16 C 284/2021 - 300

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozená [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] 2. [Jméno advokáta B], narozená [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] 3. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], narozený [Datum narození advokáta C] bytem [Adresa advokáta C], [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] 4. [Jméno advokáta E], narozená [Datum narození advokáta E], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta F] sídlem [Adresa advokáta F] 5. [Jméno advokáta G], narozený [Datum narození advokáta G] bytem [Adresa advokáta G] #[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Jméno advokáta H], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupený opatrovníkem [Jméno opatrovníka], advokátem, sídlem [Adresa advokáta C] 6. [Jméno advokáta I], narozená [Datum narození advokáta I] bytem [Adresa advokáta I] zastoupená advokátem [Jméno advokáta J] sídlem [Adresa advokáta J] 7. [Jméno advokáta K], narozený [Datum narození advokáta K] bytem [Adresa advokáta K] zastoupený advokátem [Jméno advokáta L] sídlem [Adresa advokáta L] 8. [Jméno advokáta M], narozený [Datum narození advokáta M] bytem [Adresa advokáta M] zastoupený advokátem [Jméno advokáta N] sídlem [Adresa advokáta N] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. [hodnota], zahrada, parc. č. [hodnota], orná půda, parc. č. [hodnota], zahrada, vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa].

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným k jejich ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných [Jméno advokáta N], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] a doplněnou v průběhu řízení se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemků parc. č. [hodnota], zahrada, parc. č. [hodnota], orná půda, a parc. č. [hodnota], zahrada, vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], vůči žalovaným, coby evidovaným spoluvlastníkům předmětných pozemků, a to z důvodu, že tyto pozemky žalobce vydržel v rámci tzv. mimořádného vydržení dle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“). V žalobě uvedl, že pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] byly dříve označeny jako pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], resp. následně souhrnně pod parc. č. [hodnota]. K rozdělení pozemku parc. č. [hodnota] a změně označení pozemků došlo v roce [Anonymizováno] na základě pozemkových úprav, kdy z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu [adresa], ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – [Anonymizováno] a k tomu náležející přílohy č. [hodnota] plyne, že z pozemku parc. č. [hodnota], o výměře [Anonymizováno].[Anonymizováno] m se staly pozemky parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], jejichž součet výměr činí taktéž [Anonymizováno].[Anonymizováno] m. Předmětné pozemky rodina žalobce užívá minimálně od roku [Anonymizováno], kdy je užívala babička žalobce [jméno FO], nar. [datum], což vyplývá ze zápisu z knihy o užívání pozemků. Následně tyto pozemky užíval otec žalobce [Jméno žalobce], nar. [datum], což plyne ze zápisu ze schůze Hospodářsko-technické úpravy půdy v r. [Anonymizováno]. V roce [Anonymizováno] došlo ke směně těchto pozemků, kdy pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] dostal otec žalobce přidělen směnou a pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] dostal přidělen směnnou pan [jméno FO], což vyplývá z protokolu o směně pozemků. Jelikož pan [jméno FO] o předmětný pozemek neměl zájem, pozemek nadále užíval otec žalobce. Následně pan [jméno FO] požádal [Anonymizováno] [adresa], aby tento pozemek byl převeden na otce žalobce, který následně za tento pozemek platil i zemědělskou daň, což je uvedeno v žádosti o změnu placení zemědělské daně ze dne [datum]. Postupem času obstarávání těchto pozemků převzal po otci žalobce, a to zejména vzhledem k jeho věku a zdraví, a obstarávání těchto pozemků činí až do dnešního dne. Otec žalobce zemřel dne [datum]. Jelikož oficiálně došlo ke směně pozemků měla rodina žalobce za to, že jsou jako vlastníci těchto pozemků zapsáni i v katastru nemovitostí. Bohužel se však tato skutečnost do katastru nemovitostí nezapsala a předmětné pozemky jsou nadále dle katastru nemovitostí ve spoluvlastnictví žalovaných. Pozemek parc. č. [hodnota] užíval až do r. [Anonymizováno] pan [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum], posl. bytem [adresa]. Po smrti pana [jméno FO] obstarávání pozemku převzal na sebe žalobce, kdy do dnešního dne se o něj stará a pravidelně jej obdělává. Pro mimořádné vydržení je pak tedy potřebná doba držby dvacet let. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem, je zřejmé, že tato doba držby je u předmětných pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] splněna, neboť minimálně od r. [Anonymizováno] tyto užíval otec žalobce. Z titulu mimořádného vydržení ve smyslu výše citovaného ustanovení občanského zákoníku se tak žalobce stal vlastníkem těchto pozemků. Žalobce má za to, že jsou splněny podmínky pro mimořádné vydržení také u předmětného pozemku parc. č. [hodnota], neboť do držby se započítává i držba předchůdce, tedy pana [jméno FO]. Nabytí vlastnického práva vydržením je přitom nezávislé na zápisu v katastru nemovitostí, naopak zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému stavu. Žalobce tak má za to, že požadavek naléhavého právního zájmu k podání určovací žaloby ve smyslu § 80 o. s. ř. je dán, neboť žalobce je skutečným vlastníkem nemovitých věcí a není jako vlastník evidovaný v katastru nemovitostí, a právní jistotu o vlastnickém právu lze považovat za naléhavý právní zájem.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili. Uvedli, že v projednávaném případě není pochyb o tom, že vlastníky předmětných pozemků byly vždy osoby odlišné od žalobce. Předchůdci žalobce se pouze domnívali, že tyto pozemky jsou jejich, přestože jako vlastníci nebyli nikdy v katastru nemovitostí zapsáni. Žalobce sám již v roce [Anonymizováno] nebo [Anonymizováno] zjistil v okamžiku, kdy byly darovány pozemky jeho otce, že předmětné pozemky nejsou jeho. Pozemek žalobce leží bezprostředně vedle pozemku [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], má výměru [Anonymizováno] m2. Pozemky, jejichž vlastnictví se žalobce domáhá, mají výměru [Anonymizováno] m2, tedy trojnásobně větší než jeho pozemek. Žalobce nemohl být držitelem v poctivém úmyslu, protože sám věděl, že pozemky nejsou jeho. U pozemku [Anonymizováno] dokonce věděl, že na něm hospodaří někdo jiný, a teprve posléze začal tento pozemek obhospodařovat. Nemohu držet v poctivém úmyslu, pokud se ujmu držby hospodaření na jiných pozemcích, o které se dle mého názoru někdo dostatečně nestará. Takto by mohlo docházet ke zcela neopodstatněnému zbavování vlastnictví osob, které se, ať už z jakéhokoliv důvodu, o pozemky nestarají nebo neví, že jsou jejich vlastníky. Toto zákonodárce zcela jistě umožnit nechtěl. Zákonné podmínky pro vydržení vlastnického práva nebyly v žádném případě splněny, neboť žalobci i jeho předchůdcům bylo vždy známo, že předmětné pozemky jsou vlastnictvím jiných osob, ať již předchůdců žalovaných či žalovaných samotných, a to i s ohledem na zásadu materiální publicity obsažené v § 980 občanského zákoníku, které stanoví, že je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje. Je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Skutečnost, že vlastnické právo k předmětným pozemkům svědčí žalovaným či jejich předchůdcům, byla žalobci známa i z rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne [datum], kterým byl schválen návrh rekonstrukce přídělů a komplexní pozemková úprava v katastrálním území [adresa] (když řízení bylo zahájeno již [datum]) a dále i z rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto o výměně nebo přechodu vlastnických práv k pozemkům. Jak vyplývá z rozdělovníku obou cit. rozhodnutí, vlastníci v rozdělovníku uvedení tato rozhodnutí na dodejku obdrželi, přičemž je zřejmé, že jak žalobce, tak i žalovaní, resp. jejich předchůdci jsou v tomto rozdělovníku jako vlastníci uvedeni. Druhým cit. rozhodnutím došlo ve smyslu § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách k zániku dosavadních nájemních vztahů, zatímního bezúplatného užívání a časově omezeného nájmu k předmětným pozemkům. Současně byli také vlastníci upozorněni na eventuální povinnost podat přiznání k dani z nemovitostí. Žalobce se tak podanou žalobou snaží domoci vlastnického práva k pozemkům, k nimž vlastnické právo on ani jeho předchůdce nikdy neměli, tato skutečnost mu byla vždy známa, nebyly tak splněny základní podmínky vydržení, a to držba pravá a poctivá.

3. Předmětem řízení je nárok žalobce na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem podle ustanovení § 1095 OZ účinného od [datum], tedy z titulu mimořádného vydržení. Podle § 1095 OZ, uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Dle § 1091 odst. 2 OZ k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Dle § 1092 OZ do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce. Podle § 3066 OZ do doby stanovené v § 1095 OZ se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. Z citovaných ustanovení § 3066 OZ plyne, že nabýt vlastnické právo k nemovitostem mimořádným vydržením bylo možné nejdříve ke dni [datum] a že k tomuto dni by musela být splněna podmínka nepřerušené držby vlastnického práva vydržitele nemovité věci po dobu 20 let, včetně držby jeho právního předchůdce, při absenci nepoctivého úmyslu vydržitele, případně jeho předchůdce, po celou dobu 20 let. Podle § 988 odst. 1 OZ držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon. Dle § 989 odst. 1 OZ vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník. Podle odst. 2 jiné právo drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní. Podle § 980 OZ, je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje. Podle § 1011 OZ vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím. Dle § 1012 OZ vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Podle § 489 OZ věc v právním smyslu je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí.

4. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. V tomto případě má soud naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení tvrzeného vlastnického práva k předmětným pozemkům za prokázaný, jelikož jiným způsobem než požadovaným soudním rozhodnutím žalobce nemůže dosáhnout zápisu svého tvrzeného vlastnického práva k předmětným pozemkům do katastru nemovitostí.

5. Zdejší soud již jednou ve věci rozhodl a žalobu zamítl, a to rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne [datum]. Toto jeho rozhodnutí však Krajský soud v [Anonymizováno], coby soud odvolací, zrušil usnesením č.j. [spisová značka] ze dne [datum] a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení s pokynem, aby vyzval žalobce k doplnění tvrzení a důkazů ohledně přesvědčení právních předchůdců žalobce a žalobce o tom, že jim náleží právo držby jako vlastníkům pozemků, posuzované z objektivního hlediska a založené, byť na domnělém právním titulu, přičemž rozhodným okamžikem, ke kterému se úmysl držitele posuzuje, je okamžik uchopení držby, a k doplnění tvrzení a důkazů ohledně prokázání, že pozemky, jejichž vlastnictví se v tomto řízení žalobce domáhá, jsou totožné s pozemky, jejichž držby se ujali jeho právní předchůdci nikoliv v nepoctivém úmyslu.

6. Odvolací soud zároveň ve svém zrušujícím rozhodnutí uvedl, že v období do [datum] je namístě spor posoudit podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a od [datum] podle OZ. Podle obou právních předpisů jsou základními podmínkami vydržení oprávněná (v období do [datum]), resp. poctivá (v období od [datum]) držba a uplynutí stanoveného času, po který má mít oprávněný držitel věc nepřetržitě v držbě, u nemovitostí činí tato doba 10 let. Pojem „oprávněný držitel“ je v poměrech obč. zák. v zásadě obsahově totožný s pojmem „poctivý držitel“ v poměrech podle OZ a rozdíl mezi uvedenými pojmy je pouze terminologický. Oprávněná (poctivá) držba předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří a že je v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem. [adresa] víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), který by mohl mít za následek vznik práva. [adresa] víra musí být podložena konkrétními okolnostmi, z nichž lze soudit, že toto přesvědčení držitele je opodstatněné. Okolnostmi, které mohou svědčit pro závěr o existenci dobré víry, jsou zpravidla okolnosti týkající se právního důvodu nabytí práva a svědčící o poctivosti nabytí, tedy tzv. titul uchopení se držby (objektivně oprávněný důvod nabytí držby, například existence smlouvy, která je pro určitou vadu neplatná). Držitel musí být v dobré víře, že je tu takový právní titul, který podle platného práva má za následek převod vlastnictví. Tedy základní podmínkou úvah o tom, zda mohlo dojít k vydržení vlastnického (či jiného) práva k pozemku, je (u řádného i mimořádného vydržení) zjištění, že ten, kdo se vydržení domáhá, byl držitelem tohoto pozemku, a kdy se ujal držby; k závěru o držbě nestačí zjištění, že pozemek užíval. Pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní (animus possidendi – prvek subjektivní) a faktické ovládání věci – panství nad věcí (corpus possessionis – prvek objektivní). Nestačí, je-li dána jen držební vůle nebo jen faktické ovládnutí věci; oba tyto prvky musí být splněny současně. Pokud je faktické užívání opíráno o právo užívat pozemek jiného vlastníka, nemůže jít o držbu vlastnického práva. Pokud žalobce či jeho právní předchůdci pozemek užívali s vědomím, že je vlastnictvím jiného vlastníka, absentovala na jejich straně jejich držební vůle (animus possidendi), a to i v případě, že byli přesvědčeni o tom, že mají nárok na to, aby jim pozemek byl do jejich vlastnictví převeden a fakticky o něj pečovali, „jako by byl jejich vlastní“. Pro úspěch v řízení byl žalobce dále povinen tvrdit a prokázat především držbu vlastnického práva, tedy že držitel vykonává tuto držbu jako vlastník, tzn. že je z nějakého důvodu přesvědčen o tom, že pozemek, který užívá, je v jeho vlastnictví a kdy se takto držby ujal. Skutečnost, že právní předchůdci žalobce i žalobce po celou dobu o pozemky řádně pečovali „jako o vlastní“ nezakládá držbu vlastnického práva.

7. Odvolací soud zároveň uvedl, že z Rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]–[Anonymizováno] a k tomu náležející přílohy č. [hodnota] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] plyne, že z pozemku parc. č. [hodnota], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m se staly pozemky parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], jejichž součet výměr činí taktéž [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] m. Dále uvedl, že jako vlastníci těchto pozemků jsou zde uvedeni žalovaná 1. a právní předchůdci ostatních žalovaných a že se nejednalo o nově vzniklé pozemky, nýbrž o přechod vlastnických práv k nově označeným pozemkům podle schváleného návrhu pozemkových úprav.

8. Byť si je zdejší soud vědom toho, že je vázán pokyny odvolacího soudu, a zcela se ztotožňuje s výše uvedenými závěry odvolacího soudu o podmínkách vydržení, neztotožňuje se s právním názorem odvolacího soudu o tom, že při komplexní pozemkové úpravě se z původního pozemku parc. č. [hodnota] staly pozemky parč. č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a že pouze došlo k přechodu vlastnických práv k nově označeným pozemkům, a opírá tento svůj názor o judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že při pozemkových úpravách podle zákona č. 139/2002 Sb., zanikají staré pozemky a vznikají pozemky nové a že k těmto novým pozemkům vlastnické právo vzniká originárně. Zdejší soud si dovoluje odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], v němž je uvedeno: „nebyl-li při provádění pozemkových úprav daný pozemek řešen odděleně, není již, s ohledem na shora připomenuté principy, dle nichž v rámci líčeného procesu vznikají pozemky nové a jejich majitelé nabývají vlastnické právo k nim originárně, zásadně možné určit, který, popřípadě které nově (co do výměry i průběhu hranic) konstituované pozemky je v důsledku fikce zapotřebí považovat za původní církevní majetek.“ 9. Dále si soud dovoluje odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], v němž je uvedeno: „[právnická osoba] probíhají v podobě správního řízení, které je zakončeno rozhodnutím pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv; nabytí vlastnického práva má originární charakter. Mezi originární způsoby nabytí vlastnického práva je řazeno mimo jiné nabytí vlastnického práva výrokem úředním, konkrétně rozhodnutím státního orgánu. Vlastnictví se nabývá v den, který je určen v rozhodnutí, a není-i tento den určen, pak se nabývá v den, kdy příslušné rozhodnutí soudu či správního orgánu stalo pravomocným. Rozhodnutí o pozemkových úpravách zavazuje účastníky v plném rozsahu, protože opačný výklad by přitom vedl ke znejistění celých pozemkových úprav, neboť dodatečně každý z účastníků řízení by mohl zpochybňovat vlastnické právo jiných účastníků, přičemž jedním z účelů pozemkových úprav je právě i vyřešení vlastnických vztahů k pozemkům.“ Dále je v tomto usnesení uvedeno, že „do právní moci rozhodnutí Pozemkového úřadu nemohla v usnesením projednávané věci žalobkyně vlastnické právo k předmětným pozemků vydržet, neboť již v té době měla být podle svých tvrzení vlastníkem původních pozemků. K vydržení by tedy teoreticky mohlo dojít až po nabytí právní moci, kdy původní vlastnické vztahy k pozemkům zanikly a vzniklo vlastnické právo žalované k předmětným pozemkům. Žalobkyně nemohla vydržet vlastnické právo k předmětným pozemkům, neboť o pozemkových úpravách a jejich důsledcích při normální opatrnosti vědět mohla a měla.“ Zdejší soud má za to, že v tomto usnesení Nejvyššího soudu se jednalo o posouzení podobného případu, jako v tomto řízení, a že uvedené závěry Nejvyššího soudu jsou zcela použitelné v projednávané věci.

10. Zdejší soud dle pokynu odvolacího soudu vyzval žalobce usnesením ze dne [datum], aby písemně doplnil žalobní tvrzení o tom, na základě čeho byli právní předchůdci žalobce a žalobce přesvědčeni o tom, že jim náleží právo držby jako vlastníkům pozemků, posuzované z objektivního hlediska, a na jakém právním titulu, byť domnělém, bylo toto přesvědčení založeno, a to ke dni, kdy se uchopili držby, a doplnil tvrzení o tom, že pozemky, jejichž vlastnictví se žalobce v tomto řízení domáhá, jsou totožné s pozemky, jejichž držby se ujali předchůdci žalobce nikoli v nepoctivém úmyslu, a aby navrhl důkazy na prokázání těchto tvrzení, přičemž poučil žalobce o tom, že v opačném případě se vystavuje neúspěchu ve sporu.

11. Žalobce k této výzvě uvedl, že co se týče pozemků dnes označených parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], že on sám až do pozemkových úprav v katastrální území [adresa] v roce [Anonymizováno], nepochyboval o tom, že je vlastníkem těchto pozemků. Žalobce neví, na základě jakého titulu se držby těchto pozemků ujala jeho babička, ona sama tvrdila, že je koupila. K držbě pozemků babičkou se žalobci podařil dohledat pouze Zápis z knihy o užívání pozemků v archivu [právnická osoba] [adresa]. Z tohoto zápisu vyplývá, že babička žalobce minimálně od roku [Anonymizováno] užívala pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno],[Anonymizováno] arů a pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno],[Anonymizováno] arů, a že babička žalobce pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] dostala přídělem. Lze tedy usuzovat na to, že babička žalobce se ujala držby pozemků nejpozději v roce [Anonymizováno], a to pravděpodobně na základě jejich přídělu. Žalobci není známo, na základě jakého konkrétního právního titulu se jeho otec ujal držby těchto pozemků a není schopen určit přesné datum, kdy se držby pozemků ujal jeho otec. Sám žalobce pak měl za to, že se stal vlastníkem těchto pozemků na základě darování od otce, konkrétně na základě Darovací smlouvy ze dne [datum]. Ač v této smlouvě nejsou uvedeny pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ani pozemek parc. č. [hodnota] (kdy pod tímto označením byly pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v době uzavření darovací smlouvy souhrnně označeny), měl žalobce za to, že darováním od otce nabyl právě i uvedené pozemky, protože domluva mezi otcem žalobce a žalobcem byla taková, že otec na něj převede veškeré pozemky, které v oblasti vlastní, tedy i pozemky, které dnes polohou a rozlohou odpovídají pozemkům parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota]. Vzhledem k tomu, že žalobce za svého života nepamatoval dobu, kdy by tyto pozemky nebyly 5ve vlastnictví jeho rodiny a domluva mezi ním a jeho otcem vždy byla taková, že mu otec daruje i tyto pozemky, nepátral žalobce dále po tom, jaké bylo v době darování faktické označení těchto pozemků a zda tyto jsou skutečně v katastru nemovitostí zapsány ve vlastnictví otce – neměl důvod, desetiletí žil žalobce v přesvědčení, že se jedná o pozemky jeho otce. Co se týče pozemku parc. č. [hodnota], jehož držbu žalobce převzal po panu [jméno FO], žalobce neví, na základě čeho byl pan [jméno FO] přesvědčen, že mu náleží právo držby jako vlastníkovi pozemku, na jakém právním titulu bylo toto přesvědčení pana [jméno FO] založeno, ani k jakému dni se pan [jméno FO] ujal držby. Žalobce si je však vědom toho, že pan [jméno FO] obstarával pozemek parc. č. [hodnota] po celá desetiletí. Žalobce měl vždy za to, že pan [jméno FO] je vlastníkem předmětného pozemku. Vzhledem již k výše uvedenému, má žalobce za to, že i když není doložen právní titul, na základě kterého se pan [jméno FO] ujal držby předmětného pozemku, nebrání tato skutečnost mimořádnému vydržení tohoto pozemku žalobcem v případě, že je splněna doba požadovaná zákonem pro mimořádné vydržení (do které se započítává i doba předchůdce), když jak žalobce, tak pan [jméno FO], pozemek drželi nikoli v nepoctivém úmyslu, tedy v přesvědčení, že jejich držba nepůsobí nikomu újmu. Dále žalobce uvedl, že pozemky, jejichž vlastnictví se žalobce v tomto řízení domáhá, jsou totožné s pozemky, jejichž držby se ujali předchůdci žalobce nikoli v nepoctivém úmyslu. Žalobce tvrdí, že jak jeho babička, tak jeho otec byli držiteli a vlastníky pozemků dříve označených parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], které byly následně souhrnně označeny jako pozemek parc. č. [hodnota], kdy tento byl následně označen jako pozemky parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] a [Anonymizováno].

12. Soud na tomto místě poukazuje na rozpory žalobce v tvrzeních, kdy žalobce nejprve uvádí, že pozemek parč. č. [hodnota] patří mezi pozemky, které byly původně označené jako pozemek parč. č. [hodnota], který byl původně užíván jeho otcem a babičkou, a zároveň uvádí, že pozemek parc. č. [hodnota] obstarával po celá desetiletí pan [jméno FO]. Dále žalobce uvádí, že se ujal užívání pozemku parc. č. [hodnota] po panu [jméno FO], přičemž vůbec neuvádí žádný právní titul, na základě kterého tak učinil. Již jen pro tyto rozpory v tvrzeních ohledně pozemku parc. č. [hodnota] nelze dovodit, že by žalobce unesl ohledně pozemku parc. č. [hodnota] břemeno tvrzení. Soud pak konstatuje, že samotné užívání věci ani při dobré víře v to, že tímto užíváním není působena újma jiné osobě, bez tvrzení existence jakéhokoliv právního titulu pro takové užívání, byť třeba i domnělého, není způsobilým právním důvodem k vydržení vlastnického práva, a to ani pro mimořádné vydržení ve smyslu § 1095 OZ. Žalobce pak netvrdí, že by se ujal držby pozemku parc. č. [hodnota], aby jej měl a nakládal s ním jako vlastník, tedy že by se ujal držby svého vlastnického práva. Žalobce tedy netvrdí základní skutečnost, a to, že by se po smrti pana [jméno FO] na základě relevantního právního titulu, byť domnělého, ale právního titulu, na základě něhož bylo možno v té době, kterou ani přesně nekonkretizuje, ale pouze uvádí „po smrti pana [jméno FO], zemřelého [datum]“, nabýt podle zákona vlastnické právo k nemovitosti, ujal držby vlastnického práva k pozemku parc. č. [hodnota]. Z tohoto důvodu již není významné, že žalobce ani netvrdí, na základě čeho byl pan [jméno FO] přesvědčen, že mu náleží vlastnické právo k uvedenému pozemku.

13. Pokud se týká pozemků parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno], pak tyto pozemky vznikly v roce [Anonymizováno] v rámci komplexní pozemkové úpravy v katastrálním území [adresa] a vlastnické právo k těmto pozemkům bylo zapsáno pro spoluvlastníky 1. žalovanou a předchůdce žalovaných 2. až 8., tj. [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], na základě rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně vlastnických práv v pozemkové úpravě [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum] s právní mocí ke dni [datum], což soud zjistil z výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území [adresa] LV [Anonymizováno] prokazujícího stav evidovaný k datu [datum] a z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu [adresa], ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]- [Anonymizováno], při posouzení uvedených důkazů v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.

14. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkový úřad [adresa], číslo jednací [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – [Anonymizováno] ze dne [datum] a z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu [adresa], ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]- [Anonymizováno], soud dále zjistil, že v katastrálním území [adresa], proběhly v letech [Anonymizováno] až [Anonymizováno] komplexní pozemkové úpravy podle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů, na základě schváleného návrhu komplexní pozemkové úpravy ze dne [datum] a že jejich účastníkem byl také žalobce, coby vlastník pozemků nacházejících se v uvedeném katastrálním území a zapsaných na LV [Anonymizováno], a 1. žalovaná a předchůdci 2. až 8. žalovaných, coby vlastníci pozemků v uvedeném katastrálním území zapsaných na LV [Anonymizováno], a že zahájení řízení bylo účastníkům pozemkových úprav oznámeno veřejnou vyhláškou ze dne [datum] vyvěšenou na úřední desce [právnická osoba] v [Anonymizováno] [Anonymizováno].

15. Z přílohy č. [hodnota] k LV [Anonymizováno] uvedeného rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu [adresa], ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]- [Anonymizováno][Anonymizováno] soud zjistil, že podíloví spoluvlastníci pozemku parc. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2 v katastrálním území [adresa], a to 1. žalovaná, [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], pozbyli vlastnické právo k pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], který byl zahrnut do pozemkových úprav, a nabyli vlastnické právo k pozemkům podle schváleného návrhu pozemkových úprav, a to k pozemkům v katastrálním území [adresa] parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], přičemž velikost jejich podílů k těmto novým pozemkům zůstala stejná. Toto rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu [datum] na LV [Anonymizováno] pro katastrální území [adresa]). Jak vyplývá z výše citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu jednalo se o originární nabytí vlastnického práva k nově vzniklým pozemkům vzešlým z komplexní pozemkové úpravy.

16. Z výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území [adresa] LV [Anonymizováno] prokazujícího stav evidovaný k datu [datum] soud zjistil, že jako podíloví spoluvlastníci pozemku parc. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2 byli k uvedenému datu zapsáni 1. žalovaná, [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], přičemž [jméno FO] a [jméno FO] nabyly své podíly o velikosti každý 1/9 na základě rozhodnutí o dědictví ze dne [datum], [Jméno žalované A] nabyla svůj podíl o velikosti 1/9 na základě rozhodnutí o dědictví ze dne [datum], [jméno FO] nabyla svůj podíl o velikosti 1/3 na základě rozhodnutí o dědictví ze dne [datum] a [jméno FO] nabyl svůj podíl o velikosti 1/3 dle zápisu v pozemkové knize.

17. Z posledních dvou uvedených důkazů tak vyplývá, že po celé období od [datum] do [datum] byli v katastru nemovitostí jako podíloví spoluvlastníci pozemku parc. č. [hodnota] zapsaní 1. žalovaná a předchůdci 2. až 8. žalovaných.

18. Všichni žalovaní jsou evidováni v katastru nemovitostí ke dni vyhlášení tohoto rozsudku na LV [Anonymizováno] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], jako spoluvlastníci všech předmětných pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], a to 1. žalovaná s podílem 1/9, 2. žalovaná s podílem 2/9, 3. žalovaný s podílem 1/9, 4. žalovaná s podílem 1/9, 5. žalovaný s podílem 1/9, 6. žalovaná s podílem 1/9, 7. žalovaný s podílem 1/9 a 8. žalovaný s podílem 1/9, kdy se jedná o všechny podílové spoluvlastníky předmětných pozemků. Kromě 1. žalované [Jméno žalované A], která vlastnictví k předmětným pozemkům nabyla na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu [adresa] o výměně vlastnických práv v pozemkové úpravě č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne [datum], ke dni právní moci tohoto rozhodnutí, tj. ke dni [datum]. Všichni ostatní žalovaní nabyli své výše uvedené spoluvlastnické podíly k předmětným pozemkům na základě rozhodnutí soudů v řízeních o dědictví vydaných v roce [Anonymizováno]. K předmětným nemovitostem nejsou zapsána žádná věcná břemena, zástavní ani jiná práva ani omezení, kromě poznámky spornosti týkající se tohoto řízení. Pozemek parc. č. [hodnota] je evidován jako zahrada o výměře [Anonymizováno] m2, pozemek parc. č. [hodnota] je evidován jako orná půda o výměře [Anonymizováno] m2 a pozemek parc. č. [hodnota] je evidován jako zahrada o výměře [Anonymizováno] m2 (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný ke dni [datum]).

19. Ze zápisu o zasedání komise HTUP v Katastrálním území [adresa] ze dne [datum] soud zjistil, že [Jméno žalobce], narozený [datum], měl pozemky v [Anonymizováno] [Anonymizováno] vedené na LV [Anonymizováno], zároveň s [jméno FO], narozenou [datum], a to pozemky parc. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno],[Anonymizováno] ha, parc. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno],[Anonymizováno] ha, že ostatní pozemky měl vysměňované. Původní příděl užívalo JZD [adresa], a pozemky vysměněné, které tehdy užíval, byly parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno],[Anonymizováno] ha - stará vinice, parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno],[Anonymizováno] ha - orná půda, pozemek parcelní číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno],[Anonymizováno] ha – orná půda. [jméno FO] [Jméno žalobce] tehdy požádal o [Anonymizováno] arů na výsadbu vinice a [Anonymizováno] arů orné půdy při této vinici. Dle protokolu ze dne [datum] o směně pozemků sepsaným JZD [Anonymizováno] se sídlem v [Anonymizováno] v důsledku hospodářskotechnických úprav byly směněny pozemky pan [jméno FO] a že pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno],[Anonymizováno] - orná půda zůstal bez náhrady a měl být předán socialistické organizaci po provedené sklizni v daném roce. Z dopisu datovaného [datum] soud zjistil, že finančnímu Úřadu byla zaslána žádost o změnu placení zemědělské daně za pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] z [jméno FO] na [jméno FO], který jej užíval od roku [Anonymizováno], že pozemek byl přidělen v roce [Anonymizováno] [jméno FO], ten o něj neměl zájem, proto dopisem ze dne 25. 4 [Anonymizováno] uvědomil tehdejší JZD [adresa], že pozemek jim předává zpět. Z těchto důkazů nelze dovodit, že by některý z předchůdců žalobce, tj. jeho otec [Jméno žalobce] nebo babička [jméno FO], byli vlastníky pozemku parc. č. [hodnota] nebo pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno].

20. Z darovací smlouvy datované dnem [datum] soud zjistil, že ji uzavřeli jako dárce [Jméno žalobce], narozený v roce [Anonymizováno], a jako obdarovaný žalobce a že touto smlouvou dárce žalobci daroval dům č.p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [hodnota], pozemek parc. č. [hodnota] a pozemky ve zjednodušené evidenci – původ evidence nemovitostí parc. č. [hodnota], pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]; vše zapsané na LV [Anonymizováno].

21. Soud má za prokázané e-mailovou i listinnou korespondencí, že žalobce se před podáním žaloby snažil o mimosoudní vyřešení předmětného sporu s 1. žalovanou a s rodinou [jméno FO], neboť v době podání žaloby, tj. ke dni [datum] žila pouze jediná z tehdy evidovaných podílových spoluvlastníků, a to 1. žalovaná paní [Jméno žalované A]. Ze spisu, jednotlivých podání žalobce a sdělení notářů vyplývá, že žalobce také vyvolal dodatečná dědická řízení ohledně dalších zapsaných ale již zemřelých podílových spoluvlastníků ([jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] (také [Anonymizováno]) [jméno FO]) týkající se jejich podílů k předmětným nemovitostem, a až v průběhu tohoto řízení bylo najisto postaveno, kdo se stal místo nich podílovým spoluvlastníkem předmětných pozemků a žalobce učinil příslušné procesní návrhy na vstup těchto osob do řízení tak, aby na straně žalovaných stáli všichni evidovaní spoluvlastníci předmětných pozemků. Žalobce se i po zjištění, že dalšími žijícími spoluvlastníky předmětných nemovitostí jsou žalovaní, snažil o mimosoudní vyřešení tohoto sporu. Žalovaní však s jeho návrhy nesouhlasili.

22. Z ostatních důkazů soud žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí v této věci nezjistil a další důkazy s ohledem na výše uvedené závěry z důvodu nadbytečnosti pro rozhodnutí ve věci neprováděl.

23. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na výše citovaná ustanovení právních předpisů a judikaturu nejvyššího soudu soud dospěl k závěru, že pokud se týká pozemku parc. č. [hodnota], jak je již uvedeno výše, žalobce netvrdil, a to ani přes výzvu soudu, žádný právní titul, a to ani domnělý, na základě kterého se ujal držby tohoto pozemku a na základě kterého se domníval, že je vlastníkem uvedeného pozemku, a zároveň neuvedl ani konkrétní datum, kdy se ujal držby tohoto pozemku. Žalobce sice uvedl, že obstarávání pozemku převzal po smrti pana [jméno FO], který zemřel v roce [Anonymizováno], avšak s ohledem na absenci zmíněných tvrzení nelze dovodit, že by žalobce začal pozemek držet v dobré víře, že je vlastníkem tohoto pozemku. Tedy žalobce netvrdí ani obě základní podmínky pro řádné vydržení podle § 132 obč. zák. – právní důvod a dobrou víru. Zároveň netvrdí ani základní podmínku pro mimořádné vydržení, což je byť jen domnělý právní důvod, na základě něhož se žalobce držby uvedeného pozemku ujal jako svého vlastního. Jelikož ani ten žalobce netvrdil, nezbylo soudu než žalobu ohledně pozemku parc. č. [hodnota] zamítnout pro neunesení břemene tvrzení žalobcem.

24. Pokud se týká pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], pak soud má za prokázané, že tyto pozemky vznikly až v roce [Anonymizováno] v rámci komplexních pozemkových úprav. Pokud se týká pozemku parc. č. [hodnota], o němž žalobce tvrdí, že se jedná o původní označení uvedených pozemků, pak žalobce, a to ani přes výzvu soudu, netvrdil, na základě jakých právních titulů nabyli přesvědčení o svém vlastnickém právu k uvedenému pozemku jeho předchůdci – babička a otec, a tudíž tato absentující tvrzení ani nemohl prokázat. Pokud se pak týká přesvědčení samotného žalobce o vzniku jeho vlastnického práva k pozemku parc. č. [hodnota] opírající se o darovací smlouvu z roku [Anonymizováno], o které žalobce až po výzvě soudu tvrdil, že byla domnělým právním titulem pro vydržení jeho vlastnického práva k pozemku parc. č. [hodnota], pak soud konstatuje, že z uvedené darovací smlouvy bez dalšího není možné dovodit, že by takovým domnělým titulem mohla být. V té době totiž již existoval katastr nemovitostí jako veřejný seznam, do něhož se zapisovala vlastnická práva k nemovitostem a v němž se také nacházely katastrální mapy, do nichž mohl žalobce nahlédnout, a pokud tak neučinil, pak jeho subjektivní přesvědčení, že by se uvedená darovací smlouva měla týkat i pozemku označeného jako pozemek parc. č. [hodnota], k dobré víře v jeho vlastnické právo k uvedenému pozemku rozhodně nemohlo postačovat, a to i s ohledem na nezanedbatelnou výměru tohoto pozemku, což bylo přes [Anonymizováno] m2. Skutečnost, že žalobce do katastru nemovitostí nenahlédl a neověřil si, jaké pozemky jsou mu darovány, tj. jeho nedbalost, nemůže založit dobrou víru a být tak důvodem vydržení vlastnického práva k nemovitosti, a to ani řádného ani mimořádného vydržení. Neboť absenci běžné opatrnosti rozhodně nelze nazvat poctivým úmyslem.

25. Nicméně v každém případě v důsledku komplexní pozemkové úpravy v roce [Anonymizováno] zanikl pozemek parc. č. [hodnota] jako věc v právním slova smyslu a s tím zanikla i vlastnická práva k němu a vznikly nově pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] jako nové věci v právním slova smyslu, bez ohledu na polohu a výměru. K vydržení vlastnického práva k pozemkům parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] žalobcem by tedy mohlo dojít až po nabytí právní moci rozhodnutí o pozemkových úpravách, kdy původní vlastnické vztahy k pozemkům zanikly a vzniklo vlastnické právo 1. žalované a předchůdců ostatních žalovaných k předmětným pozemkům. (usnesení [spisová značka]) Žalobce však nemohl vydržet vlastnické právo k předmětným pozemkům, neboť o pozemkových úpravách a jejich důsledcích při normální opatrnosti vědět mohl a měl. Žalobci musela být tato skutečnost známa, jelikož byl vlastníkem pozemků ve stejném katastrálním území a z tohoto důvodu byl účastníkem pozemkových úprav. Žalobce věděl, jaké pozemky nově nabyl do vlastnictví v rámci těchto pozemkových úprav on sám. Nic nebránilo žalobci, aby si od zahájení pozemkových úprav až do jejich ukončení ověřil polohu a výměru jím nově nabytých pozemků a aby si je nechal vytýčit v terénu. Jeho námitka, že nemusel nikterak zjistit, kdo je evidovaným vlastníkem pozemků na LV č. [hodnota], jelikož konkrétnímu vlastníku je zasílána pouze příloha rozhodnutí, která se týká toho konkrétního vlastníka, neobstojí, neboť rozhodnutí o pozemkových úpravách zavazuje v plném rozsahu. A opačný výklad by vedl ke znejistění celých pozemkových úprav, neboť by dodatečně každý z účastníků mohl zpochybňovat vlastnické právo jiných účastníků, přičemž jedním z účelů pozemkových úprav je právě i vyřešení vlastnických vztahů k pozemkům (rozhodnutí Nejvyššího soudu [spisová značka]). Od právní moci rozhodnutí o pozemkových úpravách v katastrálním území [adresa] tak žalobce již nemohl být ani v dobré víře ani v poctivém úmyslu, že by tyto nové pozemky vlastnil. To, že mu v užívání nikdo nebránil, nemá význam ani pro posouzení jeho dobré víry ani poctivého úmyslu. Objektivně totiž měl možnost zjistit, že vlastníkem těchto pozemků není. Případná nedbalost a nezájem žalobce zjistit vlastníka předmětných pozemků, nemůže založit jeho dobrou víru v jeho vlastnictví k těmto pozemkům. Vzhledem k tomu, že žalobce nemohl být od vzniku pozemků parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] v dobré víře, že je jejich vlastníkem, nemohl nikdy své vlastnické právo řádně vydržet podle § 132 občanského zákoníku, a vzhledem k tomu, že od roku [Anonymizováno] neuběhla zákonná dvacetiletá vydržecí doba pro mimořádné vydržení, nemohl vlastnické právo k těmto pozemkům vydržet ani mimořádně. S ohledem na uvedené závěry soud žalobu ohledně pozemků parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] zamítl.

26. Podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“) soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle citovaného ustanovení tak mají právo na náhradu nákladů řízení plně úspěšní žalovaní vůči žalobci. Zdejší soud původně ve svém zrušeném rozsudku rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož měl za to, že jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné pro postup podle § 150 o. s. ř., které spatřoval v tom, že žalobce se snažil o mimosoudní vyřešení sporu a vůbec o to, aby bylo najisto postaveno, kdo je vlastníkem předmětných pozemků, a že byl to žalobce, kdo vyvolal dodatečná dědická řízení, a že pouze díky žalobci se 2. až 8. žalovaný dozvěděli, že existuje majetek jejich právních předchůdců, díky čemuž byli v roce [Anonymizováno] zapsáni jako podíloví spoluvlastníci předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí. Žalovaní však s tímto závěrem soudu nesouhlasili, odvolali se proti tomuto rozhodnutí a v odvolání uvedli, že žalobce přeci nekontaktoval žalované proto, aby jim pomocí následně vyvolaných dědických řízní pomohl vyjasnit vlastnické vztahy, ale že všechny kroky činil je proto, aby tento majetek sám získal. Nabídky na odkup podílů, které činil, byly za zlomek skutečné ceny předmětných pozemků, žalovaným posílal k podpisu souhlasná prohlášení, na jejichž základě chtěl vlastnictví k jejich podílům nabýt, a přesto, že mu bylo dáno najevo, že s jeho návrhy žalovaní nesouhlasí, podal žalobu o určení vlastnického práva. Byl to žalobce, kdo se rozhodl vést soudní spor, aby získal majetek, na který evidentně neměl nárok. A bylo by nespravedlivé, aby žalovaní, kteří nechtěli soudní spor vést, museli nést náklady řízení ze svého. Soud s ohledem na tyto námitky a na rozhodnutí odvolacího soudu posoudil námitky žalovaných a dospěl k závěru, že je třeba postupovat podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a neaplikovat ustanovení § 150 o.s.ř., jelikož je pravdou, že všechny kroky, které žalobce v souvislosti s předmětnými pozemky činil, činil ve svém vlastním zájmu. Soud proto přiznal všem žalovaným náhradu nákladů řízení, které spočívaly v nákladech na jejich zastoupení jedním advokátem, přičemž rozhodl o tom, že žalobce je povinen zaplatit tuto náhradu žalovaným k ruce společné a nerozdílné. Náklady žalovaných na zastoupení advokátem činily [částka], z čehož odměna advokáta činila [částka], což je osminásobek odměny za každého zastupovaného žalovaného za 7 úkonů právní služby po [částka] (převzetí zastoupení a příprava, vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast u jednání dne [datum] trvajícího déle než 2 hodiny, odvolání s vyjádřením k odvolání, vyjádření k doplnění skutkových tvrzení žalobcem ze dne [datum], účast na jednání dne [datum]) v) dle ustanovení § 7 odst. 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za použití § 12 odst. 4 advokátního tarifu, paušální náhrada hotových výdajů advokáta za uvedených 7 úkonů právní služby po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činila [částka] a náhrada DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad advokáta, tj. 21 % z částky [částka], činila [Anonymizováno].[Anonymizováno], [částka].

Poučení