16 Co 220/2024 - 581

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] advokátem [Jméno advokáta B], [titul]. sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 732 498 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2024, č. j. 16 C 245/2021-521 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že se žaloba na zaplacení částky 366 249 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 366 249 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 % zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 211 718 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta B], [tituly před jménem], sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 7. 6. 2021 se žalobkyně jako zaměstnavatelka proti žalovanému coby svému někdejšímu zaměstnanci domáhala zaplacení částky 732 498 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 31. 12. 2019 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tím, že byl u ní žalovaný zaměstnán na pozici manažera prodejny – juniora od 15. 5. 2019. Účastníci uzavřeli též dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty. Porušením povinností vyplývajících z pracovního poměru způsobil žalovaný žalobkyni škodu, přičemž svůj dluh co do důvodu a výše písemně uznal v dokumentu ze dne 11. 12. 2019 (dále jen uznání). Téhož dne účastníci uzavřeli písemnou dohodu o narovnání (dále jen dohodu), v níž se žalovaný zavázal splnit svůj dluh ke dni 30. 12. 2019. Žalobkyně posléze doplnila, že zmíněnou částku požaduje ze závazku z dohody, nikoli ze způsobené škody (z dohodou nahrazeného závazku). V čl. II., 2.1 a 2.1.1 dohody je výslovně uvedeno, že je mezi stranami spor, zda dlužník způsobil žalobkyni dne 11. 12. 2019 škodu, uvedenou na záznamu škodní komise (dále jen záznamu). Záznam, který tvoří přílohu č. [hodnota] dohody, specifikuje žalovaným způsobenou škodu částkou 732 498 Kč. Jako důvod uplatnění odpovědnosti je uvedena dohoda o hmotné odpovědnosti uzavřená dne 15. 5. 2019. Je tedy jednoznačně identifikován sporný závazek, který se dohodou ruší a nahrazuje se novým závazkem specifikovaným v čl. IV., 4.1, 4.1.4 dohody, které stanoví, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni pohledávku v plné výši, tj. v částce 732 498 Kč na účet žalobkyně, který je zde zmíněn, s tím, že za uhrazenou se částka považuje připsáním na účet žalobkyně. Výše škody byla vypočítána jako souhrn hodnoty chybějícího zboží, chybějící hotovosti v trezoru, podvodně vydaných dobropisů a vícenákladů vzniklých v souvislosti s vyšetřováním podvodného jednání žalovaného. S rozpisem byl žalovaný seznámen před podpisem uznání, dohody i záznamu. V dohodě i záznamu je zmíněna jen prokázaná škoda. Reálná škoda byla patrně vyšší. Žalovaný podepsal dohodu i záznam svobodně, o čemž svědčí okolnost, že své podpisy následujícího dne před notářem prohlásil za vlastní. Podepsání dohody, uznání a záznamu předcházelo jednání mezi žalobkyní a žalovaným, na němž žalovaný nebyl podroben žádným výhrůžkám, ale naopak se mohl občerstvit a dělaly se pravidelné přestávky. Spolu s žalovaným se podvodného jednání dopouštěla paní [jméno FO].

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s poukazem na to, že v uznání schází důvod dluhu. Není jasno, o jaký konkrétní dluh žalovaného se má jednat. Uznání postrádá i odkaz na jiný dokument. V dohodě není dostatečně identifikován narovnaný závazek. Žalovaný již po uzavření pracovní smlouvy zpozoroval, že v prodejně chybí věci, a to zejména drahé chytré hodinky, kávovary, mobilní telefony. Na to opakovaně upozornil nadřízeného, pana [jméno FO]. Ten mu odpověděl, že to nemá řešit. Po inventurách bylo zjištěno, že zboží stále chybí, ale nikdo to neřešil. Těsně před podepsáním inkriminovaných dokumentů přijelo několik zástupců žalobkyně z [Anonymizováno], kteří na žalovaného a jeho kolegyni [jméno FO] "nastoupili" s tím, že toto zboží měli odcizit oni a že si mají dluh rozpočítat a uznat. Žalovaného s kolegyní odvedli do zadní místnosti prodejny, kde po nich opakovaně požadovali vysvětlení. To trvalo asi 7 - 8 hodin. Výsledkem byla rezignace žalovaného a podepsání dohody a uznání. Žalovaný podepsal pod nátlakem a bez své vůle. S výsledky inventury, jež měla předcházet vzájemnému jednání, jež vyústilo do podepsání dokumentů, nebyl seznámen.

3. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] v této věci rozhodl již dvakrát. Poprvé potvrdil usnesení o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, podruhé změnil rozsudek pro zmeškání tak, že se tento nevydává. V odůvodnění tohoto druhého usnesení ze dne 27. 2. 2023, č. j. 16 Co 229/2022-198, přitom akcentoval, že je nutno v dalším řízení vyjasnit, zda žalobkyně danou částku uplatňuje jako náhradu škody způsobené konkrétním porušením konkrétních povinností žalovaného, anebo prostě jako dluh z dohody. A v bodě 12. odůvodnění předestřel klíčovou právní otázku, zda dohoda tvoří skutečně narovnání ve smyslu § 1903 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), anebo jen dohodu o způsobu náhrady škody podle § 263 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce).

4. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 366 249 Kč s odpovídajícím příslušenstvím (výrok I.), co do zbývající poloviny žalované částky žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Dospěl přitom mimo jiné k těmto skutkovým zjištěním.

5. Účastníci uzavřeli pracovní smlouvu, za jejímž základě byl žalovaný u žalobkyně zaměstnán na pozici manažer prodejny – junior, od 15. 5. 2019, s místem výkonu práce v [Anonymizováno]. Dne 15. 5. 2019 byla též uzavřena dohoda odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování. Žalovaný v ní převzal hmotnou odpovědnost za finanční prostředky, platební karty a zboží, které v době trvání této dohody převezme od zaměstnavatele, nadřízeného zaměstnance, jakož i za finanční prostředky, platební karty a zboží, které převezme od třetích osob, a za finanční prostředky, platební karty a zboží, které vydá zaměstnavateli, nadřízenému zaměstnanci nebo třetím osobám v souvislosti s plněním svých pracovních úkolů v rámci pracovního poměru u zaměstnavatele. Odpovídal za schodek na svěřených hodnotách v plné výši. Účastníci též prohlásili, že uvedeného dne byla provedena fyzická inventarizace hodnot, které budou zaměstnanci svěřeny s tím, že při této inventarizaci nebyl zjištěn žádný schodek. V uznání žalovaný prohlásil, že dluží žalobkyni částku 732 498 Kč, že svůj dluh uznává co do výše a důvodu a že tuto pohledávku zaplatí převodem na dále uvedený účet, a to nejpozději ke dni 30. 12. 2019. Podpis žalovaného dne 12. 12. 2019 ověřila notářka [tituly před jménem] [jméno FO], před níž žalovaný uznal podpis za vlastní. V dohodě žalovaný prohlásil, že žalobkyni způsobil škodu, jako dlužník škodu uznal, leč nenahradil a smluvní strany mají zájem na dohodu týkajícím se úhrady způsobené škody. Smluvní strany prohlásily, že je mezi nimi spor o tom, zda dlužník způsobil žalobkyni škodu dne 11. 12. 2019, zaznamenanou na záznamu. Záznam tvoří přílohu č. [hodnota] této dohody ve výši 732 498 Kč. Dále prohlásily za spornou okolnost, zda dlužník podepsal uznání, zda uhradil náhradu škody ve výši 732 498 Kč a zda má žalobkyně nárok na náhradu škody a zákonný úrok z prodlení. V čl. III. je zmíněno dohodu, kdy se smluvní strany dohodly na úpravě veškerých svých vzájemných práv a povinností, jež jsou mezi nimi předmětem sporu a pochybností. Veškerá tato doposud sporná práva a povinnosti měla podpisem dohodu zaniknout a být nahrazena novými právy a povinnostmi podle čl. IV. Zde účastníci potvrdili, že dne 11. 12. 2019 žalovaný žalobkyni způsobil škodu, zaznamenanou v záznamu, že dlužník podepsal uznání dluhu, že ji do dnešního dne neuhradil, a to ani částečně. Dohodli se, že je dlužník povinen žalobkyni uhradit částku 732 498 Kč převodem na účet žalobkyně se splatností dne 30. 12. 2019. Za zaplacenou se částka považuje připsáním na účet žalobkyně. Dohodli se, že žalobkyně nebude uplatňovat žádné další nároky, vztahující se k pohledávce vůči žalovanému, avšak jen tehdy, bude-li dlužník řádně plnit. Pod textem dohodu je rukou připsán žalovaným podepsaný text, že žalovaný podpisem potvrzuje, že se do tří pracovních dnů dostaví k notáři se svým nadřízeným. Dne 12. 12. 2019 notářka dr. [jméno FO] úředně potvrdila, že před ní žalovaný uznal podpis na dohodu za vlastní. Podle záznamu komise ve složení [jméno FO] (předsedkyně), [jméno FO], [jméno FO] (členové) a žalovaný co zaměstnanec uvedli, že škoda vznikla dne 11. 12. 2019 ve výši 732 498 Kč, rozsah náhrady škody zaměstnavateli 732 498 Kč, z důvodu uplatnění odpovědnosti vůči zaměstnanci z dohody o hmotné odpovědnosti ze dne 15. 5. 2019. Mělo jít o podvodné jednání na prodejně [adresa]. Zaměstnanec svůj dluh uznal co do výše a důvodu. Dále zde jsou podpisy [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [právnická osoba] a žalovaného. I tento svůj podpis žalovaný před dr. [jméno FO] uznal za vlastní. Dne 22. 1. 2020 žalovaný podal vysvětlení na PČR a uvedl, že k žalobkyni nastoupil v polovině května 2019 na pozici manažera prodejny. Když nastoupil do zaměstnání, upozorňoval svého nadřízeného pana [jméno FO], že v prodejně chybí nějaké věci, a to zejména chytré hodinky, kávovary, mobilní telefony. Na to mu pan [jméno FO] řekl, že to nemá řešit, že to řeší jiné oddělení. Po provedených inventurách bylo zjištěno, že zboží na prodejně stále chybí, ale pořád to nikdo neřešil. Jednoho dne přijelo asi 8 lidí z vedení žalobkyně z [Anonymizováno]. Na žalovaného a kolegyni [jméno FO] nastoupili s tím, že všechno zboží ukradli, že si to mají rozpočítat a uznat dluh. Odvedli je do zadní místnosti, kde je celý den drželi, pořád chtěli nějaké vysvětlení. Žalovaný jim to vysvětloval, ale přišlo mu, že ho neposlouchali. Tak je tam drželi [právnická osoba] 8 hodin a žalovaný podepsal dohodu. Druhý den šli k notářce a dohodu u ní ověřili. Žádné zboží ani hotovost neodcizil. Při inventurách chybělo zboží asi za 140 000 - 150 000 Kč a najednou byla částka skoro 750 000 Kč. Do částky 750 000 Kč byly započítány i chyby při dodávání zboží. Podle snímku obrazovky počítače k inventuře [Anonymizováno], pobočka [adresa], mělo chybět zboží za 85 769,64 Kč, podle snímku k inventuře [Anonymizováno] bylo zjištěno manko ve výši 122 265,76 Kč, podle snímku obrazovky k celoroční inventuře ke dni 30. 9. 2019 mělo manko činit 26 706,64 Kč, podle snímku k inventuře [Anonymizováno] manko mělo činit 34 687,82 Kč. Ze snímku obrazovky [IBAN], pobočka [adresa] – [Jméno žalovaného], bylo zjištěno, že manko mělo činit 732 457,58 Kč, s tím, že zde byly sečteny a uvedeny doklady předchozích inventur a zjištěná manka. Z výdejky daňového dokladu č. [Anonymizováno] ze dne 24. 6. 2019, kdy jako prodávající je uvedena [právnická osoba], jako kupující není uveden nikdo, bylo zjištěno, že zboží činilo hodnotu 85 769,64 Kč. Z výdejky daňového dokladu č. [Anonymizováno] ze dne 2. 9. 2019, kdy jako prodávající je uvedena [právnická osoba], jako kupující není uveden nikdo, bylo zjištěno, že zboží činilo hodnotu 122 265,76 Kč. Z výdejky daňového dokladu č. [Anonymizováno] ze dne 30. 9. 2019, kdy jako prodávající je uvedena [právnická osoba], jako kupující není uveden nikdo, bylo zjištěno, že zboží činilo hodnotu 26 706,64 Kč. Z výdejky daňového dokladu č. [Anonymizováno] ze dne 27. 11. 2019, kdy jako prodávající je uvedena [právnická osoba], jako kupující není uveden nikdo, bylo zjištěno, že zboží činilo hodnotu 34 687,82 Kč. Z výdejky daňového dokladu č. [Anonymizováno] ze dne 11. 12. 2019, kdy jako prodávající je uvedena [právnická osoba], jako kupující není uveden nikdo, bylo zjištěno, že zboží činilo hodnotu 72 611,48 Kč. Z výdejky daňového dokladu č. [Anonymizováno] ze dne 25. 1. 2022, kdy jako prodávající je uvedena [právnická osoba], jako kupující není uveden nikdo, bylo zjištěno, že zboží činilo hodnotu 111 775,93 Kč. Ze zápisu o provedené inventuře skladových zásob ze dne 30. 9. 2019, pobočka [adresa], bylo zjištěno, že inventurní komise byla sestavena z žalovaného a [adresa], bylo zjištěno manko ve výši 26 706 Kč, k němuž byla vytvořena inventurní výdejka [Anonymizováno] a zjištěný přebytek ve výši 3 090 Kč, k němuž byla vytvořena inventurní příjemka č. [Anonymizováno]. Celkový výsledek inventury činil 26 618 Kč. Z výdajového pokladního dokladu č. [IBAN] vystaveného žalobkyní bylo zjištěno vyrovnání rozdílu při uzávěrce pokladny, kdy bylo vydáno 80 000 Kč, s tím, že zákazník zde není uveden. Ze zápisu z 5. 12. 2019 bylo zjištěno, že inventarizace – pokladna, trezor [adresa], 5. 12. 2019, že zde byla hotovost v celkové výši 484 000 Kč.

6. Dále, podle účastnické výpovědi žalovaného byly pracovní smlouva a dohoda o hmotné odpovědnosti uzavřeny v [Anonymizováno]. Podepsal přesto, že nedošlo k předání zboží, za které měl mít odpovědnost. Na pobočku v [Anonymizováno] se dostal někdy na přelomu června nebo července. Ptal se svého nadřízeného pana [jméno FO], kdy proběhne inventura. Ten mu sdělil, že vše je v pořádku a inventura proběhne dle daných termínů. To, že inventura neproběhla, žalovaný neřešil. V srpnu byla provedena inventura a bylo zjištěno, že chybí hodinky zn. [Anonymizováno]. Ptal se pana [jméno FO], co s tím bude dělat. Sdělil mu, že se tím bude zabývat interní oddělení a po žalovaném chtěl, aby mu zjistil z dokladů, kdy byly hodinky na sklad dovezeny a kdy byly podle videozáznamu distribuovány. Žalovaný to zaslal na interní oddělení. Výsledek šetření mu nebyl sdělen. Šlo pravděpodobně o inventuru za druhý kvartál, v té době byl na pobočce asi týden. Nevzpomínal si, že by byl seznámen s inventurou za druhý kvartál. Celkem proběhly maximálně dvě inventury s tím, že třetí se odehrála v den, kdy zasedala škodní komise. Dále probíhaly týdně inventury, další inventura probíhala v říjnu nebo v listopadu. Tato inventura probíhala stejně, jak popsal žalovaný průběh předchozí inventury v srpnu. Řešily se chybějící hodinky, žalovaný se opětovně ptal, o jaké hodinky jde, zda jde o stejné hodinky nebo jiné. Nato mu bylo sděleno ze strany nadřízeného, že na to je interní tým. Nikdy po něm nechtěli zaplatit žádnou škodu, chtěli, aby dohledal na kamerovém záznamu některé zboží, zda bylo nějakým způsobem odesláno z prodejny. Při odjezdu inventurní komise nepodepisoval žádný zápis. Ze strany inventurní komise mu bylo sděleno, že se zápis bude ještě zpracovávat. V den, kdy zasedala škodní komise, nevěděl o tom, že bude provedena inventura. Bylo mu pouze řečeno, že má posílit směnu tak, aby v zaměstnání byla paní [jméno FO]. Okolo 9 hodiny mu řekli, aby odložil telefon do skříňky a šel do zadního skladu. Když tam došel, byl tam nadřízený pana [jméno FO], pan [jméno FO]. Bylo tam [právnická osoba] 8 lidí, jednání vedl pan [jméno FO]. Měly tam 3 - 4 notebooky, celé jednání bylo nahráváno. [jméno FO] se žalovaného ptal, jak to bylo s nějakým zbožím, řešil s ním, že měl vzít peníze z trezoru. Žalovaný mu sdělil, že s panem [jméno FO] prohlédli kamerové záznamy, ze kterých bylo zjištěno, že z trezoru nikdo peníze nebral. Asi po čtvrt hodině jednání se pan [jméno FO] na žalovaného rozčílil, začal vyhrožovat, že učinil manko, že chybí hodinky a notebooky. Sděloval mu, že ho po určitou dobu sledují, že mají na pobočce nastavené kamery, ví, které zboží odcizil a kam si ho uložil. Tvrdil také, že žalovaný zboží prodával. Začal žalovanému vyhrožovat kriminální policií, že čekají za pobočkou, že je má na povel. Uváděl, že pracoval u policie. Vyhrožoval žalovanému, že u něho bude provedena domovní prohlídka, že ho policisté spoutají, budou s ním jezdit ve výtahu, aby ho všichni viděli. Žalovaný uváděl, že jim doma vše ukáže, že tam nic nemá. Nebylo mu sděleno, o jaké zboží se jedná. Toto jednání trvalo asi do oběda. Žalovaný chtěl odejít a když se postavil, jeden z členů komise ho zase zpátky posadil. Žádal, aby mohl zavolat rodičům nebo na policii, nato mu bylo ze strany pana [jméno FO] sděleno, že policii volat nemusí, že čekají na jeho pokyn. Pak ho odvedli na pobočku, kde ho hlídaly dvě osoby z inventurní komise a na jednání šla paní [jméno FO]. Asi po dvou až třech hodinách byl odveden do zadního skladu, kde byla paní [jméno FO], měla uplakaný výraz. Začalo další jednání, které vedl pan [jméno FO], a uvedl, že už všechno ví od paní [jméno FO], ať se přizná. Několikrát říkal, aby s ním žalovaný šel do jiné místnosti, že si promluví mimo záznam, což žalovaný odmítal. Požadoval, ať mu ukáží kamerový záznam, ze kterého by vyplývalo, že něco odcizil. Žalovaný se ptal, jakou částku dluží, částka se dle tvrzení žalovaného měnila, nejdříve šlo o částku 180 000 Kč, 380 000 Kč a pak to byla částku k milionu korun. Byl upozorňován na výši trestních sazeb, bylo mu to nepříjemné. Žádal, aby se mohl napít. Řekli mu, že až to podepíše, může se najíst a napít. Žalovaný se obracel na paní [jméno FO], byl vždy okřiknut, aby s ní nemluvil. Pak viděl, že jí není dobře a teprve až na základě toho jí bylo umožněno se napít, protože žalovaný viděl, že kolabuje. Věděl o tom, že má cukrovku. K večeru dospěl k závěru, že se odtamtud jen tak nedostane, řekl, že jim tedy dluh podepíše. Nato mu pan [jméno FO] řekl, že musí počkat na výsledky inventury. Asi po půl hodině byla částka kolem 500 000 Kč. Ptal se, zda prověřili zboží také z přední části prodejny, za půl hodiny se již částka pohybovala kolem 700 000 Kč. Pak řekli paní [jméno FO], že se má také podílet, dali jí podepsat dohodu s daleko nižší částkou. Oba odvedli ke skříňkám, které museli vyklidit. Řekli, aby to bylo kompletně uzavřeno, že se mají druhý den dostavit k notáři. Druhý den došlo k ověření podpisů u notáře. Teprve po dvou či třech dnech žalovanému došlo, co vlastně podepsal, protože byl z celé situace v šoku. Byl s ním ukončen pracovní poměr dohodou. Nebylo mu přímo vyhrožováno násilím, ale bylo mu vyhrožováno tak, že policisté s ním budou chodit okolo domu, budou ho vozit výtahem a žalovaný bude dělat ostudu celé rodině. [jméno FO] mu říkal, že ví, že otec pracoval u policie a že určitě nechce, aby měl otec ostudu. Říkal žalovanému, že pokud nepodepíše, tak ho nepustí. Jednání trvalo od devíti ráno až do páté nebo šesté hodiny večer. Žalovaný se neúčastnil inventury, nebylo mu to umožněno a nebyly mu předloženy žádné doklady ohledně inventury. Při podpisu mu byly předloženy dokumenty, tj. uznání dluhu, zápis o inventuře a dohoda o dohodu. Nebylo mu vysvětleno, co doklady znamenají, bylo mu pouze řečeno, že celá věc bude ukončena, vznikne dluh a nebude podroben trestnímu stíhání. Podle výpovědi svědkyně [jméno FO] byla zaměstnankyní žalobkyně, pracovala zde od května 2019 do listopadu či prosince 2019 jako prodejce a k ukončení pracovního poměru došlo na základě dohody o skončení pracovního poměru. Dohodu navrhla žalobkyně. Byla s ní řešena škoda ze strany žalobkyně. Šlo o několika hodinový psychický nátlak. Svědkyně 11. prosince s žalovaným přišli do práce, žalovaný odešel asi se 7 lidmi do části prodejny, kde byla paní [jméno FO], pan [jméno FO], pan [jméno FO], paní [jméno FO], další osoby si nepamatovala. Chtěla odejít, bylo jí to zakázáno s tím, že s ní budou chtít mluvit. Po 2-3 hodinách žalovaný odešel. Zavolali si svědkyni, chtěla odejít, nedovolili jí to. Hovořili i o tom, že ji asi 3 měsíce sledují. Ptali se jí na osobní věci, kde bydlí, s kým bydlí, jak se ta osoba jmenuje, co dělá. Na to neodpovídala. Byla tam asi 3-4 hodiny, nebylo jí umožněno, aby šla na záchod, aby se napila, měla hlad. Asi po 2-3 hodinách se žalovaný vrátil s dalšími osobami, pan [jméno FO] mu říkal, že se od svědkyně dozvěděli všechno, že dělá ostudu sobě a své rodině. Hovořilo se o škodě nejdříve o 350 000 Kč, poté se škoda zvyšovala a p. [jméno FO] mu říkal, že má štěstí, že škoda je pod 800 000 Kč. Svědkyni byla zima, protože to bylo v prosinci a v prostorách se netopilo. Tato situace trvala až do doby, kdy se svědkyni udělalo špatně. Na to zareagoval jedině žalovaný, který věděl o tom, že svědkyně má problémy s vyplavováním cukru. Žalovaný pak prohlásil, že jim raději podepíše všechno, než aby to pokračovalo. Potom tedy s ním odešli něco podepsat. Poté žalovaný podepsal uznání dluhu, protože to říkala paní [jméno FO], a výpověď dohodou. Pak si znovu zavolali svědkyni a paní [jméno FO] jí dala podepsat uznání dluhu na 17 850 Kč. Svědkyně se zdráhala to podepsat. Nebylo jí dobře, ale poté, co paní [jméno FO] klepala na místo, které má podepsat, uznání podepsala. Dali jí pak také podepsat skončení pracovního poměru dohodou. Svědkyně dluh uhradila. Ptala, z čeho se skládá dluh, na to jí neodpověděli. Žalovaný se také ptal ohledně dluhu. Nebylo mu řečeno, z čeho se dluh skládá, a nebyly mu předloženy žádné doklady. [jméno FO] tvrdil, že se zná s kriminální policií, že ji má v podstatě na povel, že jim může zavolat. Svědkyně po tom výslechu asi 14 dní trpěla nespavostí, proto to nijak neřešila. Není si vědoma, že by na prodejně za dobu své činnosti způsobila nějaké manko. Po dobu, kdy byla u žalobkyně zaměstnána, byla prováděna inventura asi po prvních 2 měsících. Bylo tam zjištěno, že chybí více hodinek [Anonymizováno] v hodnotě asi 120 000 Kč. Žalovaný říkal, že by se to dalo dohledat, protože jde o chytré hodinky a každé mají své číslo, ale pan [jméno FO] tehdy řekl, aby to neřešil. Nebyla dopředu informována, že bude zasedat škodní komise. V daný den se jednalo o mimořádnou pracovní směnu, měla přijít jako výpomoc. Nebylo jí umožněno mít u sebe právního zástupce nebo nějakou jinou osobu, se kterou by konzultovala uzavření dohod. Ptala se škodní komise, proč je s ní řešeno manko za poslední rok, když tam pracovala 7 měsíců, na to jí nebylo odpovězeno. Podle výpovědi svědka [adresa] je zaměstnancem žalobkyně od 1. 11. 2018, pracuje na pozici prodejce. S žalovaným pracoval na pobočce v Olomouci od léta 2019. Má uzavřenou dohodu o hmotné odpovědnosti. Byl přítomen na prodejně, když probíhalo jednání mezi škodní komisí a žalovaným. Tohoto jednání se nezúčastnil. Jednání probíhalo v řádu hodin v nočním trezoru, občas někdo zvýšil hlas. Podle výpovědi svědka [jméno FO] byl zaměstnancem žalobkyně v letech 2014 - 2021, v roce 2019 pracoval jako regionální manažer a byl nadřízeným žalovaného. V případě nástupu nového manažera prodejny přijede inventurní komise z [Anonymizováno] a dojde k provedení inventury a předání prodejny nového manažerovi. Jestli to tak bylo v případě žalovaného, svědek nevěděl. Veškeré inventury musí být systematizovány, takže se to dá dohledat. Malé inventury měly probíhat na prodejně 2x týdně a velká inventura jednou za kvartál. Malých inventur se svědek někdy účastnil, velkých inventur se neúčastnil. Na základě inventury s žalovaným řešil chybějící hodinky značky [Anonymizováno], ale jak se to vyřešilo, nevěděl. Byl přítomen jednání škodní komise s žalovaným 11. 12. 2019. Žalovaný se tam střídal ještě s jinou kolegyní, dále tam byl svědek, pan [jméno FO], paní [jméno FO] a pan [jméno FO]. Ten den byla provedena inventarizace. Byla provedena ze strany týmu, který inventarizace prováděl. Měly chybět nějaké hodinky, nějaké mackooky, další nějaké drobné zboží. Žalovaný se přiznal, že tyto macbooky má doma někde v garáži. Žalovaný tam přišel, jednání vedl zejména pan [jméno FO], který se ho ptal na věci, co tam chyběly, ptal se ho i na vazby s ostatními zaměstnanci. Svědek nevěděl, co žalovaný odpovídal. Jednání probíhalo s žalovaným po skončení inventury, trvalo kolem jedné hodiny. Nepamatoval si, že by si žalovaný žádal, aby se mohl s někým poradit. Nebyl přítomen jednání inventurní komise s paní [jméno FO]. Byl přítomen tomu, když došlo k podpisu uznání. Jednání probíhalo ve skladu, bylo tam asi 20 stupňů, nebylo tam úplné teplo, ale ani zima. Určitě bylo žalovanému umožněno opustit jednání, svědek věděl, že byl žalovaný kouřit. Pokud jde o paní [jméno FO], udělalo se jí špatně a bylo jí umožněno jít pro vodu. Šla si pro jídlo a pití. Když byl svědek přítomen, tak paní [jméno FO] nikdo nezakazoval, aby odešla na záchod nebo pro jídlo nebo pití. V jednání se pokračovalo i přes to, že se jí udělalo špatně. Svědek nevěděl jistě, zda u toho, kdy se paní [jméno FO] udělalo špatně, byl přítomen pan žalovaný. Při škodní komisi se jednalo o škodě kolem 700 000 Kč. O výši škody věděl od inventarizační komise na pobočce. Svědek tvrdil, že byl přítomen polovinu jednání inventurní komise s žalovaným, takže to bylo asi půl hodinu, celkově jednání probíhalo asi hodinu. Přístup k jídlu a pití měla paní [jméno FO] i před tím, než se jí udělalo špatně. Svědek nevěděl, proč se paní [jméno FO] udělalo špatně, mohl to být stres nebo že měla nedostatek vody, svědkovi nic neřekla. Nedokázal uvést říct, zda něco jedla nebo pila při jednání. Žalovaného zná pouze po dobu jeho pracovní činnosti u žalobkyně. Viděl žalovaného za dobu, co ho znal, kouřit. Podle výpovědi svědkyně [adresa] je zaměstnána u žalobkyně do roku 2018. Dříve pracovala na pozici vedoucí interního auditu. V prosinci 2019 došlo na prodejně v Olomouci k provedení inventury. Inventuru prováděli její kolegové. Bylo zjištěno manko, svědkyně nevěděla, v jaké výši. Byla přítomna jednání s žalovaným, kde bylo přítomno více zaměstnanců žalobkyně, kteří se podíleli na řešení. Jednání probíhalo v prostorách pobočky v Olomouci s žalovaným a paní [jméno FO]. Svědkyně, další zaměstnanci žalobkyně [jméno FO], [jméno FO], Obadálek jednali s žalovaným. Ke konkrétnímu jednání se nedokázala vyjádřit. Ve vztahu k chybějícímu zboží se hovořilo o chybějících macboocích s tím, že ze strany paní [jméno FO] i ze strany žalovaného došlo k přiznání jejich odcizení. Byly prezentovány kamerové záznamy ohledně odcizení těchto macbooků. Jednání trvalo od dopoledních hodin do odpoledních. Žalovaný s paní [jméno FO] měli prostor na občerstvení. Výsledkem jednání bylo dohodu. Nevzpomínala si, že by se při jednání udělalo někomu nevolno. Při jednání nedocházelo ke zvyšování hlasu ani jedné ze stran. Inventarizace probíhala ten den, kdy došlo k jednání. Svědkyně nevěděla v kolik hodin začalo jednání a v kolik skončilo. Podle výpovědi svědkyně [jméno FO] pracuje u žalobkyně od prosince 2016 na pozici personalistky. Jednání probíhalo na pobočce, byly tam další osoby z procesního týmu. Svědkyně jako zástupce personálního oddělení. Řešila s žalovanými chybějící hotovost a zboží, které bylo zjištěno na základě interních procesů. Nevěděla, jaká byla výše škody, ale došlo k podepsání uznání. Uznání dluhu vyhotovovala svědkyně. Výši dluhu jí sdělil procesní tým. Jednání probíhalo pár hodin. Nepamatovala si, že by žalovaný žádal o předložení dokladů o výši škody a zda mu tyto doklady byly předloženy. Procesní tým prováděl inventuru na pobočce. Do Olomouce nejeli s vyčíslenou výší škody. Nepamatovala si, že by se někomu zhoršil zdravotní stav, pouze paní [jméno FO] se rozplakala, tak jsme se jí ptali, zda chce vodu nebo kávu. Nevěděla, v jaké části jednání k pláči této zaměstnankyně došlo. Podle svědecké výpovědi svědka [jméno FO] je zaměstnancem žalobkyně od 1. 9. 2010. Na základě hlášení regionálního manažera, který zjistil, že chybí určitá hotovost a že tam chybí 1 macbook a ještě další drobné zboží, jeli s týmem do [Anonymizováno] provést preventivní inventarizaci. Navazovali na předchozí inventuru. Chyběly nějaké macbooky, káva a podobně. Jednání po inventarizaci probíhalo v zadní části prodejny v [Anonymizováno]. Výše škody zjištěná po inventarizací byla ve výši 700 000 Kč, kdy se jednalo o zboží chybějící při inventuře, o chybějící hotovost a dále od další částky z dobropisů, které měly být vytvořeny neoprávněně ze strany žalovaného a na základě těchto mu měly být propláceny částky v určité výši. Žalovaný byl s těmito podklady seznámen. Žalovanému nebylo vyhrožováno policií. Jednání probíhalo od dopoledních hodin do odpoledních a v řádu jednotek hodin. [jméno FO] připravila uznání, které žalovaný bez nátlaku podepsal. Následující den bylo uznání dluhu ověřeno u notáře. Tvrdil, že při jednání bylo několik přestávek s tím, že při jedné přestávce došlo k přiznání žalovaného, což pak vedlo k dalšímu jednání. Svědek nedokázal říct, jaká byla průměrná hodnota zboží na prodejně. Hodnota chybějících Apple produktů je kolem jednoho kusu 30 000 Kč včetně, takže škoda se zvyšuje. Žalovaný se přiznal k odcizení několika produktů značky Apple a mělo dojít k převezení tohoto zboží do nějaké garáže na Slovensko. Svědek se zúčastnil kuřácké pauzy, kde se žalovaný přiznal. Regionální manažer žádal svědka o inventarizaci, kdy uváděl, že chybí jeden notebook a další zboží. Dále uváděl, že chybí nějaká hotovost pro odvedení do banky. Žádal, aby svědek zjistil, zda nejde o systémovou chybu. Přiznání žalovaného předcházelo momentu, kdy došlo ke zjištění výše škody. Uvedl, že bylo možné, že se u jednání udělalo nevolno paní [jméno FO], která uváděla, že by potřebovala na vzduch. Udělali přestávku, paní [jméno FO] jí přinesla vodu.

7. Podle okresního soudu dne 15. 5. 2019 ve skutečnosti nebyla provedena fyzická inventarizace hodnot, jež měly být žalovanému svěřeny. Klauzule dohody o hmotné odpovědnosti, podle níž při této inventarizaci nebyl zjištěn žádný schodek, je tudíž bezvýznamná. Měla-li být dohoda podepsána v [Anonymizováno], nemohlo fakticky dojít k předání předmětu dohody ani k provedení inventarizace. Z žádných předložených dokladů nevyplynulo, že by byl žalovaný se závěry inventur seznámen. Nebyl prokázán nepřiměřený nátlak či výhrůžky na adresu žalovaného před podepsáním inkriminovaných dokumentů. Je otázkou, proč byla uzavřena dohoda, když je v příloze č. 1 uvedeno, že žalovaný uznává co do výše a důvodu rozsah způsobené škody a stejné skutečnosti když uvedl v uznání. Nemohlo být mezi účastníky sporné, zda žalovaný nahradil škodu. Nemohlo být sporné, zda podepsal uznání dluhu. Jeho tvrzení, že si neuvědomoval následky svého jednání, je vyvráceno tím, že se dostavil k notářce a podpisy uznal za vlastní. Nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o krádeži dvou macbooků.

8. Okresní soud případ právně kvalifikoval zejména podle § 1903 odst. 1 o. z. a s odkazem především na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2697/2003, a dospěl k závěru o částečné důvodnosti žaloby, poněvadž dohoda – narovnání – jasně specifikuje narovnaný závazek a z důkazů vyplynulo, že ji účastníci uzavřeli po předchozím jednání, na němž si vyjasňovali svá rozdílná stanoviska, sporná práva a povinnosti. Ve výše zmíněné nepravdivé části dohody o hmotné odpovědnosti shledal okresní soud důvod zvláštního zřetele hodný k moderaci náhrady škody na polovinu (§ 264 zákoníku práce). Proto žalobu v této části zamítl.

9. Proti výrokům I. a III. rozsudku podal žalovaný odvolání s návrhem na zamítnutí žaloby i v dané části, přičemž částečně zopakoval své dosavadní argumenty s tím, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno k existenci „narovnaného“ závazku. Ani neprokázala, že by žalovaného před podepsáním dohody informovala o povaze a výši dluhu, o důsledcích podpisu a výši škody. Inkriminované zasedání škodní komise začalo v okamžiku, kdy žalobkyně objektivně neznala výši manka ani to, zda nějaké vůbec vzniklo. Ani žalovaný tedy nevěděl, o jakou škodu jde, což potvrdil svědek Obadálek. Všichni svědci navržení žalobkyní se také shodli, že o tom žalovaný ani paní [jméno FO] nebyli před zasedáním ani během něj informováni. Žalovaný tedy ani dost dobře nemohl uznat dluh, který neznal. Výpovědi žalovaného a svědkyně [jméno FO] ukázaly, že byli oba vystaveni nátlaku, psychickému vydírání a manipulaci. Žalovaný též komentoval rozpory mezi jednotlivými výpověďmi.

10. Žalobkyně navrhla potvrzení odvoláním napadené části rozsudku s poukazem na své dřívější argumenty, přičemž danou částku nevymáhá jako náhradu škody, nýbrž jako dluh z narovnání, takže nemusí prokazovat existenci narovnaného závazku. Žaloba je založena na dohodě, nikoli na uznání. Je v ní uvedeno, že je sporné způsobení škody žalovaným, což jako náležitost narovnání postačuje. Šetření výše škody probíhalo teprve na inkriminovaném zasedání škodní komise, takže je přirozené, že trvalo déle a není absurdní, aby se žalovaný přiznal, aniž by znal výši škody. Mohl se zkrátka přiznat k podvodnému jednání v šetřené souvislosti. Proti zamítavé části rozsudku se žalobkyně neodvolala podle vlastního tvrzení kvůli hospodárnosti.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal na odvolacím jednání napadené výroky rozsudku a v této šíři i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

12. Prvostupňový soud dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným a úplným skutkovým zjištěním, jež mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud je tudíž jako taková přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. Z níže rozvedených důvodů pouze nesouhlasí s hodnocením významu úředního ověření podpisů žalovaného. Skutková zjištění stran obsahu inventurních záznamů a zjištěných schodků na svěřených hodnotách lze potom shrnout tak, že dílčí schodky, jež měly být odhaleny, naprosto neodpovídají výši žalované škody a že z těchto důkazů není patrno ani to, že by za schodek případně zjištěný měl nést odpovědnost právě jen žalovaný. Je také třeba podotknout, že žalovaný přinejmenším proti pravdivosti obsahu záznamů vznesl námitky.

13. Při právní kvalifikaci případu s ohledem na odvolání a vyjádření k němu se odvolací soud řídil těmito úvahami. Předně je již jasné, že žalobkyně tvrzený nárok uplatňuje jako pohledávku z narovnání, nikoli jako „původní“ náhradu škody, poněvadž to po výše zmíněném rozhodnutí odvolacího soudu upřesnila na jednání ze dne 10. 10. 2023 i v následných podáních ze dnů 23. 10. 2023 a 8. 4. 2024.

14. Pro meritum sporu a výsledek řízení je stěžejní otázka právní kvalifikace dohody, nastíněná v bodě 3. Odvolací soud si je vědom judikatury vztahující se k narovnání, kterou citovala žalobkyně. Narovnání je nutno odlišit od dohody o způsobu náhrady škody, protože zatímco narovnání nahrazuje původní závazek (§ 1903 odst. 1 první věta o. z.), dohoda o náhradě škody nikoli. Narovnání mohou uzavřít i zaměstnavatel se zaměstnancem. V tomto konkrétním případě se tak ovšem z následujících příčin nestalo. Argumenty prvostupňového soudu nejsou přesvědčivé. I dohoda o způsobu náhrady škody totiž může být výsledkem předchozího (předsmluvního) jednání, při němž smluvní partneři konfrontují své odlišné pohledy na již existující vzájemná práva a povinnosti, jež mohou být samozřejmě také sporná či pochybná. Jsou-li přitom spornost či pochybnost eliminovány ještě před uzavřením dohody, pak přeci vůbec není nutno, ba ani rozumně možno – jak ostatně vysvítá i z prvostupňovým soudem citované judikatury – přistoupit k narovnání. Narovnání je namístě naopak tehdy, jestliže se stranám tyto rozpory (v rámci stávajícího závazku) odstranit nepodaří. Pak totiž mohou projevit vůli překlenout přetrvávající rozpory tím, že je sice přímo nerozptýlí, ale prostě je opustí ve prospěch nového závazku, jenž nahradí závazek původní. Právě v tom tkví ústřední specifikum narovnání. To ovšem soud prvního stupně nezkoumal a navíc poněkud protismyslně poznamenal, že mnohá dílčí práva a povinnosti reálně spornými ani pochybnými nebyly. Spornost přitom nemůže plynout jen z existence soudního sporu – klíčová je spornost či pochybnost v okamžiku uzavření dohody. Ve věci řešené Nejvyšším soudem pod sp. zn. 21 Cdo 2697/2003 bylo (na rozdíl od tohoto případu) důsledkem rozhodnutí prvostupňového, odvolacího i dovolacího soudu zamítnutí žaloby zaměstnavatele na zaměstnance s tím, že šlo o dohodu o způsobu náhrady škody, nikoli o narovnání. Tento případ je navíc skutkově odlišný v níže rozvedeném smyslu. Oproti žalovanému má odvolací soud za to, že dohoda je, pokud by měla být narovnáním, dostatečně určitá co do identifikace původního závazku, a to v souladu se společným cílem smluvních stran nahradit původní závazek novým. V jejím čl. I. (Úvodní ustanovení) se nejprve hovoří o tom, že žalovaný žalobkyni způsobil škodu, dluh uznal, ale nic nezaplatil. V čl. II. (Určení sporných práv) si však dohoda vzápětí poněkud protiřečí v tom ohledu, že je sporné, zda žalovaný škodu způsobil. Prohlásí-li strany nejprve, že žalovaný škodu způsobil, nemůže to být sporné. Tomu, že to v danou chvíli sporné nebylo, nasvědčuje i uznání, na něž dohoda v čl. 4.1.2 odkazuje jako na podepsané, což znamená, že bylo učiněno před uzavřením dohody. O tom, že v tomto okamžiku nebylo způsobení škody sporné, svědčí i odkaz na záznam z čl. 2.1.

1. Záznam přitom v pasáži „vyjádření zaměstnance“ neobsahuje žádnou námitku ani připomínku žalovaného, jež by se v případě spornosti dala očekávat. Záznam i uznání přitom obsahují konkrétní a shodnou výši tvrzené škody. Uznání dluhu už vůbec sporným nebylo, neboť je žalovaný podepsal již před uzavřením dohody a navíc hned na jejím začátku připustil, že dluh uznal. To by jistě neučinil, kdyby byl dluh již splnil. To znamená, že sporným nebylo ani splnění. Naprostá nespornost uznání dluhu a jeho nesplnění plyne i z průběhu řízení. Ostatně, zjistila-li žalobkyně škodu teprve dne 11. 12. 2019 (jak plyne z důkazů a připustila to de facto i ve vyjádření k odvolání), kdy žalovaný současně podepsal uznání dluhu, jak by mohl tak vysokou částku ještě předtím zaplatit, obzvlášť pokud byl 11. prosince v práci? Dále, čl. IV. dohody (Určení sporných práv a povinností) obsahuje z velké části duplicity. Prakticky jedinou částí čl. IV., jež duplicitní není, jsou čl. 4.1.4 a 4.1.5, kde si ovšem účastníci dohodli způsob úhrady dluhu, nikoli narovnání. Tato pasáž přitom obsahově navazuje na čl. 1.6, podle nějž „..strany mají zájem na uzavření dohody o narovnání týkající se mj. úhrady způsobené škody.“ Také tato souvztažnost naznačuje, že skutečným právotvorným smyslem dohody byla pouze dohoda o způsobu náhrady škody. Podle čl. 4.1.6 se navíc strany „dohodly…, že [právnická osoba] nebude uplatňovat žádné další nároky vztahující se k Pohledávce vůči Dlužníkovi… potud, pokud bude Dlužník řádně splní.“ Vyvstává tudíž otázka, o jaké „další nároky“ se jednalo, ruší-li narovnání dosavadní závazek bezezbytku a je-li tudíž naprosto jednoznačné v tom, že mezi stranami v dané souvislosti vznikají pouze ty povinnosti, které jsou v něm explicitně upraveny. Jaký má tedy takové narovnání smysl, pokračuje-li po něm neurčitost vzájemných práv a povinností? Z formulace dohody je přitom jasně patrno, že přinejmenším žalobkyně právní úpravu narovnání znala. Ani svědci, ani žalovaný nadto přímo nevypověděli, že by žalovaný během inkriminovaného zasedání nějak konkrétně protestoval proti samotné existenci škody či povinnosti ji nahradit – o tom ostatně v jistém smyslu svědčí fakt, že vzápětí všechny dokumenty podepsal. Obsahem výpovědí byla spíše atmosféra, délka, personální obsazení a průvodní okolnosti zasedání či to, co řekli zástupci zaměstnavatele a zda žalobkyně žalovanému vysvětlila výpočet škody a konkrétní skutek, jejž se měl dopustit. Žalovaný se jen stěží mohl k vytýkané škodě smysluplně vyjádřit, jestliže ani sama žalobkyně dost dobře nemohla mít v okamžiku zasedání jasnou představu o její výši a způsobu, jakým vznikla. Žalobkyně totiž ve vyjádření k odvolání připustila, že inventura probíhala ještě i v době zasedání samotného. Tato nejasnost se koneckonců projevila i v tomto řízení a v nepřehlednosti a neadekvátnosti inventarizačních záznamů, jež žalobkyně doložila. Dále odvolací soud zohlednil dvě okolnosti. Podle § 132 o. s. ř. soud „důkazy hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.“ Zaprvé, přestože inventura ze dne 11. 12. 2019 měla vést ke zjištění schodku ve výši mnoha set tisíc Kč, který měl být po mnohahodinovém zasedání přičten k tíži dvěma různým zaměstnancům a pravděpodobně vedl i k rozvázání jejich pracovních poměrů a v případě žalovaného i k trestnímu oznámení podanému žalobkyní, je s podivem, že o ní neexistuje vlastně žádný inventurní soupis s náležitostmi podle § 30 odst. 7 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, ani inventarizační zpráva s náležitostmi ve smyslu § 2 písm. e) vyhlášky MF č. 270/2010 Sb., o inventarizaci majetku a závazků, ve znění pozdějších předpisů, či zkrátka jakýkoli jiný srovnatelně validní a právními předpisy předvídaný dokument. Existuje pouze záznam ze zasedání škodní komise, a to ještě zcela obecný, jednostránkový, který nevypovídá naprosto nic o tom, z čeho se škoda skládá. Zadruhé, žalobkyně nepodala odvolání proti výroku II. rozsudku, přestože jím prvostupňový soud zamítl plnou „polovinu žaloby“ ve výši několika set tisíc Kč. Což jej dále vedlo i k nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni. To je sice právem žalobkyně, leč ve světle všeho výše uvedeného je to okolnost podezřelá. Tím spíše, že byla moderace překvapivá, protože ze spisu neplyne, že by ji prvostupňový soud účastníkům předem signalizoval. Strohé vysvětlení žalobkyně, že se neodvolala kvůli blíže nerozvedené „hospodárnosti,“ je poněkud nevěrohodné. Žalobkyně je totiž od počátku řízení zastoupena advokátem coby právním profesionálem, kterému musí být zřejmé, že má-li být žalovaný nárok kvalifikován tak, jak to učinil okresní soud - tedy jako existentní pohledávka z narovnání a nikoli na náhradu škody - pak prvostupňový soud nemohl tuto pohledávku moderovat ve smyslu § 264 zákoníku práce, neboť nejde o náhradu škody - což hovoří ve prospěch důvodnosti nepodaného odvolání, přičemž rozsudek odvoláním stejně napadl žalovaný. Tato lehkost, s níž žalobkyně „odepsala“ polovinu dlouho utvrzované a vymáhané pohledávky, budí ve spojení s ostatními popsanými aspekty případu značné pochybnosti o existenci původní pohledávky. Tím spíše tak byla žalobkyně motivována nechat žalovaného podepsat dokument, který bude posouzen jako narovnání, aby se tak zbavila povinnosti tvrdit a prokázat existenci původní pohledávky. O tomto motivu svědčí i to, že byly všechny tři dokumenty podepsány po mnohahodinovém a nepochybně nepříjemném a únavném jednání (přinejmenším v případě paní [jméno FO] následovalo dokonce i rozvázání pracovního poměru), jehož aktuálnost ani téma nebyly žalovanému předem známy. Odvolací soud tudíž po zvážení všech těchto okolností nemá nejmenší pochybnost o tom, že s ohledem na pravidla výkladu právního jednání podle § 4 zákoníku práce ve spojení s § 556 o. z. není dohoda ničím jiným, než dohodou o způsobu náhrady škody podle § 263 odst. 2 zákoníku práce (§ 555 odst. 1 o. z.). Žalobkyně se zde v podstatě snažila tím, co mělo vypadat jako narovnání, účelově zastřít (disimulovat) pouhou dohodu o způsobu náhrady škody (§ 555 odst. 2 o. z.). Jen mimochodem je v tomto kontextu vhodné připomenout, že v případě narovnání má důležitý význam dobrá víra o existenci „narovnané“ pohledávky (§ 1904 druhá věta o. z.). Fakt, že žalovaný posléze uznal podpisy za vlastní, na věci nic nemění, jelikož nikdy nenamítal nepravost svého podpisu a uznání jejich pravosti samo o sobě nic nevypovídá o průběhu jednání, jež podepsání předcházelo. V okamžiku tohoto uznání si navíc pro krátký časový odstup nemusel ještě plně uvědomovat možné důsledky nehledě k tomu, že, jak již bylo rozvedeno, podstata tohoto případu spočívá v něčem jiném. I kdyby zde pochybnosti o interpretaci dohody byly, podle § 18 zákoníku práce, „je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější.“ Výklad směřující k dohodě o způsobu náhrady škody je pro žalovaného jednoznačně příznivější již proto, že je nárok na náhradu škody o poznání hůře prokazatelný, znamenal by porušení pracovněprávních povinností a dříve by se promlčel.

15. Dále odvolací soud zkoumal otázku existence a platnosti písemného uznání dluhu, poněvadž dohoda nepřivodila zánik případného nároku na náhradu škody a tedy ani jeho utvrzení (§ 2053 o. z.). Smyslem a účelem uznání dluhu je utvrzení závazku, tedy posílení právní pozice věřitele. Zákonný požadavek jeho písemné formy má funkci přinejmenším varující, tedy varuje dlužníka před závažnými právními následky uznání v podobě přechodu důkazního břemene a prodloužení promlčecí lhůty. V tomto konkrétním případě tuto závažnost ještě prohlubují status žalovaného coby slabší strany, a to jak v obecné (zaměstnanec), tak v konkrétní rovině (průběh dohodě předcházejícího jednání), a ovšem i výše vysvětlená účelovost postupu žalobkyně. Z těchto důvodů by měla hrát hlavní roli, jak ostatně plyne i z obligatorní kauzality uznání (§ 2053 oproti § 1791 odst. 1 části věty před středníkem o. z.), vůle projevená. V opačném případě by bylo možno za uznání dluhu považovat lecjaký dokument, který jím není. Uznání ani jen obecně neidentifikuje právní důvod dluhu ani neodkazuje na žádný jiný dokument. Ani případné úsloví „náhrada škody“ by na tom nic nezměnilo, poněvadž by nebylo ani typově zřejmé, jakým skutkem měla být škoda způsobena. Nemluvě o tom, že se žalovaný mohl dopustit více skutků, z nichž pouze některé by v uznání zohlednil. Obzvlášť v tomto případě, kdy měla žalovaná částka tvořit jakési souhrnné vyúčtování nespočtu rozličných dílčích skutků. Žalobkyni přitom nic nebránilo právní důvod uvést. Uznání bylo tudíž nicotné pro neurčitost (§ 4 zákoníku práce ve spojení s § 553 odst. 1 o. z.). Tuto neurčitost nelze – z výše rozvedených důvodů – odstranit ani výkladem. Bez určitě vymezené kauzy uznaného dluhu přitom zbývající část uznání samostatně neobstojí a nemůže přivodit žádný právní následek, a sice s ohledem na zmíněný smysl a účel uznání. Nejde tak o částečnou nicotnost. Neurčitost nebyla ani následně odstraněna (§ 553 odst. 2 o. z. a contrario), protože bylo již vyloženo, že nikdy nebylo jasné, o jaké konkrétní skutky se vlastně jedná.

16. To vše znamená, že žalobkyně stále mohla mít proti žalovanému nárok na náhradu škody, jehož existence však rozhodně neplyne ze samotné dohody, obzvlášť pokud žalobkyně dosud neuplatnila ani náležitá skutková tvrzení. Protože s sebou tato odlišná právní kvalifikace nese potřebu jiných skutkových tvrzení, poučil odvolací soud žalobkyni na jednání podle § 213b odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř. s tím, že pokud by do řízení vnesla nová skutková tvrzení a důkazní návrhy, zrušil by napadený rozsudek a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně však v duchu svého dosavadního postoje odpověděla, že žádná další tvrzení ani důkazy neuplatní. Tím pádem neunesla břemeno tvrzení ani subjektivní důkazní břemeno k rozhodným skutečnostem v podobě protiprávního jednání, konkrétní žalovaným způsobené škody a příčinné souvislosti mezi obojím.

17. Proto odvolací soud výrokem I. napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že žalobu v dané části zamítl [§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].

18. Výrok II. je odůvodněn ust. § 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud napadený rozsudek změnil, pročež musel znova rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalovaný byl plně procesně úspěšný, takže má proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné šíři (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Náhrada na podkladě komplexního vyúčtování ze dne 27. 1. 2025 sestává ze zaplaceného soudního poplatku za odvolací řízení ve výši 36 625 Kč. Dále z položek vyčíslených podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále „a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby provedený v prvostupňovém řízení odvolací soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 6. a. t., tedy částkou 11 260 Kč za úkon, paušální náhradu hotových výdajů pak ve výši 300 Kč za úkon (§ 13 odst. 4 a. t.). V případě odvolacího řízení pak za odvolání, týkajícím se pouze částky 366 249 Kč, podle týchž ustanovení sazbu mimosmluvní odměny částkou 9 780 Kč, paušální náhradu hotových výdajů částkou 300 Kč, za účast na odvolacím jednání, jež proběhlo po účinnosti novely a. t. č. 258/2024 Sb., sazbu mimosmluvní odměny opět částkou 9 780 Kč, ale paušální náhradu hotových výdajů částkou 450 Kč (§ 13 odst. 4 a. t. ve znění novely). Odvolací soud nepřiznal náhradu za jednání ze dne 8. 12. 2021, protože se jej žalovaný ani jeho zástupce nezúčastnili. Totéž platí pro námitky ze dne 10. 10. 2022 proti výzvě VSÚ k zaplacení soudního poplatku, které odvolací soud hodnotí jako neúčelné (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario), protože žalovaný brojil proti počítání platební lhůty již od okamžiku doručení výzvy a prosazoval její počátek k okamžiku její právní moci, přestože v době podání námitek byla jím citovaná judikatura nejen v rozporu s textem zákona, ale i překonaná usnesením velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 31 Cdo 1622/2021. Navíc měl žalovaný od okamžiku doručení původní výzvy k zaplacení reálně mnohem více času, než 15 dnů, poněvadž soud ještě rozhodoval o žádosti o osvobození od soudních poplatků – což se projevilo tím, že soudní poplatek zaplatil den po podání námitek, zcela bez ohledu na rozhodnutí o nich. Které bylo potvrzující. Neúčelným byl i návrh na doplnění dokazování ze dne 23. 10. 2023, poněvadž žalovanému nic nebránilo označit tyto důkazy již ve vyjádření ze dne 5. 10. 2023, v němž ostatně o svědcích [jméno FO] a [jméno FO] hovořil, či nejpozději na jednání ze dne 10. 10. 2023. Z téhož důvodu soud nepřiznal náhradu za porady s klientem, jež měly s těmito podáními souviset. Náhradu za písemný závěrečný návrh odvolací soud přiznal, jelikož ten by sice měl zaznít na jednání, které je ústní, ale k písemným návrhům účastníky z časových důvodů vyzval prvostupňový soud. Nebyla přiznána náhrada za poradu související s tímto návrhem, protože na ní – ani podle protokolu o ní – nemohlo zaznít nic, co nemohlo zaznít v dřívějších podáních či poradách. To platí i pro porady ze dnů 4. 10. 2023 a 21. 4. 2024. Přiznána nebyla ani náhrada za poradu ze dne 7. 12. 2021, poněvadž žalovaný udělil zástupci plnou moc téhož dne a první porada je zahrnuta v úkonu převzetí a přípravy zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a), b) a c) a. t.]. Neúčelnou byla i porada s klientem ze dne 8. 3. 2023 předcházející odvolacímu jednání, protože žalovaný podal odvolání již předtím a na jednání neuvedl nic nad jeho rámec. Totéž platí pro porady ze dnů 9. 10. 2023 a 1. 4. 2023, po nichž na jednáních nenásledovala žádná podstatná změna tvrzení, důkazů ani argumentů uplatněných žalovaným, kterou by nemohl uplatnit dříve. Účelnou byla porada s klientem ze dne 13. 5. 2024, protože byla v řízení předtím vyslechnuta celá řada svědků a provedena řada poměrně nepřehledných důkazů stran inventury, takže je přirozené, že žalovaný se svým zástupcem prodiskutoval stávající důkazní situaci před podáním závěrečného návrhu. Účelnými naopak nebyly porady stran odvolání, poněvadž v něm nezaznělo prakticky nic nového, co by nebylo známo a co by žalovaný neuplatnil či nemohl uplatnit dříve. Další složkou nákladů je cestovné advokáta žalovaného za vyúčtované cesty mezi advokátní kanceláří a odvolacím soudem. Za jednání ze dne 9. 3. 2023 jde při ujeté vzdálenosti 190 km, kombinované spotřebě 6,1 l/100 km, při vyhláškové ceně nafty 44,10 Kč/1 l a základní náhradě za 1 km jízdy 5,20 Kč [§ 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § § 1 písm. b), 4 písm. a) vyhlášky MPSV č. 467/2022 Sb. ve znění účinném do 31. 3. 2023] o cestovné ve výši 1 499 Kč. Za jednání ze dne 23. 1. 2025 pak při vyhláškové nafty 34,70 Kč/1 l a základní náhradě za 1 km jízdy 5,80 Kč [§ 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § § 1 písm. b), 4 písm. a) vyhlášky MPSV č. 475/2024 Sb. v prvním účinném znění] o cestovné ve výši 1 504 Kč. Dále náhrada za promeškaný čas na cestě z advokátní kanceláře zástupce žalovaného k těmto jednáním soudu a zpět vždy v délce 6 započatých půlhodin po 100 Kč, resp. 150 Kč pro jednání z ledna 2025 vzhledem k výše zmíněné novele, celkově tedy 600 Kč, resp. 900 Kč, poněvadž podle aplikace google maps je možno s přihlédnutím k běžným dopravním komplikacím přiznat požadovaných 6 půlhodin [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.], za jednání před odvolacím soudem, jež bylo zpožděno o 45 minut, pak 2 započaté půlhodiny á 150 Kč, celkem tedy 300 Kč [§ 14 odst. 1 písm. b), odst. 3 a. t.]. Odvolací soud žalovanému nepřiznal ani náhradu za DPH, protože ji advokát vyúčtoval neprávem. Plátkyní DPH je totiž advokátní kancelář [Anonymizováno], v níž ovšem není [tituly před jménem] [jméno FO] podle výpisu z vyhledávače advokátů a z obchodního rejstříku ani společníkem [§ 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř.] ani zaměstnaným advokátem [§ 137 odst. 3 písm. d) o. s. ř.]. Je pouze trvale spolupracujícím advokátem, což jej k účtování této náhrady neopravňuje [§ 137 odst. 3 o. s. ř. per eliminationem]. Je přitom registrován jako samostatný advokát, ale jako takový v registru plátců DPH veden není [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.]. Nic jiného advokát žalovaného neúčtoval. Celková náhrada tedy činí 211 718 Kč. úkon právní služby ustanovení a. t. mimosmluvní odměna paušální náhrada hotových výdajů převzetí a příprava zastoupení § 11 odst. 1 písm. a) 11 260 Kč 300 Kč vyjádření k věci samé ze dne 5. 10. 2023 § 11 odst. 1 písm. d) 11 260 Kč 300 Kč jednání ze dne 10. 10. 2023 § 11 odst. 1 písm. g) 11 260 Kč 300 Kč další porada s klientem ze dne 21. 11. 2023 § 11 odst. 1 písm. c) 11 260 Kč 300 Kč jednání ze dne 22. 11. 2023 2 x 2 hodiny § 11 odst. 1 písm. g) 22 520 Kč 600 Kč jednání ze dne 2. 4. 2024 2 x 2 hodiny § 11 odst. 1 písm. g) 22 520 Kč 600 Kč vyjádření ze dne 22. 4. 2024 § 11 odst. 1 písm. d) 11 260 Kč 300 Kč další porada s klientem ze dne 13. 5. 2024 § 11 odst. 1 písm. c) 11 260 Kč 300 Kč jednání ze dne 13. 5. 2024 2 x 2 hodiny § 11 odst. 1 písm. g) 22 520 Kč 600 Kč závěrečný návrh § 11 odst. 1 písm. d) 11 260 Kč 300 Kč odvolání § 11 odst. 1 písm. k) 9 780 Kč 300 Kč jednání ze dne 23. 1. 2025 § 11 odst. 1 písm. g) 9 780 Kč 450 Kč 19. Lhůtu k zaplacení odvolací soud ve výroku II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k ekonomickým možnostem žalobkyně a k tomu, že měla během řízení dostatek času připravit se na zaplacení náhrady nákladů řízení pro případ svého procesního neúspěchu. Je sice povinna nahradit náklady řízení žalovanému, avšak danou částku musí zaplatit advokátovi jako jeho zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení