16 C 33/2023 - 113

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 69 482,40 Kč s příslušenstvím (původně o 183 862,40 Kč s příslušenstvím) takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 114 380 Kč od 1. 12. 2023 do 20. 12. 2023.

II. Žaloba se co do 34 482,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 42 204 Kč, a to do 15 dnů od nabytí právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 5. 12. 2023, doručenou soudu dne 7. 12. 2023, domáhal na žalované zaplacení 183 862,40 Kč s příslušenstvím jakožto přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu a jakožto náhradu škody za majetkovou újmu vzniklých v důsledku nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno], když proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, trestní stíhání bylo zahájeno usnesením Policie ČR, KŘP [Anonymizováno], Služba kriminální policie a vyšetřování ze dne 7. 11. 2018, č. j. [Anonymizováno]. Žalobce podal do usnesení stížnost, která byla zamítnuta. Dne 17. 7. 2019 byl žalobce vyrozuměn o podání obžaloby. Dne 11. 9. 2019 byl žalobci doručen trestní příkaz [Anonymizováno] ze dne 5. 9. 2018, č. j. [Anonymizováno], kterým byl uznán vinným a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody na 6 měsíců se zkušební dobou 12 měsíců a zákaz řízení motorových vozidel na 12 měsíců. Proti trestnímu příkazu podal žalobce odpor, stejně tak státní zástupkyně. Rozsudkem ze dne 24. 3. 2021, č. j. [Anonymizováno], byl žalobce znovu uznán vinným a odsouzen ke stejnému tresti. Po odvolání Krajský soud v [adresa] ze dne 30. 6. 2021, č. j. [Anonymizováno], soud opět uznal žalobce vinným a zpřísnil mu trest. Žalobce v návaznosti na to odevzdal svůj řidičský průkaz na příslušném úřadě. Žalobce podal následně ve věci dovolání, načež usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. [Anonymizováno], zrušil napadený rozsudek a věc byla vrácena soudu I. stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl. V řízení byl následně přibrán znalec k provedení revize znaleckých posudků vyhotovených v průběhu policejního vyšetřování. Rozsudkem Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 9. 11. 2022, č. j. [Anonymizováno], byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal žalobce. Po odvolání státní zástupkyně rozhodl soud rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 27. 3. 2023, č. j. [Anonymizováno], o zrušení rozhodnutí soudu I. stupně, ovšem pouze z formálního hlediska, po věcné stránce shledal odvolací soud rozhodnutí Okresního soudu v [Anonymizováno] za správné, a žalobce byl po 4 letech a 4 měsících po podání obžaloby pravomocně zproštěn obžaloby. Žalobce za nezákonné trestní stíhání požadoval přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 134 482,40 Kč. Nezákonné trestní stíhání trvající 4 roky a 4 měsíce se hluboce podepsalo na kvalitě života žalobce a jeho blízkých. Jeho otec v předmětné době umíral na rakovinu, v době, kdy musel žalobce odevzdat řidičský průkaz, jej tak nemohl vozit do nemocnice Žalobce je místostarostou města [adresa], trestní řízení tedy nabíralo veřejnou rovinu a až do rozhodnutí dovolacího soudu na něho bylo nahlíženo jako na odsouzeného. Rovněž řízení zasáhlo do finanční sféry žalobce. Dále požadoval náhradu škody majetkové újmy, která žalobci v řízení vznikla na nákladech na právní zastoupení v řízení. Za nezákonné rozhodnutí označil žalobce Policie ČR, KŘP [Anonymizováno], Služba kriminální policie a vyšetřování ze dne 7. 11. 2018, č. j. [Anonymizováno]. Tvrzený nárok uplatnil žalobce u žalované dle § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. dne 30. 5. 2023, ke dni podání žaloby žalovaná nereagovala vydáním stanoviska, přičemž šestiměsíční zákonná lhůta k projednání nároku u žalované uplynula dne 30. 11. 2023.

2. Ve svém podání ze dne 20. 12. 2023 vzal žalobce částečně zpět žalobu, a to co do celého nároku na náhradu nákladů vynaložených za obhajobu ve výši 49 380 Kč, když mu žalovaná plnila na náhradě vynaložených nákladů za obhajobu částku 46 663,65 Kč a co do částky 65 000 Kč, když tuto částku jakožto náhradu škody způsobené nezákonným trestním stíháním žalovaná rovněž uhradila. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 1. 2024, č. j. 16 C 33/2023-51, bylo řízení zastaveno co do částky 114 380 Kč. Předmětem řízení tak zůstala částka ve výši 69 482,40 Kč představující zbývající nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestného stíhání spolu s příslušenstvím.

3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 18. 1. 2024 učinila nesporným, že u ní žalobce dne 30. 5. 2023 uplatnil mj. nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., sestávající se z nároku na náhradu nákladů spojených s obhajobou v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] ve výši 49 380 Kč a nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním v celkové výši 114 380 Kč. Žalovaná vyhověla tvrzenému nároku na náhradu nákladů obhajoby v rozsahu 46 663,65 Kč. Za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci přiznala žalovaná částku ve výši 65 000 Kč a byla poskytnuta omluva. Toto sdělila žalobci dne 13. 1.2 2023. V posuzovaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního řízení ze dne 7. 11. 2018, základ odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím je v tomto řízení dán. Žalovaná má za prokázaná tvrzení o zásahu do osobní sféry, když byl žalobce po dobu šesti měsíců pravomocně odsouzen a ztratil svoji bezúhonnost, a nadto byl nucen po tuto dobu odevzdat svůj řidičský průkaz a nemohl tak vozit svého nemocného otce do nemocnice, taktéž byla zohledněna okolnost, že je žalobce veřejně známou osobou. Žalovaná porovnala posuzované řízení s obdobnými případy (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2011, č. j. 54 Co 85/2011-75). Žaloba je dle žalované ve zbývající části nedůvodná a navrhla, aby byla v celém rozsahu zamítnuta.

4. Žalobce byl při jednání dne 16. 4. 2024 vyzván podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby, splnil povinnost tvrzení a označil důkazy ve vtahu k tvrzení psychické újmy, tíživých myšlenek a dopadů do sféry tím, že byl žalobce v době trestního stíhání místostarosta města [Anonymizováno], aby doplnil tvrzení k zásahům do profesní a osobní sféry a označil k nim důkazy a dále, aby předložil srovnávací judikaturu s množstvím jednotících prvků k projednávané věci.

5. Podáním ze dne 25. 4. 2024 žalobce uvedl k výzvě ze dne 16. 4. 2024, že pro žalobce bylo nesmírně bolestivé a ponižující, že nebyl schopen pomáhat svému otci, ač si byl vědom, že k odebrání řidičského průkazu došlo neprávem, s otcem si byli velmi blízcí, proto považoval za morální povinnost otci pomoct. Z jeho veřejné funkce jako místostarosta města [Anonymizováno] plynou i očekávání jeho spolupracovníků a spoluobčanů, přičemž během trestního řízení bylo o něm ze strany těchto lidí pochybováno, bylo pro něj obtížné zachovat si stejnou vážnost, bylo na něj nahlíženo jako na někoho, kdo spáchal trestný čin. Trestní řízení ovlivňovalo jeho každodenní pracovní život, a celá záležitost pro něj byla frustrující. Současně pociťoval žalobce pocit bezbrannosti, ztrácel naději na spravedlnost, byl připravován o radost ze života. Rovněž pro něho představovalo komplikaci odebrání řidičského průkazu z důvodu dopravní situaci ve městě [adresa], kdy musel žalobce používat autobusovou dopravu, čímž se mu např. prodlužovaly cesty. Jako srovnávací judikaturu uvedl žalobce rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2018, č. j. 35 Co 41/2018-197.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobce dne 30. 5. 2023 (podáním ze stejného dne) uplatnil mj. nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., sestávající se z nároku na náhradu nákladů spojených s obhajobou v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] ve výši 49 380 Kč a nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním v celkové výši 114 380 Kč. Účastníci řízení také učinili na jednání dne 16. 4. 2024 nesporným popis posuzovaného řízení, a to tedy tak, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, trestní stíhání bylo zahájeno usnesením Policie ČR, KŘP [Anonymizováno], Služba kriminální policie a vyšetřování ze dne 7. 11. 2018, č. j. [Anonymizováno]. Nesporné také je, že rozsudkem ze dne 24. 3. 2021, č. j. [Anonymizováno], byl žalobce uznán vinným a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody na 6 měsíců se zkušební dobou 12 měsíců a zákaz řízení motorových vozidel na 12 měsíců, následně Krajský soud v [adresa] ze dne 30. 6. 2021, č. j. [Anonymizováno], opět uznal žalobce vinným a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody na 1 rok se zkušební dobou 18 měsíců a zákaz řízení motorových vozidel na 18 měsíců. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. [Anonymizováno], byl zrušen napadený rozsudek a věc byla vrácena soudu I. stupně, aby ji soud znovu projednal a rozhodl. Nesporné je, že rozsudkem Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 9. 11. 2022, č. j. [Anonymizováno], byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal žalobce. Po odvolání státní zástupkyně rozhodl soud rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 27. 3. 2023, č. j. [Anonymizováno], a byl zrušen rozsudek soudu I. stupně a znovu bylo rozhodnuto tak, že byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu.

8. Z účastnického výslechu žalobce na jednání dne 16. 5. 2024 se podává, že v prvních dvou dnech po dopravní nehodě žil žalobce v tom, že je pouze svědkem nehody, poskytl první pomoc zraněnému, poskytl součinnost policii. Poté se dozvěděl, že ho policie podezřívá z toho, že nehodu způsobil. Když podával první vysvětlení nepřipouštěl si, že by mohl být podezříván. Od rána do večera přemýšlel, co se může stát. Až do prvního soudního stání věřil, že si nikdo nemůže myslet, že je vinen. Během řízení byla otci diagnostikována rakovina plic v pozdním stádiu, snažil se otce podporovat, otec na něj byl velice fixovaný, žalobce s ním dojížděl do nemocnice a následně na chemoterapie, jako jediný z rodiny byl schopen ho vozit do nemocnice, po odebrání řidičského průkazu se situace velice zkomplikovala, do nemocnice v tomto období nemohl zavést otce celkem 4krát. Otec se zajímal o jeho soudní řízení, jestli se dočká pravdy, otec zemřel týden před rozhodnutím Nejvyššího soudu. V práci se ho na soudní řízení ptali kolegové, „šuškalo“ si celé město. Na sociálních sítích byl silně propírán, byl spojován s odebráním řidičského průkazu starostky města [Anonymizováno] za řízení pod vlivem alkoholu, pouze jednou na jeden příspěvek reagoval. Pořídil si např. elektrickou koloběžku, aby si usnadnil přejezdy, přičemž celé město o tom následně začalo vtipkovat. Bylo to pro něj neskutečně dlouhých pět let, kdy žil v nejistotě, co se stane. Kromě sociálních sítí nebyl jeho případ nikde medializován.

9. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2018, č. j. 35 Co 41/2018-197, bylo zjištěno, že poškozenému v této věci byla přiznána částka 75 000 Kč v rámci odškodnění za nezákonné trestní stíhání. Bylo uzavřeno, že zadostiučinění musí být v penězích. Řízení trvalo 2 a půl roku. V řízení došlo i k medializaci trestného stíhání., v osobním životě žalobce došlo ke skončení partnerského vztahu s přítelkyní. Zastával veřejnou funkci, řízení mělo dopad na jeho pracovní vztahy. Posuzované řízení v této věci se týkalo spáchání přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Řízení skončilo tak, že věc byla posouzena jako přestupek.

10. Z ambulantní zprávy (onkologie) [právnická osoba] otce žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0] ze dne 10. 8. 2021 bylo zjištěno, že v únoru 2020 byla provedena levostranná pneumectomie s následnou chemoterapií, došlo k progresu onemocnění a mnohačetné drobnoložiskové meta postižení pravé plíce. Došlo k diagnostikování karcinomu levého dolního plicního laloku.

11. Ze zprávy z ambulantní návštěvy [podezřelý výraz] otce žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0] ze dne 14. 7. 2021 bylo zjištěno, že byla zjištěna recidiva karcinomu plic formou druhostranných metastáz, dle CT z 18. 6. 2021 progrese.

12. Z potvrzení o odevzdání řidičského průkazu ze dne 1. 7. 2021 bylo zjištěno, že k tomuto dni odevzdal žalobce svůj řidičský průkaz č. [Anonymizováno] u Obecního úřadu obce s rozšířenou působností [adresa].

13. Z usnesení prvního jednání zastupitelstva města [Anonymizováno] konaného 15. 1. 2015 bylo zjištěno, že žalobce byl zvolen místostarostou města [Anonymizováno].

14. Z usnesení šestého jednání zastupitelstva města [Anonymizováno] konaného 1. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalobce byl zvolen místostarostou města [Anonymizováno], druhým místostarostou se stal [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [datum], přičemž v případě nepřítomnosti nebo nevykonávání funkce starostky by její funkci vykonával pan [tituly před jménem] [jméno FO].

15. Soud pro nadbytečnost neprovedl další navrhované důkazy (výslech bratra žalobce), když z provedených důkazů si soud mohl o věci učinit závěr tak, že o věci mohl rozhodnout a nelez očekávat, že bratr vylíčí vnitřní stavy žalobce lépe než on sám.

16. Dle provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

17. Proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, trestní stíhání bylo zahájeno usnesením Policie ČR, KŘP [Anonymizováno], Služba kriminální policie a vyšetřování ze dne 7. 11. 2018, č. j. [Anonymizováno]. Rozsudkem Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 24. 3. 2021, č. j. [Anonymizováno], byl žalobce uznán vinným a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody na 6 měsíců se zkušební dobou 12 měsíců a zákaz řízení motorových vozidel na 12 měsíců, následně Krajský soud v [adresa] ze dne 30. 6. 2021, č. j. [Anonymizováno], opět uznal žalobce vinným a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody na 1 rok se zkušební dobou 18 měsíců a zákaz řízení motorových vozidel na 18 měsíců. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. [Anonymizováno], zrušil soud napadený rozsudek a věc byla vrácena soudu I. stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl. Rozsudkem Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 9. 11. 2022, č. j. [Anonymizováno], byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal žalobce. Po odvolání státní zástupkyně rozhodl rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 27. 3. 2023, č. j. [Anonymizováno], byl zrušen rozsudek soudu I. stupně a znovu bylo rozhodnuto tak, že byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu. V průběhu řízení se otec žalobce léčil s karcinomem plic. Žalobce byl místostarostou města [adresa]. Dne 1. 7. 2021 odevzdal žalobce svůj řidičský průkaz. Žalobce uplatnil předběžně požadované nároky u žalované dne 30. 5. 2023, žaloba byla podána dne 7. 12. 2023.

18. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů.

19. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným předním postupem (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

20. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

21. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

22. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

24. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011.

25. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

26. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání, a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16.9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 27. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem v již zmíněném rozsudku z 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

28. Trestní stíhání žalobce trvalo od 7. 11. 2018, kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 27. 3. 2023, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v [adresa], č. j. [Anonymizováno], kterým byl konečně zproštěn žalobce obžaloby. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje „pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, má soud za to, že orgány veřejné moci postupovaly v řízení v přiměřených lhůtách, jednotlivé úkony byly konány plynule, navazovaly na sebe, proto hodnotí soud délku trestního stíhání žalobce jako věci zcela přiměřenou.

29. Pokud jde o povahu trestní věci, nutno konstatovat, že žalobce byla stíhána pro spáchání přečinu těžké ublížení na zdraví z nedbalosti dle ust. § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Podstatným způsobem, jež zvyšuje intenzitu nemajetkové újmy, která žalobci nezákonně vedeným trestním stíháním vznikla, je skutečnost, že z povahy věci byl ohrožen trestem odnětí svobody, a to v délce až na dvě léta, nebo zákazem činnosti. Povaha trestného činu, pro který byl žalobce trestně stíhán, zpravidla působí větší společenské odsouzení oproti trestnímu stíhání (trestný čin proti životu a zdraví), s tímto trestným činem převážně bývá spojena i mnohem výraznější dehonestace poškozených.

30. Jde-li o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, lze uzavřít, že žalobci vznikla určitá újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do jeho práva na dobrou pověst, jeho renomé a nejistotou v plánování rozhodování, když žalobce v době řízení byl místopředsedou města [Anonymizováno]. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobce prokázal, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma, když z provedeného dokazování vyplynulo, že se nemohl starat o svého otce v nemoci tak, jak by chtěl, když jej nemohl odvážet autem a doprovázet při jeho návštěvách v nemocnici, protože musel odevzdat vzhledem k pravomocnému rozhodnutí v trestní věci svůj řidičský průkaz. Ovšem soud má k tvrzení žalobce, že byl terčem pomluv a žertů ve městě [adresa] na sociálních sítích za to, že tato tvrzení byla vznešena až po koncentraci řízení, příp. nebyla nijak prokázána, když žalobce nepředložil důkazy, které by měly za cíl toto tvrzení dokázat.

31. Žalobce poukazoval na případ vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 74/2016, jenž byl u Městského soudu v Praze následně veden pod sp. zn. 35 Co 41/2018. Soud dospěl k závěru, že podobnost případu je do jisté míry dána. Ve srovnávacím případě se jednalo o rozhodnutí týkající se odškodnění za nezákonné trestní stíhání, které bylo vedeno pro trestný čin vedený proti zdraví, přičemž rozdílem je to, že ve srovnávacím případě se jednalo o jednání úmyslné dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, za které poškozenému hrozil delší trest odnětí svobody, v posuzovaném řízení v této věci bylo vedeno trestní řízení z trestného činu dle § 147 odst. 1 trestního zákoníku. Ve srovnávacím případě narozdíl od posuzovaného řízení došlo k medializaci věci. Naopak ve srovnávacím případě se jednalo o 2,5 roku dlouhé trestní řízení, v případě žalobce pak 5,5 let. Konečně pak v průběhu řízení ve srovnávacím případě došlo ke skončení partnerského vztahu, což se v posuzovaném řízení nestalo, avšak ještě před pravomocným rozhodnutím v trestní věci zemřel otec žalobce, a došlo ke zkomplikování péče o nemocného otce poté, co došlo k odevzdání řidičského průkazu žalobce. Ve srovnávacím případě byla poškozenému vyplacena částka ve výši 75 000 Kč. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že z titulu nezákonného stíhání žalobci náleží částka 100 000 Kč (přičemž tomu byla žalovanou již vyplacena částka 65 000 Kč), a to vzhledem k časovému posunu od vydání rozhodnutí ve věci srovnávací (rok 2018) a k ekonomickým změnám, kterým v naší zemi za posledních 6 let došlo. Soud má s přihlédnutím k těmto okolnostem za to, že přiznaná částka je přiměřená a spravedlivá. Výrokem I tedy soud přiznal žalobci částku 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 114 380 Kč od 1. 12. 2023 do 20. 12. 2023 (když žalovaná projednala nárok žalobce až po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty), a výrokem II byla žaloba ve zbývajícím nároku zamítnuta.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku III rozsudku. Předmětem řízení byly dva nároky, a to nárok na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby ve výši 49 380 Kč a náhradu nemajetkové újmy ve výši 114 380 Kč.

33. Co se nároku na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby týká, v částce 46 663,65 Kč byl úspěšný žalobce (když do této částky vzal žalobce žalobu poté, co ze strany žalované bylo plněno, a to po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty pro projednání předběžně uplatněného nároku žalobce dle §§ 14 a 15 zákona), v částce 2 716,35 Kč byl naopak neúspěšný (když co do částky 2 716,35 Kč vzal žalobu zpět bez uvedení důvodu). Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy, soud shledal, že v tomto byl plně úspěšný žalobce, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

34. S ohledem na uvedené tak je zřejmé, že žalobce byl úspěšný stran jednoho nároku plně, a to v nároku týkajícího se nemajetkové újmy, a převážně úspěšný v rozsahu nároku na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, dospěl k závěru, že odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Odměna za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada škody v penězích, se pak vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí (§ 12 odst. 3 advokátního tarifu). Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok na peněžité plnění (objektivní kumulace), je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. V daném případě, kdy žalobce uplatnil jednou žalobou 2 nároky, se za tarifní hodnotu považuje částka 99 380 Kč (50 000 + 49 380).

35. Při srovnání tarifních hodnot u všech nároků, je pak zřejmé, že žalovaná byla v řízení úspěšná v rozsahu 2,7 % (v částce 2 716,35 Kč) a žalobce v rozsahu 97,3 % (v částce 96 663,65 Kč). V posuzované věci to konkrétně znamená, že žalobce byl v řízení téměř plně úspěšný. Jelikož měl žalobce neúspěch v poměrně nepatrné části, rozhodl se soud postupovat podle § 142 odst. 3 o. s. ř., a přiznat žalobci plnou náhradu nákladů řízení.

36. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 99 380 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, částečné zpětvzetí ze dne 20. 12. 2023, podání ze dne 25. 4. 2024, účast na jednání ve dne 16. 4. 2024 a 16. 5. 2024) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 400 Kč ve výši 6 804 Kč. Celkem náklady činí 42 204 Kč.

37. Žalobce žádal rovněž proplacení cestovného soukromým vozidlem na jednání soudu ve dnech 16. 4. 2024 a 16. 5. 2024. Soud však nepřiznal žalobci náhradu hotových výdajů, konkrétně cestovné na jednání soudu, neboť účastník neměl k cestě vlastním motorovým vozidlem na jednání předchozí souhlas soudu ve smyslu citovaného § 30 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb.

38. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovanou řídí.

Poučení