18 Co 272/2024 - 158

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupen advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [název], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] za níž jedná [název] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o zaplacení 69 482,40 Kč s příslušenstvím (původně o 183 862,40 Kč s příslušenstvím), o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. května 2024, č. j. 16 C 33/2023-113, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé (II.) potvrzuje; ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.), v části, v níž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá. Ve výroku III. o nákladech řízení mezi účastníky navzájem se mění tak, že výše náhrady činí [částka], jinak se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka], do 15 dnů od právní moci usnesení, k rukám advokáta [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0]

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok I.), v části, v níž se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši [částka], do 15 dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě došlé soudu I. stupně dne [datum], v níž žalobce uplatnil dva nároky podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), na základě tvrzení, že proti němu bylo u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. [spisová značka] vedeno [podezřelý výraz] stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř., pravomocně ke dni [datum].

3. Žalobce požadoval a/ zaplacení [částka] na náhradu škody vzniklé vynaložením nákladů na obhajobu; b/ zaplacení [částka] na zadostiučinění nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v zahájení a vedení [podezřelý výraz] stíhání.

4. Tyto nároky žalobce podle § 14 OdpŠk uplatnil u žalované dne [datum], žalovaná [datum] zaplatila žalobci na nárok a/ částku [částka], na nárok b/ částku [částka].

5. Na základě částečného zpětvzetí žaloby, a to co do nároku a/ (tj. [částka]) a části nároku b/ ([částka]), soud I. stupně řízení v tomto rozsahu zastavil; předmětem řízení tedy zůstal požadavek na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla žalobci vzniknout zahájením a vedením [podezřelý výraz] stíhání, zaplacením další částky [částka].

6. Žalobce tvrdil, že proti němu bylo vedeno [podezřelý výraz] stíhání pro podezření ze spáchání [podezřelý výraz] těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, v období od [datum] do [datum]. Žalobce byl shledán vinným a pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody na 1 rok s podmíněným odkladem na 18 měsíců a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na 18 měsíců; po zrušení odsuzujícího rozsudku Nejvyšším soudem byl žalobce v dalším řízení zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. Nezákonné [podezřelý výraz] stíhání trvající 4 roky a 4 měsíce mělo významný dopad do kvality života žalobce a jeho blízkých. Odsouzení k trestu zákazu řízení motorových vozidel mělo nepříznivý dopad do rodinného a citového života žalobce, neboť v této době žalobcův otec umíral na rakovinu a žalobce jej nemohl osobně vozit do [podezřelý výraz]. Žalobce je místostarostou města [adresa], vedení [podezřelý výraz] stíhání a [podezřelý výraz] odsouzení mělo i veřejnou rovinu a rovněž zasáhlo do finanční sféry žalobce. Žalobce považuje okolnosti svého [podezřelý výraz] stíhání za obdobné případu, v němž bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]; v tomto řízení bylo poškozenému poskytnuto peněžité zadostiučinění [částka] za újmu, vzniklou vedením [podezřelý výraz] stíhání pro podezření ze spáchání [podezřelý výraz] ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s [podezřelý výraz] výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zák., po dobu dvou a půl roku. Poškozený zastával veřejnou funkci, došlo k medializaci [podezřelý výraz] stíhání, řízení mělo dopad na pracovní vztahy a osobní život poškozeného, neboť skončil jeho partnerský vztah. Srovnávané řízení však bylo kratší než [podezřelý výraz] stíhání žalobce, proto žalobce požadoval na peněžité zadostiučinění vyšší částku.

7. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že částka [částka] a omluva, poskytnutá na zadostiučinění nemajetkové újmy, která žalobci vznikla vedením [podezřelý výraz] stíhání, odpovídá zadostiučinění, poskytovanému ve skutkově obdobných případech [podezřelý výraz] stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalovaná vzala v úvahu zásah stíhání do osobní sféry, když byl žalobce po dobu šesti měsíců pravomocně odsouzen a ztratil svoji bezúhonnost, a nadto byl nucen po tuto dobu odevzdat svůj řidičský průkaz, a nemohl tak vozit svého [podezřelý výraz] otce do [podezřelý výraz], taktéž byla zohledněna okolnost, že je žalobce v místě svého bydliště veřejně známou osobou.

8. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: Proti žalobci bylo vedeno [podezřelý výraz] stíhání pro podezření ze spáchání [podezřelý výraz] těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, [podezřelý výraz] stíhání bylo zahájeno dne [datum]. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl žalobce uznán vinným a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody na 6 měsíců se zkušební dobou 12 měsíců a zákaz řízení motorových vozidel na 12 měsíců, následně Krajský soud v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], opět uznal žalobce vinným a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody na 1 rok se zkušební dobou 18 měsíců a zákaz řízení motorových vozidel na 18 měsíců. Dne [datum] odevzdal žalobce řidičský průkaz. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], zrušil soud napadený rozsudek a věc byla vrácena soudu I. stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal žalobce. Po odvolání státní zástupkyně rozhodl rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl zrušen rozsudek soudu I. stupně a znovu bylo rozhodnuto tak, že byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) [podezřelý výraz] řádu. V průběhu řízení se otec žalobce léčil s karcinomem plic. Žalobce byl místostarostou města [adresa].

9. Právní posouzení: Žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované podle § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, v zákonné šestiměsíční lhůtě uspokojen nebyl, věc může být tedy projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). Žalobce má vzhledem k výsledku [podezřelý výraz] řízení (zastavení řízení z důvodů neuvedených v § 12 OdpŠk) podle § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 31a odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody (majetkové újmy) i nemajetkové újmy, případně vzniklé v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí.

10. Soud I. stupně vycházel při posouzení nároku žalobce z ustálených závěrů soudní praxe (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], resp. ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), podle nichž musí být újma vzniklá vedením [podezřelý výraz] stíhání prokázána, stejně jako její intenzita odůvodňující peněžité odškodnění. Při stanovení formy a výše zadostiučinění aplikoval kritéria povahy [podezřelý výraz] věci, délky [podezřelý výraz] řízení a dopadů [podezřelý výraz] stíhání do osobnostní sféry žalobce a zabýval se otázkou, zda částka, přiznaná žalobci na zadostiučinění újmy na základě uplatnění týchž kritérií, je přiměřená a postačující pro spravedlivé zadostiučinění za újmu druhu a intenzity, která byla v řízení prokázána.

11. Soud I. stupně uzavřel, že [podezřelý výraz] stíhání žalobce trvalo 4 roky a 4 měsíce, délka řízení však byla přiměřená procesní složitosti věci, vyplývající z počtu soudních instancí a složitosti dokazování. V důsledku [podezřelý výraz] stíhání došlo k významným omezením a negativním změnám – zásahům do osobní integrity žalobce ve sféře profesní, rodinné a společenské, vzhledem k tomu, že žalobce byl jako osoba do té doby bezúhonná stíhán za [podezřelý výraz] těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., po určitou dobu i pravomocně odsouzen, přičemž povaha tohoto [podezřelý výraz] činu proti životu a zdraví působí zpravidla větší společenské odsouzení ve srovnání s jinými druhy trestné činnosti, tím spíše je-li stíhána osoba veřejně známá.

12. Po podrobném rozboru shody, resp. odlišnosti s věcí, v níž bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v dalších hodnocených aspektech zásahů [podezřelý výraz] stíhání do osobní sféry obviněných osob, dospěl k závěru, že v daném případě odpovídá spravedlivé zadostiučinění částce [částka]. Protože již žalovaná na náhradě nemajetkové újmy uhradila žalobci částku [částka], byla žalobci přiznána částka odpovídající rozdílu mezi tímto zadostiučiněním a částkou, která již byla uhrazena, s úrokem v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z prodlení, které nastalo dnem následujícím od uplynutí 6 měsíců od uplatnění nároku u žalované (§ 15 odst. 1 OdpŠk), tj. [datum], a dále s úrokem z prodlení v zákonné výši z žalovanou dobrovolně poskytnutého plnění ode dne prodlení [datum] do zaplacení [datum]. Ve zbývajícím rozsahu soud I. stupně žalobu zamítl.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř.; soud I. stupně přiznal žalobci, který měl neúspěch pouze v nepatrné části předmětu řízení, resp. nezavinil, že řízení muselo být zčásti zastaveno, plnou náhradu nákladů řízení.

14. Tento rozsudek soudu I. stupně napadli včasným a přípustným odvoláním oba účastníci řízení.

15. Žalobce podal odvolání proti zamítavému výroku o věci samé (II.). Vytýkal soudu I. stupně nesprávné hodnocení rozhodných kritérií pro posouzení výše zadostiučinění, s tím, že soud I. stupně 1/ nepřiléhavě uzavřel, že délka [podezřelý výraz] stíhání žalobce byla přiměřená procesní složitosti věci, 2/ nereflektoval obecně zvýšený význam [podezřelý výraz] řízení pro poškozeného spočívající v zásahu [podezřelý výraz] řízení do jeho osobní a profesní sféry žalobce, 3/ konkrétní dopady [podezřelý výraz] stíhání do osobnostní sféry žalobce v aspektu, že byl ve městě [adresa] terčem pomluv a žertů na sociálních sítích, vzal za neprokázané, když žalobce nepředložil důkazy, které by měly za cíl toto tvrzení dokázat, 4/ soud I. stupně nevzal v úvahu skutečnost, že žalobce byl veřejně činnou osobou, konkrétně místostarostou města [adresa], a pochybil, pokud při hodnocení výše přiznaného zadostiučinění nezohlednil, že samotný fakt [podezřelý výraz] stíhání znamenal citelný zásah do profesní sféry žalobce.

16. Žalobce dále namítal, že soud I. stupně pochybil v rámci srovnání s věcí rozhodnutou Městským soudem v Praze ze dne [datum], pod sp. zn. [spisová značka]. Ve věci [spisová značka] bylo za 2,5 roku trvající nezákonné [podezřelý výraz] stíhání přiznáno zadostiučinění ve výši [částka]; v předmětné věci však soud I. stupně za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání téměř dvojnásobnou dobu přiznal zadostiučinění pouze o 30 % vyšší, tj. ve výši [částka]. Při porovnání těchto dvou případů, zejména co do výše přiznaného zadostiučinění s ohledem na délku [podezřelý výraz] řízení, je zřejmé, že zadostiučinění přiznané žalobci je neadekvátní. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

17. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce navrhla potvrzení zamítavého rozhodnutí soudu I. stupně s tím, že přiznaná částka zadostiučinění [částka] spolu s částkou [částka], kterou dobrovolně plnila žalovaná, představuje spravedlivé zadostiučinění za újmu vzniklou zahájením a vedením nezákonného [podezřelý výraz] stíhání, jejíž vznik byl žalobcem prokázán. Pokud žalobce v odvolání akcentuje zejména délku posuzovaného [podezřelý výraz] stíhání, zcela pomíjí fakt, že se nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku namítaného řízení domáhá samostatnou žalobou, vedenou u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. V rámci předběžného projednání nároku byla žalovanou na tento nárok zaplacena částka [částka], takže předmětem řízení [spisová značka] je nyní další částka [částka]. Žalovaná je přesvědčena, že nepřiměřená délka řízení nemůže být odškodněna dvakrát, a to jednou jako samostatný nárok, který je nyní předmětem řízení [spisová značka], a jednou jako znak intenzity dopadů [podezřelý výraz] stíhání a důvod pro navýšení odškodnění v rámci nemajetkové újmy za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání.

18. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku I., avšak pouze v rozsahu, v němž jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka], která je rozdílem částky [částka], která představuje žalobcem uplatněný nárok na náhradu majetkové újmy (a současně rozsah zpětvzetí nároku na náhradu majetkové újmy) a částky [částka], kterou žalovaná na tento nárok opožděně plnila. Soud I. stupně měl tedy správně přiznat žalobci pouze úrok z prodlení ve výši 15 % z částky [částka] + [částka] = [částka] od [datum] do [datum].

19. Žalovaná dále výslovně napadla i nákladový výrok. Namítala, že soud I. stupně pochybil při výpočtu nákladů řízení, když použil tarifní hodnotu [částka], reprezentující společné projednání nároku na náhradu majetkové újmy (tarifní hodnota [částka]) a nemajetkové újmy (tarifní hodnota [částka]) pro všechny z šesti účtovaných úkonů; žalobci tak přiznal vyšší náhradu nákladů řízení, která neodpovídá hodnotě provedených úkonů právní služby za situace, kdy po zastavení řízení o nároku na náhradu majetkové újmy bylo vedeno řízení již pouze o jediném nároku s tarifní hodnotou [částka]. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení příslušným způsobem změnil.

20. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.; dospěl k závěru, že důvodné je pouze odvolání podané žalovanou.

21. K odvolání žalobce: Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která nebyla odvoláním žalované napadena.

22. Ustálené závěry soudní praxe k otázce odškodňování nemajetkové újmy za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání lze obecně shrnout tak, že přestože zhodnocení intenzity újmy závisí na jedinečných okolnostech případu a vzpírá se jednoduchému "tabulkovému přístupu", je nutno zajistit, aby i zadostiučinění za majetkovou újmu způsobenou státem bylo přiznáváno s respektem k principu rovnosti před zákonem a aby se jednotlivcům ve srovnatelných případech dostalo srovnatelné právní ochrany (nález sp. zn. II. ÚS 2175/16).

23. Zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou [podezřelý výraz] stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Kritéria povahy [podezřelý výraz] věci, délky [podezřelý výraz] stíhání a dopadů [podezřelý výraz] stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, jsou tedy v rozsudku Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaném ve Sbírce pod č. Rc 122 / 2012, uvedena pouze příkladmo.

24. V daném případě soud I. stupně učinil závěr o výši peněžitého zadostiučinění na základě postupu, který je v soudní praxi již ustálený a Ústavním soudem obecně akceptován či dokonce považován za nutný (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 3183/15 ze dne [datum]), neboť jiný postup by ani nebylo možné považovat za předvídatelný: totiž postup spočívající ve srovnání intenzity zásahu (resp. výše zadostiučinění) s podobnými případy, které již byly v soudní praxi vyřešeny. Vycházel přitom z judikatury Nejvyššího soudu, která stanoví základní kritéria pro srovnávání případů a určování výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným [podezřelý výraz] stíháním (srov. rozsudek sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]) a aplikoval kritéria a) povahy [podezřelý výraz] věci, b) délky [podezřelý výraz] řízení, c) následky způsobené [podezřelý výraz] řízením v osobnostní sféře poškozeného žalobce. Tato kritéria, resp. tento způsob určení výše zadostiučinění sám o sobě již reflektuje zvýšený význam [podezřelý výraz] stíhání pro obviněného (poškozeného), pokud jsou aplikována pouze na případy, kdy újma v osobní sféře poškozeného vznikla v důsledku [podezřelý výraz] stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby. Soudu I. stupně tak nelze vytknout, jak to činí žalobce, že kritérium významu řízení pro poškozeného zvlášť nehodnotil.

25. Soud I. stupně provedl srovnání s případem Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podané odvolání bylo projednáno Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], navrženým žalobcem, který shledal jako adekvátní, důkladně a přezkoumatelně tak, že je z něj dostatečně patrno, které konkrétní okolnosti srovnávaných případů jsou podobné a ve kterých naopak shledal odlišnosti. Oba případy se shodovaly ve znaku povahy [podezřelý výraz] věci (stíhání pro [podezřelý výraz] proti životu a zdraví); soud I. stupně adekvátně promítl do svých úvah skutečnost, že dopady [podezřelý výraz] stíhání do osobnostní sféry poškozeného, k nimž došlo ve srovnávané věci, byly výraznější než v souzené věci. Adekvátní váhu přiznal i faktu, že srovnávané řízení probíhalo po kratší dobu než [podezřelý výraz] řízení žalobce a přiznal žalobci peněžité zadostiučinění cca o 30 % vyšší.

26. Odvolací námitka, že soud I. stupně dostatečně nepromítl do výše odškodnění skutečnost, že [podezřelý výraz] stíhání žalobce trvalo téměř dvojnásobnou dobu vedení stíhání ve srovnávaném případě, není důvodná. Především nelze přisvědčit argumentaci žalobce, že zadostiučinění by mělo být přiznáno v částce, kterou žalobce určil jako násobek počtu měsíců trvání jeho [podezřelý výraz] stíhání (40) a částky, která je podílem přiznaného zadostiučinění ([částka]) a počtu měsíců [podezřelý výraz] stíhání (17) ve srovnávaném případě (požadovaná částka zadostiučinění [částka] = 52 x [částka] (když tato částka se rovná podílu 75 000:29 a odpovídá průměru odškodnění za jeden měsíc trvání srovnávaného řízení). Tento mechanický postup totiž nereflektuje skutečnost, že dopady [podezřelý výraz] stíhání ve srovnávaném případě byly v kritériu ohrožení [podezřelý výraz] sazbou, resp. dopadů do partnerského života poškozeného, významnější. Žalobcem vypočtená částka by – teoreticky – mohla případně sloužit nanejvýš jako vodítko pro určení zadostiučinění v případě, který by se lišil pouze ve znaku délky řízení, což však v daném případě nenastalo.

27. Současně nelze při posouzení částky, která bude spravedlivým zadostiučiněním za újmu, která žalobci [podezřelý výraz] stíháním vznikla, odhlédnout od skutečnosti, že žalobce uplatnil nejen projednávaný nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou [podezřelý výraz] stíháním, nýbrž (v jiném řízení) i samostatný nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku [podezřelý výraz] stíhání.

28. Judikatura Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) posuzuje následky způsobené [podezřelý výraz] řízením v osobnostní sféře poškozené osoby [podezřelý výraz] stíháním komplexně. V soudní praxi je sice ustálen názor, že volba, zda bude žalobce požadovat poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou určitým aspektem nezákonného [podezřelý výraz] stíhání (v tomto případě nepřiměřenou délkou [podezřelý výraz] stíhání ) jako samostatný nárok nebo zda jej uplatní v rámci jiného nároku na náhradu nemajetkové újmy jako hledisko intenzity újmy utrpěné, leží výhradně na žalobci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], resp. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], body 27 až 29), výjimkou z uvedeného pravidla je však situace, když žalobce uplatní samostatný (dílčí) nárok vedle komplexně posuzovaného nároku na odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou [podezřelý výraz] stíháním, které nevedlo k odsouzení. Tehdy nebude důvod posuzovat dílčí nárok samostatně v případě, kdy k němu se vážící újma bude typicky podřaditelná pod újmu způsobenou samotným [podezřelý výraz] stíháním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

29. Pokud v daném případě žalobce uplatnil ve více řízeních vedle sebe nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřenou délkou [podezřelý výraz] stíhání a nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené mu samostatným [podezřelý výraz] stíháním, je zde důvod posoudit oba nároky společně jako nárok na náhradu újmy způsobené samotným [podezřelý výraz] stíháním. Vzhledem k tomu, že tyto nároky nejsou projednávány společně, je v tomto řízení namístě promítnout tuto skutečnost formou snížení váhy kritéria délky [podezřelý výraz] stíhání.

30. Vzhledem k tomu, že odvolací námitky žalobce nebyly způsobilé zvrátit správné právní závěry soudu I. stupně ohledně určení zadostiučinění, které se ve srovnání s jinými případy jeví jako spravedlivé, odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

31. K odvolání žalované: Důvodnost odvolací námitky žalované, že jí byla nesprávně uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], přestože ohledně jistiny této částky byla žaloba vzata zpět, aniž ji lze v této části považovat z procesního hlediska za důvodnou, vyplývá z výše popsaného průběhu řízení. Důvodné odvolací námitce odvolací soud vyhověl a podle § 220 ods.t 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně v odvoláním žalované napadené části vyhovujícího výroku I.

32. Důvodné je rovněž odvolání, jímž žalovaná napadla nákladový výrok rozsudku soudu I. stupně. Z předloženého spisu vyplývá, že řízení o dvou nárocích, které žalobce uplatnil na základě téhož skutku, bylo vedeno pouze do dne [datum], kdy žalobce vzal žalobu zčásti zpět, a do této doby provedl jeho právní zástupce 3 úkony právní služby. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil na základě nového výpočtu náhrady. Procesně úspěšnému žalobci tedy náleží náhrada nákladů řízení, která je součtem zaplaceného soudního poplatku [částka] a nákladů na právní zastoupení, tj. odměny stanovené podle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „AT ”), z tarifní hodnoty [částka] (49 380 + 50 000) v sazbě [částka] za každý ze 3 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum]) a z tarifní hodnoty [částka], v sazbě [částka] za každý ze 3 úkonů právní služby (podání ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] a dne [datum]), dále šesti paušálních náhrad hotových výdajů advokáta ve výši [částka] za jeden úkon podle § 13 odst. 4 AT a náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Celkem náhrada činí [částka]. Vzhledem k tomu, že výše popsaná změna výroku I., která představuje snížení platební povinnosti žalované cca o [částka], se nikterak nepromítne do určení výše tarifní hodnoty jednotlivých úkonů právní služby ani do poměru úspěchu účastníků v řízení před soudem I. stupně, nerozhodoval odvolací soud opětovně o nákladech řízení před soudem I. stupně podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř.

33. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.; žalobce sice neměl v této fázi řízení úspěch, avšak vzhledem k tomu, že (již v řízení před soudem I. stupně) prokázal základ nároku a výše přiznaného zadostiučinění (resp. závěr dovozený odvolacím soudem, že zadostiučinění přiznané soudem I. stupně je dostatečné) závisela pouze na úvaze soudu, odvolacímu soudu v souladu se závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2216/23 (podle něhož „Uzná-li soud ve sporu o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci základ žalobcova nároku (existenci nemajetkové újmy), avšak přiměřené zadostiučinění nepřizná v plné žalované výši, má podle judikatury Ústavního soudu při rozhodování o náhradě nákladů řízení přesto postupovat podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, jenž umožňuje přiznat i částečně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, neboť rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu. To platí přiměřeně i pro rozhodování o nákladech odvolacího řízení, odvolal-li se žalobce proti výši náhrady mu přiznané. Nepostupuje-li takto soud, aniž zároveň dostatečně vysvětlí (s ohledem na konkrétní okolnosti věci) z jakého důvodu, poruší tím právo stěžovatele na soudní ochranu, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny“), nezbylo, než přiznat žalobci podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 3 o. s. ř., plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Úspěch žalované v nepatrné části (úrok z prodlení kapitalizovaný částkou [částka], resp. rozdílová částka náhrady nákladů řízení) nemá z hlediska určení poměru úspěchů účastníků v odvolacím řízení význam. Výše náhrady přiznané žalobci je součtem odměny advokáta za dva úkony právní služby (sepis odvolání, účast při ú. j. [datum]) v sazbě [částka] za jeden úkon (§ 9 odst. 4, § 7 bod 5 AT), tj. [částka], náhrady hotových výdajů advokáta paušální částkou [částka] za jeden úkon (§ 13 odst. 4 AT), tj. [částka] (a náhrady za DPH v sazbě 21 % ve výši [částka]), celkem [částka]; platební místo a lhůta k plnění vyplývá z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení