16 C 245/2021-166

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalované] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalované] oba zastoupeni advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o částku 374 955 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 242 382,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 132 572,83 Kč zamítá.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 28 847,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky 374 955 Kč s odůvodněním, že tento nárok vznikl z titulu smluv o zápůjčce ze dne [datum] a [datum], uzavřených mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovanými jako vypůjčiteli. Žalobce na základě těchto smluv zapůjčil žalovaným částky 250 000 Kč a 50 000 Kč, žalovaní zápůjčky vrátili postupně, a až po splatnosti, a zaplatili pouze část sjednaného úroku. Žalovaná částka se skládá z následujících nároků: 1) u smlouvy uzavřené dne [datum] ze smluvní pokuty ve výši 241 000 Kč, zbylého sjednaného 5% úroku ze zápůjčky ve výši 643,83 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení u této zápůjčky ve výši 4 041,09 Kč z částky 250 000 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 2 109,58 Kč z částky 50 000 Kč od [datum] do [datum], 2) u smlouvy uzavřené dne [datum] ze smluvní pokuty ve výši 120 250 Kč, sjednaného úroku ve výši 5% v částce 3 979,45 Kč, a z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 931,50 Kč z částky 50 000 Kč od [datum] do [datum].

2. Žalovaní nárok žalobce neuznali. Nesporovali uzavření smluv o zápůjčce ani faktické poskytnutí zápůjčky v celkové výši 300 000 Kč. Tato částka byla z jejich strany plně uhrazena, když dne [datum] uhradili první splátku ve výši 200 000 Kč, dne [datum] uhradili dvě splátky po 50 000 Kč a dne [datum] zaplatili žalovaní částku ve výši 15 000 Kč, která představovala sjednané úroky. Částku 100 000 Kč chtěli žalovaní předat žalobci již dne [datum], během tohoto předání však došlo k zásahu Policie ČR, v jehož důsledku byl žalobce zadržen a finanční prostředky byly ze strany policejního orgánu zajištěny, a teprve později došlo k jejich vrácení žalovaným. S ohledem na chování žalobce, kterého se dopustil ve vztahu k žalovaným v souvislosti s vymáháním předmětného dluhu a za které je stíhán pro spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1,2 písm. b trestního zákona, považují žalovaní nárok žalobce za rozporný s dobrými mravy. Žalovaní dále nesouhlasí s nárokem žalobce na úhradu smluvních pokut z důvodu jejich výše, která se jim jeví nepřiměřenou, soud má možnost výši smluvních pokut moderovat. Z uvedených důvodů navrhli žalovaní zamítnutí žaloby, když je nutné také přihlédnout k tomu, že splácení dluhu bylo po určitou dobu ovlivněno právě chováním žalobce ve vztahu k žalovaným, pokud by tomu tak nebylo, byla celá zápůjčka splacena nejpozději dne [datum].

3. Mezi stranami byla nesporná tvrzení o tom, že mezi žalobcem v pozici zapůjčitele a žalovanými v pozici vypůjčitelů byla 1) dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, předmětem byly peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč, které zapůjčitel předal vypůjčitelům osobně, v den podpisu smlouvy, splatnost zápůjčky byla sjednána do [datum]. Pokud budou vypůjčitelé v prodlení s vrácením zápůjčky, sjednaly si strany smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den prodlení až do úplného splacení zápůjčky včetně úroků, 2) dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, předmětem byly peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které zapůjčitel předal vypůjčitelům osobně, v den podpisu smlouvy, splatnost zápůjčky byla sjednána do [datum]. Pokud budou vypůjčitelé v prodlení s vrácením zápůjčky, sjednaly si strany smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den prodlení až do úplného splacení zápůjčky včetně úroků. Obě zápůjčky byly sjednány jako úročené, dle tvrzení žalobce ve výši 5% ročně, což odpovídá ujednání ve smlouvě, dle žalovaných ve výši 15 000 Kč za obě zápůjčky. Mezi stranami bylo rovněž nesporné, že žalovaní sjednané zápůjčky splatili dne [datum] částkou 200 000 Kč, dne [datum] částkou 50 000 Kč, dne [datum] částkou 50 000 Kč a dne [datum] částkou 15 000 Kč.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující: Dne [datum] v 8.45 hodin zaslal žalobce 2.žalované emailem text smluv o zápůjčce, které byly následně dne [datum] a [datum] mezi účastníky uzavřeny / viz email na č.l. 92 spisu /. Usnesením Policie ČR, KŘPSK, územní odbor [obec], ze dne 1.7.2020, č.j. KRPS-157166-45/TČ-2020-010671, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce obviněného ze spáchání zločinu vydírání dle § 175 odst. 1,2 písm. c) trestního zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne [datum] v době od 18.00 hodin do 20.00 hodin na parkovišti u čerpací stanice [příjmení] v obci [obec], chtěl společně s dosud neustanoveným mužem pravděpodobně ukrajinské národnosti, kterého si na místo vzal jako garanta setkání a který měl svou přítomností v poškozeném (zde 1. žalovaném) vzbudit respekt, takto získat na poškozeném dlužnou částku 790 000 Kč, kdy tento dosud neustanovený muž sám poškozenému při setkání na sousedícím parkovišti, když poškozený vracel částku 200 000 Kč zpět, přiložil střelnou zbraň na pravou stranu žeber a poté na pravou stranu hlavy a přitom mu říkal - nezahrávej si s námi, budeš platit. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno na základě oznámení 1. žalovaného dne [datum], kdy v rámci prověřování bylo zjištěno, že 1.žalovaný si v několika případech roku 2019 vypůjčil od žalobce finanční hotovost 300 000 Kč s tím, že tuto splatí do dubna 2020. K prvnímu předání peněz mělo dojít dne [datum] na čerpací stanici [příjmení], kdy při předání finanční hotovosti měl proti 1.žalovanému použít střelnou zbraň neznámý muž a vyhrožovat mu s ní s tím, že převzal dluh od žalobce a chce po 1. žalovaném zaplatit 790 000 Kč. 2. žalovaná uvedla, že si od žalobce půjčili 300 000 Kč. Půl roku byl klid, pak v prosinci [číslo] potkali žalobce na nákupu, 1.žalovaný s ním opodál hovořil, poté byl 1.žalovaný nervózní, vypadal, že se sesype, řekl jen, že se bavili o půjčce. Žalobce jezdil k nim před dům a číhal, postával tam a čekal. 1. žalovanému volal žalobce několikrát, jí osobně nikdy. V červnu 2020 volal žalobce, že chce vrátit všechny peníze, ten večer mu předali 200 000 Kč 1. žalovaný měl ze žalobce obavy, vyhýbal se mu, peníze mu chtěl vrátit, ale neměl z čeho, nezvedal mu telefony, schovával se. Dne [datum] byl zadržen na benzinové stanici [příjmení] v [obec] žalobce, který uvedl, že 1.žalovaný si od něj postupně půjčil 790 000 Kč, na částky 250 000 Kč a 50 000 Kč byla sepsána smlouva, u těchto podepsaných smluv byly sjednány úroky 15 000 Kč. Na zbylou částku nemá od 1. žalovaného nic podepsaného. Nejprve zapůjčil 1.žalovanému peníze na nákup auta, poté z důvodu obchodování s květinami. Vždy mu byl přislíben zisk, když chtěl pak 1.žalovaného kontaktovat a dělat vyúčtování, vyhýbal se mu, řekl to kamarádovi [jméno] [příjmení], který ho seznámil s [jméno]. Jeho prostřednictvím jen hráli na 1.žalovaného divadlo, aby z něj dostal zpět peníze, nikdo mu nevyhrožoval. Dne [datum] bylo Policií ČR zajištěno 50 ks bankovek v nominální hodnotě 2 000 Kč v celkové částce 100 000 Kč, které byly dne [datum] vydány 1.žalovanému / viz usnesení na čl. 37 – 41, protokol na č.l. 90 spisu /. V průběhu trestního řízení 1.žalovaný uvedl, že se s žalobcem seznámil náhodně, říkal mu o svém podnikání s květinami, žalobce navrhl, že by dal finanční vklad, sešli se, a dohodli se na předání 300 000 Kč, žádné další půjčky si nebral. Dohodli splatnost rok od podpisu smluv. Po předání peněz si dost volali, zajímal se o podnikání, to moc nešlo, peníze docházely, 1.žalovaný říkal, že točí peníze, i když to nebyla pravda, bál se mu říct, že to nejde. Žalobce začal v září, říjnu 2019 tlačit, že ty peníze potřebuje, asi v dubnu, květnu 2020 si 1. žalovaný za účelem vrácení peněz půjčil peníze od synů, byl v nemocnici v [část obce], dojížděl tam denně asi 14 dní denně, ale žalobci tvrdil, že je v nemocnici dlouho, asi 3-4 měsíce, protože na něj již tlačil, on peníze ještě neměl, ale byl ještě v té roční lhůtě, ta končila někdy v květnu 2020. Žalobce chtěl peníze zpět, že je potřebuje, že si bude muset půjčit, byl podrážděný, začal mu posílat výhrůžné sms zprávy, vyhrožoval mu po telefonu, mohlo to být 30 – 40 hovorů denně, od června 2020 se to zhoršovalo, jezdil k nim před barák, kde napadal přítele dcery, dceru, na manželku se dobýval. Následně zjistil, že měl žalobce dát vymáhat dluh nějakým Čečencům, řekl mu to kamarád a soused [jméno], se kterým se žalobce domluvil, že mu pomůže dostat peníze zpět. Ten mu i říkal, že je to velký problém, ať si nezahrává. Dne [datum] jel předat částku 200 000 Kč, byl tam žalobce, který mu na to dal potvrzení, [jméno] a nějaký Čečenec, který na něj mířil zbraní a vyhrožoval. Dohodli se, že další peníze předá [datum], dne [datum] věc oznámil Policii, dotlačila ho k tomu manželka, na policii se domluvili, že u další schůzky bude policie přítomna / viz protokol na č.l. 48 – 54 spisu /. Žalobce jako obviněný v rámci svého výslechu dne [datum] uvedl, že celkem půjčil 1. žalovanému částku 790 000 Kč, pouze na 300 000 Kč má smlouvu, 1. žalovaný z něj peníze lákal za účelem podnikání se ziskem nejméně 500 000 Kč, uměl si ho zpracovat. Koncem listopadu či začátkem prosince 2019 se potkali v Lidlu, ptal se ho, jak to vypadá s podnikáním. 1. žalovaný řekl, že to dají do pořádku, to byl poslední fyzický kontakt s ním, po týdnu, když mu volal, říkal, že je na [obec] hospitalizovaný, lhal, vyhýbal se mu. Žalobce rekonstruoval byt, potřeboval peníze, žalovaný mu říkal, jak je na tom špatně, denně mu lhal do telefonu, vždy se mu zdravotní stav zlepšil a následně zase zhoršil. Žalobce chtěl navštívit 2.žalovanou, aby zjistil, jak na tom žalovaný je, před jejich domem měl konflikt s švagrem a přítelem dcery žalovaných, vyhodili ho, žalobce zjistil, že 1. žalovaný je doma, ačkoli mu tvrdil, že je v nemocnici. To mu potvrdili i [jméno] a další lidé. Naštvalo ho to, chtěl si o tom s 1.žalovaným promluvit, proto za ním jezdil k němu domů, ale nezastihl ho. [jméno] mu řekl, že není jediný, od koho si 1.žalovaný půjčil a dohodl, že mu žalovaný vrátí peníze, proto se sešli na benzince, kde žalovaný předal částku 200 000 Kč, byl u toho ještě muž jménem Oleksandr, který rozhodně nepůsobí dojmem vyděrače, nikomu nehrozil zbraní, pokud by to tak bylo, proč by 1.žalovaný vyčkával s trestním oznámením 14 dní. Datum další schůzky [číslo] navrhl 1.žalovaný, tam už došlo k zásahu policie / viz protokol na č.l. 60 – 65 spisu /. Dne [datum] doplnil 1. žalovaný u Policie ČR své vysvětlení tak, že dne [datum] by měl na benzinové čerpací stanici [příjmení] v [obec] provést v 16.55 hodin druhou úhradu svého dluhu ve výši 100 000 Kč, peníze si zapůjčil od pana [celé jméno žalobce] v dubnu 2019. Když chtěl žalovaný přesunout termín schůzky, pan [celé jméno žalobce] mu řekl, že už to mají kluci z východu a [jméno], to je nějaký bos z [obec], řekl, ať ve vlastním zájmu sežene peníze. Žalovaný má strach, neví, kolik přijede osob, a bojí se, že budou opět ozbrojeni. Požadovaných 100 000 Kč má u sebe, jedná se o akontaci na nákup nového domu, pokud tyto peníze předá, o barák přijdou a z celé rodiny budou bezdomovci. Poprvé se mohl [celé jméno žalobce] s [jméno] vidět v březnu či dubnu 2020, bylo to v den, kdy dělal žalovaný doma zabijačku, [jméno] tam byl, [celé jméno žalobce] tam přijel. Z dnešního setkání má 1. žalovaný velký strach, neví kdo všechno přijede a bude mít zbraň. / viz úřední záznam na č.l. 88 – 89 spisu /. Dne [datum] dorazil žalovaný na čerpací stanici v 16.57 hodin, předtím byl v kontaktu s velitelem zásahové jednotky, zahlédl zde [jméno] v žlutém triku, přišel tam [celé jméno žalobce] a ještě jeden člověk, kterého nezná, který se ho ukrajinsky zeptal, zda má peníze. Nevyhrožovali mu, žalovaný předal 100 000 Kč, které si půjčil od svého bratra, pak se ho neznámý člověk zeptal, kdy budou další peníze, a [celé jméno žalobce] kolik to teda je. Poté už žalovaný provedl znamení a došlo k zásahu policie / viz úřední záznam na č.l. 86, 87 spisu /. Mezi účastníky proběhla v červnu 2020 sms komunikace, kdy žalobce 1.žalovanému napsal„ …zavolat je problém. Nevěřím, co jsi teď napsal. Když jsem Ti dneska zkoušel několikrát volat, tak jsi měl stále obsazeno a mluvil jsi v pohodě. Tak nevím, co to na mě zkoušíš. To fakt nechápu. Postav se k tomu čelem, buď frajer a konečně kápni božskou, že jsi prachy rozfofroval…..Píši Ti teď normálně a doufám jen, že se nad tím zamyslíš a vše uvedeš brzy na správnou míru. Ro“. 1.žalovaný odpověděl:„ Volám ti a seš nedostupnej a dost vyhrožuje si a přikazuj si komu chceš, já se tě nebojím!!! Já nejsem žádná kunda a hlásit sítě nebudu to zkoušej na tu svoji kundu já se tě nebojím a volej si třeba čelí den!!! Budeš čekat dokud zítra nezavolám a ne ty!!! A pak přijedeš ke mně. …Co ty si dovoluješ to us přesahuje všechna meze to zkoušej doma, ja s tebou jednam slušně, tak budeš tak, jinak u mne nepochodíš vyhrozovanim a natlakama. Vše proběhne v klidu. Čekej zítra dokud nezavolám!...Do pondělka ještě doberu kapačky pak sono laroskopii a finito zavolám doraziš vyřídím vše a us tě nechci v životě vidět ani o tobě…“ / viz kopie sms zpráv na č.l. 85 spisu /. Dne [datum] byla na mj. žalobce podání státní zástupkyní OSZ [obec] obžaloba pro zločin vydírání ve spolupachatelství z důvodu, že v přesně nestanovenou dobu v roce 2020 na základě společné dohody uzavřené v bydlišti [příjmení] [příjmení] v obci [obec], jež měla směřovat k vymožení částky 790.000 Kč po poškozeném [celé jméno žalovaného], narozenému dne [datum], kterou měl údajně dlužit jmenovanému [celé jméno žalobce], a to tak, že mu budou jmenovaní obvinění jednáním ve vzájemné součinnosti hrozit a vzbuzovat v něm dojem, že jestli nezaplatí, předají vymáhání dluhu osobám čečenské národnosti, s nimiž není radno si zahrávat, kteří jsou schopní ublížit nejen poškozenému, ale i členům jeho rodiny, v přesně nezjištěnou dobu v 1. polovině r. 2020 obviněný [celé jméno žalobce] sám, případně v součinnosti s obviněným [příjmení] v duchu této dohody ve vztahu k poškozenému, jeho rodině, jednali, kdy např. v přesně nezjištěnou dobu v květnu roku 2020 v [obec], soudní obvod [obec], u bydliště poškozeného, před dcerou poškozeného [jméno] [celé jméno žalované] a jejím přítelem [jméno] [jméno] předstírali, že volají právě s někým ze zmíněné skupiny Čečenců, po čemž obviněný [příjmení] řekl poškozenému [celé jméno žalovaného] a členům jeho rodiny, že s některým z těch Čečenců jménem [jméno] se náhodou setkal v [obec], že u něj na stole byly listiny, na nichž bylo jméno poškozeného, fotografie poškozeného a jeho manželky, kopie jejich občanských průkazů a kopie ověřené smlouvy o zápůjčce peněz od obviněného [celé jméno žalobce], kdy tyto písemnosti obviněný [příjmení] předal poškozenému a jeho manželce v jejich bydlišti s tím, že v nestřežený okamžik listiny vzal, a postavil se tak do role osoby, která může nastalou situaci zmírnit, jelikož jde o lidi z podsvětí, kteří vymáhají dluhy po dobrém či zlém a mohou ublížit nejen poškozenému, ale i členům jeho rodiny včetně dětí, poté obviněný [příjmení] se [celé jméno žalobce] poškozeného vyzvali, aby se za účelem úhrady dluhu dostavil na čerpací stanici pohonných hmot [příjmení] v [obec], soudní obvod [obec], což poškozený učinil a přijel tam spolu s obviněným [příjmení] kolem 17.00 hodin dne [datum], po chvilce tam přijel obviněný [celé jméno žalobce] a následně i s oběma zmíněnými obviněnými domluvený obviněný [příjmení], který s ruským přízvukem po poškozeném požadoval peníze, když zjistil, že je nemá u sebe, poslal poškozeného domů, aby je ihned dovezl, poškozený odjel do místa bydliště pro 200.000 Kč a když se s vozidlem vracel s penězi zpět, viděl obviněného [příjmení], jak mu signalizoval, aby za ním přijel na parkoviště prodejny [příjmení], které je nedaleko od předmětné čerpací stanice a kam mezitím přejel, kde ihned poté, co poškozený vylezl z auta, současně s dotazem, zda-li má peníze, vytáhl zpoza kalhot pistoli, kterou poškozenému přiložil k pravému boku a následně ke spánku hlavy se slovy, že bude platit, poté poškozeného vyzval, aby za ním jel na předmětnou čerpací stanici, kde mu poškozený na jeho výzvu již ve společnosti obviněných [příjmení] a [celé jméno žalobce] předal finanční hotovost ve výši 200.000 Kč, obviněný [celé jméno žalobce] napsal potvrzení o předání peněz, obviněný [příjmení] poškozenému zdůraznil, že bude platit, jak mu on bude říkat, a to dokud neřekne, že to stačí, přičemž obvinění [příjmení] a [celé jméno žalobce] byli s výše popsaným jednáním obviněného [příjmení] včetně hrozby střelnou zbraní minimálně smířeni, neboť zapadalo do rámce jejich výše popsané dohody a všichni z něho měli mít určitý přesně nezjištěný finanční profit / viz obžaloba na č.l. 100 – 105 spisu /. Dne [datum] a [datum] se ve věci konalo hlavní líčení u Okresního soudu v Mělníku, byl vyslechnut žalobce jako obžalovaný, 1.žalovaný jako svědek / viz protokoly z hlavního líčení na č.l. 106 – 115, 138 – 160 /. V rámci trestního řízení svědek [příjmení] [příjmení] uvedl, že je příslušníkem Policie ČR, na základě oznámení 1.žalovaného se zúčastnil zásahu dne [datum] na benzinové stanici, informace měli jen od 1.žalovaného, nebyl časový prostor je ověřovat, opatření se udělalo, aby se zabránilo případnému násilí. Jestli byly obavy žalovaného odůvodněné se nedalo ověřit, čerpali z jeho informací. Věřili mu, že u něj byla vzbuzena obava / viz protokol na č.l. 156, 157 spisu /. Žalobce má 7 záznamů v rejstříku trestů, poslední z roku 2013, žalobce je bez záznamu / viz výpis z rejstříku trestů na č.l. 134, 135 spisu /. Dne [datum] bylo vybráno z účtu vedeného na jméno [celé jméno žalovaného] v hotovosti 499 999 Kč / viz výpis z účtu na č.l. 91 spisu /. Žalovaní dne [datum] podepsali v pozici kupujících kupní smlouvu na koupi nemovitosti za kupní cenu 4 200 000 Kč, částku 840 000 Kč hradili kupující bezhotovostním převodem do 15 dnů od podpisu kupní smlouvy, zbytek měl být uhrazen z hypotečního úvěru / viz kupní smlouva na č.l. 136, 137 spisu /. 1.žalovaný jako účastník řízení vypověděl, že s panem [celé jméno žalobce] se domluvili, že mu půjčí finanční částku od dubna 2019 do dubna 2020, dohodli se, že mu dá 15 000 Kč navrch, žalobce sepsal listinu, na poště ověřili podpisy. Už v září 2019 začal žalobce tlačit, že potřebuje peníze zpátky. Nejprve telefonicky, že peníze potřebuje na rekonstrukci bytu, pak začal tlačit víc, telefonoval a byl drzý, říkal, že už se s ním o tom nebude bavit. Už v září 2019 řekl, že to předá někomu jinému, že se žalovaným nebude zabývat, že to předá Čečencům. Jezdil k žalovaným domů, čekal v autě i několik hodin, kopal do vrat, to bylo několikrát, stalo se to od toho září 2019, zvonil na zvonek, měl konflikt s bratrem manželky. Žalovaný se bál o děti, manželka zhroutila, to vše bylo v průběhu září nebo v říjnu 2019. Manželce o tom řekl v tom září nebo v říjnu 2019. Chtěla, aby šel na policii, žalovaný nevěděl, co má dělat, bál se, bylo to horší a horší. Vždy měl dost peněz, umí z mála udělat hodně, chodí do práce. Není schopen určit časové období, kdy mluvil s [jméno], je to Ukrajinec z [obec], zná ho už dlouho a bral ho jako bratra, ten mu říkal, že mluvil se [celé jméno žalobce], a že po něm bude chtít víc peněz než těch 300 000 Kč, říkal, že se jedná o částku 790 000 Kč. Už si nepamatuje, v jaké době to bylo. [jméno] ještě říkal, že si nemá zahrávat s Čečenci, že lámou ruce a nohy, že byl někde v Paládiu a viděl, že mají žalovaného fotky a že viděl i nějaké smlouvy. Nátlak se stupňoval, telefonoval mu jak žalobce, tak i [jméno], žalovaný nejedl, byl ve stresu, chodil do práce zadem, byl na tom psychicky špatně, nevěděl, co se bude dít dál, peníze měl, ale nechtěl je platit, protože čekal, že budou chtít víc a víc. Manželka měla také strach, kontrolovala ho, když šel z práce, dávala mu informace o tom, jestli tam čeká žalobce. Jednou jí v garáži oslovil [jméno] a ptal se, jestli mají peníze doma nebo v bance, řekla mu že doma. To bylo ještě před tím, než [jméno] říkal o tom, že bych měl platit částku 790 000 Kč. Dlužnou částku v termínu splatnosti dle smluv o zápůjčce žalovaný neuhradil ze strachu ze žalobce, peníze měl, ale nevěděl, co má dělat a co bude následovat. [jméno] se začal montovat do půjčky se žalobcem někdy v září 2019, bylo to poté, kdy chtěl žalobce vrátit peníze, možná tak říjen listopad 2019. [jméno] k nim chodil normálně, jednou se zeptal, co jim říká jméno [celé jméno žalobce], a že prý mu dluží peníze, žalovaný řekl, že ho zná a že mu dluží 300 000 Kč, na to [jméno] řekl, že se jedná o jinou částku. Kdy mu řekl o výhrůžkách s Čečenci neví, říkal, že slyšel, že to je někde v Paládiu, že to je podsvětí, že ten dluh už má někdo jiný. Mohlo to být také do konce roku 2019, říjen nebo listopad. Před splatností dluhu žalovaný v nemocnici nebyl, zapíral se před žalobcem a vymýšlel si, bál se ho, proto se mu vyhýbal, bál se o děti a o paní. Vymýšlel si to asi od září 2019, neví jak dlouho. SMS komunikace mezi jím a žalobcem určitě probíhala, psal mu, že se ho nebojí, ale lidi mají různé nálady, dělal haura, bál se ho. Ve zprávě z [datum] psal, že zavolá, protože žalobce se chtěl sejít a mluvit s ním, žalovaný se ho bál, proto si vymýšlel ty kapačky, neví, co už chtěl, peníze to nebyly, kdyby chtěl peníze, měl by je dávno. Peníze žalobci chtěl vrátit, proto i na poště podepsal smlouvu, kdyby je chtěl na den přesně tak je má. Časovými údaji, které dnes uváděl, si jist úplně není, přesně si to nepamatuje/ viz výslech 1. žalovaného na č.l. 162, 163 spisu /.

5. Na základě zjištění učiněných z provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalobce jako zapůjčitel uzavřel se žalovanými jako vypůjčiteli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které téhož dne předal vypůjčitelům v hotovosti částku 250 000 Kč, splatnou dne [datum], a dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které téhož dne předal vypůjčitelům v hotovosti částku 50 000 Kč, splatnou dne [datum]. Úrok u obou zápůjček byl sjednán celkovou částkou 15 000 Kč. Žalovaní předmět zápůjčky žalobci nevrátili ve sjednaném termínu splatnosti a dostali se do prodlení, když dne [datum] zaplatili žalobci částku 200 000 Kč, dne [datum] částku 50 000 Kč, dne [datum] částku 50 000 Kč a dne [datum] částku 15 000 Kč. V současné době je žalobce obžalován ze spáchání zločinu vydírání ve spolupachatelství.

6. Podle § 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o.z.“), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

7. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

8. V souzeném případě soud na základě shora uvedeného dokazování a zjištěného skutkového stavu uzavřel, že mezi účastníky dohodnutá smluvní pokuta, uzavřená v rámci smluv o zápůjčce, byla uzavřena v souladu s § 2048 o.z. platně, když byla stanovena povinnost, k jejímuž porušení se smluví pokuta upíná, a určena výše této pokuty. Strany se dále dohodly, že její zaplacení nevylučuje nárok na náhradu škody.

9. Žalovaní předně k nároku žalobce namítali, že přiznání smluvní pokuty je v rozporu s dobrými mravy. Tento rozpor spatřovali v chování žalobce k žalovaným, který nevybíravým způsobem, jež státní zastupitelství posoudilo jako naplňující skutkovou podstatu zločinu vydírání, žádal vrácení zapůjčené částky ještě před datem její splatnosti, požadoval vyšší částku, než na kterou měl nárok, oznámil žalovaným, že zápůjčku postoupil a vyvíjel tlak a vyhrožoval celé rodině. Pokud by tohoto chování žalobce nebylo, žalovaní by vrátili zápůjčku ve splatnosti. K tomu soud uvádí, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že chování žalobce ve vztahu k 1.žalovanému je aktuálně řešeno soudem na základě obžaloby v trestním řízení, a je tedy evidentní, že ze strany žalobce došlo k takovému jednání, které na základě vyšetřování Policie ČR bylo vyhodnoceno okresním státním zastupitelstvím jako protiprávní, naplňující znaky zločinu vydírání. Předně je třeba zmínit fakt, že ani v obžalobě není přesně stanovena doba, kdy k takovému jednání žalobce mělo dojít („ .. v přesně nestanovenou dobu v roce 2020.“), přičemž z výpovědí zejména 1.žalovaného nelze jednoznačně tato doba specifikovat, když se jím uváděné časové údaje liší. Ačkoli 1.žalovaný opakovaně zdůrazňuje, že k nátlaku ze strany žalobce mělo začít již v září či říjnu 2019, kdy měl k vymáhání dluhu přistoupit i s pomocí Kolji, na jiném místě uvádí, že se žalobce s [jméno] mohl domluvit až někdy v březnu či dubnu 2020. Rovněž obavu z vymáhání dluhu Čečenci, kterou měla vyvolat právě informace od Kolji, zmiňuje jak od podzimu 2019 (výpověď v civilním řízení), tak od června 2020 (trestní řízení), kdy mělo dojít k zesílení nátlaku ze strany žalobce, který měl začít jezdit před jejich dům, ačkoli dle jiné jeho výpovědi tam žalobce jezdil již dříve.

10. I přes snahu pochopit pohnutky 1.žalovaného a jeho obavy má soud za to, že toto chování žalobce, byť vnímané negativně, nemohlo mít za následek nesplnění povinnosti žalovaných vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky. Jak sami žalovaní opakovaně tvrdili v tomto řízení (na rozdíl od řízení trestního), měli dostatek finančních prostředků k dispozici na to, aby zapůjčené prostředky vrátili, a jejich argumenty, že se je vrátit žalobci báli, nemohou obstát za situace, kdy v červnu 2020 1. žalovaný částku 200 000 Kč žalobci skutečně vrátil, přičemž nedostatečně vysvětlil důvody, proč tak tedy neučinil již v dubnu 2020 Ani důvod, že se žalovaní báli osobního kontaktu se žalobcem, není omluvou pro nesplnění jejich povinnosti, neboť předmět zápůjčky mohli poslat poštou, když adresa žalobce jim byla známa. Soudu se nejeví logickým a věrohodným jejich vysvětlení prodlení z důvodu strachu a obavy, a to právě pro opakované rozpory ve výpovědích zejména1. žalovaného jak v řízení trestním, tak i při jeho účastnické výpovědi při jednání v této věci. Navíc ze sms zpráv mezi žalobcem a 1.žalovaným vyplývá, že sám 1.žalovaný psal žalobci striktní zprávy o tom, kdy a jak se setkají, že to bude podle něj a nikoli podle žalobce, z něhož obavu nemá. Za situace, kterou žalovaní popisují, by se naopak jevil jako zcela rozumný a očekávaný postup z jejich strany ten, že jakmile nastala splatnost jejich závazku a oni měli k dispozici finanční prostředky, snažili by se dluhu ve vztahu k žalobci zbavit jeho zaplacením. Soud nemá v úmyslu v tomto řízení posuzovat jednání žalobce v trestněprávní rovině, ani bagatelizovat jeho případné chování ve vztahu k žalovaným, nicméně má za to, že ani pokud by přistoupil k vymáhání své pohledávky způsobem, kdy by neustále žalovaného kontaktoval buď telefonicky či osobně, nemělo by toto jeho chování způsobit prodlení žalovaných. Pokud pak 1. žalovaný popisoval ze strany žalobce vyhrožování, pak z jeho účastnického výslechu vyplynulo, že k němu mělo dojít až po splatnosti závazku ze smluv o zápůjčce, a nemohlo tedy být primárním důvodem prodlení žalovaných. 1. žalovaný sám v rámci svého výslechu uvedl, že má se zápůjčkami zkušenosti, prezentoval se jako osoba finančně gramotná, proto mohl vědět, že vrácením zápůjčky žalobci řádně a včas se své povinnosti platit zprostí.

11. Soud se dále zabýval námitkou žalovaných ohledně nepřiměřenosti smluvní pokuty, přičemž navrhovali její moderaci dle § 2051 o.z. V této souvislosti soud odkazuje na judikaturu týkající se moderace smluvní pokuty, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 5377/2017, které k moderaci smluvní pokuty uvádí:„ Jako právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 o. z.), nelze považovat ujednání o smluvní pokutě pouze z důvodu nepřiměřenosti její výše; takovou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím ke kriteriím stanoveným v § 2051 o. z. Jinak řečeno, nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nemůže z důvodu své nepřiměřené výše zakládat (absolutní) neplatnost ujednání pro porušení dobrých mravů, nýbrž může být důvodem k použití moderačního práva soudu. Pokud by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, není vyloučeno posoudit její ujednání jako (absolutně) neplatné právní jednání podle § 588 o. z.; v takovém případě však nepřichází v úvahu její moderace (srov. [příjmení], M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo]). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014 s. [číslo]). Snížení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty je výsledkem určitého procesu rozhodování, jenž probíhá ve třech fázích. Nejdříve musí soud vyřešit, zda sjednaná smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká. Pro toto posouzení zákon žádná kritéria nestanoví, takže závěr o tom, zda je sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, je věcí volného uvážení soudu. Posouzení otázky (ne) přiměřenosti smluvní pokuty závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnostech, které je provázely. Z pohledu přiměřenosti výše smluvní pokuty je na místě hodnotit jinak smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky (jako v souzené věci) a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku. Pevně stanovenou smluvní pokutu by bylo možno (při současném zohlednění všech okolností daného případu) považovat za nepřiměřenou s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvní pokuty, kterou by v takovém případě byl dlužník povinen zaplatit i třeba jen za několik dnů prodlení. Stejné měřítko však nelze použít, dosáhne-li smluvní pokuta určité výše v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka; zde výše smluvní pokuty plně odvisí od doby, po kterou dlužník své smluvní pokutou zajištěné povinnosti neplní (čím delší je doba prodlení, tím vyšší je smluvní pokuta). Teprve v případě, kdy soud dojde k závěru o nepřiměřenosti smluvní pokuty, nastupuje druhá fáze jeho rozhodování, kdy posoudí, zda použije svého moderačního práva či nikoli, tj. zda nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Bude-li výsledkem úsudek, že svého moderačního práva využije, neboť byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, nastupuje poslední třetí etapa jeho rozhodování; v ní posoudí, v jakém rozsahu nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Teprve v této fázi rozhodování je soud povinen přihlédnout k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, přičemž možnost soudu snížit smluvní pokutu není neomezená; věřitel má vždy právo na smluvní pokutu alespoň ve výši vzniklé škody (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 33 Odo 588/2003, ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 400/2004, ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 33 Cdo 2239/2007, ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 1299/2006, a ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4377/2008).

12. Okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta v daném případě mezi účastníky sjednána, nebyly shledány v rozporu s dobrými mravy a nezpůsobily tak absolutní neplatnost tohoto ujednání. Nicméně po posouzení její přiměřenosti soud dospěl k závěru, že pokud se týká sjednané smluvní pokuty ve výši 500 Kč denně u smlouvy uzavřené dne [datum], kde předmětem zápůjčky byla částka 50 000 Kč, je tato výše nepřiměřená hodnotě zajišťovaného závazku, když činí 1% denně. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která je v otázce výše smluvní pokuty ustálená, je smluvní pokuta do výše 0,5% denně ze zajištěné pohledávky ještě přiměřená, samozřejmě s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci. Vzhledem k tomu, že smluvní pokuta sjednaná ve výši 1% denně z částky 50 000 Kč převyšuje judikaturou stanovenou mez, soud dospěl k závěru, že je na místě ji snížit. Při stanovení výše takto snížené smluvní pokuty pak soud vyšel z úvahy, že mezi účastníky byly sjednány dvě smlouvy o zápůjčce, a to časově bezprostředně po sobě, kdy tyto smlouvy byly obsahově shodné, navazovaly na sebe, přičemž v časově první smlouvě byla smluvní pokuta stanovena ve výši 0,2% denně, což je výše přiměřená poměrům dané věci i zajišťovanému závazku. Soud proto smluvní pokutu u smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] snížil na stejnou hodnotu, tedy na výši 0,2% za každý den prodlení z částky 50 000 Kč. Přiměřenost výše sjednané smluvní pokuty se pak poměřuje ve vztahu k výši celé pokutou zajišťované pohledávky, nikoli k jejímu zbytku po případném částečném plnění dlužníka, jak prosazovali žalovaní u pokuty sjednané ve smlouvě ze [datum].

13. Na základě uvedených úvah tak soud přiznal žalobci smluvní pokutu ze smlouvy uzavřené dne [datum] ve sjednané výši, tedy 500 Kč za každý den prodlení žalovaných, a ze smlouvy uzavřené dne [datum] ve výši 0,2% za každý den prodlení žalovaných. Pokud pak žalobce požadoval zaplacení smluvní pokuty u obou smluv až do [datum], tedy do dne podání žaloby ve věci, soud jeho nárok shledal opodstatněným pouze k datu [datum]. Ačkoli byl úrok ze zápůjčky ve smlouvách sjednán ve výši 5% ze zápůjčky, v řízení bylo prokázáno, že dle ujednání účastníků se jednalo o celkovou pevnou částku 15 000 Kč. To tvrdil od počátku žalovaný a žalobce toto rovněž potvrdil opakovaně v rámci svých výslechů u Policie ČR. Vzhledem k tomu, že částka 15 000 Kč v podobě úroků ze zápůjček byla žalovanými uhrazena dne [datum], tímto dnem byla jejich povinnost ze smluv splněna a nadále v prodlení nebyli. Naopak soud nepřisvědčil žalovaným v tom směru, že by se jejich závazek měl považovat za splněný již dne [datum], kdy měli v úmyslu doplatit částku 100 000 Kč, která byla při zásahu policie zabavena. Jednak částka 100 000 Kč byla žalovaným policií vydána hned následující den a žalovaní ji žalobci nepředali, jednak k uhrazení celého závazku došlo až doplacením sjednaných úroků, a to dne [datum].

14. Soud tedy po zhodnocení provedených důkazů přiznal žalobci smluvní pokutu vyplývající ze smlouvy ze dne [datum] ve výši 194 500 Kč a ze smlouvy ze dne [datum] ve výši 38 800 Kč a dále žalobcem požadované úroky z prodlení ve výši 10% z jistin – z částky 250 000 Kč od [datum] do [datum] a za částky 50 000 Kč od [datum] do [datum] (smlouva ze dne [datum]), z částky 50 0000 Kč od [datum] do [datum] (smlouva ze dne [datum]). Ve zbytku pak nárok žalobce z důvodů uvedených shora zamítl. Pokud soud ve věci další navržené důkazy neprovedl, případně provedené důkazy nehodnotil, je to proto, že by již nemohly nijak zvrátit zjištěný skutkový stav.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 847,62 Kč, přičemž tato částka představuje 28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64 % a úspěchu žalovaných v rozsahu 36 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 18 748 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 374 955 Kč sestávající z částky 9 820 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 910 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 65 930 Kč ve výši 13 845,30 Kč. Jejich zaplacení soud žalovaným uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení