16 C 29/2024 - 110

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované A], IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] sídlem [Adresa žalované B] o nemajetkovou újmu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 53 334 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 53 334 Kč od [datum] do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 993 666 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 047 000 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 993 666 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Dne [datum] podal žalobce zdejšímu soudu žalobu proti žalované na zaplacení částky 1 047 000 Kč představující v částce 761 000 Kč nárok na přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání vedené proti žalobci u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a v částce 286 000 Kč jako nárok na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku tohoto trestního řízení. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že bylo proti němu nezákonně vedeno trestní řízení, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, přičemž trestním stíháním mu byla způsobena újma na osobní cti a dobrém jméně, na psychickém stavu, zdraví a životní pohodě, na osobním, rodinném a profesním životě. Konkrétně pak žalobce uvedl, že měl potíže s vysokým krevním tlakem, trpěl stresem, nervozitou, trestní stíhání mu bylo nepříjemné, rodina omezila společenské kontakty, změnila způsob čerpání dovolené, žalobce se nemohl dostatečně věnovat dětem. Z pracovního hlediska šlo o výrazné omezení možností žalobce k realizaci jeho volebního programu, a o neúspěch ve volbách do senátu. V roce 2021 byl odvolán z funkce člena rady a náměstka primátora a neobdržel zákonem stanovené odstupné právě z důvodu probíhajícího trestního stíhání. Jeho politická kariéra skončila a nepodařilo se mu dosáhnout takové politické pozice, kterou zastával před zahájením trestního stíhání. Byl vyzýván k opuštění funkcí, docházelo k poklesu jeho volitelnosti. V roce 2010 měl nejvíce preferenčních hlasů do zastupitelstva města [adresa], následně v dalších komunálních volbách došlo v jeho případě k výraznému poklesu preferenčních hlasů pro jeho osobu a v důsledku trestního stíhání došlo i k celkovému poklesu hlasů pro stranu ČSSD. V roce 2020 kandidoval žalobce do senátu a neuspěl. Nejméně šestkrát musel vysvětlovat okolnosti trestního stíhání při vstupu na základnu NATO na ostrov Ascension v rámci jeho zaměstnání. Dále namítal nepřiměřenou délku trestního řízení, které trvalo přes deset let, prodlevy mezi jednotlivými úkony nebyly samy o sobě zásadní, ale v celkovém součtu držely žalobce deset let v nejistotě, zda bude odsouzen.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Žalovaná uvedla, že poskytla žalobci zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, žalobci vyslovila omluvu a poskytla mu peněžní částku ve výši 100 000 Kč za nezákonné trestní stíhání a náhradu ve výši 64 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení s tím, že výši považuje za dostačující a přiměřenou. Žalobce netvrdil takové skutečnosti, pro které by mohla být tato částka navýšena. V souhrnu tak žalobce za nemajetkovou újmu v souvislosti s nezákonným trestním stíháním a za nepřiměřenou délku trestního řízení obdržel částku ve výši 164 000 Kč. K tvrzeným dopadům do osobnostní sféry žalobce žalovaná uvedla, že žalobce dopady sice v obecné rovině tvrdí, ale nijak blíže nekonkretizuje, zejména intenzitu nemajetkové újmy, kterou je třeba tvrdit a dostatečně prokázat. Újma na osobní cti a dobrém jménu byla již žalobci kompenzována v rámci zadostiučinění, které již bylo žalobci poskytnuto, pokud jde o újmu na psychickém stavu a zdraví žalobce, pak k tomu žalobce nic konkrétního netvrdí a k důkazu neoznačuje.

3. Pokud se jedná o tvrzenou ztrátu politických funkcí žalobce, k tomu žalovaná uvedla, že zjistila, že žalobce kandidoval do komunálních voleb v roce 2014 na třetím místě kandidátky ČSSD jako náměstek primátora a mandát v zastupitelstvu získal, tudíž důvěru občanů města [adresa] měl. Dále žalobce kandidoval do komunálních voleb i v roce 2018, a to na druhém místě kandidátky ČSSD, ve volbách získal zastupitelský mandát. V období od 2018 do března 2021 žalobce vykonával funkci náměstka primátora [adresa], kdy o tuto pozici přišel v důsledku přeskupení vládnoucí koalice. K odvolání z funkce došlo přibližně čtyři měsíce po vyhlášení zprošťujícího rozsudku, a proto má žalovaná za to, že odvolání žalobce z funkce nemá příčinnou souvislost s trestním stíháním. Žalovaná dále zjistila, že žalobce kandidoval do senátních voleb v roce 2020 za obvod 69 [adresa], kdy získal 6. místo z 10 kandidátů a do druhého kola nepostoupil. V roce 2022 žalobce kandidoval taktéž do komunálních voleb na kandidátce [jméno FO] z druhého místa a byl zvolen do zastupitelstva, tudíž důvěru občanů města [adresa] nadále měl. Žalovaná současně dohledala, že v průběhu trestního stíhání se stal žalobce prezidentem [právnická osoba], důvěru partnerů tak měl. Nejedná se tedy o příčinnou souvislost s trestním stíháním v rámci posuzovaného řízení.

4. Soud provedl následující dokazování.

5. Ze spisu vedeného u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] listinami, a to usnesením o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne [datum], včetně doručenky žalobci, usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], znaleckým posudkem ze dne [datum] včetně dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] a č. [hodnota] ze dne [datum], obžalobou ze dne [datum], č. j. [spisová značka], protokoly z hlavních líčení, zadáním doplňku znaleckého posudku ze dne [datum], protokolem o prověrce na místě, přípisem VUT o prodloužení termínu vypracování znaleckého posudku do [datum], opatřením o doplňku znaleckého posudku, rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Z těchto listin soud zjistil, že usnesením [právnická osoba], [právnická osoba], odbor hospodářské kriminality ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a dalších 12 osob, v případě žalobce pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odstavec 1 písmena a) trestního zákoníku a přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odstavec 1 trestního zákoníku. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žalobci doručeno [datum]. Žalobce podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve [adresa] ze dne [datum] byla stížnost žalobce, jakož i stížnosti ostatních spoluobžalovaných, proti usnesení o zahájení trestního stíhání zamítnuta jako nedůvodná. Dne [datum] napadla u Okresního soudu ve [adresa] obžaloba na žalobce a dalších 14 osob, přičemž podle obžaloby se měl žalobce dopustit přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odstavec 1 písmena a) trestního zákoníku a přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odstavec 1 trestního zákoníku. Vytýkaným skutkem měl žalobce způsobit škodu [adresa] ve výši 375 297 Kč. Dne [datum] bylo ve věci nařízeno hlavní líčení na dny [datum]. až [datum]. Další hlavní líčení probíhala ve dnech [datum]. až [datum], [datum]. Dne [datum] byla nařízena prověrka na místě, další hlavní líčení probíhala ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. a [datum]. a [datum]. a [datum]. a [datum], [datum] a [datum], u kterého byl vynesen zdejším soudem rozsudek č. j. [spisová značka], kterým byl žalobce i další spoluobžalovaní zproštěni obžaloby, a to z důvodu, že vytýkaný skutek není trestným činem. Dne [datum] podal státní zástupce proti tomuto rozsudku odvolání. Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl rozsudek Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v neveřejném zasedání z podnětu odvolání státního zástupce okresního státního zastupitelství ve [adresa] zrušen v celém rozsahu a věc vrácena soudu prvního stupně, aby v ní učinil rozhodnutí nové. Následně pak probíhala další hlavní líčení, a to ve dnech [datum], [datum]. a [datum], a dále pak hlavní líčení dne [datum], u kterého došlo k vyhlášení rozsudku Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byl žalobce spolu s dalšími spoluobžalovanými zproštěn obžaloby, a to opětovně z důvodu, že vytýkaný skutek není trestným činem. Proti tomuto rozsudku podal dne [datum] státní zástupce odvolání. Před odvolacím soudem pak probíhala dvě veřejná zasedání, a to ve dnech [datum]. a [datum], přičemž dne [datum] vyhlásil Krajský soud v [adresa] usnesení, č. j. [spisová značka], kterým byla stížnost státního zástupce zamítnuta. Ve věci bylo vypracováno několik znaleckých posudků, vyžádána doplnění znaleckého posudku a byla vyslechnuta řada svědků.

6. Uplatněním nároku žalobce u žalované ze dne [datum], ze kterého soud zjistil, že žalobce uplatnil u žalované nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve věci vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a dále přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku tohoto trestního řízení v celkové výši 1 211 000 Kč.

7. Stanoviskem žalované ze dne [datum], ze kterého soud zjistil, že žalované byla dne [datum] doručena žádost žalobce o poskytnutí nároku na náhradu škody v celkové výši 1 211 000 Kč sestávající z náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 861 000 Kč a náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 350 000 Kč, to vše v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Na základě uplatnění nároku žalovaná poskytla žalobci celkem částku 164 000 Kč, z toho ve výši 100 000 Kč za přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání a ve výši 64 000 Kč za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku trestního řízení.

8. Potvrzením o doručení žádosti o náhradu nemajetkové újmy ze dne [datum], ze kterého soud zjistil, že žádost žalobce byla žalované doručena dne [datum].

9. Žalobce předložil soudu řadu článků z médií, které soud shrnuje následovně. Trestní stíhání bylo medializováno, přičemž pozornost médií se zaměřovala zejména na tehdejšího primátora, senátorku a bývalé primátory města, nikoliv jmenovitě na žalobce. Žalobce byl v médiích zmiňován pouze nepatrně. Média informovala jak o probíhajícím trestním stíhání, tak i o zproštění obžalovaných. Články informovaly o tom, že policie zahájila trestní stíhání, že budou probíhat a pokračují soudy, nicméně v žádném ze článků soud nezjistil pochybení v označení žalobce např. jako osoby odsouzené apod. Z předložených článků nebylo zjištěno, že by znevažovaly osobu žalobce, neinformovaly nestranně, ve většině článků se mluví o podezření, o obviněných, případně, že jim hrozí trest vězení.

10. Z výsledků voleb do zastupitelstva města [adresa] konaných v roce 2010, 2014, 2018 a 2022 dostupných na www.volby.cz soud zjistil, že v roce 2010 žalobce kandidoval do zastupitelstva města [adresa] na 9. místě kandidátky ČSSD a byl zvolen, přičemž ČSSD získala 18 mandátů. V roce 2014 kandidoval na 3. místě kandidátky a byl zvolen, přičemž ČSSD získala 12 mandátů. V roce 2018 kandidoval žalobce na 2. místě kandidátní listiny a byl zvolen, přičemž ČSSD získala 11 mandátů. V roce 2022 žalobce tentokrát kandidoval na 2. místě kandidátní listiny [právnická osoba] a byl zvolen, [právnická osoba] získala 9 mandátů. Z výsledků voleb do Senátu Parlamentu České republiky v roce 2020 dostupných na www.volby.cz soud zjistil, že žalobce kandidoval a získal 6,64 % hlasů, přičemž do druhého kola senátních voleb se nedostal; za stranu [právnická osoba] byl jediným kandidátem.

11. Článkem názvem „[Jméno žalobce] prezidentem [právnická osoba]“, ze kterého soud zjistil, že pro rok 2017 byl žalobce zvolen prezidentem [právnická osoba].

12. Soud dále provedl výslech svědkyně [jméno FO], manželky žalobce. Svědkyně uvedla, že se žalobce na jednání rady hodně připravoval, že v tu dobu rekonstruovali dům a znali ceny, a proto bylo pro ně následné trestní stíhání velkým překvapením. Žalobce si nebyl vědom, že by cena za příkopy byla přemrštěná a nechápali, proč musí žalobce chodit na policii. Žalobce i děti byli z celé situace nervózní, bylo to pro ně nepříjemné období nejistoty, žalobci byl zamezen přístup do trestního spisu. Žalobce byl hlavním živitelem rodiny, na právní služby si vzali hypotéku. Na dovolenou jezdili jen autem pod stan mimo region [adresa]. Svědkyně od roku 2013 pracovala brigádně a následně na částečný úvazek v [adresa] v galanterii, předtím čerpala rodičovskou dovolenou. Svědkyně dále uvedla, že museli omezit kontakty s přáteli, zejména s těmi, co byli od policie. Žalobce dále vykonával funkci, ale soudní proces jej vyčerpával. Děti tehdy chodily do 2.-3. třídy, spolužáci se jim vysmívali. Nemohli chodit na karnevaly, na akcích s rodiči si nemohli sednout s nimi, rodiče spolužáků to mezi sebou probírali, děti byly odstrkované. Opozice to neustále vytahovala. Žalobce péči psychiatra nevyhledal, ale když přišla obsílka v pátek odpoledne, tak byl celý víkend protivný a nešli společně na procházku. Svědkyně uvedla, že při žalobci stála, jsou spolu od roku 1999 a byla to pro ně obrovská zkouška i ohledně intimní roviny. Žalobce měl podporu rodiny, ale v okolí už to tak nebylo. Svědkyně se nemohla pochlubit, že toto je její manžel. Žalobce dostal odstupné až po pravomocném zproštění, tehdy přišel o práci ze dne na den. Finančně je to tížilo, ale žalobce byl šikovný a práci si rychle našel. Žalobce míval problémy s vysokým tlakem, nicméně to bylo většinou v rámci normy, ale trestní stíhání ho psychicky i fyzicky vyčerpávalo. Opozice byla velmi výrazná, že nemohli trávit volný čas ve [adresa], a proto trávili volný čas mimo region. Svědkyně mohla jít s dětmi na hřiště, jelikož není známá, ale společně s žalobcem to nešlo. Svědkyně popsala žalobce před stíháním jako někoho, kdo se rád vrhal do nových věcí, objevoval, ale i ve vztahu k městu, poté se už bál a spoustu aktivit nerozvíjel. V osobní rovině přišli o některé přátele, kteří se znali s vysoce postavenými policisty. Ohledně žalobcovy víry ve spravedlnost svědkyně uvedla, že byla velmi narušena, a i policisté v jeho očích už nejsou ti, co pomáhají. Proces trval dlouho, žalobce chodil hodně na policii, získával důkazy, asi z o tom doma mluvili nějak průběžně. Dětem bylo na začátku 5 let, největší krize 2. až 3. třída. Dle svědkyně žalobci proces sebral spoustu času, který nemohl věnovat dětem, trávil tím víkendy a večery, ale neznamená to, že by je neměl rád. K medializaci uvedla, že nejhorší to bylo vždy před volbami a nepříjemné byly i sociální sítě. Svědkyně během řízení své bydliště neměnila, má souseda, co je v opozici a nemusí je, ale druhý soused to vůbec neřeší. Jako žalobcovy koníčky zmínila svařování a sportování, tehdy ale na ně neměl čas, jelikož se věnoval obhajobě. Svědkyně shrnula pokles životní úrovně tak, že se těšili až pojedou na pořádnou dovolenou, ani netušila, že jim stát neuhradí veškeré náklady na právní služby, na které si museli vzít hypotéku. Svědkyně žalobci vyčítala, že se dal na politiku, ale jen v rovině srandy a případný rozvod nikdy nehrozil. Co se týče psychiky dětí, tak dcery byly nazývány „[jméno FO]“ a jedna z nich byla šikanována, ale jestli to mělo přímou spojitost s kauzou neví. K tomu, že měl být žalobci zamezen přístup do spisu uvedla, že jí žalobce tehdy sdělil, že má být ráda, že se vrátil, neboť mu sdělili, že mu dají nahlédnout do spisu, ale bude omezen na svobodě. Svědkyně uvedla, že si byli vědomi možnosti ustanovit obhájce, ale neuvažovali o tom, jelikož chtěli právníka, který se za žalobce postaví.

13. Soud dále provedl výslech žalobce. Žalobce se vyjadřoval k průběhu trestního řízení, věřil v nepodjatost, ale v průběhu medializace přestal raději vypovídat. V pracovním životě šlo o soustavné očerňování, ale snažil se to řešit s kolegy pohromadě, rodinný život dostával hodně zabrat. Osobně se jej velmi dotklo, že neměl možnost nahlížet do trestního spisu pod hrozbou vazby. Před stíháním jezdili na dovolenou do Dubaje a na Kanáry, poté jezdili autem do okolních států, i kvůli soudnímu řízení, neboť nebyla odvaha zarezervovat dovolenou na půl roku dopředu. K ekonomickým dopadům uvedl, že se snažil odkládat finančně náročnější věci, např. opravy, tvořil si větší rezervu, aby v případě jeho odsouzení mohla rodina stále bydlet v domě. Žalobce zmínil, že v politickém životě zažíval tornádo a v osobním se snažil chránit děti. Politicky se na něj útočilo, cokoliv, co dnes napíše na FB, je zloděj. V trestním řízení měl žalobce pocit, že pan [jméno FO] (státní zástupce v dané věci) to bral asi velmi osobně. Šlo o velké osobní ohrožení, měl odpovědnost za celou rodinu, čím dříve zapomene, tím lépe. K politické kariéře žalobce uvedl, že začínal s dopravou, poté i odbor životního prostředí, stal se prezidentem [právnická osoba], což není volená funkce, byl náměstkem primátora, byl v dozorčích radách, v [právnická osoba] zastupoval město, k čemuž byl zmocněn radou, a kandidoval do Senátu. V osobní rovině šlo hodně o nedostatek času, přes víkendy často řešil s právníky obhajobu. Trestní stíhání žalobci vyčítala nejen opozice, ale i straníci z ČSSD, kteří zastávali názor, ať odstoupí. Prakticky na každém zastupitelstvu, které se koná jednou za tři měsíce, docházelo k výpadům opozice, uváděli, že vyženou korupci z města. Ani na úřadě neměli zastání a opozice toho využívala. Když jel žalobce na vojenskou základnu, musel poskytovat údaje o probíhajícím trestním řízení, ale nakonec jej pustili. Mimo to o vízum nikde nežádal. Co se týče dopadů na psychiku, žalobce uvedl, že předtím byl nadšenec s radostí do života, nyní obtížně věří lidem, změna je velká, nyní by už do politiky nevstoupil. Ohledně dopadů medializace, média se snažila kauzu zobchodovat, zajišťovalo jim to čtenost, nejvíce převládal bulvár. Vždy před soudním jednáním se zvedl zájem médií – IDNES a DNES. Náhradu újmy vůči médiím však žalobce neuplatnil, s právníkem to řešili, ale asi se média nedopustila ničeho, co by překročilo žalovatelnou míru. Žalobci není známo, že by žalobu vůči médiím uplatnil jiný spoluobviněný. Možnost odsouzení si připouštěl, ale asi po 10. hlavním líčení, po výslechu znalců už doufal v neodsouzení. Moc situaci nerozuměl, byly tam divné věci, např. opatrovník města, což nenahrávalo obviněným. Zveřejnění dodatečné informace o zproštění podle tiskového zákona se žalobce nedomáhal. Žalobce uvedl, že souhlasí s výpovědí svědkyně a nepřeje si nic doplnit.

14. Co se týče dalších navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně. Dohledový a dozorující spis, výslech státního zástupce či notářský zápis o „lajku“ na facebooku nemohou dle názoru soudu objasnit jakékoliv skutečnosti stran nemajetkové újmy žalobce.

15. Strany učinily nesporným, že žalovaná zaplatila žalobci částku 100 000 Kč za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání a částku 64 000 Kč za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku trestního řízení, poskytla žalobci omluvu a konstatovala porušení práva.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru:

17. Usnesením [právnická osoba], [právnická osoba], odbor hospodářské kriminality ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce (spolu s dalšími 12 osobami), a to v případě žalobce pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odstavec 1 písmena a) trestního zákoníku a přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odstavec 1 trestního zákoníku. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žalobci doručeno dne [datum]. Proti tomuto usnesení o zahájení trestního stíhání podal žalobce stížnost, stížnost byla usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] zamítnuta. Dne [datum] byla u Okresního soudu ve [adresa] podána na žalobce a dalších 14 osob obžaloba, č. j. [spisová značka]. Obžalobou bylo žalobci vytýkáno, že se měl dopustit přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odstavec 1 písmena a) trestního zákoníku a přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odstavec 1 trestního zákoníku. Vytýkaným skutkem měl žalobce spolu s dalšími spoluobžalovanými způsobit statutárnímu městu [adresa] škodu ve výši 375 297 Kč. Ve věci se konala hlavní líčení ve dnech [datum], [datum], [datum]. Dne [datum] se konala prověrka na místě. Další hlavní líčení se konala dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. a [datum]. a [datum]. a [datum], [datum], [datum], u kterého byl vynesen zdejším soudem rozsudek č. j. [spisová značka], kterým byl žalobce i další spoluobžalovaní zproštěni obžaloby, a to z důvodu, že vytýkaný skutek není trestným činem. Dne [datum] podal státní zástupce proti tomuto rozsudku odvolání. Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl rozsudek Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v neveřejném zasedání z podnětu odvolání státního zástupce okresního státního zastupitelství ve [adresa] zrušen v celém rozsahu a věc vrácena soudu prvního stupně, aby v ní učinil rozhodnutí nové. Následně pak probíhala další hlavní líčení, a to ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], a dále pak hlavní líčení dne [datum], u kterého došlo k vyhlášení rozsudku Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byl žalobce spolu s dalšími spoluobžalovanými zproštěn obžaloby, a to opětovně z důvodu, že vytýkaný skutek není trestným činem. Proti tomuto rozsudku podal dne [datum] státní zástupce odvolání. Před odvolacím soudem pak probíhala dvě veřejná zasedání, a to ve dnech [datum], přičemž dne [datum] vyhlásil Krajský soud v [adresa] usnesení, č. j. [spisová značka], kterým byla stížnost státního zástupce zamítnuta. Ve věci bylo vypracováno několik znaleckých posudků, vyžádána doplnění znaleckého posudku a byla vyslechnuta řada svědků.

18. Žalobce uplatnil dne [datum] u žalované nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve věci vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a dále přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku tohoto trestního řízení v celkové výši 1 211 000 Kč. Na základě takto uplatněného nároku žalovaná konstatovala jednak porušení práva spočívající ve vydání nezákonného rozhodnutí a dále konstatovala nepřiměřenou délku trestního řízení, za což žalobci poskytla omluvu a přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 100 000 Kč za nezákonné trestní stíhání a ve výši 64 000 Kč za nepřiměřenou délku trestního řízení.

19. Žalobce byl dlouholetým komunálním politikem, členem ČSSD (SOCDEM), pak členem sdružení [právnická osoba]. V době trestního stíhání byl náměstkem primátora Rady města [adresa], funkci vykonával i v dalším volebním období od 2018 do 2021, dále byl pak dlouholetým zastupitelem města [adresa]. Ve volbách do zastupitelstva města [adresa] kandidoval v letech 2010, 2014, 2018 i 2022, vždy byl zvolen zastupitelem. V roce 2010 žalobce kandidoval do zastupitelstva města [adresa] na 9. místě kandidátky ČSSD a byl zvolen, přičemž ČSSD získala 18 mandátů. V roce 2014 kandidoval do zastupitelstva města [adresa] na 3. místě kandidátky a byl zvolen, přičemž ČSSD získala 12 mandátů. V roce 2018 kandidoval žalobce na 2. místě kandidátní listiny a byl zvolen, přičemž ČSSD získala 11 mandátů. V roce 2022 žalobce kandidoval na 2. místě kandidátní listiny [právnická osoba] a byl zvolen, [právnická osoba] získala 9 mandátů. V rámci voleb do Senátu ČR v roce 2020 žalobce získal 6,64 % hlasů, přičemž do druhého kola senátních voleb se nedostal; byl jediným kandidátem strany SOCDEM. Žalobce byl v roce 2017 zvolen prezidentem [právnická osoba].

20. Žalobce pociťoval v průběhu trestního řízení stres a nervozitu, měl obavy z odsouzení. S rodinou omezili společenské akce, omezili kontakty s přáteli, přípravě obhajoby věnoval spoustu času, který mohl věnovat manželce a dětem. Opozice využívala jeho trestní stíhání, byly tlaky na jeho odstoupení z funkce, musel vysvětlovat okolnosti trestního stíhání při vstupu na základnu NATO, ale byl vpuštěn. Podporu rodiny měl, manželka celou dobu stála při něm.

21. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

22. Podle § 3 odst. 1 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

23. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

24. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

25. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

26. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

27. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

28. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

29. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

30. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

31. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

32. Mezi základní podmínky pro vznik objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, je existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody (nemajetkové újmy) a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem; na poli trestního práva je však tento nárok specifický tím, že právo na náhradu škody (újmy) lze uplatnit zpravidla v případech, kdy rozhodnutí nebylo zrušeno, ale trestní stíhání příslušné osoby bylo zastaveno nebo tato osoba byla zproštěna obžaloby. Při takovém výsledku trestního stíhání je totiž třeba vycházet z toho, že obviněná osoba trestný čin nespáchala, a že tedy proti ní nemělo být vzneseno obvinění. Vznikají zde jak majetková škoda, například náklady obhajoby, tak újmy nemajetkové povahy spojené se stresem, nejistotou, narušením rodinných vztahů nebo ztrátou dobré pověsti. Zákon výslovně ukládá poškozenému, aby svůj nárok na náhradu škody vůči státu uplatnil nejprve u příslušného ministerstva či jiného ústředního správního úřadu a až poté, co takové uplatnění bude neúspěšné, případně k jeho vyřízení a uspokojení nedojde ve lhůtě do šesti měsíců od jeho uplatnění, uplatnil nároku u soudu. Nárok na náhradu nemajetkové újmy se však promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Vznikla-li nemajetková újma trestním stíháním, ačkoliv trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením, přiklonila se judikatura dovolacího soudu k odsunu počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty k okamžiku, kdy obviněnému bylo oznámeno rozhodnutí, jímž byl obžaloby zproštěn.

33. K výši náhrady za nemajetkovou újmu je judikováno, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odstavec 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují. Významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Kritéria pro výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním se poskytuje podle § 31a odstavec 2, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného, okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při určení výše zadostiučinění je nutné zkoumat kritéria vymezená ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a stanovit výši zadostiučinění s přihlédnutím ke specifickým (individuálním) okolnostem konkrétního případu.

34. Trestní stíhání žalobce skončilo pravomocným zproštěním obžaloby, čímž byla splněna jedna ze základních podmínek odpovědnosti státu (žalované) za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. V daném řízení tak bylo vydáno nezákonné rozhodnutí spočívající v nezákonném usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce. Žalobce je na místě odškodnit za dané řízení v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva a omluva za trestní stíhání zahájená nezákonným rozhodnutím, ani morální satisfakce představovaná vydáním zprošťujících rozsudků není v případě stresu, který vyvolává trestní stíhání u osoby, která se trestného činu nedopustila, dostačující.

35. Pokud jde o konkrétní újmu, kterou mělo trestní stíhání na žalobce, tak tento uvedl stres a nervozitu, nejistotu, obavy z odsouzení, omezení kontaktu s okolím, vyzdviženo jím i manželkou bylo zejména velké množství času, které žalobce věnoval přípravě obhajoby. Uváděl dále vysoký krevní tlak, k čemuž svědkyně – manželka žalobce uvedla, že to bývalo v mezích normy. Navíc žalobce sám uvedl, že vysokým krevním tlakem trpěl již v době před zahájením trestního stíhání. Soud vycházel z toho, že žalobce utrpěl újmu, kterou by utrpěla jakákoliv jiná osoba v postavení žalobce. Taková újma, kdy jde zpravidla o stav mysli poškozené osoby, se neprokazuje, neboť je dána vnitřními prožitky člověka. Jedná se o subjektivní následky, které jsou představovány úzkostí, nejistotou ohledně výsledku řízení, právního postavení, duševním stresem, obavou ze společenského odsouzení či izolace, a jedná se tedy o následky, které se presumují. Újmu uvedenou žalobcem soud řadí pod újmu, která se v souvislosti s trestním řízení presumuje a neprokazuje se. Žalobci se nad rámec této újmy výraznější zásahy do jeho práva na osobní či rodinný život nepodařilo prokázat; tyto ani netvrdil.

36. Pokud žalobce tvrdil, že mu bylo vyplaceno odstupné později, v důsledku čehož měl zvýšený stres, pak soud i tuto újmu v podobě stresu z opožděného vyplacení odstupného řadí do presumované újmy, která se obecně pojí s trestním stíháním. Navíc toto mohl žalobce řešit v rámci pracovněprávních předpisů.

37. Pokud žalobce tvrdil, že musel opakovaně vysvětlovat okolnosti trestního stíhání, a to jak ve svém okolí, tak v novém zaměstnání nebo při vstupu na základnu NATO, pak i toto soud řadí do presumované újmy. Žalobce navíc uvedl, že se nestalo, že by trestní stíhání vedlo k tomu, že by nebyl přijat do zaměstnání nebo nebyl vpuštěn na základnu NATO, nebo že by mu nebylo uděleno vízum.

38. Pokud žalobce namítal, že jeho trestní stíhání je navždy vedeno v Rejstříku trestů, Evidenci trestního řízení, elektronických systémech soudů a státního zastupitelství, cizinecké policie a zpravodajcích službách, a v důsledku neoprávněných lustrací by mohly být zveřejněny informace o trestním řízení, pak k tomu soud uvádí, že se ve všech případech jedná o neveřejné rejstříky, do kterých nemá veřejnost přístup. Pouhá hypotetická možnost neoprávněného zveřejnění nekonkrétní osobou navíc v budoucnu nemůže zakládat odpovědnost státu za újmu žalobce, neboť se odškodňuje újma již způsobená poškozenému, nikoli újma, u které není ani jisté, zda v budoucnu vůbec vznikne. Shodné pak platí i v případě, když žalobce tvrdí, že mu může být odmítnut vstup do celé řady států. Pokud jde o rejstřík trestů, pak k tomu soud uvádí, že rejstřík trestů obsahuje údaje o fyzických a právnických osobách pravomocně odsouzených soudy v trestním řízení, což není případ žalobce. Žalobce tak nemůže mít v rejstříku trestů uveden údaj o posuzovaném trestním řízení, když byl obžaloby zproštěn a nikoli odsouzen.

39. Žalobce tvrdil, že trestní stíhání ho jako politika zlikvidovalo, politická kariéra fakticky skončila, již nikdy se mu nepodařilo dosáhnout takové politické pozice, jakou zastával před zahájením trestního stíhání, a možnou rehabilitaci uváděl jako téměř nemožnou. S těmito tvrzeními však soud nesouhlasí. Žalobce v době zahájení trestního stíhání byl zastupitelem města [adresa], zároveň byl členem Rady města [adresa] a dále náměstkem primátora. Tyto funkce zastával po celou dobu trestního řízení až do roku 2021, poté byl nadále zastupitelem. Žalobce netvrdil, že by ztráta těchto funkcí byla v příčinné souvislosti s trestním stíháním. Žalobce tvrdil, že v roce 2010 měl v komunálních volbách nejvíce preferenčních hlasů do zastupitelstva města, následně v dalších komunálních volbách docházelo k poklesu preferenčních hlasů pro jeho osobu a k celkovému poklesu hlasů pro stranu ČSSD, která pak nebyla schopna vytvořit samostatně většinu v zastupitelstvu, ale musela tvořit koalice. K tomu soud uvádí, že pokud žalobce dává do souvislosti předmětné trestní stíhání s možným neúspěchem jeho samotného nebo jeho politického hnutí, za které kandidoval, ve volbách, pak je třeba zdůraznit, že volební kampaně mají skutečný vliv pouze na určitou skupinu voličů, především tzv. nerozhodnuté, příp. fluktující, zatímco naopak stabilní voliči politických stran jsou vůči jakékoliv kampani v podstatně imunní. Není možné a priori jen „z povahy věci“ dovodit ovlivnění všech potencionálních voličů způsobem vedení volební kampaně, resp. jejím obsahem; naopak je zásadně třeba počítat se svobodnou vůlí každého voliče, odvisle od všech skutečností, majících na jeho konečné rozhodnutí vliv. Sluší se v této věci připomenout závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04, dle kterých „...Pokud jde o obsah volební kampaně jsou voličům často velmi emocionální a vyostřenou formou předkládány argumenty, které mají ovlivnit jejich volební chování a rozhodnutí, koho budou volit. Smyslem volební kampaně v pluralitní demokracii však je nepochybně také to, aby byly posouzeny i ty nejkontroverznější otázky programu politických stran a kandidátů obecně, tak i jejich osobních vlastností a způsobilosti zastávat volenou veřejnou funkci. Jen v takovém případě budou moci voliči rozhodovat se znalostí věci a jen tak může být naplněna ústavní zásada, podle které je lid zdrojem veškeré státní moci. Pokud volební zákon [tj. zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky – pozn. soudu] hovoří o požadavku čestného a poctivého vedení volební kampaně, má tím na mysli to, co se dříve označovalo jako čistota voleb (srov. § 56 odst. 1 zákona č. 75/1919 Sb., řád volební v obcích republiky Československé). Nelze však tyto pojmy vykládat z hlediska soukromého práva a obecné morálky, neboť jde o jejich použití v podmínkách volební kampaně, která není ničím jiným než bojem o hlasy voličů. Jeho negativní projevy lze regulovat, nelze je však zákonem vyloučit. Chybějící účinná ochrana průběhu voleb ve volebním zákonu povede vždy ke snaze řešit takové spory cestou volebních stížností. Ochrana osobnostních práv však v tomto řízení může plnit jen pomocnou úlohu z hlediska zajištění a dodržování pravidel řádného průběhu volební kampaně.“ Pokud tedy žalobce přičítal pokles hlasů pro svou osobu a stranu, nelze to dle názoru soudu přičítat trestnímu stíhání. Shodně pak toto platí i o volbách do senátu, kdy žalobci bylo umožněno jeho stranou kandidovat do voleb do senátu, zúčastnil se voleb a jeho neúspěch nelze přičítat trestnímu stíhání. V oblasti jeho politického působení soud tedy neshledal, že došlo k zásahu do jeho politického života, jelikož byl žalobce opakovaně zvolen do zastupitelstva [adresa], vykonával funkci náměstka primátora, bylo mu umožněno kandidovat do senátu, podporu voličů stále měl.

40. Pokud žalobce upozorňoval na medializaci celé kauzy, je třeba uvést, že medializace je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního stíhání, kterou nelze i při neodpovídající medializaci případu přičítat k tíži státu odpovědného za újmu trestním stíháním způsobenou (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3870/2012 nebo rozsudek ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Žalobce jako veřejně známá a činná osoba musel strpět větší míru zásahů do svého soukromí a také z důvodu výkonu své tehdejší funkce, kdy se podílel na rozhodování o hospodaření s finančními prostředky města, lze předpokládat vyšší zájem veřejnosti a médií. V tomto směru je nutné upozornit, že pozornost médií se zaměřovala zejména na primátora města, nikoliv jmenovitě na žalobce. Žalobce byl v médiích zmiňován nepatrně. Pokud některé sdělovací prostředky o žalobci informovaly jakkoli nepravdivě či zkresleně, mohl se nápravy domáhat přímo u konkrétních médií dle tiskového zákona. Žalobce ani netvrdil žádné konkrétní excesivní jednání orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s medializací věci (např. urážlivé chování příslušníků policejního orgánu, soudu či jejich nevhodné vyjadřování do médií). Sám uvedl, že se nedomáhal nápravy po médiích, neboť se nedopustily žádného žalovatelného jednání. Pokud byly soudu předloženy články, tak z nich bylo patrné, že média dávala prostor jak obžalovaným (vyjadřovali se zejména současný či bývalí primátoři), tak orgánům činným v trestním řízení, nedopouštěly se excesů v označení žalobce (např. jako osoby odsouzené) a po skončení kauzy informovaly o tom, že obžalovaní byli obžaloby zproštěni.

41. Pokud jde o výši náhrady za nemajetkovou újmu, jak bylo uvedeno výše, tato musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují. Žalovaná za trestní řízení přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Soud při posuzování výše odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání vycházel pouze z újmy, kterou obecně trestní řízení vyvolává, přičemž vyšší intenzitu nemajetkové újmy žalobce v řízení neprokázal. Žalobce byl stíhán pro jeden skutek kvalifikovaný jako dva přečiny s trestní sazbou do pěti let, měl způsobit škodu 375 295 Kč. Výši odškodnění 100 000 Kč, kterou již žalobce od žalované obdržel v rámci předběžného projednání nároku, považuje soud vzhledem k újmě žalobce za zcela dostačující.

42. Soud přitom vycházel z komparativní judikatury, a to zejména z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kdy se v této věci jedná o spoluobžalovaného v totožné trestní věci vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kdy se tamější žalobce domáhal žalobou náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním i nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce trestního řízení, a žalovaná v rámci předběžného posouzení nároku tamějšího žalobce odškodnila částkou 30 000 Kč za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání a částkou 64 000 Kč za nemajetkovou újmu za nepřiměřeně dlouhé trestní řízení. Tamější žalobce v řízení tvrdil, že bylo zasaženo do jeho práva na osobní čest, do práva dobré pověsti, do jeho soukromého života. Újma byla umocněna silnou medializací. Trestní řízení ho poškodilo i v jeho podnikatelské a politické činnosti. Mimo to pociťoval po dobu trestního stíhání nejistotu a obavy, že bude odsouzen a potrestán za trestnou činnost, kterou nespáchal. Tedy jednalo se o presumovanou újmu, výraznější zásahy tamější žalobce netvrdil.

43. Soud dále vycházel z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Tamější žalobkyně byla také spoluobžalovanou v totožné trestní věci vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] jako žalobkyně a taktéž uplatnila u žalované v rámci předběžného projednání nároku náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a nepřiměřenou délku řízení, přičemž žalovaná jí vyplatila za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání částku 50 000 Kč a částku 64 000 Kč jako odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení. Tamější žalobkyně se žalobou domáhala navýšení této částky u soudu, přičemž pokud jde o tvrzené zásahy do jejího osobního života, bylo zjištěno, že tamější žalobkyně byla v profesorském sboru, působila jako ředitelka střední školy, byla evidována v ambulanci klinické psychologie a soud měl za prokázáno, že tamější žalobkyně trpěla stresem, nejistotou a obavami z odsouzení. Byla psychicky nestabilní, byla evidována v ambulanci klinické psychologie, kvůli špatnému zdravotnímu stavu nebyla schopna se účastnit hlavních líčení, a tudíž trestní stíhání mělo negativní dopad na psychiku žalobkyně. Zároveň měl soud za prokázané, že došlo k poškození pověsti a cti žalobkyně. Nicméně výraznější zásahy do osobnostní sféry, než obecně generalizované tamější žalobkyně netvrdila. Soud tak dospěl k závěru, že odpovídající satisfakcí pro tamější žalobkyni je částka 50 000 Kč, a proto soud ohledně náhrady nemajetkové újmy žalobu v této části zamítl.

44. Soud dále vycházel z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Tamější žalobce byl také spoluobžalovaným v totožné trestní věci jako žalobce a taktéž uplatnil u žalované v rámci předběžného projednání nároku náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a nepřiměřenou délku řízení, přičemž žalovaná mu vyplatila za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání částku 70 000 Kč, nad rámec této částky pak soud tamějšímu žalobci přiznal ještě částku 74 000 Kč, celkem tak 144 000 Kč, avšak tamější žalobce byl ohrožen vyšší trestní sazbou do 8 let, měl způsobit poškozenému škodu ve výši několik milionů Kč, a byl u něj prokázán výrazný zásah do jeho politického života, neboť mu bylo po dobu téměř jednoho roku pozastaveno členství ve straně, v níž byl dokonce předsedou základní organizace, a bylo mu stranou znemožněno ucházet se o vyšší politické funkce než na komunální úrovni.

45. Soud dále vycházel z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (byť se jedná dosud o nepravomocný rozsudek), kdy tamější žalobkyně byla také spoluobžalovanou v totožné trestní věci jako žalobce taktéž uplatnila u žalované v rámci předběžného projednání nároku náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a nepřiměřenou délku řízení, přičemž žalovaná jí vyplatila za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání částku 70 000 Kč, nad rámec této částky soud tamější žalobkyni nic nepřiznal. I v této věci vycházel soud u tamější žalobkyně pouze z újmy presumované, stejně jako u žalobce, přičemž však tamější žalobkyně byla ohrožena vyšší trestní sazbou do 8 let a měla způsobit poškozenému škodu ve výši několik milionů Kč.

46. Soud má za to, že tato judikatura je nepřiléhavější, neboť se jedná ve všech případech o osoby obžalované spolu s žalobcem ve stejné trestní věci, byť všichni tamější žalobci byli obžalováni pro zvlášť závažný zločin, a tedy ohroženi vyšší trestní sazbou do osmi let, než žalobce, navíc měli způsobit škodu řádově v miliónech, na rozdíl od žalobce, jenž měl způsobit škodu ve výši 375 297 Kč. Těmto tamějším žalobcům byla taktéž způsobena (prokázána) nemajetková újma, která se presumuje, stejně jako u žalobce. Žalobce na rozdíl od těchto osob dostal dokonce vyšší odškodnění v částce 100 000 Kč, a soud tedy nevidí důvod, v zájmu spravedlivého uspořádaní vztahů, k navýšení této částky.

47. Žalobce odkazoval na judikaturu, a to rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], avšak tyto případy soud nepovažuje za přiléhavé, neboť tamější žalobci byli stíháni pro trestnou činnost ve vyšší trestní sazbě než žalobce a měli způsobit daleko vyšší škodu než žalobce.

48. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení sp. zn. [spisová značka], pak soud shledal, že trestní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a ze strany státu došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne [datum] a skončilo pravomocným rozsudkem dne [datum]. Trvalo tak deset let a dva ukončené měsíce. O tom ostatně nebylo mezi účastníky sporu, když sama žalovaná v rámci předběžného projednání odškodnila žalobce za nepřiměřenou délku řízení. Při stanovení výše odškodnění soud vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, podle kterého „odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona.“ Ve stanovisku pak Nejvyšší soud ČR dospěl dále k závěru, že je přiměřené, aby se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybovala v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení, přičemž je dále nutné zohlednit, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se tak pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč).

49. Při stanovení základní částky se vychází primárně z celkové doby řízení. Soud v tomto konkrétním případě vycházel ze základní částky 16 000 Kč, když se jednalo o dlouhé řízení, ale nešlo o spor dvacetiletý či trvající ještě déle, pro které by se základní částka pohybovala v horní hranici rozmezí. Za první dva roky řízení přiznal soud žalobci 16 000 Kč a za dalších 8 roků 128 000 Kč (8 x 16 000 Kč), a za dva ukončené měsíce částku 2 667 Kč (16 000 Kč/12 měsíců x 2 měsíce). Celkem tedy 146 667 Kč. Dále soud modifikoval tuto částku podle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Tuto částku tak ponížil o 30 %, a to z důvodu složitosti skutkové, procesní a z důvodu vedení řízení na dvou stupních soudní soustavy, a to opakovaně. Ke složitosti skutkové soud uvádí, že věc se týkala zadávání veřejných zakázek, hlasování rady města, ve věci byla zpracována řada znaleckých posudků, byla vyslýchána řada svědků, byli vyslechnuti obžalovaní, město se připojilo s nárokem na náhradu škody řádově v milionech korun. Procesní složitost je dána už jen tím, že obžalovaných bylo 15 osob, každá z těchto osob měla obhájce, neboť se jednalo o případ nutné obhajoby; hlavních líčení, případně dalších úkonů se tak účastnilo velké množství osob. Řízení bylo vedeno dvakrát před soudem prvního stupně, dvakrát před soudem odvolacím. Dále soud přihlédl ke kritériu významu řízení pro žalobce, neboť posuzované řízení je obecně řízení s typově vyšším významem, dále přihlédl k tomu, že žalobce byl ve vyšší politické funkci na komunální úrovni – byl náměstkem primátora, a taktéž zohlednil valorizaci z důvodu růstu životní úrovně ve společnosti. Z těchto důvodů soud navýšil částku o 10 %. Celkově tak považuje soud za odpovídající zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 117 334 Kč (146 668 Kč – 30 % + 10 %). Vzhledem k tomu, že již žalovaná poskytla žalobci částku 64 000 Kč, přiznal soud žalobci částku 53 334 Kč.

50. Soud vycházel z komparativní judikatury, a to z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kdy se v těchto věcech jednalo o spoluobžalované v totožné trestní věci vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Obvodní soudy pro [adresa] vycházely taktéž ze základní částky 16 000 Kč, kterou pak ponížily o 30 % z důvodu složitosti věci, zvýšily o 10 % z důvodu významu řízení pro tamější žalobce a snížily o 10 % z důvodu postupu soudů, u kterých shledaly průtahy. V tomto bodě se soud neztotožnil s odůvodněním výše přiměřeného zadostiučinění ve shora citovaných rozhodnutích, kde soudy, byť shledaly průtahy v trestním řízení, z toho důvodu snížily základní částku o 10 %, tedy v neprospěch tamějších žalobců. Pro úplnost zdejší soud uvádí, že v trestním řízení neshledal neodůvodněné průtahy; tyto žalobce navíc ani konkrétně netvrdil. Z obsahu trestního spisu nevyplývá, že by byl ve věci žalobcem či jinou obžalovanou osobou podán návrh na určení lhůty jakožto prostředek na ochranu před nečinností.

51. Soud dále vycházel z komparativní judikatury zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] i dosud nepravomocné věci zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], kde soud tamějším žalobcům, kdy se taktéž jednalo o spoluobžalované v totožné trestní věci vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], přiznaly nad rámec přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 64 000 Kč, které před podáním žaloby poskytla žalobcům žalovaná, navíc taktéž částku 53 334 Kč.

52. Soud dále přiznal žalobci z částky 53 334 Kč úrok z prodlení v zákonné výši, a to podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010, podle kterého se úroky z prodlení přiznávají až ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců od uplatnění nároku u příslušeného úřadu. V tomto případě žalobce uplatnil nárok u žalované dne [datum], dne [datum] tak uběhla lhůta šesti měsíců, od [datum] tak má žalobce právo na úroky z prodlení; do této doby byly úroky z prodlení soudem zamítnuty i ohledně přiznané částky.

53. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v délce 15 dnů s ohledem na to, že žalovaná jedná prostřednictvím organizační složky státu, zastoupené [právnická osoba], a to jeho pobočkou, tudíž byl žalované dán soudem dostatečný prostor pro administrativní zpracování platební povinnosti vůči žalobci.

54. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení byly dva nároky (přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání a přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení), přičemž při rozhodování o náhradě nákladů řízení se každá z těchto věcí považuje za samostatnou. U každé věci je proto třeba posoudit míru úspěchu a neúspěchu účastníků, zda je dána povinnost k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1, 2 nebo 3 o. s. ř. a kdo z účastníků má právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě byl žalobce úspěšný pouze v jednom nároku, v druhém nikoli. Soud tak vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.