16 Co 113/2024 - 254

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Daniely Kabátové a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] proti žalovanému: [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2024, č. j. 85 C 49/2020-213 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 501 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta, se sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0].

Odůvodnění

1. Dopisem datovaným [Anonymizováno] sdělila společnost [právnická osoba] coby tehdejší zaměstnavatel žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce s odkazem na lékařský posudek ze dne [Anonymizováno], vystavený oddělením pracovnělékařských služeb [právnická osoba]., podle kterého byl žalobce uznán dlouhodobě zdravotně nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce báňského záchranáře pro jiné (obecné) onemocnění odlišné od nemoci nebo ohrožení nemocí z povolání nebo pracovního úrazu.

2. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne [Anonymizováno] domáhal proti společnosti [právnická osoba] určení, že shora uvedená výpověď je neplatná. Žalobce nesouhlasil s výpovědním důvodem, protože důvodem, pro který nemůže vykonávat dosavadní práci, je následek po pracovním úrazu ze dne [Anonymizováno], kdy při plnění pracovních úkolů, a to demontáži koleje, se zvedl a současně rotoval, což mu způsobilo náhlou intenzivní bolest v oblasti bederní páteře s následným přesunem do levé nohy. Žalobci bylo následně po několika vyšetřeních diagnostikováno vyhřeznutí meziobratlové ploténky.

3. Původní žalovaná s žalobou nesouhlasila, přičemž uvedla, že nezpůsobilost žalobce k výkonu dosavadní práce není důsledkem pracovního úrazu. Popřela, že by došlo dne [Anonymizováno] k údajnému úrazovému ději, jak jej popisuje žalobce. Žalobce řádně odpracoval směny dne [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a až poté byl dne [Anonymizováno] se zpětnou účinností k [Anonymizováno] uznán dočasně práce neschopným, a to nikoliv pro zdravotní obtíže vyvolané pracovním úrazem. Žalobce byl v dočasné pracovní neschopnosti 4 pracovní dny a poté řádně nastoupil bez jakýchkoliv omezení k výkonu práce a bez problémů zvládal fyzicky náročný výkon práce báňského záchranáře. Žalobce nenahlásil, že by k pracovnímu úrazu dne [Anonymizováno] skutečně došlo. S tvrzením o pracovním úrazu žalobce přišel až poté, co obdržel výpověď z pracovního poměru. Podle lékařského posudku [právnická osoba] ze dne [Anonymizováno], který byl podkladem výpovědi, žalobce nesmí dále konat dosavadní práci báňského záchranáře ve směnném provozu pro jiné onemocnění odlišné od nemoci z povolání, ohrožení nemocí z povolání nebo pracovního úrazu.

4. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 12. 2022, které nabylo právní moci dne 7. 1. 2023, vyhověl návrhu žalobce, aby namísto dosavadní žalované ([právnická osoba].) vstoupil do řízení [právnická osoba], který se tak stal nadále žalovaným v této věci. Právním důvodem této změny účastníků byla podle odůvodnění usnesení smlouva o koupi závodu ze dne [Anonymizováno].

5. Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví žalobě vyhověl (výrok I) a vydal závislé výroky o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a o nákladech státu (výroky II a III).

6. V důvodech rozsudku okresní soud uvedl, že vyhodnotil účastnickou výpověď žalobce jako věrohodnou, logickou a konzistentní, proto vycházel z jejího obsahu při závěru o skutkovém stavu věci. Měl za prokázáno, že dne [Anonymizováno] žalobce plnil pro předchůdkyni žalovaného zadaný úkol spočívající v demontáži kolejnice. Při této činnosti, kterou žalobce vykonával společně s [jméno FO], se žalobce ve snaze přemístit demontovanou kolejnici zvedl a současně rotoval, což žalobci způsobilo náhlou a intenzivní bolest v dolní bederní páteři s následným přesunem do levé nohy. Věrohodnost úrazového děje popsaného žalobcem je podporována znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a ústavním znaleckým posudkem [anonymizováno]. Oba znalci potvrdili, že popisovaný mechanismus manipulace s těžkým břemenem při rychlém přenosu velkých sil na dolní části páteře může snadno způsobit výhřez ploténky, a to zvláště v terénu již předchozích morfologických změn páteře, které do té doby nemusely působit závažné potíže. Zpracovatelka ústavního znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] potvrdila, že předchozí degenerativní změny v oblasti páteře žalobce měly na vzniklém následku spíše marginální vliv. Pravděpodobnost, že by u žalobce došlo k takovému výhřezu bez vnější násilné události, je velmi nízká. S ohledem na závěry ústavního znaleckého posudku [anonymizováno] a znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] soud prvního stupně nevycházel ze závěrů znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která uvedla, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je zapříčiněn degenerativními změnami páteře – nemocí povahy obecné, které se rozvíjely dlouhodobě, a výhřez meziobratlové ploténky při tomto postižení lze předpokládat. Skutečnost, že došlo k žalobcem popisovanému úrazovému ději, potvrzuje nepřímo i svědecká výpověď [jméno FO], který sice nebyl úrazovému ději osobně přítomen, avšak potvrdil, že se žalobci úraz zad při práci pro předchůdkyni žalovaného stal, neboť to řešili na daném pracovišti společně s kolegy. Také svědci [Jméno zainteresované osoby 0/0], otec žalobce, a [jméno FO], tehdejší partnerka žalobce, potvrdili, že se žalobci při práci pro předchůdkyni žalovaného stal úraz, při němž žalobce píchlo v zádech a po kterém žalobce šel na operaci. Věrohodnost účastnické výpovědi žalobce je dále podporována lékařskou zprávou Nemocnice s poliklinikou [adresa], z níž se podává, že žalobce při prvotním neurologickém vyšetření dne [Anonymizováno] uvedl, že od [Anonymizováno] trpí potížemi vzniklými během dne v práci, kde pocítil píchnutí v oblasti beder vlevo. Žalobci nelze za této situace klást k tíži, že lékař vystavující rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti nezaškrtl příslušné políčko o podezření na pracovní úraz. Výpověď svědka [jméno FO], který měl být jedinou osobou přítomnou popisovanému úrazovému ději, soud prvního stupně vyhodnotil jako nevěrohodnou, neboť si až podezřele na nic konkrétního nevzpomněl a následně sám zpochybňoval svá předchozí vyjádření vůči žalobci v restauraci Lopata o tom, že si vzpomíná na úraz žalobce a že si pamatuje, že měli společně něco nést a žalobce píchlo v zádech, tak, že měl něco upito, a proto tehdy žalobci vše odkýval. Ze svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], která byla praktickou lékařkou žalobce, okresní soud rovněž nevycházel, neboť pro odstup času si již nepamatovala, co jí žalobce při prvotním ošetření dne [Anonymizováno] uváděl. S ohledem na množství pacientů a časový odstup je takováto výpověď svědkyně i logická a pochopitelná.

7. Soud prvního stupně uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce báňského záchranáře v důsledku pracovního úrazu ze dne [Anonymizováno], nikoli pro tzv. obecné onemocnění, proto nebyl naplněn uplatněný výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce, nýbrž výpovědní důvod podle § 52 písm. d) zákoníku práce. I když v obou případech je důvodem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnancův nepříznivý zdravotní stav, v důsledku kterého zaměstnanec nesmí nebo není schopen dále konat dosavadní práci, je třeba důsledně oba výpovědní důvody odlišovat a nezaměňovat je, neboť tyto důvody spočívají v rozdílných skutkových okolnostech a spojují se s nimi zčásti odlišné právní následky. Soud prvního stupně proto rozhodl o neplatnosti výpovědí z pracovního poměru ze dne [Anonymizováno].

8. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný, který namítal, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávně posoudil otázku naplnění hmotněprávních předpokladů existence pracovního úrazu. Žalovaný, resp. jeho právní předchůdkyně od počátku popírala, že by došlo dne [Anonymizováno] k údajnému úrazovému ději, jak jej popisoval žalobce v žalobě. Pro posouzení věci je tak stěžejní otázka, zda žalobce unesl důkazní břemeno ohledně existence pracovního úrazu, přičemž žalovaný měl za to, že žalobce toto důkazní břemeno neunesl, a nesouhlasil s hodnocením provedených důkazů. Poukázal na legální definici pracovního úrazu podle § 271k zákoníku práce, která naplněna nebyla, protože nebyl prokázán žalobcem tvrzený úrazový děj jako „poslední inzult“, jenž způsobil zdravotní potíže. Znaleckým dokazováním bylo zjištěno, že ke zjištěnému následku na zdraví žalobce mohlo dojít v důsledku nejrůznějších fyzických aktivit. O existenci úrazového děje musí být provedeným dokazováním nastolena praktická jistota, pouhá pravděpodobnost nepostačuje. Soud prvního stupně si podle názoru žalovaného nepoložil stěžejní otázku, zda k poškození zdraví nemohlo dojít v mezidobí od [Anonymizováno] do prvotního lékařského ošetření. Nedošlo k vyloučení varianty, že žalobce lže o mechanismu, době a místu úrazu, proto mělo být rozhodnuto striktně podle rozložení důkazního břemene. Bylo prokázáno, že žalobce odpracoval směny dne [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (čtvrtek a pátek) a že žádné zdravotní potíže zaměstnavateli neoznámil. Naopak tvrzení žalobce, že dne [Anonymizováno] [Anonymizováno], prokázáno nebylo. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] lze dovodit, že žalobce při ošetření dne [Anonymizováno] žádný pracovní úraz netvrdil. Bolesti zad tak mohou mít reálně původ ve víkendových aktivitách žalobce. Až v pondělí dne [Anonymizováno] byl se zpětnou účinností k [Anonymizováno] uznán dočasně práce neschopným, a to nikoliv pro zdravotní obtíže vyvolané pracovním úrazem (okénko „Pracovní úraz“ zůstalo nezatrženo), z čehož vyplývá, že žalobce se praktickému lékaři o údajném pracovním úrazu nezmínil. Žalobce byl v dočasné pracovní neschopnosti 4 pracovní dny a poté řádně nastoupil bez jakýchkoliv omezení k výkonu práce a bez problémů zvládal fyzicky náročný výkon práce báňského záchranáře. Žalobce zaměstnavateli nenahlásil, že by k pracovnímu úrazu dne [Anonymizováno] skutečně došlo. S tvrzením o pracovním úrazu žalobce přišel až poté, co obdržel výpověď z pracovního poměru, a svůj postup racionálně nevysvětlil, resp. o důvodech nehlášení údajného pracovního úrazu evidentně lhal, protože v inkriminované době již nepochybně nebyl ve zkušební době a nemohl se tak obávat ukončení pracovního poměru. Zásadní je výpověď svědka [Anonymizováno], který ani částečně nepotvrdil tvrzení žalobce. Dále namítal, že nebyly splněny podmínky pro provedení účastnického výslechu žalobce ve smyslu § 131 o. s. ř., neboť jím prokazovanou skutečnost bylo možno prokázat jinými důkazy, kdy samotný žalobce tvrdil, že pracovnímu úrazu měl být přítomen další zaměstnanec, a to svědek [Anonymizováno]. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl.

9. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání (prostřednictvím zástupce) navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Zdůraznil, že soud prvního stupně při hodnocení důkazů postupoval v souladu s § 132 o. s. ř. a že námitka nepoužitelnosti účastnické výpovědi žalobce není důvodná, protože svědek [Anonymizováno] si již pro odstup času na nic nepamatoval, proto zde nebyl jiný způsob, jak prokázat existenci úrazového děje.

10. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení mu předcházející (podle pravidel nastavených v § 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.) a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

11. Odvolací soud v rámci odvolacího přezkumu neshledal, že by řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadou, která by měla (mohla mít) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

12. Odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně, popsaná v bodech 4 až 22 odůvodnění napadeného rozsudku (včetně závěru o skutkovém stavu v bodech 24 až 27 odůvodnění napadeného rozsudku), jako správná přejímá a pro stručnost na ně odkazuje, a to včetně existence úrazové děje.

13. K námitkám žalovaného proti shora uvedenému skutkovému závěru o existenci úrazového děje odvolací soud předně v obecné rovině uvádí, že skutková zjištění a závěry jsou v první řadě věcí soudu prvního stupně, před kterým byly důkazy provedeny. To odpovídá zásadám ústnosti, přímosti a bezprostřednosti. Povinností soudu je provedené důkazy hodnotit podle § 132 o. s. ř. na základě své úvahy. Odvolací soud pak v rámci přezkumné činnosti může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud prvního stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně může být proto považováno, pokud soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo, dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li soudu prvního stupně v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Jinak řečeno, hodnocení důkazů a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nesmí odvolací soud napravovat z jiných, než výše uvedených důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).

14. V posuzované věci odvolací soud ohledně zmiňovaného skutkového závěru neshledal při hodnocení důkazů ze strany soudu prvního stupně žádné pochybení, a to včetně hodnocení výpovědi svědka [jméno FO] a účastnické výpovědi žalobce. Soud prvního stupně neopomenul vzít v úvahu všechny podstatné okolnosti, které vyplynuly z provedeného dokazování a náležitě logickým způsobem vysvětlil, proč uvěřil účastnické výpovědi žalobce, resp. z jakých důvodů naopak považoval za nevěrohodnou výpověď svědka [Anonymizováno]. Odvolací soud neshledal na vyhodnocení výsledků dokazování soudem prvního stupně nic excesivního a nespatřoval důvod v tomto směru dokazování opakovat či doplňovat. V řízení nevyšla najevo žádná konkrétní skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že k poškození zdraví žalobce (výhřezu meziobratlové ploténky, který je příčinou jeho dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti k výkonu dosavadní práce [Anonymizováno] záchranáře) došlo až v mezidobí od [Anonymizováno] do prvotního lékařského ošetření dne [Anonymizováno] a že by tedy žalobce lhal o mechanismu, době a místu úrazu. Předně svědek [jméno FO] existenci žalobcem tvrzeného úrazové děje nepotvrdil, ale ani nevyvrátil, protože si již pro odstup času vůbec na nic nepamatoval. Za této situace podle názoru odvolacího soudu neobstojí odvolací námitka žalovaného, že nebyly splněny podmínky pro provedení účastnického výslechu žalobce podle § 131 odst. 1 o. s. ř. Je pravdou, že jisté pochybnosti může vyvolávat skutečnost, že žalobce pracovní úraz nenahlásil zaměstnavateli a že jeho vysvětlení, proč tak neučinil, nekoresponduje s tím, že v inkriminované době již nebyl ve zkušební době (žalobce byl zaměstnán u právní předchůdkyně žalovaného od [Anonymizováno] na základě pracovní smlouvy ze dne [Anonymizováno] se zkušební dobou 3 měsíce, zatímco žalobce měl utrpět pracovní úraz dne [Anonymizováno]). Žalobce odůvodňoval obavu ze ztráty zaměstnání tím, že původně pracoval na dole [adresa], že v rozhodném období přestoupil na jiné pracoviště a že byl proto v tříměsíční zkušební době. Tato představa žalobce sice jednoznačně neodpovídá právní úpravě, neboť s případným přeložením zaměstnance na jiné pracoviště není spojen opětovný běh zkušební doby, nicméně nelze vyloučit, že žalobce si to mohl myslet, kdy odvolací soud se v rámci své úřední činnosti setkal s ještě „originálnějšími“ výklady pracovněprávních předpisů. Za podstatné a významné považuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně zejména to, že žalobce již dne [Anonymizováno] při prvotním neurologickém vyšetření v Nemocnici s poliklinikou v [Anonymizováno] uvedl, že „trpí od [Anonymizováno] potížemi vzniklými během dne v práci, kde pocítil píchnutí v oblasti beder vlevo“. Ve spojení s dalšími nepřímými důkazy (výpovědi svědků [jméno FO], [jméno FO] st. a [jméno FO]) a výsledky znaleckého dokazování byla podle názoru odvolacího soudu existence úrazového děje dostatečným způsobem prokázána.

15. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – s ohledem na to, že právní předchůdkyně žalovaného dala žalobci výpověď z pracovního poměru dopisem ze dne [Anonymizováno] – podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2019 (dále jen „zákoník práce“).

16. Odvolací soud považuje za správné závěry okresního soudu o pracovním poměru žalobce u společnosti [Anonymizováno], o pracovním úrazu žalobce ze dne [Anonymizováno], jakož i o obsahu výpovědi z pracovního poměru ze dne [Anonymizováno], zachování lhůty pro podání žaloby podle § 72 zákoníku práce a pasivní věcné legitimaci žalovaného. Zcela souhlasí i se závěry vyslovenými v bodě 33 odůvodnění napadeného rozsudku, které se týkají povahy a závaznosti lékařského posudku ze dne [Anonymizováno], jenž byl podkladem pro spornou výpověď z pracovního poměru.

17. Podle znaleckého dokazování byl žalobce v době předání výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce ve skutečnosti dlouhodobě zdravotně nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce pro následky pracovního úrazu ze dne [Anonymizováno], nikoli pro tzv. obecné onemocnění. Platí přitom, že pokud zaměstnanec nemůže konat dosavadní práci pro pracovní úraz a nedošlo-li mezi účastníky k dohodě o řešení situace tím vzniklé, není v souladu se smyslem a účelem zákoníku práce, jehož vyjádřením jsou základní zásady pracovněprávních vztahů spočívající (mimo jiné) ve zvláštní zákonné ochraně postavení zaměstnance a v uspokojivých a bezpečných podmínkách pro výkon práce [§ 1a odst. 1 písm. a) a b) zákoníku práce)], pokud by zaměstnavatel s takovým zaměstnancem rozvázal pracovní poměr z jiných důvodů, než podle § 52 písm. d) zákoníku práce. Právní jednání, které je v rozporu s těmito zásadami (byť by bylo ze strany zaměstnavatele nezaviněné), je proto podle § 580 o. z. (ve spojení s § 4 zákoníku práce) neplatné, přičemž žalobce tuto neplatnost uplatnil včas žalobou u soudu v souladu s § 72 zákoníku práce a jeho žaloba je za těchto okolností důvodná.

18. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Jako věcně správné potvrdil odvolací soud také výroky o náhradě nákladů řízení, které jsou v souladu s § 142 odst. 1 a § 148 o. s. ř. a odpovídají výsledku sporu.

19. Jelikož měl žalobce v odvolacím řízení úspěch, zavázal odvolací soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. žalovaného k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci ve výši 7 501 Kč. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 2 500 Kč podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu (vyjádření k odvolání a účast u jednání dne [Anonymizováno]), paušální náhrady hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč, náhrady za ztrátu času v souvislosti s cestou k odvolacímu jednání v rozsahu 2 půlhodin po 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu a náhrady cestovních výdajů ve výši 399 Kč v souvislosti s touto cestou při ujetí 38 km z [adresa] a zpět vozidlem s kombinovanou spotřebou 12,8 litrů benzinu Natural 95 100 km, při cenách dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. (38,20 Kč za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů a sazbě základní náhrady 5,60 Kč za 1 km jízdy), tj. celkem [hodnota] Kč. Tuto částku je třeba zvýšit podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o náhradu za 21 % DPH ve výši 1 302 Kč, neboť zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty.

20. Odvolací soud nepřiznal žalobci dle vyúčtování ze dne [Anonymizováno] náhradu nákladů spojenou s další poradou s klientem dne [Anonymizováno], a to z důvodu neúčelnosti. Nejvyšší soud se otázkou účelnosti nákladů řízení spočívajících v další poradě s klientem již v minulosti zabýval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 444/2016 nebo ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. 21 Cdo 3113/2017) a dospěl k závěru, že součástí zastupování účastníka advokátem jsou též porady advokáta s účastníkem podle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, jejichž účelem je zejména, aby advokát byl od účastníka vybaven skutkovými poznatky potřebnými k jeho řádnému zastupování (to platí zvláště ve skutkově složitějších věcech), aby účastník byl od advokáta informován o výsledcích řízení v jeho jednotlivých stadiích a aby s touto znalostí věci mohl vydat advokátu pokyny k dalšímu zastupování (například aby advokát podal opravný prostředek proti rozhodnutí soudu, nebo aby ho naopak nepodával). Odvolací soud ovšem v daném případě nevidí žádný rozumný důvod k tomu, proč by mělo být nezbytné (k řádnému uplatňování práv žalobce u soudu) uskutečnit další poradu s klientem přesahující jednu hodinu za účelem konzultace odvolání protistrany a přípravy písemného vyjádření k tomuto odvolání, a to za situace, kdy odvolání žalovaného neobsahovalo žádné nové argumenty nad rámec procesní obrany uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně.

Poučení