeho právní předchůdce, se od roku 2005 (kdy byl jeho restituční nárok částečně uspokojen) do roku 2018 žádným, natož dostatečným způsobem nezajímal o svůj restituční nárok, po dobu 13 let vůči svému restitučnímu nároku ničeho nenamítal, nijak se neohradil vůči jeho ocenění. Stejná situace je i u žalobce b), který se od roku 2005 (kdy byl jeho restituční nárok částečně uspokojen) do roku 2018 žádným, natož dostatečným způsobem nezajímal o svůj restituční nárok, po dobu 13 let vůči svému restitučnímu nároku ničeho nenamítal, nijak se neohradil vůči jeho ocenění. Až v roce 2018 se žalobci obrátili na žalovanou s tím, že jejich původně oceněné restituční nároky, se kterými souhlasili a za které přijali finanční náhrady, byly údajně oceněny nesprávně a své tvrzení opřeli o znalecký posudek. Z uvedeného vyplývá, že žalobci byli ohledně svého restitučního nároku (a zejména jeho výše) po dobu minimálně 13 let zcela pasivní (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2014, sp. zn. 28 Cdo 2143/2014, nebo rozsudek ze dne 16. května 2019, sp. zn. 28 Cdo 337/2019, nebo rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. října 2019, sp. zn. 26 Co 166/2019). Okresní soud se však otázkou aktivity žalobců nezabýval důkladně a automaticky vzal za své tvrzení žalobců, že v nadepsané věci to byla právě žalovaná, která se dopustila liknavosti a neumožnila žalobcům uspokojení svého restitučního nároku, a není tedy důležité posuzovat aktivitu na straně žalobců. Okresní soud nijak nereagoval na námitky žalované, že jsou to právě žalobci, kteří jednali vůči svému restitučnímu nároku liknavě, a nesvědčí jim tak právo na domáhání se převodu náhradních pozemků žalobou o nahrazení projevu vůle. Okresní soud se také dostatečně nevypořádal s tím, zdali jsou požadované náhradní pozemky skutečně vhodné k převodu. Pozemky, které mají být restituentům vydávány jako pozemky náhradní za odňaté zemědělské pozemky, které jim již nelze vydat, mají tedy být rovněž pozemky zemědělskými a zemědělsky využitelnými (viz rozsudek NS ČR ze dne 6. prosince 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Pokud žalovaná uvedené pozemky nepovažuje za vhodné k převodu, nezařadila je ani do veřejné nabídky podle zákona o půdě, soud nemůže bez dalšího okolnosti vedoucí žalované k takovému závěru přehlížet. Ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] žalovaná uváděla, že tento pozemek je na žalobce nepřevoditelný, neboť dle platného územního plánu obce Závada je zařazen mezi plochy územních rezerv, konkrétně jako plocha určená pro výrobu a skladování. V případě využití pozemku v souladu s účelem určeným v platném územním plánu by žalobce nemohl pozemek zemědělsky obhospodařovat, i kdyby snad v současné chvíli byl zemědělsky využíván, tento pozemek nemá být dlouhodobě zemědělsky obhospodařovaný (viz již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Okresní soud však hledisko budoucího možného využití pozemku vůbec nezohlednil a pozemek žalobcům vydal v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] – [část obce] žalovaná uváděla, že na tomto pozemku vázne překážka převoditelnosti z důvodu funkčního spojení tohoto pozemku se zbytkem areálu [název] [anonymizováno] [obec], který má tento pozemek v nájmu a pachtu a již téměř 20 let jej, spolu se zbytkem areálu školy, využívá a obhospodařuje, využívá k výuce a provozování školského zařízení pro více než 600 žáků a studentů. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že tento pozemek tvoří s dalšími pozemky, které jsou v nájmu [název] [anonymizováno] [obec], jeden velký funkční celek, který slouží zejména k praktické výuce žáků. Bez zemědělské půdy by tato výuka nebyla možná a [název] [anonymizováno] [obec] by převodem těchto pozemků mimo vlastnictví žalovaného dokonce hrozila ztráta dotačních programů. Žalovaná si je sice vědoma účelu restitučních předpisů, nicméně při posuzování vydání pozemků je obecně nutné zkoumat, zda se vydáním pozemků nezasáhne také do práv třetích osob, které požadované pozemky desítky let udržují a obhospodařují. Nejvyšší soud se k otázce funkčního vymezení určitého areálu vyjádřil např. v rozhodnutí ze dne 24. října 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006. Žalovaná dále namítala, že dle územního plánu zasahuje na pozemek ochranné pásmo silnice a také cyklostezka, což by v případě převodu pozemků na žalobce vedlo k omezení jejich vlastnického práva, žalobci by v případě převodu tohoto pozemku byli omezeni v jeho užívání, vzniklo by jim pouze tzv. holé vlastnictví, které není a nikdy nebylo účelem restitučního procesu (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. července 2017, sp. zn. III. ÚS 1961/15). Vzhledem k rozsáhlým pochybením okresního soudu při dokazování, hodnocení důkazů i aplikaci relevantních právních norem na (neúplně a nesprávně) zjištěný skutkový stav dospěl okresní soud k rozhodnutí, kterým nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení. Žalovaná považuje podanou žalobu za zcela nedůvodnou, a proto jí nelze přičítat k tíži, že úspěšně brojila proti převádění náhradních pozemků k převodu nevhodných. Nadto, žalobci se v řízení domáhali převodu 3 pozemků, ze kterých jim byly vydány pouze 2 pozemky. Žalobci vzali žalobu v rozsahu 1 pozemku zpět, a to z důvodu existence překážky převoditelnosti. Ke zpětvzetí žaloby ze strany žalobců došlo z důvodu existence překážky převoditelnosti, a tento pozemek by nebylo možné žalobcům vydat, což nelze žalované přičítat k tíži. Okresní soud rovněž nesprávně určil tarifní hodnotu sporu na částku 1.520.100 Kč (hodnota vydaných náhradních pozemků). Co se týče výše tarifní hodnoty, je nutné odlišit žalobu vydání věci, jež je předmětem restituce a žalobu na nahrazení projevu vůle. V druhém případě (což je i předmětné řízení) se jedná o žalobu na neocenitelné plnění a je nutné stanovit výši tarifní hodnoty dle § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, což plyne i z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

3. Podané odvolání žalovaná doplnila podáním ze dne 15. 8. 2022, v němž uvedla, že v případě žalobce a) výše původního restitučního nároku dosahovala částky 120.055,71 Kč, po odečtení uspokojení formou finančních náhrad restituční nárok žalobce a) představoval částku 66.266 Kč. Dle znaleckého posudku předloženého žalobci byl restituční nárok oceněn na částku 1.702.207,41 Kč, po odečtení uspokojení formou finančních náhrad tak představoval částku 1.648.418 Kč. Žalovaná se znaleckým posudkem nesouhlasí a nadále je přesvědčena o tom, že restituční nárok žalobce a) byl žalovanou vyčíslen správně. Dle oponentního znaleckého posudku předloženého žalovanou, byl původní restituční nárok žalobce a) oceněn na částku 1.503.142,50 Kč, po odečtení uspokojení formou finančních náhrad tak restituční nárok představoval částku 1.449.353,09 Kč. Řízení v této věci je jedním z několika řízení, která proti žalované vedou žalobci a další členové rodiny [příjmení]. V některých z těchto řízení již byla vydána pravomocná rozhodnutí a žalobci a) byly vydány náhradní pozemky, čímž byl dále uspokojen jeho restituční nárok. Konkrétně se jedná o řízení vedená a pravomocně skončená: a) u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 7 C 230/2018, resp. u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Co 231/2020, ve kterém byly na žalobce a) převedeny pozemky ve výši spoluvlastnického podílu id. [číslo] v hodnotě 102.969,08 Kč; b) u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 8 C 163/2018, resp. u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 69 Co 378/2020, kterými byl převedením náhradních pozemků restituční nárok žalobce a) uspokojen do výše 240.544,35 Kč. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že dle původního ocenění žalované je zbývající restituční nárok žalobce a) přečerpán; dle znaleckého posudku je zbylý restituční nárok žalobce a) ve výši 1.304.904,57 Kč; dle oponentního znaleckého posudku je zbylý restituční nárok žalobce a) ve výši 1.105.839,66 Kč. Restituční nárok žalobce a) byl dále nepravomocně uspokojen v řízení u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 16 C 208/2018, ve kterém byly na žalobce a) převedeny pozemky v hodnotě 912.060 Kč. Pokud jde o žalobce b) výše původního restitučního nároku dosahovala částky 120.055,71 Kč, po odečtení uspokojení formou finančních náhrad tak restituční nárok žalobce b) představuje částku 7.821,30 Kč. Dle znaleckého posudku předloženého žalobci byl oceněn na částku 1.702.207,41 Kč. Po odečtení uspokojení formou finančních náhrad tak restituční nárok žalobce b) představoval částku ve výši 1.589.973 Kč. Žalovaná se znaleckým posudkem nesouhlasí a nadále je přesvědčena, že restituční nárok žalobce b) byl žalovanou vyčíslen správně. Dle oponentního znaleckého posudku předloženého žalovanou, byl původní restituční nárok žalobce b) oceněn na částku 1.503.142,50 Kč, po odečtení uspokojení formou finančních náhrad představoval částku 1.390.908,09 Kč. Restituční nárok žalobce b) byl uspokojen v řízení: a) u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 7 C 230/2018, resp. u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Co 231/2020, ve kterém byly na žalobce b) převedeny pozemky ve výši spoluvlastnického podílu id. [číslo] v hodnotě 102.969,08 Kč; b) u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 18 C 107/2018, resp. u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 Co 100/2021, kterými byl převedením náhradních pozemků uspokojen jeho restituční nárok do výše 618.632,50 Kč (jedná se o výši pravomocného uspokojení po zásahu Nejvyšším soudem, který rozhodnutí obecných soudů v rozsahu několika pozemků zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení; Okresní soud v Hradci Králové již o žalobě v rozsahu, v jakém Nejvyšší soud rozhodnutí obecných soudů zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení, znovu nepravomocně rozhodl o vydání některých pozemků, konečná výše uspokojení žalobce b) v tomto řízení proto může být vyšší). S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že dle původního ocenění žalované je zbývající restituční nárok žalobce b) přečerpán; dle znaleckého posudku je zbylý restituční nárok žalobce b) ve výši 868.371,42 Kč; dle oponentního znaleckého posudku je zbylý restituční nárok žalobce b) ve výši 669.306,51 Kč. Restituční nárok žalobce b) byl nadto dále nepravomocně uspokojen v řízení vedeném a) u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 16 C 215/2018, ve kterém byly na žalobce b) nepravomocně převedeny náhradní pozemky v hodnotě 279.866,95 Kč; b) u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 18 C 107/2018 (jedná se o řízení vedené po zrušení a vrácení věci v rozsahu několika pozemků Nejvyšším soudem), ve kterém byly na žalobce b) nepravomocně převedeny náhradní pozemky v hodnotě 3.992,50 Kč; c) v nadepsaném řízení u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 16 C 208/2018, ve kterém byly na žalobce b) převedeny pozemky v hodnotě 608.040 Kč; tedy byl dále nepravomocně uspokojen v celkové výši 891.899,45 Kč.

4. Žalobci navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Soud má pouze povinnost zkoumat důkazy a tvrzení v jejich souvislostech a ve světle zásady volného hodnocení důkazů, je oprávněn nepřihlížet k tvrzením a nezkoumat ty důkazy, které nejsou relevantní pro jeho rozhodnutí a které nemají ve svém důsledku vliv na jeho rozhodování (rozsudek Nejvyšší soud ČR ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4065/2010). Pokud jde o námitky žalované vůči znaleckému posudku znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul], („ znalecký posudek“), a to zejména s ohledem na zpracování znaleckého posudku žalovanou („ oponentní znalecký posudek“), pak oponentní znalecký posudek se se znaleckým posudkem shoduje na hodnotě restitučního nároku žalobců z cca 85 % Okresní soud správně zohlednil, že řešení přesné výše zbylého restitučního nároku žalobců je irelevantní za situace, kdy nesporná výše restitučního nároku činí 1.664.387,78 Kč, z toho pro žalobce a) činí zbývající nárok 1.053.559,73 Kč, u žalobce b) činí zbývající nárok 610.818,05 Kč. Taková výše restitučního nároku bez dalšího postačuje k převodu žalobci v tomto řízení požadovaných pozemků, jejichž hodnota činí 1.520.100 Kč, když okresní soud správně zjistil, že restituční nárok žalobce a) bude uspokojen do výše 912.060 Kč, restituční nárok žalobce b) bude uspokojen do výše 608.040 Kč. Výslech znalců ve chvíli, kdy závěry obou posudků jsou de facto totožné, a zejména postačují k převodu náhradních pozemků požadovaných žalobci v tomto řízení, považují žalobci za nadbytečný. Okresní soud správně uzavřel, že u obou žalobců bude restituční nárok uspokojen v částkách nižších, než kolik činí jejich aktuální minimální (nesporný, jednoznačně prokázaný) restituční nárok, jak byl v této minimální výši prokazován důkazy předloženými jak žalobci, ale také i žalovanou (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3562/2020, sp. zn. 28 Cdo 2288/2018 nebo sp. zn. 28 Cdo 4608/2018). Námitka žalované, že se okresní soud nevypořádal s námitkami nesprávnosti znaleckého posudku tak zjevně není opodstatněná, a to i s ohledem na závěry usnesení NS ČR ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2731/2021, týkajícího se rodiny žalobců k otázce nutnosti provedení výslechu znalců. Ve vztahu k námitkám žalované proti znaleckému posudku, zejména k aplikaci srážek dle přílohy [číslo] vyhlášky a závěrům vysloveným v rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 2021, č. j. 10 Co 150/2020-267, mají žalobci za to, že tento rozsudek neodpovídá dosavadní judikatuře Nejvyššího soudu a zároveň ani nerespektuje ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Nadto se žalobci neztotožňují s názorem vyjádřeným v rozsudku KS v Ústí nad Labem o promlčení jejich nároku. Promlčení práva na vydání náhradního pozemku (tj. restitučního nároku) je výslovně upraveno v ustanovení § 13 odst. 6 až 8 zákona o půdě tak, že nárok na vydání náhradních pozemků oprávněných osob a jejich dědiců se nepromlčuje. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3381/2009. Žalobci zároveň poukazují na ustanovení § 100 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Je přitom zřejmé, že vlastnickým právem je mj. také restituční nárok, který představuje právo na vydání náhradního pozemku, a tudíž de facto vlastnické právo. Ke stejnému závěru dospěl i Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 35/17. Je to právě žalovaná, která nesprávným oceněním restitučního nároku způsobila, že tento nárok nemohl být ve skutečné výši do dnešního dne uspokojen. Nárok na řádné ocenění restitučního nároku není a nemůže být promlčen, neboť se nejedná o samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení (viz usnesení NS ČR ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4173/2017, usnesení ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 595/2019, rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 1674/2016). Okresní soud se správně právně vypořádal s otázkou svévole a liknavosti žalované vůči žalobcům a jejich nedostatečnou aktivitou, a to v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, sp. zn. 28 Cdo 5487/2017, 28 Cdo 1964/2017, 28 Cdo 3576/2016 či 28 Cdo 4078/2015). Z jednání žalované je zřejmé, že nesnáze při vyřizování restitučních nároků na žalobce přenášela, a to dlouhodobě. Žalovaná i přes aktivitu žalobců stále odmítá správnou výši jejich restitučního nároku zaevidovat, a nadále zneplatňuje přihlášky žalobců do veřejných nabídek pro údajně nedostatečnou výši jejich restitučního nároku. Okresní soud se rovněž zabýval námitkou žalované o údajné nepřevoditelnosti pozemků, podrobně uvedl skutečnosti, pro které považoval pozemky za převoditelné, neboť u nich neshledal žádnou překážku dle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů („ ZoSPÚ“). Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, neztotožňují se s námitkou žalované, že došlo k pochybení v určení tarifní hodnoty na sporu, kterou okresní soud stanovil na částku 1.520.100 Kč (hodnota vydaných náhradních pozemků). V souvislosti s částečným zpětvzetím žaloby týkajícím pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] poukazují žalobci na skutečnost, že restituční řízení, resp. řízení o žalobách o nahrazení projevu vůle převodem náhradních pozemků na základě zákona o půdě jsou značně specifická a oprávněné osoby nejsou zpravidla při podání žaloby schopné zjistit všechny možné překážky či nevhodnost vydání vybraných náhradních pozemků. Nelze tak oprávněným osobám dávat k tíži částečné zpětvzetí, popřípadě ani zamítnutí žalob.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal napadený rozsudek v napadené části, tj. výroku III. a souvisejících výrocích o nákladech řízení dle ustanovení § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, se závěrem, že odvolání ve věci samé není důvodné, odvolání do výroku o nákladech řízení je důvodné.

6. Okresní soud z provedených důkazů učinil správná a zcela postačující skutková zjištění, tato odpovídají obsahu důkazů, pročež odvolací soud na tato zjištění odkazuje a vychází z nich při svém právním posouzení.

7. V odvolacím řízení účastníci učinili nesporným, že v případě žalobce a) na základě již pravomocných rozhodnutí soudů byl uspokojen jeho nárok v celkové výši 397.303,56 Kč, což představuje součet částek 53.789,41 Kč, 102.969,08 Kč a 240.544,35 Kč (která byla přiznána na základě rozsudku OS v Přerově sp. zn. 8 C 163/2018, když v tomto rozsahu nabyl rozsudek právní moci). V případě žalobce b) na základě již pravomocných rozhodnutí soudů byl jeho nárok uspokojen v celkové výši 833.835,99 Kč, což představuje součet částek 112.234,41 Kč, 102.969,08 Kč na základě rozsudku OS v Kutné Hoře sp. zn. 7 C 230/2018 a částky 618.632,50 Kč na základě částečně pravomocného rozsudku OS v Hradci Králové sp. zn. 18 C 107/2018. Dále bylo nesporným, že nárok žalobce b) byl zatím nepravomocně uspokojen v řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 16 C 215/2018 v částce 279.866,95 Kč a dále ve zbývajícím rozsahu v řízení vedeném u OS v Hradci Králové pod sp. zn. 18 C 107/2018. Pročež je nadbytečné provádět, resp. doplňovat, dokazování dalšími rozsudky vydanými ve věci restitučního nároku žalobce.

8. Okresní soud vyšel ze správného zjištění, že žalobci jsou osobami oprávněnými dle zákona o půdě a mají právo na převod náhradních pozemků namísto pozemků, které jejich právní předchůdce (jejich otec [příjmení] [jméno]) převedl na stát, přičemž tento jejich nárok nebyl doposud zcela vypořádán (odvolací soud toliko dodává, že nebyl vypořádán ani ke dni vydání tohoto rozhodnutí); žalobci se opakovaně účastnili výběrových řízení, a to každý z nich se přihlásil celkem do čtyřech veřejných nabídek v průběhu let 2008 – 2019 (což nebylo sporným), avšak neúspěšně; žalobci opakovaně a dlouhodobě komunikovali s žalovanou ve věci uplatňování jejich restitučního nároku, sdělovali žalované argumenty zejména k ocenění odňatých a nevydaných pozemků.

9. Okresní soud na zjištěný skutkový stav správně aplikoval ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), a to §§ 4 odst. 1, 11a odst. 1, 14 odst. 1, a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, přičemž přiléhavě poukázal na § 611 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) nebo § 100 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“).

10. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že nárok na přecenění restitučního nároku není samostatným majetkovým právem, které by podléhalo promlčení, a to s odkazem na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu ČR (viz bod 23. odůvodnění napadeného rozsudku).

11. Okresní soud rovněž správně poukázal na konstantní judikaturu, ze které vyplývá, že osoba oprávněná dle zákona o půdě se může úspěšně domáhat ve vztahu ke konkrétním pozemkům nahrazení projevu vůle státu tyto pozemky převést, tedy uspokojit své restituční nároky i mimo veřejné nabídky pozemků podle § 11a zákona o půdě, přičemž uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (srov. § 11a zákona o půdě), je třeba mít za výjimečné, podmíněné zjištěními vedoucími k závěru, že postup Státního pozemkového úřadu (dříve Pozemkového fondu ČR) lze kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační; uspokojení nároku převodem pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého je namístě tehdy, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014). V rozsudku sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 mj. Nejvyšší soud reagoval i na změnu právní úpravy při převodu náhradních pozemků oprávněných osobám, k níž došlo s účinností od 14. 4. 2006, zákonem č. 131/2006 Sb., a uzavřel, že ani postup podle nového ustanovení § 11a zákona o půdě (jež zásadně předpokládá převod pozemků oprávněným osobám na základě veřejných nabídek Pozemkového fondu ČR, jehož nástupkyní je od 1. 1. 2013 žalovaná) nemusí být vždy zárukou řádného plnění povinností Pozemkového fondu k převodu náhradních pozemků.

12. Okresní soud vycházeje ze skutkových zjištěných (viz body 9.-10, 24.-25 odůvodnění napadeného rozsudku) zcela správně označil postup žalované za liknavý a svévolný, neboť žalovaná i přes aktivní přístup žalobců, kteří se v letech 2008 až 2019 domáhali opakovaně přecenění svých restitučních nároků, přihlásili se do veřejných nabídek žalované a s žalovanou, popř. s Krajským pozemkovým úřadem pro hl. m. [město] vedli minimálně od roku 2018 intenzivní komunikaci ohledně vypořádání svých restitučních nároků, ohledně jejich ocenění a účasti ve veřejných nabídkách, bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení zásadně předpokládaným způsobem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků, tím, že žalobci nebyli připuštěni do několika veřejných nabídek s tím, že„ oprávněná osoba nemá restituční nárok dosahující hodnoty požadovaného pozemku“. Okresní soud správně uzavřel, že rozdíl mezi oceněním žalované a řádným oceněním nároku žalobců je více než výrazný, přičemž nelze klást k tíži žalobců, že se v důsledku své nevědomosti ohledně správného ocenění jejich nároku, vycházeje z povinnosti žalované provést řádné ocenění, neúčastnili veřejných nabídek do konce roku 2018 Odvolací soud dodává, že tento postup žalované lze také označit za žalobce diskriminující. Odvolací námitku žalované ve vztahu k nedostatečné aktivitě žalobců neshledal odvolací soud důvodnou.

13. Okresní soud rovněž správně uzavřel s odkazem na znalecký posudek znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul], („ znalkyně“), že hodnota nevydaných pozemků činila podle stavu pozemků ke dni přechodu vlastnického práva na stát částku 24.173.898 Kč, na každého z žalobců s ohledem na výši jeho podílu připadá částka 1.702.208,42 Kč, přičemž znalkyně ve svém znaleckém posudku ocenila hodnotu nevydaných pozemků v souladu s tím, zda se v rozhodné době ne/jednalo o pozemky určené k zastavění.

14. Odvolací soud neshledal důvodnou odvolací námitku žalované, že rozsudek trpí vadami podle § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť okresní soud se nevypořádal s námitkami žalované ve vztahu ke znaleckému posudku znalkyně. Námitkami žalované ve vztahu k tomuto znaleckému posudku se již opakovaně zabýval Nejvyšší soud (srovnej usnesení sp. zn. 28 Cdo 1969/2020) a její námitky nebyly shledány důvodnými. Zejména nelze přehlédnout závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2020, č. j. 28 Cdo 3562/2020-831, tj.„ jestliže cena oprávněnou osobou vybraného pozemku zdaleka nedosahuje výše aktuálního restitučního nároku – ani podle ocenění oprávněné osoby, ani podle ocenění žalované – nemá přesné ocenění (vyčíslení) restitučního nároku oprávněné osoby na výsledek řízení žádný vliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2288/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4608/2018). Z předběžného charakteru otázek ocenění náhradních pozemků či stanovení zbývající výše restitučního nároku, řešených v řízeních o žalobách na vydání náhradních pozemků za pozemky podle zákona o půdě nevydané, totiž vyplývá, že závěry o těchto otázkách vyslovené v pravomocných rozhodnutích o uvedených typech žalob nejsou pro jejich účastníky v jiném řízení (týkajícím se uspokojení téhož restitučního nároku, resp. jeho zbývající části) závazné (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3619/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1462/2016). Z uvedeného důvodu může dle ustálené rozhodovací praxe na straně oprávněné osoby vzniknout bezdůvodné obohacení též tehdy, budou-li na ni (bez ohledu na výsledky předcházejících řízení o vydání náhradních pozemků) v rámci restitučního řízení převedeny náhradní pozemky v hodnotě vyšší, než odpovídající skutečné hodnotě jejího restitučního nároku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1189/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3388/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4401/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5721/2017). Případné spory účastníků řízení ohledně zbývající výše restitučního nároku pak soudní praxe připouští řešit formou určovacích žalob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4271/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2400/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3284/2011, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018)“.

15. Ve věci bylo učiněno nesporným, že restituční nároky žalobce a) byly uspokojeny v částce 397.303,56 Kč a restituční nároky žalobce b) v částce 833.835,99 Kč Odvolací soud souhlasí rovněž se závěrem okresního soudu o vhodnosti předmětných náhradních pozemků k převodu na žalobce, když hodnota pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] – [část obce] ve výši 236.591,55 Kč byla mezi účastníky nesporná. Hodnota pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] byla mezi účastníky sporná, proto okresní soud nechal vypracovat znalecký posudek znalcem [titul] [jméno] [příjmení], který tento pozemek ocenil na 1.886.053,20 Kč. Znalkyně ve svém revizním znaleckém posudku ocenila tento pozemek na 1.285.508 Kč s tím, že zařazení tohoto pozemku do plochy územních rezerv neznamená automaticky, že se jedná o pozemek stavební. Okresní soud se v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně uvedl, z jakého důvodu se přiklonil k argumentaci znalkyně (bod 27. odůvodnění rozsudku), když odvolací soud se s jeho závěry ztotožňuje. Lze tedy uzavřít, že k uspokojení nároku žalobce a) vycházeje buď ze znaleckého posudku znalkyně (1.702.208,42 Kč) nebo z oponentního znaleckého posudku žalované (1.503.142,50 Kč), s přihlédnutím k rozsahu, v jakém byl doposud uspokojen restituční nárok žalobce a), tj. 397.303,56 Kč a hodnotě náhradních vydávaných pozemků s ohledem na požadovaný podíl žalobce a), tj. 3/5, doposud není uspokojen zbylý restituční nárok žalobce a) a je zcela irelevantní řešení otázky výše zbylého restitučního nároku. Shodný závěr lze učinit rovněž ve vztahu k žalobci b), kdy vycházeje buď ze znaleckého posudku znalkyně (1.702.208,42 Kč) nebo z oponentního znaleckého posudku žalované (1.503.142,50 Kč), s přihlédnutím k rozsahu, v jakém byl doposud uspokojen restituční nárok žalobce b), tj. 833.835,99 Kč a hodnotě náhradních vydávaných pozemků s ohledem na požadovaný podíl žalobce a), tj. 2/5, doposud není uspokojen zbylý restituční nárok žalobce b). Odvolací námitka žalované, že restituční nárok žalobců byl přečerpán, tak není důvodná.

16. Ani námitka nevhodnosti předmětných pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] – [část obce] a parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] není důvodná. Při posuzování„ vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) je nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu, resp. funkčního celku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2729/2018). Odvolací soud souhlasí s okresním soudem ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] – [část obce] (viz bod 29. odůvodnění). Odvolací námitka týkající se nevhodnosti náhradních pozemků, které jsou pronajaty třetí osobě, k převodu není důvodná, jelikož pro posouzení otázky, zda se jedná o vhodné náhradní pozemky, není bez dalšího rozhodující, že oprávněná osoba v případě jejich vydání vstoupí do práv a povinností z nájemní smlouvy místo dosavadní žalované. Vzájemná práva a povinnosti oprávněné osoby a nájemce budou v zásadě i nadále upravena již sjednanou nájemní smlouvou, přičemž vydáním předmětných pozemků žalobcům nebude nikterak dotčeno právo nájemce dané pozemky nadále jako doposud užívat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 270/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3808/2020, jakož i § 2221 o. z. a § 25 odst. 1 zákona o půdě). Ve zmiňovaném usnesení ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3808/2020 Nejvyšší soud formuloval závěr, který je přiléhavý i pro toto řízení, a sice že předpoklad dovolatelky, že v důsledku vydání některých předmětných pozemků oprávněné osobě bude zasaženo do práv nájemců těchto pozemků, neboť žalobci budou usilovat o ukončení nájemního vztahu nebo navýšení nájemného je ryze spekulativní a ničím nepodložený. Namítala-li žalovaná, že okresní soud opomněl komparovat veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických vztahů (existence veřejného vlastnictví pozemku, usnadňující budoucí zachování využití pro školní výuku) se zájmem oprávněné osoby na uspokojení jejího restitučního nároku formou převodu právě tohoto pozemku, pak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020, uvedl, že při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest pak vždy též hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování veřejného vlastnictví – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku; při posouzení, zda převáží veřejný zájem či zájem restituční, je pak podstatné i hledisko proporcionality. Odvolací soud má za to, že s ohledem na výše řečené ohledně nájemního vztahu, nelze v daném případě dospět k závěru, že restituční nárok žalobců bude lépe uspokojit vydáním jiných náhradních pozemků; tedy lze uzavřít, že veřejný zájem nepřeváží zájem restituční. Takto formulovaný závěr vyslovil odvolací soud rovněž ve svém rozhodnutí ze dne 16. 8. 2021, sp. zn. 57 Co 78/2020, když dovolání proti tomuto rozsudku bylo odmítnuto usnesením NS ČR ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3341/2021 Odvolací soud souhlasí s okresním soudem rovněž v jeho závěru, že překážkou pro vydání tohoto pozemku nemůže být ani skutečnost, že po sousedním pozemku vede cyklostezka, která do předmětného pozemku nezasahuje, ochranné pásmo silnice vedoucí po pozemku sousedícímu naproti rovněž nemůže být překážkou jeho vydání, když toto je pouze omezením pro vlastníka. Rovněž ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] se okresní soud zcela přiléhavě vypořádal s argumentací žalované s tím, že se v současné době jedná o pozemek zemědělsky obhospodařovaný, na čemž ničeho nemění zařazení tohoto pozemku do územních rezerv.

17. Ze všech výše uvedených důvodů byl napadený rozsudek potvrzen ve výroku III. jako správný dle § 219 o. s. ř.

18. Odvolací soud však podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadený rozsudek ve výroku IV. a V.

19. Ačkoliv okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobci vzali žalobu částečně zpět ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] proto, že by jejich restituční nárok vydáním tohoto pozemku mohl být již překročen (což však neplyne z obsahu spisu ani z projevu žalobců), samotní žalobci před odvolacím soudem uvedli, že v tomto rozsahu vzali žalobu zpět z toho důvodu, že tento pozemek je v celém svém rozsahu dotčen předkupním právem obce, toto právo sice nevylučuje převoditelnost náhradního pozemku, ale podstatně ztěžuje nabyvateli jakékoliv praktické nakládání s tímto pozemkem, proto žalobci o pozemek ztratili zájem.

20. Rozhoduje-li soud o náhradě nákladů v řízení o vydání náhradního pozemku podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, je povinen vzít v úvahu jak právní povahu takového řízení (§ 153 odst. 2 občanského soudního řádu), tak i to, zda postup státu vůči oprávněné osobě (žalobci) při uspokojování jejího restitučního nároku nebyl liknavý či svévolný a nezakládal mimořádnou možnost požadovat konkrétní pozemky mimo veřejnou nabídku. Stejně tak však musí posoudit, zda oprávněná osoba z procesního hlediska nezavinila zastavení řízení (§ 146 odst. 2 občanského soudního řádu), konkrétně, zda nezahájila řízení, ač mohla/měla vědět, že požadovaný pozemek nebude možné vydat, a z tohoto důvodu pak musela (i opakovaně) navrhnout soudu zastavení řízení, tj. kdy postupovala procesně neopatrně, a v důsledku toho způsobila vznik nákladů, které by v takovém řízení jinak nevznikly (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3063/21, ze dne 19. 7. 2022)

21. V daném případě s ohledem na důvod částečného zpětvzetí žaloby ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] dospěl odvolací soud k závěru, že v tomto rozsahu lze dospět v souladu s § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. k závěru, že žalobci tím, že v tomto rozsahu vzali žalobu zpět, zavinili, že řízení muselo být v tomto rozsahu zastaveno, což je nutno posoudit jako částečný neúspěch žalobců v tomto rozsahu.

22. Není důvodná odvolací námitka žalované týkající se tarifní hodnoty sporu, když jak plyne z usnesení NS ČR sp. zn. 28 Cdo 6064/2017, ze dne 7. 5. 2018, jde-li o žalobu na projev vůle směřující ke vzniku právního jednání, jehož předmět je penězi ocenitelný, nelze pro účely stanovení tarifní hodnoty pře aplikovat ustanovení § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nýbrž se jeví případným vycházet právě z hodnoty předmětu sporu, čili výše ceny požadovaných pozemků.

23. V řízení před okresním soudem byly předmětem řízení (bylo žalováno nahrazení projevu vůle) tři pozemky v celkové hodnotě 2.097.613,35 Kč (1.285.508 Kč + 236.591,55 Kč + 575.513,80 Kč), což v souladu s § 7 bod 6 vyhlášky představuje odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 16.700 Kč za jednu zastupovanou osobu, v případě společných úkonů při zastupování dvou nebo více osob podle § 12 odst. 4 vyhlášky je mimosmluvní odměna za jednu zastupovanou osobu snížena o 20 % na částku 13.360 Kč, což při zastupování dvou osob představuje odměnu za jeden úkon právní služby 26.720 Kč.

24. V projednávané věci je třeba uvážit, že předmětem řízení byly tři nároky, přičemž žalobci měli plný úspěch pouze co do nároku ohledně dvou pozemků, a to parc. [číslo] v hodnotě 1.285.508 Kč a parc. [číslo] v hodnotě 236.591,55 Kč, co do uplatněného nároku ohledně pozemku parc. [číslo] v hodnotě 575.513,80 Kč, byli svou žalobou neúspěšní.

25. V případě objektivní kumulace nároků se o náhradě nákladů řízení účastníků rozhoduje jediným výrokem. I zde pak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. platí, že měl-li účastník v projednávané věci úspěch pouze částečný, je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků. V dané věci to pak znamená, že žalovaná by měla žalobcům nahradit 45 % vzniklých nákladů řízení { ( (1.285.508 + 236.591) – 575.513): 2.097.613 x 100}, srovnej např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015.

26. Žalobcům byla (v souladu s vyúčtováním na č. l. 227) na nákladech řízení přiznána odměna za dva úkony právní služby po 16.700 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, když v daném případě se jednalo vždy o samostatný úkon právní služby, nikoliv společný, neboť každý ze žalobců udělil plnou moc k zastoupení vždy samostatně a ke každému z těchto úkonů režijní paušál 300 Kč. Dále byla žalobcům přiznána odměna ve výši 26.720 Kč za následující úkony právní služby, a to 1. sepis žaloby, 2. vyjádření k námitkám žalované na výzvu soudu ze dne 9. 5. 2019, 3. účast u jednání dne 29. 4. 2020, 4. vyjádření na výzvu soudu ze dne 29. 5. 2020, 5. vyjádření ze dne 10. 9. 2020, 6. účast u jednání soudu dne 16. 9. 2020, 7. účast u jednání soudu dne 16. 12. 2020, 8. účast u jednání soudu dne 16. 9. 2021, 9. a 10. účast u jednání soudu dne 26. 1. 2022, které přesahovalo dvě hodiny, 10 režijní paušál po 300 Kč za každý z těchto úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 vyhlášky, cestovné osobním vozidlem ke shora uvedeným jednání soudu v celkové výši 21.335,37 Kč (vždy při vzdálenosti [obec] – [obec] a zpět celkem 700 km, průměrná spotřeba vozidla [značka] 5,3 l /100 km, nebo vozidla [značka] 6,7 l /100 km, v ceně dle vyhlášky), 21 % DPH ve výši 68. 368,42 Kč, celkem 393.898 Kč (po zaokrouhlení). Žalobcům pak náleží 45 % z této částky, což představuje 177.252 Kč.

27. Jako neúčelné shledal odvolací soud následující úkony právní služby – zaslání příloh (č. l. 16), zaslání geometrického plánu (č. l. 19), když tyto úkony mohl a měl právní zástupce žalobců učinit spolu s žalobou, podání zástupce žalobců ze dne 30. 10. 2020 s tím, že žalobci trvají na výslechu znalce (toliko důkazní návrh).

28. V souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř., tedy podle výsledků řízení, byla účastníkům řízení uložena povinnost zaplatit státu vzniklé náklady řízení, které stát zaplatit v celkové výši 4.792 Kč. Žalobcům byla uložena povinnost uhradit 28 % z této částky, což představuje 1.342 Kč, žalovaná pak 72 % z této částky, což představuje 3.450 Kč.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterých byla procesně neúspěšná žalovaná zavázána zaplatit procesně úspěšným žalobcům náklady řízení ve výši 34.828 Kč (po zaokrouhlení). Tato částka představuje 46.144 Kč odměnu advokáta za 2 úkony právní služby po 23.072 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 položka 6 a § 12 odst. 4 vyhlášky (tarifní hodnota sporu v odvolacím řízení činila toliko částku 1.522.099), a to za vyjádření k odvolání a účast u ústního jednání, když odměnu za další vyjádření v reakci na vyjádření žalované nelze pro jeho neúčelnost přiznat, 600 Kč náhradu hotových výdajů advokáta za 2 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky, 5.232,69 Kč cestovné autem z [obec] do [obec] a zpět (při celkové vzdálenosti 752,4 km, průměrné spotřebě vozidla 5,06 l /100 km, Natural 95 v ceně dle vyhlášky), 1.600 Kč náhradu za ztrátu času dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky a 11.251,10 Kč 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

30. Náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., a to advokátu žalobců dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení