16 C 312/2024 - 212

Rubrum

Okresní soud Praha-západ rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. arch. Zdeňkem Blažkem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem Vestecká 3, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta], [Anonymizováno][Anonymizováno]M[Anonymizováno][Anonymizováno] [Adresa advokáta] na určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Pokud se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem stavby účelové komunikace nacházející se na pozemcích parc. č. 644/66, 644/77, 644/118 a 1227 evidovaných na LV č. [hodnota] vedeném v Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]-západ pro k.ú. [adresa], obec [adresa] v rozsahu, v jakém se nachází na těchto pozemcích, žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala určení, že je vlastníkem komunikací umístěných na pozemcích uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedla, že je vlastníkem pozemků uvedených ve výroku I. rozsudku a že na dotčených pozemcích je umístěna asfaltová komunikace sloužící jako účelová komunikace (dále jen předmětná komunikace). Žalobkyně nabyla vlastnické právo k dotčeným pozemkům včetně předmětné komunikace na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a spol. REALIS-[právnická osoba]., sídlem [adresa], IČO: [IČO] (dále jen „REALIS-INVEST“). Vlastnické právo žalobkyně k dotčeným pozemkům bylo zapsáno v řízení před příslušným katastrálním úřadem č. V-[č. účtu]-210. Předchozí vlastník, REALIS-INVEST, předmětnou nemovitost nabyl na základě Potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby (zák. č. 26/2000 Sb.) ze dne [datum], zapsáno v řízení před příslušným katastrálním úřadem č. Z-[č. účtu]-210. Žalobkyně uvádí, že žalované nic nebránilo v tom, aby se předmětné dražby zúčastnila a dotčené pozemky včetně komunikace na nich umístěné a včetně uvedených venkovních úprav nabyla do svého vlastnictví. To žalovaná neučinila. Žalobkyně je vlastníkem předmětné komunikace, neboť ji nabyla spolu s nabytím vlastnického práva k dotčeným pozemkům. Žalovaná však vlastnické právo žalobkyně zpochybňuje a prohlašuje se za vlastníka předmětné komunikace nacházející se na dotčených pozemcích ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaná tak vystupuje ve správních a soudních řízeních týkajících se předmětné komunikace jako její domnělý vlastník, v rámci kterých se rozhoduje o právech a povinnostech vlastníka komunikace či o právech a povinnostech třetích osob, které mají přímý dopad na práva vlastníka komunikace. Otázka vlastnického práva k předmětné komunikaci je tak opakovaně spornou skutečností ve správních řízeních zejména v oblasti povolovacích řízení dle stavebně-právních předpisů, neboť s ní souvisí i otázka účastenství ve stavebním a územním řízení. Žalobkyně dále zmínila spor s žalovanou ohledně vlastnického práva k předmětné komunikaci v řízení o vydání společného souhlasu a následujících soudních řízení na základě žádosti stavebníka [tituly před jménem] [jméno FO]. V této věci bylo rozhodováno ve správním soudnictví, kde rozhodl rozsudkem Krajský soud v Praze, č. j. [spisová značka] ze dne [datum], proti kterému podala žalobkyně kasační stížnost a její kasační stížnost, byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. [spisová značka] ze dne [datum]. Žalovaná ve výše uvedených soudních řízení své vlastnické právo prokazovala toliko na základě výňatku z pasportu místních komunikací z roku 2007, což nijak existenci vlastnického práva žalované neprokazuje. Žalovaná v průběhu soudních řízení tvrdila, že předmětnou komunikaci nabyla bezúplatně v roce 1999 od stavebníka komunikace, družstva [právnická osoba], IČO: [IČO], původně sídlem [adresa] (dále jen „Stavební družstvo“), tuto skutečnost však žádným způsobem neprokázala a zůstala tak pouze v rovině tvrzení žalované. Žalobkyně považuje mezi stranami za nesporné, že předmětná komunikace vznikla před konkursem stavebního družstva, jejího originárního vlastníka a investora. Právě v rámci tohoto konkursu a zpeněžení majetkové podstaty předmětný pozemek nabyla společnost REALIS-INVEST, přičemž vlastnické právo REALIS-INVEST bylo v katastru nemovitostí zapsáno na základě potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby ze dne [datum] v řízení před příslušným katastrálním úřadem. S ohledem na výše uvedené skutečnosti není pochyb, že k nabytí vlastnického práva společnosti REALIS-INVEST, k dotčeným pozemkům došlo v okamžiku, kdy, již na nich byla zřízena a dokončena předmětná komunikace. Předmětná komunikace je součástí pozemku i s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Žalobkyně je dále přesvědčena, že jí svědčí naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. vzhledem k tomu, že žalovaná obě shodně tvrdí, že jsou vlastníkem předmětné komunikace, přičemž žalovaná namísto žalobkyně vystupuje ve správní řízení, které se týkají dotčených pozemků. Žalobkyně dále uvedla několik dalších argumentů pro vyhovění žaloby, o kterých soud pohovoří níže.

2. Žalovaná ve věci uvedla, že návrh žalobce neuznává. Uvedla, že co se týká charakteru předmětných komunikací, tyto jsou v souladu se zákonem o pozemních komunikacích, zák. č. 13/1997 Sb., (dále i ZoPk), místní komunikace a podle § 9 odst. 1 ZoPk je vlastníkem místních komunikací obec. V zákoně je výslovně uvedeno, že stavba místní komunikace není součástí pozemku. Žalobkyni dále nikdy nevzniklo vlastnické právo k předmětným komunikacím. Předmětné komunikace se nacházejí na pozemcích uvedených ve výroku I rozsudku (dále jen „[jméno FO]“). K těmto žalobkyně skutečně disponuje vlastnickým právem, to ale vzhledem ke zmíněné aplikační přednosti ZoPK před občanskoprávní úpravou automaticky neznamená i existenci vlastnického práva k předmětným komunikacím. Právo k [jméno FO] žalobkyni vzniklo na základě uzavření kupní smlouvy ze dne [datum], jejímž předmětem byl úplatný převod [jméno FO] do jejího vlastnictví od jejich předchozího vlastníka, společnosti REALIS-[právnická osoba]., IČO: [IČO], se sídlem [adresa]. REALIS-INVEST nabyla [jméno FO] na základě dražby konané dne [datum]. Přestože žalobkyně tvrdí opak, předmětem této dražby bylo pouze nabytí [jméno FO], nikoliv předmětných komunikací na nich umístěných. [jméno FO] se ve vztahu k předmětným komunikacím jakkoliv nezměnil ani ke dni [datum], tedy ke dni vzniku vlastnického práva žalobkyně. Žalobkyně si při převodu byla vědoma (nebo minimálně měla a mohla být vědoma), že nabývá pozemky zatížené místními komunikacemi. Navíc to, že na Pozemcích existovaly komunikace samostatně již dávno před zmíněnými událostmi, lze doložit i zachovalou stavební dokumentací z konce 90. let. Zmínit lze především kolaudační rozhodnutí stavebního úřadu [adresa] ze dne [datum], prostřednictvím něhož došlo k povolení užívání staveb, konkrétně rodinných řadových domů, jakož i k povolení užívání komunikace k nim vedoucí. Toto povolení bylo uděleno tehdejšímu stavebníkovi, Stavebnímu družstvu investorů [adresa] (dále jen „Družstvo“). Družstvo bylo až do okamžiku provedení výše specifikované dražby dne [datum] původním vlastníkem [jméno FO]. Dále lze zmínit stavební povolení, které pro výstavbu zmíněných staveb na Pozemcích vydal Družstvu stavební úřad [adresa] dne [datum] a na něj navazující zápis o odevzdání a převzetí stavby ze dne [datum], prostřednictvím něhož došlo k předání těchto staveb. Žalovaná poukazuje na skutečnost, že ačkoliv považuje uvedené dokumenty za stěžejní a dostačující, není bohužel v jejích silách doložit další dokumenty, jelikož tyto už k dnešnímu dni nejsou dohledatelné z důvodu zničení požárem v roce 1997. To, že již původním a následně realizovaným záměrem Družstva bylo převedení komunikací na Pozemcích do vlastnictví žalované lze taktéž doložit prostřednictvím smlouvy o smlouvě budoucí o převodu části majetku, kterou uzavřelo Družstvo s žalovanou dne [datum]. V článcích 1 a 2 této smlouvy se výslovně píše, že: „Družstvo realizuje v lokalitách [jméno FO] suchých výstavbu obytných domů a rodinných domků a v této souvislosti i sítí místních komunikací, přípojek atd. Tato výstavba se uskutečňuje na pozemcích ve vlastnictví družstva“ „Obec a družstvo se dohodly, že družstvo převede bezúplatně po dokončení výstavby a kolaudaci staveb uvedených v odst. 1 ze svého vlastnictví do vlastnictví obce místní komunikace, chodníky, zelené pásy přiléhající k těmto komunikacím a veřejné části kanalizačních a vodovodních přípojek. Obec se zavazuje, že tyto komunikace, zelené pásy a veřejné části přípojek do svého vlastnictví převezme.“ Jak je podrobněji prokázáno výše, k dokončení výstavby a kolaudaci úspěšně došlo a komunikace jakož i další objekty tak následně přešly do vlastnictví žalované, která o ně, jak je taktéž již doloženo výše v textu, pečuje a plní vůči nim své povinnosti vlastníka. Žalovaná tedy shrnula, že na pozemcích se nacházely a nachází komunikace místního charakteru, o jejíž existenci věděli jak právní předchůdci žalobkyně, tak ona samotná. Vlastníkem předmětných komunikací je žalovaná. Dále žalovaná navrhla i další argumenty proti žalobě ke kterým se soud vyjádří následně. Navrhla zamítnutí žaloby.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti:

4. Stavební úřad [adresa] dne [datum] vydal stavební povolení na základě žádosti Stavebního družstva investorů o vydání stavebního povolení na stavbu souboru obytných objektů na pozemcích parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] v lokalitě [jméno FO], územní rozhodnutí o umístění této stavby bylo vydáno dne [datum] pod č.j. 348/97/201 (důkaz: stavební povolení Stavebního úřadu [adresa] ze dne [datum]). Následně Stavební úřad [adresa] dne [datum] vydal kolaudační rozhodnutí i povolil užívání na základě návrhu na vydání kolaudačního rozhodnutí stavebníka, a to [právnická osoba], stavby objektů řadových rodinných domů 1–10, včetně komunikace, parkovacích ploch a sadových úprav umístěné na pozemcích tam uvedených. (důkaz: kolaudační rozhodnutí Stavebního úřadu [adresa] ze dne [datum]). V dokumentaci pro územní a řízení uvedené výstavby rodinných domků [jméno FO] ve Vestci [adresa] západ z července 1997 zhotovené autorizovaným architektem [tituly před jménem] [jméno FO] je v čl. 4 uvedeno řešení dopravy, konkrétně v čl. 4.2. dopravní řešení, kde je mimo jiné uvedeno: „Obsluhy nové zástavby je zajištěna již navrženou komunikací kategorie MO 7/40, pracovní označení D, která je součástí výstavby obytné skupiny SDI–1a, 1b, [jméno FO]. Mezi domy XII a XIII je navržena dvou nová dvousměrná komunikace MO 74/40 s jednostranným chodníkem 2,25 m, která bude spojovat území [jméno FO] se stávající komunikací obecního úřadu.“ (důkaz: dokumentace pro územní a řízení uvedené výstavby rodinných domků [jméno FO] ve Vestci [adresa] západ z července 1997 ) Z průvodní zprávy akce výstavba obytného souboru [adresa] z června 1998 zpracované Lila architektonický ateliér, s r.o. vyplývá z průvodní zprávy z čl. 4.2. dopravní řešení: „Pro zajištění obsluhy nové zástavby jsou prodlouženy stávající obslužné komunikace ve směru východ - západ, které jsou v kategorii MO/740, pracují název CD, ty jsou následně spojeny jednosměnnou komunikací (zklidněná komunikace v obecné zóně).“ (důkaz: průvodní zpráva akce výstavba obytného souboru [adresa] z června 1998) Dne [datum] byla uzavřena smlouva o uzavření budoucí smlouvy o převodu části majetku mezi obcí [adresa] a Stavebním družstvem investorů [adresa], kdy bylo dohodnuto, že v čl. 2 odst. 1 obec a družstvo se dohodli, že družstvo převede bezúplatně po dokončení výstavby a kolaudaci staveb uvedených v odst. 1 ze svého vlastnictví do vlastnictví obce místní komunikace, chodníky, zelené pásy přiléhající k těmto komunikacím a veřejné části kanalizačních a vodovodních přípojek. Obec se zavazuje, že tyto komunikace, zelené pásy a veřejné části přípojek do svého vlastnictví převezme. Dále v článku II odst. 2 se obec a družstvo dále dohodly, že smlouvu o bezúplatném převedení a převzetí majetku uvedeno v odst. 1 uzavřou nejpozději do 30 dnů poté, co nabude právní moci zmíněné rozhodnutí o kolaudaci staveb. (důkaz: smlouva, uzavření budoucí smlouvy o převodu části majetku z [datum]). Dne [datum] [právnická osoba] odevzdalo obci [adresa] a tato převzala komunikace v obytném souboru [adresa]. Za [právnická osoba], zápis o odevzdání a převzetí stavby podepsal předseda [tituly před jménem] [jméno FO], místopředseda [tituly před jménem] [jméno FO] a člen představenstva [tituly za jménem] [jméno FO], za obec [adresa] tedy přejímající organizaci podepsal uvedený zápis [jméno FO], starosta obce. (důkaz: zápis odevzdání a převzetí stavby z [datum]). Součástí předávacího zápisu, odevzdání a převzetí stavby je i obrazová příloha s vyznačením jednotlivých komunikací. (důkaz: příloha k zápisu odevzdání a převzetí stavby ze dne [datum]). 5. [jméno FO] [právnická osoba] byl usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum] prohlášen konkurs. [datum] bylo Stavební družstvo investorů vymazáno z obchodního rejstříku, kdy byl zrušen konkurz na majetek úpadce po splnění rozvrhového usnesení. (důkaz: výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. DR 2750). V rámci zpeněžení konkurzní podstaty [právnická osoba] byla provedena dražba na základě dražební vyhlášky k návrhu [tituly před jménem] [jméno FO], správce konkurzní podstaty, úpadce [právnická osoba]. Předmět dražby byl specifikován v bodě 3 dražební vyhlášky, a to jako: „Soubor níže specifikovaných nemovitostí – pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 5983 m – orná půda, pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m - orná půda a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 621 m – ostatní plocha, tak, jak jsou zapsány na LV č. [hodnota] pro obec [adresa], k.ú. [adresa].“ Předmět dražby byl popsán jako: „Jedná se o pozemky v k.ú. [adresa] v části obce zastavěné novou nízkopodlažní zástavbou. [jméno FO] pozemcích jsou umístěny místní komunikace a chodníky.“ Dražba se stanovila na [datum]. (důkaz: dražební vyhláška z [datum]). [jméno FO] základě uvedené dražby vydražila předmětné pozemky společnost REALS-[právnická osoba]. jak vyplývá z potvrzení o nabytí vlastnictví v dražbě dobrovolné, opakované podle § 31 zákona č. 26/2000 Sb.. Předmět dražby je vymezen takto: „byl níže specifikovaný soubor nemovitostí – pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 5 983 m2 – orná půda, pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 432 m2 – orná půda a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 621 m2 ostatní plocha tak, jak jsou zapsány na LV č. [hodnota] pro obec [adresa], k.ú. [adresa]. Nemovitosti jsou zapsané v konkurzní podstatě úpadce SDI [adresa], se sídlem [adresa], IČO: [IČO], konkurz je veden u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. [spisová značka]. Majitel předmětu dražby je SDI [adresa].“ (důkaz: potvrzení o nabytí vlastnictví ze dne [datum]). Ke dni [datum] byl vlastníky předmětných pozemků společnost REALS-[právnická osoba]. (důkaz: výpis katastru nemovitostí ze dne [datum]). [jméno FO] základě kupní smlouvy ze dne [datum] předmětné pozemky od společnosti REALS-[právnická osoba]. nabyla žalobkyně. (důkaz: kupní smlouva, výpis z katastru nemovitostí z [datum]). Obec [adresa] vede pasport komunikací a obce [adresa], tento podklad je v písemné podobě i v tabelární části zpracován roku 2017, kde v seznamu místních komunikací jsou uvedeny i [adresa], což jsou geografické názvy předmětných komunikací. Uvedený pasport vede tabulku povrchů a příloh a každá jednotlivá komunikace má i svůj samotný pasport, místo pístní průběh vozovek, kde je přesně popsána každá uvedená komunikace. (důkaz: pasport komunikací obce [adresa], příslušná část). Charakter předmětných komunikací jsou místní komunikace (důkaz: fotodokumentace z Google maps předložená stranou žalovaných).

6. Proběhlo řízení o vydání společného souhlasu na základě žádosti stavebníka [tituly před jménem] [jméno FO], bytem [adresa], dále jen stavebník, který požádal o vydání společného souhlasu, územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru novostavby rodinného domu na pozemku čp. 644/356 v k.ú. [adresa], dále jen stavební záměr. Tento pozemek přímo sousedí s pozemkem 644/66 ve vlastnictví žalobkyně, na kterém se nachází předmětná komunikace. [právnická osoba] [adresa], sídlem [adresa], jakožto příslušný Stavební úřad na žádost stavebníka vydal rozhodnutí – společný územní souhlas a souhlas s provedením stavebního záměru ze dne [datum] č.j. MěÚJ/[č. účtu]/Dul (dále jen společný souhlas). Žalobkyně nebyla vyrozuměna o probíhajícím řízení, ani o vydání společného souhlasu a neměla možnost se řízení o umístění a povolení stavebního záměru účastnit. Stavební úřad sice nejdříve žalobkyni v souladu s výše uvedeným ustanovením vyzval k předložení souhlasu stěžovatelky jako vlastníka mezujícího pozemku – dotčených pozemků, a to výzvou ze dne [datum] pod č.j. MěÚJ/[č. účtu]/Dul. Následně od tohoto požadavku, ale upustil a vydal společný souhlas, aniž by souhlas žalobkyně vyžadovaný zákonem na základě požadoval předložit, vystačil si toliko se souhlasem žalované. Žalobkyně napadla společný souhlas správní žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze. (důkaz: nesporná tvrzení účastníků). Krajský soud v Praze rozhodl v této věci rozsudkem Krajského soudu v Praze, č. j. [spisová značka] ze dne [datum], a to tak, že žalobu zamítl. (důkaz: nesporná tvrzení účastníků). V rozsudku č. j. [spisová značka] Krajský soud v Praze mimo jiné uvedl: „Současně žalobkyně nijak neprokázala ani své tvrzení o tom, že je vlastnicí komunikace nacházející se na pozemku p. č. 644/66 z toho důvodu, že stavba je součástí pozemku (viz bod 26 tohoto rozsudku). Nelze tedy jako důvod možného dotčení práv žalobkyně hodnotit dopravní užívání komunikace. Taková skutečnost nevyplývá ani ze správního spisu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobkyni domýšlel její tvrzení či vyhledával důkazy, které by mohly podpořit její žalobní tvrzení. Opačný postup by znamenal porušení zásady rovnosti účastníků soudního řízení, jelikož by soud přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli žalobcova advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne [datum], č. j. [spisová značka], č. 2162/2011 Sb. NSS).“ Dále žalobkyně uvedla: „Žalobkyně sice tvrdí, že komunikaci představuje pouze mechanicky ztvárněný povrch, a proto je součástí pozemku p. č. 644/66 v jejím vlastnictví (srov. rozsudek NSS ze dne [datum], č. j. [spisová značka], č. 2200/2011 Sb. NSS.). Z podkladů poskytnutých žalobkyní (fotografie komunikace a stavebního záměru) však tato skutečnost nevyplývá, stejně jako toto tvrzení nemá podklad ani ve správním spisu. Žalobkyně tak nepředložila žádné důkazy prokazující, že je komunikace součástí dotčeného pozemku, a tudíž je v jejím vlastnictví. Její argumentace se tak pohybuje pouze v rovině nepodloženého tvrzení, které nezapříčinilo pochybnosti o správnosti závěru žalovaného, že komunikace je samostatnou stavbu ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení 2.“ (důkaz: rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. [spisová značka]). Nejvyšší správní soud v rozsudku [spisová značka] mimo jiné uvedla: „Stěžovatelka namítá nesprávné posouzení otázky vlastnictví komunikace na pozemku parc. č. 644/66. Žalovaný v napadeném společném souhlasu vyšel z předpokladu, že vlastníkem komunikace je osoba zúčastněná na řízení 2). Jakkoli ve správním spisu nejsou uvedeny žádné skutečnosti ani obsaženy listiny tuto skutečnost prokazující, Nejvyšší správní soud připomíná, že tato otázka nebyla stěžejní pro posouzení věci. Vzhledem k tomu, že napojení stavebního pozemku na komunikaci bylo provedeno již v minulosti (což stěžovatelka nerozporuje, pouze bez bližšího vysvětlení konstatuje, že se tak stalo „bez povolení“), nebylo třeba otázku vztahu stavebního pozemku a přilehlé pozemní komunikace v rámci posouzení společného ohlášení řešit podrobněji. Ze spisu nevyplývá žádná skutečnost, která by předpoklad žalovaného o vlastnictví komunikace jakkoli zpochybnila. Prvním (a jediným), kdo zpochybnil vlastnictví komunikace, byla stěžovatelka. Své tvrzení však nikterak nedoložila. Podpořila je pouze úvahou, že podle judikatury Nejvyššího správního soudu má být tato komunikace součástí pozemku, neboť jde pouze o „mechanicky ztvárněný povrch“. Ani toto dílčí tvrzení (skutečnou podobu komunikace), z něhož dovozovala své vlastnictví, však stěžovatelka nikterak neprokázala. Naopak, fotografie, které podle stěžovatelky měly osvědčovat dosavadní postup prací na stavbě za účelem posouzení jejího návrhu na odkladný účinek žaloby, podle krajského soudu jejímu tvrzení, že jde o „mechanicky ztvárněný povrch“, nesvědčily. Proti stěžovatelčiným nepodloženým tvrzením žalovaný ve svém vyjádření k žalobě podrobněji popsal podobu komunikace, historii výstavby v lokalitě (včetně označení kolaudačních rozhodnutí) a přiložil řadu příloh, z nichž měly jeho závěry vyplývat. Připustil, že některé dokumenty již nemá k dispozici vinou požáru v roce 1997, i přesto však přiložil mimo jiné kolaudační rozhodnutí ze dne [datum], územní rozhodnutí ze dne [datum] či kopii stavebního povolení ze dne [datum]. Rovněž osoba zúčastněná na řízení 2) potvrdila, že je vlastníkem komunikace, vysvětlila způsob jejího nabytí a doložila i výňatek z pasportu místních komunikací. Nejvyšší správní soud se shoduje s krajským soudem, že v situaci, kdy stěžovatelka neunesla své důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení, že je vlastníkem komunikace (příp. alespoň k tvrzení, že komunikaci tvoří toliko „mechanicky ztvárněný povrch“), bylo by nadbytečné provádět důkazy předložené žalovaným a osobou zúčastněnou na řízení 2). Dále lze poznamenat, že otázka, zda komunikace byla řádně zkolaudována, sama o sobě nevypovídá o tom, zda je komunikace samostatnou stavbou, tedy věcí v občanskoprávním smyslu, či nikoli, tím méně pak o tom, kdo je jejím vlastníkem. Listiny přiložené stěžovatelkou ke kasační stížnosti navíc nejsou způsobilé prokázat, zda komunikace byla, či nebyla zkolaudována, neboť obsahují pouze sdělení, zda se v letech 2009 a 2013 podařilo nalézt kolaudační spis. I kdyby tedy bylo prokázáno, že se v letech 2009 a 2013 kolaudační spis nalézt nepodařilo, na závěrech o vlastnictví komunikace by tato okolnost nemohla nic změnit. Provedení navržených důkazů by tedy bylo nadbytečné. Vzhledem k výše uvedenému lze přisvědčit závěru krajského soudu, že nebylo prokázáno, že by stěžovatelka byla vlastnicí komunikace na pozemku parc. č. 644/66.“ (důkaz: rozhodnutí Nejvyššího správního soudu [spisová značka]).

7. Ze shora provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový děj:

8. Stavební úřad [adresa] dne [datum] vydal stavební povolení na základě žádosti Stavebního družstva investorů o vydání stavebního povolení na stavbu souboru obytných objektů na pozemcích parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] v lokalitě [jméno FO], územní rozhodnutí o umístění této stavby bylo vydáno dne [datum] pod č.j. 348/97/201 (důkaz: stavební povolení Stavebního úřadu [adresa] ze dne [datum]). Následně Stavební úřad [adresa] dne [datum] vydal kolaudační rozhodnutí i povolil užívání na základě návrhu na vydání kolaudačního rozhodnutí stavebníka, a to [právnická osoba], stavby objektů řadových rodinných domů 1–10, včetně komunikace, parkovacích ploch a sadových úprav umístěné na pozemcích tam uvedených. V dokumentaci pro územní a řízení uvedené výstavby rodinných domků [jméno FO] ve Vestci [adresa] západ z července 1997 zhotovené autorizovaným architektem [tituly před jménem] [jméno FO] je v čl. 4 uvedeno řešení dopravy, konkrétně v čl. 4.2. dopravní řešení, kde je mimo jiné uvedeno: „Obsluhy nové zástavby je zajištěna již navrženou komunikací kategorie MO 7/40, pracovní označení D, která je součástí výstavby obytné skupiny SDI–1a, 1b, [jméno FO]. Mezi domy XII a XIII je navržena dvou nová dvousměrná komunikace MO 74/40 s jednostranným chodníkem 2,25 m, která bude spojovat území [jméno FO] se stávající komunikací obecního úřadu.“ Z průvodní zprávy akce výstavba obytného souboru [adresa] z června 1998 zpracované Lila architektonický ateliér, s r.o. vyplývá z průvodní zprávy z čl. 4.2. dopravní řešení: „Pro zajištění obsluhy nové zástavby jsou prodlouženy stávající obslužné komunikace ve směru východ - západ, které jsou v kategorii MO/740, pracují název CD, ty jsou následně spojeny jednosměnnou komunikací (zklidněná komunikace v obecné zóně).“ Dne [datum] byla uzavřena smlouva o uzavření budoucí smlouvy o převodu části majetku mezi obcí [adresa] a Stavebním družstvem investorů [adresa], kdy bylo dohodnuto, že v čl. 2 odst. 1 obec a družstvo se dohodli, že družstvo převede bezúplatně po dokončení výstavby a kolaudaci staveb uvedených v odst. 1 ze svého vlastnictví do vlastnictví obce místní komunikace, chodníky, zelené pásy přiléhající k těmto komunikacím a veřejné části kanalizačních a vodovodních přípojek. Obec se zavazuje, že tyto komunikace, zelené pásy a veřejné části přípojek do svého vlastnictví převezme. Dále v článku II odst. 2 se obec a družstvo dále dohodly, že smlouvu o bezúplatném převedení a převzetí majetku uvedeno v odst. 1 uzavřou nejpozději do 30 dnů poté, co nabude právní moci zmíněné rozhodnutí o kolaudaci staveb. Dne [datum] [právnická osoba] odevzdalo obci [adresa] a tato převzala komunikace v obytném souboru [adresa]. Za [právnická osoba], zápis o odevzdání a převzetí stavby podepsal předseda [tituly před jménem] [jméno FO], místopředseda [tituly před jménem] [jméno FO] a člen představenstva [tituly za jménem] [jméno FO], za obec [adresa] tedy přejímající organizaci podepsal uvedený zápis [jméno FO], starosta obce. Součástí předávacího zápisu, odevzdání a převzetí stavby je i obrazová příloha s vyznačením jednotlivých komunikací. 9. [jméno FO] [právnická osoba] byl usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum] prohlášen konkurs. [datum] bylo Stavební družstvo investorů vymazáno z obchodního rejstříku, kdy byl zrušen konkurz na majetek úpadce po splnění rozvrhového usnesení. V rámci zpeněžení konkurzní podstaty [právnická osoba] byla provedena dražba na základě dražební vyhlášky k návrhu [tituly před jménem] [jméno FO], správce konkurzní podstaty, úpadce [právnická osoba]. Předmět dražby byl specifikován v bodě 3 dražební vyhlášky, a to jako: „Soubor níže specifikovaných nemovitostí – pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 5983 m – orná půda, pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 432 m - orná půda a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 621 m – ostatní plocha, tak, jak jsou zapsány na LV č. [hodnota] pro obec [adresa], k.ú. [adresa].“ Předmět dražby byl popsán jako: „Jedná se o pozemky v k.ú. [adresa] v části obce zastavěné novou nízkopodlažní zástavbou. [jméno FO] pozemcích jsou umístěny místní komunikace a chodníky.“ Dražba se stanovila na [datum]. [jméno FO] základě uvedené dražby vydražila předmětné pozemky společnost REALS-[právnická osoba]. jak vyplývá z potvrzení o nabytí vlastnictví v dražbě dobrovolné, opakované podle § 31 zákona č. 26/2000 Sb.. Předmět dražby je vymezen takto: „byl níže specifikovaný soubor nemovitostí – pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 5 983 m2 – orná půda, pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 432 m2 – orná půda a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 621 m2 ostatní plocha tak, jak jsou zapsány na LV č. [hodnota] pro obec [adresa], k.ú. [adresa]. Nemovitosti jsou zapsané v konkurzní podstatě úpadce SDI [adresa], se sídlem [adresa], IČO: [IČO], konkurz je veden u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. [spisová značka]. Majitel předmětu dražby je SDI [adresa].“ Ke dni [datum] byl vlastníky předmětných pozemků společnost REALS-[právnická osoba]. [jméno FO] základě kupní smlouvy ze dne [datum] předmětné pozemky od společnosti REALS-[právnická osoba]. nabyla žalobkyně. Obec [adresa] vede pasport komunikací a obce [adresa], tento podklad je v písemné podobě i v tabelární části zpracován roku 2017, kde v seznamu místních komunikací jsou uvedeny i [adresa], což jsou geografické názvy předmětných komunikací. Uvedený pasport vede tabulku povrchů a příloh a každá jednotlivá komunikace má i svůj samotný pasport, místo pístní průběh vozovek, kde je přesně popsána každá uvedená komunikace. Charakter předmětných komunikací jsou místní komunikace.

10. Proběhlo řízení o vydání společného souhlasu na základě žádosti stavebníka [tituly před jménem] [jméno FO], bytem [adresa], dále jen stavebník, který požádal o vydání společného souhlasu, územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru novostavby rodinného domu na pozemku čp. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa], dále jen stavební záměr. Tento pozemek přímo sousedí s pozemkem [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve vlastnictví žalobkyně, na kterém se nachází předmětná komunikace. [právnická osoba] [adresa], sídlem [adresa], jakožto příslušný Stavební úřad na žádost stavebníka vydal rozhodnutí – společný územní souhlas a souhlas s provedením stavebního záměru ze dne [datum] č.j. MěÚJ/[č. účtu]/Dul (dále jen společný souhlas). Žalobkyně nebyla vyrozuměna o probíhajícím řízení, ani o vydání společného souhlasu a neměla možnost se řízení o umístění a povolení stavebního záměru účastnit. Stavební úřad sice nejdříve žalobkyni v souladu s výše uvedeným ustanovením vyzval k předložení souhlasu stěžovatelky jako vlastníka mezujícího pozemku – dotčených pozemků, a to výzvou ze dne [datum] pod č.j. MěÚJ/[č. účtu]/Dul. Následně od tohoto požadavku, ale upustil a vydal společný souhlas, aniž by souhlas žalobkyně vyžadovaný zákonem na základě požadoval předložit, vystačil si toliko se souhlasem žalované. Žalobkyně napadla společný souhlas správní žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze. Krajský soud v Praze rozhodl v této věci rozsudkem Krajského soudu v Praze, č. j. [spisová značka] ze dne [datum], a to tak, že žalobu zamítl. V rozsudku č. j. [spisová značka] Krajský soud v Praze mimo jiné uvedl: „Současně žalobkyně nijak neprokázala ani své tvrzení o tom, že je vlastnicí komunikace nacházející se na pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] z toho důvodu, že stavba je součástí pozemku (viz bod 26 tohoto rozsudku). Nelze tedy jako důvod možného dotčení práv žalobkyně hodnotit dopravní užívání komunikace. Taková skutečnost nevyplývá ani ze správního spisu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobkyni domýšlel její tvrzení či vyhledával důkazy, které by mohly podpořit její žalobní tvrzení. Opačný postup by znamenal porušení zásady rovnosti účastníků soudního řízení, jelikož by soud přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli žalobcova advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne [datum], č. j. [spisová značka], č. 2162/2011 Sb. NSS).“ Dále žalobkyně uvedla: „Žalobkyně sice tvrdí, že komunikaci představuje pouze mechanicky ztvárněný povrch, a proto je součástí pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v jejím vlastnictví (srov. rozsudek NSS ze dne [datum], č. j. [spisová značka], č. 2200/2011 Sb. NSS.). Z podkladů poskytnutých žalobkyní (fotografie komunikace a stavebního záměru) však tato skutečnost nevyplývá, stejně jako toto tvrzení nemá podklad ani ve správním spisu. Žalobkyně tak nepředložila žádné důkazy prokazující, že je komunikace součástí dotčeného pozemku, a tudíž je v jejím vlastnictví. Její argumentace se tak pohybuje pouze v rovině nepodloženého tvrzení, které nezapříčinilo pochybnosti o správnosti závěru žalovaného, že komunikace je samostatnou stavbu ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení 2.“ Nejvyšší správní soud v rozsudku [spisová značka] mimo jiné uvedla: „Stěžovatelka namítá nesprávné posouzení otázky vlastnictví komunikace na pozemku parc. č. 644/66. Žalovaný v napadeném společném souhlasu vyšel z předpokladu, že vlastníkem komunikace je osoba zúčastněná na řízení 2). Jakkoli ve správním spisu nejsou uvedeny žádné skutečnosti ani obsaženy listiny tuto skutečnost prokazující, Nejvyšší správní soud připomíná, že tato otázka nebyla stěžejní pro posouzení věci. Vzhledem k tomu, že napojení stavebního pozemku na komunikaci bylo provedeno již v minulosti (což stěžovatelka nerozporuje, pouze bez bližšího vysvětlení konstatuje, že se tak stalo „bez povolení“), nebylo třeba otázku vztahu stavebního pozemku a přilehlé pozemní komunikace v rámci posouzení společného ohlášení řešit podrobněji. Ze spisu nevyplývá žádná skutečnost, která by předpoklad žalovaného o vlastnictví komunikace jakkoli zpochybnila. Prvním (a jediným), kdo zpochybnil vlastnictví komunikace, byla stěžovatelka. Své tvrzení však nikterak nedoložila. Podpořila je pouze úvahou, že podle judikatury Nejvyššího správního soudu má být tato komunikace součástí pozemku, neboť jde pouze o „mechanicky ztvárněný povrch“. Ani toto dílčí tvrzení (skutečnou podobu komunikace), z něhož dovozovala své vlastnictví, však stěžovatelka nikterak neprokázala. Naopak, fotografie, které podle stěžovatelky měly osvědčovat dosavadní postup prací na stavbě za účelem posouzení jejího návrhu na odkladný účinek žaloby, podle krajského soudu jejímu tvrzení, že jde o „mechanicky ztvárněný povrch“, nesvědčily. Proti stěžovatelčiným nepodloženým tvrzením žalovaný ve svém vyjádření k žalobě podrobněji popsal podobu komunikace, historii výstavby v lokalitě (včetně označení kolaudačních rozhodnutí) a přiložil řadu příloh, z nichž měly jeho závěry vyplývat. Připustil, že některé dokumenty již nemá k dispozici vinou požáru v roce 1997, i přesto však přiložil mimo jiné kolaudační rozhodnutí ze dne [datum], územní rozhodnutí ze dne [datum] či kopii stavebního povolení ze dne [datum]. Rovněž osoba zúčastněná na řízení 2) potvrdila, že je vlastníkem komunikace, vysvětlila způsob jejího nabytí a doložila i výňatek z pasportu místních komunikací. Nejvyšší správní soud se shoduje s krajským soudem, že v situaci, kdy stěžovatelka neunesla své důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení, že je vlastníkem komunikace (příp. alespoň k tvrzení, že komunikaci tvoří toliko „mechanicky ztvárněný povrch“), bylo by nadbytečné provádět důkazy předložené žalovaným a osobou zúčastněnou na řízení 2). Dále lze poznamenat, že otázka, zda komunikace byla řádně zkolaudována, sama o sobě nevypovídá o tom, zda je komunikace samostatnou stavbou, tedy věcí v občanskoprávním smyslu, či nikoli, tím méně pak o tom, kdo je jejím vlastníkem. Listiny přiložené stěžovatelkou ke kasační stížnosti navíc nejsou způsobilé prokázat, zda komunikace byla, či nebyla zkolaudována, neboť obsahují pouze sdělení, zda se v letech 2009 a 2013 podařilo nalézt kolaudační spis. I kdyby tedy bylo prokázáno, že se v letech 2009 a 2013 kolaudační spis nalézt nepodařilo, na závěrech o vlastnictví komunikace by tato okolnost nemohla nic změnit. Provedení navržených důkazů by tedy bylo nadbytečné. Vzhledem k výše uvedenému lze přisvědčit závěru krajského soudu, že nebylo prokázáno, že by stěžovatelka byla vlastnicí komunikace na pozemku parc. č. 644/66.“ 11. Soud nepřipustil žalobcem navržený důkaz, a to odborný posudek k posouzení skutečné skladby předmětné komunikace, chodníků a parkovací stání, a to pro nadbytečnost. S ohledem na skutková zjištění i právní posouzení věci pak soud měl za prokázané skutečnosti, o kterých uvede níže a takovýto důkaz by byl nadbytečný.

12. Soud provedl i další důkazy, než které uvedl shora, nevyvodil z nich však žádné skutkové závěry, kromě těch, o kterých uvede podrobně níže.

13. Soud hodnotil důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo zařízení najevo, včetně toho, co vedli účastníci (§ 132, o. s. ř.), soud vycházel z listinných důkazů.

14. Vzhledem k tomu, že se jednalo o žalobu na určení a podle § 80 o.s.ř. soud zkoumal, zda-li je v případě žalobce naléhavý právní zájem. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tvrdí, že je vlastníkem předmětných komunikací a vzhledem k tomu, že vlastnictví takovýchto komunikací není předmětem zápisu do katastru nemovitostí a vzhledem k tomu, že stejnou skutečnost tvrdí i žalovaná, pak se soud domnívá, že zde naléhavý právní zájem žalobkyně na určení je. Obě účastnice shodně tvrdí, že jsou vlastníkem předmětné komunikace, přičemž žalovaná vystupuje ve správních řízení, kdy žalobkyně se domnívá, že je to namísto jejím, a to v řízení, která se dotýkají předmětných pozemků. Rozhodnutí soudu ve věci určení vlastnictví bude závazné pro obě účastnice i všechny státní orgány. Za těchto okolností pak případně odpadnou další námitky objevující se v dalších správních a stavebních řízení. Žalobkyně ani nemůže podat žalobu na plnění, když žádnou takovou žalobu podat možné není a zároveň rozhodnutím ve věci o určení se vytvoří pevný základ pro vztahy procesních stran a zabrání se případným budoucím sporům. Za těchto okolností se soud domnívá, že je zde naléhavý právní zájem žalobkyně na určení vlastnictví k předmětným komunikacím.

15. Vzhledem k tomu, že předmětné komunikace nejsou předmětem zápisu do katastru nemovitostí, pak je otázka, kdy a kdo uvedené komunikace nabyl do vlastnictví. Jak je uvedeno z provedeného dokazování předmětné komunikace na shora uvedených pozemcích vznikly výstavbou při stavbě v lokalitě [jméno FO] Stavebním družstvem investorů [adresa]. Stavební družstvo [adresa] se před výstavbou předmětných komunikací dohodlo s obcí [adresa] a uzavřeli smlouvu o uzavření budoucí smlouvy o převodu části majetku v tom směru, že družstvo převede bezúplatně po dokončení výstavby a kolaudaci staveb ze svého vlastnictví do vlastnictví obce místní komunikace, chodníky, zelené pásy přiléhající k těmto komunikacím. Tuto skutečnost osvědčuje listina uvedená shora. Následně po dokončení výstavby a kolaudaci došlo k odevzdání předmětných komunikací do vlastnictví obce, o čemž svědčí zápis o odevzdání a převzetí stavby - výstavba obytného souboru [adresa], a to dne [datum]. Součástí uvedené listiny je i grafická příloha s plánem předmětných komunikací, které odpovídají komunikacím, které jsou předmětem řízení.

16. Je tedy zřejmé, že od [datum] je vlastníkem předmětných komunikací obec [adresa].

17. Za těchto okolností pak již není rozhodné, co bylo například obsahem znaleckého posudku, který měl být součástí dražební vyhlášky, kterou měly být vydraženy předmětné pozemky, na kterých se předmětné komunikace nacházejí. Strana žalovaná tvrdila, že posudek tvrzený a předložený stranou žalující není totožný se znaleckým posudkem, který měl být součástí dražební vyhlášky. Tuto skutečnost však strana žalovaná neprokázala. Bez ohledu na to je však zřejmé a vyplývá to i z obsahu dražební vyhlášky z [datum], kdy není v dražební vyhlášce uvedeno, že součástí pozemku jsou komunikace a chodníky, ale naopak na dražební vyhlášce uvedeno, na pozemcích jsou umístěny místní komunikace a chodníky, že místní komunikace draženy nebyly.

18. Ze znění zákona č. 13/1997 Sb. zákona o pozemních komunikací, konkrétně § 9 odst. 1, je zřejmé, že vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Za těchto okolností je pak zřejmé, a toto muselo být zřejmé i každému, kdo se do dražby konaném dne [datum] přihlásil, že předmětem dražby místní komunikace být nemohou, když ze zákona vyplývá vlastnictví obce.

19. K této skutečnosti si je strana žalující vědoma, proto ostatně od počátku z tvých tvrzení uváděla, že na dotčených pozemcích je umístěna asfaltová komunikace sloužící jako účelová komunikace a dále vždy žalobkyně tvrdila, že se nejedná o místní komunikaci, ale o účelovou komunikaci. Z listin, které jsou založeny ve spise a provedeny k důkazu uváděny shora vyplývá, že se jedná o místní komunikaci. Jak je uvedeno shora, žalovaná řádně uvedené místní komunikace nabyla a vede i pasport komunikací, včetně předmětných komunikací v souladu s § 5 vyhlášky Ministerstva dopravy číslo 107/1997 Sb., který byl proveden k důkazu shora. Stejně tak žalovaná provádí i základní údržbu a další povinnosti, které ze zákona vlastníků místních komunikací náleží a tyto skutečnosti žalovaná prokázala několika důkazy, které soud uvádí následně, a to jednak fakturou technických služeb Obec [adresa] za provedení úklidu v [adresa] (důkaz: faktura č. [hodnota]), dále dopisem společnosti Reality Pohoda obsahující žádost adresovanou žalované o úklid v objektech nacházejících se v [adresa] (důkaz: dopis ze dne [datum]), stejně tak jako dopis žalované adresovaný společnosti Reality Pohoda jako odpověď na žádost o úklid v objektech nacházejících se v [adresa], obsahující informace o převzetí chodníků a komunikaci v ulicích [jméno FO] a informace o povinnostech žalované k jejich údržbě (důkaz: dopis z [datum]). O to, že se jedná o místní komunikace, dále svědčí i listiny provedené k důkazům shora, ať se jedná o dokumentaci pro územní řízení, průvodní zprávy pro výstavbu obytného souboru [jméno FO], průvodní zprávy stavby novostavba rodinného domu [adresa] a stejně tak i územního plánu obce [adresa] (důkaz: územní plán obce [adresa] z prosince 2017). Charakter komunikace dále vyplývá i ze samotné podoby komunikace, to znamená ze samotného vizuálního ohledání na základě fotografií z Google Maps založených ve spise, kdy je zřejmé, že se jedná o místní komunikaci tak jak § 6 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích uvádí, uvedené komunikace jsou zcela napojeny na rastr komunikací obce [adresa], jsou zcela běžně a normálně průjezdné, slouží k dopravní obslužnosti jednotlivých komunikací i vzájemného propojení jednotlivých částí obce a v ničem se neliší od jiných obcí, od jiných komunikací, které jsou v obci [adresa]. Kdyby soud přijal argument strany žalující, že uvedené komunikace jsou účelovými komunikacemi, pak by to zároveň znamenalo, že obec [adresa] kromě Vídeňské ulice, která ji propojuje s hlavním městem Prahou a obcí [adresa] (a která se svým charakterem liší od ostatních komunikací v obci – nejedná se o místní komunikaci), prakticky ve svém intravilánu nemá žádnou jinou komunikaci než účelovou, když uvedené [adresa] se nějakým způsobem neliší od ostatní místních komunikací uvedených v obci, od jiných ulic v obci [adresa]. Jestliže v obci [adresa] jsou dále komunikace místní, pak je zřejmé, že i tři [adresa] musí svým charakterem také být místní komunikace. S ohledem na tyto skutečnosti byl i nadbytečný důkaz provedení odborného posudku, posouzení skutečné skladby předmětné komunikace, chodníků a parkovacích stání, když ze shora uvedeného jasně vyplývá, že předmětné komunikace jsou místními komunikacemi a s ohledem na stanovení zákona je pak vlastníkem žalovaná.

20. Dále žalobkyně namítla, že uvedené vlastnictví předmětné komunikace vydržela. K tomu soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum], kde Nejvyšší soud mimo jiné uvedl: „Již jen na okraj lze upozornit, že místní komunikace je nyní veřejným statkem ve smyslu § 490 OZ. K tomu odborná literatura uvádí: „Veřejný statek neumožňuje, a to s ohledem na povahu obecného užívání, vydržení nemovitosti ve smyslu § 1089 an. o.z., a nemůže být tudíž ani způsobilým předmětem držby podle § 987 an. o.z. Samotný charakter veřejného statku, coby věci v obecném užívání nezakládá možnost nakládat s touto jako z věcí vlastní pro sebe; v opačném případě by se jednalo o narušení jeho veřejnoprávní podstaty s nutností obnovení původního stavu právními prostředky orgánem veřejné moci.“ 21. Co se týká argumentů strany žalované ohledně provázanosti osob žalobkyně a předchozího vlastníka pozemků, s tím, že je zde personální propojení jediného společníka žalobkyně a společnosti REALIS-[právnická osoba]. předchozího vlastníka předmětných pozemků a současného vlastníka, tedy žalobkyně, k tomu soud uvádí, že toto je samo o sobě v této věci bez významu.

22. Co se týká argumentu strany žalující, že uvedené pozemky byly vydraženy za částku [částka] a že z toho, i z toho je zřejmé, že byly draženy spolu s komunikacemi, že si těžko lze představit, že by někdo vydražil za pouhé pozemky víceméně holé vlastnictví, k tomu soud uvádí, že toto nemá také význam pro věc. Žalovaná doložila vlastnické právo k předmětným komunikacím, stejně tak vlastnické právo předmětným komunikacím žalované vyplývá i ze zákona. Vnitřní pohnutka právního předchůdce žalobkyně při účasti na dražbě těžko může být argumentem v této věci.

23. Skutečnost, že předmětné komunikace jsou komunikacemi místními ve vlastnictví žalované ostatně (jak je uvedeno shora) potvrdily i Krajský soud v Praze a Nevyšší správní soud ve řízení ve správním soudnictví, které je citováno výše. [jméno FO] jejich závěry soud odkazuje. Zdejší soud neměl důvod (jak vyplývá z tohoto, co je uvedeno výše) se od jejich závěrů odchýlit. 24. [jméno FO] shora, uvedená skutková zjištění, soud aplikoval příslušná ustanovení zákona o pozemních komunikací platného, účinného v době, kdy zákona o pozemních komunikací, tedy zákona č. 13/1997 Sb. dále i jen ZoPK a občanského soudního řádu, tedy zákona číslo 99/1963 Sb. (dále i jen o. s. ř.).

25. Dle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

26. Dle § 9 odst. 1 ZoPK vlastníkem dálnic a silnic první třídy je stát. Vlastníkem silnic druhé a třetí třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku.

27. Dle § 6 odst. 1 ZoPK místní komunikace je veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce.

28. Dle § 7 odst. 1 ZoPK účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad obecního úřadu obce s rozšířenou působností může na žádost vlastníka účelové komunikace a po projednání s [právnická osoba] upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Úprava nebo omezení veřejného přístupu na účelové komunikace stanovené zvláštními právními předpisy tím není dotčena.

29. Jak tedy vyplývá ze shora uvedených skutečností, kdy žalobkyně měla naléhavý právní názor na určení (§ 80 o. s. ř.) pak soud pro provedeném dokazování zjistil, že předmětné komunikace jsou místními komunikacemi (§ 6 odst. 1 ZoPK) a jejich vlastníkem je tedy obec [adresa], tedy žalovaná (§ 9 odst. 1 ZoPK) a zároveň uvedené komunikace nejsou součástí pozemku ve vlastnictví žalobkyně (§ 9 odst. 1 ZoPK) a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a žalobu zamítl.

30. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení odměny advokáta postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.. Základem pro výpočet sazby mimo smluvní odměny (tarifní hodnota) je do [datum] dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. částka [částka], odměna za jeden úkon právní služby tak činí [částka]. Tarifní hodnotou následně od [datum] je dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., částka ve výši [částka], odměna za jeden úkon právní služby tak činí [částka].. Náklady se sestávají tedy z těchto položek: odměna za zastoupení advokátem za období do [datum], dva úkony právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení a [datum] vyjádření k žalobě a dále dvakrát náhrada hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.. Za právní služby po [datum] pak se jedná o šest úkonů, a to [datum] vyjádření žalované, [datum] další vyjádření žalované k replice, [datum] účast na ú.j., [datum] vyjádření žalované k duplice žalobkyně, [datum] vyjádření žalované a založení důkazů k soudu [datum] účast na ú.j.. Dále šest režijních paušálů po [částka] dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po [datum]. Dále daň z přidané hodnoty, celkem tedy [částka]. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1 o.s.ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř..