16 C 245/2021 - 521
Citované zákony (4)
Rubrum
Okresní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Libora Brokeše a přísedících Mgr. Ivo Janečka a Ctirada Nemravy ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] advokátem [Jméno advokáta B], [Anonymizováno]. sídlem [Adresa advokáta B] pro 732 498 Kč s příslušenstvím takto:
Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 366 249 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení v pravidelných měsíčních splátkách po 15 261 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného měsíce s tím, že první splátku je povinen zaplatit do 20. dne měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku s tím, že splátky je povinen platit až do úplného zaplacení dluhu pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba žalobkyně, aby jí žalovaný byl povinen zaplatit částku 366 249 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci domáhala po žalovaném zaplacení částky 732 498 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na pozici manažera prodejny – junior od [datum]. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena dohoda odpovědnosti za svěřené hodnoty. Porušením povinností vyplývajících z pracovního poměru způsobil žalobkyni škodu v uvedené výši, kterou v celém rozsahu uznal. Žalovaný se v dohodě o narovnání ze dne [datum] s žalobkyní dohodl na způsobu, kterým tuto škodu nahradí. Zavázal se ke splacení svého dluhu k [datum]. Žalobkyně svou žalobu dále doplnila podáním ze dne [datum], kdy uvedla, že nárok na zaplacení pohledávky požaduje z titulu dohody o narovnání ze dne [datum]. K tomu dále odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum]. Tvrdila, že v dohodě o narovnání je v článku II odstavec. 1, odstavec 2.1, pododstavec 2.1.1, výslovně uvedeno, že je mezi stranami spor, zda dlužník způsobil žalobkyni škodu dne [datum] zaznamenanou na níže uvedeném záznamu škodní komise. Záznam škodní komise, který tvoří přílohu č. l. 1 této dohody: " Ve výši 732 498 Kč". Přičemž v příloze číslo [hodnota] záznamů škodní komise je uvedeno: "Důvod uplatnění odpovědnosti vůči zaměstnanci: z dohody odpovědnosti uzavřené dne [datum]." Je tedy jednoznačně identifikován sporný závazek, který se dohodou o narovnání ruší a nahrazuje se novým závazkem specifikovaným v článku IV odst. 4.1, pododstavec 4.1.4 dohody o narovnání, který stanoví, že se smluvní strany dohodly, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni celou výší pohledávky, to je částku 732 498 Kč, na účet žalobkyně, který je tam uveden. Za uhrazenou se považuje připsání pohledávky na účet žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že s ohledem na to není povinná dokládat inventurní záznamy a jiné podklady k výpočtu škody uvedené na záznamu škodní komise, neboť nárok na náhradu této škody byl jako sporný nahrazen nesporným nárokem dle článku IV. dohody o narovnání. Dále tvrdila, že výše škody byla zaznamenána na záznamu škodní komise z [datum] a byla vypočítána jako souhrn hodnoty chybějícího zboží, chybějící hotovosti v trezoru, podvodně vydaných dobropisů a vícenáklady vzniklé v souvislosti s vyšetřováním podvodného jednání. S rozpisem byl žalovaný seznámen před podpisem uznání dohody o narovnání i záznamů škodní komise. Tvrdila, že do dohody o narovnání i záznamu škodní komise uváděla pouze prokázanou škodu. Reálná škoda byla dle jejího šetření patrně vyšší, sporné položky však do škody nezahrnovala. Dále se vyjadřovala k tvrzením žalovaného a navrhla vyhovění žalobě, když žalovaný přes výzvu dluh neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě písemně vyjádřil podáním ze dne [datum]. Ve vztahu k uznání dluhu uvedl, že uznání dluhu není možno takto kvalifikovat, když zde absentuje důvod dluhu. Uznávaný dluh musí být vymezen co do důvodu a výše a nesmí být zaměnitelný s jiným. Z uznání dluhu není patrné, o jaký dluh žalovaného se má jednat a na základě jakého právního titulu tento vznikl. Není v něm odkázáno na jiný dokument, v rámci kterého by byl důvod nezaměnitelně a jedinečně identifikován. Není tak naplněna obligatorní náležitost uznání dluhu, kterou se rozumí explicitní odkaz na právní titul uznávaného závazku. Žalovaný stvrzoval dluh, který byl zcela zjevně neurčitý. Ve vztahu k dohodě o narovnání pak žalovaný uvedl, že není v dostatečné míře identifikováno, jaké závazky se nahrazují, a žalovaný zde tedy spatřuje stejný nedostatek, jak je tomu u uznání dluhu. Dohoda o uznání nároku nemohla být platně uzavřena, když nebylo v rámci ní dostatečně identifikováno, jaký byl předchozí závazek žalobce vůči žalobkyni, a tedy nebylo možno tento tvrzený závazek žalobkyně nahradit závazkem novým. Dále žalovaný tvrdil že narovnání není platné s ohledem na proces uzavírání dohody o narovnání. Žalovaný tvrdil, že již po uzavření pracovního poměrů se žalobkyní zpozoroval, že v prodejně chybí nějaké věci, a to zejména drahé chytré hodinky, kávovary, mobilní telefony a další položky. O tomto opakovaně upozorňoval nadřízeného pana [jméno FO]. Tento mu řekl, že to nemá řešit. Po provedených inventurách bylo zjištěno, že zboží na prodejně stále chybí, ale nikdo to neřešil. Následně přijelo několik zástupců žalobkyně z Prahy do prodejny a na žalovaného a jeho kolegyní [jméno FO] "nastoupili" s tím, že toto zboží měl ukrást žalovaný a tato jeho kolegyně, že si mají dluh rozpočítat a uznat. Žalovaného s kolegyní odvedli do zadní místnosti prodejny, tam po žalovaném a jeho kolegyni opakovaně vyžadovali vysvětlení. Toto trvalo asi 7 nebo 8 hodin, kdy výsledkem byla rezignace žalovaného a následný podpis dohody o narovnání a uznání dluhu. Žalovaný tvrdil, že k těmto jednáním přistoupil pod nátlakem a bez své vůle, když toto považuje za jednání žalobkyně v rozporu s dobrými mravy, s tím, když v daném vztahu figuroval jako zaměstnanec – slabší strana. Žalobkyně zcela rezignovala na svou povinnost tvrdit a prokazovat rozhodné skutečnosti. Dále svá tvrzení doplnil v podání ze dne [datum], kdy zejména uvedl k závěrům dokazování, že nebyl seznámen s výsledky inventury. Uváděl, že je s podivem že, tedy pokud by mu byl předložen nějaký dokument, z jakého důvodu nebyl tento dokument součástí uznání dluhu žalovaného. Vyjadřoval se dále k výši zjištěného dluhu a tvrdil, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Navrhl zamítnutí žaloby.
3. Okresní soud v Olomouci provedl dokazování a má prokázáno z dohody hmotné odpovědnosti ze dne [datum], že žalobkyně jako zaměstnavatel uzavřela s žalovaným jako zaměstnancem dohodu odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování. Z této dohody bylo zjištěno, že zaměstnanec uzavřel pracovní smlouvu se sjednaným dnem nástupu do práce ke dni [datum], se sjednaným druhem práce manažera prodejny – junior, se sjednaným místem výkonu práce [adresa]. Předmětem dohody bylo, že zaměstnanec přebírá hmotnou odpovědnost za finanční prostředky, platební karty a zboží, které v době trvání této dohody převezme od zaměstnavatele, nadřízeného zaměstnance, jakož i za finanční prostředky, platební karty a zboží, které převezme od třetích osob, a za finanční prostředky, platební karty a zboží, které vydá zaměstnavateli, nadřízenému zaměstnanci nebo třetím osobám v souvislosti s plněním svých pracovních úkolů v rámci pracovního poměru u zaměstnavatele. Dále bylo uvedeno, že zaměstnanec odpovídá za schodek na svěřených hodnotách v plné výši. Dále bylo v čl. 5 uvedeno, že zaměstnanec a zaměstnavatel prohlásili a učinili nesporným, že uvedeného dne byla provedena fyzická inventarizace hodnot, které budou zaměstnanci svěřeny s tím, že při této inventarizaci nebyl zjištěn žádný schodek. Dále bylo dohodnuto, jak může dohoda zaniknout. Smlouva byla podepsána v [Anonymizováno] dne [datum] 7:02.
4. Z uznání dluhu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil, že ke dni podpisu dluží žalobkyni částku 732 498 Kč. Prohlásil, že svůj dluh uznává co do výše a důvodu. Dále prohlásil žalobkyni, že tuto pohledávku zaplatí převodem na účet, který je zde uveden, a to nejpozději k datu [datum]. Podpis žalovaného byl pak ověřen dne [datum] notářkou [tituly před jménem] [jméno FO], před kterou žalovaný uznal podpis na této listině za svůj vlastní.
5. Z dohody o narovnání uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] bylo zjištěno z úvodních ustanovení, že žalovaný pracoval u žalobkyně na pozici manažer prodejny – junior na základě smlouvy uzavřené dne [datum]. Žalovaný žalobkyni způsobil škodu. Jako dlužník škodu uznal. Mezi dlužníkem a žalobkyní byla uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování. Dlužník náhradu za způsobenou škodu žalobkyni neuhradil, smluvní strany mají zájem na určení dohody o narovnání týkající se úhrady způsobené škody. v čl. 2, pak byla určena sporná práva. Strany prohlásily, že je mezi nimi spor o tom, zda-li dlužník způsobil žalobkyni škodu dne [datum] zaznamenanou na záznamu škodní komise. Záznam škodní komise tvoří přílohu č. [hodnota] této dohody ve výši 732 498 Kč, zda-li dlužník podepsal uznání dluhu, zda-li dlužník uhradil náhradu škody ve výši 732 498 Kč a zda má žalobkyně nárok na náhradu škody a zákonný úrok z prodlení z pohledávky. V článku III je pak uvedena dohoda o narovnání, kde se smluvní strany dohodly na úpravě veškerých svých vzájemných práv a povinností, jež jsou mezi nimi předmětem sporu a pochybností, jak plyne z článku II této dohody. Veškerá tato doposud sporná práva a povinnosti podpisem této dohody zanikají a zároveň se nahrazují novými právy a povinnostmi stran uvedenými v následujícím v čl. IV. Zde je pak určení nových práv a povinností, kdy se smluvní strany dohodly, že potvrzují, že dne [datum] došlo ke způsobení škody žalobkyni žalovaným zaznamenanou na záznamu škodní komise. Potvrzují, že dlužník podepsal uznání dluhu, potvrzují, že dlužník pohledávku do dnešního dne neuhradil, a to ani částečně. Dohodly se, že dlužník je povinen žalobkyni uhradit pohledávku ve výši, to je částku 732 498 Kč, a to ve formě úhrady na účet žalobkyně, který je tam uveden, splatnou dne [datum]. Za uhrazenou se považuje připsání pohledávky na účet žalobkyně. Dohodly se, že žalobkyně nebude uplatňovat žádné další nároky vztahující se k pohledávce vůči dlužníkovi, to však pouze pokud bude dlužník řádně plnit. V článku V jsou uvedena závěrečná ustanovení s tím, že vztahy v této dohodě výslovně neupravené se mají řídit příslušnými ustanoveními občanského zákoníku. Dohoda nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami, dále jsou zde uvedeny postupy v případě změn dohody. Dohoda byla podepsána v [adresa]. 12. 2019. Dále je rukou pod touto uvedeno, že podpisem potvrzuje žalovaný, že se do tří pracovních dnů dostaví k notáři se svým nadřízeným, a je zde podpis žalovaného. Z ověření podpisu žalovaným ze dne [datum] bylo zjištěno, že notářka [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla, že žalovaný uznal před ní podpis na této listině za svůj vlastní.
6. Z přílohy číslo [hodnota] dohody o narovnání, záznamu škodní komise z [datum] 19 bylo zjištěno, že komise ve složení předseda komise [jméno FO], členové [jméno FO], [jméno FO] dále jako zaměstnanec žalovaný, datum vzniku škody [datum], výše škody 732 498 Kč, rozsah náhrady škody zaměstnavateli 732 498 Kč a jako důvod uplatnění odpovědnosti vůči zaměstnanci je zde uvedena dohoda o hmotné odpovědnosti uzavřená ze dne [datum]. Ve vyjádření komise bylo uvedeno, že jde o podvodné jednání na prodejně [adresa]. Zaměstnanec svůj dluh uznal co do výše a důvodu a s rozsahem způsobené škody zaměstnavateli souhlasí. Dále zde jsou uvedeny podpisy, a to [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [právnická osoba] a žalovaného. Z ověření podpisu žalovaného ze dne [datum] bylo zjištěno, že notářka [tituly za jménem] [jméno FO] uvedla, že žalovaný uznal před ní podpis za vlastní.
7. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný podával vysvětlení na [právnická osoba], obvodní oddělení [adresa], kde uvedl, že k žalobkyni nastoupil v polovině května 2019 na pozici manažera prodejny. Když nastoupil do zaměstnání, upozorňoval svého nadřízeného pana [jméno FO], že v prodejně chybí nějaké věci, a to zejména chytré hodinky, kávovary, mobilní telefony a další položky. Na to mu pan [jméno FO] řekl, že toto nemá řešit, že to řeší jiné oddělení. Po provedených inventurách bylo zjištěno, že zboží na prodejně stále chybí, ale pořád to nikdo neřešil. Jednoho dne přijelo asi 8 lidí z vedení žalobkyně z Prahy. Na žalovaného a kolegyni [jméno FO] nastoupili s tím, že všechno zboží ukradli, že si to mají rozpočítat a uznat dluh. Odvedli je do zadní místnosti, kde je celý den drželi, pořád chtěli nějaké vysvětlení. Žalovaný jim to vysvětloval, ale přišlo mu, že ho neposlouchali. Tak je tam drželi 7 nebo 8 hodin a žalovaný podepsal dohodu o narovnání dluhu. To podepsal, protože měl jako manažer prodejny hmotnou zodpovědnost za transakce na prodejně. Druhý den šli k notáři a podepsanou dohodu o narovnání u něho ověřili. Tvrdil, že žádné zboží v prodejně neodcizil, stejně tak neodcizil žádnou finanční hotovost. Při inventurách chybělo zboží asi za 140-150 000 Kč a najednou byla částka skoro 750 000 Kč. Tvrdil, že nemůže být zachycen na žádné kameře, že nějaké zboží odnáší z prodejny. Uvedl, že do částky 750 000 Kč byly započítány i chyby při dodávání zboží. Dále se vyjadřoval ke kamerovým záznamům, když uvedl, že vůbec neví, jak se toho může žalobkyně usuzovat, že něco ukradl. Odmítl, že by nějaké zboží prodával na prodejních portálech. Uvedl, že když podepsal dohodu o narovnání, bylo mu ze strany komise sděleno, že uznáním dluhu bude věc vyřízena a nebude se řešit cestou policie.
8. Ze snímku obrazovky počítače inventury Q2/2019, pobočka [adresa], vyplývá, že mělo chybět zboží za 85 769,64 Kč, ze snímku za inventuru pobočky v Olomouci Q3/2019 bylo zjištěno manko ve výši 122 265,76 Kč, ze snímku obrazovky k celoroční inventuře k [datum] mělo manko činit 26 706,64 Kč, ze snímku inventury Q411/19, že manko mělo činit 34 687,82 Kč. Ze snímku obrazovky [IBAN], pobočka [adresa] – [Jméno žalovaného], bylo zjištěno, že manko mělo činit 732 457,58 Kč, s tím, že zde byly sečteny a uvedeny doklady předchozích inventur a zjištěná manka. Z výdejky daňového dokladu č. INVV190558 ze dne [datum], kdy jako prodávající je uvedena [právnická osoba], jako kupující není uveden nikdo, bylo zjištěno, že zboží činilo hodnotu 85 769,64 Kč. Z výdejky daňového dokladu č. INVV190769 ze dne [datum], kdy jako prodávající je uvedena [právnická osoba], jako kupující není uveden nikdo, bylo zjištěno, že zboží činilo hodnotu 122 265,76 Kč. Z výdejky daňového dokladu č. INVV190867 ze dne [datum], kdy jako prodávající je uvedena [právnická osoba], jako kupující není uveden nikdo, bylo zjištěno, že zboží činilo hodnotu 26 706,64 Kč. Z výdejky daňového dokladu č. INVV191157 ze dne [datum], kdy jako prodávající je uvedena [právnická osoba], jako kupující není uveden nikdo, bylo zjištěno, že zboží činilo hodnotu 34 687,82 Kč. Z výdejky daňového dokladu č. INVV191244 ze dne [datum], kdy jako prodávající je uvedena [právnická osoba], jako kupující není uveden nikdo, bylo zjištěno, že zboží činilo hodnotu 72 611,48 Kč. Z výdejky daňového dokladu č. INVV221085 ze dne [datum], kdy jako prodávající je uvedena [právnická osoba], jako kupující není uveden nikdo, bylo zjištěno, že zboží činilo hodnotu 111 775,93 Kč. Ze zápisu o provedené inventuře skladových zásob ze dne [datum], pobočka [adresa], bylo zjištěno, že inventurní komise byla sestavena z žalovaného a [adresa], bylo zjištěno manko ve výši 26 706 Kč, k němuž byla vytvořena inventurní výdejka INVV190867 a zjištěný přebytek ve výši 3 090 Kč, k němuž byla vytvořena inventurní příjemka č. INVV190647. Celkový výsledek inventury činil 26 618 Kč. Z výdajového pokladního dokladu č. [IBAN] vystaveného žalobkyní bylo zjištěno vyrovnání rozdílu při uzávěrce pokladny, kdy bylo vydáno 80 000 Kč, s tím, že zákazník zde není uveden. Ze zápisu z [datum] bylo zjištěno, že inventarizace – pokladna, trezor [adresa], [datum], že zde byla hotovost v celkové výši 484 000 Kč.
9. Z videozáznamu, který byl komentován pracovníkem žalované, mělo být zjištěno, jakým způsobem žalovaný a další zaměstnanci žalobkyně manipulovali s věcmi a odcizili dva macbooky.
10. Z výpovědi žalovaného jako účastníka řízení bylo zjištěno, že k uzavírání pracovní smlouvy a dohody o hmotné odpovědnosti, tedy k podepsání těchto dokladů, došlo v Praze. Bylo mu sděleno, že se takto postupuje běžně a že inventura bude provedena posléze. Tehdy uzavíral jeden z prvních pracovních poměrů a dohodu o hmotné odpovědnosti uzavíral poprvé. Doklady podepsal přesto, že nedošlo k předání zboží, za které měl mít odpovědnost. Poté proběhlo prvotní zaškolení, které trvalo asi týden. Poté byl odeslán na pobočku do Brna, kde asi měsíc probíhalo jeho zaškolení na vedoucího pobočky. Na pobočku v Olomouci se dostal někdy na přelomu června nebo července. Ptal se svého nadřízeného pana [jméno FO], [Anonymizováno] proběhne inventura. Tento mu sdělil, že vše je v pořádku a inventura proběhne dle daných termínů. To, že inventura neproběhla, žalovaný neřešil. Práci chtěl, spatřoval v ní určitou perspektivu. V srpnu byla provedena inventura, kde bylo zjištěno, že chybí hodinky značky Garmin. Ptal se pana [jméno FO], co s tím bude dělat. Sdělil mu, že se tím bude zabývat interní oddělení, a po žalovaném chtěl, aby mu zjistil z dokladů, kdy byly hodinky na sklad dovezeny a kdy byly podle videozáznamu distribuovány. Žalovaný toto zaslal na interní oddělení. Výsledek šetření mu nebyl sdělen. Šlo pravděpodobně o inventuru za druhý kvartál, v té době byl na pobočce asi týden. Nevzpomínal si, že by byl seznámen s inventurou za druhý kvartál. Nedokázal přesně říct, kdy nastoupil na pobočku v Olomouci. Dále uváděl, že přijel tým žalované, který čítal asi čtyři lidi, přijel i jeho nadřízený pan [jméno FO]. Tyto osoby chodily do skladu s nějakými čtečkami, kde načítaly zboží, toto se dělo za plného provozu prodejny. Řešilo se, zda se zboží shoduje, pak se ptaly, když nějaké zboží chybělo, zda bylo vydáno a podobně. Na základě tohoto pak byl zjištěn rozdíl, který byl předán panu [jméno FO]. Žalovaný jako vedoucí pobočky prováděl běžnou činnost, na inventuře se nijak nepodílel. Bylo mu řečeno, že takto to probíhá v celé republice na všech pobočkách. Žalovaný tvrdil, že nepodepisoval zápis o provedení inventury, tento podepisoval jeho nadřízený pan [jméno FO]. Řídil se striktně pokyny nadřízeného. Když inventurní tým odjížděl, bylo mu řečeno, že se budou ještě nějaké položky dohledávat a že se to bude řešit. Bylo mu řečeno, že tam byl zjištěn nějaký dluh, že to bude na účet pobočky. Nikdo mu neřekl, že by měl něco platit. Ptal se nadřízeného, zejména na hodinky, tohoto upozorňoval, že hodinky mají sériové číslo, podle kterého se dají dohledat. Tvrdil, že proběhly maximálně dvě inventury s tím, že třetí inventura proběhla v den, kdy zasedala škodní komise. Dále probíhaly týdně inventury, další inventura probíhala v říjnu nebo v listopadu. Tato inventura probíhala stejně, jak popsal žalovaný průběh předchozí inventury v srpnu. Řešily se chybějící hodinky, když žalovaný tvrdil, že se opětovně ptal, o jaké hodinky jde, zda jde o stejné hodinky nebo jiné. Nato mu bylo sděleno ze strany nadřízeného pana [jméno FO], že na to je interní tým, který to řeší. Nikdy po něm nechtěli zaplatit žádnou škodu, chtěli, aby dohledal na kamerovém záznamu některé zboží, zda bylo nějakým způsobem odesláno z prodejny. Při odjezdu inventurní komise nepodepisoval žádný zápis. Ze strany inventurní komise mu bylo sděleno, že se zápis bude ještě zpracovávat. V den, kdy zasedala škodní komise, nevěděl o tom, že bude provedena inventura. Bylo mu pouze řečeno, že má posílit směnu tak, aby v zaměstnání byla paní [jméno FO]. Okolo 9 hodiny mu řekli, aby odložil telefon do skříňky a šel do zadního skladu. Když přišel do zadního skladu, byly tam z beden vytvořeny stoly a kostky na sezení. Byly tam osoby, které jsou vyjmenované v zápisu škodní komise, byl tam nadřízený pana [jméno FO] [Anonymizováno] [jméno FO]. Bylo tam [právnická osoba] 8 lidí, jednání vedl pan [jméno FO]. Měly tam 3-4 notebooky, celé jednání bylo podle žalovaného nahráváno. [jméno FO] se žalovaného ptal, jak to bylo s nějakým zbožím, řešil s ním, že měl vzít peníze z trezoru. Žalovaný mu sdělil, že s panem [jméno FO] prohlédli kamerové záznamy, ze kterých bylo zjištěno, že z trezoru nikdo peníze nebral. Asi po čtvrt hodině jednání se pan [jméno FO] na žalovaného rozčílil, začal vyhrožovat, že učinil manko, že chybí hodinky a notebooky. Sděloval mu, že ho po určitou dobu sledují, že mají na pobočce nastavené kamery, ví, které zboží odcizil a kam si ho uložil. Tvrdil také, že žalovaný zboží prodával. Začal žalovanému vyhrožoval kriminální policií, že čekají za pobočkou, že je má na povel. Uváděl, že má s majitelem dohodu, že to má nějak vyřešit. Uváděl, že pracoval u policie. Vyhrožoval žalovanému, že u něho bude provedena domovní prohlídka, že ho policisté spoutají, budou s ním jezdit ve výtahu, aby ho všichni viděli. Žalovaný uváděl, že jim doma vše ukáže, že tam nic nemá. Nebylo mu sděleno, o jaké zboží se jedná. Toto jednání trvalo asi do oběda. Žalovaný tvrdil, že chtěl odejít, a když se postavil, jeden z členů komise ho zase zpátky posadil. Žádal, aby mohl zavolat rodičům nebo na policii, nato mu bylo ze strany pana [jméno FO] sděleno, že policii volat nemusí, že čekají na jeho pokyn. Pak ho odvedli na pobočku, kde ho hlídaly dvě osoby z inventurní komise a na jednání šla paní [jméno FO]. Asi po dvou až třech hodinách byl odveden do zadního skladu, kde byla paní [jméno FO], měla uplakaný výraz. Začalo další jednání, které vedl pan [jméno FO], a uvedl, že už všechno ví od paní [jméno FO], ať se přizná. Několikrát říkal, aby s ním žalovaný šel do jiné místnosti, že si promluví mimo záznam, což žalovaný odmítal. Požadoval, ať mu ukážou kamerový záznam, ze kterého by vyplývalo, že něco odcizil. Žalovaný se ptal, jakou částku dluží, částka se dle tvrzení žalovaného měnila, nejdříve šlo o částku 180 000 Kč, 380 000 Kč a pak to byla částku k milionu korun. Byl upozorňován na výši trestních sazeb, bylo mu to nepříjemné. Žádal, aby se mohl napít. Řekli mu, že až to podepíše, může se najíst a napít. Žalovaný tvrdil, že se obracel na paní [jméno FO], byl vždy okřiknut, aby s ní nemluvil. Pak viděl, že jí není dobře a teprve až na základě toho jí bylo umožněno se napít, protože žalovaný viděl, že kolabuje. Věděl o tom, že má cukrovku. K večeru dospěl k závěru, že se odtamtud jen tak nedostane, řekl, že jim tedy dluh podepíše. Nato mu pan [jméno FO] řekl, že musí počkat na výsledky inventury. Asi po půl hodině byla částka kolem 500 000 Kč. Ptal se, zda prověřily zboží také v přední části prodejny, za půl hodiny byla částka kolem 700 000 Kč. Pak řekli paní [jméno FO], že se má také podílet, dali ji podepsat dohodu s daleko nižší částkou. Oba odvedli ke skříňkám, které museli vyklidit. Řekli, aby to bylo kompletně uzavřeno, že se mají druhý den dostavit k notáři. Druhý den došlo k ověření podpisů u notáře. Žalovaný tvrdil, že teprve až po dvou nebo třech dnech mu došlo, co vlastně podepsal, protože byl z celé situace v šoku. Došlo mu, že celý dluh má uhradit do konce roku, což bylo nějakých 14 dní. Bylo mu řečeno, že se mohou dohodnout na splátkách. Teprve v té době si uvědomil, co vlastně podepsal, protože když si dohodu četl v ten den podpisu, nedokázal to pochopit. Byl s ním ukončen pracovní poměr dohodou. Byl také kriminalizován, když byl podávat vysvětlení na policii. Nebylo mu přímo vyhrožováno násilím, ale bylo mu vyhrožováno tak, že policisté s ním budou chodit okolo domu, budou ho vozit výtahem a žalovaný bude dělat ostudu celé rodině. [jméno FO] mu říkal, že ví, že otec pracoval u policie a že určitě nechce, aby měl otec ostudu. Říkal žalovanému, že pokud nepodepíše, tak ho nepustí. Jednání trvalo od devíti ráno až do páté nebo šesté hodiny večer. Žalovaný se neúčastnila inventury, nebylo mu to umožněno a nebyly mu předloženy žádné doklady ohledně inventury. Při podpisu mu byly předloženy dokumenty, tj. uznání dluhu, zápis o inventuře a dohoda o narovnání. Nebylo mu vysvětleno, co doklady znamenají, bylo mu pouze řečeno, že celá věc bude ukončena, vznikne dluh a nebude podroben trestnímu stíhání. Ve vztahu k dokladu o tom, že v trezoru chybí částka 80 000 Kč, žalovaný tvrdil, že na toto upozorňoval pana [jméno FO] [Anonymizováno] než 5. 12., jak je na dokladu uvedeno. Tvrdil, že není schopen uvést, zda byly podepsány 5. 12. nebo zda to bylo podepsáno v den, kdy došlo k zasedání inventurní komise. K inventuře uvedl, že podpis na dokladu, že k [datum] bylo zjištěno manko ve výši 23 616 Kč, je jeho. Dále uvedl, kdo dále podepsal zápis o provedené inventuře. Tento měl předat panu [jméno FO]. Nikdy u žalovaného nebyly žádné věci související s žalovanou. Tvrdil, že svou nedbalostí způsobil škodu maximálně do 15 000 Kč. Uváděl, že ke škodám mohlo dojít tak, že docházelo ke ztrátám zboží poté, co zboží odešlo z pobočky. Prováděli videozáznamy na potvrzení toho, že zboží bylo z žalobkyně zabaleno a předáno kurýrovi. Kurýr tam jezdil i v noci, kdy nikdo nebyl ve skladě, měl klíče, naložil zboží, které mu nachystali. Ze strany žalobkyně nebyl žalovanému vysvětlen poměr škody mezi žalovaným a paní [jméno FO]. Žalovanému nebylo umožněno, aby si vzal dokumenty domů, aby si je mohl prostudovat, s někým se poradit. Bylo mu řečeno, že doklady musí podepsat v provozovně. Když byl usazen zpět na židli, bral to jako útok na svoji osobu. V této věci nebyl trestně stíhán.
11. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že byla zaměstnankyní žalobkyně, pracovala zde od května 2019 až do listopadu nebo prosince 2019. Pracovala jako prodejce a k ukončení pracovního poměru došlo na základě dohody o skončení pracovního poměru. Dohodu navrhla žalobkyně. Žalovaného zná, byl její nadřízený u žalobkyně. Měla uzavřenu dohodu o hmotné odpovědnosti. Byla s ní řešena škoda ze strany žalobkyně. Šlo o několika hodinový psychický nátlak. Svědkyně 11. prosince s žalovaným přišli do práce, žalovaný odešel asi se 7 lidmi do části prodejny, kde byla paní [jméno FO], pan [jméno FO], pan [jméno FO], paní [jméno FO], další osoby si nepamatovala. Chtěla odejít, bylo jí to zakázáno s tím, že s ní budou chtít mluvit. Po 2-3 hodinách žalovaný odešel. Zavolali si svědkyni, chtěla odejít, nedovolili jí to. Hovořili i o tom, že ji asi 3 měsíce sledují. Ptali se jí na osobní věci, kde bydlí, s kým bydlí, jak se ta osoba jmenuje, co dělá. Na to neodpovídala. Byla tam asi 3-4 hodiny, nebylo jí umožněno, aby šla na záchod, aby se napila, měla hlad. Asi po 2-3 hodinách se žalobce vrátil s dalšími osobami, pan [jméno FO] mu říkal, že se od svědkyně dozvěděli všechno, že dělá ostudu sobě a svojí rodině. Hovořilo se o škodě nejdříve o 350 000 Kč, poté se škoda zvyšovala a p. [jméno FO] mu říkal, že má štěstí, že škoda je pod 800 000 Kč. Svědkyni byla zima, protože to bylo v prosinci a v prostorách se netopilo. Tato situace trvala až do doby, kdy se svědkyni udělalo špatně. Na to zareagoval jedině žalovaný, který věděl o tom, že svědkyně má problémy s vyplavováním cukru. Žalovaný pak prohlásil, že jim raději podepíše všechno, než aby to pokračovalo. Potom tedy s ním odešli něco podepsat. Poté žalovaný podepsal uznání dluhu, protože to říkala paní [jméno FO], a výpověď dohodou. Pak si znovu zavolali svědkyni a paní [jméno FO] jí dala podepsat uznání dluhu na 17 850 Kč. Svědkyně se zdráhala to podepsat. Nebylo jí dobře, ale poté, co paní [jméno FO] klepala na místo, které má podepsat, uznání dluhu podepsala. Dali jí pak také podepsat skončení pracovního poměru dohodou. Svědkyně dluh žalobkyni uhradila. Ptala, z čeho se skládá dluh, na to jí neodpověděli. Žalovaný se také ptal ohledně dluhu. Nebylo mu řečeno, z čeho se dluh skládá, a nebyly mu předloženy žádné doklady. [jméno FO] hovořil o tom, že dluh měl vzniknout jako manko prodejny za poslední rok. Ze strany pana. [jméno FO] a paní [jméno FO] jí bylo sděleno, že nemůže odejít. [jméno FO] tvrdil, že se zná s kriminální policií, že ji má v podstatě na povel, že jim může zavolat. Svědkyně po tom výslechu asi 14 dní trpěla nespavostí, proto to nijak neřešila. Není si vědoma, že by na prodejně za dobu své činnosti způsobila nějaké manko. Po dobu, kdy byla u žalobkyně zaměstnána, byla prováděna inventura asi po prvních 2 měsících. Bylo tam zjištěno, že chybí více hodinek Garmin v hodnotě asi 120 000 Kč. Žalovaný říkal, že by se to dalo dohledat, protože jde o chytré hodinky a každé mají své číslo, ale pan [jméno FO] tehdy řekl, aby to neřešil. Před tím, než bylo provedeno to jednání s ní a s žalovaným, nebyla provedena inventura. Na prodejně chyběly stále hodinky za 120 000 Kč. Dohoda o skončení pracovního poměru byla podepsána v souvislosti s jednáním škodní komise. Uzavření dohody o skončení pracovního poměru nebyla volba svědkyně, ale poté, co tam proběhlo, by už u žalobkyně stejně nepracovala. Nebyla dopředu informována, že bude zasedat škodní komise. V daný den se jednalo o mimořádnou pracovní směnu, měla přijít jako výpomoc. Nebylo jí umožněno mít u sebe právního zástupce nebo nějakou jinou osobu, se kterou by konzultovala uzavření těchto dohod. Ptala se škodní komise, proč je s ní řešeno manko za poslední rok, když tam pracovala 7 měsíců, na to jí nebylo odpovězeno. Dohodu o hmotné odpovědni podepisovala v Praze. V rámci podpisu dohody se neseznamovala s inventurním stavem.
12. Z výpovědi svědka [adresa] bylo zjištěno, že je zaměstnancem žalobkyně od [datum], pracuje na pozici prodejce. S žalovaným pracoval na pobočce v Olomouci od léta 2019. Má uzavřenu dohodu o hmotné odpovědnosti. Žalovaný tam nastoupil od léta 2019. Inventury se prováděly na prodejně 1x ročně, kdy přijížděli provádět inventury přímo z Prahy. Zda byla zjištěna nějaká škoda, svědek nevěděl. Byl přítomen na prodejně, když probíhalo jednání mezi škodní komisí a žalovaným. Tohoto jednání se vůbec neúčastnil. Se svědkem ani s dalšími konzultanty prodeje škodní komise nehovořila. Jednání mezi škodní komisí a žalovaným probíhalo v řádu hodin. Jednání probíhalo v nočním trezoru, občas někdo zvýšil hlas. Ze strany škodní komise jim pak bylo oznámeno, proč byl pracovní poměr žalovaného a kolegyně [jméno FO], ukončen, ale v hrubých rysech, nic konkrétního jim sděleno nebylo. Bylo sděleno, že došlo ze strany těchto dvou osob k porušení interních předpisů a k tomu, že zapříčinili škodu. [jméno FO] říkal, že šlo o vyšší škodu, ale konkrétní výši nesdělil. Žalovaný svědkovi večer telefonoval, něco mu sděloval, ale svědek tomu nepřikládal pozornost. Sděloval mu, že to na něho ze strany regionálky bylo všechno hozeno. Žalovaný s kolegyní předali věci a poté z prodejny odešli ještě, když tam byly přítomny osoby, se kterými jednali. Pouze tito dva byli řešeni škodní komisí s náhradou škody, ostatní zaměstnanci, kteří tam pracovali, řešeni nebyli. Ti předchozí kolegové, o kterých hovořil, že tam potom zůstal sám, odešli z finančních důvodů. Není schopen říct, jaká je vzdálenost od místa, kde probíhalo jednání s žalovaným a kde se pohyboval svědek. Kde se pohyboval na prodejně, je vchod z ulice, prodejna, pak je menší sklad, větší sklad a teprve až za ním vzadu je místnost, kde probíhalo jednání. Jedno zvýšení hlasu slyšel v době, kdy rozbaloval zboží ve skladu, který sousedí s místností, kde probíhalo jednání. Po skončení jednání se nezajímal, co bylo příčinou křiku, neměl důvod.
13. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že byl zaměstnancem žalobkyně od roku 2014 do roku 2021, v roce 2019 pracoval jako regionální manažer a byl nadřízeným žalovaného. Pracovní poměr u žalobkyně skončil na základě rozhodnutí svědka jít pracovat do jiné společnosti. Byl přímý nadřízený žalovaného. Při nástupu nového manažera, tento absolvoval adaptační kolečko týden v Praze a žalovaný byl asi dva týdny v Praze u jiného manažera prodejny. V případě nástupu nového manažera prodejny, přijede inventurní komise z Prahy a dojde k provedení inventury a předání prodejny nového manažerovi. Jestli to tak bylo v případě žalovaného, svědek nevěděl. Veškeré inventury musí být systematizovány, takže se to dá dohledat. Malé inventury měly probíhat na prodejně 2x týdně a velká inventura jednou za kvartál. Malých inventur se svědek někdy účastnil, velkých inventur se neúčastnil. Na základě inventury s žalovaným řešil chybějící hodinky značky Garmin, ale jak se to vyřešilo, nevěděl. Ví o tom, že tam pak proběhla i velká inventura. Byl přítomen jednání škodní komise s žalovaným [datum], nebyl tam přítomen celou dobu. Jednání probíhalo někde v prostorách skladu. Žalovaný se tam střídal ještě s jinou kolegyní, dále tam byl svědek, pan [jméno FO], paní [jméno FO] a pan [jméno FO]. Ten den byla provedena inventarizace. Byla provedena ze strany týmu, který inventarizace prováděl. Svědek věděl, že tam byla zjištěna škoda. Měly chybět nějaké hodinky, nějaké mackbooky, další nějaké drobné zboží. Žalovaný se přiznal, že tyto mackbooky má doma někde v garáži. Žalovaný tam přišel, jednání vedl zejména pan [jméno FO], který se ho ptal na věci, co tam chyběly, ptal se ho i na vazby s ostatními zaměstnanci. Svědek nevěděl, co žalovaný odpovídal. Jednání probíhalo s žalovaným po skončení inventury, trvalo kolem jedné hodiny. Nepamatoval si, že by si žalovaný žádal, aby se mohl s někým poradit. Nebyl přítomen jednání inventurní komise s paní [jméno FO]. Byl přítomen toho, když došlo k podpisu uznání dluhu se žalovaným. K podpisu této dohody došlo tam v tom místě, kde probíhalo to jednání. Nebyl přítomen jednání, kde se řešilo skončení pracovního poměru žalovaného. Jednání probíhalo ve skladu, bylo tam asi 20 stupňů, nebylo tam úplné teplo ale ani zima. Určitě bylo žalovanému umožněno opustit jednání, svědek věděl, že byl žalovaný kouřit. Pokud jde o paní [jméno FO], udělalo se jí špatně a bylo jí umožněno jít pro vodu. Šla si pro jídlo a pití. Když byl svědek přítomen, tak paní [jméno FO] nikdo nezakazoval, aby odešla na záchod nebo pro jídlo nebo pití. V jednání se pokračovalo i přes to, že se jí udělalo špatně. Svědek nevěděl jistě, zda u toho, kdy se paní [jméno FO] udělalo špatně, byl přítomen pan žalovaný. Žalovaný mu nahlásil, že tam chybí zboží, toto se řešilo. Řešilo se to přes kamerové záznamy, např. jak došlo k odcizení mackbooku, s tím, že bylo vidět, kdo tam s tím posouvá apod. Je to na kamerových záznamech. Kdo to byl, si již svědek nepamatoval. Říkal to inventurní komisi, že mu žalovaný oznámil, že dochází ke krádežím ve skladu a na základě toho došlo k inventuře. Jednání inventární komise nebo škodní komise nebylo na základě sdělení žalovaného, že dochází k problémům se zbožím ve skladě. To, že žalovaný mu nahlásil, že na skladě chybí zboží, řešil s inventurní komisí přes kamerové záznamy a jednání s žalovaným. Při škodní komisi se jednalo o škodě kolem 700 000 Kč. Dluh byl potvrzen i tím, že to byl s žalovaným podepisovat u notáře. O výši škody věděl od inventarizační komise na pobočce. Svědek tvrdil, že byl přítomen polovinu jednání inventurní komise s žalovaným, takže to bylo asi půl hodinu, celkově jednání probíhalo asi hodinu. Přístup k jídlu a pití měla paní [jméno FO] i před tím, než se jí udělalo špatně. Svědek nevěděl, proč se paní [jméno FO] udělalo špatně, mohl to být stres nebo že měla nedostatek vody, svědkovi nic neřekla. Nedokázal uvést říct, zda něco jedla nebo pila při jednání. Žalovaného zná pouze po dobu jeho pracovní činnosti u žalobkyně. Viděl žalovaného za dobu, co ho znal, kouřit.
14. Z výpovědi svědkyně [adresa] bylo zjištěno, že je zaměstnána u žalobkyně do roku 2018. Dříve pracovala na pozici vedoucí interního auditu. V prosinci 2019 došlo na prodejně v Olomouci k provedení inventury. Inventuru prováděli její kolegové. Bylo zjištěno manko, svědkyně nevěděla, v jaké výši. Byla přítomna jednání s žalovaným, kde bylo přítomno více zaměstnanců žalobkyně, kteří se podíleli na řešení. Jednání probíhalo v prostorách pobočky v Olomouci s žalovaným a paní [jméno FO]. Svědkyně, další zaměstnanci žalobkyně [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] jednali s žalovaným. Ke konkrétnímu jednání se nedokázala vyjádřit. Snažili se s žalovanými jednat ohledně podezření na chybějící zboží, podezřelé dobropisy, chybějící hotovost na prodejně. Podezřelé dobropisy byly prezentovány a ze strany paní [jméno FO] došlo k přiznání, že dobropisy neměly být vydávány. Ve vztahu k chybějícímu zboží se hovořilo o chybějících macboocích s tím, že ze strany paní [jméno FO] i ze strany žalovaného došlo k přiznání jejich odcizení. Byly prezentovány kamerové záznamy ohledně odcizení těchto macbooků. Jednání trvalo od dopoledních hodin do odpoledních. Tvrdila, že žalovaný s paní [jméno FO] měli prostor na občerstvení. Výsledkem jednání bylo uzavření dohody o narovnání se žalovaný a paní [jméno FO] s tím, že následně byla dohodnuta návštěva u notáře. Byly zjištěny podezřelé děje a další doklady, ze kterých byla vypočtena suma, která byla předmětem dohody o narovnání. Suma byla výsledkem inventury, která byla provedena. Výsledky inventury jsou uvedeny v systému žalované. Svědkyně byla vedoucí interního auditu. Měla na starosti plánování kontrol napříč společností, provádění kontrol. Měla indicie ohledně těch macbooků, což nasvědčovalo tomu, že na pobočce nebude všechno, tak jak má být. Kolegové z pobočkové sítě zachytili podezřelý doklad a pak došlo k prověření kamerových záznamů. S panem [jméno FO] jako regionální manažerem byla řešena chybějící hotovost na pobočce. Hodinky Garmin se řešily také v rámci této kauzy, svědkyně nevěděla, zda se řešily s panem [jméno FO]. Nevzpomínala si, že by se při jednání udělalo někomu nevolno. Při jednání nedocházelo ke zvyšování hlasu ani jedné ze stran. Inventarizace probíhala ten den, kdy došlo k jednání. Svědkyně nevěděla v kolik hodin začalo jednání a v kolik skončilo.
15. Z výpovědí svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že pracuje u žalobkyně od prosince 2016 na pozici personalistka. Byla přítomna na pobočce v Olomouci v prosinci 2019, ale inventury se neúčastnila. Jednání probíhalo na pobočce, byly tam další osoby z procesního týmu. Svědkyně jako zástupce personálního oddělení. Jeli do Olomouce na základě určitých informací, že tam dochází k problémům, které požadovali vysvětlit. Řešila se žalovanými chybějící hotovost a zboží, které bylo zjištěno na základě interních procesů. Nevěděla, jaká byla výše škody, ale došlo k podpisu dohody o uznání a následně se to ověřilo u notáře. Uznání dluhu vyhotovovala svědkyně. Výši dluhu jí sdělil procesní tým. Dohodu nebyla ověřovat u notáře. Jednání probíhalo pár hodin. Nepamatovala si, že by žalovaný žádal o předložení dokladů o výši škody a zda mu tyto doklady byly předloženy. Procesní tým prováděl inventuru na pobočce. Svědkyně nevěděla konkrétní hodinu, kdy jí měl procesní tým sdělit výši škody. Nepamatovala si, zda to bylo dopoledne nebo odpoledne. Do Olomouce nejeli s vyčíslenou výší škody. Zasedání probíhalo, že bylo zjištěno, že chybí hotovost, nějaké notebooky a bylo potřeba zjistit, kde to zboží je. Svědkyně byla přítomna celého jednání. Nevěděla, zda byl celou dobu přítomen pan [jméno FO]. Nepamatovala si, že by se někomu zhoršil zdravotní stav, pouze paní [jméno FO] se rozplakala, tak jsme se jí ptali, zda chce vodu nebo kávu. Nevěděla, v jaké části jednání k pláči této zaměstnankyně došlo.
16. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že je zaměstnancem žalobkyně od [datum], v prosinci 2019 pracoval na pozici procesový manažer. Měl na starosti zjišťování procesů a jejich realizaci pro manažery prodejen. Osobně neprováděl inventarizaci na prodejně v Olomouci, nicméně pracovníci jeho týmu ano. Uvedl, kteří konkrétní pracovníci inventuru prováděli, uvedl, jakým způsobem inventura probíhala. Na základě hlášení regionálního manažera, který zjistil, že chybí určitá hotovost a že tam chybí 1 macbook a ještě další drobné zboží, jeli s týmem do Olomouce provést preventivní inventarizaci. Navazovali na předchozí inventuru. Uvedl, že tam chyběly nějaké macbooky, káva a podobně. Výsledek inventury je evidován systému. Jednání po inventarizací probíhalo v zadní části prodejny v Olomouci. Uvedl, kdo tam byl přítomen. Osobně jednal se žalovaný ohledně chybějícího macbooku a dále o chybějící Apple produktech. Řešili i chybějící hotovost v trezoru na prodejně. Výše škody zjištěná po inventarizací byla ve výši 700 000 Kč, kdy se jednalo o zboží chybějící při inventuře, o chybějící hotovost a dále od další částky z dobropisů, které měly být vytvořeny neoprávněně ze strany žalovaného a na základě těchto mu měly být propláceny částky v určité výši. Tvrdil, že žalovaný byl s těmito podklady z inventury seznámen. Svědek tvrdil, že žalovanému nebylo vyhrožováno policií, pokud částku neuhradí. Jednání probíhalo od dopoledních hodin do odpoledních a v řádu jednotek hodin. Poté bylo řešení předáno personálnímu oddělení. [jméno FO] připravila uznání, které žalovaný bez nátlaku podepsal. Následující den bylo uznání dluhu ověřeno u notáře. Tvrdil, že při jednání bylo několik přestávek s tím, že při jedné přestávce došlo k přiznání žalovaného, což pak vedlo k dalšímu jednání. Svědek nedokázal říct, jaká byla průměrná hodnota zboží na prodejně. Hodnota chybějících Apple produktů je kolem jednoho kusu 30 000 Kč včetně, takže škoda se zvyšuje. Žalovaný se přiznal k odcizení několika produktů značky Apple a mělo dojít k převezení tohoto zboží do nějaké garáže na Slovensko. Svědek se účastnil kuřácké pauzy, kde se žalovaný přiznal. Regionální manažer žádal svědka o inventarizaci, kdy uváděl, že chybí jeden notebook a další zboží. Dále uváděl, že chybí nějaká hotovost pro odvedení do banky. Žádal, aby svědek zjistil, zda nejde o systémovou chybu. Přiznání žalovaného předcházelo momentu, kdy došlo ke zjištění výše škody. Uvedl, že bylo možné, že se u jednání udělalo nevolno paní [jméno FO], která uváděla, že by potřebovala na vzduch. Udělali přestávku, paní [jméno FO] jí přinesla vodu.
17. Po takto provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav. Pracovní smlouva nebyla předložena, ale z tvrzení žalobkyně, výpovědi žalovaného bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva, za základě které byl žalovaný zaměstnán u žalobkyně na pozici manažer prodejny – junior od [datum]. Bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření dohody o hmotné odpovědnosti, jejímž předmětem byla odpovědnost žalovaného za finanční prostředky, platební karty a zboží, které měl převzít od zaměstnavatele, nadřízeného zaměstnance, jakož i za finanční prostředky, platební karty a zboží, které převezme od třetích osob, a za finanční prostředky, platební karty a zboží, které vydá zaměstnavateli, nadřízenému zaměstnanci nebo třetím osobám v souvislosti s plněním svých pracovních úkolů v rámci pracovního poměru u zaměstnavatele. Dle názoru soudu bylo v řízení prokázáno, že nebyla dne [datum] provedena fyzická inventarizace hodnot, které měly být žalovanému svěřeny, a nebylo také pravdivé tvrzení v této dohodě, že při této inventarizaci nebyl zjištěn žádný schodek. Tato skutečnost vyplývá jak z tvrzení žalovaného, tak i z té skutečnosti, že dohoda o hmotné odpovědnosti měla být podepsána [datum] v Praze, a nemohlo tedy fakticky dojít k předání předmětu dohody o hmotné odpovědnosti a k provedení inventarizace. Z předložených dokladů ze strany žalobkyně pak bylo zjištěno, že v průběhu zaměstnání byly prováděny inventury, kdy byly zjištěny jednotlivá manka při provádění těchto inventur. Z žádných dokladů, které byly předloženy, pak nebylo prokázáno, že by se závěry těchto inventur byl žalovaný seznámen. V řízení bylo prokázáno, že sám žalovaný jako vedoucí prodejny provedl inventuru skladových zásob s dalším členem inventarizační komise [adresa] ke dni [datum], s tím, že bylo zjištěno manko ve výši 23 616 Kč. Dále byla zjištěna inventarizace poklady ke dni 5. 12., kde byla zjištěna celková hotovost a dále z výdajového pokladního dokladu mělo být zjištěno vyrovnání rozdílu při uzávěrce pokladny 80 000 Kč. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne [datum] měla proběhnout v provozovně žalobkyně v Olomouci inventura. Po inventuře proběhlo jednání mezi zaměstnanci žalobkyně a žalovaným, které mělo probíhat po dobu několika hodin a kdy mělo dojít k projednání manka, které mělo vzniknout na provozovně žalobkyně v Olomouci a mělo být zjištěno touto inventurou. Bylo prokázáno, že byl zpracován záznam škodní komise, kdy komise ve složení předsedkyně [jméno FO], členové [jméno FO] a [jméno FO] dospěla, že žalovaný způsobil škodu ve výši 732 498 Kč, a to na základě dohody o hmotné odpovědnosti uzavřené dne [datum], s tím, že komise se vyjádřila, že ke škodě došlo podvodným jednáním na prodejně [adresa]. Pokud žalovaná tvrdil, že podpisy na záznamu škodní komise, uznání závazku a dohody o narovnání byly výsledkem nepřiměřeného jednání zástupců žalobkyně, pak dle názoru soudu takové jednání, které by vedlo k nátlaku na žalovaného nepřiměřeným způsobem, nebylo zjištěno. Z výpovědi svědků, zejména zaměstnanců žalované, kteří byli přítomni jednání a přítomni podpisů uvedených dokumentů, bylo vyvráceno tvrzení žalované a tvrzení svědkyně [jméno FO], že by měli být nějakými nepřiměřitelnými výhružkami donuceni k podpisu dokladů. Tedy zejména dokladů, které podepsal žalovaný. Žalovaný podepsal záznam škodní komise, na kterém sám uvedl, že uznává dluh co do výše a důvodu a s rozsahem způsobené škody zaměstnavateli souhlasí. Podepsal také uznání dluhu, kde byl závazek specifikován tak, že dluží žalobkyni částku 732 498 Kč, tuto uznal co do důvodu i co do výše a zavázal se jí zaplatit nejpozději k datu [datum]. Zároveň uzavřel dohodu o narovnání, kde byla jednoznačně určena částka, kterou dluží, na základě čeho jí dluží a podobně. Je pouze otázkou, z jakého důvodu byla uzavírána dohoda o narovnání a bylo uvedeno prohlášení, že mezi účastníky je spor, zda dlužník způsobil žalobkyni škodu, když v příloze č. [hodnota] je uvedeno, že žalovaný uznává co do výše a co důvodu rozsah způsobené škody, a stejně tak tyto skutečnosti uvedl v uznání dluhu. Jedinou skutečností by tedy mohlo být, že žalovaný prohlašoval, a bylo tedy mezi účastníky sporné, zda opravdu žalobkyni škodu způsobil. Nemohlo být mezi účastníky sporné, zda dlužník uhradil náhradu škody, když bylo jednoznačné, že dluh neuhradil. Nemohlo být také mezi účastníky sporné, zda dlužník podepsal uznání dluhu, když toto jednoznačně podepsal. Nicméně žalovaný pak přistoupil na dohodu o narovnání závazku, kterou také podepsal. Jeho tvrzení o tom, že si neuvědomoval následky svého jednání a nemohl se s nikým poradit, je pak vyvráceno tím, že následný den, tj. [datum], se dostavil k notářce [tituly před jménem] [jméno FO] a podpisy na těchto dokladech uznal za vlastní. Měl tedy dostatečnou dobu k dispozici na to, aby si následky svého jednání uvědomil. Z výpovědi svědků, zejména svědka [jméno FO], pak bylo prokázáno, že tento potvrdil výši škody po inventarizaci ve výši 700 000 Kč a zejména uvedl, že žalovaný byl s těmito podklady z inventury seznámen a při jedné z přestávek při jednání mělo dojít k přiznání žalovaného ohledně chybějícího zboží. Ostatní svědci, zaměstnanci žalobkyně, [adresa] a [jméno FO] potvrdily, že po jednání došlo k podpisu uvedených dokumentů ze strany žalovaného, a to zejména uznání dluhu, dohody o narovnání a záznamu škodní komise.
18. Nebylo v řízení prokázáno tvrzení žalobkyně, které mělo vyplývat z videozáznamu ohledně krádeže dvou kusů macbooků. Zejména je nutno uvést, že ze záznamu vůbec nevyplývá ta skutečnost, že zboží, které měl zabalit žalovaný do oněch dvou beden, se kterými měl manipulovat, byly mackbooky. Z videozáznamu ani nevyplynulo to, že by zboží bylo ze strany žalovaného z provozovny žalobkyně odneseno. Nebylo možno tedy akceptovat závěry osoby, která videozáznam komentovala.
19. Soud nepřihlížel ani k předloženým dobropisům, když tyto se netýkaly přímo žalovaného, ale měly být prováděny paní [jméno FO], když ta skutečnost, že z přiložené docházky má být patrné i to, že v daný den byly v práci vždy jak paní [jméno FO], tak žalovaný, dle názoru soudu nic nevyplývá.
20. Podle § 4, zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, (dále jen „z. p.“), pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.
21. Podle § 250 odst. 1, zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, (dále jen „z. p.“), zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
22. Podle § 252 odst. 1, z. p., byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen „dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty“), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách.
23. Podle § 254 odst. 1, z. p., inventuru je zaměstnavatel povinen provést při uzavření dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty, při zániku závazku z této dohody, při výkonu jiné práce, při převedení zaměstnance na jinou práci nebo na jiné pracoviště, při jeho přeložení a při skončení pracovního poměru.
24. Podle § 264 z. p., z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud výši náhrady škody přiměřeně snížit.
25. Podle § 580 odst. 1, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
26. Podle § 1903 odst. 1, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu.
27. Podle § 2053, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
28. Na základě provedeného dokazování hodnotil soud provedené důkazy a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je částečně důvodná. V daném řízení bylo prokázáno, že na základě uzavřeného pracovního poměru a dohody o hmotné odpovědnosti bylo zjištěno manko po provedené inventuře, za které měl odpovídat žalovaný. Mezi účastníky pak bylo uzavřeno několik smluv, které dle tvrzení žalobkyně měly vést k tomu, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o narovnání, na základě které vznikl nový závazek a že nárok je vůči žalovanému uplatňován z titulu dohody o narovnání. Dohoda o narovnání jasně specifikuje, jaké sporné nároky se nahrazují, je zde stanovena výše škody, když je zde odkaz na záznam škodní komise, který tvoří přílohu č. [hodnota] této dohody, je zde uveden i důvod uplatnění odpovědnosti vůči zaměstnanci, tj. dohoda o hmotné odpovědnosti uzavřené dne [datum]. Je tedy jednoznačně identifikován sporný závazek, který se ruší a je nahrazován touto dohodou o narovnání, která jednoznačně a nově specifikuje závazek žalovaného, který je předmětem dohody o narovnání. Právě dohoda o narovnání dle názoru žalovaného neobsahuje konkrétní identifikaci závazku, který má být narovnán, a což je nutné pro platné narovnání dle občanského zákoníku. Dle názoru soudu je dohoda o narovnání platně uzavřena, když jsou v ní jednoznačně uvedena práva a povinnosti, které jsou nahrazována. V dohodě jsou tato práva jednoznačně specifikována, a to jednak konkrétními okolnostmi uvedenými v dohodě, zejména v čl. II., kde je zde i jednoznačný odkaz na záznam škodní komise, kde je uvedena konkrétní výše nároku, je zde uveden důvodu uplatnění tohoto nároku. V tomto směru je možno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2589/2018, který jednoznačně v závěrech uvedl: „Ohledně institutu narovnání Nejvyšší soud opakovaně ozřejmil, že narovnání (transactio) patří společně s privativní novací do kategorie dohod, které ruší závazek tím způsobem, že jej nahrazují závazkem jiným. Na rozdíl od privativní novace je narovnání určeno k úpravě práv, která jsou mezi stranami sporná či pochybná. Spornost nebo pochybnost vzájemných práv je pojmovým znakem narovnání, narovnání směřuje k odstranění této spornosti či pochybnosti. Účelem narovnání přitom není odstranit existující spor či pochybnost tím způsobem, že si strany vyjasní či vysvětlí sporné otázky anebo že zjistí, jaký je skutečný stav věci, narovnáním strany odstraňují jejich spor či pochybnost tím způsobem, že sporný či pochybný závazek zruší a (případně) nahradí závazkem novým, nesporným a nepochybným. Narovnáním tedy nemusí vždy dojít k faktické změně rozsahu vzájemných práv a povinností účastníků. Dohoda o narovnání je samostatným zavazovacím důvodem. Právo je sporné, pokud je určitá otázka s ním spojená předmětem různých názorů (neshody) účastníků (například každý z účastníků má jiný názor na to, zda určité právo platně vzniklo, účastníci se neshodují v tom, jaká je výše předmětu plnění apod.). O pochybnost se jedná tehdy, je-li určitá otázka spojená s právem pro účastníky nejistá (například účastníci si nejsou jisti, zda právo platně vzniklo či jaká je výše předmětu plnění). Spornosti pochybnost jsou z podstaty věci výhradně subjektivní kategorie, jejich existence není podmíněna vedením soudního řízení mezi účastníky. Pro závěr, že mezi stranami existuje spor či pochybnost, je rozhodující pouze to, zda daná otázka je předmětem různého názoru účastníků nebo zda o ní účastníci nemají jistotu. Spornost či pochybnost je třeba vždy posuzovat ze subjektivního hlediska účastníků, právě tuto subjektivní spornost či pochybnost řeší účastníci uzavřením narovnání. Spornost či pochybnost se může vztahovat na kteroukoliv právně relevantní otázku spojenou s právem účastníků, předmětem sporu či pochybností může být samotná existence či platnost práva, ale i další otázky, kterými jsou zejména kauza závazku, obsah závazku (předmět, místo, čas plnění), další vlastnosti závazku (splatnost, promlčení, volba práva) či okruh subjektů závazku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 21/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2009, sp. zn. 33 Odo 1560/2006, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 33 Cdo 278/2012, srov. rovněž usnesení Ústavního soudu ze dne 5. června 2000, sp. zn. IV. ÚS 13/2000, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 20 na straně 437, svazek 18). Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tedy vyplývá, že, zatímco předpokladem pro uzavření dohody o narovnání je spornost nebo pochybnost vzájemných práv, předpokladem pro uzavření dohody o změně závazku nebo dohody o zániku závazku a jeho nahrazení závazkem novým je naopak existence (původního) závazku, neboť závazek, který platně nevznikl či již zanikl, nelze změnit ani zrušit.“ V dohodě o narovnání je jednoznačně uvedeno, že je mezi stranami spor o tom, zda dlužník způsobil žalobkyni škodu. Výše škody je zde specifikována a je zde tedy dle názoru soudu spor o tom, zda žalovaný škodu způsobil. Tento spor zde přetrvával i přesto, že žalovaný uznal nárok žalobkyně co do důvodu i co do výše. V tomto směru je také možno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 2697/2003, ze dne 14. 5. 2004, který v právní větě uvedl: „Jestliže předtím, než zaměstnanec uzná svůj závazek k náhradě škody v určené výši a přistoupí na dohodu o způsobu její úhrady, dojde mezi účastníky k jednání, kterým si vyjasňují svá rozdílná stanoviska k otázkám týkajícím se odpovědnosti zaměstnance za škodu (tedy k jednání směřujícímu k odstranění pochybností, rozporů a docílení vzájemných ústupků), jde o dohodu, jíž si účastníci upravili nároky mezi nimi sporné. S takovou dohodou, která má povahu narovnání, je spojen zánik původního závazku zaměstnance k náhradě škody a jeho nahrazení novým závazkem, jehož právní důvod spočívá v dohodě (narovnání) a nikoli v odpovědnosti zaměstnance za způsobenou škodu.“ Tak je tomu i v daném případě, kdy došlo k vyjasnění rozdílných stanovisek, tedy to, co tvrdil žalovaný, že žádnou škodu žalobkyni nezpůsobil, pak však přistoupil k tomu, že nárok uznal a uzavřel dohodu o narovnání. S tímto je tedy spojen zánik původního závazku zaměstnance na vznik škody, a dochází ke vzniku nového závazku mezi účastníky z titulu dohody o narovnání.
29. Dle názoru soudu se nepodařilo zpochybnit žalovanému tu skutečnost, že by dohoda o narovnání byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy na základě toho, že by byl k uzavření této dohody o narovnání donucen. To, že došlo k vyhrožování žalovanému, že bude zatknut policií, že u něho bude provedena domovní prohlídka a že ho policisté budou vozit výtahem, aby všichni viděli, jakou má ostudu, nebylo v řízení prokázáno. Nemohlo tedy toto jednání u žalovaného vzbudit takovou obavu, že by pod tímto nátlakem uznal nárok žalobkyně a uzavřel dohodu o narovnání. Tato jeho tvrzení byla vyvrácena výpovědí svědků, členů škodní komise, se kterými mělo jednání probíhat. Tvrzení žalovaného potvrzovala pouze svědkyně [jméno FO], ale tato spíše vypovídala k tomu, jak bylo jednáno vůči ní, a pouze okrajově se vyjadřovala k tomu, jak mělo být jednáno se žalovaným. Protože se žalovanému tedy nepodařilo zpochybnit dohodu o narovnání, případně způsob jejího uzavření, bylo jeho povinností podle této žalobkyni plnit.
30. Nicméně původní nárok žalobkyně měl vzniknout na základě škody, která měla vzniknout žalobkyni jednáním žalovaného jako jejího zaměstnance v souvislosti s dohodou o hmotné odpovědnosti. S ohledem na tu skutečnost, tedy, že jde o nárok náhrady škody, soud přihlížel i k tomu, zda jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné, ke kterým by bylo možno přihlédnout a škodu případně snížit. S ohledem na výsledky provedeného dokazování má soud za to, že jsou zde důvodu zvláštního zřetele hodné, aby bylo možno škodu snížit. Soud k tomuto přistoupil na základě dohody o hmotné odpovědnosti, která by měla být mezi účastníky uzavřena [datum], když v této dohodě jsou uvedeny skutečnosti, které nemohou objektivně odpovídat tomu, co je v dohodě uvedeno. K tomuto zejména patří, že na základě prohlášení smluvních stran účastníci měli učinit nesporným, že uvedeného dne byla provedena fyzická inventarizace hodnot, které měly být zaměstnanci svěřeny, a že při této inventarizaci nebyl zjištěn žádný schodek. Tato skutečnost nemůže být pravdivá, když tato dohoda o hmotné odpovědnosti byla uzavřena v Praze a předmětem dohody o hmotné odpovědnosti měly být hodnoty a věci, které se nacházely na pobočce žalobkyně v Olomouci. Rozhodně bylo povinností žalobkyně tyto hodnoty žalovanému předat prostřednictvím inventury. Žalobkyně pak v řízení neprokázala ani netvrdila, že by inventura na prodejně v Olomouci byla provedena, a hodnoty, které měl žalovaný svěřeny na základě dohody o hmotné odpovědnosti, mu byly nějakým způsobem předány. Tyto skutečnosti tedy posuzuje soud tak závažným způsobem, že dospěl k závěru, že škodu, která žalobkyni měla vzniknout, pak krátil jednou polovinou. Žalobě tedy vyhověl v rozsahu částky 366 249 Kč a ve zbytku žalobu zamítl.
31. Výrok o úroku z prodlení je pak odůvodněn tím, že žalovaný se na základě dohody o narovnání zavázal dluh zaplatit do [datum] a s ohledem na to, že dluh do této doby nezaplatil, je tedy v prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku.
32. S ohledem na sociální situaci žalovaného pak stanovil soud plnění ve splátkách v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., když stanovil výši a splatnost splátek.
33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 50 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 50 %).