16 C 432/2021 - 267

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 923 822 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 923 822 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 923 822 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 126 328 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], LL.M.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhá prostřednictvím zdejšího soudu po žalované zaplacení částky 923 822 Kč s příslušenstvím, jako vydání peněžitého plnění, kterého se žalované na úkor žalobkyně dostalo v rámci konkursního řízení, vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. [spisová značka], v němž byl zpeněžován majetek úpadce – společnost [anonymizována tři slova] a.s., [IČO], a to s tím, že na základě kupní smlouvy ze dne [datum], ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Kupní smlouva“) převedl Úpadce na žalobkyni vlastnictví k nemovitostem v obci [obec], [katastrální uzemí], a to budově [adresa] a pozemkům parc. [číslo], (dále jen„ Nemovitosti“), a to za kupní cenu ve výši 14 037 000 Kč. Konkurs na majetek Úpadce byl prohlášen dne [datum], lhůta pro přihlašování pohledávek věřitelů tak v souladu se zákonem o konkursu a vyrovnání uplynula dne [datum]. Dne [datum] byly dané nemovitosti zapsány do soupisu konkursní podstaty, když důvodem soupisu byla absolutní neplatnost Kupní smlouvy z důvodu absence ocenění hodnoty nemovitostí provedeného soudem jmenovaným znalcem ke dni uzavření smlouvy, které ukládalo ustanovení § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v případě, že k převodu hodnot došlo mezi osobami blízkými. Žalobkyně bránila své vlastnické právo k Nemovitostem žalobou na vyloučení Nemovitostí z konkursní podstaty Úpadce podanou v květnu 2008 proti správci konkursní podstaty (dále jen„ SKP“). Výsledkem excindačního sporu pak bylo rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], že Nemovitosti jsou do soupisu konkursní podstaty sepsány oprávněně, neboť Kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a Úpadcem je neplatná z důvodu absence znaleckého posudku ve smyslu ust. § 196a odst. 3 Obchodního zákoníku, když k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem došlo mezi osobami blízkými. Nejvyšší soud ČR následně dne [datum] zamítl dovolání žalobce proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu o oprávněnosti soupisu Nemovitostí do konkursní podstaty. Dne [datum] vydal velký senát Nejvyššího soudu ČR průlomové rozhodnutí č. j. 31 Cdo 3986/2009, podle něhož absence znaleckého posudku dle ust. § 196a odst. 3 Obchodního zákoníku sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy o převodu majetku, nýbrž je třeba současně zkoumat, zda kupní cena byla v místě a čase uzavření smlouvy obvyklá. Dne [datum] SKP Nemovitosti přesto zpeněžila za částku 11 800 000 Kč. Po zpeněžení Nemovitostí již žalobkyně nemohla požadovat vrácení svého majetku, uplatnila tedy v konkursním řízení Úpadce svou pohledávku na vrácení zaplacení kupní ceny ve výši 14 037 000 Kč podáním ze dne [datum] SKP se odmítla přihláškou pohledávky žalobce zabývat s tvrzením, že odvolatel tyto pohledávky uplatnil opožděně. Konkursní soud Úpadce nereagoval ani na následující Podnět žalobkyně k vydání pokynu k vyloučení výtěžku zpeněžení neoprávněně zapsaných a zpeněžených Nemovitostí z konkursní podstaty. Žalobkyně se ve svém Podnětu po vylíčení skutkových okolností dožadovala rozhodnutí konkursního soudu v rámci jeho dohledové činnosti, a to vydání pokynu vůči SKP, aby tato vyloučila z majetkové podstaty výtěžek zpeněžení předmětných nemovitostí, neboť tento nemůže být užit k uspokojení konkursních věřitelů, když žalobkyni, jakožto oprávněnému původnímu vlastníku nemovitostí, náleží„ lepší právo“ k výtěžku zpeněžení. Konkursní soud o Podnětu žalobkyně však nijak nerozhodl. Nečinnost konkursního soudu ve vztahu k předmětnému Podnětu tak způsobila, že se konkursním věřitelům následně dostalo plnění, které jim nenáleží, neboť„ lepší právo“ ke zcela dominantní části výtěžku zpeněžení konkursní podstaty (11 800 000 Kč z rozdělovaných 13 059 118,02 Kč) náleželo žalobkyni. Žalobkyně následně brojila též proti rozvrhovým usnesením vydaným v rámci konkursního řízení Úpadce, aby zabránil rozdělení výtěžku zpeněžení Nemovitostí mezi věřitele, avšak neúspěšně. Žalobkyně tedy činila v rámci konkursního řízení Úpadce celou řadu procesních úkonů, aby bránila své vlastnické právo k Nemovitostem, a po jejich zpeněžení, aby bránila svůj nárok na vydání výtěžku zpeněžení Nemovitostí; její nároky však uspokojeny nebyly. V rámci konkursního řízení Úpadce byly zpeněženy Nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, přičemž výtěžek zpeněžení Nemovitostí činil 11 800 000 Kč. Tento výtěžek byl následně na základě Rozvrhového usnesení 1 a 2 rozdělen mezi konkursní věřitele Úpadce, včetně žalované. Celkem byl na základě Rozvrhového usnesení 1 a 2 mezi konkursní věřitele s nepřednostními pohledávkami v konkursním řízení NSS rozdělen výtěžek zpeněžení konkursní podstaty ve výši 13 059 118,02 Kč. V konkursním řízení zjištěná pohledávka žalované činila 2 539 058,02 Kč. Konkursní pohledávka žalované byla celkem uspokojena ve výši 1 022 356,94 Kč, tj. žalované z celkového výtěžku zpeněžení konkursní podstaty určenému pro nepřednostní věřitele připadl podíl ve výši 7,8289999999999997 %. Žalobkyně požaduje touto žalobou po žalované, aby jí vydala částku 923 822 Kč představující podíl ve výši 7,8289999999999997 % na výtěžku neoprávněně zpeněžených Nemovitostí žalobkyně (7,8289999999999997 % z 11 800 000,00 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním této žaloby k vydání žalované částky písemnou výzvou ze dne [datum], žalovaná však nárok žalobkyně neuspokojila ani zčásti.

2. Žalovaná navrhla zamítnout žalobu v celém jejím rozsahu s tím, že má za to, že žalobkyně není aktivně legitimována domáhat se vyplacení výtěžku, a to jako bezdůvodného obohacení z tzv. lepšího práva. Žalovaná poukázala na tu skutečnost, že výtěžek ze zpeněžení přijala žalovaná na základě rozvrhového usnesení v dobré víře v rámci konkursního řízení pod sp. zn. 46 K 10/2007, v jehož průběhu žalobkyně činila řadu procesních úkonů k vyloučení majetku z majetkové podstaty, ve kterých však nebyla úspěšná. Žalobkyně v průběhu konkursního řízení své lepší právo na předmětné nemovitosti obhajovala a neobhájila a na základě výsledků těchto sporů byl výtěžek ze zpeněžení rozdělen mezi věřitele, kterým byla i žalovaná. Dle žalované není možné aplikovat v souzené věci incidentní retrospektivu, tzn. pozměněný právní názor, jelikož se jedná již o věc rozsouzenou.

3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení (ustanovení § 120 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o.s.ř.“ /, ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Žádné další návrhy nebyly účastníky vzneseny a ani soud neshledal potřebu dalšího dokazování.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

5. Z kupní smlouvy ze dne [datum] má soud za prokázané, že na jejím základě prodala společnost Národní stavební společnost a.s., [IČO], žalobkyni jakožto kupující nemovitosti v katastrálním území Jablonec nad Nisou, a to budovu [adresa], pozemek č. st. 878, pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] za kupní cenu ve výši 14 691 750 Kč. Z Dodatku [číslo] k této Kupní smlouvě, datovaného dnem [datum], bylo poté zjištěno, že kupní cena byla upravena na částku 14 037 000 Kč. Platnost dané kupní smlouvy ze dne [datum] ve znění jejího dodatku ze dne [datum] nebyla účastníky nijak sporována, rovněž ani skutečnost, že došlo k řádné úhradě kupní ceny. V této souvislosti pak soud doplňuje, že obsáhlé dokazování k této otázce bylo předmětem řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka], jehož výsledky co do uvedených skutečností stran platnosti kupní smlouvy byly žalovanou dle jejího výslovného vyjádření při jednání soudu dne [datum] zcela akceptovány. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] má poté soud za prokázané, že žalobkyně byla k tomuto dni evidována v katastru nemovitostí jako vlastník výše označených nemovitostí, a to právě s ohledem na nabývací titulu – kupní smlouvu ze dne [datum].

6. Mezi účastníky není sporu o tom, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2007, č. j. [číslo jednací], byl na majetek společnosti Národní stavební společnost a.s., [IČO], se sídlem [adresa], prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty Úpadce byla ustanovena Ing. [jméno] [příjmení]; uvedená skutečnost byla dále prokázána Zkáceným zněním usnesení o prohlášení konkursu ze dne 20. 3. 2007, č. j. [číslo jednací]. [příjmení] je rovněž ta skutečnost, že správkyně konkursní podstaty zapsala dané nemovitosti do konkursní podstaty a na základě Kupní smlouvy o prodeji nemovitostí ze dne [datum] tyto nemovitosti prodala za kupní cenu 11 800 000 Kč [právnická osoba] Reality spol. s r. o., [IČO]; uvedené skutečnosti má soud dále za prokázané Kupní smlouvou o prodeji nemovitostí ze dne [datum]. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], má soud za prokázané, že konkursní soud rozhodl o návrhu správkyně konkursní podstaty na vydání rozvrhového usnesení tak, že určil, že žalované, bude z výtěžku zpeněžení konkursní podstaty úpadce Národní stavební společnost a.s. vydána částka 997 602,29 Kč, když výše aktuálně zjištěné a dosud neuspokojené pohledávky činila v případě žalované 2 539 058,02 Kč; z daného usnesení má soud dále za prokázané, že k uspokojení pohledávek dle tohoto usnesení byla použita částka 12 743 386 Kč. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo dále zjištěno, že konkursní soud rozhodl o návrhu správkyně konkursní podstaty na vydání rozvrhového usnesení tak, že určil, že žalované bude z výtěžku zpeněžení konkursní podstaty úpadce Národní stavební společnost a.s. vydána částka 24 754,65 Kč, když k uspokojení pohledávek věřitelů dle tohoto usnesení byla použita částka 315 732,02 Kč. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaná obdržela na úhradu své pohledávky v částce 2 539 058,02 Kč z konkursní podstaty úpadce Národní stavební společnost a.s. na základě uvedených rozvrhových usnesení celkem částku 1 022 356,94 Kč, a to z výtěžku zpeněžení konkursní podstaty v celkové částce 13 059 118,02 Kč.

7. Jak má soud za prokázané z předžalobní výzvy k vydání přijatého plnění ze dne [datum], žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 923 822 Kč ve lhůtě 10 dnů od obdržení této výzvy s poukazem na tu skutečnost, že v rámci konkursního řízení došlo k neoprávněnému zpeněžení majetku žalobkyně, konkrétně nemovitostí v katastrálním území Jablonec nad Nisou, za částku 11 800 000 Kč, když výtěžek zpeněžení neoprávněně zpeněženého majetku žalobkyně byl pak v rámci rozvrhových usnesení vydán žalované a ostatním konkursním věřitelům k uspokojení jejich pohledávek; žalobkyně poukázala na tu skutečnost, že vzhledem k tomu, že k procesní obraně žalobkyně v rámci konkursního řízení nebylo přihlédnuto konkursní správkyní ani konkursním soudem, majetek žalobkyně byl konkursní správkyní zpeněžen a ani výtěžek zpeněžení nebyl žalobkyni vydán, nezbývá žalobkyni, než se v souladu s ustálenou judikaturou obrátit se svým nárokem z titulu tzv.„ lepšího práva“ vůči konkursním věřitelům společnosti Národní stavební společnost a.s., kterým byl výtěžek zpeněžení majetku žalobkyně vydán. Z podání žalované ze dne [datum] (v případě uvedeného roku zjevná chyba v psaní, když z tohoto dopisu je zřejmé, že se jedná o reakci na dopis žalobkyně ze dne [datum]) poté vyplývá, že žalovaná ve své reakci na předžalobní výzvu mimo jiné sdělila, že zcela odkazuje na průběh konkurzní řízení pod č. j. [spisová značka] úpadce Národní stavební společnost a.s., [IČO], dále s tím, že s ohledem na skutečnost, že předmětný konkurs byl zrušen nabytím právní moci dne [datum], a rozvrhové usnesení bylo jako správné potvrzeno odvolacím soudem, nelze výzvě žalobkyně k uhrazení požadované částky vyhovět.

8. Žalobkyně v rámci konkursního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. [spisová značka] a v souvislosti s tímto řízením činila mimo jiné následující kroky: Žalobkyně zejména podala žalobu na vyloučení daných nemovitostí z konkursní podstaty úpadce Národní stavební společnost a.s. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla žaloba podaná žalobkyní proti správkyni konkursní podstaty úpadce Národní stavební společnost a.s. na určení, že z konkursní podstaty tohoto úpadce se vylučují předmětné nemovitosti v katastrálním území Jablonec nad Nisou, a to budova [adresa], pozemek č. st. 878, pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] soudem zamítnuta, s tím, že kupní smlouva ze dne [datum] týkající se převodu vlastnického práva k těmto nemovitostem byla soudem posouzena jako neplatný právní úkon ve smyslu ustanovení § 196a odst. 3 obchodního zákoníku (účinného do 31.12.2013), a to s odkazem na v době rozhodnutí soudu ustálenou judikaturu z důvodu absence znaleckého posudku na hodnotu předmětných nemovitostí. Tento rozsudek byl následně potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], s odůvodněním, že kupní smlouva uzavřena mezi žalobkyní a úpadcem je absolutně neplatná z důvodu neurčení ceny převáděných nemovitostí na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Poté, co správkyně konkursní podstaty přistoupila ke zpeněžení předmětných nemovitostí, žalobkyně v daném konkursním řízení přihláškou ze dne [datum] přihlásila pohledávku ve výši 14 037 000 Kč z titulu kupní ceny nemovitosti, které byly prodány na základě zápisu do soupisu konkursní podstaty jinému subjektu; uvedená skutečnost byla prokázána přihláškou 2. pohledávky do konkursního řízení ze dne [datum]. Z vyrozumění správkyně konkursní podstaty ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato žalobkyni sdělila, že pohledávka žalobkyně uplatněná přihláškou ze dne [datum] nemá účinky podle § 20 odst. 8 zákona o konkursu a vyrovnání v platném znění a je vyloučena z uspokojení v rámci konkursu; v této souvislosti správkyně konkursní podstaty uvedla, že lhůta pro podání přihlášek uplynula dne [datum], přičemž k pohledávkám, které jsou přihlášeny později než dva měsíce od prvního přezkumného jednání se dle § 22 zákona o konkursu a vyrovnání nepřihlíží. Jak vyplývá ze sdělení správkyně konkursní podstaty ze dne [datum], tato žalobkyni sdělila, že na svém stanovisku uvedeném ve vyrozumění ze dne [datum] trvá. Ze shrnujícího podnětu k vydání pokynu soudu k vyloučení výtěžku ze zpeněžení neoprávněně zapsaných a zpeněžených nemovitostí z konkursní podstaty ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně dala tímto podnět jednak Krajskému soudu v Ústí nad Labem jakožto konkursnímu soudu ve věci vedeného konkursního řízení pod sp.zn. [spisová značka], dále zároveň i správkyni konkursní podstaty Ing. [jméno] [příjmení], a to konkursnímu soudu, aby svým pokynem v rámci dohlédací činnosti soudu (§ 12 odst. 2 ZKV) uložil správkyni konkurzní podstaty, aby z konkurzní podstaty úpadce vyloučila výtěžek ze zpeněžení předmětných nemovitostí ve výši 11 800 000 Kč, a tento vydala [právnická osoba]; a správkyni konkurzní podstaty, aby s věřitelskými orgány projednala škodu hrozící konkurzním věřitelům ze sporů z žalob„ z lepšího práva“, které by vůči nim po skončení konkursu podala [právnická osoba] na vydání vyplacené části výtěžku ze zpeněžení nemovitostí [právnická osoba]. Na tento podnět však nebylo konkursním správcem ani správkyní konkursní podstaty nijak reagováno.

9. Z ostatních v řízení provedených důkazů nezjistil soud žádné další pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti.

10. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

11. Podle ustanovení 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zakoupila na základě kupní smlouvy ze dne [datum] ve znění Dodatku [číslo] k této Kupní smlouvě, datovaného dnem [datum], od společnosti Národní stavební společnost a.s., [IČO], výše označené nemovitosti v katastrálním území Jablonec nad Nisou, když v této souvislosti žalobkyně prodávajícímu uhradila kupní cena ve výši 14 037 000 Kč. Platnost této kupní smlouvy nebyla ve stávajícím řízení žalovanou nijak rozporována, když v této souvislosti žalovaná dle svého výslovného vyjádření zcela akceptovala výsledky dokazování a závěr v tomto směru učiněný s přihlédnutím k aktuální judikatuře soudem v paralelně vedeném řízení u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16.11.2022, č.j. 17 C 194/2021-292, zcela potvrzený rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30.3.2023, č.j. 58 Co 82/2023-345; oba tyto rozsudky nabyly právní moci dne [datum]). Byť žalobkyně řádně nabyla vlastnické právo k předmětným nemovitostem, tyto byly následně, a to poté, co byl dne [datum] prohlášen konkurs na majetek společnosti Národní stavební společnost a.s., zahrnuty do konkursní podstaty uvedeného úpadce s tím, že konkursní správkyní úpadce bylo poukazováno na absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum] s ohledem na absenci ocenění hodnoty nemovitostí provedeného soudem jmenovaným znalcem ke dni uzavření smlouvy dle ustanovení § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Žalobkyně sice bránila své vlastnické právo k těmto nemovitostem, a to mimo jiné žalobou na vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty úpadce, podanou proti konkursní správkyni úpadce, avšak neúspěšně. V rámci vedeného konkursního řízení byly poté předmětné nemovitosti zpeněženy za částku 11 800 000 Kč a výtěžek ze zpeněžené majetkové podstaty byl rozdělen mezi věřitele úpadce, a to včetně žalované, jejíž pohledávka byla uspokojena do výše 2 539 058,02 Kč, potažmo podílu ve výši 7,8289999999999997 % z výtěžku zpeněžení v konkursu prodaných nemovitostí ve výši žalované částky, tj. v částce 923 822 Kč.

13. Žalobkyně se domáhá po žalované úhrady výše uvedené částky 923 822 Kč z titulu tzv. žaloby z lepšího práva. Jak vyplývá z ustálené judikatury,„ byl-li výtěžek zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty vyplacen úpadcovým věřitelům, může se ten, kdo tvrdí, že výtěžek zpeněžení byl vyplacen neprávem, neboť podle hmotného práva měl ke zpeněženému majetku„ lepší právo“ než úpadce, domáhat vydání bezdůvodného obohacení žalobou směřující vůči osobám, mezi které byl rozdělen; účinnému uplatnění takového nároku není na překážku ani případný negativní výsledek sporu o vyloučení majetku, jehož následným zpeněžením byl výtěžek získán, z konkursní podstaty“ (usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 2982/2012). Soud rovněž poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR pod sp.zn. 30 Cdo 1509/2009, dle kterého„ v případě tzv. žaloby z lepšího práva se jedná o žalobu na plnění, kterou se třetí osoba (jako žalobce) domáhá po osobě (jako žalovanému), které byla v řízení o výkon rozhodnutí vyplacena pohledávka (mzda, plat apod.) povinného nebo výtěžek (část výtěžku) z prodeje movité věci nebo nemovitosti anebo podniku, popřípadě z jiného zpeněžení (tj. po oprávněném, po dalším oprávněném nebo po jiném, zpravidla přihlášeném věřiteli), zaplacení částky ve výši odpovídající přijatému plnění. Důvodem žaloby je, že výnos z pohledávky (mzdy, platu apod.) nebo výtěžek (část výtěžku) z prodeje movité věci, nemovitosti nebo podniku, popřípadě z jiného zpeněžení, byl těmto osobám v rámci vykonávacího (exekučního) řízení vyplacen (uvažováno z pohledu hmotného práva) neprávem, neboť žalobce tu ve skutečnosti měl„ lepší právo“ k předmětu výkonu rozhodnutí než žalovaný a správně (kdyby bylo postupováno podle hmotného práva) tento výnos (výtěžek) náležel jemu. Tato žaloba uvedeným způsobem slouží ochraně třetích osob, jejichž právo na uspokojení se z výnosu (výtěžku) výkonu rozhodnutí bylo ve vykonávacím řízení porušeno…Třetími osobami se tu rozumí osoby, které ve vykonávacím řízení nebyly oprávněnými, dalšími oprávněnými nebo povinnými a které se nezúčastnily řízení o výkon rozhodnutí ani v té jeho části, v níž se jednalo a rozhodovalo o uhrazení pohledávek věřitelů povinného. Z hlediska hmotného práva jde v tzv. žalobě z lepšího práva o nárok z bezdůvodného obohacení, který vzniká tehdy, jestliže žalovaný získal na úkor žalobce majetkový prospěch plněním bez právního důvodu…Není přitom významné, jak bylo postupováno v řízení o výkon rozhodnutí. I kdyby žalovaný obdržel výtěžek (výnos) získaný výkonem rozhodnutí nařízeným a provedeným v souladu se zákonem (zákonem upravujícím nařízení a provedení výkonu rozhodnutí), nepředstavuje to právní důvod k tomu, aby si takto získané plnění mohl ponechat. Pro závěr, zda měl k přijetí plnění právní důvod, není rozhodující procesní úprava postupu při výkonu rozhodnutí, ale vždy jen hmotné právo. Získal-li žalovaný na uspokojení své pohledávky plnění z majetku jiné osoby než povinného, aniž by k tomu měl hmotněprávní důvod, nebo náleželo-li správně (podle hmotného práva) plnění jinému věřiteli než jemu, bylo mu vždy plněno bez právního důvodu, tedy i v případě, že k tomu došlo v souladu s výsledky vykonávacího řízení.“. Z pohledu projednávané věci pak soud shrnuje, že za situace, kdy v rámci konkursního řízení byly zpeněženy nemovitosti ve vlastnictví nikoli úpadce, ale třetí osoby (žalobkyně), přičemž z takto neoprávněně získaného výtěžku byla uspokojena mimo jiné žalovaná, žalobkyni nepochybně„ lepší právo“ svědčí, když bylo-li by postupováno podle hmotného práva, výtěžek z prodeje by nepochybně náležel žalobkyni jakožto vlastníku těchto nemovitostí. Žaloba byla proto soudem posouzena jako zcela důvodně podaná, neboť žalovaná se ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, když zažalovaná částka ve výši 923 822 Kč představující podíl 7,8289999999999997 % z výtěžku prodaných nemovitostí v částce 11 800 000 Kč byla žalovanou získána bez právního důvodu a žalovaná je povinna v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 o.z. tuto částku žalobkyni vydat. Z uvedených důvodů bylo proto žalobě soudem v plném rozsahu vyhověno.

14. Námitka žalované, dle které není možné aplikovat princip tzv. incidentní retrospektivy, s tím, že se v daném případě jedná již o věc pravomocně rozsouzenou, a žalobkyně tak není aktivně legitimována domáhat se vyplacení výtěžku z prodeje předmětných nemovitostí, není dle soudu na místě. Soud jednak poukazuje na nález Ústavního soudu ČR sp.zn. IV. ÚS 3500/2018, dle kterého„ V horizontálních právních vztazích se zpravidla uplatní zásada incidentní retrospektivity judikaturního odklonu a změněný právní názor bude aplikován na všechna již probíhající a v budoucnu zahájená řízení. Incidentní retrospektivou se rozumí aplikace nových právních názorů v řízeních aktuálně probíhajících a dále i budoucích, a to bez ohledu na to, kdy proběhlo jednání odpovídající skutkové podstatě právní normy. Účastníci stávajícího řízení jsou osobami v horizontálním právním vztahu a aplikace nových právních názorů v aktuálně probíhajícím řízení je tak nepochybně možná. Dále je třeba ve shodě s žalobkyní zdůraznit, že podaná žaloba z„ lepšího práva“ je nově uplatněným nárokem, vzniklým teprve po vyplacení výtěžku z prodeje daných nemovitostí třetím osobám. Soud se zabývá podanou žalobou z pohledu ustanovení § 2991 o.z. (a nejedná se tak o přezkum dřívějších soudních rozhodnutí, jak se domnívá žalovaná), kdy žalobkyně je tak bezpochyby ve věci osobou aktivně legitimovanou. Pro úplnost soud uvádí, že překážkou pro podání žaloby z„ lepšího práva“ není ani ta skutečnost, že se žalobkyně neúspěšně v minulosti domáhala vyloučení svého nemovitého majetku z konkursní podstaty úpadce (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Odo 394 [číslo]).

15. O povinnosti žalované uhradit žalobkyni příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení pak bylo rozhodnuto dle ustanovení 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 46 192 Kč, v nákladech na právní zastoupení advokátem, v nákladech jízdného a v nákladech za ušlý čas. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny v souladu s ustanoveními § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen„ vyhláška“), 5 úkony právní pomoci po 12 020 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy, účast na jednání soudu konaném dne [datum] a účast na jednání soudu konaném dne [datum]) a dále 5 náhradami hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky. Žalobkyni dále náleží náhrada za promeškaný čas dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 16 půlhodiny po 100 Kč – celkem 1 600 Kč (dvě cesty [obec] – [obec] a zpět, a to k jednáním soudu dne [datum] a dne [datum]). Žalobkyně má rovněž nárok na jízdné za cestu [obec] - [obec] a zpět, 2 jízdy, celkem 2x 180 km, při cestě osobním vozem Land Rover, a to s přihlédnutím k ustanovení § 1 a § 4 vyhlášky č. 511/2021 Sb., potažmo vyhlášky č. 467/2022 Sb., v celkové částce 3 028 Kč Náklady právního zastoupení, náklady za promeškaný čas a náklady na jízdné v celkové výši 66 228 Kč pak byly navýšeny o 21 % DPH, jejímž je právní zástupce žalobkyně plátcem, tj. po tomto navýšení celkem 80 136 Kč. Po připočtení zaplaceného soudního poplatku v částce 46 192 Kč tak žalobkyni celkem náleží náhrada nákladů řízení v konečné výši 126 328 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že neshledal důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř., na které pro případ svého procesního neúspěchu ve věci poukazovala žalovaná. Žalovaná lze sice přisvědčit, že výtěžek ze zpeněžení žalovaná přijala v souladu s principem dobré víry ve správnost aktu veřejné moci, aniž by mohla v tu chvíli cokoliv ovlivnit, nicméně nelze přehlédnout, že žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě žalované částky, žalovaná však k plnění nepřistoupila s ohledem na svůj odlišný právní názor, na kterém ostatně setrvala i v průběhu tohoto řízení (navíc i poté, co se seznámila s výsledky jiných obdobných paralelně probíhajících řízení). Žalobkyni tak nezbylo, než se se svým nárokem obrátit na soud, přičemž soud se v tomto směru zcela ztotožňuje s žalobkyní co do té skutečnosti, že po žalobkyni nelze za této situace spravedlivě požadovat, aby nesla vynaložené náklady na toto soudní řízení ze svých finančních prostředků.

17. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.

Poučení