16 C 315/2023 - 59

Rubrum

Okresní soud v [Jméno žalobce B] rozhodl soudkyní Mgr. Kristýnou Mužnou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce C], narozená [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [Jméno žalované A], IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] sídlem [Adresa žalované B] pro náhradu škody (nemajetkové újmy) ve výši 924 816 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) [Jméno žalobce A] částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) [Anonymizováno] [jméno FO] částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce a) [Jméno žalobce A] domáhal zaplacení [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum].

IV. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně b) [Jméno žalobce C] domáhala zaplacení [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum].

V. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci a) [Jméno žalobce A] částku [částka], k rukám [Jméno advokáta], advokáta, se sídlem [adresa], do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyni b) Evě [jméno FO] částku [částka], k rukám [Jméno advokáta], advokáta, se sídlem [adresa], do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou domáhají zaplacení každému po [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně ode dne [datum] do zaplacení. Svůj nárok vznesli z titulu nemajetkové újmy, která žalobcům vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nevydání rozhodnutí v zákonné, resp. v přiměřené, lhůtě podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Průtahy žalobci shledávají v řízení vedeném původně zdejším soudem pod spisovou značkou [spisová značka], které bylo zahájeno žalobou podanou dne [datum] a před okresním soudem bylo vedeno více než 11 let, kdy rozsudek soudu prvého stupně byl vydán dne [datum]. Následně bylo řízení pravomocně skončeno dne [datum] vyhlášením rozsudku Krajského soudu v [adresa], následně bylo vedeno dovolací řízení. Délku řízení považují žalobci za nezákonnou, což samo o sobě pro ně znamená morální újmu, kterou podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva nejsou povinni prokazovat. Pro účely stanovení výše peněžitého zadostiučinění žalobci uvedli, že po celou dobu řízení žili v nejistotě, a to zejména finanční, když měli obavy z nepříznivého rozhodnutí a neustále rostoucího příslušenství a nákladů řízení. Prvostupňový soud žalobcům nepravomocně uložil zaplatit v souhrnu po započtení příslušenství a nákladů řízení částku více než [částka]. Žalobci si nemohli dovolit dokončit práce na jejich domě ani investovat finance do rekreace nebo volnočasových aktivit. Soudní spor měl velmi negativní dopad na soužití žalobců a na jejich psychické zdraví, a to především žalobce a), který se léčí na psychiatrickém oddělení Fakultní nemocnice v [adresa] a po dobu mnoha let užíval antidepresiva. V důsledku psychických problémů, nejistoty a obav z budoucnosti žalobkyně b) již nebyla schopna tento stav dále snášet a podala návrh na rozvod manželství, které bylo následně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v [Jméno žalobce B] ze dne [datum]. Podle rozsudku hlavní příčiny rozvratu manželství spočívaly v dlouholetém soudním sporu z titulu smlouvy o dílo, který vnesl do manželství nejistotu, obavy z budoucnosti a vedl k následnému odcizení manželů a jejich citovému ochlazení. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění by měla být základní částka odškodnění výrazně navýšena z důvodu velkého významu předmětu řízení pro žalobce. Rozhodně nemělo dojít k ponížení základní částky pro složitost věci, a to především pro zcela chybné a nekompetentní vedení sporu prvostupňovým soudem.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a uvedla, že k projednání žádosti žalobců došlo dne [datum], kdy žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla každému ze žalobců zadostiučinění ve výši [částka]. V činnosti soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] žalovaná shledala značnou nekoncentrovanost a prodlevy, a to zejména v letech 2011, 2012 a 2013. Dále se vyjádřila obdobně jako ve stanovisku žalované ze dne [datum]. Nad rámec toho doplnila, že z hlediska kritéria jednání poškozených v řízení má být vzata do úvahy i skutečnost, že soudní řízení sp. zn. [spisová značka] bylo v průběhu let 2010 až 2020 13 x odročeno na základě žádosti žalobců či jejich právního zástupce. Řízení bylo prodlouženo na základě jednání poškozených i z důvodu toho, že žalobci požádali o prodloužení lhůty k otázkám na znalce v roce 2014 a pro vyjádření ke znaleckému posudku. Stejně tak bylo doplněno odvolání žalobců až na základě výzvy okresního soudu k doplnění odvolání. Dále doplnila, že nic nebránilo žalobcům uplatnit jejich tvrzené nároky proti [tituly před jménem] [jméno FO] postupem podle § 97 nebo 98 o. s. ř. Žalobci v řízení uplatňovali formou započtení vůči nároku [tituly před jménem] [jméno FO] nárok na slevu z ceny díla z důvodu vady díla, nebo nárok na zaplacení smluvní pokuty. Soudem byly tyto nároky žalobců shledány jako nedůvodné, ať už z důvodu uplatněné námitky promlčení nebo proto, že nárok na zaplacení smluvní pokuty nebyl shledán jako dostatečně určitý.

3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobci uplatnili u žalované dne [datum] nárok na poskytnutí zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb. Každému ze žalobců již žalovaná z titulu zadostiučinění z důvodu nesprávného úředního postupu v řízení sp. zn. [spisová značka] zaplatila částku [částka].

5. Ze žádosti o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním řízení datované dne [datum] (č. l. 24-25) soud zjistil, že žalobci uplatnili u Ministerstva spravedlnosti nárok na přiměřené zadostiučinění za průtahy v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] a požadovali zaplacení minimálně částky [částka]. Poukázali na to, že řízení bylo zahájeno dne [datum] a bylo ukončeno dne [datum] vyhlášením rozsudku krajského soudu, řízení tedy trvalo 13 let a 4 měsíce. Uvedli, že žili dlouhodobě ve finanční nejistotě, nemohli si dovolit dokončit práce kolem domu, soudní spor měl velmi negativní dopad na manželství žalobců které bylo následně rozvedeno a na žalobci a) soudní spor zanechal rovněž velmi negativní následky na jeho psychickém zdraví. Požadovali navýšení základní částky z důvodu velkého významu předmětu řízení pro žalobce jakožto poškozené. Dále uvedli, že z důvodu nekompetentního vedení sporu a s ohledem na jeho délku byla žalobcům odňata možnost uplatnit nárok na náhradu škody v celkové výši [částka], která jim byla způsobena [tituly před jménem] [jméno FO].

6. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] (č. l. 8-10, shodně 20-22) soud zjistil, že Ministerstvo spravedlnosti dne [datum] rozhodlo o žádosti žalobců o přiznání přiměřeného zadostiučinění. Při stanovení výše zadostiučinění Ministerstvo spravedlnosti vycházelo ze základní částky [částka] za rok trvání řízení, resp. [částka] za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Vzhledem k délce řízení, které v posuzovaném případě prozatím trvá celkem [hodnota] let a 2 měsíce, byl shledán důvod pro navýšení základní částky na [částka] za rok trvání řízení, resp. [částka] za měsíc trvání řízení. Ministerstvo spravedlnosti shledalo důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 45 %, a to 20 % z důvodu složitosti řízení, 10 % z důvodu četnosti rozhodování soudů a 15 % z důvodu sdílení nemajetkové újmy mezi žadateli. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o zaplacení o zaplacení [částka] ze smlouvy o dílo. Řízení se vyznačovalo vyšším stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování včetně výslechu svědků a opakovaného znaleckého zkoumání. Ve věci je rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé jednou, soud II. stupně též jednou a ve věci je podáno dovolání. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kteří využili opravné prostředky, které jim dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Význam řízení pro žadatele Ministerstvo spravedlnosti shledalo jako běžný, jedná se o standardní majetkový spor ze smlouvy o dílo. Dalším důvodem snížení výsledného zadostiučinění je to, že mezi žadateli jako bývalými manželi existovala tzv. „sdílená újma“. Po zhodnocení všech okolností případu dospělo Ministerstvo spravedlnosti k závěru, že každý z žadatelů má nárok na zadostiučinění ve výši [částka].

7. Z rozsudku Okresního soudu v [Jméno žalobce B] ze dne [datum] (č. l. 6) soud zjistil, že manželství žalobců uzavřené dne [datum] bylo rozvedeno. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Podle odůvodnění rozsudku příčiny rozvratu manželství spočívají v dlouholetém soudním sporu z titulu smlouvy o dílo, který vnesl do manželství nejistotu, obavy z budoucnosti a vedl k následnému odcizení manželů a citovému ochlazení, toto soud zjistil ze shodných tvrzení účastníků.

8. Z výměnného listu, potvrzení lékaře ze dne [datum] (č. l. 7) soud zjistil, že žalobce a) je léčen ve Fakultní nemocnici [adresa] na psychiatrickém oddělení, a to od [datum], přičemž již tehdy měl pacient dlouhodobější potíže související se stresem. Uváděl vyčerpávající soudní řízení. Potíže se dlouhodobě nelepšily, předepisována antidepresiva. Částečná úleva po osvobozujícím rozsudku.

9. Z přehledu jednání z infoSoudu (č. l. 48-49) soud zjistil, že ve věci proběhlo 32 jednání a 20x došlo ke zrušení termínu nařízeného jednání. Jednání byla rušena především v době od května 2010 do února 2016 (18x), následně bylo jednání zrušeno již pouze jednou v roce 2019 a jednou v roce 2020.

10. Z fotografie (č. l. 50) soud zjistil, že žalobce a) si v průběhu řízení sp. zn. [spisová značka] vedl podrobné záznamy, které čítají nejméně 13 šanonů.

11. Z výpovědi žalobce a) soud zjistil, že soudní řízení prožíval žalobce a) extrémně špatně. Zohledněno bylo velké množství materiálů a přitom z jeho pohledu celé řízení bylo zbytečné, předčasné a žaloba byla nesmyslná. Bylo to pro něj stresující a sporu věnoval obrovské úsilí. Znalce považoval žalobce a) za nekompetentního. Vypracoval rozsáhlá stanoviska ke znaleckému posudku. Sporu věnoval žalobce a) hodně energie, studoval materiály pro stavaře a věnoval tomu stále více a více času. Zhotovitel pan [jméno FO] vyhrožoval i jeho rodičům a činil na žalobce nátlak. Po psychické stránce se žalobce a) dosud nezotavil. Po vydání rozsudku krajského soudu přišla částečná úleva, ale teď když se žalobce a) k problematice opět vrátil, je mu hůř a bere léky – antidepresiva. Když byla delší pauza mezi jednáními nebo instancemi, mohl dávku antidepresiv snížit, ale jinak léky bere od roku 2010. Psychické problémy se u žalobce a) objevily v době, kdy začal zpracovávat velký objem materiálů a informací v souvislosti se sporem. Má náročné zaměstnání, pracuje 10 až 12 hodin denně, je IT manažer, práce mu přichází nárazově. Když toho bylo hodně najednou, byl vystresovaný a nespal. Žalobce a) spor prioritizoval před vším ostatním, a proto doma narůstalo napětí, neboť nic nebylo dokončeno, vše bylo rozděláno, utekl mu čas s dětmi a rodiči a z pohledu žalobce a) toto vše je dáno tím, že se musel ve sporu bránit. Nedokončoval práce na stavbě z důvodu finanční nejistoty. Žalobci čerpali hypotéku, byli zadluženi a hrozily jim sankce ze strany banky z důvodu nedokončení daných fází stavby. Manželství žalobců bylo čím dál napjatější kvůli stavby. Žalobce a) vyzval pana [jméno FO] k dokončení díla a musel si vzít jinou realizační firmu. Věnoval obrovskou spoustu času stavbě, čímž trpěla rodina. V roce 2009 se zvládli přestěhovat. Žalobce a) se pokoušel s panem [jméno FO] o smír, ale bylo to ještě horší a v manželství potom začaly větší problémy, protože se na žalobce a) stupňoval nátlak. Jakmile se smírná jednání překlopila do soudního řízení a žalobce a) v pozici žalovaného nemohl z tohoto řízení odejít, začaly být problémy kritické z důvodu příprav na řízení. Žalobci přežívali vedle sebe, žalobce a) do noci něco dělal a nespal, což se muselo ve vztahu projevit. Většinu příprav na řízení dělal pouze žalobce a) sám, žalobkyně b) se tak neangažovala, neboť není technický typ. [jméno FO] psychické stránce se žalobci spíše více vzdalovali. Na počátku, maximálně 1 nebo 2 roky, si snad ještě byli oporou, protože si mysleli, že to řízení brzo skončí. Později to skřípalo čím dál víc, oporou si už nebyli. Psychicky se podporovali pouze na začátku. Postupně měli žalobci neshody v názorech na vedení řízení, neboť žalobkyně b) uvažovala, jestli nebylo lepší žalovanou částku zaplatit, aby již měli klid. Žalobce a) situaci vnímal tak, že mu spor blokoval jakékoliv rozhodování, neboť nikdy nevěděl, kdy bude další jednání, na které bude potřeba jeho příprava. Spor ho tak omezoval v plánování a v aktivitách. Žalobce a) dále přičítá soudnímu sporu to, že nedodělali zpevněné plochy kolem domu, ploty, bazén a podobně, a to z důvodu finanční a časové nejistoty. Nedočerpali ani celou hypotéku. Šetřili peníze po celou dobu, ale nebylo to tak, že by měli blokované nějaké konkrétní peníze na účtu pro případ neúspěchu ve sporu. Určitě to nebylo tak, že by na účtu měli blokován například [částka]. Na hypotéku činili i nějaké mimořádné splátky. Jezdili na nějaké dovolené, ale často dovolenou žalobce a) trávil prací kolem domu a přípravou na spor. V případě, že by soudní spor dopadl tak, jak zněl rozsudek soudu prvního stupně, museli by si žalobci vzít další hypotéku. První hypotéku již měli v době rozhodnutí soudu prvého stupně splacenou. Hypotéku spláceli asi 15 let. V souvislosti s řízením připravil žalobce cca 280 stran textu a zabralo mu to minimálně 1 000 hodin. Celková částka za výstavbu domu mohla dosahovat přibližně 3 miliony Kč a věci, které nedokončili kolem domu, by stály další asi 1 milion Kč. Společné jmění žalobců dosud nebylo vypořádáno. Žalobce a) má náročné zaměstnání, pracuje přesčasy. V době covidu po dobu asi 2 let byl bez zaměstnání. Vždy vedl tým lidí, a to i v zahraničních závodech. Byl nonstop na telefonu a v práci na něj byl rovněž obrovský tlak, neboť na vše musí okamžitě reagovat. Po rozvodu žije se synem v předmětném domě, žalobkyně b) se odstěhovala.

12. Z výpovědi žalobkyně b) soud zjistil, že žalobce a) spor pohlcoval a trávil jím obrovské množství času, což ve spojení s jeho náročným zaměstnáním znamenalo, že už mu nezbyl čas na nic jiného. Hodně studoval stavebnictví a různé podklady. Neklid v domácnosti bobtnal, neboť náklady stále rostly. V domácnosti byl stres, neklid, žalobce a) užíval přípravky na spaní, na uklidnění a proti úzkosti. Časem žalobkyně b) zjistila, že žalobce a) užíval i neurol a antidepresiva. Myslela jsi, že léky má předepsané od praktické lékařky, nevěděla, že žalobce a) se již dlouhodobě léčí na psychiatrii. Proto ho asi 5 let před rozvodem žádala, aby navštívil psychiatra a považovala to za jeho nechuť zdravotní situaci řešit. Žalobce a) byl na dně, měl panické stavy a úzkosti. Z pohledu žalobkyně b) jakožto bývalé manželky na žalobce a) psychiatrická léčba neměla efekt. Žalobkyně a) se divila, že žalobce b) byl ještě vůbec schopen fungovat tak, jak fungoval. Situace měla vliv i na zdraví žalobkyně b), která měla psychosomatické problémy a alespoň od roku 2017 stále trpí nespavostí. Snaží se to řešit režimovými opatřeními. Léky jí byly nabízeny, ale zatím se jim stále snaží vyhnout z důvodu vedlejších účinků. Bere léky na tlak, avšak neví, zda je to v souvislosti se stresem, ale je to možné. Žalobce a) měl psychické problémy přibližně od roku 2010, možná později. Stavba byla nápor, ale žalobce a) to z důvodu své motivace zvládal. Problémy žalobkyně b) začala pozorovat až v souvislosti se soudním sporem, protože žalobce a) měl obavu o rodinné finance a celé řízení se příliš vleklo. Původně žalobce a) práci zvládal, problémy začaly až v souvislosti se stavbou a narostly v souvislosti se soudním sporem. Žalobce a) trávil veškerý zbývající čas přípravou na kauzu a rodinný život se smrskl na běžnou rutinu. [právnická osoba] měli šanony. Jeho život se začal soustředit pouze na soudní spor, byla to až posedlost nebo obsese. Žalobkyně b) si žalobce a) brala s tím, že je pracovně velmi vytížený a akceptovala, že tráví čas prací. Problémy začaly, až když se přidal soudní spor. Žalobce a) měl zdravotní problémy a později spor začal zdravotně devastovat i žalobkyni b). Manželství bylo nespokojené po dobu asi 5 let před rozvodem. Žalobkyně b) si myslí, že rozvod neměl i jiné příčiny. Žalobkyně b) si dále myslí, že žalobce a) ji nevnímal jako oporu v soudním sporu. Věděla, že na řízení nemá vliv a snažila se žalobci a) nepřekážet. Soudní spor je spíše rozložil, než by jim pomáhalo, že na problém jsou dva. To mohlo pomáhat pouze ze začátku, když si mysleli, že to skončí dříve. Žalobkyně b) pečovala o domácnost [právnická osoba], žalobci a) neuměla z jeho psychickými stavy pomoci. Soudnímu sporu se v běžném životě žalobců muselo vše podřídit. Fungovali pouze na rutinní provoz, na volnočasové aktivity nebyl prostor. Později už nejezdili na dovolené, protože nevěděli co mají od soudního sporu finančně očekávat. Žalobce a) je perfekcionista, je úzkostný a oba měli obavy z částky, kterou by případně byli povinni zaplatit. Bez soudního sporu by byl jejich rodinný život jiný, mohli by například dokončit bazén u domu. Žalobci museli tvořit finanční rezervu na spor. Žalobci měli každý svůj účet. Náklady advokáta a podobně hradil žalobce a). Z účtu žalobkyně b) se platily náklady na provoz domácnosti a studium dětí v Praze, žalobce b) platil hypotéku a podobné náklady. Na svém účtu žalobkyně b) neměla žádné větší úspory, které by mohly být použity na úhradu případně prohraného soudního sporu. V době rozvodu měla na účtu přibližně [částka]. Žalobkyně b) aktuálně nemá žádný vztah. Když spor skončil, byla to pro žalobkyni úleva, ale současně po těch letech už vnímá i určitou apatii. Když se při jednání od soudkyně dozvěděla, že byla podána ústavní stížnost, bylo to pro ni děsivé zjištění, které ji šokuje. Doufala, že už bude konec.

13. Ze soudního spisu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující: Ze žaloby (č. l. 1-3) jsou zjistil, že žaloba byla podána dne [datum] a žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] se po žalovaných domáhal zaplacení částky [částka] se zákonnými úroky z prodlení za částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Z platebního rozkazu a doručenek žalovaným (č. l. 9-10) soud zjistil, že Okresní soud v [Jméno žalobce B] vydal k uhrazení žalobou požadované částky platební rozkaz, který byl společně s žalobou doručen žalovanému [jméno FO] dne [datum] a žalované [Anonymizováno] [jméno FO] dne [datum]. Z odporu (č. l. 11) a vyjádření k žalobě (č. l. 12-13) soud zjistil, že žalovaní podali dne [datum] odpor proti platebnímu rozkazu a k žalobě se vyjádřili tak, že žalobou uplatněnou částku neuznávají. Žalovaní výslovně upozornili, že žalobce měl právo vystavit konečnou fakturu až po předání celého díla včetně komplexního odzkoušení a uvedli, že žalobce dosud dílo nepředal, není pravdou, že k předání nedošlo z důvodu obstrukci žalovaných. Žalovaní odmítli dílo převzít pro fatální nedostatky, jejichž důvodnost žalobce neuznává, nebo je bagatelizuje. Z protokolu o jednání ze dne [datum] (č. l. 44) soud zjistil, že při prvním jednání nebylo poskytnuto poučení o koncentraci řízení podle § 114b o. s. ř. Ze žádostí o odročení jednání, předvolání a žádostí o prodloužení lhůty (č. l. 26, 28, 29, 30, 31, 35, 37, 40, 46, 50, 51, 52, 57, 60, 63, 66, 73, 77, 79, 80, 89, 95, 109, 123, 151, 153, 154, 161, 178, 202, 310, 321, 324, 326) soud zjistil, že na den [datum] bylo nařízeno jednání, dne [datum] požádal právní zástupce žalobce [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], o odročení jednání pro kolizi. [jméno FO] bylo nařízeno jednání na den [datum], dne [datum] požádal právní zástupce žalobce [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], o odročení jednání pro kolizi. Jednání bylo odročeno na den [datum] a právní zástupce žalovaných manželů [jméno FO] [Jméno advokáta] požádal dne [datum] o odročení jednání z pracovních důvodu [Jméno žalobce A]. Jednání bylo odročeno na den [datum] a dne [datum] požádal právní zástupce žalovaných o odročení jednání z důvodu zahraniční pracovní cesty právního zástupce. Jednání bylo odročeno na den [datum] a toho dne proběhlo první jednání ve věci, při kterém byla žalovaným poskytnuta lhůta 1 měsíce k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Dne [datum] žalovaní požádali o prodloužení lhůty k doplnění tvrzení o 1 měsíc, čemuž soudce vyhověl a lhůtu prodloužil do [datum]. Nato žalovaní opět požádali o prodloužení lhůty do [datum], čemuž soudce vyhověl. Na den [datum] bylo nařízeno jednání. Dne [datum] požádal právní zástupce žalovaných o odročení jednání z důvodu jeho kolize. Dne [datum] soudce sdělil, že jednání nebude k žádosti žalovaných odvoláno ani odročeno. Dne [datum] právní zástupce žalovaných opětovně požádal o odročení téhož jednání z důvodu zdravotní indispozice na jeho straně, kterou následně doložil. Jednání nařízené na den [datum] se nekonalo. Jednání bylo nařízeno na den [datum] a bylo odročeno na den [datum] z důvodu nemoci soudce. Dne [datum] právní zástupce žalovaných a stejně tak právní zástupce žalobce požádali o odročení jednání z důvodu jarních prázdnin. Jednání bylo odročeno na den [datum], kdy jednání proběhlo a bylo odročeno na den [datum]. Dne 24. 4 2012 právní zástupce žalovaných požádal o odročení jednání z důležitých osobních důvodů právního zástupce, jednání bylo odvoláno a nově bylo jednání nařízeno na den [datum]. Dne [datum] požádal právní zástupce žalovaných o odročení jednání z důvodu nutné pracovní cesty žalovaného [jméno FO] do USA. Dne [datum] požádal právní zástupce žalovaných o odročení jednání nařízeného na [datum] z důvodu kolize právního zástupce s jiným jednáním. Dne [datum] proběhlo jednání, které bylo odročeno na den [datum]. Dne [datum] právní zástupce žalovaných požádal o odročení jednání z důvodu čerpání dovolené v zahraničí. Jednání bylo odročeno na den [datum]. Dne [datum] požádal právní zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu kolize. Dne [datum] právní zástupce žalovaných požádal o odročení jednání nařízeného na den [datum] z důvodu kolize právního zástupce s jiným jednáním. Dne [datum] právní zástupce žalovaných požádal o odročení jednání nařízeného na den [datum] z důvodu pracovní cesty právního zástupce na Slovensko s klientem. Jednání bylo odročeno na den [datum]. Dne [datum] požádal právní zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu potřeby časového prostoru ke splnění procesní povinnosti žalobce ve lhůtě stanovené soudem. Dne [datum] požádal právní zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu kolize. Dne [datum] požádal právní zástupce žalovaných o prodloužení lhůty původně stanovené do [datum] nově do [datum]. Právní zástupce žalovaných žádal o odročení jednání ještě dne [datum] z důvodu kolize právního zástupce a dále žádal o odročení jednání dne [datum] z důvodu nemoci právního zástupce, což bylo doloženo lékařskou zprávou. Následně žádal o odročení jednání právní zástupce žalovaných dne [datum] z důvodu kolize s jiným jednáním a dne [datum] z důvodu rodinné dovolené žalovaných v [adresa]. Z rozsudku Okresního soudu v [Jméno žalobce B] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve znění opravného usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že výrokem I. byla žalované ad 1), tzn. [Anonymizováno] [jméno FO], a žalovanému ad 2), tzn. [Jméno žalobce A], uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci, tzn. [jméno FO], částku [částka] a dále zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla [hodnota] a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla [hodnota] a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta v části, ve které se žalobce domáhal po žalované ad 1) a žalovaném ad 2), aby mu společně a nerozdílně zaplatili částku [částka] a dále zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla [hodnota] a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí. Výrokem III. soud rozhodl, že žalovaná ad 1) a žalovaný ad 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO]. Ve výroku IV. ve znění opravného usnesení bylo žalobci uloženo zaplatit České republice na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Okresního soudu v [Jméno žalobce B] a výrokem V. rovněž ve znění opravného usnesení bylo žalované ad 1) a žalovanému ad 2) uloženo společně a nerozdílně zaplatit České republice na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Okresního soudu v [Jméno žalobce B]. Odůvodnění rozsudku čítá 61 stran a obsahuje v odstavci 107 mimo jiné následující odůvodnění: „Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaní dílo fakticky převzali a pokračovali na něm v provádění navazujících stavebních prací, směřujících ke kolaudaci stavby, aniž by žalobci oprávněně pozastavili proplacení celé hodnoty závěrečné faktury po uplynutí 14 dnů od převzetí poslední odstraněné vady a nedodělku ze zápisu o předání díla, který žalovaní nepodepsali, přestože smlouva ve svém čl. V. s protokolárním předáním a převzetím díla s vadami a nedodělky počítala….“ Z rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že odvolací soud výrokem I. rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci I. výroku, změnil takto: Žaloba, aby žalovaným ad 1) a ad 2) byla uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku [částka] a dále zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla [hodnota] a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla [hodnota] a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, se zamítá. Výrokem II. odvolací soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným ad) 1 a ad) 2 náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta. Výrokem III. byla žalobci uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [Jméno žalobce B] náklady řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV. bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným ad) 1 a ad) 2 náhradu nákladů odvolacího řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta. Rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] nabyl právní moci [datum]. Písemné vyhotovení rozsudku čítá 9 stran. Právní hodnocení je obsaženo na straně 7 a ve dvou odstavcích strany 8, celkem je tedy právní hodnocení včetně citace jednotlivých ustanovení zákona rozebráno na 1,5 stran rozsudku. Rozsudek hojně odkazuje na dosavadní judikaturu. Odůvodnění rozsudku v odstavci 19 obsahuje také tento text: „Bylo-li tedy ujednáno, že dílo se považuje za dokončené okamžikem předání a převzetí díla, a mělo-li k předání předmětu díla dojít podpisem zápisu o předání a převzetí díla všemi účastníky přejímacího řízení, tj. jak objednatelem, tak i zhotovitelem, resp. jejich zástupci, pak jde právě o tu situaci, k níž se vyjadřuje citovaná judikatura dovolacího soudu, tj. o případ, v němž je existence předávacího protokolu podepsaného objednatelem a zhotovitelem hmotněprávní podmínkou předání a převzetí díla. Nebyl-li takovýto protokol oběma stranami podepsán, tak k předání díla nedošlo, bez zřetele na důvody, proč se tak stalo, a na okolnosti, za nichž se tak stalo. Úvaha okresního soudu, dovozujícího projev vůle žalobce a žalovaných předmět díla předat z faktických okolností, kdy žalovaní ve stavbě domu dále pokračovali navazujícími pracemi a že neměli adekvátní důvod nepodepsat předávací protokol, neboť dílo nevykazovalo žádné závažné vady, je tedy v zjevném rozporu s judikatorními závěry Nejvyššího soudu, podle nichž v případě sjednání protokolárního předání díla nelze při absenci předávacího protokolu považovat dílo za předané a převzaté pouze na základě dalších okolností případu a nebyl-li předávací protokol, tvořící hmotněprávní podmínku předání a převzetí díla, podepsán všemi osobami, které ho podle smlouvy o dílo podepsat měly, není možné dílo považovat za předané a převzaté.“ Náhrada nákladů řízení byla přiznána za účast při 26 jednáních. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že dovolání [jméno FO] bylo odmítnuto a žalovaným byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení ve výši [částka]. Nejvyšší soud uvedl, že „dovolatel se mýlí, dovozuje-li, že právní otázka, zda je možné se domáhat splnění povinnosti převzít dílo (hrubou stavbu), které bylo využito jiným zhotovitelem, nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu plyne, že v obdobných případech se lze po objednateli domáhat splnění povinnosti dílo převzít. Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře opakovaně uvedl, že sjednají-li si smluvní strany způsob a postup pro předání díla, má to ten důsledek, že k provedení předmětného díla, na něž zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) v ustanovení § 548 odst. 1 váže vznik práva na zaplacení ceny díla, může dojít pouze způsobem a postupem dohodnutým účastníky ve smlouvě, nikoli postupem a způsobem jiným, tedy ani fakticky (srov. např. rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], potom Nejvyšší soud dospěl k závěru, podle něhož byl-li podmínkou předání a převzetí díla podpis protokolu o předání a převzetí díla v písemné formě, tvoří existence takového protokolu hmotněprávní podmínku předání a převzetí díla. Pokud předávací protokol nebyl podepsán objednatelem, není možné považovat dílo za předané a převzaté a zhotovitel se po objednateli může domáhat převzetí díla, nikoliv však doplacení ceny díla, neboť nenastala splatnost ceny díla ve smyslu § 548 odst. 1 obch. zák. Obdobně v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud uvedl, že pro vznik práva na zaplacení ceny díla není rozhodné, že předmět díla byl objednatelem užíván, jestliže takto nebyl vznik práva na zaplacení ceny díla sjednán. Objednatel je povinen provedené dílo převzít (§ 537 odst. 2 obch. zák.) a splnění této povinnosti se lze domáhat, podmínkou je, že dílo bylo provedeno jeho řádným ukončením (§ 554 odst. 1 obch. zák.). Pokud objednatel za těchto podmínek dílo nepřevezme, je v prodlení (§ 370 obch. zák.) s důsledky s tím spojenými. Spatřuje-li dovolatel překážku v tom, že jím provedené dílo (hrubá stavba domu) bylo již změněno (použito) jiným zhotovitelem, pak opomněl, že je možné zjistit stav díla předcházející změně, tedy rozsah prací, které provedl (a dokončil) žalobce, například svědeckými výpověďmi, listinnými důkazy (stavební deník, znalecký posudek, obrazová dokumentace a jiné) nebo účastnickými výpověďmi. Odvolací soud v nyní posuzované věci rozhodl v intencích těchto závěrů.“ Ze žádosti Ústavního soudu (č. l. 857) soud zjistil, že stěžovatel [tituly před jménem] [jméno FO] podal ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a rozsudku Okresního soudu v [Jméno žalobce B] ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

14. Soud při dokazování vyšel především z obsahu spisu sp. zn. [spisová značka], listinných důkazů o jejichž pravosti nevyvstaly pochybnosti a účastnických výpovědí žalobců, které byly v tomto řízení důležitým důkazem, neboť právě samotní žalobci jsou schopni popsat, jak intenzivně prožívali pocit nejistoty spojený s nepřiměřeně dlouho vedeným řízením a související nejistotou z výsledku sporu. Soud uvěřil výpovědím oběma žalobců. Žalobci při výslechu působili autenticky a věrohodně. Jejich výpovědi jsou souladné a nerozporné, a to ačkoliv soud provedl oddělený výslech žalobců tak, aby dosáhl co největší autentičnosti. Především žalobkyně b) souvisle, uceleně a přesvědčivě poskytla obraz o životě žalobců v době soudního řízení a vliv vedení tohoto řízení na oba žalobce a jejich vztah.

15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ve věci sp. zn. [spisová značka] byla dne [datum] podána žaloba a žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] se po žalovaných domáhal zaplacení částky [částka] se zákonnými úroky z prodlení za částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žaloba byla žalovanému [jméno FO] doručena dne [datum] a žalované [Anonymizováno] [jméno FO] dne [datum]. Rozsudkem Okresního soudu v [Jméno žalobce B] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve znění opravného usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo žalobě v podstatné části vyhověno. Rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba byla zamítnuta. Dovolání bylo odmítnuto dne [datum]. Následně byla podána žalobcem [tituly před jménem] [jméno FO] ústavní stížnost, o které nebylo ke dni vyhlášení rozsudku dosud rozhodnuto. Žalobci snášeli vedení soudního sporu špatně, v jejich domácnosti byl stres a neklid, odcizili se, jejich manželství bylo rozvedeno, žalobce a) užíval téměř po celou dobu řízení antidepresiva. Žalobci uplatnili u žalované dne [datum] nárok na poskytnutí zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb. Každému ze žalobců již žalovaná z titulu zadostiučinění z důvodu nesprávného úředního postupu v řízení sp. zn. [spisová značka] zaplatila částku [částka].

16. Při právním hodnocení soud mimo jiné vycházel z následujících ustanovení.

17. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle odst. 3 téhož ustanovení stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

18. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

20. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

21. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Mezi účastníky byla shoda na tom, že v řízení sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Nesprávný úřední postup spočíval v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, respektive ve lhůtě přiměřené. Předmětné řízení sp. zn. [spisová značka] ve vztahu k žalobcům (v řízení sp. zn. [spisová značka] v postavení žalovaných) bylo zahájeno doručením žaloby na počátku června 2009 a tedy ve vztahu k žalobcům trvalo (ke dni rozhodnutí této věci) již 14 let a 10 měsíců. Tato doba není konečná, neboť [tituly před jménem] [jméno FO] podal ústavní stížnost vedenou pod sp. zn. IV. ÚS [Anonymizováno], kterou se Ústavní soud bude teprve zabývat. V souladu se závěrem Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] do doby řízení je nutno započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozené(ho) neúspěšné. Nicméně přiměřené zadostiučinění lze přiznat i tehdy, nebylo-li doposud řízení pravomocně skončeno (bod 5 stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]). Tím spíše lze o zadostiučinění rozhodnout v době, kdy řízení již bylo pravomocně skončeno, avšak nebylo dosud rozhodnuto o ústavní stížnosti. Při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti (bod 4 stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. [Anonymizováno]). Soud tedy vypočetl délku řízení podle stavu ke dni svého rozhodnutí na dobu 14 let a 10 měsíců. Tuto celkovou délku řízení je třeba považovat za nepřiměřeně dlouhou, čímž došlo k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě. Soud konstatuje, že trvání řízení jako celku neodpovídá času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci ve sporu ze smlouvy o dílo zpravidla očekávat.

23. Shoda panovala také na tom, že žalobcům vznikla nemajetková újma. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to, že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníkům řízení nemajetková újma a žalobci ani žalovaný netvrdili, že by existovala jakákoliv okolnost, která by byla způsobilá uvedenou domněnku vyvrátit. Soud vyšel z toho, že žalobcům nemajetková újma vznikla v souladu s účastníky citovanou judikaturou (např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Apicella proti Itálii ze dne [datum]) a sjednocujícím stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], R [Anonymizováno] civ. (dále jen „Stanovisko NS sp. zn. [Anonymizováno]“), neboť žádný z účastníků netvrdil opak ani žádné okolnosti, které by vznik újmy měly vyvrátit.

24. Žalobci uplatnili svůj nárok nejprve přímo u žalované, čímž splnili podmínku stanovenou § 14 zákona č. 82/1998 Sb. pro uplatnění nároku u soudu.

25. Pokud jde o formu zadostiučinění, samotné konstatování porušení práva se v této věci nejeví jako dostačující, žalobci tedy mají nárok na zadostiučinění poskytnuté v penězích.

26. Pokud jde o výši zadostiučinění, Nejvyšší soud pro poměry České republiky považuje podle stanoviska NS sp. zn. [Anonymizováno] za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za jeden rok řízení (tj. [částka] až [částka] za měsíc), přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině, neboť jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Při určení výše přiměřeného zadostiučinění v daném případě soud vychází ze základní částky [částka], tj. za první dva roky řízení po [částka], neboť doposud nikoliv definitivní délka občanskoprávního řízení v trvání téměř 15 let je zjevně nepřiměřená a mimořádná, a je tak namístě přistoupit k nejvyšší možné základní částce. Základní částka zadostiučinění je tvořena násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení, tedy: 2 roky x [částka] a 12 let a 10 měsíců x [částka] ([částka] za měsíc), což činí [částka].

27. Dále soud při stanovení výše peněžitého zadostiučinění zohlednil modifikační kritéria uvedená v § 31a odst. 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. a dále dosavadní judikaturu včetně stanoviska NS sp. zn. [Anonymizováno]. Soud nesdílí názor žalované ohledně snížení základní výše zadostiučinění o 20 % z důvodu složitosti řízení, o 10 % pro četnost rozhodování a ani o 15 % z důvodu sdílnosti nemajetkové újmy mezi žalobci.

28. Soud nepovažuje věc projednávanou pod sp. zn. [spisová značka] za mimořádně složitou, neboť právní názor krajského soudu byl založen na již existující judikatuře a rozhodnutí věci nezáviselo na otázce doposud dovolacím soudem neřešené. Právní hodnocení krajského soudu v podstatě čítalo pouze 1 stranu rozsudku. Je pravdou, že soudem prvého stupně zaujatý právní názor vedl k náročnému dokazování a skutkové složitosti věci. Tento právní názor byl však krajským soudem v odvolacím řízení vyvrácen a provedené dokazování tak bylo z podstatné části nadbytečné. Kritérium složitosti věci podle § 31a odst. 3 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. tedy soud hodnotí jako neutrální a nezvyšuje ani nesnižuje základní částku zadostiučinění.

29. Četnost rozhodování soudu, resp. postup orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb.) rovněž považuje soud za neutrální hledisko, neboť věc každý stupeň soudní soustavy projednával pouze jednou a účastníci řízení využili občanským soudním řádem předpokládaný postup opravných prostředků, což jim nelze klást k tíži. Ve věci naopak nedocházelo k žádnému tzv. „soudnímu ping-pongu“, kdy by byla věc opakovaně vracena nižšímu stupni a podobně. Délka řízení narostla především při projednávání před soudem prvého stupně, odvolací a dovolací soud rozhodovaly ve standardních dobách, ve kterých rozhodují obvykle. Soud prvého stupně nadto účastníkům při prvním jednání konaném dne [datum] neposkytl poučení o zákonné koncentraci řízení ve smyslu § 118b občanského soudního řádu, ačkoliv toto ustanovení bylo účinné ode dne [datum]. Uvedené mohlo vést k nekoncentrovanosti řízení.

30. Pokud jde o okolnost tvrzenou žalovaným, že žalobci mohli jim vzniklou újmu sdílet mezi sebou, po provedeném dokazování se soud k tomuto názoru nemůže přiklonit. Bylo zjištěno, že žalobcům pomohlo, že na starosti spojené se soudním řízením jsou dva, pouze v počáteční fázi řízení, tedy po dobu jednoho až dvou let. Tehdy si mohli být oporou. Později však probíhající soudní spor vnášel do domácnosti žalobců napětí a žalobce názorově rozděloval, když žalobkyně b) se v určité fázi klonila i k tomu žalovanou částku raději zaplatit, s čímž žalobce a) nesouhlasil. Rozsáhlé přípravy na jednání a argumentaci ke znaleckému posudku připravoval pouze žalobce a) bez pomoci žalobkyně b), která spíše zajišťovala chod domácnosti. Žalobkyně a) vypověděla, že se domnívá, že ji manžel (žalobce b)) jako oporu v řízení nevnímal. Manželství žalobců bylo rozvedeno dne [datum] a již nejméně po dobu 5 let předtím bylo nespokojené, tj. od roku 2017. O sdílení újmy by tak bylo možné uvažovat po dobu přibližně dvou let, což s ohledem na celkovou délku řízení téměř 15 let v podstatě není relevantní. Proto soud i k tomuto kritériu přistoupil jako k neutrálnímu a nesnižoval základní částku zadostiučinění.

31. Celkovou délku řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. soud již vzal v úvahu při stanovení základní částky v nejvyšší možné sazbě a dále již základní částku v důsledku této okolnosti nemodifikuje.

32. Při posouzení výše zadostiučinění se přihlíží i k jednání poškozeného, tedy zda poškozený přispěl k průtahům v řízení a také k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (§ 31a odst. 3 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb.). Při zkoumání toho, zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, je třeba z uvedeného vycházet a jejich využití přičíst poškozenému k dobru, nikoli mu přičítat k tíži, že je nevyužil (viz rozhodnutí Nevyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Žalovaná namítala, že opakované žádosti žalobců o odročení jednání a žádosti o prodloužení lhůty k vyjádření měly vliv na délku řízení. Před soudem prvního stupně bylo v rozmezí let 2010 až 2020 konáno okolo 30 jednání (z přehledu řízení z infoSoudu se podává, že proběhlo 32 jednání, podle odůvodnění rozsudku krajského soudu jednání, za která byla přiznána náhrada nákladů řízení, bylo 28). O odročení jednání účastníci žádali především v období let 2010 až 2016, později bylo jednání zrušeno pouze dvakrát. Z dokazování vyplynulo, že v období let 2010 až 2016 žalobci požádali o odročení jednání 14x, z toho jedenkrát se jednalo o shodnou žádost obou stran sporu z důvodu probíhajících jarních prázdnin. Žalobce má právo na osobní účast při jednání a nelze mu klást k tíži, že se předmětných jednání chtěl účastnit. Současně po uplynutí několika let řízení a rozsáhlosti spisu je opodstatněný rovněž požadavek na přítomnost zvoleného právního zástupce bez substituce. Zdravotní indispozice bohužel nelze ovlivnit a jsou přirozenou součástí každého řízení, v této věci nebyly omluvy ze zdravotních důvodů nijak zásadně četné. Všechny žádosti o odročení jednání byly vždy řádně odůvodněny a podloženy a o jejich důvodnosti v konečném důsledku rozhodoval soud. Nebylo zjištěno, že by žalovaní postupovali v řízení jakkoliv účelově ve snaze vyhnout se jednání či oddálit rozhodnutí soudu, a ani to nebylo tvrzeno. S ohledem na velký počet jednání a dobu 7 let, v průběhu které bylo uplatněno oněch 14 žádostí o odročení jednání a skutečnost, že v druhé polovině řízení před okresním soudem již žalobci o odročování jednání v podstatě nežádali, se přiklonil soud k tomu, že uvedený počet žádostí o odročení jednání je ještě poměrně běžný. Ani žádosti o prodloužení lhůty k vyjádření neměly tak zásadní vliv na délku řízení a nelze odhlédnout od toho, že o prodloužení lhůty žádali také [tituly před jménem] [jméno FO] a rovněž i znalec. Je dále pravdou, že v řízení sp. zn. [spisová značka] tamní žalovaní (zde žalobci) činili obsáhlá podání a vyjádření ke znaleckému posudku a projevili velkou aktivitu v řízení, nicméně se jedná o způsob obrany proti žalobě, který zvolili a ani to jim nelze klást k tíži. Nelze zcela odhlédnout ani od toho, že argumentaci, ke které se nakonec přiklonil odvolací soud, a která byla potvrzena dovolacím soudem, tedy že dílo dosud nebylo protokolárně předáno a dokončeno, žalobci (tamní žalovaní) předestřeli již v úvodu svého úplně prvního vyjádření k žalobě. Rovněž toto kritérium tedy nakonec soud vyhodnotil jako neutrální.

33. Podstatnou okolností, která je při stanovení výše zadostiučinění posuzována, je význam předmětu řízení pro poškozeného, tj. žalobce (§ 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb.). V dané věci se nejedná o řízení, které již povahou svého předmětu má pro účastníky zvýšený význam, např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovně právní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu, je třeba vyřídit přednostně; v takových případech se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka presumuje (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Není-li zvýšený význam předmětu řízení předpokládán, musí být žalobci tvrzen a prokazován. Žalobci tvrdili, že vedení řízení a finanční nejistota s tím spojená a časová dotace kterou žalobce a) přípravě na jednotlivá jednání věnoval, způsobily rozpad manželství účastníků a mělo na účastníky, především žalobce a), zdravotní následky. Tato tvrzení žalobci prokázali lékařskou zprávu a především v rámci svých svědeckých výpovědí. Byl zjištěno, že žalobce a) měl již před zahájením soudního sporu velmi náročné a stresující zaměstnání jako IT manažer a dále ho zatěžovala stavba rodinného domu. Nicméně až ve chvíli, kdy se k těmto okolnostem připojil i soudní spor, který nebyl iniciován žalobci, kteří ve sporu byli v postavení žalovaných, začaly se u žalobce a) projevovat psychické následky a od roku 2010 žalobce a) byl v péči psychiatra a užíval antidepresiva. Časová souvislost zhoršení psychického stavu žalobce a) a vedení soudního sporu je tak dána. S delším časovým odstupem se začaly projevovat psychosomatické problémy a nespavost rovněž u žalobkyně b). Předmětný soudní spor byl přirozeně pouze jednou z příčin vedoucích ke zdravotním problémům, nikoliv jedinou příčinou. U žalobce a) mělo bezesporu velký vliv také jeho pracovní nasazení. Nicméně jednalo se o zásadní aspekt, který ke zdravotním problémům nebo jejich prohloubení vedl. V konečném důsledku tedy uvedené zdravotní problémy soud shledal v příčinné souvislosti s probíhajícím soudním řízením a s tím spojeným stresem a postupně narůstajícími finančními obavami v důsledku narůstajících nákladů řízení a příslušenství. Dále bylo zjištěno že stoupající napětí, časová zaneprázdněnost žalobce způsobená mimo jiné přípravou na soudní spor a finanční nejistota vedly k postupnému odcizení účastníků a následně až k rozvodu manželství. Za jedinou příčinu rozvratu manželství oba účastníci označili dlouholetý soudní spor, a to již přímo v řízení o rozvod, což zopakovali rovněž v tomto řízení. Žalobci dále tvrdili, že trpěli obavami pro případ neúspěchu v soudním sporu a hrozby povinnosti zaplatit vysoké náklady řízení a příslušenství. Tato obava byla odůvodněna, neboť prvostupňovým rozsudkem bylo nepravomocně žalobcům uloženo zaplatit na jistině [částka], dále zákonné úroky z prodlení, které do okamžiku změnového rozhodnutí odvolacího soudu dne [datum] v kapitalizované výši činily přibližně [částka], dále bylo žalobcům uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení [částka] a na nákladech státu [částka]. V souhrnu tedy měli žalobci zaplatit částku přesahující [částka]. Zdaleka tedy nešlo pouze o jistinu [částka]. Nebyla však prokázána tvrzení žalobců, ze kterých vyplývalo, že měli dislokovány finanční prostředky pro tyto účely. Žalobci neměli žádné zásadní úspory, které by byly blokovány právě pro případ úhrady této částky a žalobce a) počítal s tím, že by bylo potřeba na úhradu této povinnosti čerpat úvěr. Soudnímu sporu nelze tedy přičítat, že by byl důvodem, pro který nemohli žalobci dokončit práce kolem domu, terénní úpravy a podobně, jak tvrdili. Soud podotýká, že poměrně urputný přístup žalobce a), který soudnímu sporu obětoval velké množství času a příprav, není obvyklý, ale není zcela nepochopitelný s ohledem na povahu žalobce a), kterou popsala žalobkyně b). Žalobci si cestu soudního sporu nevybrali, s řízením nedisponovali, a pokud zaplacení žalované částky neuznávali, neměli jinou možnost, než ve sporu setrvat. Po zohlednění všeho uvedeného, tady především dlouhotrvající poměrně velké finanční nejistoty, dopadů na psychické zdraví žalobců a jejich rodinný život, soud zvýšil zadostiučinění u žalobkyně b) o 10 % a u žalobce a) o 15 %, protože jej řízení stresovalo více a na jeho psychické zdraví měl soudní spor větší dopad.

34. Při vyčíslení nároku na přiměřené zadostiučinění soud nebral v úvahu námitku žalobců, že jim z důvodu zcela nekompetentního vedení sporu a z důvodu jeho délky, byla odňata možnost uplatnit nárok žalobců na náhradu škody, kterou jim měl způsobit [tituly před jménem] [jméno FO]. Uplatnění nároku na náhradu škody vzájemnou žalobou nebo samostatnou žalobou je zcela v dispozici žalobců.

35. Konečná výše zadostiučinění žalobce a) tak činí [částka], po zaokrouhlení [částka] ([částka] x 115 %) a žalobkyně b) [částka] ([částka] x 110 %). Každému ze žalobců již žalovaná zaplatila částku [částka], rozdíl tak činí [částka] u žalobce a) a [částka] u žalobkyně b). Ve zbytku soud žalobu zamítl.

36. Oprávnění žalobců požadovat úhradu úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Podle § 15 zákona č. 82/1998 Sb. se domáhat nároku na náhradu škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok žalovanou plně uspokojen. Současně podle stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010 bodu 10 má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty 6 měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Bylo zjištěno, že žalobci podali žádost o přiznání zadostiučinění u žalované dne [datum]. Šestiměsíční lhůta uplynula dne [datum], a žalovaná je tak v prodlení teprve od [datum]. Nárok na přiznání úroku z prodlení proto soud zamítl pro období od [datum] do [datum]. Výše úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

37. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

38. Lhůtu k plnění soud určil jako prodlouženou patnáctidenní podle § 160 odst. 1 věta za středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k žádosti žalované, když žalobci s prodloužením pariční lhůty výslovně souhlasili.

39. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle kterého „má poškozený - posuzováno z hlediska materiální spravedlnosti - v zásadě plný úspěch (byť mu jím žalované zadostiučinění bylo přiznáno jen v poloviční výši), neboť lze dovodit, že se mu podařilo prokázat příčinnou souvislost mezi nemateriální újmou mu způsobenou a nesprávným úředním postupem - podařilo se mu prokázat základ nároku. Nejvyšší soud má shodně s Ústavním soudem za to, že lze výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu svého druhu, hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci výrokově nebyla přiznána jím požadovaná výše plnění.“. O náhradě nákladů řízení tedy rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobcům nárok na náhradu nákladů řízení podle zásady plného úspěchu ve věci. Náklady žalobců sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], přičemž každý ze žalobců zaplatil [částka]. Mimosmluvní odměna advokáta za poskytování právních služeb ve je stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, když podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] „na případy, kdy je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, je při stanovení tarifní hodnoty podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. přiléhavé aplikovat § 9 odst. 4 písm. a). Nelze postupovat podle § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhlášky.“ 40. Odměna náleží za 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne [datum] a účast u jednání dne [datum] přesahující 2 hodiny). Podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Odměna za úkon tedy činí [částka] mínus 20 %, tj. [částka] za jeden úkon, celkem [částka] za 10 úkonů (5 úkonů pro dva účastníky). Dále náleží náhrada hotových výdajů po [částka] za 5 úkonů právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši [částka]. V souvislosti s cestou [adresa] – [Jméno žalobce B] a zpět realizovanou dne [datum] náleží náhrada za 37 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr nafty při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km a [částka]/km za náhradu za použití vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) podle § 13 advokátního tarifu a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 advokátního tarifu. Dále advokátovi náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Náklady řízení včetně soudního poplatku tak činí [částka]. Každému z účastníku náleží náhrada ve výši , tedy [částka]. Soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta zastupujícího žalobce, a to ve lhůtě 15 dní podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř.