16 C 300/2022 - 647

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Libora Brokeše a přísedících Ctirada Nemravy a Ing. Ivo Janečka ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce], narozená [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] b) [Jméno advokátky B], narozený [Datum narození advokátky B] bytem [Adresa advokátky B] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky C] sídlem [Adresa advokátky C] c) [Jméno advokátky D], narozený [Datum narození advokátky D] bytem [Adresa advokátky D] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky E] sídlem [Adresa advokátky E] d) [Jméno advokátky F], narozená [Datum narození advokátky F] bytem [Adresa advokátky F] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky G] sídlem [Adresa advokátky G] e) [Jméno advokátky H], narozená [Datum narození advokátky H] bytem [Adresa advokátky H] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky I] sídlem [Adresa advokátky I] f) [Jméno advokátky J], narozená [Datum narození advokátky J] bytem [Adresa advokátky J] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky K] sídlem [Adresa advokátky K] g) [Jméno advokátky L], narozená [Datum narození advokátky L] bytem [Adresa advokátky L] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky M] sídlem [Adresa advokátky M] h) [Jméno advokátky N], narozený [Datum narození advokátky N] bytem [Adresa advokátky N] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky O] sídlem [Adresa advokátky O] i) [Jméno advokátky P], narozený [Datum narození advokátky P] bytem [Adresa advokátky P] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky Q] sídlem [Adresa advokátky Q] k) [Jméno advokátky R], narozený [Datum narození advokátky R] bytem [Adresa advokátky R] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] l) [Jméno advokáta B], narozený [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] m) [Jméno advokáta D], narozený [Datum narození advokáta D] Ludmou sídlem [Adresa advokáta E] n) [Jméno advokáta F], narozený [Datum narození advokáta F] bytem [Adresa advokáta F] zastoupený advokátem [Jméno advokáta G] sídlem [Adresa advokáta G] o) [Jméno advokáta H], narozená [Datum narození advokáta H] bytem [Adresa advokáta H] zastoupená advokátem [Jméno advokáta I] sídlem [Adresa advokáta I] p) [Jméno advokáta J], narozená 4. 8. 1980 bytem [Adresa advokáta J] zastoupená advokátem [Jméno advokáta K] sídlem [Adresa advokáta K] q) [Jméno advokáta L], narozený 5. 3. 1966 bytem [Adresa advokáta L] zastoupený advokátem [Jméno advokáta M] sídlem [Adresa advokáta M] r) [Jméno advokáta N], narozená [Datum narození advokáta N] bytem [Adresa advokáta N] zastoupená advokátem [Jméno advokáta O] sídlem [Adresa advokáta O] s) [Jméno advokáta P], narozený [Datum narození advokáta P] bytem [Adresa advokáta P] zastoupený advokátem [Jméno advokáta Q] sídlem [Adresa advokáta Q] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta R], [Anonymizováno]. sídlem [Adresa advokáta R] pro náhradu škody - jiné takto:

Výrok

I. Žaloba žalobkyně a) [Jméno žalobce], aby jí žalovaná byla povinna zaplatit částku 166 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba žalobce b) [jméno FO], aby mu žalovaná byla povinna zaplatit částku 86 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba žalobce c) [Jméno advokátky D], aby mu žalovaná byla povinna zaplatit částku 166 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žaloba žalobkyně d) [Jméno advokátky F], aby jí žalovaná byla povinna zaplatit částku 166 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

V. Žaloba žalobkyně e) [Jméno advokátky H], aby jí žalovaná byla povinna zaplatit částku 166 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

VI. Žaloba žalobkyně f) [jméno FO] [Anonymizováno], aby jí žalovaná byla povinna zaplatit částku 166 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

VII. Žaloba žalobkyně g) [Jméno advokátky L], aby jí žalovaná byla povinna zaplatit částku 166 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

VIII. Žaloba žalobce h) [Jméno advokátky N], aby mu žalovaná byla povinna zaplatit částku 166 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IX. Žaloba žalobce i) [Jméno advokátky P], aby mu žalovaná byla povinna zaplatit částku 166 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

X. Žaloba žalobce k) [Jméno advokátky R], aby mu žalovaná byla povinna zaplatit částku 166 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

XI. Žaloba žalobce l) [Jméno advokáta B], aby mu žalovaná byla povinna zaplatit částku 97 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

XII. Žaloba žalobce m) [Jméno advokáta D], aby mu žalovaná byla povinna zaplatit částku 166 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

XIII. Žaloba žalobce n) [Jméno advokáta F], aby mu žalovaná byla povinna zaplatit částku 166 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

XIV. Žaloba žalobkyně o) [Jméno advokáta H], aby jí žalovaná byla povinna zaplatit částku 133 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

XV. Žaloba žalobkyně p) [Jméno advokáta J], aby jí žalovaná byla povinna zaplatit částku 166 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá. XVI. Žaloba žalobce q) [jméno FO], aby mu žalovaná byla povinna zaplatit částku 166 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá. XVII. Žaloba žalobkyně r) [Jméno advokáta N], aby jí žalovaná byla povinna zaplatit částku 166 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá. XVIII. Žaloba žalobce s) [Jméno advokáta P], aby mu žalovaná byla povinna zaplatit částku 166 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá. XIX. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobci se svojí žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci domáhali jako zaměstnanci žalované, domáhali náhrady škody, když žalovaná nezajistila rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění. Žalovaná do [datum] části svých zaměstnanců poskytovala mzdovou položku „Mimořádný příplatek“, která byla určena mzdovými výměry této části zaměstnanců jako příspěvek na ubytování, přičemž žalobcům, kteří pro žalovanou vykonávali práci na stejné pozici „Dělník v elektrotechnice 2“ mzdová položka „Mimořádný příplatek“, vedená jako příspěvek na ubytování, nebyla se mzdou vyplácena, ani nebyla určena mzdovým výměrem. Částka vyplácená části zaměstnanců jako příspěvek na ubytování pak byla vyčíslena ve výši 200 Kč/den. Žalovaná jako zaměstnavatel je povinna zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání. Dle § 16 odst. 2 ZP je v pracovněprávních vztazích zakázána jakákoliv diskriminace, zejména diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu a vztahu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství, otcovství nebo pohlavní identifikace s považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví. Porušení zásady rovného zacházení je porušením povinnosti zaměstnavatele a zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu způsobenou takovým jednáním. Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům, nebo dle ustanovení § 265 odst. 2 ZP, podle nějž je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci též škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem (blíže viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu 21 Cdo 2863/2015). Prostředky ochrany před diskriminací upravuje přímo antidiskriminační zákon. Zaměstnanec, který byl dotčen porušením práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo ze zákazu diskriminace dle antidiskriminačního zákona, se může u soudu domáhat, aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Pokud by takové zjednání nápravy nebylo postačující, pak v případě, že byla ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost zaměstnance nebo jeho vážnost ve společnosti, má zaměstnanec právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Výši náhrady určuje soud. Podle § 16 odst. 1 zákoníku práce je žalovaná jako zaměstnavatel žalobců povinna zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění. Tuto zákonnou povinnost však žalovaná porušovala, když některým zaměstnancům poskytovala příspěvek na ubytování ve výši 200 Kč denně a některým zaměstnancům (jako žalobcům) nikoli, a to přinejmenším po dobu od [datum] do [datum]. Žalovaná provedla nápravu až od [datum] v souvislosti s prováděnou kontrolou Státním úřadem inspekce práce, Oblastním inspektorátem práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj (dále „inspekce práce“). Porušování zákonné povinnosti tedy trvalo nejméně po dobu 2 let a 9 měsíců a bylo dlouhodobé. Veškeré složky mzdy (včetně žalovanou stanoveného příspěvku na ubytování) se považují za mzdu, a to jako plnění peněžité hodnoty ve smyslu § 109 odst. 2 zákoníku práce, proto i na tuto složku mzdy se uplatní povinnost rovného zacházení podle § 16 zákoníku práce. Kontrola týkající se právních předpisů o odměňování zaměstnanců [vykonaná v působnosti kontrolního orgánu dané ustanovením § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce] se sice týkala toliko práce na pozici „Dělník v elektrotechnice 2“, nicméně zásada rovného zacházení zaručuje rovná práva zaměstnancům nacházejícím se i ve srovnatelném postavení (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 5. 2016 ve sp. zn. 21 Cdo 2863/2015, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 5. 2020 sp. zn. 21 Cdo 68/2020 a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 1. 2021 ve sp. zn. 21 Cdo 1486/2020). Dle sdělení žalobců se jedná toliko o různá formální označení defacto stejných (obdobných) pracovních pozic (např. dělník v elektrotechnice 1, elektromechanik, elektromechanik 2 apod.), proto mají zato, že k totožnému porušení mohlo dojít i u osob vykonávajících práce na jiných (obdobných a srovnatelných) dělnických pozicích, pakliže by byla naplněna zákonná kritéria totožné pozice taxativně stanovená v § 110 odst. 2 zákoníku práce, protože se jedná o srovnatelné skupiny, se kterými je zacházeno odlišně, ubytování (bydlení) si musí zajišťovat každý z nich stejně, a takové odlišné zacházení by tedy ani nebylo ospravedlnitelné (viz bod 34 nálezu Ústavního soudu České republiky ve sp. zn. Pl. ÚS 49/10 ze dne 28. 1. 2014, bod 173 nálezu Ústavního soudu České republiky ve sp. zn. Pl. ÚS 4/17 ze dne 11. 2. 2020 a bod 136 nálezu Ústavního soudu České republiky ve sp. zn. Pl. ÚS 30/16 ze dne 7. 4. 2020). Tato žaloba je však podávána pouze za žalobce vykonávající totožnou profesi s označením „Dělník v elektrotechnice 2“, u kterých je splnění těchto zákonných kritérií jasné. Povinnost k náhradě škody žalobcům pak vyplývá z § 265 odst. 1 zákoníku práce. K zásadě rovného zacházení se zaměstnanci žalobci uvádí, že jde spolu se zákazem diskriminace zaměstnanců o základní zásady pracovněprávních vztahů, které vyjadřují smysl a účel pracovněprávních předpisů, jako základní zásady jsou upraveny v ustanovení § 1a odst. 1 písm. e) zákoníku práce a zároveň se jedná o zásady, které spolu s dalšími zásadami dokonce chrání veřejný pořádek (vizte prosím § 1a odst. 2 zákoníku práce) a právo na spravedlivou odměnu je zakotveno i v čl. 28 Listiny základních práv a svobod.

2. Žalovaná se k žalobě písemně vyjádřila, tvrdila, že hlavním důvodem pro zavedení sporného příspěvku byl akutní nedostatek pracovní síly, který v České republice vrcholil zejména v letech 2018 a 2019. Míra nezaměstnanosti byla v té době na naprosto bezprecedentních a rekordních číslech – nezaměstnanost klesla až na 2,2 % (rok 2018) a 2,0 % (rok 2019) – zdroj ČSÚ. Z tohoto důvodu žalovaná začala aktivně poptávat pracovní sílu i mimo území České republiky. U všech těchto zaměstnanců bylo jednotícím prvkem právě to, že se dočasně přestěhovali z místa svého trvalého bydliště (domova) do Olomouce a zde si museli zajistit přechodné ubytování. Jelikož se v těchto případech jedná o velice náročnou situaci, kdy se zaměstnanec na určitý časový úsek stěhuje na úplně jiné místo (jiný stát, jiná kultura, jazyková bariéra) a to pouze za účelem výkonu závislé práce, zvažovala žalovaná, jak dotčené zaměstnance podpořit, viz dále. Příspěvek, který je předmětem sporu, nazvala žalovaná jako „Příspěvek na ubytování“. Podmínkou pro vznik nároku na příspěvek bylo přechodné ubytování v blízkosti pracoviště hrazené za účelem možnosti výkonu práce pro [právnická osoba]. Toto byla jediná, a dle názoru žalované velmi objektivní, podmínka pro přiznání sporného příspěvku. Dále se vyjadřovala k pojmům bydlení a ubytování. Výběr zaměstnanců, kterým byl příspěvek přiznán, byl proveden lustrací personálního systému žalované, kde žalovaná ověřovala, zda je kterýkoliv ze zaměstnanců přechodně ubytován v Olomouci za účelem práce pro žalovanou. Tato lustrace vyšla negativní. Výše naznačenými informacemi žalovaná pochopitelně disponuje, neboť má k dispozici životopisy uchazečů o zaměstnání, vede s uchazeči o zaměstnání pracovní pohovory a současně je povinností zaměstnanců vyplnit a udržovat aktuální tzv. osobní dotazník, kde je bydliště zaměstnance výslovně uvedeno. Konkrétní osobní dotazníky všech žalobců předkládá žalovaná k důkazu a zdůrazňuje, že pole (kolonka) na uvedení přechodného pobytu je u všech žalobců prázdná. Naproti tomu zaměstnanci, se kterými se žalobci nesprávně srovnávají, mají už v samotných životopisech uvedeno, že jejich trvalé bydliště leží mimo ČR. Žalovaná namítala, že takový postup není protiprávní, když obdobný postup připouští ustanovení § 177 zákoníku práce. S ohledem na tato objektivní kritéria žalovaná tvrdila, že pokud by některý z 18 žalobců nyní prokázal, že byl v žalovaném období v okolí Olomouce přechodně ubytován za účelem práce pro [právnická osoba], pak by nárok takového žalobce mohl být důvodný a žalovaná by ho, v případě prokázání objektivní existence takové potřeby ubytování, uznala. Případné individuální opomenutí žalované ohledně konkrétního zaměstnance však rozhodně nezakládá automatický stejný nárok všech ostatních zaměstnanců žalované. Ačkoliv žalobci tvrdí, že splnili podmínky pro přiznání sporného příspěvku na ubytování, žalovaná si to nemyslí. Žalovaná je přesvědčena, že žádný z 18 žalobců nebyl v žalovaném období přechodně ubytován v okolí Olomouce za účelem možnosti práce pro [právnická osoba]. Pakliže se žalobci prostřednictvím kontroly Oblastního inspektorátu práce srovnávají se zaměstnanci ze [adresa] ([jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]), pak žalovaná uvádí, že tito tři zaměstnanci mají svá bydliště (domov) vzdálené stovky kilometrů daleko od pracovišť [právnická osoba]. Sporný příspěvek byl vystavěn na zcela objektivním kritériu, které však žalobci zjevně nesplňovali, a proto se ani nemohou nyní dovolávat jakékoliv náhrady škody. Pouhé konstatování existence určitého příspěvku, na který ale nedosáhnou všichni zaměstnanci, samo o sobě nenaplňuje znaky nerovného zacházení.

3. Okresní soud v Olomouci provedl dokazování a bylo zjištěno z pracovně-právních dokladů, zejména pracovních smluv, dohod o změně pracovní smlouvy a mzdových výměrů, že žalobci jsou zaměstnanci žalované, kteří pro žalovanou vykonávají práci na pozici Dělník v elektrotechnice 2. Ostatně tyto skutečnosti nebyly ze strany žalované ani zpochybňovány. Z osobních dotazníků žalobců pak byly zjištěny adresy pobytu žalobců s tím, že ze seznamu nemovitostí bylo zjištěno vlastnictví nemovitostí u žalobce [jméno FO] nemovitostí v katastrálním území [adresa] u žalobkyně [Jméno advokáta N], že její příbuzní vlastní nemovitosti v katastrálním území [adresa], u žalobkyně [jméno FO], že je spoluvlastnicí nemovitostí v katastrálním území [adresa] u [jméno FO], že je spoluvlastnicí nemovitostí v katastrálním území [adresa], u žalobce [Jméno advokátky R], že je spoluvlastníkem nemovitostí v katastrálním území [adresa], žalobce [Jméno advokáta F], že je spoluvlastníkem nemovitostí v katastrálním území [adresa], u žalobce [Jméno advokátky N], že je spoluvlastníkem nemovitostí v katastrálním území [adresa] – město, u žalobkyně [Jméno advokátky F], že je spoluvlastnicí nemovitostí v katastrálním území [jméno FO] u Olomouce a u žalobkyně [Jméno advokátky J], že je spoluvlastnicí nemovitostí v katastrálním území [adresa]. U žalobce [jméno FO], že je spoluvlastníkem nemovitostí v k. ú. [adresa] u Olomouce, u [Jméno žalobce], že je vlastníkem nemovitostí v k. ú. [adresa]. Žalobce [Jméno advokáta D] je spoluvlastníkem nemovitostí v kat. úz. [adresa] u Olomouce. Žalobce [jméno FO] je spoluvlastníkem nemovitostí v kat. úz. [adresa]. Žalobkyně [jméno FO] je spoluvlastnicí nemovitostí v kat. úz. [adresa].

4. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou jako zaměstnavatelem a [jméno FO], nar. [datum], bytem Ozrenska 5, 26300, Vršac, [adresa] bylo zjištěno, že pracovní smlouva byla uzavřena dne [datum], den nástupu do práce byl sjednán [datum], druh práce Dělník v elektrotechnice 2. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum]. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou jako zaměstnavatelem a [Anonymizováno] [jméno FO], nar. [datum], bytem [Anonymizováno], [Anonymizováno] 14, [adresa] bylo zjištěno, že pracovní smlouva byla uzavřena dne [datum], den nástupu do práce byl sjednán [datum], druh práce Dělník v elektrotechnice 2. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum]. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a [jméno FO], nar. [datum], bytem [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno]k [Anonymizováno] [Anonymizováno], že pracovní smlouva byla uzavřena dne [datum]. Druh práce – dělník v elektrotechnice 2, den nástupu do práce byl sjednán dne [datum] a pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum]. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou jako zaměstnavatelem a [Anonymizováno] [Anonymizováno], nar. [datum], bytem [Anonymizováno], [Anonymizováno] 12, bylo zjištěno, že pracovní smlouva byla uzavřena dne [datum], den nástupu do práce byl sjednán [datum], druh práce Dělník v elektrotechnice 2. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum].

5. Z mzdového výměru stanovenému žalovanou [jméno FO] bylo zjištěno, že tento s účinností od [datum] je zařazen v tarifní třídě s hodinovou tarifní mzdou ve výši 100 Kč. Zaměstnavatel dále sdělil, že mu poskytne příspěvek na ubytování formou nepeněžního příjmu ve výši 200 Kč včetně DPH denně po dobu 1 roku. Z mzdového výměru stanovenému žalovanou [Anonymizováno] [Anonymizováno], bylo zjištěno, že tento s účinností od [datum] je zařazen v tarifní třídě s hodinovou tarifní mzdou ve výši 110 Kč. Zaměstnavatel dále sdělil, že mu poskytne příspěvek na ubytování formou nepeněžního příjmu ve výši 200 Kč včetně DPH denně do [datum].

6. Z výplatního lístku za říjen 2021 [Anonymizováno] [Anonymizováno] bylo zjištěno, že tomuto byl na výplatním lístku dán mimořádný příplatek v částce 6 200 Kč.

7. Ze smlouvy o nájmu bytu uzavřené mezi [Anonymizováno] na [Anonymizováno] s. r. o. a [jméno FO] [Anonymizováno] a [jméno FO] jako nájemci bylo zjištěno, že tito uzavřeli nájemní smlouvu, když z této bylo zjištěno, že smlouva se týká ubytovací jednotky č. [hodnota] včetně příslušenství, které se nachází v bytovém domě na [adresa] v Olomouci. Jde o byt o dispozici [právnická osoba] s ložnicí, koupelnou, WC a vstupní chodbou, byt je kompletně zařízen. Bylo dohodnuto nájemné ve výši 7 400 Kč měsíčně a dále částka 2 500 Kč za služby. Smlouva byla uzavřena dne [datum] a byla uzavřena na dobu určitou od [datum] do [datum].

8. Ze smlouvy o ubytování [jméno FO], bytem [adresa] bylo zjištěno, že tento uzavřel smlouvu o ubytování s [Anonymizováno] [právnická osoba]. na dobu určitou od [datum] do [datum], když ubytovatel poskytl ubytovanému ve svém objektu hotelový pokoje s příslušenstvím. Cena za ubytování byla dohodnuta ve výši 7 000 Kč za měsíc za pokoj a dále byla dohodnuta výše úhrady za služby spojené s užíváním výše uvedených prostor na 1 500 měsíčně. Ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka] pak bylo zjištěno, že [jméno FO] je jedním se žalobců v této věci, kdy je také vedeno řízení vůči žalované.

9. Z tabulky ČSÚ, nazvané Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků výběrového šetření pracovních sil bylo zjištěno, že míra nezaměstnanosti činila za rok 2018 2,2 % a za rok 2019 2 %.

10. Z životopisu [jméno FO] [Anonymizováno], [jméno FO] [Anonymizováno] a [jméno FO] Grbice bylo zjištěno, že tito sdělovali adresu, svoje vzdělání a svoje schopnosti.

11. Z mzdového předpisu žalované platný od [datum] bylo zjištěno, že v tomto mzdovém předpise není uveden příspěvek na ubytování. Je zde uvedeno, co je mimořádný příplatek a jaké jsou podmínky pro jeho přiznání. Z výročních zpráv žalované bylo zjištění, že tato měla výsledek hospodaření k [datum] 13 810 000 Kč, k [datum] 24 570 000 Kč, k [datum] 26 454 000 Kč, k [datum] 20 766 000 Kč, k [datum] 30 626 000 Kč, k [datum] 110 508 000 Kč.

12. Ze spisu oblastního inspektorátu pro Moravskoslezský kraj a Olomouckých, zejména z protokolu o kontrolu ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla provedena kontrola na pracovišti žalované, když bylo kontrolováno období od [datum] do [datum] s tím, že předmětem kontroly bylo dodržování povinností vymezených ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, se zaměřením zejména na povinnosti na úseku rovného zacházení. Z kontrolního zjištění pak bylo zjištěno, že kontrolovaná osoba nezajistila rovné zacházení se všemi zaměstnanci z kontrolního vzorku, kteří pro ni vykonávali práci v kontrolovaném období, pokud jde o jejích s odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění tím, že zaměstnancům pracujícím na pozici dělník v elektrotechnice 2, [jméno FO], narozenému [datum], [jméno FO] narozený [datum] a [jméno FO], narozený [datum] poskytovala mzdovou složku "Mimořádný příplatek", která byla určena mzdovými výměry uvedených zaměstnanců jako příspěvek na ubytování ve výši 200 Kč denně, přičemž zaměstnancům z kontrolního vzorku, kteří tam byli uvedeni a kteří pro kontrolovanou osobu vykonávali v kontrolovaném období práci na stejné pozici dělník v elektrotechnice 2, mzdová položka mimořádný příplatek, vedená jako příspěvek na ubytování ve výši 200 Kč denně, nebyla-li se mzdou v kontrolovaném období poskytována, ani nebyla určena mzdovým výměrem. Dále zde byly porovnány příspěvky na ubytování ve výši 200 Kč denně u zaměstnanců ve mzdě [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] a u dalších zaměstnanců, z kontrolního vzorku, a to [jméno FO] narozenému [datum] a [jméno FO] narozenému [datum] nebyla ve srovnatelném období mzdová položka mimořádný příplatek, vedená jako příspěvek na ubytování ve výši 200 Kč denně poskytována. Bylo uvedeno, z jakých dokladů kontrolní orgán vycházel a byl učiněn závěr, že kontrolovaná osoba a tím porušila § 16 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. Dále bylo zjištěno, že řízení o přestupku podle tohoto provinění, bylo přerušeno do skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka].

13. Z emailu ze dne [datum] zaslaného ze strany [jméno FO] řediteli a [jméno FO] bylo zjištěno, že tento s nimi řešil finanční příspěvek na ubytování [adresa] zaměstnanců, které řešil jako předseda odborové organizace se zaměstnanci. Tomu předcházel email ze dne [datum] ze strany ředitele zaslaný osobám tam uvedeným zaslaným mimo jiné i svědkovi kdy ředitel sděloval, že bylo nutno pracovat se zaměstnanci ze zahraničí a že postupuje dle obvyklých zvyklostí průmyslových firem, které zaměstnávají zahraniční pracovníky. S tím, že tímto reagoval na email ze dne [datum]. Zejména uvedl, že nemůže reagovat na jednotlivé podněty a tyto obcházet, když vzniknou individuální dotazy. Z emailu ze dne [datum] bylo zjištěno, že byl vyzýván ze strany [jméno FO] ohledně vysvětlení příspěvku 6 000 Kč na bydlení pro zahraniční kolegy.

14. Z výslechu generálního ředitele žalované, bylo zjištěno, že pracuje v pozici generálního ředitele od roku 2012. K tomu, že budou zaměstnávat zahraniční pracovníky, přistoupili v roce 2018, kdy v té době byla aktuálně vysoká poptávky po výrobcích, konkrétně alternátorech. V té době byl zaměstnanecký trh velmi vyčerpaný a hrozilo, že pokud nebude zajištěna výroba v Olomouci s ohledem na to, že jsou pod zahraničním korporátem, který má výrobní závody také v Číně a v Indii, mohlo by dojít k přesunutí výroby z Olomouce do Asie. Zajištěním těchto zahraničních zaměstnanců se snažili zajistit zaměstnání i pro zaměstnance z okolí, aby nedošlo k odlivu zakázek. Proto na základě toho se rozhodli zajistit zahraniční zaměstnance ze [adresa], kdy s ohledem na kulturu této části měli za to, že integrace těchto zaměstnanců bude jednoduchá. Proto do [adresa] vyslali personalistku v roce 2018, která přes personální agenturu měla organizovat nábor pracovníků, když bylo nutno zajistit pro tyto pracovní povolení a víza na ambasádě v [Anonymizováno]. Tito zaměstnanci po přestěhování do Olomouce museli mít zajištěno bydlení, když jejich bydlení zůstalo doma a vždy na pravoslavné Vánoce v polovině prosince a na dovolenou odjíždí domů do [adresa]. Těmto zaměstnancům v Olomouci muselo být zajištěno ubytování a nejde o žádné nerovné zacházení oproti jiným zaměstnancům, když to bere selským rozumem. Těmto zaměstnancům se zajišťuje dočasné ubytování, když bydlení mají zajištěno ve své domovině. Bylo jim sděleno, že pro ně bude zajištěno ubytování v Olomouci na ubytovně. V prvním kroku byla placena faktura ubytovně, což bylo v roce 2018-2019, s tím, že tato částka byla u jednotlivých zaměstnanců uvedena na výplatní pásce, protože jinak by se dopouštěli daňového podvodu. Deklarované náklady na ubytování měl takový zaměstnanec uveden i ve mzdovém výměru jako příspěvek na ubytování. Přesně nevěděl, pod jakou položkou to bylo na výplatní pásce, ale bylo to asi pod položkou mimořádný příplatek. Toto vyplývalo i z požadavku externího dodavatele účetnictví, protože není tolik položek na výplatní pásce, a i některé další příplatky jsou uváděny pod toto položkou. Na příspěvek na bydlení vznikl nárok všem zaměstnancům, kteří měli určitou dojezdovou vzdálenost do Olomouce. Průměrná dojezdová vzdálenost českých zaměstnanců je průměrně 9 km od firmy, s tím, že větší část zaměstnanců bydlí přímo ve čtvrti [adresa] v docházkové vzdálenosti. Tito zahraniční zaměstnanci měli bydliště tisíc kilometrů a více. O tom, že bude přiznán tento příspěvek, bylo rozhodováno individuálně, když v našem personalistickém systému je povinností každého zaměstnance při přijetí do zaměstnání vyplňovat určité údaje a je povinností každého zaměstnance v případě změny bydliště toto nahlásit zaměstnavateli. Individuálně se to posuzovalo také proto, že nebyla stanovena nějaká vzdálenost od místa bydliště, ale byla to pro nás vzdálenost stovek a tisíc kilometrů. V roce 2018 informovali o tom, že budou přijímání zahraniční zaměstnanci, odborovou organizaci i ostatní zaměstnance, a i o tom, že jim bude vyplácen tento příspěvek. V průběhu let 2018-2021 proběhla řada diskuzí ohledně zahraničních zaměstnanců a předmětného příplatku, kdy se to řešilo jak na úrovni s odborovou organizací, tak na jednáních s více zaměstnanci, případně individuálně se zaměstnanci. Byl seznámen s předžalobní výzvou, toto řešil se svým zástupcem a připravovali na to adekvátní reakci. Ke změně vyplácení příspěvku došlo nezávisle na kontrole Inspektorátu práce. Ke změně podmínek vyplácení příplatku došlo k [datum] a kontrola byla někdy na jaře roku 2022. K této změně přistoupili z důvodu neúměrného zvýšení vstupních nákladů pro naše výrobky. Ke změně došlo v tom směru, že dříve byl příspěvek přiznán na neomezenou dobu, k 1. 2. došlo ke změně, že příspěvek může být poskytován maximálně po dobu dvou let a pouze při ubytování na ubytovnách. Dříve byl příspěvek poskytován i v tom případě, pokud se několik zaměstnanců domluvilo, pronajmuli si nějaký byt a na nájmu se podíleli. Pokud jde o výsledky kontroly Inspektorátu práce, s těmi nesouhlasí, tyto rozporují, včetně formy provedení kontroly. Ze strany Inspektorátu práce byly od nich vyžádány pouze podklady, a to výplatnice srbských a českých zaměstnanců. Kontrola pak vydala nějaký výrok, se kterým nesouhlasili. Byla uložena pokuta, kterou rozporovali, a od té doby nedošlo k žádnému dalšímu rozhodnutí, a to od roku 2022. Nikdo jiný, než tato část srbských zaměstnanců, příspěvek nedostala. Rozhodnutí po kontrole bylo vydáno na základě formálních předpokladů nesprávně, od žalované nebylo vyžádáno žádné stanovisko, nebyl posuzován žádný kontext ve věci. O tom, že jim byl přiznán příspěvek na ubytování, se srbští zaměstnanci dozvěděli ze mzdového výměru. O tom, kdo je jak a jakým způsobem ubytován, měli doklady od zaměstnanců přes jejich povinnost sdělovat změny. Nevěděl, zda se to prověřovalo. Nevěděl, v případě, kdy bylo více zaměstnanců ze [adresa] ubytováno v jednom bytě, komu byl příspěvek vyplácen. V říjnu 2021 se neúčastnil schůzky se zástupci z řad zaměstnanců z časových a z pracovních důvodu. Tento příspěvek nebyl uveden ve mzdovém předpise, protože ho nepovažovali z podstaty za mzdu, ale šlo o náhradu nákladů za přechodné ubytování těchto zaměstnanců ze [adresa]. Mzdové výměry v roce 2019-2021 podepisoval, protože je zplnomocněný zástupce společnosti.

15. Z výslechu svědkyně [jméno FO], bylo zjištěno, že je zaměstnancem žalované od ledna 2017 a pracuje jako vedoucí úseku personalistiky. Pokud jde o spolupráce se srbskými zaměstnanci, bylo to tak, že u žalované došlo k tomu, že bylo nutno nabírat větší desítky zaměstnanců a v tomto směru spolupracovali s agenturami práce. Došlo k přijetí části zaměstnanců, ale stále to nestačilo. Trh práce v České republice byl vyčerpán. Ze strany agentury Grafton se svědkyně dozvěděla, že poblíž obce Vršac je určitá česká komunita. Nejdříve nechtěli tyto zaměstnance, protože předpokládali, že tam budou velké náklady, ale pak to přehodnotili i s ohledem na to, že by zde nemusela být velká jazyková bariéra, a v srpnu 2018 bylo výsledkem to, že nastoupilo asi 10 Srbů. Pokud jde o cizince mimo EU, může být u nás zaměstnán na základě zaměstnanecké karty, když jde v podstatě o povolení k pobytu a zaměstnání. Tito zaměstnanci absolvovali pohovor na ambasádě, kde museli mít k dispozici doklady ohledně zaměstnání a ubytování. Připravovali pro ně pracovní smlouvy. Těmto zaměstnancům sdělovali, že budou ubytovaní na smluvní ubytovně a k pohovoru musel být vyplněný formulář ze strany ubytovny. Takto nepostupovali jako prví firma a bylo jim ze strany pracovní agentury sděleno, že je běžné, že se těmto zaměstnancům ze zahraničí platí ubytování. O tom, že bude poskytován příspěvek na ubytování, bylo rozhodnuto ze strany vedení společnosti. Zaměstnanec ze zahraničí se o tomto příspěvku dozvěděl tak, že tento byl uveden ve mzdovém výměru. O tom, že budou zaměstnávání zaměstnanci ze zahraničí, byla informována i odborová organizace v rámci kolektivního vyjednávání. S odborovou organizací se bavili o tom, že určitě přijdou zaměstnanci ze zahraničí, za jakých podmínek. Ve mzdových výměrech je to nazváno příspěvek na ubytování. Toto se vyloženě týkalo zaměstnanců ze [adresa], ze zahraničí žalovaná nemá jiné zaměstnance, jde o zaměstnance v dojezdové vzdálenosti z okolí Olomouce. Pokud po svědkyni Inspektorát práce požadoval seznam zaměstnanců, vím, byla mezi nimi Ukrajinka, která česky mluvila a bydlí v Olomouci, a byla tam i nějaká Slovenka, která byla na mateřské dovolené. Měli určitě trvalý pobyt v Česku. Po rozhodnutí Inspektorátu práce je příspěvek nadále vyplácen, protože vedení má za to, že rozhodnutí Inspektorátu práce není správné. Srbští zaměstnanci příspěvek na bydlení nedostanou ve mzdě. Tento je vyplácen přímo ubytovně. Neví o tom, zda jsou u nich zaměstnáni čeští zaměstnanci, kteří jsou ubytováni na ubytovně. Firma má 720 zaměstnanců, dva závody, svědkyně má pod sebou osm podřízených, takže o každé skutečnosti nevěděla. Na výplatní pásce toho srbského zaměstnance je uvedeno mimořádný příplatek, ale není tam uvedeno, že by byl vyplácen přímo ubytovně. Po předložení výplatního lístku svědkyně uvedla, že mimořádný příplatek je zde uveden ve výši 6 200 Kč. Pokud jde o částku zaslanou na účet, jde pravděpodobně o zaměstnance, který na ubytovně již nebydlel. Celá částka mu pak byla vyplacena a zdaněna. V průběhu času jim všichni zaměstnanci, tedy i Srbové, musí hlásit změny osobních údajů, tedy i místo bydliště. Dříve se vyplácel příspěvek lidem ubytovaných na ubytovně i osobám, které si pronajaly nějaký byt, kde se sdružily na nájem a podobně. Od ledna 2022 je příspěvek vyplácen pouze osobám ubytovaným na ubytovně po dobu dvou let. Ve vnitřním mzdovém předpisu zaměstnavatele není tento příspěvek nijak upraven a uveden. Není uveden ani v jiném předpise zaměstnavatele. V období od [datum] do konce roku 2021 pobíralo podle svědkyně příspěvek na ubytování 60-70 zaměstnanců. Nevěděla, kolik z těchto zaměstnanců bylo ubytováno na ubytovně. Jednu ubytovnu provozuje společnost [právnická osoba], a druhá [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Tyto společnosti zasílaly faktury žalované a žalovaná je proplácela. Ve výplatnici není prostor, aby tam bylo uvedeno, že mimořádný příplatek nebude zasílán zaměstnanci, ale bude zasílán provozovateli ubytovny. Na výplatní pásce není uvedeno, že jde o mimořádný příplatek. To, že jde o nepeněžitý příjem je uvedeno na mzdovém výměru zaměstnance. Podmínkou nebylo, že se musí jednat o občana srbské národnosti, tedy vyplacení mimořádného příspěvku. Nebylo ani podmínkou, že se musí jednat o cizince. Podmínkou byla dojezdová vzdálenost. O tom, kde zaměstnanec bydlí, se dozví ze vstupního dotazníku zaměstnance. Je tam trvalé bydliště, přechodné bydliště a májí také životopis, kde je uvedeno, kde bydlí. Pokud zaměstnanci, kteří měli nárok na příspěvek, bydleli mimo ubytovnu, požadovali například nájemní smlouvu k nahlédnutí. Určitě jsme odborovou organizaci informovali o tom, že se tento příspěvek vyplácí. Z toho, jak žádají srbští zaměstnanci dovolenou, odvozuje to, že tady s rodinami nejsou. V lednu většina srbských zaměstnanců chce dovolenou. Podmínky pro vyplácení mimořádného příspěvku byly stanoveny na poradě vedení. Nedostala tyto podmínky písemně. Podmínkou bylo to, že pokud má trvalé bydliště mimo dojezdovou vzdálenost, má nárok na vyplacení mimořádného příspěvku. Dojezdová vzdálenost nebyla nijak stanovena, ale například, pokud by k nám nastoupil zaměstnanec, který má trvalé bydliště v [adresa] a nemá přechodné v Olomouci, bude umístěn na ubytovnu a bude mít nárok na mimořádný příspěvek. Zaměstnanec, který bydlí v [adresa] a může dojíždět, nebude mít nárok na mimořádný příspěvek na ubytování. O tomto v podstatě rozhoduje ředitel podpisem mzdového výměru.

16. Z výslechu svědka [jméno FO], bylo zjištěno, že žalobce zná, jsou to jeho kolegové ze zaměstnání. U žalované je zaměstnán od roku 1997, pracuje na pozici specialista přejímek alternátorů, a je zároveň předsedou odborové organizace. Předsedou odborové organizace u žalované je od roku 2004. U žalované působí pouze jedna odborová organizace. V roce 2018 byli jako odborová organizace na schůzce s vedením, informováni o tom, že budou přijati zaměstnanci ze [adresa] ale bez dalších podrobností. Později, byl informován, že se zaměstnanci dozvěděli o tom, že je těmto zaměstnancům vypláceno něco navíc. Informoval o tom vedení a bylo mu ze strany vedení sděleno prostřednictvím emailové komunikace i osobní komunikace, že to probíhá v pořádku ve vztahu k daňově nákladovým náhradám a svědek potom neměl další pochybnosti o správnosti tohoto postupu. V říjnu 2021 proběhla schůzka mezi svědkem a asi třiceti až čtyřiceti zaměstnanci, kde bylo řečeno, že výplata této částky pro tyto zaměstnance nadále probíhá a svědek napsal email vedení v tomto směru. Ze strany vedení pak bylo prostřednictvím vedoucích zaměstnanců a mistrů sdělení ohledně tohoto postupu. Na počátku roku 2022 proběhla další schůzka se zaměstnanci, kteří nebyli spokojeni s touto reakcí. Inicioval, aby probíhalo lepší informování zaměstnanců od vedení a od roku 2022 pak probíhají meetingy, případně jednání prostřednictvím otázek od zaměstnanců. Na jednáních mezi svědkem a zaměstnanci nebylo hovořeno o nějakých částkách, které by zaměstnanci požadovali. Zaměstnanci požadovali, aby zjistil na vedení, proč je příspěvek na bydlení vyplácen přímo ve mzdě a není vyplácen mimo mzdu, případně není bydlení zajištěno jinak. Pokud probíhala kontrola Inspektorátu práce, jako odborová organizace byli informováni, že kontrola bude probíhat, o ničem jiném informováni nebyli. Inspektorát práce od nich jako odborové organizace žádné podklady nevyžadoval. Má k dispozici email, který odesílal vedení. Vedení bylo informováno o schůzce mezi svědkem a zaměstnanci, protože ho tam pozval sám vedoucí výroby. Schůzky se nezúčastnil nikdo z vedení.

17. Po takto provedeném dokazování a byl zjištěn tento skutkový stav. Bylo prokázáno zejména z předložených listinných důkazů, (pracovních smluv, dohod o změně pracovní smlouvy, mzdových výměrů žalobců), že žalobci jsou zaměstnanci žalované, a to na pracovní pozici Dělník v elektrotechnice 2. Dále bylo prokázáno z výpovědí svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], výpovědi ředitele žalované a předložených pracovních smluv, mzdových výměrů, že žalovaná se rozhodla s ohledem na nedostatek zaměstnanců v České republice přijmout do zaměstnání občany [adresa] národnosti, když nejméně ve třech případech bylo prokázáno, že těmto zaměstnancům byl vyplácen mimořádný příplatek, ve mzdovém výměru označený jako příspěvek na ubytování ve výši 200 Kč denně. Ze mzdových listů žalobců pak bylo prokázáno, že těmto tyto mimořádné příspěvky vypláceny nebyly. Z podnětu zaměstnanců žalované, byla u žalované provedena kontrola Oblastním inspektorátem práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj, která po kontrole dospěla k závěru, že ze strany žalované jako kontrolované osoby, došlo k porušení § 16 odst. 1 zákoníku práce. Bylo prokázáno, že tento příspěvek byl na výplatním lístku uveden jako mimořádný příplatek, jak bylo prokázáno z výplatního lístku za říjen 2021 Vladisavljevič Nebojša. Z výpovědí svědkyně, personalistky žalované a předložených listinných důkazů pak bylo prokázáno že příspěvek na ubytování byl vyplácen buď tím způsobem, že částka nebyla vyplácena přímo zaměstnanci, ale byla vyplácena přímo ubytovně, na které bylo tento zahraniční dělník ubytován. Pokud byly částky zasílány na účet, šlo o zaměstnance, který na ubytovně nebydlel. Takto tomu bylo pouze do konce ledna 2022, kdy došlo ke změně podmínek, kdy příspěvek mohl být přiznán pouze na dobu dvou let a pouze při ubytování na ubytovně. Tato uváděla, že podmínkou pro přiznání mimořádného příspěvku nebylo, že se musí jednat o cizince, podmínkou byla dojezdová vzdálenost. O tom, kde zaměstnanec bydlí zaměstnavatel věděl ze vstupního dotazníku. Uvedla však, že dojezdová vzdálenost nebyla nijak stanovena.

18. Z výpovědi svědka [jméno FO], předsedy odborové organizace u žalované bylo prokázáno, že v r. 2018 byli jako odborová organizace informováni na schůzce s vedením, že budou přijati zaměstnanci ze [adresa] bez dalších podrobností. Byl informován, že se zaměstnanci dozvěděli o tom, že je těmto zaměstnancům vypláceno něco navíc ze strany vedení mu bylo sděleno, že vše probíhá v pořádku vzhledem k daňovým náhradám. V říjnu 2021 pak jednal s určitým počtem zaměstnanců kde se dozvěděl, že výplata nadále probíhá a napsal email vedení. Z emailu ze dne [datum] pak bylo zjištěno, že psal vedení email ohledně příspěvku a toho, že tento je součástí výplaty. Bylo tedy prokázáno, že za odborovou organizaci o tomto jednal s tím, že vedení informoval o schůzce mezi odborovou organizací a zaměstnanci. Z vedení se nikdo nedostavil, což bylo vysvětleno nedostatkem času. Toto jeho tvrzení pak bylo potvrzeno i z emailové komunikace v období od 14. 10. do 31. 10. 2021.

19. K ostatním provedeným důkazům soud nepřihlížel, a to s ohledem na závěry rozhodnutí.

20. Podle § 16 odst. 1, zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, (dále jen o. z.), zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.

21. Podle § 16 odst. 4, z. p., za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, pokud z povahy pracovních činností vyplývá, že toto rozdílné zacházení je podstatným požadavkem nezbytným pro výkon práce; účel sledovaný takovou výjimkou musí být oprávněný a požadavek přiměřený. Za diskriminaci se rovněž nepovažují opatření, jejichž účelem je odůvodněno předcházení nebo vyrovnání nevýhod, které vyplývají z příslušnosti fyzické osoby ke skupině vymezené některým z důvodů uvedených v antidiskriminačním zákonu.

22. Na základě provedeného dokazování hodnotil soud provedené důkazy a dospěl k závěru, že žaloba žalobců není důvodná. Žalobci tvrdili, že vycházeli ze závěrů kontroly [právnická osoba], Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj, ze kterých vyplývá, že žalovaná nezajistila rovné zacházení se všemi zaměstnanci. Tvrdili, že v řízení bylo prokázáno, že některým zaměstnancům konkrétně státním příslušníkům srbské republiky byla poskytována mzdová položka „mimořádný příspěvek“ vedená jako příspěvek na ubytování ve výši 200 Kč denně a byla vyplácena za každý kalendářní den, a to bez ohledu na svátky, víkendy, nebo absenci zaměstnání. V řízení bylo prokázáno, že tento příspěvek byl vyplácen, byl vyplácen této skupině zaměstnanců, jak bylo prokázáno z předložených listinných důkazů, a i ze závěrů shora uvedené kontroly. Z mzdového předpisu žalované pak vyplývá, že mimořádné příplatky měly být vypláceny pouze ve zcela výjimečných případech a ve vazbě na individuálně sjednané pracovně-mzdové podmínky. Vyplácení muselo být podloženo objektivními skutečnostmi a muselo být schváleno ředitelem společnosti. Naopak žalovaná tvrdila, že k tomu, že musela zaměstnat zaměstnance ze [adresa] ji vedly poměry ve společnosti zejména nedostatek zaměstnanců v České republice. Nezaměstnanost klesla až na 2,2 % (rok 2018) a 2,0 % (rok 2019) – zdroj ČSÚ. Cítila jakousi odpovědnost, když šlo o zaměstnance ze značně vzdálené destinace, těmto zajistit ubytování, případně na toto ubytování přispívat. Je skutečností, že pokud by soud formálně přistupoval k tomu, zda jsou splněny podmínky nerovného přístupu dle shora citovaného zákonného ustanovení dospěl by ke stejnému závěru jak oblastní inspektorát práce, když v řízení bylo prokázáno, že určité skupině zaměstnanců (v tomto případě zaměstnanců ze [adresa]), byl vyplácen mimořádný příplatek, který byl ve mzdových výměrech kvalifikován jako příspěvek na ubytování. Dle názoru soudu je však nutno přihlédnout ke všem okolnostem, které byly zjištěny v průběhu řízení. Jak bylo prokázáno z podkladů od [právnická osoba] v době, kdy zaměstnavatel, to je žalovaná byla postavena před určité výrobní požadavky, zjistila, že k tomuto potřebuje další zaměstnance, když je možno akceptovat závěr, že v té době byl trh se zaměstnanci omezen, jak bylo prokázáno ze statistického listu ohledně vývoje nezaměstnanosti v ČR. Žalovaná tedy přistoupila k náboru zaměstnanců v [adresa], když to, jak postupovala popsala svědkyně [jméno FO], vedoucí personalistiky. Zaměstnavatel se rozhodl těmto zaměstnancům, kteří žijí ve vzdáleném státě to je v [adresa] přispívat na bydlení částkou, kterou těmto zaměstnancům stanovil ve mzdových výměrech. Zaměstnanci věděli, jakým způsobem jim bude tento mimořádný příplatek vyplácen, když ve většině případů to bylo prováděno tak, že tento byl vyplácen přímo ubytovně, kde byl zaměstnanec ze [adresa] ubytován, nebo byl vyplácen po předložení dokladů o tom, že byly zaměstnanci ubytováni například v bytě. Tento stav dle názoru soudu, tedy zejména stav zaměstnanosti v České republice a nutnost žalované zajistit zaměstnance pro plnění svých úkolů, pak dle názoru soudu opravňoval žalovanou přistoupit k tomu, že těmto novým zaměstnancům zajistil tento příplatek na ubytování. Opět pokud by soud postupoval formalisticky dospěl by k závěru, že oproti ostatním zaměstnancům byla skupina zaměstnanců ze [adresa] zvýhodněna oproti ostatním stávajícím zaměstnancům a dalo by se hovořit o tzv. nepřímé diskriminaci, jak je tato definována v antidiskriminačním zákoně. S ohledem na to, co zde bylo uvedeno tedy nedostatek českých zaměstnanců a nutnost zajištění činnosti žalované je možno dle názoru soudu tuto nevýhodu žalobců vůči uvedeným zaměstnancům ze [adresa] tolerovat. Soud přitom přihlédl zejména ke vzdálenosti Odkud sem byli zaměstnanci přivedeni a tu skutečnost, že tito se vzdali kvůli zaměstnání pobytu ve svém státě. Dle názoru soudu je možno tento mimořádný příplatek, který byl koncipován jako příspěvek na bydlení srovnat například s náborovým příspěvkem, kdy tento také nepřísluší všem zaměstnancům, tedy stávajícím zaměstnancům, ale přísluší pouze zaměstnancům nově přijatým po rozhodnutí zaměstnavatele náborový příspěvek zřídit.

23. Na základě tedy těchto uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že u žalobců nevznikl nárok na náhradu škody, když nebylo prokázáno porušení právních povinností zaměstnavatele, a to s ohledem na shora uvedené. Dle názoru soudu nedošlo k porušení povinnosti nerovného odměňování za práci, ale jde o to, že toto rozdílné zacházení bylo podstatným požadavkem a nezbytným pro zajištění výkonu práce zaměstnanců žalované, a to s ohledem na nedostatek zaměstnanců v České republice a nutnost splnění úkolů, které žalovaná jako zaměstnavatel má plnit. Je možno tedy akceptovat obranu žalované, že zaměstnavatel vyplácel příspěvek na dočasné ubytování v Olomouci, a to pouze těm zaměstnancům, kteří se kvůli práci dočasně přestěhovali. Příspěvek byl uveden ve mzdových výměrech. Srbští zaměstnanci si museli v Olomouci hradit dočasné ubytování. Záleželo na dočasném ubytování v Olomouci. Ze všech těchto důvodů tedy soud žalobu zamítl.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení plně úspěšná, měla by proto právo na náhradu nákladů řízení, a to vůči každému z žalobců. Dle názoru soudu jsou zde však důvody zvláštního zřetele hodné, aby soud náhradu nákladů řízení, vůči každému ze žalobců nepřiznal. Přiznání náhrady nákladů řízení by se dle názoru soudu jevilo jako nepřiměřená tvrdost. Žalobci se rozhodli podat žaloby kde se domáhali náhrady škody, když jak uváděli vycházeli z rozhodnutí oblastního inspektorátu práce, který po kontrole provedené u žalované dospěl k závěru, že došlo k nerovnosti v odměňování zaměstnanců za stejnou práci ze strany žalované. Nicméně s ohledem na závěry soudu, které jsou uvedeny ve shora uvedeném odůvodnění bylo uzavřeno, že formální předpoklady nerovného odměňování byly naplněny, nicméně soud dospěl k jiným závěrům, že k takovéto nerovnosti mohlo ze strany žalované dojít. Soud vycházel z té skutečnosti, že všichni žalobci jsou zaměstnanci žalované a někteří členové odborové organizace. V řízení bylo také prokázáno, že zejména z výpovědi předsedy odborové organizace, že žalovaná nedostatečně dle názoru soudu vysvětlila svým zaměstnancům prostřednictvím odborové organizace, z jakého důvodu k takovému jednání přistoupila. Pokud by pak žalobci měli každý platit náklady řízení v řádu jednotek stotisíci korun jde o nepřiměřenou tvrdost a žalovaná jako zaměstnavatel dle názoru soudu nemá nárok na náhradu nákladů řízení vůči jednotlivým žalobcům jako jejím zaměstnancům.

Poučení