16 C 37/2021- 124

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce], [ulice] [anonymizováno] [země] zastoupeného advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. se sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] se sídlem [adresa] zastoupeného advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno] se sídlem [adresa] o určení vlastnictví o nahrazení projevu vůle žalovaného při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že parcela [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], zapsaná u [stát. instituce], [stát. instituce], je ve vlastnictví [země] a příslušnost hospodařit s majetkem státu k ní vykonává [anonymizováno] – [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] se zamítá.

II. Zamítá se žaloba, jíž se žalobce domáhal nahrazení vůle žalovaného uzavřít s ním smlouvu o převodu pozemků v tomto znění: Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít s oprávněnou osobou [celé jméno žalobce], nar. dne [datum], trvale bytem [adresa žalobce], [ulice] [anonymizováno] [země], tuto smlouvu o převodu pozemků dle zákona o půdě: [země] – [anonymizována tři slova] [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen„ převodce“) a [celé jméno žalobce] nar. dne [datum] trvale bytem [adresa žalobce], [ulice] [anonymizováno] [země] (dále jen„ nabyvatel“) uzavírají tuto smlouvu o převodu pozemků podle zákona o půdě: I. [země] – [anonymizována tři slova] má jako převodce v příslušnosti hospodaření parcelu [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], zapsanou u [stát. instituce], [stát. instituce] [celé jméno žalobce] je držitelem restitučního nároku z rozhodnutí pozemkového úřadu čj. [anonymizováno] [číslo].

II. Převodce tímto převádí do vlastnictví nabyvatele pozemek uvedený v čl. I této smlouvy, včetně všech jeho součástí a příslušenství, a nabyvatel předmětný pozemek přijímá do svého výlučného vlastnictví.

III. Vlastnické právo k převáděnému pozemku, včetně všech jeho součástí a příslušenství, přechází na nabyvatele vkladem do příslušného katastru nemovitostí. Převodce Nabyvatel

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 16.691 Kč k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 01.04.2021 domáhal jednak určení vlastnictví [země] k pozemkové parcele [číslo] v kat. území [obec], [územní celek], k níž vykonává právo hospodaření žalovaný a jednak nahrazení projevu vůle žalovaného s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu tohoto pozemku k uspokojení jeho restitučního nároku. Restituční nárok žalobce nabyl z pozůstalosti po svém otci [jméno] [příjmení], [rodné číslo], který byl držitelem restitučních nároků na nevydaný majetek v kat. území [část obce], [územní celek] po původním vlastníkovi zemřelé [jméno] [příjmení] a žalobce je tedy osobou oprávněnou. Jeho restituční nárok je opřen zejména o rozhodnutí pozemkového úřadu čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 25.03.2005. Aktuálně bylo o restitučních nárocích žalobce rozhodnuto soudy pravomocně již v rozsahu restitučních nároků ve výši 6.660.788,55 Kč, přičemž hodnota restitučních nároků žalobce správně činí částku 7.986.000 Kč, což mimo jiné uzavřel pravomocně [název soudu] v rozsudku čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobce žalovaného opakovaně žádal o převod náhradních pozemků, ale nebyl nikdy v restitučních žádostech úspěšný, žádné náhradní pozemky nebyly převedeny ani otci žalobce. Žalobce nepředpokládá, že by tyto skutečnosti žalovaný sporoval. Správnost ocenění nevydaných pozemků žalobce i okolnost, že postup žalovaného vůči žalobci byl liknavý a svévolný, byla opakovaně judikována pravomocnými rozsudky soudů, včetně rozhodnutí soudu dovolacího čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobce má za to, že soud může i zde podané žalobě vyhovět, když restituční nárok žalobce není stále vypořádán. Dále žalobce určovací žalobu odůvodnil tím, že žalovaný je stále vlastníkem pozemku parc. [číslo] v kat. území [anonymizována dvě slova] – trvalý travní porost, součást zemědělského půdního fondu, tedy zemědělského pozemku vhodného být odpovídající restituční náhradou pro žalobce jako restituenta dle zákona o půdě. Subjektem spravujícím státní zemědělské pozemky je [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Ohledně toho pozemku je v katastru nemovitostí nesprávně uvedeno, že vlastníkem pozemku je [příjmení] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec]. Tento majetek byl předmětem konfiskace dekretem [číslo] [rok] [anonymizováno], jak vyplývá mj. z rozhodnutí o přídělu rodinného domku [adresa] v obci [obec], jehož vlastníkem byl [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] domek byl přidělen Osídlovacím úřadem a Fondem národní obnovy do vlastnictví třetí osobě, a to manželům [příjmení]. Uvedený dekret byl všeobecný a konfiskoval jak práva hmotná, tak nehmotná a vztahoval se na veškerý majetek původního vlastníka. Byl tak zkonfiskován nejen dům [číslo listu] ve [obec], ale také sporný pozemek ve [obec]. Žalobce nemá žádné informace o tom, že by byla konfiskace majetku [anonymizováno] [příjmení] z jeho strany či ze strany jiných osob jakkoliv zpochybněna. Žalobce přídělovým listem dokládá, že rodinný dům [adresa] ve [obec] byl převeden do vlastnictví manželů [příjmení], což se však ve vztahu k předmětnému pozemku ve [obec] nestalo a tento pozemek je po celou dobu veden v katastru nemovitostí jakožto majetek zemřelého [anonymizováno]. [příjmení]. Zápis v katastru nemovitostí tedy zcela zjevně neodpovídá skutečnosti, když vlastníkem celého pozemku je po celou dobu stát a liknavostí žalovaného je žalobce de facto nucen se domáhat určení, že parcela [číslo] v kat. území [anonymizována dvě slova], [územní celek] je ve vlastnictví České republiky a příslušnost hospodařit s majetkem státu k ní vykonává žalovaný. Žalobce má rovněž naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť se jedná o nesprávný zápis v katastru nemovitostí a bez jeho opravy nelze nahradit projev vůle žalovaného ve vztahu k tomuto pozemku. Žalobce doplnil, že podaná žaloba ohledně prvého žalobního žádání není preventivní určovací žalobou ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř., nýbrž zvláštním návrhem určovací povahy, kterým bude správně určeno, že předmětná parcela je správně ve vlastnictví státu a v příslušnosti hospodaření žalovaného. Žalobce konečně odkázal na to, že rovněž církevní oprávněné osoby mají oprávnění podávat vůči třetím subjektům tzv. určovací žaloby ve smyslu ust. § 18 odst. 1 zák. o církevních restitucích, tj. domáhat se určení, že vlastníkem předmětných nemovitostí je stát a teprve následně dochází k převodu majetku ze strany státu na tyto církevní oprávněné osoby. Žalobce tak má důvodně za to, že i tento jeho návrh je po právu, když v opačném případě by byl žalobce – rovněž restituent – na úkor církevních restituentů diskriminován a je zde přípustná analogie. Pokud byl žalobce soudem dotazován, proč se neúčastnil posledních dvou veřejných nabídek, pak žalobce při jednání dne 3.8.2021 uvedl, že důvodem byla skutečnost, že nabízené pozemky nebyly v [obec]. V podání ze dne 14.09.2021 žalobce doplnil, že majetek byl panu [jméno] [příjmení] [jméno] zkonfiskován na základě dekretu [číslo] [rok] [anonymizováno], tedy ze zákona (ex lege) ke dni 30.10.1945, a to jako veškerý majetek, na nějž tento dekret dopadal. Pro nabytí vlastnictví tímto způsobem pak je nerozhodné, zda o něm byl učiněn zápis v pozemkových knihách či nikoli.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. K odůvodnění uvedl, že zdůrazňuje, že i pozemky, u nichž není dána přímá zákonná překážka převoditelnosti, mohou být k převodu nevhodné a tedy nepřevoditelné. Označený pozemek v kat. území [obec] není vhodný pro převod, jedná se o pozemek, který je evidován jako trvalý travní porost a nachází se v ochranném pásmu národního parku. Nadto se pozemek nachází ve svažitém prostoru mezi dvěma rodinnými domy, přes pozemek prochází jediná přístupová cesta k rodinnému domu na pozemek parc. č. st. [anonymizováno] v kat. území [obec] a není tam zajištěn jiný přístup, než právě přes požadovaný pozemek. Žalovaný má za to, že předmětný pozemek není převoditelný ani pro případ, že by byl ve vlastnictví České republiky. Dále žalovaný namítl nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení. Tento závěr učinil žalovaný proto, že jediným zákonem předvídaným způsobem uspokojování restitučního nároku je účast oprávněné osoby ve veřejných nabídkách náhradních pozemků (§ 11a zák. o půdě). Mezi žalobcem a žalovaným není sporu o tom, že žalobce je oprávněnou osobou, disponující neuspokojeným restitučním nárokem, kdy mezi účastníky řízení není ani sporná konkrétní výše takového nároku. Žalobci tedy v současné době nic nebrání v úspěšné účasti ve veřejných nabídkách. Soudní praxí bylo dovozeno, že v některých výjimečných případech, je-li dovozena svévole a liknavost na straně žalovaného ve vztahu ke konkrétní osobě, pak taková osoba disponuje právem na přímý převod náhradního pozemku prostřednictvím soudního řízení a tímto způsobem byl žalobce již v celé řadě případů úspěšný. Je však nepřípustné, aby si žalobce tuto možnost vykládal tím způsobem, že bude v řízení o nahrazení projevu vůle zahajovat též spory o určení vlastnického práva k pozemkům, při kterých by bylo nutné provádět rozsáhlé dokazování, významně přesahující rámec restitučních řízení dle zákona o půdě. Pozemky, které jsou v rámci řízení o nahrazení projevu vůle oprávněným osobám převáděny, jsou pozemky náhradními, což znamená, že se jedná o pozemky zastupitelné a současně i z tohoto důvodu je třeba na hodnocení jejich vhodnosti k převodu klást zvýšené nároky. Žalobce by na určení vlastnického práva žalovaného mohl mít z povahy věci naléhavý právní zájem jedině tehdy, pokud by na území České republiky neexistovaly jiné vhodné náhradní pozemky, k nimž vlastnické právo náleží žalovanému. Taktomu však v dané věci není a právo žalobce na uspokojování jeho restitučního nároku není bez určení vlastnického práva žalovaného k tomuto pozemku jakkoli ohroženo. Žalobce proto nemůže naléhavým právním zájmem na určení vlastnického práva ve vztahu k tomuto pozemku disponovat. Naléhavý právní zájem žalobce pak nemůže být dán také proto, že se domáhá určení vlastnického práva ve prospěch třetí osoby, nikoliv ve prospěch svůj. Naléhavý právní zájem v takovém případě může mít pouze žalovaný, jako potencionální vlastník pozemku, nikoliv žalobce, kterému žádné právo k pozemku nesvědčí. Předmětný pozemek je evidován Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových jako pozemek s nedostatečně identifikovaným vlastníkem. V případě těchto pozemků platí, že pokud se po dobu 10 let od účinnosti občanského zákoníku o pozemky nikdo nepřihlásí, má se za to, že se jedná o opuštěné věci, které připadají státu.

3. Při jednání dne 3.8.2021 účastníci prohlásili nesporným, že je žalobce oprávněnou osobou podle zákona o půdě, že ze strany žalovaného při jeho uspokojování jeho restitučních nároků došlo k liknavosti a svévoli. Mezi účastníky není sporné ani ocenění odňatých pozemků.

4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané následující skutečnosti:

5. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že je žalobce oprávněnou osobou podle zákona o půdě, že ze strany žalovaného při uspokojování jeho restitučních nároků došlo k liknavosti a svévoli a jaká byla cena odňatých pozemků.

6. Z rozhodnutí o přídělu rodinného domku [adresa] ve [obec] ([číslo listu]) bylo zjištěno, že Osidlovací úřad a Fond národní obnovy v [obec] přidělil do vlastnictví z majetku konfiskovaného podle dekretu prezidenta republiky [číslo] [rok] [anonymizováno] panu [jméno] [příjmení] a jeho manželce paní [jméno] [příjmení] tento rodinný domek dne 3.8.1949 za kupní cenu 77.534 Kč. Z informací o pozemku s ortofotomapami a plánky ([číslo listu] – [anonymizováno]) soud zjistil, že jako vlastník pozemkové parcely [číslo] v kat. území [obec] je evidován [jméno] [příjmení] [jméno], [ulice a číslo], [obec] a evidována je poznámka o nedostatečné identifikaci vlastníka – údaje o nemovitosti předány do evidence [anonymizováno].

7. Z vyjádření Státního okresního archivu [obec] ze dne 23.08.2021 a z kopie přídělového spisu ([číslo listu]) bylo zjištěno, že byly dohledány pouze listiny o přídělu rodinného domu [adresa] ve [obec] manželům [příjmení] po roce 1945. Podle výpisu z pozemkové knihy, která je součástí přídělového spisu, byli předchozí vlastníci od roku 1918 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a jeho žena. Bohužel konfiskační výměr z let 1945 – 1946 k tomuto domu se v archivním fondu Okresního národního výboru [obec] nepodařilo dohledat.

8. Ve smyslu ust. § 13 o. z. se soud seznámil rovněž s rozhodnutími, týkajícími se přímo restituenta [celé jméno žalobce], a to Okresního soudu [okres] čj. [číslo jednací] ze dne 15.06.2018 ([číslo listu]), Nejvyššího soudu České republiky čj. [číslo jednací] ze dne 10.04.2019 ([číslo listu]), [název soudu] čj. [číslo jednací] ze dne 17.10.2018 ([číslo listu]), [název soudu] čj. [číslo jednací] ze dne 24.08.2018 ([číslo listu]) a z rozhodovací činnosti jsou mu známy výsledky řízení, vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] (rozhodoval stejný senát) a sp. zn. [spisová značka]. Soudy ve vztahu k žalobci [celé jméno žalobce] rozhodovaly se stejným skutkovým i právním závěrem a v dalších řízeních, mimo jiné i v tomto, již žalovaný dále nesporuje svou liknavost a svévoli při uspokojování restitučního nároku žalobce, ani výši ocenění nevydaného majetku. Nicméně tato skutečnost je mezi účastníky nesporná.

9. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádná relevantní skutková zjištění.

10. Soud posuzoval věc podle ust. § 80 o. s. ř. a dále podle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), s přihlédnutím k ustálené judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu ČR.

11. Po zhodnocení všech provedených důkazů samostatně a ve vzájemných souvislostech soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

12. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

13. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový fond jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. [příjmení], na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

14. Podle § 11a odst. 8 zákona o půdě s oprávněnou osobou, která o nabídnutý pozemek požádá, uzavře neprodleně pozemkový úřad smlouvu o bezúplatném převodu. Smlouvu lze uzavřít pouze k uspokojení nároku uplatněného v žádosti. Podle odst. 9 tohoto ustanovení požádá-li o nabídnutý pozemek více oprávněných osob, vyzve je pozemkový úřad, aby nabídly za pozemek nárok vyšší, než je cena pozemku stanovená podle odst. 13 zákona. Podle výše nabídek stanoví pozemkový úřad pořadí, podle kterého bude postupně oprávněným osobám navrhovat uzavření smlouvy.

15. Podle § 11a odst. 13 zákona o půdě se cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb. o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11.

16. Podle § 16 odst. 1 věty prvé zákona o půdě za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout náhradní pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak.

17. Podle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.

18. V daném případě se žalobce domáhá žalobou jednak určení, že Česká republika je vlastníkem parcely [číslo] v kat. území [obec] a příslušnost hospodařit s majetkem státu k ní vykonává [anonymizováno] – [anonymizována tři slova] a jednak nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s ním smlouvu o bezúplatném převodu pozemku, který si žalobce sám vybral, a to jako náhradu za pozemky nevydané v restituci dle zákona o půdě, avšak v tomto případě nesvědčí vlastnické právo žalovanému, jak tomu bylo ve všech jiných shora citovaných soudních řízeních.

19. V této věci bylo z hlediska právního posouzení rozhodující, zda a) žalobce je oprávněnou osobou dle § 11 zákona o půdě, b) zda ve vztahu k žalobci byl postup žalovaného liknavý či svévolný, c) zda náhradní pozemky dosud nezařazené ve veřejné nabídce jsou způsobilé k vydání, d) zda cena náhradních pozemků nepřekračuje hodnotu restitučního nároku žalobce a především, zda se žalobce domáhá vydání náhradního pozemku, jež je ve vlastnictví České republiky a právo hospodařit s ním má [anonymizována tři slova].

20. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce je osobou oprávněnou ve smyslu ust. § 4 odst. 4 a § 11 zák. o půdě, nesporná je cena nevydaných pozemků a nesporné je též, že se žalobce vůči žalovanému dopustil liknavosti a svévole.

21. Jako první právní otázku soud zkoumal, zda má žalobce v tomto řízení naléhavý právní zájem ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. na požadovaném určení ve smyslu žalobního petitu, označeného jako výrok I. Dle soudu žalobce takový naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] v kat. území [obec] nemá, když takové právo má pouze osoba jako žalobce, jestliže by bez tohoto určení bylo ohroženo její právo nebo právní vztah, na němž je účastna, nebo jestliže by se její postavení bez toho určení stalo nejistým. Určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. je tedy prostředkem, umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn 29 Cdo 635/2003 ze dne 25.03.2004). Takový stav v tomto případě nenastal, když domoci neuspokojeného restitučního nároku se žalobce může prostřednictvím účasti ve veřejných nabídkách náhradních pozemků a ve výjimečných případech cestou soudních řízení o nahrazení projevu vůle, což se také v případě žalobce opakovaně děje, a to i u zdejšího soudu (viz rozsudky sp. zn. 16 C 203/2018 a sp. zn. 7 C 60/2018). Konečně dle soudu nemůže žalobce mít naléhavý právní zájem na požadovaném určení také proto, že se domáhá určení vlastnického práva ve prospěch třetí osoby, nikoli ve prospěch svůj, jak argumentoval zcela přiléhavě žalovaný. Jestliže žalobce tvrdí, že se nedomáhá určení vlastnického práva preventivní určovací žalobou ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř., nýbrž zvláštním návrhem určovací povahy, kterým bude správně určeno, že předmětná parcela je správně ve vlastnictví státu a s příslušností hospodaření žalovaným, pak soud uvádí, že předně právní institut takového charakteru právní řád České republiky neupravuje a z obsahu a struktury žaloby, včetně textace žalobního petitu je zřejmé, že se žalobce domáhá určení vlastnického práva samostatným žalobním petitem (nikoli návrhem na řešení této otázky jako otázky předběžné v rámci nároku o nahrazení projevu vůle) a tedy ve smyslu určovací žaloby dle § 80 o. s. ř. Soud proto žalobu ve výroku I zamítl, když neshledal na straně žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

22. Pro úplnost soud dodává, že žalobcem zmiňovaná analogie s řízeními o vydání původního církevního majetku je lichá. Základním předpokladem rozhodování v řízení o vydávání původního církevního majetku v řízeních formou rozhodnutí o určení vlastnického práva bylo, že věc byla právě původním církevním majetkem. V případě analogie, jak na ní poukazuje žalobce, by zde musel existovat stav, kdy by původním vlastníkem sporného pozemku parc. [číslo] v kat. území [obec] byl právě žalobce [celé jméno žalobce], což však žalobce nikdy nebyl a toto ani netvrdil.

23. S ohledem na to, že se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle ve vztahu k jedinému pozemku, který však není ve vlastnictví České republiky, byla žaloba i v jejím zbytku ve výroku II jako nedůvodná zamítnuta a soud proto v odůvodnění rozsudku pro nadbytečnost nečiní ani žádné právní závěry, týkající se případné převoditelnosti předmětného pozemku, když výrok II je řešením následné právní otázky, mající přímou návaznost na zamítající výrok I.

24. O nákladech řízení soud rozhodl pode § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal žalovanému, když žalobce byl v řízení zcela neúspěšný. Žalovaný v tomto řízení učinil prostřednictvím svého právního zástupce celkem 6 úkonů právní služby, a to převzetí věci, vyjádření žalovaného k žalobě, vyjádření žalovaného k výzvě soudu ze dne 26.07.2021, účast na jednání dne 3.8.2021, vyjádření k výzvě soudu ze dne 4.10.2021 a účast při jednání dne 30.11.2021. Při rozhodování o výši odměny, vzal soud v úvahu specifickou povahu tohoto řízení, když se žalobce domáhal mimo veřejnou nabídku převodu náhradního pozemku, který si sám vyhledal a o němž mohl zjistit jen veřejně dostupné informace. Dále vzal soud v úvahu, že v daném případě nelze mít za to, že by předmět řízení byl penězi neocenitelný (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2017 sp. zn. 28 Cdo 4488/2017). Ústavní soud přitom připustil, že v odůvodněných případech lze určit výši nákladů právního zastoupení volnou (nikoliv libovolnou) úvahou o výši nároku analogicky podle § 136 o. s. ř. Za této situace se soudu jeví i s ohledem na složitost a náročnost věci jako spravedlivé, aby tarifní hodnota byla určena z hodnoty pozemku, který byl předmětem řízení, tj. z částky 1.696 Kč. Paušální odměna za zastupování v tomto řízení podle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění z hodnoty oceněného předmětného náhradního pozemků tak činí 6.000 Kč (odměna za 1 úkon právní služby činí 1.000 Kč a byla přiznána za 6 úkonů právní služby). Dále má žalovaný nárok na přiznání paušální náhrady hotových výloh za 6 úkonů právní služby po 300 Kč. Konečně bylo přiznáno jízdné za použití vozidla k jednání soudu ve výši 3.994,36 Kč (2x trasa [obec] – [obec] a zpět, celkem 628 km ke dvěma jednáním v souladu s písemným vyúčtováním zástupce žalovaného) a náhrada za čas promeškaný cestou ke dvěma jednáním 2.000 Kč (celkem 20 x 30 minut po 100 Kč). Zástupce žalovaného doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. je-li zástupcem v řízení advokát, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. Proto k odměně přísluší rovněž daň z přidané hodnoty. Právní služby jsou službami podléhajícími základní sazbě daně. Základní sazba DPH činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 13.794,36 Kč. Daň činí 2.896,80 Kč. Celkové náklady řízení žalovaného proto činí po zaokrouhlení 16.691 Kč Náklady jsou splatné dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaného, a to ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o. s. ř.