16 C 8/2025 - 59

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO žalované] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 45 250 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do 33 250 Kč s příslušenstvím zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 490 Kč, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 14. 2. 2025 domáhala zaplacení nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ve výši 45 250 Kč s příslušenstvím dle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně byla procesním žalobcem v řízení vedeným proti jejímu jednateli [adresa] vedeným [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] o vydání účetnictví (dále také jako „posuzované řízení“). Žaloba byla podána dne 25. 6. 2018 a následně trvalo 6 let a 4 měsíce, ke dni 12. 11. 2024 bylo řízení pravomocně skončeno. Žalobkyně má za to, že se nejednalo o spor skutkově ani právně složitý, přičemž předmětem řízení bylo vydání věci podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Řízení mělo dva účastníky, nebyl přibrán znalec, nebyl zde zahraniční prvek apod. Žalobkyně nepřispěla k průtahům řízení, poskytovala náležitou sounáležitosti a na výzvy reagovala promptně. V posuzovaném řízení došlo k vyloučení původní soudkyně z projednávané věci, jenom projednání námitky podjatosti trvalo jeden rok. Nepřiměřená délka u žalobkyně vyvolala pocity nejistoty spojené s právním postavením a existencí žalobkyně. Účetnictví žalobkyně je soubor zásadních dokumentů, které jsou pro žalobkyni důležité, neboť se s nimi pojí celá řada povinností. Žalobkyně uplatnila svůj nárok ve výši 117 250 Kč dne 24. 7. 2024 u žalované, dne 28. 11. 2023 bylo žalobkyni doručeno stanovisko žalované ze dne 23. 1. 2025, kterým přiznala žalobkyni částku ve výši 72 000 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 3. 4. 2025 uvedla, že [Anonymizováno] bylo dne 24. 7. 2024 doručeno podání žalobkyně, jehož obsahem byla žádost o náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., v rámci které žalobkyně žádala zaplacení částky 117 250 Kč jako zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeným u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalovaná posuzovala délku řízení v období od 25. 6. 2018 do 12. 11. 2024. Žalovaná došlo k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 89/1998 Sb., a žalobkyni přiznala částku 72 000 Kč. Za jeden rok řízení žalované přiznala 15 000 Kč (za první dva roky sníženy na polovinu), základní částka byla snížena o 10 %, a to z důvodu složitosti řízení, když bylo provedeno širšího dokazování prostřednictvím listin (notářské zápisy, smlouvy), výslechy svědků, procesně bylo rozhodováno o návrhu na ustanovení procesního opatrovníka, o vyloučení soudkyně z projednávané věci, o návrhu na přerušení řízení. Význam řízení byl shledán jako standardní. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně žalobou tvrzený nárok uplatnila u žalované dne 24. 7. 2024. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaná konstatovala stanoviskem ze dne 23. 1. 2025 nepřiměřený úřední postup zákona č. 82/1998 Sb. v posuzovaném řízením vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] a žalobkyni přiznala odškodnění ve výši 72 000 Kč. Sporná zůstává výše odškodnění.

5. Ze spisu vedeného [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil následující:

6. Na č. l. 1 žaloba ze dne 25. 6. 2018 o vydání účetnictví. Na č. l. 6 usnesení o výzvě k zaplacení soudního poplatku ze dne 1. 8. 2018, doručeno 9. 8. 2018. Na č. l. 7 vyjádření prokuristy k podané žalobě, doručeno soudu dne 7. 8. 2018. Na č. l. 9 záznam o složení soudního poplatku ze dne 15. 8. 2018. Na č. l. 10 výzva soudu žalovanému k vyjádření ve lhůtě 30 dnů ze dne 24. 8. 2018. Dáno na lhůtu 2 měsíce. Vloženo do schránky dne 3. 9. 2018. Na č. l. 11 oznámení o změně právního zastoupení žalobkyně a zpětvzetí žaloby, doručeno soudu 10. 9. 2018. Na č. l. 13a přípis soudkyně stranám ze dne 11. 9. 2018. Na č. l. 14 záznam o nahlížení do spisu ze dne 24. 9. 2018. Na č. l. 15 záznam o nahlédnutí do spisu ze dne 19. 10. 2018. Na č. l. 16 usnesení, kterým je uloženo žalovanému, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení vyjádřil ze dne 23. 10. 2018. Na č. l. 18 email soudního doručovatele o neúspěšném doručení panu [jméno FO]. Na č. l. 19 doručenka pro soudního doručovatele. Pokyn ze dne 20. 11. 2018 k opětovnému doručení a lhůta 1 měsíc. Na č. l. 21 vyjádření žalovaného ze dne 27. 12. 2018. Na č. l. 23 přípis žalobkyni, že očekávají vyjádření do 30 dnů od doručení výzvy ze dne 7. 1. 2019. Na č. l. 25 vyjádření žalobkyně ze dne 4. 2. 2019. Pokyn dej na lhůtu 1 měsíc z důvodu plánované operace soudkyně ze dne 6. 2. 2019. Na č. l. 28 informace o převzetí právního zastoupení, návrh na zastavení řízení, eventuálně návrh na spojení věci ke společnému řízení, návrh na navýšení doplatku jistoty a další návrh na spojení věci ke společnému řízení ze dne 17. 2. 2019 za žalovaného. Na č. l. 31 záznam o nahlédnutí do spisu ze dne 5. 3. 2019. Na č. l. 32 usnesení ze dne 11. 3. 2019 o zamítnutí návrhu na spojení řízení. Na č. l. 33 pokyn k nařízení jednání na 3. 10. 2019 ze dne 2. 7. 2019. Na č. l. 35 žádost o odročení jednání na řízeného na den 3. 10. 2019 ze dne 13. 9. 2019. Na č. l. 36 záznam o nahlédnutí do spisu ze dne 27. 9. 2019. Na č. l. 37 protokol o jednání ze dne 3. 10. 2019, při kterém byl zamítnut návrh na ustanovení procesního opatrovníka žalobci a byl zamítnut návrh na přerušení řízení a jednání bylo za účelem předložení spisu [Anonymizováno] a provedení dokazování odročeno na 23. 4. 2020. Na č. l. 39 vyhotovení usnesení ze dne 3. 10. 2019 o zamítnutí návrhu na ustanovení opatrovníka a přerušení řízení. Na č. l. 41 odůvodnění odvolání do usnesení ze dne 3. 10. 2019 ze dne 22. 10. 2019. Na č. l. 43 záznam o nahlédnutí do spisu ze dne 25. 10. 2019. Pokyn k předkládací zprávě ze dne 29. 10. 2019. Na č. l. 45 vyjádření žalobkyně ze dne 31. 10. 2019. Na č. l. 48 předkládací zpráva ze dne 1. 11. 2019. Na č. l. 50 usnesení [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno], ze dne 27. 4. 2020 o potvrzení usnesení soudu I. stupně. Na č. l. 52 záznam o vrácení spisu ze dne 5. 5. 2020. Na č. l. 53 p.v. pokyn k nařízení jednání na 14. 9. 2020 ze dne 7. 7. 2020. Na č. l. 54 záznam o nahlédnutí do spisu ze dne 7. 9. 2020. Na č. l. 55 pokyn k odročení jednání z důvodu nemoci na straně žalovaného a jeho advokátky ze dne 10. 9. 2020. Jednání odročeno na 3. 12. 2020. Na č. l. 59 oznámení o podání návrhu na zrušení právnické osoby dle § 182 odst. 1 písm. c) OZ a ust. § 93 odst. c) zákona o korporacích ze dne 14. 10. 2020. Na č. l. 61 usnesení o přerušení do pravomocného skončení řízení ve věci sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 11. 11. 2020. Na č. l. 60 a 61 odvolání nařízeného jednání. Na č. l. 62 odvolání žalobkyně ze dne 13. 11. 2020. Na č. l. 65 záznam o nahlížení do spisu ze dne 23. 11. 2020. Na č. l. 67 usnesení o výzvě žalovanému, aby se vyjádřil k odvolání ve lhůtě 30 dnů ze dne 11. 12. 2020. Na č. l. 68 předkládací zpráva ze dne 21. 1. 2021. Na č. l. 69 záznam o nahlížení do spisu. Na č. l. 72 usnesení [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno], o tom, že se mění usnesení [Anonymizováno] a řízení se nepřerušuje, ze dne 15. 6. 2021. Spis vrácen dle č. l. 75 29. 6. 2021 [Anonymizováno]. Na č. l. 77 pokyn k nařízení ústního jednání na 6. 1. 2022 ze dne 7. 9. 2021. Na č. l. 78 oznámení o připojení opatrovníka k návrhu na zrušení společnosti s likvidací a návrh na přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) ze dne 2. 12. 2021. Na č. l. 82 protokol o jednání ze dne 6. 1. 2022, kdy jednání bylo odročeno za účelem předvolání svědkyně a doplnění dokazování, rozhodnutí o věci na den 5. 5. 2022. Na č. l. 83 p.v. pokyn k předvolání svědkyně ze dne 10. 1. 2022. Na č. l. 84 protokol o jednání ze dne 5. 5. 2022. Z důvodu nedostavení se svědkyně a jejího opětovného předvolání bylo odročeno na 27. 6. 2022. Na č. l. 85 p.v. pokyn k opakovanému předvolání svědkyně ze dne 9. 5. 2022. Na č. l. 87 námitka podjatosti ze dne 18. 5. 2022. Pokyn ze dne 23. 5. 2022 k odvolání nařízeného ústního jednání z důvodu vznesené námitky podjatosti, dáno na lhůty doručenka + 35 dnů. Na č. l. 92 záznam o nahlédnutí do spisu ze dne 1. 6. 2022. Na č. l. 93 vyjádření k námitce podjatosti žalobce ze dne 18. 5. 2022 ze dne 16. 6. 2022. Na č. l. 95 oznámení o připojení opatrovníka k návrhu na zrušení společnosti s likvidací. Na č. l. 98 předložení věci k rozhodnutí o námitce podjatosti ze dne 21. 6. 2022. Na č. l. 99 záznam o nahlédnutí do spisu ze dne 13. 7. 2022. Na č. l. 100 vrácení věci bez věcného vyřízení ze dne 28. 7. 2022 za účelem doslovného přepisu celého zvukového záznamu z jednání soudu I. stupně ze dne 5. 5. 2022. Na č. l. 103 záznam o nahlédnutí do spisu ze dne 16. 8. 2022. Na č. l. 105 usnesení [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno], ze dne 7. 6. 2023 o tom, že soudkyně je vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci. Spis byl vrácen [Anonymizováno] dne 26. 6. 2023. Na č. l. 109 p.v. pokyn k nařízení jednání na 22. 3. 2024 ze dne 27. 9. 2023. Na č. l. 112 oznámení o ukončení právního zastoupení žalovaného ze dne 29. 1. 2024. Na č. l. 115 protokol o jednání ze dne 22. 3. 2024, kdy bylo poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobci. Jednání odročeno na 9. 7. 2024 s tím, že bude předvolána svědkyně. Na č. l. 115 p.v. pokyn k předvolání svědkyně ze dne 26. 3. 2024. Na č. l. 118 žádost o zaslání protokolu z jednání ze dne 2. 4. 2024. Na č. l. 119 p.v. pokyn k odročení na 12. 7. 2024 z důvodu neplánované nepřítomnosti soudkyně. Na č. l. 121 vyjádření žalobkyně ze dne 16. 4. 2024, které obsahuje částečné zpětvzetí. Na č. l. 125 žádost o odročení jednání ze dne 1. 7. 2024 předvolané svědkyně. Na č. l. 125 p.v. pokyn k odročení z důvodu čerpání dovolené svědkyně na 1. 10. 2024. Pokyn ze dne 4. 7. 2024. Na č. l. 128 založení substituční plné moci ze dne 23. 9. 2024. Na č. l. 132 protokol o jednání a postup dle § 119 odst. 3 o.s.ř. z důvodu stáže soudkyně. Jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 9. 10. 2024. Na č. l. 135 protokol o vyhlášení rozsudku ze dne 9. 10. 2024, kdy žalobě bylo vyhověno a řízení bylo zastaveno co do žalobního požadavku o uložení povinnosti vydat účetnictví za období v rozsahu výroku I. v elektronické podobě. Na č. l. 138 specifikace nákladů řízení žalobkyně ze dne 2. 10. 2024. Na č. l. 139 a následující rozsudek s pokynem k doručení ze dne 24. 10. 2024. Na č. l. 142 žádost žalobkyně o vyznačení doložky právní moci ze dne 8. 11. 2024. Právní moci nabyl rozsudek dne 12. 11. 2024. Na č. l. 144 žádost [adresa] o zapůjčení spisu ze dne 7. 4. 2025.

7. Ze stížnosti na průtahy v řízení ze dne 18. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně v posuzovaném řízení podala stížnost na průtahy s tím, že toto bylo zahájeno dne 25. 6. 2018, první jednání ve věci bylo nařízeno na den 3. 10. 2019, tedy na termín následující jeden rok a čtyři měsíce od zahájení řízení. Pouze toto jednání u soudu proběhlo. Další jednání bylo nařízeno na dny 23. 4. 2020, 14. 9. 2020, 3. 12. 2020. Žádné z těchto jednání se však už neuskutečnila, žalobkyně se domnívá, že několikaměsíční nečinnost soudu nelze ospravedlnit ani jedním odesláním spisu odvolacímu soudu, protože několikaměsíční prodleva následuje před odeslání i po vrácení spisu.

8. Z protokolu o zahájení daňové kontroly ze dne 10. 9. 2018 bylo soudem zjištěno, že daňovým subjektem kontroly je žalobkyně, a to za daňové období červen 2018.

9. V účastnickém výslechu jednatele žalobkyně pana [jméno FO] na jednání dne 15. 5. 2025 tento uvedl, že byl celou dobu v průběhu kompenzovaného řízení jednatelem, dalším jednatelem byl ještě pan [adresa], který v roce 2018 spáchal trestný čin, za který byl i odsouzen. Spočíval v tom, že ukryl účetnictví a tím se snažil zlegalizovat svoji trestnou činnost. Z podnětu pana [jméno FO] byla vyvolána daňová kontrola, kdy on se snažil hájit společnost a zhojit situaci ve společnosti, což byl ale problém a bez účetnictví musel doplácet daň a neměl na to finanční prostředky. Kdyby měl účetnictví v nějaké standardní době, třeba do tří let, ušetřilo by mu to velké náklady, proto se obrátil na soudnictví. Soudkyně nabádala protistranu dovést žalobkyni k likvidaci, což se dozvěděl od svého právního zástupce. Uvedl, že absenci účetnictví řešil tak, že toto účetnictví rekonstruoval z elektronické části účetnictví, přičemž měl pouze část elektronických dokladů a to proto, aby měli jak komunikovat a co dokládat finančnímu úřadu.

10. Z provedených důkazů uplatnění nároku na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ze dne 24. 7. 2024 u žalované, stanovisko [Anonymizováno] ze dne 23. 1. 2025, soud ničeho nezjistil, neboť se jedná o mezi účastníky nesporné skutečnosti. Provedené důkazy předžalobní výzva ze dne 29. 1. 2025 a doložka k této předžalobní výzvě, předžalobní výzva k plnění vůči [adresa], doručenka včetně doručenky emailem od [právnická osoba] na čl. 14 p.v. má soud za irelevantní, když je nesporné, že nárok byl u žalované uplatněn, resp. se důkazy týkají předmětu řízení posuzovaného řízení. Provedené důkazy záznam z [Anonymizováno], výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, usnesení [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] ze dne 7. 6. 2023 o vyloučení soudkyně [Anonymizováno] [tituly před jménem] [právnická osoba] z projednávání a rozhodnutí ve věci sp. zn. [Anonymizováno], rozsudek č. j. [Anonymizováno] ze dne 9. 10. 2024 byly zohledněny v rámci provedení spisového materiálu vedeným [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno].

11. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu korespondující se skutkovými zjištěnými popsanými výše, zejm. pokud jde o průběh posuzovaného řízení a o zásahy do osobnostní sféry žalobkyně, které soud blíže shrnuje níže v rámci právního posouzení. Ve stručnosti lze uvést, že posuzované řízení trvalo od 25. 6. 2018 do 12. 11. 2018, tedy 6 let a 4 měsíce. Žalobkyně v řízení vystupovala jako procesní žalobkyně, procesním žalovaným byl jednatel žalobkyně a předmětem řízení byla žaloba na vydání účetnictví. V řízení došlo k průtahům a mělo dopady do osobnostní sféry žalobkyně, žalobkyně se aktivně snažila svým postupem zrychlit řízení. Žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok dne 24. 7. 2024. Žalovaná vydala 23. 1. 2025 stanovisko, kterým nárok na zaplacení zadostiučinění na nemajetkové újmě z nepřiměřené délky řízení žalobkyni přiznala ve výši celkem 72 000 Kč.

12. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce následovně.

13. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

17. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

20. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

21. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

22. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008). Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 23. 1. 2025, kterým přiznala žalobci zadostiučinění v peněžité formě.

23. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

24. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

25. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

26. Soud posuzoval délku řízení v období od 25. 6. 2018, tj. ode dne kdy byla žalobkyní podání žaloba v posuzovaném řízení, do 12. 11. 2024, kdy nabyl právní moci konečný rozsudek ve věci. Do tohoto rozhodnutí nebylo podáno odvolání ani jednoho z účastníků, a tak bylo řízení skončeno.

27. Žalovaná nemajetkovou újmu kompenzovala v penězích, soud se s tímto postupem ztotožňuje, když v tomto případě, kdy řízení v posuzovaném období trvalo 6 let a 4 měsíců, přičemž soud souhlasí s žalovanou, že by již nepostačovalo pouhé konstatování porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, a je toho názoru, že je třeba žalobce odškodnit v penězích. Za přiměřenou částku za jeden rok považuje soud stejně jako žalovaná částku 15 000 Kč (tj. 1 250 Kč za jeden měsíc), a to s ohledem na to, že není možno na posuzované řízení pohlížet jako na extrémně dlouhé. Je ustálenou praxí, že řízení trvající v délce do 10 let se stanovuje základní roční částka na samé dolní hranici rozmezí vymezeného ve ustálenou judikaturou (viz bod 24), a až pro řízení delší dochází k postupnému navyšování této částky, přičemž roční odškodnění ve výši 20 000 Kč se obecně přisuzuje za řízení délkou přesahující 20 let. Jelikož se posuzované řízení délkou nacházelo pod hranicí 10 let a soud neshledal žádné výjimečné důvody pro navýšení této částky (přičemž tyto netvrdila ani sama žalobkyně), má soud za spravedlivé stanovení základní částky ve výši 15 000 Kč za jeden rok k řízení. Za první dva roky je tato částka snížena na polovinu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1078/2013), výpočtem dospěl k základní částce 80 00 Kč.

28. Po skutkové, právní ani procesní stránce nebyla dle soudu složitá. Předmětem řízení byla žaloba na vydání věci. V řízení nebyl vypracováván znalecký posudek, nebyl zde mezinárodní prvek. V rámci dokazování byly provedeny pouze listinné důkazy, byl vyslechnut jeden svědek. Po převzetí projednání a rozhodnutí posuzovaného řízení novým soudcem bylo řízení skončeno na jednom jednání, meritorně byla věc řešena pouze na jednom stupni, počet rozhodování na více stupních soudní soustavy nebyl shledán jako výjimečně vysoký. Počet procesních rozhodnutí se rovněž nevymyká běžnému řízení, kdy ani tyto nebyla nepřiměřeně složitá. Soud tedy neshledal důvody pro modifikaci základní částky.

29. Žalobkyně se na délce řízení podílela mírně pozitivně, když bylo prokázáno, že v posuzovaném řízení podala stížnost na průtahy. Soud z tohoto důvodu zvýšil základní částku o 5 %.

30. Postup soudu se vyznačoval dílčími průtahy, a to především ve vztahu k prvnímu jednání ve věci, kdy k tomuto došlo až několik let po zahájení řízení a také ve vztahu k řízení o podané námitce podjatosti soudkyně. Postup orgánů veřejné moci se ovšem projevil již v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Dle názoru soudu se tak stalo dostatečně, a proto nedošlo k navýšení základní částky.

31. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestních (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení nepatřilo mezi shora uvedená řízení, jelikož se jednalo o řízení o vydání věci. Ke tvrzení žalobkyně týkající se prováděné daňové kontroly žalobkyně, které bylo zkomplikováno tím, že neměla přístup k svému účetnictví soud shrnuje, že prvně zde byla přerušena příčinná souvislost, kdy podnět k zahájení daňové kontroly podal bývalý jednatel společnosti pan [jméno FO], a nelze tak přičítat zavinění státu, za druhé z účastnické výpovědi jednatele společnosti pana [jméno FO] vyplynulo, že účetnictví bylo částečně zrekonstruováno z elektronických podkladů, které byly vedeny elektronicky pro komunikaci z finančním úřadem. Proto soud nemá za to, že ve vztahu k žalobkyni mělo posuzované řízení zvýšený význam a základní částku nijak nemodifikoval.

32. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 6 let a 4 měsíce činí 80 000 Kč (5x 15 000 Kč + 4x 1 250 Kč), přičemž soud shledal důvody pro modifikaci této základní částky pouze z důvodu postupu žalobkyně v řízení (zvýšení o 5 %). Žalobkyni tak náleží částka ve výši 84 000 Kč. Vzhledem k tomu, že ještě před podáním žaloby žalovaná hradila žalobkyni částku ve výši 72 000 Kč, žalobkyni zdejší soud přiznává částku ve výši 12 000 Kč. Co se týká úroků z prodlení, žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šestiměsíční lhůty pro plnění vyplývající z § 15 OdpŠk, tj. ode dne 25. 1. 2025. Žalobkyni tak náleží úroky z prodlení pouze z částky 12 000 Kč, a to od data prodlení do zaplacení (výrok I.) Ve zbývající požadované částce soud žalobu výrokem II. zamítl.

33. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. V řízení se žalobkyně domáhala zaplacení nemajetkové újmy. Dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen „AT“) ve znění do 31. 12. 2024 se považuje za tarifní hodnotu 50 000 Kč (NS sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Dle § 9a odst. 2 písm. a) AT ve znění pozdějších předpisů se považuje za tarifní hodnotu 12 000 Kč, když soud vychází z přiznané částky. Za každý úkon ve věci tak advokátovi do 31. 12. 2024 náleží odměna ve výši 3 100 Kč, za úkony od 1. 1. 2025 náleží advokátovi odměna ve výši 1 580 Kč, a to dle dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 AT.

25. Žalobci tak náleží náhrada v celkové výši 11 490 Kč, která je tvořena: - zaplaceným soudním poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč dle položky 8a Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích; - mimosmluvní odměnou ve výši 3 100 Kč za 1 úkon právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) (převzetí a příprava zastoupení, kdy soud vycházel z datace plné moci); - mimosmluvní odměnou ve výši 4 740 Kč za 3 úkony právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a g) AT (podání návrhu ve věci samé ze dne 14. 2. 2025, replika ze dne 10. 4. 2025, účast na soudním jednání dne 15. 5. 2025); - paušálem za náhradu hotových výdajů v celkové výši 1 650 Kč za 4 úkony právní služby, který byl přiznán ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby dle ustanovení § 13 odst. 4 AT ve znění do 31. 12. 2024 a ve výši 450 Kč za 3 úkony právní služby dle ustanovení § 13 odst. 4 AT ve znění pozdějších předpisů.

26. Soud pro úplnost dodává, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za předběžné uplatnění nároku u žalované, resp. za předžalobní výzvu ze dne 29. 1. 2025, když dle ust. § 31 odst. 4 OdpŠk poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Předžalobní výzva ze dne 29. 1. 2025 byla zcela nadbytečným úkonem, když u žalované byl nárok žalobkyně předběžně uplatněn již v roce 2024, přičemž žalovaná tento nárok projednala.

27. Lhůta k plnění pro žalovanou podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá plnění ze státního rozpočtu.

Poučení