17 Co 265/2025 - 81

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] jednající [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 45 250 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 5. 2025, č.j. 16 C 8/2025-59, ve znění opravného usnesení č.j. 16 C 8/2025-64 ze dne 10. 6. 2025 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 25. 1. 2025 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 11 970 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 900 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení soud I. stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), rozhodl, že žaloba se co do 33 250 Kč s příslušenstvím zamítá (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 490 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „Posuzované řízení“).

3. V napadeném rozsudku vzal soud I. stupně za prokázané, že žalobkyně předběžně uplatnila nárok na zadostiučinění u žalované dne 24. 7. 2024, žalovaná stanoviskem z 23. 1. 2025 přiznala žalobkyni za nepřiměřenou délku Posuzovaného řízení zadostiučinění ve výši 72 000 Kč. Soud učinil podrobná skutková zjištění o průběhu Posuzovaného řízení, zejména že trvalo 6 let a 4 měsíce (od 25. 6. 2018 do 12. 11. 2024), žalobkyně v Posuzovaném řízení vystupovala jako procesní žalobkyně, procesním žalovaným byl jednatel žalobkyně [jméno FO] a předmětem řízení bylo vydání účetnictví žalobkyně. Žalobkyně se aktivně snažila svým postupem zrychlit řízení, v řízení došlo k průtahům především ve vztahu k prvnímu jednání ve věci, a také ve vztahu k řízení o podané námitce podjatosti soudkyně. V řízení došlo k vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodnutí věci z důvodu podjatosti (námitka podjatosti byla vznesena 18. 5. 2022, předložena nadřízenému soudu 21. 6. 2022, nadřízený soud vrátil věc bez věcného vyřízení dne 28. 7. 2022, když vyžádal doslovný přepis záznamu z jednání ze dne 5. 5. 2022, usnesením ze dne 7. 6. 2023 Vrchní soud v [adresa] rozhodl o vyloučení soudkyně a spis byl vrácen soudu I. stupně dne 26. 6. 2023). Žalobkyně byla subjektem daňové kontroly za červen 2018. Jednatel žalobkyně [jméno FO] řešil absenci účetnictví žalobkyně (aby žalobkyně měla co dokládat [orgán]) tak, že účetnictví rekonstruoval z elektronické části účetnictví, přičemž měl k dispozici jen část elektronických dokladů. Některé provedené důkazy, včetně předžalobní výzvy z 29. 1. 2025, měl soud za irelevantní.

4. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil dle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, v platném znění (dále jen OdpŠk). Dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 OdpŠk, spočívajícímu v nepřiměřené délce Posuzovaného řízení, přičemž pouhé konstatování porušení práva by jako zadostiučinění nepostačovalo, je třeba poskytnout odškodnění v penězích. Dále se soud zabýval výší finančního zadostiučinění, za přiměřenou základní částku považoval 15 000 Kč za rok (tj. 1 250 Kč za jeden měsíc), za první dva roky sníženou na polovinu, s ohledem na to, že řízení nebylo extrémně dlouhé a dle ustálené praxe se při délce řízení do 10 let stanovuje základní částka na samé dolní hranici rozmezí vymezeného judikaturou. Po skutkové, právní ani procesní stránce nebylo řízení složité - předmětem byla žaloba na vydání věci, v řízení nebyl vypracováván znalecký posudek, nebyl tam mezinárodní prvek. V rámci dokazování byly provedeny pouze listinné důkazy, byl vyslechnut jeden svědek. Meritorně byla věc řešena pouze na jednom stupni, počet rozhodování na více stupních soudní soustavy nebyl shledán jako výjimečně vysoký, ani počet procesních rozhodnutí se nevymyká běžnému řízení. Soud z důvodu složitosti řízení neshledal důvody pro modifikaci základní částky. Žalobkyně se na délce řízení podílela mírně pozitivně, když podala stížnost na průtahy, soud z tohoto důvodu zvýšil základní částku o 5 %. Postup soudu se vyznačoval dílčími průtahy, to se ovšem již dostatečně projevilo v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (srov. usnesení Nejv. soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013), proto z tohoto důvodu soud základní částku nenavýšil. Pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobkyni, nejde o typ řízení, u nějž se presumuje vyšší význam dle Stanoviska Nejv. soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“). K tvrzení žalobkyně o zkomplikování provádění daňové kontroly žalobkyně tím, že neměla přístup ke svému účetnictví, soud uvedl, že zde byla přerušena příčinná souvislost, kdy podnět k zahájení daňové kontroly podal bývalý jednatel žalobkyně pan [jméno FO], a nelze tak přičítat zavinění státu, a navíc z účastnické výpovědi jednatele žalobkyně pana [jméno FO] vyplynulo, že účetnictví bylo částečně zrekonstruováno z elektronických podkladů. Proto ve vztahu k žalobkyni nemělo posuzované řízení zvýšený význam a soud základní částku z důvodu významu řízení nijak nemodifikoval. Základní částka zadostiučinění činí za 6 let a 4 měsíce činí 80 000 Kč, po zvýšení o 5 % z důvodu postupu žalobkyně v řízení náleží žalobkyni 84 000 Kč. Vzhledem k tomu, že před podáním žaloby žalovaná uhradila žalobkyni 72 000 Kč, soud žalobkyni přiznal již jen částku 12 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šestiměsíční lhůty pro plnění vyplývající z § 15 OdpŠk, tj. ode dne 25. 1. 2025, od tohoto dne do zaplacení jí náleží úroky z prodlení z částky 12 000 Kč. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl.

5. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Soud žalobkyni přiznal náhradu v celkové výši 11 490 Kč: za zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč, dále odměnu advokáta dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) ve znění do 31. 12. 2024 ve výši 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč) za 1 úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení), odměnu advokáta dle § 9a odst. 2 písm. a) a.t. ve znění od 1. 1. 2025 (z tarifní hodnoty 12 000 Kč) za 3 úkony právní služby (podání návrhu ve věci samé ze dne 14. 2. 2025, replika ze dne 10. 4. 2025, účast na soudním jednání dne 15. 5. 2025) celkem 4 740 Kč, paušální náhrada hotových výdajů za 1 úkon právní služby dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění do 31. 12. 2024 (300 Kč) a paušální náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění od 1. 1. 2025 (3 x 450 Kč). Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za předběžné uplatnění nároku u žalované, resp. za předžalobní výzvu ze dne 29. 1. 2025, když dle § 31 odst. 4 OdpŠk poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu a předžalobní výzva ze dne 29. 1. 2025 byla nadbytečná, když u žalované byl nárok žalobkyně předběžně uplatněn již v roce 2024, přičemž žalovaná tento nárok projednala.

6. Žalobkyně podala včasné odvolání proti výrokům II. a III. uvedeného rozsudku. Připomněla, že předmětem Posuzovaného řízení bylo vydání účetnictví žalobkyně za období od 26. 4. 2013 do 14. 3. 2018, které neoprávněně zadržoval [jméno FO]. Absence primárních účetních dokladů představovala pro žalobkyni značné komplikace, což se projevilo i při daňové kontrole zahájené dne 10. 9. 2018. V jejím rámci byla řešena i skutečnost, že účetnictví neoprávněně zadržoval [jméno FO]. Tuto skutečnost měl soud zjistit z protokolu o zahájení daňové kontroly ze dne 10. 9. 2018, kterým žalobkyně význam Posuzovaného řízení dokládala. Dle žalobkyně by měl odvolací soud dokazování touto listinou zopakovat a učinit z ní úplná a správná skutková zjištění. Kdo daňovou kontrolu inicioval, je z pohledu významu Posuzovaného řízení irelevantní. S účetnictvím je spojena celá řada povinností dle různých zákonů, z toho vyplývá, že význam Posuzovaného řízení byl pro žalobkyni značný a základní částka měla být z tohoto důvodu navýšena. Dalším důvodem navýšení základní částky měl být postup orgánů veřejné moci během řízení, je nutné zkoumat, zda postup orgánů veřejné moci odpovídal procesním pravidlům. Závěry rozhodnutí Nejv. soudu sp.zn. 30 Cdo 1240/2013 (na něž odkazuje soud I. stupně) jsou pro tuto věc nepřiléhavé, jednalo se o skutkově odlišnou situaci. Žalobkyně žádá navýšení základní částky z důvodu existence závažné procesní vady, jíž bylo vyloučení soudkyně pro podjatost ve smyslu § 14 odst. 1 o.s.ř., to závažně narušilo důvěru žalobkyně v řádný výkon spravedlnosti. Jde o mimořádnou okolnost, která musí být při stanovení výše zadostiučinění zohledněna, vyplývá to z novější judikatury, která přičítá k tíži státu prodloužení doby řízení nejen vlivem nečinnosti, ale i jinými vadami řízení. Nesprávný je též nákladový výrok, neboť žalobkyni nebyla přiznána náhrada za předžalobní výzvu ze dne 29. 1. 2025. Tato výzva byla zaslána až po projednání nároku u příslušného úřadu, poté, co bylo žalobkyni doručeno stanovisko, kterým [orgán] žalobkyni přiznalo částku 72 000 Kč a současně sdělilo, že mimosoudní projednání věci je ukončené. Předžalobní výzvou žalobkyně upozornila, že od 25. 1. 2025 bude požadovat ze zbylé částky 42 250 Kč i úroky z prodlení, příslušný orgán tak dostal šanci přehodnotit svůj postup. Dle judikatury jiných krajských soudů (žalobkyně odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] – pobočka v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 28. 7. 2017) proto žalobkyni náleží i náhrada nákladů na předžalobní výzvu. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku II. tak, že přizná žalobkyni částku 33 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 25. 1. 2025 do zaplacení, ve výroku III. tak, že přizná žalobkyni správnou výši nákladů řízení před soudem I. stupně, a dále aby odvolací soud uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení.

7. Žalovaná uvedla, že odvolání žalobkyně je nedůvodné, napadené rozhodnutí je správné po hmotněprávní i procesněprávní stránce. Soud se věcí řádně zabýval a pečlivě posoudil skutková tvrzení žalobkyně, provedl relevantní důkazy a řádně určil skutkový stav věci. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), a po částečném zopakování dokazování protokolem o zahájení daňové kontroly ze dne 10. 9. 2018 a záznamem na č.l. 100 spisu Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

9. Soud I. stupně zjistil provedeným dokazování správně skutkový stav, odvolací soud považoval za potřebné pouze doplnit skutková zjištění o předmětu a průběhu daňové kontroly žalobkyně v r. 2018 (když mj. z této daňové kontroly žalobkyně dovozovala zvýšený význam Posuzovaného řízení) a o průběhu rozhodování o námitce podjatosti soudkyně v Posuzovaném řízení (k posouzení postupu Vrchního soudu v [adresa] při rozhodování o námitce podjatosti).

10. Protokolem o zahájení daňové kontroly ze dne 10. 9. 2018 bylo prokázáno, že [orgán] pro [adresa], Územní pracoviště pro [adresa] zahájil v tento den daňovou kontrolu žalobkyně, předmětem kontroly byla DPH za červen 2018, v rámci kontroly jednatel žalobkyně pan [jméno FO] poukázal na spory s druhým jednatelem panem [jméno FO], přitom sdělil, že žalobkyně disponuje kopií účetnictví za rok 2017 (originál účetnictví zadržuje pan [jméno FO]), rok 2018 účtuje paní [jméno FO], veškeré účetnictví za rok 2018 je u ní.

11. Záznamem na č.l. 100 spisu Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že po vyhotovení doslovného přepisu záznamu z jednání ze dne 5. 5. 2022 byl spis znovu doručen Vrchnímu soudu v [adresa] k rozhodnutí o námitce podjatosti dne 9. 8. 2022.

12. Po tomto doplnění skutkových zjištění byl skutkový stav zjištěn dostatečně k posouzení dané věci.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Dle Stanoviska je při posuzování přiměřenosti délky řízení třeba vždy přihlédnout ke složitosti případu, chování poškozeného, postupu příslušných orgánů a významu řízení pro poškozeného.

15. Odvolací soud souhlasí se závěrem, že Posuzované řízení, jež trvalo přibližně 6 let a 4 měsíce, bylo se zřetelem ke všem prokázaným rozhodným okolnostem (zejména k tomu, že meritorně bylo v řízení rozhodováno jen na 1 stupni soudní soustavy) nepřiměřeně dlouhé, došlo tedy k naplnění nesprávného úředního postupu dle § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk, přitom v daném případě nepostačuje k odškodnění nemajetkové újmy žalobkyně konstatování porušení práva a je třeba poskytnout zadostiučinění v penězích.

16. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházel soud I. stupně správně ze základní částky na spodní hranici rozmezí základních částek dle shora uvedeného Stanoviska, tedy 15 000 Kč za rok řízení (v poloviční výši za první dva roky řízení), což je zcela adekvátní dané věci, kdy řízení bylo sice nepřiměřeně dlouhé, ale nikoli ještě extrémně.

17. Ve vztahu k důvodům pro úpravu základní částky ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk ovšem odvolací soud nesouhlasí s tím, jak soud I. stupně svá podrobná skutková zjištění o průběhu Posuzovaného řízení (uvedená v odst. 6. odůvodnění napadeného rozsudku) pro účely tohoto posouzení zjednodušil, a jak následně na základě těchto kritérií základní částku moderoval.

18. Pokud jde o složitost řízení, nelze souhlasit s tím, že Posuzované řízení bylo po všech stránkách jednoduché. Dle zjištění soudu I. stupně rozhodoval v Posuzovaném řízení nalézací soud o různých procesních návrzích žalovaného (návrh na spojení věcí, opakované návrhy na přerušení řízení, návrh na ustanovení procesního opatrovníka straně žalující), ve věci některých procesních návrhů rozhodoval též Vrchní soud v [adresa] jako soud odvolací (návrh na ustanovení procesního opatrovníka, přerušení řízení na základě v pořadí druhého návrhu žalovaného). Z těchto důvodů lze považovat Posuzované řízení za mírně složitější po procesní stránce, což je důvodem pro snížení základní částky zadostiučinění o 5 %.

19. Pokud jde o postup soudu v řízení, v napadeném rozsudku je nesprávně uvedeno, že „k prvnímu jednání došlo až několik let po zahájení řízení“. Z konkrétních podrobných zjištění o průběhu Posuzovaného řízení vyplývá, že žaloba byla podána dne 25. 6. 2018 a první jednání před soudem se konalo dne 3. 10. 2019, tzn. přibližně za 1 rok a 3 měsíce. Tuto dobu ovšem nelze považovat za průtah v řízení, neboť nalézací soud v jejím průběhu činil různé procesní úkony (vyzval žalobkyni k zaplacení SOP, zaslal žalovanému výzvu k vyjádření k žalobě, přičemž žalovanému z důvodu neúspěšného pokusu o doručení musel doručovat opakovaně, zamítl návrh žalovaného na spojení věcí, dne 2. 7. 2019 nařídil jednání na 3. 10. 2019).

20. Průtah v postupu soudu ovšem nastal v souvislosti s uplatněnou námitkou podjatosti soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO], a to na straně Vrchního soudu v [adresa], který o námitce podjatosti rozhodoval. Od předložení spisu tomuto soudu (již včetně požadovaného doslovného přepisu záznamu z jednání ze dne 5. 5. 2022) dne 9. 8. 2022 do vydání rozhodnutí o námitce podjatosti dne 7. 6. 2023 uplynulo přibližně 10 měsíců, z této doby minimálně 7 měsíců lze již považovat za období nedůvodné nečinnosti soudu (průtah).

21. V Posuzovaném řízení navíc lze shledat i další období, kdy soud nepostupoval se snahou věc projednat v přiměřené době, když (po vrácení spisu s rozhodnutím o námitce podjatosti k Městskému soudu v [adresa]) nový soudce dne 27. 9. 2023 nařídil další jednání až na 22. 3. 2024, tedy za přibližně 6 měsíců, což lze v dané situaci rovněž považovat za nepřiměřeně dlouhou dobu (a průtah v délce 3 měsíců).

22. Na druhé straně odvolací soud nepřisvědčuje žalobkyni, že samotná skutečnost, že v řízení byla shledána podjatost soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO], je závažnou vadou řízení, jež by se při rozhodování o zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení měla projevit zvýšením přiznávaného finančního zadostiučinění. Za závažnou procesní vadu ovlivňující nepříznivě délku řízení by bylo třeba považovat situaci, kdy by vyloučený soudce v řízení o věci rozhodl (a tato skutečnost by následně vedla ke zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení soudu nižší instance). V tomto případě však bylo s námitkou podjatosti naloženo v souladu s § 15b a násl. o.s.ř. (námitka byla po učinění nezbytných úkonů neprodleně předložena k rozhodnutí nadřízenému soudu, po rozhodnutí nadřízeného soudu o vyloučení soudkyně ve věci nadále rozhodoval jiný soudce), a skutečnost, že z důvodu vyloučení soudkyně došlo k významnému prodloužení řízení, je dána právě průtahy při vyřizování námitky podjatosti nadřízeným soudem.

23. Jestliže k celkové délce řízení nezanedbatelným způsobem přispěl orgán veřejné moci svou nedůvodnou nečinností (konkrétními zjištěnými průtahy), je tato skutečnost významná jak při hodnocení přiměřenosti délky řízení, tak při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Podle judikatury (např. rozsudek Nejv. soudu 30 Cdo 1290/2014 z 16. 9. 2015) nejde o duplicitní hodnocení těchto kritérií, ale o posouzení stejného kritéria ve vztahu ke dvěma různým závěrům. Argumentace rozhodnutím Nejv. soudu sp. zn. 30 Cdo 1240/2013 je zde nepřiléhavá, neboť v tomto řízení je odškodňován nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení (ten sám o sobě důvodem zvýšení základní částky zadostiučinění být nemůže), nikoli konkrétní průtah v činnosti soudu (ten je v tomto řízení významný právě z hlediska posouzení postupu veřejné moci během řízení).

24. Protože postup orgánů veřejné moci v Posuzovaném řízení negativně přispěl k celkové délce řízení, přitom na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění se musí kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk podílet ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení (k tomu srov. rozsudek Nejv. soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012), je postup soudu v řízení důvodem pro zvýšení základní částky zadostiučinění o 10 %.

25. Pokud jde o kritérium chování poškozeného (žalobkyně), zde odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že aktivita žalobkyně směřující k urychlení řízení je důvodem pro zvýšení základní částky zadostiučinění o 5 %.

26. Ohledně významu Posuzovaného řízení pro žalobkyni potom odvolací soud po částečném zopakování dokazování Protokolem o zahájení daňové kontroly ze dne 10. 9. 2018 souhlasí s tím, že význam předmětu řízení pro žalobkyni zvýšený nebyl. O řízení s typově zvýšeným významem pro poškozeného ve smyslu Stanoviska se nejedná. Žalobkyni lze přisvědčit, že k účetnictví obchodní korporace se váží různé povinnosti stanovené právními předpisy, na druhé straně, jak uvedl již soud I. stupně, žalobkyně disponovala (i před skončením Posuzovaného řízení) alespoň částečným účetnictvím v elektronické podobě a další části účetnictví byla schopna zrekonstruovat. Daňová kontrola zahájená 10. 9. 2018 se týkala června 2018, a jak bylo prokázáno, v r. 2018 již účetnictví vedla paní [jméno FO], která je mohla pro účely kontroly poskytnout. Období června 2018 se navíc ani netýkala žaloba o vydání účetnictví (jak žalobkyně uvádí i ve svém odvolání, v Posuzoavném řízení se domáhala vydání účetnictví za období od 26. 4. 2013 do 14. 3. 2018). Výsledek daňové kontroly tedy na skončení Posuzovaného řízení nikterak nezávisel. Význam předmětu Posuzovaného řízení pro žalobkyni proto nebyl důvodem pro moderaci základní částky zadostiučinění.

27. Základní částka odškodnění za nepřiměřenou délku Posuzovaného tedy činí 80 000 Kč. Vzhledem k tomu, že jsou zde důvody pro snížení základní částky o 5 % za složitost řízení, a naopak pro zvýšení o 10 % z důvodu postupu soudů a o 5 % z důvodu postupu žalobkyně (význam řízení pro žalobkyni důvod ke zvýšení základní částky nezakládá), je třeba v celkovém výpočtu základní částku navýšit o 10 %, tedy výsledná částka přiměřeného zadostiučinění činí 88 000 Kč, což je o 4 000 Kč více, než bylo dosud žalobkyni přiznáno v rámci předběžného projednání nároku a řízení před soudem I. stupně. Do prodlení s vyplacením částky 4 000 Kč se žalovaná dostala v den následující po uplynutí lhůty 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, tedy dne 25. 1. 2025, od tohoto dne do zaplacení jí z této částky náleží úrok z prodlení ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tzn. 12 % ročně.

28. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 25. 1. 2025 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak jej v tomto výroku potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

29. O nákladech řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve smyslu rozsudku Nejv. soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 z 10. 2. 2015 se na žalobkyni pohlíží jako na plně procesně úspěšnou. Žalobkyni za řízení před soudem I. stupně náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 11 970 Kč (2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek, odměna advokáta za 4 úkony právní služby, z toho za převzetí a přípravu zastoupení dne 22. 7. 2024 odměna advokáta dle § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a.t. ve znění do 31. 12. 2024 ve výši 3 100 Kč, za 3 úkony právní služby učiněné po 1. 1. 2025 (sepis žaloby, písemné vyjádření dne 10. 4. 2025, účast u jednání dne 15. 5. 2025) odměna advokáta z tarifní hodnoty 16 000 Kč podle § 9a odst. 2 písm. a) a.t. 3 x 1 740 Kč, dále 1 režijní paušál 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění do 31. 12. 2024 a 3 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění od 1. 1. 2025). Právní zástupce žalobkyně není plátcem DPH.

30. Odvolací soud nepovažuje za účelný úkon právní služby předžalobní výzvu ze dne 29. 1. 2025 (a tedy náhradu nákladů za tento úkon žalobkyni nepřiznal). Tato předžalobní výzva byla podána až po předběžném uplatnění nároku u žalované, a dokonce až poté, co již byla žalobkyně seznámena s výsledkem předběžného projednání (tedy s tím, v jaké části žalovaná považuje požadavek za důvodný a v jaké nikoliv). Nebyl žádný důvod předpokládat, že žalovaná své již vyslovené stanovisko změní na základě předžalobní výzvy, tím spíše, že sama žalovaná žalobkyni s dalšími požadavky odkázala na řízení před soudem. Rovněž z hlediska úroků z prodlení bylo zaslání předžalobní výzvy bez významu, neboť judikatura je dlouhodobě ustálena v názoru, že poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk (srov. rozsudek Nejv. soudu sp. zn. 30 Cdo 2893/2010 ze dne 20. 12. 2011). Rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] – pobočka v [adresa], na něž žalobkyně v souvislosti se svým požadavkem na náhradu nákladů za předžalobní výzvu odkazovala, je v rozhodovací praxi soudů ojedinělé, a jeho závěr byl vysloven jako teoretický v situaci, kdy k učinění předžalobní výzvy vůbec nedošlo (proto nemohla být posouzena ani účelnost takového úkonu).

31. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když i v odvolacím řízení byla žalobkyně úspěšná (viz výše odst. 29.), náleží jí proto náhrada nákladů právního zastoupení stanovená dle a.t. ve znění od 1. 1. 2025, v celkové výši 2 900 Kč (odměna advokáta dle § 7 a.t z tarifní hodnoty 4 000 Kč podle § 9a odst. 2 písm. a) a.t. za 2 úkony právní služby /sepis odvolání, účast u jednání odvolacího soudu/ 2 x 1 000 Kč a 2 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t.).

Poučení