16 Co 111/2024 - 205

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0], [Anonymizováno] proti žalovaným: 1) [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] 2) [Jméno zainteresované osoby 3/0][Datum narození zainteresované osoby 3/0] [Adresa zainteresované osoby 3/0], [Anonymizováno] 3) [Jméno zainteresované osoby 4/0], dříve [Anonymizováno][Datum narození zainteresované osoby 4/0] [Adresa zainteresované osoby 4/0], [Anonymizováno] 4) [Jméno zainteresované osoby 5/0][Datum narození zainteresované osoby 5/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] 5) [titul]. [Jméno zainteresované osoby 6/0][Datum narození zainteresované osoby 6/0] [Adresa zainteresované osoby 6/0] 6) [Jméno zainteresované osoby 7/0][Datum narození zainteresované osoby 7/0] [Adresa zainteresované osoby 7/0] 7) [Jméno zainteresované osoby 8/0][Datum narození zainteresované osoby 8/0] [Adresa zainteresované osoby 8/0] adresa pro doručování [Anonymizováno] všechny zastoupeny advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 8/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 8/0] o určení, že žalované nejsou dědičkami ze závěti o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 28. února 2024, č. j. 17 C 315/2020-160, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaní 1) až 7) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně oběma žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10 406 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Karviné dne 19. 11. 2020 se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalované 1) až 7) nejsou dědičkami ze závěti po zůstaviteli [jméno FO], narozeném dne [datum], zemřelém dne [datum], v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. [Anonymizováno]. Svoji žalobu odůvodnili tvrzením, že usnesením č. j. [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno] byli v souladu s ustanovením § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v uvedeném dědickém řízení odkázáni na podání žaloby k uplatnění svého dědického práva. V průběhu dědického řízení byla žalovaným předložena závěť zůstavitele ze dne [Anonymizováno], v níž odkázal veškeré své úspory svým vnučkám a dcerám, tedy do vlastnictví žalovaných. Žalobci napadli pravost shora uvedené závěti, když žalobkyně a) [Jméno zainteresované osoby 0/0], jako manželka zůstavitele, a žalobce b) [Jméno zainteresované osoby 1/0], jako syn zůstavitele, mají za to, že předmětná závěť je neplatná, a to s ohledem na fakt, že zůstavitel nebyl v době sepisu listiny v takovém fyzickém a psychickém stavu, aby byl schopen poslední vůli učinit, což dokládá také samotná listina, kdy část této listiny je údajně psaná zůstavitelem a část jinou osobou (dcerou). Vzhledem k uvedenému se žalobci domnívají, že k sepisu listiny byl zůstavitel donucen jeho dcerami a nešlo tak o jeho svobodnou vůli. Usnesení Okresního soudu v [adresa] – pobočka v [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] potvrzuje skutečnost, že zůstaviteli byl ustanoven opatrovník v osobě jeho manželky, paní [Jméno zainteresované osoby 0/0]. Součástí uvedeného soudního spisu jsou rovněž lékařské zprávy zůstavitele a další dokumenty, které vedly Okresní soud v [adresa] – pobočka v [Anonymizováno] k závěru, že zůstaviteli musí být ustanoven opatrovník. Předložené zdravotní záznamy zůstavitele ze dne [Anonymizováno] a ze dne [Anonymizováno] a jeho chorobopis a zpráva ošetřujícímu lékaři ze dne [Anonymizováno] prokazují špatný zdravotní stav zůstavitele, kdy tento trpěl řadou dlouhodobých nemocí, které mohly mít vliv na platnost závěti sepsané dne [Anonymizováno]. Samotná listina nesplňuje náležitosti žádné formy pořízení pro případ smrti, a to ani podle úpravy platné v době pořízení závěti, ani podle úpravy současné. Listina je podle údajů předkladatelky závěti psána vlastní rukou zemřelého (první věta závěti) jako závěť holografní a dále je sepisována předkladatelkou za účasti svědků, jako závěť allografní (zbylá část závěti). Vzhledem k úpravě platné ke dni pořízení listiny nemohl být pisatel a dědic mj. osoby blízké, dědičky jsou současně uváděny jako svědci.

2. Žalované 1) až 7) s žalobou nesouhlasily, neboť jsou přesvědčeny, že závěť ze dne [Anonymizováno] je platná a ony jsou dědičkami z této závěti. Co se týče tvrzení žalobců, že zůstavitel nebyl schopen pořídit pro případ smrti, žalované uvedly, že zůstavitel byl dne [Anonymizováno] zcela způsobilý pořídit pro případ své smrti. Není jim známo, že by v té době, nebo kdykoliv poté, byla soudem zůstaviteli omezena svéprávnost. Na zůstavitelovo právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné než jako na neplatné. Fyzická způsobilost není podmínkou platnosti závěti. To, že zůstavitel špatně viděl a tvrdla mu ruka, neznamená, že nebyl způsobilý pořídit pro případ smrti. Psychicky byl zůstavitel zcela v pořádku. Zůstavitel pořídil závěť s rozvahou, vážně a bez donucení a závěť odráží jeho pravou vůli. Zůstavitel za svého života darovací smlouvou ze dne [Anonymizováno] převedl vlastnické právo k nemovitým věcem (rodinnému domu) na svého syna, žalobce b) [Jméno zainteresované osoby 1/0]. V tomto kontextu měl zůstavitel snahu zajistit svým zbylým potomkům alespoň částečnou kompenzaci tím, že jim odkázal zbylou část svého majetku, přestože jeho výše byla nepoměrně nižší než hodnota darovaného rodinného domu. Údajnou zhoršenou psychickou způsobilost žalobci datují až poté, co došlo k darování rodinného domu ve prospěch žalobce b). Činil-li tedy zůstavitel úkony v majetkový prospěch jednoho ze žalobců, byl podle tvrzení žalobců psychicky zcela v pořádku, ale činil-li podobné úkony ve prospěch ostatních dětí zůstavitele, vysvětlují žalobci tyto úkony toliko zůstavitelovým zhoršeným psychickým stavem a nejsou schopni připustit zůstavitelovu motivaci na alespoň částečně spravedlivé rozdělení jeho majetku. Na základě výše uvedených skutečností se tvrzení žalobců ohledně psychického stavu zůstavitele jeví jako zcela účelové. K tvrzením žalobců, že závěť nesplňuje náležitosti žádné formy pořízení pro případ smrti podle úpravy platné v době pořízení závěti, ani podle úpravy současné, žalované uvedly, že podle ustanovení § 3069 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále též jen o. z.) se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele. Ustanovení § 1494 odst. 2 o. z. stanoví, že závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl. V tomto případě je závěť kombinací závěti psané vlastní rukou (závěti holografní) a závěti allografní, která je psaná prostřednictvím jiné osoby. Předmětná závěť splňuje náležitosti holografní závěti v tom, že je zčásti psaná vlastní rukou zůstavitele, na závěti je uvedeno datum a je podepsána vlastní rukou zůstavitele a v části psané vlastní rukou zůstavitele je i jasně a zřetelně vyjádřena jeho vůle. Co se týče allografní části závěti, ta je sepsána jinou osobou a před svědky, kteří závěť také podepsali. Je také splněna písemná forma. Je pravda, že dědic není způsobilý svědčit o tom, co se mu zůstavuje. To jej však jako svědka závěti zcela nevylučuje. Takový svědek je stále schopen svědčit o tom, co se zůstavuje jinému dědici. To znamená, že žalovaná 2) [Jméno zainteresované osoby 3/0] je nadále způsobilá svědčit o tom, co se na základě závěti zůstavuje ostatním dědicům ze závěti. Stejně tak žalovaná 5) [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 6/0] je způsobilá svědčit přinejmenším o tom, co se na základě závěti zůstavuje ostatním dědicům. Zbývající dva svědci [jméno FO] a [jméno FO] nebyli touto závětí jako dědici ani povoláni, jsou tedy oba způsobilými svědky. Jsou tedy splněny náležitosti obou forem závěti a závěť je platná. Občanský zákoník v žádném svém ustanovení nevylučuje kombinaci allografní a holografní závěti, ani ze soudní judikatury nevyplývá, že by závěť s kombinací allografní a holografní formy byla automaticky neplatná. Naopak je třeba k závěti přistupovat tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele, která je z obsahu závěti naprosto zjevná[Anonymizováno]

3. Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví určil, že žalované 1) až 7) nejsou dědičkami ze závěti po zůstaviteli [jméno FO], narozeném dne [Anonymizováno] zemřelém dne [datum], v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] (výroky I. – VII.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok VIII.). V odůvodnění rozsudku okresní soud předně uvedl, že je dán podle ustanovení § 80 občanského soudního řádu naléhavý právní zájem na určení, že žalované nejsou dědičkami zemřelého [jméno FO] (zůstavitele) ze závěti datované [Anonymizováno], neboť rozhodnutí soudu o určení dědického práva je dostatečným podkladem pro pokračování v pozůstalostním řízení a žalobci byli ve smyslu § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, odkázáni pověřeným soudním komisařem na nalézací řízení, neboť otázka platnosti závěti z uvedeného data zůstala mezi účastníky řízení v průběhu pozůstalostního řízení sporná a soudní komisař není v rámci pozůstalostního řízení oprávněn spornou otázku řešit. Dále okresní soud uvedl, že není možné závěť zůstavitele považovat bez dalšího za neplatnou pouze z toho důvodu, že část závěti napsal zůstavitel sám a další část napsala jiná osoba. Takto sepsanou závěť není ale možno považovat v části za holografní a v části za allografní a přisuzovat takovému úkonu jeho platnost, jak navrhovaly žalované, neboť holografní závěť je platná ve smyslu ustanovení § 1533 o. z. pouze tehdy, pokud je skutečně naprosto celý její obsah napsán vlastní rukou zůstavitele. Tento předpoklad v daném případě naplněn nebyl, zůstavitel napsal vlastní rukou pouze malou část dokumentu. Podle názoru okresního soudu nelze oddělit uvedenou část a posuzovat ji samostatně, nelze tedy z pohledu citovaného ustanovení zákona připustit, aby část závěti byla posuzována jako holografní a další část jako allografní. Skutečnost, že z jakéhokoliv důvodu napsal zůstavitel pouze část závěti sám, ale dokument musela dopsat jiná osoba, znamená, že celý dokument je možno považovat pouze za závěť napsanou v allografní formě. Zákonná úprava podle názoru okresního soudu nevylučuje, aby pisatelem, resp. pisateli allografní závěti bylo postupně několik osob, a není možno ani vyloučit, aby část této allografní závěti napsal i sám zůstavitel. Pro allografní závěť občanský zákoník předepisuje jiné náležitosti než pro závěť holografní, a je logické, že podmínky pro platnost allografní závěti jsou přísnější než podmínky pro závěť psanou vlastní rukou. V daném případě okresní soud navíc považoval zůstavitele za osobu, která v době pořízení závěti nebyla schopna psát. Ve smyslu soudní judikatury není rozhodné, zda neschopnost pořizovatele závěti vlastní rukou psát je dlouhodobá, anebo nastala jen v okamžiku pořízení závěti. K platnosti allografní závěti pořizované osobou s tímto hendikepem je nezbytné, aby byli přítomni tři způsobilí svědci, v závěti musí být uvedeno, kdo je jejím pisatelem, kdo ji přečetl nebo tlumočil a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Výše zmíněné podmínky závěť předložená v tomto soudním řízení nesplňuje, z obsahu závěti v kontextu s ostatními provedenými důkazy lze sice dovodit, že závěť začal vlastní rukou psát zůstavitel sám, nicméně tato skutečnost by měla být v allografní závěti uvedena výslovně. Předložená závěť neobsahuje žádný údaj o tom, kdo ji sepisoval. Osoba zůstavitele jako sepisovatele závěti označena není vůbec a jako další pisatel je uvedena pouze „dcera“, takové označení podle názoru soudu neobstojí. Z kontextu závěti vyplývá, že se s největší pravděpodobností jedná o druhou žalovanou [Jméno zainteresované osoby 3/0], která je v listině jako jediná ze svědků závěti označena s přívlastkem „dcera“, ostatní osoby svědčící při sepisování závěti byly v jiném příbuzenském vztahu se zůstavitelem, popř. s ním nebyly spřízněny vůbec. Nelze ale vyloučit přítomnost jiné z dcer zůstavitele, která nefiguruje zároveň jako svědek závěti. Z tohoto důvodu samotné uvedení pojmu „dcera“ bez další specifikace jako osoby sepisující závěť podle názoru okresního soudu nepostačuje. Uvedená závěť neobsahuje ani další zákonem předpokládané podmínky, není v ní uvedeno, kdo závěť přečetl nebo tlumočil. Podle názoru okresního soudu není ani dostatečné potvrzení zůstavitele o tom, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Listina je sice nadepsána „moje poslední vůle“, respektive úvodní slova závěti nasvědčují tomu, že zůstavitel měl záměr sepsat svoji poslední vůli a v samotném závěru dokladu je také jeho vlastnoruční podpis, nicméně za situace, kdy nebyla závěť řádně přečtena či přetlumočena a doklad o tom neobsahuje žádnou informaci, pak ani podpis v závěru listiny nepostačuje okresnímu soudu k závěru, že zůstavitel listinu jako svoji poslední vůli řádně potvrdil. V neposlední řadě platnosti předložené závěti brání i nedostatek přítomných svědků. K platnosti závěti učiněné osobou, která nemůže psát, vyžaduje zákon přítomnost tří způsobilých svědků. Způsobilým svědkem závěti není osoba dědici blízká, v daném případě ovšem mezi čtyřmi svědky závěti jsou i druhá žalovaná [Jméno zainteresované osoby 3/0] a její dcera, pátá žalovaná [Anonymizováno] (správně [jméno FO], pozn. odvol. soudu) [jméno FO], nyní [jméno FO]. Je zjevné, že obě uvedené žalované si navzájem nemohly svědčit o tom, co je jim odkazováno. Již ze všech popsaných závěrů je nutno dovodit neplatnost závěti datované [Anonymizováno]. Vzhledem k výše uvedeným závěrům se okresní soud již nezabýval ani prokazováním zdravotního a duševního stavu zůstavitele, resp. skutečností, zda pro svůj zdravotní a psychický stav byl v době pořízení závěti schopen takový právní úkon učinit. Za této situace okresní soud zamítl důkazní návrh na vypracování znaleckého posudku. Bylo by také nadbytečné se zabývat prokazováním tvrzení žalobců o údajně vynuceném pořízení závěti.

4. Proti uvedenému rozsudku podaly žalované odvolání. V odvolání uvedly, že okresní soud zastává názor, že nelze platnost závěti posuzovat ve smyslu ustanovení § 1533 o. z. v případě, kdy jakákoliv část dokumentu obsahuje text napsaný jinou osobou než zůstavitelem. Pokud by platil závěr učiněný okresním soudem, bylo by možné téměř jakoukoliv holografní závěť transformovat na allografní tím, že by další osoba do závěti dopsala text svojí rukou. Taková závěť by poté dle okresního soudu musela být nadále posuzovaná pouze jako celek a musela by pro svoji platnost splnit přísnější kritéria allografní závěti. Takový výklad ustanovení § 1533 o. z. je ryze formalistický a v přímém rozporu se základními zásadami soukromého práva, mezi něž patří mimo jiné požadavek na zachování platnosti právního jednání vyjádřený v ustanovení § 574 o. z. Ustanovení § 1533 o. z. skutečně obsahuje podmínku, že celá závěť musí být napsána vlastní rukou zůstavitele. Tato podmínka však pouze stanoví požadavky na kvalitu projevu poslední vůle zůstavitele, ale nelze z ní dovozovat, že je zakázáno, aby dokument se závětí obsahoval jakýkoliv text, jenž není psán vlastní rukou zůstavitele. Smysl a účel ustanovení § 1533 o. z. je naplněn tím, že za platnou poslední vůli zůstavitele podle tohoto ustanovení je považována pouze taková vůle, která je projevena jeho vlastní rukou. Pokud by tedy zůstavitel sepsal část závěti vlastní rukou a část na psacím stroji, nezaznamená to, že je použití ustanovení § 1533 o. z. vyloučeno. Naopak, v souladu s tímto ustanovením by mohla být za platně projevenou poslední vůli považována pouze ta část závěti, která je sepsána vlastní rukou. Správnost takového výkladu vyplývá také z ustanovení § 576 o. z., podle kterého lze právní jednání rozdělit na část platnou a neplatnou v případě, kdy se důvod neplatnosti týká pouze takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu právního jednání oddělit. Okresní soud se přitom ve své argumentaci nijak nezabýval tím, zda by po obsahové stránce bylo možné jednotlivé části závěti oddělit, a zda by část psaná vlastní rukou zůstavitele obsahově sama o sobě obstála jako jeho poslední vůle. Úmysl zákonodárce přiznat vlastnoručnímu projevu vůle vyšší kvalitu a zachovat platnost vlastnoručně psané části poslední vůle lze podpůrně dovodit také z ustanovení § 1540 odst. 2 o. z., které umožňuje zhojit relativní nezpůsobilost svědka tím, že dílčí ustanovení závěti napíše zůstavitel vlastní rukou. Z toho vyplývá, že vlastnoručně psaná část závěti zůstává platná i pokud by jinak nesplňovala přísnější požadavky vyžadované pro allografní závěť. Není tedy možné ignorovat skutečnost, že část závěti byla napsána vlastní rukou zůstavitele a důsledky z toho plynoucí, tak jak to okresní soud stupně učinil. V části závěti psané vlastní rukou zůstavitel zcela jasně projevil svou poslední vůli, aby jeho úspory byly po jeho smrti dány jeho vnučkám. O skutečnosti, že se jedná o text psaný vlastní rukou zůstavitele a že podpis na závěti je zůstavitelův, nebylo mezi stranami sporu. Takto projevená vůle tedy splňuje náležitosti ustanovení § 1533 o. z., a přitom od ní lze zbylou část závěti oddělit, aniž by to její význam ovlivnilo. Stanoví-li zákonodárce v § 1494 odst. 2 o. z. požadavek na vyložení závěti takovým způsobem, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele, nelze závěr okresního soudu o neplatnosti závěti jako celku považovat v žádném ohledu za správný. Okresní soud navíc ve svém rozhodnutí toliko konstatuje, že část psanou vlastní rukou nelze od zbytku závěti oddělit, aniž by tento svůj závěr jakkoliv odůvodnil, tedy v tomto ohledu je rozhodnutí okresního soudu nejen nesprávné, ale také nepřezkoumatelné. Na základě výše uvedeného mají žalovaní za to, že část závěti psaná vlastní rukou zůstavitele je platná dle ustanovení § 1533 o. z. a vnučky zůstavitele (žalované 3 až 6) jsou dědičkami ze závěti po zůstaviteli. Okresní soud však dospěl k závěru, že celá posuzovaná závěť by měla splnit dokonce přísnější požadavky zvláštní allografní závěti, neboť zůstavitele považoval za osobu se smyslovým postižením ve smyslu ustanovení § 1535 odst. 2 o. z., aniž by jakkoli blíže zdůvodnil, co ho k takovému závěru vede, či svůj závěr podpořil jakýmkoliv skutkovým zjištěním v rámci provedeného dokazování. V případě zůstavitele však rozhodnutí nepokračovat v psaní nebylo způsobeno smyslovým postižením, ale poruchou motoriky projevující se tvrdnutím ruky, což ve své výpovědi také potvrdila žalovaná 2, která byla pořízení závěti přítomna. Zůstavitelova závěť, respektive její část psaná jinou osobou než zůstavitelem, měla být okresním soudem správně vyhodnocena jako obecná allografní závěť dle ustanovení § 1534 o. z. Pro její platnost tedy bylo nezbytné, aby byli přítomni dva způsobilí svědci. Závěť obsahuje podpisy celkem čtyř svědků, kdy svědek [jméno FO] je plně způsobilý, jelikož mu není nic zůstavováno, ani není osobou blízkou k žádnému z dědiců. Dále je jako svědek uvedena paní [jméno FO], které není ničeho zůstavováno a je osobou blízkou (babičkou) k žalovaným 5 a 6, tedy vnučkám svědkyně a zároveň vnučkám zůstavitele. Tato relativní nezpůsobilost je nicméně zhojena v souladu s ustanovením § 1540 odst. 2 o. z., že ustanovení ve prospěch vnuček zůstavitele je napsáno vlastní rukou zůstavitele („…si po svojí smrti přeji, aby moje úspory byly dány mým vnučkám“). [jméno FO] a [jméno FO] jsou tedy způsobilými svědky. Dále jsou jako svědci uvedeny žalovaná 2 a 5, kdy tyto jsou relativně nezpůsobilé pouze ohledně toho, co se zůstavuje jim nebo osobám blízkým. Posuzovaná závěť, respektive její část psaná jinou osobou než zůstavitelem, tedy obstojí jako obecná allografní závěť, když splňuje požadavky kladené na tento typ závěti, a tedy dcery zůstavitele (žalované 1, 2 a 7) jsou dědičkami ze závěti. Žalované také nesouhlasily s výší náhrady nákladů řízení, které okresní soud přiznal žalobcům, když některé úkony právního zástupce žalobců nebyly účelné. Žalované proto navrhovaly, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a zavázal žalobce k zaplacení náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů nebo aby rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.

5. Žalobci k odvolání uvedli, že okresní soud provedl veškeré navržené a nezbytné důkazy a na jejich základě řádně zjistil skutkový stav a věc náležitě rozhodl, tedy žalobě vyhověl. Zákon všude hovoří jen o holografní a allografní závěti, kdy dle žalobců kombinace závěti není možná. Není pravdou tvrzení odvolatelů, že okresní soud neřešil, jestli by část závěti mohla být holografní, část allografní. V rozsudku se touto záležitosti zabýval a předmětnou záležitost řešil. Je taky otázkou, nakolik byl zůstavitel schopen uvažovat, když byl tak slabý, že nemohl ani psát a už jen sepsání vlastně jedné neúplné věty mu dělalo problémy a obtíže. Navíc píše, že nevidí dobře, takže je otázka, jestli mu závěť potom někdo přečetl a on věděl, co na konci podepisuje. Dle žalobců se nejedná jako celek o allografní závěť, natožpak zvláštní allografní, ale listina je prostě celá neplatná, jelikož postrádá náležitosti závěti. Žalobci navrhovali, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil a přiznal jim náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalovaných proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Okresní soud v řízení dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 4. – 14. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá.

8. Jelikož se právní postavení žalobců v dědickém řízení odvíjí od (ne)platnosti předmětné závěti datované [Anonymizováno], je nutné uzavřít, že v posuzovaném případě se jedná o „řádný“ spor o dědické právo ve smyslu § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, který ze zákona není podmíněn splněním podmínky naléhavého právního zájmu na požadovaném určení (k tomu srov. Zprávu projednanou a schválenou občanskoprávním kolegiem bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 6. 1982, sp. zn. Cpj 165/81, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. [hodnota], ročník 1982, dále například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 30 Cdo 940/2004, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. [hodnota], ročník 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2561/2006 anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 24 Cdo 2454/2023). Rozhodnutí soudu o určení dědického práva je dostatečným podkladem pro pokračování v pozůstalostním řízení a žalobci byli ve smyslu § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, odkázáni pověřeným soudním komisařem (usnesením č. j. 36 D 422/2020-112 ze dne 2. 9. 2020) na nalézací řízení, neboť otázka platnosti závěti z uvedeného data zůstala mezi účastníky řízení v průběhu pozůstalostního řízení sporná a soudní komisař není v rámci pozůstalostního řízení oprávněn spornou otázku řešit.

9. Po právní stránce je projednávanou věc třeba posuzovat podle ustanovení § 3069 a násl. ve spojení s § 1533 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění.

10. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem okresního soudu, že závěť zůstavitele ze dne [Anonymizováno] nesplňuje náležitosti ustanovení § 1533 o. z., neboť celá nebyla napsána vlastní rukou zůstavitele (z téhož důvodu byla neplatná i podle § 476a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013, účinného v době sepsání závěti, dále jen obč. zák.). Odvolací soud nesouhlasí s názorem žalovaných, že takový závěr znamená, že by možné téměř jakoukoliv holografní závěť transformovat na allografní tím, že by další osoba do závěti dopsala text svojí rukou. Ze závěti zůstavitele ze dne [Anonymizováno] totiž jasně vyplývá, že další text závěti již psát vlastní rukou nechtěl („dále musí psát dcera, jelikož nevidím dobře a mám tvrdou ruku a nemohu psát“), a proto je třeba závěť zůstavitele ze dne [Anonymizováno] považovat za závěť allografní[Anonymizováno]

11. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 10. 2016 sp. zn. 21 Cdo 5591/2015 přijal a odůvodnil závěr, že „Podpis zůstavitele, jako formální náležitost zákonem stanovená jednak pro písemné právní jednání dle ustanovení § 561 odst. 1 věty první o.z., jednak pro prostou allografní závěť dle ustanovení § 1534 o.z., musí být umístěn na konci textu závěti tak, aby jím byl kryt (stvrzen) projev vůle zůstavitele vyjádřený v závěti, zejména obligatorní náležitost každé závěti - povolání jedné či více osob za dědice, aby tím byla vyloučena možnost doplnění závěti zůstavitele v rozporu s jeho vůlí; v rozsahu, v němž by projev vůle zůstavitele v závěti nebyl kryt jeho podpisem, by nemohl mít účinky zamýšlené zůstavitelem (především pořízení o svém majetku), ale mohl by sloužit pouze k vysvětlení vůle zůstavitele.“, což lze analogicky vztáhnou i na holografní závěť. Jinak řečeno, aby úvodní část závěti zůstavitele datované [Anonymizováno], bylo možno považovat za holografní závěť, musela by být bezprostředně poté co zůstavitel přestal psát vlastní rukou, být zůstavitelem vlastnoručně podepsána, což se nestalo.

12. Odvolací soud však nesouhlasí s názorem okresního soudu, že zůstavitel byl osobou, která v době pořízení závěti nebyla schopna psát. Z konstantní judikatury vyplývá, že se musí jednat o dlouhodobou neschopnost, např. po úrazu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2006 sp. zn. 21 Cdo 2203/2006 – Jen takový zůstavitel, jemuž zdravotní nebo jiná překážka objektivně znemožňuje číst nebo psát, může platně pořídit závěť ve smyslu ustanovení § 476c obč. zák. (§ 40 odst. 1 obč. zák.).), což u zůstavitele ke dni sepisu závěti (29. 7. 2010) splněno nebylo, když závěť začal sepisovat vlastní rukou. Závěť zůstavitele ze dne [Anonymizováno] je proto třeba posuzovat jako prostou allografní závěť ve smyslu § 1534 o. z. (resp. podle § 476b obč. zák.).

13. Závěť zůstavitele ze dne [Anonymizováno] přesto nesplňuje náležitosti ustanovení § 1534 o. z., neboť zůstavitel výslovně neprohlásil (neprojevil) před dvěma svědky současně přítomnými, že listina obsahuje jeho poslední vůli (z téhož důvodu byla neplatná i podle § 476b obč. zák.). Ze závěti zůstavitele ze dne [Anonymizováno], jakož i z tvrzení žalovaných, vyplývá, že sepisu listiny byly přítomny čtyři osoby – [Jméno zainteresované osoby 3/0] (dcera zůstavitele a závětní dědička), [tituly před jménem] [jméno FO], nyní [jméno FO] (vnučka zůstavitele a závětní dědička), [jméno FO] (tchýně [Jméno zainteresované osoby 3/0]) a [jméno FO] (známý [jméno FO]). Podle § 1540 odst. 1 o. z. (resp. podle § 476f obč. zák.) nejsou způsobilí svědčit (nemohou být svědky závěti) dědicové a osoby jim blízké. [Jméno zainteresované osoby 3/0] jako dcera zůstavitele a závětní dědička, a [tituly před jménem] [jméno FO], nyní [jméno FO], jako vnučka zůstavitele a závětní dědička, proto nejsou (nemohou být) způsobilými svědky závěti zůstavitele ze dne [Anonymizováno] bez dalšího, když jsou současně osobami blízkými i vůči ostatním žalovaným jako svým sestrám a neteřím, resp. sestřenicím a tetám. Z účastnické výpovědi [Jméno zainteresované osoby 3/0] pak vyplývá, že [jméno FO] byla v době sepisu závěti ([Anonymizováno]) i dále osobou blízkou [Jméno zainteresované osoby 3/0] i [tituly před jménem] [jméno FO], nyní [jméno FO], a [Anonymizováno] (dcera [Jméno zainteresované osoby 3/0] a vnučka [jméno FO]), tedy není (nemůže být) způsobilým svědkem závěti zůstavitele ze dne [Anonymizováno] minimálně ve vztahu k [Jméno zainteresované osoby 3/0], [tituly před jménem] [jméno FO], nyní [jméno FO], a [Anonymizováno] bez dalšího. Odvolací soud má však za to, že [jméno FO] byla v době sepisu závěti ([Anonymizováno]) osobou blízkou i k ostatním žalovaným, s ohledem na jejich, výše popsaný, blízký příbuzenský vztah. Způsobilým svědkem tak zůstal toliko [jméno FO].

14. Odvolací soud dále nesouhlasí s názorem žalovaných, že lze zhojit nedostatky závěti zůstavitele ze dne [Anonymizováno] takovým výkladem, že část závěti psaná vlastní rukou zůstavitele je platná dle ustanovení § 1533 o. z., a vnučky zůstavitele (žalované 3 až 6) jsou dědičkami ze závěti po zůstaviteli. A dále tím, že část psaná jinou osobou, než zůstavitelem je platná jako obecná allografní závěť podle ustanovení § 1534 o. z., a dcery zůstavitele (žalované 1, 2 a 7) jsou dědičkami ze závěti po zůstaviteli, když je jako svědek uvedena [jméno FO], které není ničeho zůstavováno a je toliko osobou blízkou (babičkou) k žalovaným 5 a 6, tedy vnučkám svědkyně závěti a zároveň vnučkám zůstavitele. Tato relativní nezpůsobilost má být pak zhojena v souladu s ustanovením § 1540 odst. 2 o. z. skutečností, že ustanovení ve prospěch vnuček zůstavitele je napsáno vlastní rukou zůstavitele („…si po svojí smrti přeji, aby moje úspory byly dány mým vnučkám“), a tím, že jsou jako svědci uvedeny žalovaná 2 a 5, kdy tyto jsou relativně nezpůsobilé pouze ohledně toho, co se zůstavuje jim nebo osobám jim blízkým. Jak již odvolací soud shora uvedl, závěť zůstavitele ze dne [Anonymizováno] je třeba jako celek považovat za prostou allografní závěť vůči všem dědicům (žalovaným), a nelze jednu část (a to ještě neukončenou větu) považovat za platnou holografní závěť dle ustanovení § 1533 o. z. vůči části dědiců (žalované 3 až 6), a druhou část považovat za platnou allografní závěť dle ustanovení § 1534 o. z. vůči zbývající části dědiců (žalované 1, 2 a 7) s tím, že svědkem závěti je [jméno FO]. Taktéž nelze aplikovat ustanovení § 1540 odst. 2 o. z., neboť se jedná o neukončenou větu zůstavitele, a nikoliv o ucelený vlastnoruční projev zůstavitele (který navíc z logiky věci by měl být samostatně zůstavitelem podepsán, kdy lze podpůrně odkázat na výše citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016 sp. zn. 21 Cdo 5591/2015). Závěr okresního soudu o neplatnosti závěti zůstavitele datované [Anonymizováno] tak obstojí.

15. Okresní soud se dále důvodně již nezabýval ani prokazováním zdravotního a duševního stavu zůstavitele, resp. skutečností, zda pro svůj zdravotní a psychický stav byl v době pořízení závěti schopen takový právní úkon učinit, a správně zamítl důkazní návrh na vypracování znaleckého posudku. Bylo by také nadbytečné se zabývat prokazováním tvrzení žalobců o údajně vynuceném pořízení závěti.

16. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byl rozsudek okresního soudu (soudu prvního stupně) shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl, byť částečně z poněkud jiných důvodů, v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen, včetně jeho nákladové části, která odpovídá výsledku sporu. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na bod 35. odůvodnění rozsudku okresního soudu a má za to, že se jedná o účelně vynaložené náklady řízení.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení účastníků bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci byli v odvolacím řízení zcela procesně úspěšní, a proto jim byly přiznány požadované náklady odvolacího řízení v celkové výši 10 406 Kč. Náklady odvolacího řízení spočívají ve 2 úkonech právní služby – sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání a 4 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., když odměna byla dále podle § 12 odst. 4 téže vyhlášky snížena na 80 %, tj. na částku 2 000 Kč, z důvodu zastupování více osob (odměna za zastupování dvou osob tak činí 4 000 Kč za každý úkon), příslušný počet režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř.. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byly žalované zavázány zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám zástupce žalobců, společně a nerozdílně dle § 1872 o. z, a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení