16 C 7/2024 - 162

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 153 998 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 91 384,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 91 384,23 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do 38 498 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 5. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 46 967 Kč ve lhůtě do 15 dnů od nabytí právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 153 998 000 Kč s příslušenstvím coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou insolvenčního řízení vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Žalobce uvedl, že podal proti dlužníku [jméno FO], nar. [datum], u [Anonymizováno] insolvenční návrh podle zákona č. 182/2006 Sb., kterým se domáhal zjištění úpadku dlužníka a uspokojení své pohledávky za dlužníkem ve výši 407 500 Kč. Řízení bylo skončeno usnesením o zrušení konkurzu, které nabylo právní moci dne 16. 9. 2023. Peníze od insolvenčního správce dle rozvrhového usnesení obdržel žalobce dne 17. 7. 2023. Doba řízení rozhodná po posouzení celkové doby řízení trvala 8 let a 4 měsíce. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel, naopak neformálně se snažil řízení zrychlit, podal také stížnost na nečinnost insolvenčního správce, a návrh na určení lhůty. Složitost řízení nijak nevybočovala ze standardu, když v řízení vystupovalo pouze 12 věřitelů, majetková podstata obsahovala pouze několik položek, incidenční spory čítaly dva spory o popření přihlášených pohledávek a jeden o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V postupu soudu lze shledat průtahy, např. při rozhodování o odvolání, při rozhodováním o samotném insolvenčním návrhu, při provedení rozvrhu výtěžku zpeněžením majetkové podstaty mezi nezajištěné věřitele. Žalobce s dlužníkem byli společníky obchodní společnosti [právnická osoba], každý s podílem 50 %, průtahy s prohlášením konkurzu a se zpeněžením obchodního podílu dlužníka tísnivě prodlužovaly žalobcovu nejistotu ohledně dalšího osudu společnosti, vyvinula se u něj nedůvěra v právní stát a orgány státu. Žalobce požadoval za každý rok řízení 17 500 Kč (za první dva roky snížené na polovinu), a tuto částku dále navýšil o 20 % za jeho pozitivní vliv na délku řízení. Tvrzený nárok předběžně žalobce uplatnil u žalované dne 15. 11. 2023, ta reagovala stanoviskem ze dne 24. 1. 2024, v němž uvedla, že je třeba hodnotit délku řízení jako přiměřenou, zmatečně ovšem následně uvedla, že konstatování porušování práva je dostatečnou náhradou škody.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného [Anonymizováno] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Žalovaná konstatovala nepřiměřenou délku řízení a žalobci se omluvila. Žalovaná upozornila, že je třeba vzít na zřetel specifikum konkurzního řízení, přičemž správce konkurzní podstaty je soukromou osobou, která činí úkony vlastním jménem a na svou odpovědnost, soud zejména vykonává dohled nad činností správce a schvaluje významné úkony správce, což soud řádně v tomto řízení činil. Pouze na první fázi konkurzního řízení (od podání návrhu na prohlášení konkurzu do vydání usnesení o prohlášení konkurzu) je možno nahlížet jako na typické soudní řízení. Žalovaná považovala za snížení význam řízení pro žalobce s ohledem na to, že se jednalo o řízení konkurzní. Podstatná je také hodnota uplatněného peněžitého nároku, určující je částka, jaká se mu v konkurzu dostala na uspokojení jeho pohledávky, pokud nevyjdou najevo jiné skutečnosti. V předmětném konkurzním řízení byla pohledávka žalobce uspokojena ve výši 24 115,77 Kč (uspokojení ve výši 5,91797996122605 %), jak plyne z rozvrhového usnesení ze dne 12. 5. 2023, č. j. [insolvenční spisová značka]. Žalovaná měla za to, že konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a vyřčená omluva je dostačující zadostiučinění, a navrhla zamítnout žalobu v celém rozsahu.

3. V replice ze dne 11. 5. 2024 reagoval žalobce tak, že uvedl, že se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup insolvenčního správce, když státní agendu převede na soukromou osobu. Stát si navíc ponechává klíčovou rozhodovací a dohlédací činnost, činnost soudu nelze shledávat jako řádnou, když o insolvenčním návrhu bylo rozhodnuto až po jednom roce od jeho podání, navíc toto rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné. Po zrušení tohoto rozhodnutí byl opět soud několik měsíců nečinný. Dále soud nedodržel tříměsíční lhůtu pro určení způsobu řešení úpadku. Rok trvalo insolvenčnímu soudci rozhodnout o námitkách podaných do usnesení vydaným asistentem soudce. V dohlédací činnosti insolvenční soud rovněž selhal, insolvenčnímu správci neukládal povinnosti a nedával pokyny k rychlému uspokojení věřitelů. Žalobce nesouhlasí, že by řízení pro něj mělo snížený význam, naopak se domnívá, že konkrétní konkurzní řízení mělo pro žalobce zvýšený význam. Dále uvedl, že výsledek řízení není pro posouzení věci významný.

4. Následně zdejší soud rozhodl rozsudkem č. j. 16 C 7/2024-111 ze dne 21. 5. 2024 tak, že žalobci přiznal 24 115,77 Kč s úrokem z prodlení, žalobu zamítl co do 129 882,23 Kč a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí odůvodnil tím, že dle judikatury Nejvyššího soudu se při odškodnění délky insolvenčního řízení vychází z částky, která byla rozvrhovým usnesením přiznána.

5. Odvolací soud k odvolání žalobce rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 zrušil s tím, že v poměrech insolvenčního řízení se obecný předpoklad snížené významnosti předmětu řízení pro věřitele a obecný limit pro výši přiměřeného zadostiučinění vycházející ze skutečně získaného plnění uplatní pouze tehdy, netvrdil-li a nedoložil-li věřitel, že byly dány konkrétní subjektivní okolnosti (skutečnosti), z důvodu, kterých byl pro něj význam insolvenčního řízení naopak standardní nebo zvýšený, příp. v důsledku kterých mohl očekávat vyšší uspokojení své pohledávky. Žalobce již v žalobě a jejím doplnění namítal a snažil se doložit konkrétní skutečnosti, které měly mít z jeho subjektivního hlediska zásadní vliv na vnímaní významu předmětu řízení a na limit pro výši zadostiučinění. Jednak šlo o zvýšenou nejistotu o výsledku řízení, zapříčiněnou majetkovou provázanosti s dlužníkem ve společnosti [právnická osoba]. A jednak o předpoklad zásadně vyššího uspokojení jeho pohledávky, než tomu nakonec bylo, a to na základě majetkové situace dlužníka v úvodu insolvenčního řízení.

6. Žalovaná při jednání dne 4. 2. 2025 uvedla, že žalobce neměl přehled o mnohosti věřitelů, proto i první insolvenční návrh byl neúspěšný, mohl se pohledávky domáhat cestou civilního a exekučního řízení, žalobce však zvolil nejisté insolvenční řízení v situaci, kdy žalobce neměl informaci o mnohosti věřitelů. Od roku 2017 bylo zřejmé, jaká je majetková situace dlužníka, tak od té doby bylo zřejmé, že je vyloučeno, aby došlo k uspokojení jeho pohledávky. Nadto od července 2019 nakládal se společností jako jediný společník, to jsou důvody pro omezení významu řízení.

7. Zástupce žalované založil do spisu potvrzení o tom, že bylo na základě předchozího rozsudku, který byl zrušen i ve vyhovující části, tak přiznanou částku žalobci plnil, a to i včetně nákladů řízení a včetně úroku z prodlení, což i potvrdil žalobce. Uvedl, že v této části by nemělo být žalobě vyhověno, neboť by byl zakládán nový exekuční titul.

8. V reakci na to právní zástupce žalobce vzal zpět žalobu co do částky 24 115,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 115,77 Kč od 16. 5. 2023 do 28. 6. 2024, kdy s tímto zpětvzetím žalovaná při jednání vyjádřila souhlas. O částečném zastavení řízení bylo rozhodnuto samostatným usnesením.

9. Soud poučil žalobce ve smyslu § 118 odst. 3 o.s.ř., že neprokazuje subjektivní zvýšený význam řízení pro žalobce a v tomto rozsahu neplní břemeno důkazní.

10. Žalobce na to reagoval doplněním ze dne 14. 2. 2025, když uvedl, že mimořádný význam spojuje žalobce s nejistotou ohledně budoucího osudu společnosti [Anonymizováno]. Nejistota spojená s budoucím osudem neskončila dražbou, neboť dlužník dražbu zpochybnil žalobou o určení neplatnosti dražby a jistotu, že se dražba nebude opakovat a pohledávky nezíská někdo jiný, nabyl žalobce až právní mocí rozsudku, kterým byla žaloba zamítnuta (6. 4. 2022). Dále vnímání újmy žalobcem prohlubovaly ekonomické dopady nepřiměřeně dlouhého řízení na podnikání společnosti [Anonymizováno] a žalobce vnímal újmu manželky jako svou vlastní. Nepřiměřeně dlouhé řízení znemožňovalo rozvoj společnosti, pouze se zachovával provoz, vynucení majetkové expozice manželů, aniž by měli tito jistotu, že budou společnost kontrolovat. Manželé vložili do společnosti formou úvěrů a půjček v letech 2016 až 2018 více než 4 000 000 Kč, prostředky získali prodejem rodinných nemovitostí a úvěrem manželky žalobce zajištěným domem, ve kterém manželé společně bydlí. V roce 2020 museli manželé odvrátit platební neschopnost přeúvěrováním pohledávek ve výši 3 000 000 Kč, za úvěr se žalobce s manželkou museli zaručit svým osobním majetkem. Žalobce se významně osobně účastnil na podnikání, když pro společnost pracoval na několika pozicích jako ředitel, sládek, obchodní zástupce a skladník, a to vše bez nároku na odměnu. Žalobce neinvestoval pouze kapitálově ale i tisíce hodin své práce. Vydražení pohledávek jinou osobou by pro žalobce znamenalo ekonomickou katastrofu. Žalobce trpí chronickými bolestmi zad, [Anonymizováno], zvýšeným tlakem a [Anonymizováno], vyvinul se u něj stresový reflux a návazně pak i [podezřelý výraz]. Manželka žalobce trpí [Anonymizováno], na průběh nemoci má významný vliv stres.

11. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

12. Mezi účastníky bylo nesporným uplatnění nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného [Anonymizováno] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] žalobce u žalované dne 15. 11. 2023. Na toto bylo ze strany žalované reagováno vydáním stanoviska ze dne 24. 1. 2024.

13. Z obsahu relevantních listin ze spisu [Anonymizováno] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] soud zjistil následující: Oddíl A1, insolvenčního návrh ze dne 25. 3. 2015, ze kterého vyplývá, že insolvenční návrh podával žalobce s tím, že dlužník má i další peněžité závazky více než 30 dní po splatnosti vůči jiným věřitelům; A2 – vyhláška o zahájení insolvenčního řízení ze dne 25. 3. 2015 ve 14:18 hodin; A3 – z 2. 4. 2015 návrh přílohy; A4 – z 2. 4. 2015 pověření asistenta soudce/VSÚ; A5 – z 2. 4. 2015 referát; A6 – z 2. 4. 2015 dotaz až do A10; A11 – z 2. 4. 2015 výzva dlužníkovi k vyjádření se k insolvenčnímu návrhu; A12 – ze dne 15. 4. 2015 četné prohlášení dalšího věřitele [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 9. 4. 2015; A13 – sdělení věřitele [tituly před jménem] [jméno FO]; A14 – sdělení věřitele [právnická osoba] ze dne 17. 4. 2015; A15 – vyjádření dlužníka ze dne 27. 4. 2015; A16 – seznam majetku a závazků ze dne 12. 5. 2015, kde je uvedeno, že nemovitosti žádné, movité věci přívěs nákladní 2x, přívěs za osobní auto a přívěs nebržděný a pohledávky 150 000 Kč za dluh opravy majetku, dále 1 250 000 Kč prodej nemovitosti, zajištění žádné, dlužníci žádní; A17 – usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu ze dne 5. 6. 2015; A18 – ze dne 24. 6. 2015 záznam o zaplacení zálohy na insolvenční řízení; A19 – ze dne 24. 6. 2015 záznam o zaplacení zálohy na insolvenční řízení; A20 – výzva k zaplacení soudního poplatku ze dne 28. 7. 2015; A21 – ze dne 26. 8. 2015 záznam o složení; A22 – ze dne 18. 9. 2015 nařízení jednání na 29. 10. 2015; A23 – předvolání ke slyšení ze dne 21. 9. 2015; A24 – ze dne 29. 9. 2015 žádost dlužníka o rozhodnutí ve věci insolvenčního návrhu s tím, že návrh považuje dlužník za šikanózní s výzvou o urychlení řízení; A25 – ze dne 15. 10. 2015 plná moc; A26 – ze dne 23. 10. 2015 žádost o odročení jednání za dlužníka; A27 – ze dne 3. 11. 2015 protokol o jednání; A28 – ze dne 3. 11. 2015 jiné podání; A29 – ze dne 3. 11. 2015 referát; A30 – ze dne 3. 11. 2015 žádost o zaslání protokolu; A31 – ze dne 9. 11. 2015 žádost o prodloužení lhůty za věřitele [jméno FO]; A32 – ze dne 11. 11. 2015 návrh doplnění návrhu; A33 – ze dne 11. 11. 2015 vyjádření dlužníka; A34 – ze dne 2. 12. 2015 protokol o jednání; A35 – ze dne 2. 12. 2015 jiné podání, kdy obsahem je návrh dohody na vyrovnání – čteno; A36 – ze dne 2. 12. 2015 znalecký posudek č. 2013-03, kdy stanovená obvyklá cena nemovitosti 3 250 000 Kč, adresa nemovitosti [Anonymizováno]; A37 – referát ze dne 2. 12. 2015; A38 – ze dne 14. 12. 2015 vyjádření dlužníka; A39 – ze dne 14. 12. 2015 vyjádření dlužníka; A40 – ze dne 14. 12. 2015 vyjádření navrhovatele, žalobce v této věci; A41 – ze dne 8. 2. 2016 žádost o rozhodnutí ve věci insolvence za dlužníka; A42 – ze dne 30. 3. 2016 usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu s odůvodněním, že v předmětné věci dle názoru soudu jde o spor mezi účastníky týkající se společného podnikání v rámci společnosti [právnická osoba]., účelem podaného insolvenčního návrhu tak není dle názoru soudu primárně snaha řešit úpadek dlužníka jako fyzické osoby, ale odvrátit hrozící úpadek společnosti [právnická osoba] narovnáním vzájemných vztahů mezi účastníky a vyřešení vzájemných pohledávek, pohledávek a závazků účastníků, i třetím osobám sloužících k zajištění zahájení podnikání a provozu společnosti a mezi společností [právnická osoba]. a účastníky, soud ale také neshledal důvody pro odmítnutí návrhu, protože by jeho bezdůvodnost byla zjevná; A43 – odvolání ze dne 7. 4. 2016 za navrhovatele, žalobce v této věci; A44 – ze dne 21. 4. 2016 doplnění odvolání; A45 – ze dne 25. 4. 2016 výzva k zaplacení soudního poplatku; A46 – ze dne 10. 5. 2016 záznam o složení soudního poplatku; A47 – ze dne 10. 5. 2016 vyjádření dlužníka; A48 – ze dne 18. 5. 2016 předložení věci vrchnímu soudu; A49 – ze dne 19. 5. 2016 převzetí věci vrchním soudem; A50 – ze dne 23. 5. 2016 sdělení věřitele; A51 – ze dne 18. 7. 2016 sdělení věřitele; A52 – ze dne 22. 8. 2016 žádost o urychlené projednání za navrhovatele, žalobce v této věci; A53 – ze dne 16. 9. 2016 protokol o hlasování; A54 – ze dne 16. 9. 2016 rozhodnutí o odvolání, zrušeno a vráceno s odůvodněním, že se soud I. stupně měl zabývat mnohostí věřitelů, což neučinil a že není možné, aby insolvenční soud rozhodoval o insolvenčním návrhu navrhovatele více jak po 4 měsících po ukončení dokazování, rozhodnutí ve věci má zobrazovat aktuální stav, nikoliv stav, jenž se může v mezidobí změnit a také se v daném případě změnil, usnesení bylo zrušeno podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. a podle § 221 odst. 1 písm. a) věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, v němž měl soud I. stupně znovu posoudit, zda má dlužník vedle navrhovatele alespoň jednoho dalšího věřitele a znovu rozhodnout při dbalém dodržování ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.; A55 – ze dne 16. 9. 2016 zaslání rozhodnutí odvolacího soudu; A56 – ze dne 22. 9. 2016 vrácení spisu soudu I. stupně; A57 – ze dne 25. 10. 2016 jiné podání, kdy se jedná o vyjádření dlužníka; A58 – ze dne 26. 10. 2016 vyjádření navrhovatele, žalobce v této věci; A59 – ze dne 5. 12. 2016 návrh na určení lhůty za navrhovatele, žalobce v této věci; A60 – ze dne 13. 12. 2016 dotaz na dalšího známého věřitele; A61 – ze dne 13. 12. 2016 nařízení jednání na 5. 1. 2017; A62 – předvolání ke slyšení ze dne 13. 12. 2016; A63 – ze dne 15. 12. 2016 návrh na procesní úkon za navrhovatele, žalobce v této věci; A64 – ze dne 16. 12. 2016 žádost o odročení jednání za dlužníka; A65 – ze dne 16. 12. 2016 dotaz na věřitele; A66 – ze dne 27. 12. 2016 sdělení finančního úřadu jako věřitele; A67 – ze dne 27. 12. 2016 sdělení za věřitele [právnická osoba]; A68 – ze dne 27. 12. 2016 sdělení věřitele, že má veškeré pohledávky dlužník uhrazené; A69 – ze dne 27. 12. 2016 oznámení o změně konání jednání na 12. 1. 2017 z důvodu omluvy právního zástupce dlužníka; A70 – sdělení ze dne 28. 12. 2016 manželů [jméno FO], že nemají žádné pohledávky za dlužníkem; A71 – ze dne 3. 1. 2017 sdělení [právnická osoba] jako věřitele; A72 – ze dne 5. 1. 2017 návrh na procesní úkon za navrhovatele, žalobce v této věci; A73 – ze dne 5. 1. 2017 dotaz na věřitele; A74 – ze dne 11. 1. 2017 dotaz na věřitele; A75 – ze dne 16. 1. 2017 protokol o jednání; A76 – ze dne 16. 1. 2017 vyjádření věřitele [jméno FO]; A78 – ze dne 16. 1. 2017 referát; A79 – ze dne 30. 1. 2017 sdělení [jméno FO], věřitele; A80 – ze dne 30. 1. 2017 sdělení dlužníka; A81 – ze dne 30. 1. 2017 sdělení věřitele; A82 – ze dne 16. 2. 2017 sdělení finančního úřadu; A83 – ze dne 23. 2. 2017 sdělení dlužníka; A84 – ze dne 9. 3. 2017 žádost o určení osoby správce; A85 – ze dne 9. 3. 2017 opatření o určení osoby správce; A86 – ze dne 9. 3. 2017 usnesení o úpadku, přezkumné jednání, schůze věřitelů; A87 – ze dne 23. 3. 2017 odvolání jiné za dlužníka; A88 – ze dne 24. 3. 2017 předložení věci vrchnímu soudu; A89 – ze dne 27. 3. 2017 převzetí věci vrchním soudem; A90 – ze dne 10. 4. 2017 nařízení jednání na 11. 5. 2017; A91 – ze dne 10. 4. 2017 nařízení jednání na 11. 5. 2017; A92 – ze dne 10. 4. 2017 žádost o zapůjčení úplného spisu v listinné podobě věřitelů a dlužníka [jméno FO] z důvodu rozhodnutí o odvolání [Anonymizováno]; A93 – ze dne 12. 4. 2017 zapůjčení spisu; A94 – ze dne 18. 4. 2017 převzetí vyžádaného spisu; A95 – ze dne 12. 5. 2017 protokol o jednání; A96 – ze dne 12. 5. 2017 příloha k protokolu o jednání; A97 – ze dne 11. 5. 2017 příloha k protokolu o jednání; A98 – ze dne 19. 5. 2017 protokol o hlasování; A99 – ze dne 19. 5. 2017 rozhodnutí o odvolání, potvrzeno; A100 – ze dne 19. 5. 2017 zaslání rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení spisu; A101 – ze dne 25. 5. 2017 vrácení spisu soudu I. stupně. Oddíl B1 – ze dne 30. 5. 2017 seznam přihlášených pohledávek v celkové hodnotě 3 360 529,64 Kč, uznáno 3 147 864,43 Kč, popřeno 212 665,21 Kč; B2 – ze dne 5. 6. 2017 zpráva insolvenčního správce o dosavadní činnosti a hospodářské situaci dlužníka; B3 – ze dne 5. 6. 2017 žádost insolvenčního správce o vydání zálohy; B4 – ze dne 5. 6. 2017 platební poukaz; B5 – ze dne 17. 6. 2017 návrh na povolení oddlužení; B6 – ze dne 7. 6. 2017 soupis majetkové podstaty, zpráva a plná moc, ze kterého vyplývá, že nemovitý majetek ocení 200 000 Kč, movitý majetek 300 000 Kč, finanční majetek, zůstatek na účtu penzijního připojištění 59 263,10 Kč, ostatní majetek, obchodní podíl dlužník ve výši 50 % ve společnosti [právnická osoba], pohledávky za [právnická osoba] ve výši 1 250 000 Kč, 411 318 Kč, 100 000 Kč, 493 685 Kč a 375 000 Kč, závazky dlužníka celková výše 3 360 529,64 Kč, nezajištěné pohledávky 2 936 220,36 Kč a zajištění pohledávky 424 309,28 Kč; B7 – sdělení dlužníka o doložení příjmů; B8 – ze dne 8. 6. 2017 sdělení insolvenčního správce o udělení plné moci; B9 – ze dne 15. 6. 2017 protokol z přezkumného jednání; B10 – protokol ze schůze věřitelů ze dne 15. 6. 2017; B11 – ze dne 15. 6. 2017 prezenční listina; B1 – ze dne 15. 6. 2017 seznam přihlášených pohledávek; B13 – ze dne 15. 6. 2017 referát ke zveřejnění dokumentů; B14 – ze dne 15. 6. 2017 záznam o vydání zálohy; B15 – ze dne 19. 6. 2017 návrh na určení lhůty za navrhovatele, žalobce v této věci; B16 – ze dne 20. 6. 2017 zpětvzetí popření pohledávky insolvenčním správcem; B17 – ze dne 20. 6. 2017 usnesení o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení pro opožděnost nebo neoprávněnost, usnesení o prohlášení konkurzu; B18 – sdělení insolvenčního správce o popření přihlášek; B19 – ze dne 5. 2. 2018 zpráva insolvenčního správce o stavu řízení; B20 – ze dne 19. 3. 2018 oznámení o fúzi insolvenčního správce; B21 – ze dne 16. 4. 2018 žádost o určení osoby správce; B22 – ze dne 16. 4. 2018 opatření o určení osoby správce; B23 – ze dne 16. 4. 2018 usnesení o změně insolvenčního správce; B24 – ze dne 14. 8. 2018 usnesení o uložení povinnosti, aby ve lhůtě do 15 dnů insolvenční správce ode dne doručení usnesení předložil soudu zprávu o stavu řízení; B28 – ze dne 15. 11. 2018 zpráva insolvenčního správce o stavu řízení a vyjádření; B29 – ze dne 5. 11. 2018 návrh na vydání souhlasu se zpeněžením majetkové podstaty mimo dražbu; B30 – ze dne 21. 11. 2018 usnesení o prodeji mimo dražbu; B31 – ze dne 4. 1. 2019 námitky dlužníka; B32 – ze dne 4. 1. 2019 námitky a stížnost dlužníka; B33 – ze dne 9. 1. 2019 usnesení o uložení povinnosti insolvenčnímu správci, aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřil k námitkám dlužníka; B34 - ze dne 14. 1. 2019 námitky dlužníka; B35 – ze dne 22. 1. 2019 žádost o prodloužení lhůty insolvenčního správce; B36 – ze dne 7. 2. 2019 vyjádření insolvenčního správce; B37 – ze dne 9. 4. 2019 žádost insolvenčního správce o vyslovení souhlasu s vynětím movitého majetku z majetkové podstaty dlužníka, pokud jde o osobní automobily a přívěsy; B38 – ze dne 11. 4. 2019 dotaz zřejmě zájemce o koupi podílu ke stavu řízení; B39 – ze dne 7. 6. 2019 návrh na určení lhůty za navrhovatele, žalobce v této věci; B40 – ze dne 10. 6. 2019 usnesení o prodeji majetku mimo dražbu, potvrzení tohoto usnesení učiněné asistentem. Oddíl B41 – ze dne 26. 6. 2019 zpráva insolvenčního správce o stavu řízení a soupis majetkové podstaty; B42 – ze dne 14. 8. 2019 návrh na vynětí majetku z majetkové podstaty; B43 – ze dne 19. 8. 2019 sdělení insolvenčního správce, smlouva; B44 – ze dne 30. 9. 2019 zpráva insolvenčního správce o stavu řízení; B45 – ze dne 19. 11. 2019 návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli s tím, že částka určená k rozdělení mezi zajištěné věřitele byla 85 100,05 Kč, zajištěným věřitelem prvním v pořadí byla [právnická osoba]; B50 – ze dne 23. 12. 2019 žádost insolvenčního správce; B51 – ze dne 9. 3. 2020 usnesení o zveřejnění návrhu insolvenčního správce ze dne 20. 12. 2019; B53 – ze dne 21. 5. 2020 zpráva insolvenčního správce o stavu řízení; B54 – ze dne 21. 5. 2020 zpráva insolvenčního správce o stavu řízení; B55 – ze dne 9. 7. 2020 usnesení o uspokojení zajištěného věřitele, usnesení o uložení povinnosti a usnesení o vyplacení zálohy na odměnu správce, usnesením byl uspokojen zajištěný věřitel [právnická osoba].; B56 – ze dne 9. 7. 2020 usnesení o uložení povinnosti s výzvou na doplnění návrhu na vynětí majetku ze dne 4. 4. 2019; B57 – ze dne 27. 7. 2020 návrh na vynětí majetku z majetkové podstaty, soud vyslovil souhlas s vynětím movitého majetku (přívěsu, rok výroby 1994 a rok výroby 1990); B58 – ze dne 29. 9. 2020 návrh dlužníka a stížnost dlužníka; B59 – ze dne 8. 10. 2020 zpráva insolvenčního správce o stavu řízení; B60 – ze dne 6. 11. 2020 usnesení o nevynětí majetku z majetkové podstaty; B61 – ze dne 30. 11. 2020 sdělení insolvenčního správce o tom, že [Jméno žalobce] vydražil pohledávky za [právnická osoba] na zaplacení 2,5 mil. Kč, pohledávku ze [právnická osoba] na vyplacení vypořádacího podílu, pohledávku za [právnická osoba] – půjčka ve výši 411 318 Kč a další pohledávky; B62 – ze dne 22. 12. 2020 sdělení dlužníka, který podával žalobu na určení neplatnosti veřejné dražby; B63 – ze dne 22. 12. 2020 sdělení dlužníka o tom, že byl podán návrh na opuštění dražby a současně stížnost na postup insolvenčního správce; B64 – ze dne 29. 12. 2020 usnesení o zamítnutí návrhu dlužníka, aby soud insolvenčnímu správci uložil povinnost předložit dlužníkovi listiny dokládající způsob a výši ocenění předmětu dražby; B65 – ze dne 11. 3. 2021 zpráva o průběhu zpeněžení; B66 – zpráva insolvenčního správce o stavu řízení s tím, že dlužníku byla vyplacena částka ve výši 18 869,50 Kč a částka ve výši 7 600 Kč jako odškodnění za nezákonné rozhodnutí a náhrada nákladů řízení a že správce vyzval dlužníka k vydání těchto částek; B67 – ze dne 16. 8. 2021 zpráva insolvenčního správce o stavu řízení; B68 – ze dne 2. 11. 2021 žádost zástupce věřitelů o tom, kdy lze očekávat, že insolvenční správce rozdělí výtěžek konkurzu; B69 – přípis o tom, že bude v dohledné době skončen spor bránící podání konečné zprávy insolvenčním správcem a poté, co bude o zpětvzetí rozhodnuto, usnesení nabude právní moci, nebude nic bránit provedení úkonů směřujících ke skončení insolvenčního řízení; B70 – ze dne 11. 2. 2022 zpráva o stavu insolvenčního řízení s tím, že ve věci žaloby je vedeno řízení u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] a první jednání je nařízeno na den 17. 2. 2022 a že je to žaloba o určení neplatnosti veřejné dražby dobrovolné; B71 – ze dne 25. 5. 2022 pohledávka za majetkovou podstatou, kdy se jedná o náhradu nákladů řízení uložené k úhradě insolvenční správkyni dlužníka [jméno FO], usnesení [Anonymizováno] ze dne 25. 3. 2022 v souvislosti s řízením o vylučovací žalobě projednávané [Anonymizováno] pod sp. zn. [incidenční spisová značka]; B72 – ze dne 14. 6. 2022 sdělení insolvenčního správce; B73 – ze dne 28. 7. 2022 konečná zpráva dle § 302 insolvenčního zákona, kdy příjmy z majetku jsou celkem 593 880,75 Kč, rozdělení rozvrhu – [Jméno žalobce] (žalobce v této věci) zjištěná pohledávka ve výši 407 500 Kč, částka k vyplacení 24 115,77 Kč, podíl věřitele je 13,9888 %; B74 – ze dne 28. 7. 2022 dotaz zástupce věřitelů, kdy lze očekávat, že insolvenční správce rozdělí výtěžek konkurzu; B75 – ze dne 23. 8. 2022 vyhláška o konečné zprávě; B77 – návrh rozvrhového usnesení ze dne 30. 3. 2023, ve kterém je žalobce v této věci uspokojován 24 115,77 Kč na pohledávku 407 500 Kč; B78 – ze dne 15. 5. 2023 rozvrhové usnesení, usnesení o uložení povinnosti; B79 – ze dne 7. 6. 2023 pověření asistenta soudce nebo VSÚ; B80 – ze dne 1. 8. 2023 zpráva insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení, návrh na zrušení konkurzu s tím, že insolvenční správce vyplatil všechny určené pro jednotlivé věřitele dle rozvrhového usnesení s tím, že u žalobce je uvedeno, že zbývá k vyplacení uspokojení 383 384,23 Kč; B81- ze dne 31. 8. 2023 usnesení o zrušení o konkurzu a usnesení o uložení povinnosti; B82 – ze dne 3. 11. 2023 zpráva insolvenčního správce po zrušení konkurzu a návrh na zproštění správce z funkce; B83 – ze dne 28. 11. 2023 usnesení o zproštění funkce správce po skončení řízení; B84 – ze dne 15. 3. 2024 závěrečný referát a zápis v rejstříku ukončen. Oddíl C1.1 – ze dne 13. 7. 2017 nový nápad, kdy se jedná o žalobu na určení pravosti, kdy žalobce [Anonymizováno] nesouhlasí s popřením pohledávek přihlášených přihláškou P8 a podává žalobu na určení pravosti těchto pohledávek; C1.2 – ze dne 18. 7. 2017 usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek; C1.3 – ze dne 28. 8. 2017 usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku; C2.1 – ze dne 19. 7. 2017 nový nápad, kdy žalobkyní je [právnická osoba] proti žalované [právnická osoba]. o určení popřené pohledávky P4 č. 2; C2.2. – ze dne 21. 7. 2017 usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek; C2.3. – ze dne 11. 4. 2018 předvolání zástupce účastníka k prvnímu jednání na den 3. 5. 2018; C2.4 – ze dne 11. 4. 2018 předvolání žalovaného k prvnímu jednání; C2.5 – ze dne 4. 6. 2018 úřední záznam, že byl ustanoven nový insolvenční správce [jméno FO]. a původní insolvenční správce [právnická osoba]. zanikl bez likvidace v důsledku vnitrostátní fúze sloučením se společností [jméno FO]; C2.6 – ze dne 5. 6. 2018 vyrozumění o odročení nebo odvolání jednání z důvodu nemoci soudce; C2.7 – ze dne 20. 9. 2018 vyrozumění o odročení nebo odvolání jednání, důvodem odročení jednání je předvolání navržených osob, odročuje se na 4. 10. 2018; C2.8 – ze dne 5. 10. 2018 protokol o jednání, kdy jednání z důvodu vyhlášení rozsudku bylo odročeno na 18. 10. 2018; C2.11 – ze dne 6. 11. 2018 rozsudek, kterým byla žaloba na určení, že pohledávka žalobkyně ve výši 70 000 Kč přihlášená do insolvenčního řízení je po právu byla zamítnuta; C3.1 – ze dne 6. 11. 2019 nový nápad, kdy žalobkyní byla [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovanou insolvenční správce o vyloučení majetku z majetkové podstaty, kdy šlo o to, že nemovitý majetek nabytý v kupní smlouvě byl nabyt za trvání manželství a byl tak ve společném jmění dlužníka a jeho manželky; C3.2 – ze dne 9. 3. 2020 usnesení s výzvou, aby se účastník vyjádřil k žalobě; C3.3 – ze dne 20. 4. 2020 vyjádření k žalobě insolvenčního správce; C3.4 – ze dne 21. 4. 2020 vyjádření k žalobě, kdy se jedná o repliku žalobkyně; C3.5 – ze dne 13. 10. 2021 usnesení výzva k vyjádření; C3.6 – ze dne 8. 11. 2021 zpětvzetí z důvodu, že byla uzavřena dohoda, na jejímž základě byl výtěžek zpeněžení sporného majetku rozdělen mezi jednotlivé majetkové podstaty; C3.7 – ze dne 2. 12. 2021 vyjádření; C3.8 – ze dne 7. 1. 2022 usnesení o zastavení řízení; C3.9 – ze dne 4. 3. 2022 opravný prostředek, odvolání do rozhodnutí; C3.10 – ze dne 9. 3. 2022 odeslání spisu; C3.11 – ze dne 30. 3. 2022 usnesení vrchního soudu – změna; C3.12 – ze dne 11. 4. 2022 vrácení spisu soudu I. stupně. Oddíl P (přihlášky) – P1.1 - ze dne 26. 3. 2015 přihláška pohledávky, kdy věřitelem je žalobce v této věci, výše jistiny pohledávky nezajištěné 407 500 Kč.

9. Z detailu insolvenčního řízení [jméno FO] na č. l. 5 spisu, zjištěno, že datum skončení insolvenčního řízení je 16. 9. 2023.

10. Z výpisu z bankovního účtu žalobce na č. l. 11 spisu, zjištěno, že ten přijal částku 24 115,77 Kč od [jméno FO] – [jméno FO] [Anonymizováno].

11. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku k obchodní firmě [Anonymizováno], kdy se jedná o obchodní firmu od 28. 1. 2013 [právnická osoba], zjištěno, že jednatelem je [Jméno žalobce], a to ode dne 3. 7. 2014.

12. Ze screenshotu z webové stránky [právnická osoba], záložka historie na č. l. 14 spisu, zjištěno, že společnost byla založena žalobcem a dlužníkem [jméno FO], a žalobce je na webových stránkách uveden jako kontaktní osoba.

13. Z dodejky do datové schránky ze dne 15. 11. 2023 se zasláním žádostí žalované o odškodnění zjištěno, že žalobce u žalované uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného [Anonymizováno] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] dne 15. 11. 2023.

14. Z výpisu z běžného účtu žalobce ze dne 31. 3. 2023 zjištěno, že dne 27. 3. 2023 insolvenční správce vrátil zálohu za podání přihlášky ve výši 30 000 Kč žalobci, kdy se jedná o zálohu na náklady insolvenčního řízení.

15. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku ke společnosti [Anonymizováno] soud zjistil, že [jméno FO] byl vymazán jako jednatel a společník 3. 7. 2014, jako jednatelka jsou zapsání žalobce a jeho manželka.

16. Ze screenshotu webových stránek [právnická osoba] v historii soud zjistil, že v roce 2012 se žalobce s [jméno FO] rozhodli ke spolupráci a že se společně dohodli na investicích a kompetencích a založili s. r. o.

17. Z výpisu z účtu ze dne 31. 3. 2023 žalobce soud zjistil, že k vrácení zálohy ve výši 30 000 Kč jako zálohy na náklady insolvenčního řízení došlo 27. 3. 2023.

18. Ze smlouvy o půjčce mezi paní [jméno FO] a společností [právnická osoba] na částku 59 250 Kč ze dne 11. 4. 2018, ze smlouvy o úvěru mezi paní [jméno FO] a společností [právnická osoba] na částku 400 000 Kč ze dne 5. 4. 2018, ze smlouvy o půjčce mezi žalobcem a společností [právnická osoba] na částku 97 268 Kč ze dne 1. 4. 2018, ze smlouvy o půjčce mezi žalobcem a společností [právnická osoba] na částku 35 690 Kč ze dne 1. 4. 2018, ze smlouvy o půjčce mezi paní [jméno FO] a společností [právnická osoba] na částku 100 000 Kč ze dne 19. 3. 2018, ze smlouvy o půjčce mezi paní [jméno FO] a společností [právnická osoba] na částku 34 632 Kč ze dne 26. 2. 2018, ze smlouvy o půjčce mezi paní [jméno FO] a společností [právnická osoba] na částku 11 000 Kč ze dne 26. 2. 2018, ze smlouvy o půjčce mezi žalobcem a společností [právnická osoba] na částku 53 625 Kč ze dne 15. 12. 2017, ze smlouvy o úvěru mezi žalobcem a společností [právnická osoba] na částku 3 000 000 Kč ze dne 20. 4. 2017, ze smlouvy o půjčce mezi paní [jméno FO] a společností [právnická osoba] na částku 30 000 Kč ze dne 21. 1. 2017, ze smlouvy o půjčce mezi paní [jméno FO] a společností [právnická osoba] na částku 30 770,30 Kč ze dne 15. 10. 2016, ze smlouvy o půjčce mezi paní [jméno FO] a společností [právnická osoba] na částku 42 278 Kč ze dne 20. 7. 2016, ze smlouvy o půjčce mezi paní [jméno FO] a společností [právnická osoba] na částku 125 000 Kč ze dne 12. 2. 2016, z notářského zápisu mezi žalobcem, jako prodávajícím, a [jméno FO], jako stranou kupující, k nemovitosti za kupní cenu 3 000 000 Kč ze dne 15. 8. 2017, z kupní smlouvy mezi žalobcem a [adresa] k polnostem ze dne 10. 7. 2014, kdy žalobce tyto nemovitosti prodává, soud zjistil, že žalobce s manželkou investovali průběžně rodinný majetek do společnosti, kdy žalobce prodal své polnosti a z toho výnos vložil do společnosti. Dále prodal svůj dům, ve kterém bydlí, manželce a kupní cenu 3 000 000 Kč také vložil do společnosti.

19. Z notářského zápisu č. [Anonymizováno] ze dne 26. 7. 2019 soud zjistil, že uvolněný podíl [jméno FO] snížením kapitálu zanikla a žalobce se stal jediným společníkem.

20. Z žaloby o určení neplatnosti veřejné dražby ze dne 29. 10. 2020 soud zjistil, že [jméno FO] se domáhal neplatnosti dražby jeho majetku, přičemž součástí toho byl vypořádací podíl [Anonymizováno].

21. Z rozsudku [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno], ze dne 17. 2. 2022, soud zjistil, že žaloba na neplatnost dražby byla zamítnuta.

22. Z úvěrové smlouvy mezi paní [jméno FO] a [Anonymizováno] na 2 380 000 Kč ze dne 17. 3. 2017 a na 600 000 Kč ze dne 20. 3. 2017, soud zjistil, že se žalobkyně musela zadlužit, aby mohla vyplatit manžela.

23. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k věcem nemovitým ze dne 17. 3. 2017 soud zjistil, že manželé sjednali zástavní právo k domu, ve kterém žijí.

24. Ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] mezi [právnická osoba] a [jméno FO] na částku 3 000 000 Kč z 1. 10. 2020 soud zjistil, že žalobce s manželkou byli ručitelé a v příloze smlouvy jsou vyjmenované dluhy, které tíží dlužníka [Anonymizováno], když manželka je věřitelkou 15 dluhů a žalobce 10 dluhů za společností [Anonymizováno].

25. Z e-mailu k finančnímu stavu společnosti [právnická osoba] v letech 2012 až 2022 od [jméno FO] ze dne 25. 4. 2025 soud zjistil, že k dotazu právního zástupce žalobce jednatelka společnosti [adresa] sděluje, že společnost neměla volné finanční prostředky k uspokojení pohledávek manželů [jméno FO] a [jméno FO], jež byly předmětem dražby ze dne 30. 9. 2020, a běžně byl čerpán kontokorent. Společnost měla majetek , který byl kvůli rekonstrukci zatížen úvěry, ze kterých v roce 2022 zbývalo doplatit zhruba 5,4 milionu Kč.

26. Z rozvahy ke dni 31. 12. 2018, 31. 12. 2019 a 31. 12. 2020 je zřejmé, že osobou za účetnictví je odpovědná paní [jméno FO].

27. Z rozvahy ze dne 31. 12. 2014 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. měla na účtech 76 tis Kč a je v záporném výsledku hospodaření.

28. Z rozvahy ze dne 31. 12. 2015 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. měla na účtech 76 tis Kč a je v záporném výsledku hospodaření.

29. Z rozvahy ze dne 31. 12. 2016 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. měla na účtech 76 tis Kč a je v záporném výsledku hospodaření.

30. Z rozvahy ze dne 31. 12. 2017 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. měla na účtech 76 tis Kč a je v záporném výsledku hospodaření.

31. Z rozvahy ze dne 31. 12. 2018 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. měla na účtech 76 tis Kč a je v záporném výsledku hospodaření.

32. Z rozvahy ze dne 31. 12. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. měla na účtech 76 tis Kč a je v záporném výsledku hospodaření.

33. Z rozvahy ze dne 31. 12. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. měla na účtech 76 tis Kč a je v záporném výsledku hospodaření.

34. Z rozvahy ze dne 31. 12. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. měla na účtech 76 tis Kč a je v záporném výsledku hospodaření.

35. Z rozvahy ze dne 31. 12. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. měla na účtech 76 tis Kč a je v záporném výsledku hospodaření.

36. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce si myslel, že řízení bude trvat jen půl roku a že do společnosti nebude vkládat své peníze s tím, že se bude bát, že dojde ke zmaření investice, nakonec to trvalo 8 let, snažil se společnost zachránit, prodal manželce barák, aby ona dostala hypotéku a mohli umořit nějaké dluhy, prodal také pole, vzali si úvěr od soukromého investora, báli se, že o peníze přijde, neboť poslední byl se směnkou a ručili vlastním majetkem, stali by se z nich bezdomovci, kdyby vše špatně dopadlo. Žalobce a pan [jméno FO] si každý vzali úvěr na rekonstrukci, na co nedosahoval úvěr od banky, zjistil, že pan [jméno FO] nemá na splácení, zaplatil za něho a pak zjistil, že není jediný, komu dluží. Chtěl ho vykoupit, ale nepovedlo se. Myslel, že pan [jméno FO] měl peněz dost, protože se tak tvářil a choval. Žalobce hledal místo, kde by mohl postavit pivovar a pan [jméno FO] měl pěkný objekt, dohodli se, že žalobce povede pivovar a pan [jméno FO] povede restauraci a obchodní management, protože měl kontakty, ale nefungovalo to. Žalobce dělal asi do roku 2018 zadarmo sládka, ředitele, obchoďáka, skladníka a závoz piva do [adresa] a k polským hranicím atd. Z obavy, že by neměl důchod si nyní platí minimální mzdu a žije s manželkou z jejího invalidního důchodu a z výsluhy žalobce. Měl existenční strach v průběhu řízení, pivovar vnímal jako jeho vymodlené dítě, kdyby babička věděla, že prodal pole, tak vstane z hrobu a zabije ho, protože je držela jeho rodina asi od 17. století. V současné době mají půjčky konsolidované od soukromého investora. V letech 2015-2020 byla finanční situace společnosti mizerná, minulý rok poprvé byli v černých číslech, předtím nebyli schopni zaplatit ani slad, společnost nebyla schopna zaplatit pohledávky ve výši 4 000 000 Kč, které šly do dražby, kdyby za to zaplatil někdo víc než žalobce, byl by to všechno špatně. Rodinný majetek mu v podstatě nezbyl, má auto a barák, který patří bance. Stresovalo ho, že insolvenčního správce se měl někdo ptát na tu dražbu, obával se, že konkurenční pivovar by se jich mohl chtít vydražením zbavit.

37. Soud neprovedl důkazy týkající se zdravotního stavu žalobce a jeho manželky, když k tomu nebyla dána tvrzení v koncentrační lhůtě.

38. Soud učinil závěr o skutkovém stavu totožný jako v předchozím řízení, když pouze doplňoval dokazování k subjektivnímu významu řízení pro žalobce. Žalobce investoval do podnikání v průběhu let, kdy trvalo protahované řízení v podstatě veškerý rodinný majetek, i se osobně zadlužil případně osobně ručil za dluhy společnosti. Po celou dobu se snažil společnost udržet, udržet její platební schopnost, investoval nejen peníze ale i velké množství osobního času. Ke společnosti [právnická osoba], k pivovaru, má silný vztah, který není motivován ekonomicky, což lze dovodit z ekonomických dokumentů o hospodaření společnosti v průběhu let.

39. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

40. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

41. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

42. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

43. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

44. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

45. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

46. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

47. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

20. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

21. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk.

22. Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

24. Žalobce vystupuje v konkurzním řízení jakožto věřitel, který by podal návrh na prohlášení konkurzu na majetek úpadce a přihlásil svou pohledávku k uspokojení. Rozhodujícím okamžikem pro stanovení celkové délky řízení tedy je okamžik, kdy podal tento návrh. Žalobce podal návrh na prohlášení konkurzu dne 25. 3. 2015 a jeho nejistota byla ukončena ohledně výsledku řízení po nabytí právní moci usnesení o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení, tj. dne 20. 10. 2023, tedy naříkané řízení trvalo 8 let a 6 měsíců.

25. Taková délka posuzovaného řízení je nepřiměřeně dlouhou a ve věci je dán odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení. K tomuto závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona.

26. Již jen samotnou délku posuzovaného řízení jako takovou, přesahující 20 let, je nutno hodnotit primárně jako nepřiměřenou. K tomuto závěru vede soud bližší vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk.

27. Řízení bylo sice standardně složité, a to po stránce skutkové i procesní, což je dáno zejm. standardním počtem přihlášených věřitelů a rozsahem přezkoumávaných pohledávek v incidenčních sporech. Závěr o přiměřenosti celkové délky konkurzního řízení nelze dovodit ani z chování žalobce jakožto poškozeného, když se tento na celkové délce řízení svým chováním negativně nepodílel, naopak využíval svých procesních práv, které mohly řízení urychlit (návrh na určení lhůt, stížnosti apod.). Ani posouzením kritéria postupu orgánů veřejné moci nezjistil soud okolnosti svědčící pro závěr, že by (přes jinak řádný) postup orgánů veřejné moci nebylo možné konkurzní řízení skončit v kratší době. Konečně ani význam řízení, jakkoli je tento typově nižší a rovněž subjektivně pro poškozené nižší, neodůvodňuje, aby řízení trvalo takto dlouhou dobu.

28. Vzhledem k celkové délce řízení tak nelze mít za to, že by ostatní kritéria dle § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona převážila samotnou délku tohoto řízení v tom směru, že by řízení mělo být považováno za přiměřeně dlouhé. Žádné z kritérií, které se posuzují při zjišťování, zda řízení bylo nepřiměřeně dlouhé či nikoliv, neodůvodňují dobu trvání konkurzního řízení přesahující 8 let a jak uvedeno výše, tuto pak nelze odůvodnit ani chováním žalobce, ani postupem orgánu veřejné moci, a odůvodňoval závěr o přiměřenosti délky řízení, a ani sama povaha řízení svým významem neodůvodňuje takto dlouhou délku trvání řízení.

29. Odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení tak je dán.

30. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť soud dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení není na místě se spokojit pouze s konstatováním porušení práva.

31. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011 se podává, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, jejíž aplikaci předpokládá ustanovení § 31a odst. 2 z.č. 82/1998 Sb., a to zejména s ohledem na závažnost vzniklé újmy a okolnosti konkrétní věci. V určitých případech bude postačovat samotné konstatování porušení práva, například pokud délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru poškozené osoby. Soud vyšel dále z judikatorních závěrů dovolacího soudu, např. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 765/2010, sp. zn. 30 Cdo 3172/2012 nebo sp. zn. 30 Cdo 1445/2016, z nichž vyplývá, že i případný snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. O takovou situaci se v projednávané věci jedná, žalobce nijak nepřispěl negativně k délce řízení a částka, kterou obdržel, není bagatelní. Soud tak uzavírá, že řízení trvající déle než 8 let negativně zasáhlo psychickou sféru žalobce a konstatování porušení práv by nebylo satisfakcí dostačující. A to pro nikoli nepatrný význam. Přičemž, jak uvedeno, ani chování žalobce tuto nepeněžitou formu satisfakce neodůvodňuje.

32. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

33. Za posuzované řízení v délce trvání 8 let a 6 měsíců soud vyčíslil základní částku odškodnění ve výši 105 000 Kč. Soud vyšel z částky 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Dle ustálené praxe dochází k navyšování základní částky za rok řízení až v řízeních, která trvala déle než 10 let, soud rovněž zvolil částku ročního odškodnění 15 000 Kč právě pro povahu naříkaného řízení, které je řízením konkurzním.

34. Konkurzní řízení není typickým řízením sporným, ale jedná se o speciální řízení, jehož účelem je uspořádat majetkové poměry dlužníka, který se dostal do úpadku. Jak uzavřel i Městský soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Co 144/2020, je třeba při vyhodnocení kritérií dle § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona tyto hodnotit právě s ohledem na specifickou povahu konkurzního řízení jako takového. Toto sestává ze tří fází; první fází je fáze počínající podáním návrhu na prohlášení konkurzu a končící prohlášením konkurzu; druhá fáze je fází realizační, trvající do podání konečné zprávy správcem konkurzní podstaty a zahrnující zejména přihlašování pohledávek, zjišťování majetku a jeho zpeněžování; a třetí fáze pak začíná rozvrhovým usnesením a zahrnuje vlastní rozvrh výtěžku z konkurzní podstaty mezi věřitele a zrušení konkurzu. Žalobce se řízení účastnil jako věřitel, který podal přihlášku a žádal uspokojení svých pohledávek. I ze stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 se podává, že význam řízení pro poškozeného je nejdůležitějším objektivním kritériem, kterému je třeba věnovat zvláštní pozornost. K typovému významu řízení se přitom neprovádí dokazování, neboť plyne z povahy samotného naříkaného řízení a v tomto ohledu tak soud uzavírá, že konkurzní řízení jako takové je řízením s nižším významem řízení pro účastníka, neboť v tomto věřitelé hromadně uplatňují své pohledávky vůči majetku úpadce a jsou si plně vědomi toho, že budou uspokojeni jen poměrně. Postavení žalobců je v tomto zcela identické, neboť v naříkaném řízení vystupují všichni v postavení věřitelů, jejichž pohledávky byly uznány a jichž se bude týkat stejná míra uspokojení.

35. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 128/11) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010 bylo vydáno již dne 13. 4. 2011.

36. Základní částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

37. Soud nejprve posoudil kritérium složitosti případu dle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk, kdy dospěl k závěru, že se v daném případě jednalo o řízení standardně s ohledem na množství přihlášených věřitelů, bylo podáno 14 přihlášek, a to převážně právnických osob. což rovněž ponížení základní částky odškodnění odůvodňuje edeny byl pouze tři incidenční spory, což samo o sobě dokládá, že řízení nebylo skutkově ani právně nijak složité. Právní složitost na délku řízení zásadní vliv neměla. Soud tedy z tohoto kritéria nemodifikoval základní částku.

38. Pokud jde o kritérium chování poškozených a postupu příslušných orgánů v řízení dle § 31a odst. 3 písm. c, d) zákona č. 82/1998 Sb., zde soud shledal, že se žalobce žádným způsobem nezapříčinil na délce řízení; toto kritérium je navíc hodnoceno jako pozitivní, když žalobce třikrát podal návrh na určení lhůty. Soud dospěl k tomu, že je zde na místě zvýšit základní částku o 10 %.

39. Při hodnocení postupu příslušných orgánů bylo třeba zohlednit, že zásadní roli v tomto řízení má správce, soud na jeho práci v zásadě pouze dohlíží. Stát neodpovídá za pochybení správce, může nést majetkovou odpovědnost pouze za nesprávný úřední postup konkurzního soudu při výkonu jeho dohlédací činnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 29 Cdo 3064/2000). Je pravdou, že insolvenční soud zavinil v rámci řízení dílčí průtahy, tyto průtahy však byly zohledněny v samotném konstatování nepřiměřené délky řízení. Soud proto neshledal důvod pro navýšení odškodnění.

40. Soud dále posoudil kritérium typového významu předmětu řízení pro žalobce podle § 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb. Vycházel přitom z toho, že význam tohoto řízení je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu obecně nižší s ohledem na charakter řízení, v němž věřitelé hromadně uplatňují své nároky vůči majetku, který tvoří úpadcovu konkurzní podstatu, s vědomím, že z tohoto majetku budou uspokojeni jen poměrně. Z důvodu toho obecného, typově sníženého významu řízení proto soud snížil výši zadostiučinění pro žalobce o 30 % (shodně viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2019, č. j. 58 Co 188/2019-161).

41. Soud však dále při vyhodnocení kritéria subjektivního významu vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3623/2021-242, z něhož se podává, že v poměrech konkurzních řízení obecně platí, že nevyjdou-li v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkurzního řízení najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkurzní věřitel mohl v průběhu konkurzního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkurzu dostalo na uspokojení jeho pohledávky (srov. R 132/2012 a důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2021, sp. zn. 29 Cdo 1885/2019, uveřejněného pod číslem 7/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

42. Pokud jde o subjektivní význam řízení, soud vyšel dále i z rozsudku NS sp. zn. 30 Cdo 3412/2011. Z tohoto se podává, že při posouzení kritéria významu řízení pro poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk je třeba přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka "v sázce" (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009), jako nejdůležitějšímu kritériu pro stanovení formy a případné výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Nejvyšší soud k tomuto doplnil, že zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení (viz i nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1320/10). K tomuto pak Nejvyšší soud doplnil, že má-li poskytované odškodnění kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného (v dovolacím soudem posuzované věci reprezentované výší po žalobkyni požadované částky s příslušenstvím) s tím, že je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, jak to žádá žalobce, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) OdpŠk.

43. Soud při hodnocení subjektivního významu přihlédl k tomu, co pro žalobce bylo „v sázce“, když je zřejmé, že prodal většinu svých nemovitostí nebo je zatížil, on i jeho manželka se zadlužili a majetek investovali do podnikání. Soud uvěřil žalobci, že očekával, že majetek společníka byl takový, že se dostane uspokojení žalobcových pohledávek a bude moct pokračovat v podnikání. Z chování žalobce v průběhu celého insolvenčního řízení, kdy v podnikání pokračoval, ač nedosahoval zisku a za účelem odkupu vypořádacího podílu bývalého společníka a moření dalších dluhů společnosti se i osobně zadlužoval, lze vyvodit, že skutečně mu vždy šlo především o společnost a její zachování a že od insolvenčního řízení očekával, že splní účel v časovém horizontu, který nebude ekonomicky paralyzující. Soud vyhodnotil subjektivní význam pro žalobce mimořádně vysoký, což dokládají nejen ekonomické oběti, který pro jeho zachování v rámci rodiny učinili. Subjektivní význam proto soud ohodnotil 30 %.

44. Sodu tímto způsobem dospěl k modifikaci základní částky 105 000 Kč o 10 % na částku 115 500 Kč. Soud v předchozím řízení žalobě vyhověl co do částky 24 115,77 Kč, kterou i žalovaná uhradila a žalobce nevrátil, když odvolací soud rozsudek zrušil v celém předmětu řízení, žalobce proto v průběhu řízení v tomto rozsahu žalobu vzal zpět, o čemž bylo rozhodnuto samostatným usnesením.

45. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou, a to od prvého dne po uplynutí stanovené lhůty, ve zbytku soud požadavek na přiznání tohoto příslušenství zamítl.

46. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

48. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

49. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, sepis repliky ze dne 10. 5. 2024, účast na jednání dne 16. 4. 2024 a 16. 5. 2024, odvolání dne 26. 6. 2024) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a dle a. t. účinného od 1. 1. 2025 dále úkony účast na jednání dne 4. 2. 2025, doplnění tvrzení k výzvě soudu ze dne 14. 2. 2025 a účast na jednání soudu dne 29. 4. 2025 tedy 3 úkony po 5 920 Kč včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč a náhrada cestovních výdajů a ztraceného času za cestu na jednání soudu [adresa] a zpět v délce 87 km v jednom směru, při sazbě základní náhrady 5,60 Kč, ceně pohonných hmot 38,70 Kč/l, celkem 5 857 Kč a náhrada za ztracený čas v rozsahu 3 započatých půl hodin za každé 4 cesty v roce 2024 po 100 Kč a v roce 2025 za každé 4 cesty po 150 Kč. Celkem náklady činí 46 967 Kč.

50. Přičemž žalovaná uvedla, že hradila již náklady dle původního rozsudku, je tedy povinna uhradit náklady řízení pouze dosud neuhrazené.

51. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovanou řídí.

Poučení