16 C 77/2013- 785

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalované: za účasti vedlejšího účastníka: ; [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [titul za jménem]. sídlem [adresa] [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 1 331 600 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce, žalované a vedlejšího účastníka proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] takto:

Výrok

I. Výrok I rozsudku soudu prvního stupně se v napadené části, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 360 000 Kč, potvrzuje.

II. Výrok II rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 858 000 Kč„ s úrokem z prodlení“, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 113 600 Kč od 20. 4. 2013 do 20. 9. 2017 do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Ve zbývající části se výrok II soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 858 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 198 000 Kč od 20. 4. 2013 do zaplacení, potvrzuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň-město náhradu nákladů řízení ve výši 21 413 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň-město soudní poplatek ve výši 23 680 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V řízení zahájeném 25. 4. 2013 žalobce žádal přiznání částky 1 331 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z 311 600 Kč od 20. 4. 2013. Jedná se o nový nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění vzniklý v přímé souvislosti s pochybením právní předchůdkyně žalované - [nemocnice] s poliklinikou v [obec] během hospitalizace v roce 2005 s pravou dolní končetinou (dále PDK), kdy nebylo provedeno potřebné vyšetření, což vedlo k následné amputaci nohy v jiné nemocnici. Ke zhoršení zdravotního stavu došlo na jaře 2011 a projevilo se pronikavými bolestmi v levém třísle a v levé kyčli a zhoršením bolesti v jizvě, jak bylo objektivně potvrzeno při vyšetření [anonymizováno] [příjmení] na ortopedickém oddělení [anonymizováno] nemocnice v [obec] dne 29. 4. 2011. Výši nároku za ztížení společenského uplatnění žalobce prokazoval posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [titul za jménem] z 11. 3. 2013, který jej podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění účinné do 31. 12. 2013 (dále také vyhláška) stanovil na [číslo] bodů a s odkazem na § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky navýšil o 50 %, tedy na 2550 bodů. Spolu s částkou 306 000 Kč (2550 bodů x 120 Kč) žalobce požadoval navýšení základního počtu bodů podle § 7 odst. 3 vyhlášky o pětinásobek, tedy o 8500 bodů na celkových 1 326 000 Kč. K tomu žádal přiznání částky 5 600 Kč, kterou zaplatil za znalečné a zákonný úrok z prodlení z 311 600 Kč od 20. 4. 2013, tedy od dne marného uplynutí lhůty k úhradě podle předžalobní výzvy z 27. 3. 2013, do zaplacení.

2. Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobu zamítl z důvodu žalovanou vznesené námitky promlčení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

3. Na základě odvolání žalobce [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Jako nesprávný odmítl názor soudu prvního stupně, který bez důkazů a dokonce v rozporu s lékařskou zprávu ortopedického oddělení, uzavřel, že ke zhoršení zdravotního stavu žalobce muselo dojít bezprostředně po období, za které již byl v minulosti odškodněn, tedy v roce 2009.

4. Soud prvního stupně poté druhým a nyní přezkoumávaným rozsudkem po provedeném dokazování žalobě zčásti vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 473 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z 113 600 Kč od 21. 9. 2017 do zaplacení (výrok I), ve zbývající částce 858 000 Kč s blíže nespecifikovaným úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a státem tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované 72 042 Kč (výrok III) a vedlejšímu účastníkovi 41 225 Kč (výrok IV). O nákladech řízení vzniklých státu rozhodl výrokem V a VI a žalované uložil povinnost zaplatit je ve výši 21 413,40 Kč a ve zbývající části je státu nepřiznal. Posledním výrokem VII žalované uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 23 680 Kč.

5. Rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tím, že k promlčení nároku nedošlo, neboť za situace, že újma na zdraví začala vznikat 29. 4. 2011 a žaloba byla podána 25. 4. 2013, stalo se tak před uplynutím dvouleté subjektivní a tříleté objektivní lhůty. Stejně tak odmítl námitku žalované o nedostatku její pasivní věcné legitimace v řízení. S odkazem na znalecký posudek znaleckého ústavu [anonymizováno] fakultní nemocnice v [obec] z 21. 8. 2017, který nechal vypracovat po vrácení věci k dalšímu řízení, jeho doplňku z 30. 12. 2019 a po výslechu jednoho ze zpracovatelů posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], lékaře oboru ortopedie, I. Chirurgické kliniky, soud prvního stupně uzavřel, že v důsledku protiprávního jednání předchůdce žalované došlo v předmětném období 2011 – 2013 u žalobce k novému ztížení společenského uplatnění podle § 444 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (obč. zák.), které podstatně omezilo jeho uplatnění v životě a jehož nepřiznání by nebylo možno nijak obhájit. Znaleckým ústavem stanovené ohodnocení ve výši 600 bodů s navýšením o 50 % podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky, tzn. o 300 bodů, dále navýšil podle § 7 odst. 3 vyhlášky o pětinásobek ze základu, tzn. o 3000 bodů. Toto navýšení odůvodnil tím, že už v rámci řízení vedeného u [název soudu] ve spojení s rozsudkem [název soudu] byly shledány důvody ke zvýšení ztížení společenského uplatnění až na osminásobek. Při nynějším zhoršení žalobcova zdravotního stavu se přitom mimořádná závažnost případu neliší od situace, jaká byla v roce 2007, proto je třeba zohlednit předchozí aktivní společenský a sportovní život žalobce a při posouzení dalšího odškodnění zohlednit, že to vše na žalobce nepochybně ještě více doléhá, neboť je mu zřejmé, že se jeho stav bude už jen zhoršovat. Soud prvního stupně poukázal na výpověď svědkyně [příjmení] [příjmení], která uvedla, že asi po půl roku od amputace žalobce začal chodit a snažil se jí pomáhat v domácnosti, to se ale zlomilo na jaře 2011, kdy měl náhlou„ šílenou bolest“ v levém třísle a kyčli. Od té doby má trvalé problémy, v těžších obdobích, což je cca týden v měsíci, musí být polohován na lůžku a dostává bažanta a mísu pod sebe. I v době, kdy se situace zlepší a jde třeba na rehabilitaci, zvládne ujití jen cca 200 m. Bere léky proti bolesti, což mu kvůli jejich utlumujícím účinkům znemožňuje řídit automobil, začal se proto izolovat od přátel, neboť se bojí, že by k nim nedošel a je odkázán na jejich případné návštěvy. Vylíčení těchto subjektivních potíží žalobcem a svědkyní není podle soudu prvního stupně v rozporu s ústavním znaleckým posudkem, podle kterého je žalobce schopen sebeobsluhy a je schopen i částečně vykonávat činnosti v domácnosti, ale hrozí u něj větší riziko úrazu. V rámci úvah o navýšení ztížení společenského uplatnění poukázal na kritiku vyhlášky č. 440/2001 Sb., která nezohledňovala inflaci a přiznávání dalších násobků tak sloužilo ke kompenzaci nízké hodnoty bodu. Z těchto důvodů žalobci za zmíněných 3900 bodů (600 + 300 + 3000) přiznal při sazbě 120 Kč/bod částku 468 000 Kč a dále částku 5 600 Kč zaplacenou [anonymizováno] [příjmení] za odborné posouzení stavu. Přes nízkou kvalitu posudku jde podle něj o důvodné náklady spojené s uplatněním pohledávky podle § 121 odst. 3 obč. zák. Za nadbytečné považoval provádět důkaz lékařskými zprávami či výslechem [anonymizováno] [příjmení], neboť ústavní znalecký posudek, z jehož závěrů vyšel, vše v posudku zohlednil. Spolu s celkovou částkou 473 600 Kč žalobci přiznal podle § 517 odst. 2 obč. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. úroky z prodlení z 113 600 (108 000 Kč + 5 600 Kč) od 21. 9. 2017, tedy ode dne následujícího po té, co byl žalované doručen ústavní znalecký posudek, a kdy se tak stala pohledávka podle § 563 obč. zák. splatnou, do zaplacení. Ve zbývající částce 858 000 Kč„ s úrokem z prodlení“ žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. Při odůvodní nákladových výroků III, IV, V, VI a VII soud prvního stupně odkázal na § 142 odst. 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobce byl ve věci úspěšný v rozsahu 36,5% a strana žalovaná v rozsahu 63,5%, proto jí náleží 27% nákladů řízení. Protože ale žalobci nemůže jít k tíži, že na straně žalované vystupují dva subjekty, je spravedlivé, aby žalobce každému z nich zaplatil pouze 13 % nákladů řízení. Ty u žalované zahrnují náklady právního zastoupení za 35 úkonů právní služby po 13 660 Kč, 35 režijních paušálů po 300 Kč, cestovné k sedmi jednáním z [obec] do [obec] a zpět ve výši 8 071,86 Kč, náhradu za ztrátu času cestami za 23 půlhodin ve výši 2 300 Kč a náhradu za 21% DPH ve výši 96 178,29 Kč. Z celkové částky 554 170,15 Kč tak žalované přiznal oněch 13% Náklady vedlejšího účastníka zahrnují právní zastoupení za 18,5 úkonů právní služby po 13 660 Kč, 19 paušálů po 300 Kč, cestovné k jednáním z [obec] do [obec] a zpět ve výši 2 466 Kč, náhradu za 12 půlhodin ztráty času cestou ve výši 1 200 Kč a náhradu za 21% DPH ve výši 55 035,96 Kč, tedy celkem činí 317 111,96 Kč, které rovněž krátil na 13 %. Podle stejného poměru rozdělil mezi žalobce a žalovanou náklady řízení vzniklé státu zaplacením znalečného ve výši 58 666,84 Kč (z toho konzultantovi [anonymizováno] [příjmení] 3 580 Kč, znaleckému ústavu za vypracování posudku 34 796 Kč, za výslech v [obec] 3 924,38 Kč a za dodatek posudku 16 366,46 Kč) s tím, že na žalovanou připadá k úhradě 21 413,40 Kč odpovídající jejímu 36,5% neúspěchu a na žalobce, který byl osvobozen od soudních poplatků, nelze tuto povinnost přenášet. S odkazem na § 11 odst 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích uložil žalované, na kterou přešla podle § 2 odst. 3 stejného zákona poplatková povinnost v rozsahu, ve kterém bylo žalobě vyhověno, zaplatit soudní poplatek ve výši 23 680 Kč odpovídající 5 % z přiznané částky 473 600 Kč.

7. Proti rozsudku se obě sporné strany včas odvolaly.

8. Odvolání žalobce směřovalo proti výroku II a nákladovým výrokům III a IV. Soudu prvního stupně vytýkal, že nesprávně zhodnotil další závažné zhoršení zdravotního stavu a vliv na jeho uplatnění v životě a společnosti. Poukázal na mimořádnost jeho případu, kdy další navýšení ztížení společenského uplatnění je plně na místě, jak bylo prokázáno výslechem svědkyně a ústavním znaleckým posudkem, a plyne ze zdravotní dokumentace o nutnosti doživotního užívání léků a docházení na lékařská vyšetření. Podle něj měl soud prvního stupně hodnotit i další nároky plynoucí z posudku [anonymizováno] [příjmení] a nejen striktně vycházet z posudku znaleckého ústavu. Za nové závažné následky v životě mu mohl přiznat požadované násobky nebo v souladu se současnou judikaturou stanovit ztížení společenského uplatnění pevnou částkou. Žalobce dále poukázal na nesrozumitelnost rozsudku v části týkající se úroků z prodlení, o kterých navíc nebylo za jím požadované období od 20. 4. 2013 do 20. 9. 2017 ve vztahu k přiznané částce rozhodnuto. Není také důvod odvíjet počátek prodlení od data doručení ústavního znaleckého posudku. O náhradě nákladů řízení mělo být rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. a žalované a vedlejšímu účastníkovi neměly být přiznány s ohledem na jeho invaliditu a vážné poškození zdraví, a také kvůli tomu, že výše nároku závisela na úvaze soudu či znaleckém posudku. Z těchto důvodů žalobce žádal, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

9. Ve vyjádření k odvolání žalované a vedlejšího účastníka žalobce zdůraznil, že to byla žalovaná, kdo řízení bezdůvodně prodlužoval návrhy na doplňky posudku a opakované výslechy znalce, které jen potvrdily původní posudek. Znalecký ústav nakonec uvedl, že nemá co měnit na původních odpovědích, že není důvod zpochybňovat posudek [anonymizováno] [příjmení] jako celek a že žalovaná mu pokládá medicínsky nezodpověditelné otázky. Jeho vinou nebylo, že musel namítat chybnou interpretaci soudu, opakovaně navrhovat vyžádání spisu od Okresního soudu [obec] a že od počátku žádal, aby posudek vypracovala [anonymizováno] fakultní nemocnice v [obec]. Přesto soud zarytě trval na znalcích, kteří vypracování posudku odmítli. Podotkl, že všechna svá tvrzení vylíčil v žalobě a v dalším podání z 21. 8. 2013, kde rovněž žádal o výslech svědkyně a nenese vinu, že k němu došlo až o osm let později.

10. Odvolání žalované a vedlejšího účastníka směřovalo proti výroku I, a to výhradně do částky 360 000 Kč představující pětinásobek navýšení základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění o 3000 bodů, a proti nákladovým výrokům III, IV, V a VII. [ulice] účastník poukázal na to, že při zhoršení již ustáleného stavu, který zakládá nový nárok nebo projeví-li se nové následky, porovnává se nynější stav se stavem před zhoršením a nikoli se stavem před úrazem a musí být rovněž zachována příčinná souvislost s původní událostí. Soud prvního stupně proto nepostupoval správně, pokud žalobci přiznal navýšení s odkazem na předchozí soudní rozhodnutí, a pokud současný stav žalobce porovnával se stavem před 7/ 2005, a nikoliv se stavem před 4/ 2011. Žalobce k mimořádnému navýšení ztížení společenského uplatnění nic netvrdil a pouze obecně uváděl, že došlo k dalšímu výraznému zhoršení kvality jeho života a navrhl výslech svědkyně [příjmení] [příjmení]. Teprve 20. 4. 2021 zdravotní obtíže a z toho plynoucí omezení specifikoval. Výpověď svědkyně při jednání [datum] pak téměř doslovně kopírovala žalobcovo podání. V rozporu se zásadou koncentrace řízení soud prvního stupně připustil nová tvrzení, přestože všechny potíže a omezení musely být žalobci známy již při podání žaloby. K žalobě připojené listiny nelze považovat za skutková tvrzení, jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. Odo 803 /2002, neboť by se tím stíral rozdíl mezi skutkovým tvrzením a skutkovým zjištěním, které soud činí z provedených důkazů. K výpovědi svědkyně proto mohlo být přihlédnuto pouze v části, kde rozvádí tvrzení žalobce obsažená v žalobě a v podání z 23. 8. 2013. Náhrada nákladů řízení ve výší odpovídající rozdílu úspěchu sporných stran (91 % - 9 %) měla být přiznána bez jakékoliv moderace o 50 %, když navíc soud prvního stupně použití § 150 o. s. ř. výslovně odmítl. V případě jeho aplikace mělo být rozhodnutí pro každého z účastníků na straně žalované řádně odůvodněno, neboť se jedná o dva samostatné ekonomicky nepropojené subjekty. Z těchto důvodů vedlejší účastník žádal, aby odvolací soud výrok I rozsudku změnil a žalobu v částce 360 000 Kč zamítl a přiznal mu 82 % náhrady nákladů řízení.

11. Žalovaná se v odvolání rovněž ohradila proti krácení náhrady nákladů řízení na polovinu, když navíc 13 % není polovinou 27 %. Podotkla, že do doby vstupu vedlejšího účastníka do řízení v květnu 2014 učinila 6 celých úkonů právní služby a 4 úkony poloviční, proto není žádný důvod, aby jí za ně byla odměna krácena. Poukázala dále na benevolentní přístup soudu prvního stupně k žalobci, který ani na opakované výzvy nebyl schopen vymezit časový úsek škodního děje, a ten byl určen až znaleckým posudkem. Ohradila se proti povinnosti platit náklady za vypracování posudku, které způsobil žalobce tím, že jeho posudek byl nekvalitní. Žádala, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 554 170 Kč bez jakéhokoliv krácení.

12. Odvolací soud opětovně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o. s. ř. podle § 213 odst. 4 o. s. ř., a po zopakování důkazu znaleckým posudkem z 21. 8. 2017 a jeho dodatkem, částí [anonymizováno] přeměny žalované a jeho Přílohy 3 a oznámením advokáta [anonymizováno] [příjmení] z 23. 10. 2007 dospěl k závěru, že pouze v části týkající se odvolání žalobce směřujícího proti nepřiznání úroku z prodlení, a proti nákladovým výrokům, lze odvolání považovat se důvodné.

13. Předně je třeba zmínit, že odvoláním žádného z účastníků nebyl dotčen výrok I rozsudku v částce 113 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 21. 9. 2017 do zaplacení, kterým byla žalobci přiznána vůči žalované náhrada za další ztížení společenského uplatanění v rozsahu 900 bodů (120 Kč/bod) ve výši 108 000 Kč (z toho 200 bodů za poúrazovou atrofii svalstva podle položky 161 a 400 bodů za omezení hybnosti levého kyčelního kloubu lehkého stupně podle položky 161 vyhlášky, s navýšením o 50 % podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky, a náhrada hotových výdajů vynaložených na vypracování znaleckého posudku ve výši 5 600 Kč. V této části je tedy již rozsudek pravomocný. Předmětem přezkumu je zbývající část výroku I, výrok II a závislé nákladové výroky.

14. V projednávané věci bylo mezi účastníky řízení nesporné, že u žalobce došlo ke škodě zdraví v důsledku postupu non lege artis lékařů - zaměstnanců [nemocnice] s poliklinikou v [obec], kteří během jeho hospitalizace v roce 2005 s PDK pochybili v diagnostice (neprovedli angiografii), což vedlo k následné amputaci nohy dle Symeho na odborném pracovišti [nemocnice] v [obec]. Pravomocným rozsudkem [název soudu] z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem [název soudu] z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], bylo rozhodnuto o základu nároku, o určení subjektu odpovídajícího za škodu a o bolestném, ztížení společenského uplatnění, ztrátě na výdělku po přiznání plné invalidity a o nákladech spojených s léčením do 31. 12. 2008. Bolestné tehdy bylo přiznáno za 240 bodů, ztížení společenského uplatnění za [číslo] bodů (z toho za ztrátu končetiny v úrovni kotníku a fantomové bolesti v pahýlu po amputaci 1210 bodů a za psychické trvalé následky 1500 bodů), a podle § 7 odst. 2 vyhlášky bylo navýšeno na osminásobek základního bodového ohodnocení, tzn. na částku 2 601 600 Kč, z níž žalobci bylo přiznáno jím požadovaných 2 360 400 Kč. Navýšení základního odškodnění ztížení společenského uplatnění soudy tehdy odůvodnily tím, že k poškození zdraví došlo u žalobce ve věku 41 let, do té doby byl po fyzické i psychické stránce naprosto v pořádku, zpočátku hrával závodně fotbal, později pracoval jako masér ve fotbalovém klubu a sport byl jeho koníčkem. Třebaže byl rozvedený, rodina žila pohromadě a trávili spolu aktivně dovolené, věnovali se cyklistice a turistice. O tento způsob života po amputaci zcela přišel, ztratil sebeúctu a sebevědomí, což mělo dopad na jeho psychiku, ale i do materiální sféry, rodinného života a vztahů s blízkými. V dalších řízení vedených u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] byl vypořádán nárok žalobce na ztrátu na výdělku od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2010 a od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012.

15. Zmíněnými rozsudky [název soudu] a [název soudu] byla jako subjekt odpovídající za škodu určena žalovaná. Stalo se tak po zjištění, že smlouvou o prodeji části podniku z [datum] koupila od [anonymizováno] nemocnice [právnická osoba] [nemocnice] s poliklinikou [obec] (která byla od 1. 1. 2003 do 19. 9. 2005 příspěvkovou organizací [územní celek], [IČO] a od 20. 9. 2005 se na základě smlouvy o vkladu podniku stala součástí [anonymizováno] nemocnicí [právnická osoba], kde fungovala jako samostatná organizační jednotka a vedla samostatně účetnictví). Prodejem části podniku na žalovanou přešla s účinností od 29. 6. 2007 práva a závazky ze zákona (§ 477 ve spojení s § 487 obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013), včetně závazku vůči žalobci z titulu náhrady škody za poškozené zdraví. S tímto závěrem koresponduje dopis tehdejšího zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] z 23. 10. 2007, ve kterém zástupkyni žalobce oznámil převzetí závazků žalovanou od [anonymizováno] nemocnice [právnická osoba]

16. K zániku pasivní věcné legitimace žalované v řízení podle § 107a o. s. ř. však nemohlo dojít ani ke dni 30. 6. 2016, jak soud prvního stupně správně uzavřel. Z údajů uvedených v obchodním rejstříku sice plyne, že [právnická osoba] (žalovaná) se k uvedenému dni rozdělila odštěpením se založením nové [právnická osoba] [nemocnice] [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec] (nyní [ulice] nemocnice [právnická osoba]) a že na nový subjekt přešla část jmění rozdělované společnosti uvedená v [anonymizováno] rozdělení. Podle [anonymizováno] rozdělení z [datum], Příloha [číslo] bod IX/a, kterým žalovaná odůvodnila tvrzení, že na novou společnost přešel i závazek vůči žalobci, však„ všechny závazky v něm neuvedené zůstávají i nadále rozdělované společnosti“. Za situace, že předmětný závazek vůči žalobci v [anonymizováno] není uveden, je zřejmé, že na nový subjekt nepřešel. Na tomto závěru nic nemůže změnit ani to, že jeho tehdejší jednatel [příjmení] [příjmení] byl u soudu ochoten potvrdit, že k přechodu předmětného závazku ze žalované na [příjmení] nemocnici [právnická osoba] v roce 2016 skutečně došlo. Odvolací soud odkazuje na § 6 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, podle kterého právní jednání týkající se založení, vzniku, změny, zrušení nebo zániku obchodní korporace vyžadují písemnou formu s úředně ověřenými podpisy, jinak jsou neplatná; a soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pokud proto v písemném [anonymizováno] rozdělení není předmětný závazek ať již záměrně nebo nedopatřením uveden, k jeho přechodu na novou společnost platným způsobem nedošlo, třebaže se na tom všichni zúčastnění ústně dohodli.

17. Žalobce se v tomto řízení domáhá ztížení společenského uplatnění nad rámec již mu poskytnutého odškodnění, které se u něj projevilo od března 2011 pronikavými bolestmi v levém třísle a v levé kyčli a bolestí v jizvě a bylo pak objektivně potvrzeno dne 29. 4. 2011 při vyšetření na ortopedickém oddělení [anonymizováno] nemocnice v [obec]. K tomu předložil znalecký posudek znalce [příjmení] [příjmení] z 11. 3. 2013, podle kterého žalobci náleží k původnímu hodnocení další odškodnění podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 440/2001 Sb., a to 1/ 200 bodů za poúrazové omezení hybnosti páteře lehkého stupně s kořenovým drážděním podle položky 0741, 2/ 500 bodů za zkrácení PDK více než o 6 cm podle položky 1342, 3/ 2 × 400 bodů za omezení hybnosti obou kyčelních kloubů lehkého stupně podle položky [číslo] a 4/ 200 bodů za poúrazovou atrofii svalstva PDK podle položky 161. Podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky znalec provedl navýšení pro zvláště těžké následky (bezvýslednou rehabilitaci) o 50 % a žalobce k tomu žádal ještě podle § 7 odst. 3 vyhlášky pětinásobek základního počtu bodů, tedy dalších 8500 bodů.

18. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že k promlčení nároku nedošlo, neboť v době zahájení řízení neuplynula objektivní tříletá promlčecí lhůta ve smyslu § 106 obč. zák. Zda došlo k uplynutí subjektivní dvouleté promlčecí lhůty sice nelze s určitostí říct, resp. pokud by se za počátek obtíží žalobce dal označit den 29. 4. 2011, kdy žalobce vyšetřil [anonymizováno] [příjmení], k jejímu uplynutí by rovněž nedošlo. Je však zřejmé, že potíže žalobce nastaly už před tímto dnem, pokud s nimi navštívil ortopeda, ostatně i žalobce hovoří o pronikavých bolestech od března 2011 a v ústavním znaleckém posudku je opakovaně zmiňováno datum 21. 3. 2011. Podle odvolacího soudu však není důvod trvat na striktním vymezení data počátku potíží a už vůbec ne je ohraničovat datem podání žaloby. Podstatné je, že žalobcem tvrzené zhoršení zdravotního stavu, za které požaduje další odškodnění (který se do současnosti v podstatě nezměnilo, jak potvrdila svědkyně [příjmení]), nastalo na jaře 2011, tedy nikoli již v roce 2009, jak soud prvního stupně uvedl ve svém prvním, odvolacím soudem zrušeném, rozsudku. Závěr, že žalobce uplatnil nárok včas, je rovněž v souladu s léta platnou judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. RC 9/1986).

19. Žalované, resp. vedlejšímu účastníku, je třeba dát zapravdu v tom, v případě uplatnění nového nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění musí žalobce v žalobě vymezit konkrétní popis zhoršení zdravotního stavu, ke kterému došlo ve srovnání se stavem, za nějž byla dříve přiznána náhrada. Už ale přitom pomíjí ustálenou judikaturu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3014/2018), podle které„ ve sporech o náhradu újmy způsobené poškozením zdraví tak může žalobce učinit i laickým popisem, neboť tyto spory jsou často založeny na skutkových okolnostech, k jejichž posouzení je třeba odborných znalostí a po žalobci proto nelze požadovat odborné lékařské závěry ohledně jím uplatněného nároku. Není proto vyloučeno, aby žalobce svoji povinnost tvrzení splnil odkazem na existující znalecký posudek, jestliže z něj vyplývají rozhodné skutečnosti, které je povinen tvrdit. Podle odvolacího soudu tak nelze souhlasit s tím, že žalobce neuvedl všechna potřebná skutková tvrzení v žalobě či do konce koncentrační lhůty (když navíc ze spisu není patrné, kdy ke koncentraci ve smyslu § 118b odst. 1 a 3 o. s. ř. mělo dojít). Obsah spisu dokládá opak, tedy že žalobce břemeno tvrzení unesl, neboť svůj nárok dostatečné skutkové vymezil, a to už v žalobě s připojením znaleckého posudku, ze kterého vyplývaly rozhodné skutečnosti. Dalšími podáními pak již jen svůj nárok upřesňoval.

20. Podle právní úpravy platné do 31. 12. 2013 (§ 444 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), podle které soud prvního stupně správně nárok posoudil, se jako újma na zdraví odškodňovalo bolestné a ztížení společenského uplatnění; při vyčíslení náhrady újmy se postupovalo podle zmíněné vyhlášky č. 440/2001 Sb. Už v minulosti bylo opakovaně právní teorií (viz Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák, Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2009, str 1293), na kterou žalovaná poukázala, ale i soudní praxí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 16. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3014/2018) zdůrazněno, že„ při zhoršení již ustáleného zdravotního stavu, který zakládá nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, nebo projeví-li se nové následky související s původním úrazem, vzniká v důsledku původní škodné události další – nový nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, u nějž se porovnává stav před zhoršením zdravotního stavu se stavem nynějším“. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3367/13„ nárok na mimořádné zvýšení odškodnění bolesti nebo ztížení společenského uplatnění je zcela na úvaze soudu, kterému dává § 7 odst. 3 vyhlášky možnost překročit bodové ohodnocení a přihlédnout k mimořádným okolnostem“. Od věci není rovněž zmínit, že podle tohoto nálezu„ k závěru o existenci podmínek pro zvýšení odškodnění soud může dojít též bez návrhu“.

21. Ve shodě s tím soud prvního stupně postupoval, když při posouzení žalobcem uplatněného nároku vyšel z ústavního znaleckého posudku, který se soustředil na zhoršení stavu žalobce před březnem 2011 a porovnával jej se staven současným, resp. se stavem, který byl v době zahájení řízení, a komise jej zjistila ze zdravotnické dokumentace žalobce. Podle ústavního znaleckého posudku ve znění jeho dodatku a výpovědi jednoho z jeho zpracovatelů nebyla nalezena žádná jiná, prokazatelná a pravděpodobná příčina nynějších potíží žalobce, než amputaci PDK a s touto amputací související řetězec komplikací. Podle komise také neexistují důvody pro domněnku, že žalobcem používané protézy byly vadné, nebo že by nynější újma žalobce byla způsobena degenerativními změnami (stárnutím). Rovněž volba způsobu operace tzv. nízké amputace v hleznu dle Symeho, kterou zvolila [nemocnice], byla podle znalců provedena de lege artis. Jednalo se o jednu ze dvou v úvahu přicházejících metod amputace, z nichž obě mají své výhody i nevýhody. Stejně tak znalci za situace, že neměli žádné relevantní informace o rozsahu a délce rehabilitační léčby žalobce, odmítli tvrzení žalované o nedostatečné rehabilitaci. Ze zdravotnické dokumentace žalobce ale znalci zjistili, že od roku 2011 byla ortopedem léčena pouze levá (nikoliv pravá) kyčel a nález ortopeda byl tehdy„ bez omezení hybnosti“. Pouze v některých částech se také ztotožnili s posudkem [anonymizováno] [příjmení], který na základě vlastního vyšetření žalobce poprvé zmínil atrofii svalovou, omezení hybnosti kyčelních kloubů a bolesti páteře. Na rozdíl od něj však znalci uvedli, že zkrat končetiny do délky je nedílnou součástí odškodnění každé amputace jako takové (za kterou již byl žalobce odškodněn) a že pro omezení hybnosti páteře nejsou v dokumentaci žádné přesvědčivé lékařské důkazy. Podle znalců trvalý charakter má nález artrózy kyčelních kloubů s léčbou zejména levé kyčle, který se nemůže spontánně zlepšit. Omezení hybnosti levého kyčelního kloubu z důvodu zejména artrózy je podle nich logický důsledek odlehčování pravé končetiny, tedy jde o nově vzniklé ztížení společenského uplatnění, které předchozí rozsudek neodškodnil. Za toto omezení hybnosti kyčelního kloubu lehkého stupně, a to pouze za levou končetinu, a nikoli za obě, proto náleží 400 bodů. Znaleckým posudkem bylo rovněž vyvráceno tvrzení žalované, že svalová, tzv. poúrazová, atrofie, začala ihned po úrazu a že jde o následek předvídaný při každé amputaci, který je odškodněn v základní náhradě a nejedná se o následek nový. K tomu znalci uvedli, že atrofie sice objektivně započala již krátce po amputaci, před dubnem 2011 však byla nevýrazná a žalobce si ji mohl dostatečně uvědomit až právě v předmětném období, a proto je na místě její ohodnocení ve výši 200 bodů.

22. Pokud za popsané situace soud prvního stupně uzavřel, že žalobci náleží za potíže, které u něj nastaly od jara 2011, další ztížení společenského uplatnění nad rámec již poskytnutého odškodnění v rozsahu 600 bodů, které kromě navýšení o 50 % navýšil dále o pětinásobek podle § 7 odst. 3 vyhlášky, ve výši 3000 bodů, na celkových 3900 bodů, za které žalobci přiznal 468 000 Kč, odvolací soud se s tím ztotožňuje. Je sice třeba souhlasit s vedlejším účastníkem, že v rámci úvahy o navýšení odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky nelze porovnávat stav žalobce v době zahájení tohoto řízení s jeho stavem před amputací, ale porovnávat je třeba stav před zhoršením jeho zdravotního stavu, k němuž došlo na jaře 2011. Stejně tak nelze navýšení o současný pětinásobek zdůvodňovat tím, že v minulosti shledaly soudy důvody pro navýšení základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění o osminásobek, neboť to skutečně není pro posouzení, zda vůbec přichází v úvahu navýšení předmětného ztížení společenského uplatnění podstatné. Odvolací soud spatřuje mimořádnost tohoto případu odůvodňujícího navýšení na pětinásobek základního ohodnocení v tom, že ještě na jaře 2011 se sice žalobce pohyboval za pomoci protézi na pravé noze, byl však soběstačný, v podstatě všechny běžné činnosti jinak zdravého člověka byl schopen vykonávat, a to včetně pomoci v domácnosti. To vše se však tehdy změnilo k horšímu a kvůli značné fyzické bolesti v levé kyčli a poúrazové atrofii dosahující takové intenzity, týden z měsíce vyžaduje obsluhou třetí osoby, jak svědkyně popsala. Přitom i ve zbylém období, kdy se jeho zdravotní stav ustálí natolik, že je schopen pohybu, se nedá hovořit o plnohodnotném životě člověka s protézou, neboť i v té době jej sužují bolesti a je pod vlivem léků, které z toho důvodu musí užívat. O tom, že se fyzická bolest odráží i na psychickém stavu žalobce a projevuje se nedostatkem jeho„ radosti ze života“, nelze pochybovat. Jinými slovy a stručněji řečeno, odvolací soud považuje soudem prvního stupně přiznaný pětinásobek základního bodového ohodnocení odpovídající 360 000 Kč podle tehdejší vyhláškou stanovené hodnotě bodu ve výši 120 Kč za zcela přiměřený popsanému stavu. Z těchto důvodů výrok I rozsudku soudu prvního stupně v napadené části, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 360 000 Kč, stejně tak jako výrok II, kterým byl zamítnut požadavek žalobce na přiznání dalších 858 000 Kč s blíže nespecifikovaným zákonným úrokem z prodlení, což znamená z částky 198 000 Kč od 20. 4. 2013 do zaplacení, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

23. Pouze v části týkající se výroku II vzhledem k důvodnosti odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 113 600 Kč za jím požadovanou dobu od 20. 4. 2013 do 20. 9. 2017 Odvolací soud souhlasí se žalobcem v tom, že počátek prodlení žalované je třeba spojovat již s jeho předžalobní výzvou k plnění a nikoliv až s doručením ústavního znaleckého posudku.

24. Vzhledem ke změně rozsudku bylo třeba podle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnout o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů. Odvolací soud o nich rozhodl podle § 150 o. s. ř. umožňujícího soudu z důvodů hodných zvláštního zřetele náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznat. Důvody pro tento mimořádný postup spatřuje v okolnostech projednávaného případu. Za zcela nesprávné je třeba označit rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo žalobci coby v řízení neúspěšnějšímu účastníku uloženo zaplatit žalované a vedlejšímu účastníku poměrnou část náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně. K takovému postupu nebyl žádný důvod, neboť podle § 142 odst. 3 o. s. ř. výše požadovaného ztížení společenského uplatnění závisela na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu a v úvahu tak tehdy přicházelo přiznání náhrady nákladů řízení žalobci vůči žalované. Naopak v odvolacím řízení, kde již je namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a kde předmětem řízení je částka 1 218 000 Kč, z níž úspěch žalobce představuje 30 % a úspěch strany žalované 70 %, by tak měla žalovaná a vedlejší účastník právo na 40 % náhrady nákladů řízení vůči neúspěšnějšímu žalobci. Za této popsané situace odvolací soud považuje za spravedlivé, aby náhrada nákladů za oba stupně řízení nebyla žádnému z účastníků přiznána.

25. Pokud soud prvního stupně výrokem V žalované uložil podle § 148 o. s. ř. povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 21 413 Kč, které mu vznikly v souvislosti s vypracováním ústavního znaleckého posudku, v rozsahu odpovídajícímu jeho neúspěch v řízení a stejně tak pokud žalované uložil výrokem VII povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 23 680 Kč z částky, v níž žalobě vyhověl, odvolací soud proti tomu nemá námitky a tuto povinnost převzal do svého rozhodnutí.

Poučení