16 Co 127/2024 - 349

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Anonymizováno] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 683 898,42 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále - pobočka v Krnově ze dne 18. dubna 2024, č. j. 7 C 25/2021-319 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 236 610,66 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [adresa].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 29 820,45 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 27. 2. 2018, postoupenou Okresnímu soudu v Bruntále - pobočka v Krnově dne 17. 2. 2021, se žalobce se domáhal po žalované zaplacení celkové částky 683 898,42 Kč s příslušenstvím z titulu 2 kupních smluv, které uzavřela právní předchůdkyně žalobce společnost [právnická osoba]. IČO [IČO], se sídlem [adresa], s žalovanou, jako kupující. Předmětem smluv byly nemovité věci: 1./soubor pozemků v k.ú. [adresa] ve [Anonymizováno] za kupní cenu 1 143 920 Kč splatnou postoupně v částce 750 000 Kč, uhrazenou před podpisem smlouvy, v částce 100 000 Kč splatné dne 31. 12. 2009, v částce 193 920 Kč, splatné dne 31. 12. 2010; 2./pozemky p.č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] ve [Anonymizováno], oba vodní plocha, způsob využití rybník za kupní cenu 2 427 050 Kč splatnou postupně: v částce 700 000 Kč uhrazenou před podpisem smlouvy, v částce 500 000 Kč splatné dne 31. 12. 2009, v částce 500 000 Kč splatné dne 31. 12. 2010 a v částce 727 050 Kč splatné dne 31. 12. 2011. Žalovaná zaplatila dle smluv pouze část celkové kupní ceny, a to část kupní ceny za pozemky ve výši 896 846 Kč a část kupní ceny za rybník ve výši 1 990 225,58 Kč. Tuto skutečnost žalovaná potvrdila v uznání závazku ze dne 21. 12. 2012, kdy se zavázala uhradit dluh do 31. 12. 2013. Z dlužných částek tak zbývá uhradit za pozemky částku 247 074 Kč, za rybník částku 436 824,42 Kč. Žalobce uzavřel dne 22. 12. 2017 se společností [právnická osoba]. smlouvu o postoupení pohledávek, kterou postoupil předmětné pohledávky na žalobce. Jde-li o námitku promlčení, vyslovil názor, že došlo ke stavení promlčecí doby, kdy spol. [právnická osoba]. přihlásila pohledávku do insolvenčního řízení společnosti [právnická osoba]. dne 2. 6. 2015 a tato má stejné účinky jako žaloba, tedy staví promlčecí dobu až do právní moci rozhodnutí, tj. do 28. 2. 2017, a námitka promlčení není důvodná s tím, že dle názoru žalobce by mělo být vycházeno z čtyřleté promlčecí doby dle obchodního zákoníku.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Namítla nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce s tím, že smlouva o postoupení pohledávky je absolutně neplatná pro absenci vůli postupníka takovou smlouvu uzavřít. Postoupení nebylo žalované notifikováno, nebylo oznámeno postupitelem ani prokázáno postupníkem. Uvedla, že žalobce v řízení tvrdí, že má za žalovanou pohledávku z první kupní smlouvy na pozemky ve výši 247 074 Kč a z druhé kupní smlouvy za rybníky ve výši 436 824,42 Kč. Z postupní smlouvy ani z Oznámení o postoupení pohledávky nelze seznat, že by žalobce od společnosti [právnická osoba]. nabyl pohledávky, které jsou nyní předmětem sporu. Dále namítla promlčení, když promlčecí doba kontinuálně běžela až do 2. 6. 2015, přičemž k tomuto dni uběhla tříletá promlčecí doba dle občanského zákoníku z roku 1964 u všech nároků (u částky 53 154 Kč dne 1.1.2023, u částky 193 920 Kč dne 1. 1. 2014 a u částky 727 050 Kč dne 1. 1. 2015.) s tím, že vztah kupních smluv není vztahem mezi podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti, a proto není důvod k aplikaci obchodního zákoníku. I v případě aplikace čtyřleté promlčecí doby dle obchodního zákoníku by však byly nároky ve výši 53 154 Kč a 193 920 Kč ke dni 2. 6. 2015 promlčeny. Poslednímu nároku by k promlčení před podáním přihlášky do insolvenčního řízení scházelo 213 dní. Tato lhůta pak zcela zjevně marně uplynula po skončení stavení promlčecí doby v rámci insolvenčního řízení, tj. od 12. 4. 2016 do podání žaloby dne 27. 2. 2018. Dle jejího názoru k zániku účinků insolvenčního řízení došlo účinností rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu.

3. Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví rozhodl tak, že žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 683 898,42 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 53 154 Kč ve výši 8 % p.a. od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 a dále ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů za každé kalendářní pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to až do zaplacení, z částky 193 920 Kč ve výši 7,75 % p.a. od 1. 1. 2011 do zaplacení, z částky 436 824,42 Kč ve výši 7,75 % p.a. od 1. 1. 2012 do zaplacení, zamítl (výrok I.) a zavázal žalovanou k zaplacení náhrady nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2023, č. j. 16 Co 83/2023-247 byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově ze dne 8. 2. 2023, č. j. 7C 25/2021-200, kterým byla zamítnuta žaloba a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vyslovil souhlas s tím, jak okresní soud vyhodnotil oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 1. 2018 jednostranné právní jednání postupitele jako zdánlivé pro neurčitost ve smyslu ustanovení § 553 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž neurčitost a nejasnost se nepodařilo objasnit ani z obsahu smlouvy o postoupení pohledávek a tím, že se okresní soud správně zabýval platností smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 10. 1. 2018. Nesouhlasil však se závěry okresního soudu o zdánlivosti smlouvy o postoupení. Odvolací soud vyslovil závazný právní názor, že prohlášením stran ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 16. 2. 2018 došlo mezi stranami ([právnická osoba]. „v likvidaci“ a žalobce) dodatečně k vyjasnění projevu vůle ve smyslu § 553 odst. 2 občanského zákoníku a smlouva o postoupení pohledávky ze dne 10. 1. 2018 je (může být) platným právním jednáním, tj. že žalobce je ve věci aktivně legitimován. Dle názoru odvolacího soudu je pro konečný závěr o tom, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne 10. 1. 2018 je platným právním jednáním, třeba se vypořádat s námitkou žalované, že žalobce nikdy neměl vůli vlastním jménem a na vlastní účet pohledávky nabýt, když smlouvu o postoupení pohledávek uzavřel v pozici „bílého koně“ pro [tituly před jménem] [jméno FO]. Současně uložil okresnímu soudu vypořádat s námitkou promlčení vznesenou žalovanou v návaznosti na tvrzení žalované, že uznání dluhu ze dne 21. 12. 2012 učiněné [tituly před jménem] [jméno FO] je antidatované a vyhotovené v době, kdy již [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl jednatelem žalované, resp. že byl ke dni 21. 12. 2012 v kolizi zájmů, když byl současně jednatelem žalované i společnosti [právnická osoba]. „v likvidaci“. Dále okresní soud uvedl, že v daném případě byly lhůty a doby pro uplatnění práva posuzovány v souladu s ustanovením § 3036 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dle dosavadních právních předpisů, s ohledem na uzavření kupních smluv v roce 2008. Okresní soud aplikoval občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) když kupní smlouva, jejímž předmětem je nemovitost, se v případě, že se jedná o obchodněprávní závazkový vztah, bude řídit smluvním typem kupní smlouvy dle obč. zák. a v dalších věcech jako je promlčení ustanoveními obchodního zákoníku ve smyslu ustanovení § 261 odst. 6 obchodního zákoníku. Dle názoru okresního soudu se pro tento případ jedná o 4letou promlčecí dobu, jednalo-li se o kupní smlouvu mezi podnikatelskými subjekty související s jejich předmětem podnikání dle výpisu z obchodního rejstříku. K námitce žalobce o tom, že mělo dojít k prodloužení promlčecí doby ve smyslu ustanovení § 407 obchodního zákoníku uznáním závazku, a to listinou ze dne 21. 12. 2012, dospěl okresní soud po provedeném dokazování k závěru, že uznání učiněné [tituly před jménem] [jméno FO], jednatelem společnosti [právnická osoba]. vůči společnosti [právnická osoba]., jejímž jednatelem byl rovněž on a současně [jméno FO], je neúčinné. Jednak byl v kolizi zájmů, neboť vystupoval v pozici věřitele i dlužníka. Jeho svědeckou výpověď o doručení uznání druhému jednateli [jméno FO], na jeho stůl, nepovažoval okresní soud za věrohodnou, zejména s ohledem na jeho trestní minulost, včetně odsouzení v trestní věci pro přečin podvodu. [jméno FO] vyloučil, že by mu předmětná listina byla doručena, jako jednateli společnosti v pozici věřitele. Ač z obchodního rejstříku i výpovědi jednatelů v pozici svědků je zřejmé, že mohli jednat ve všech věcech společnosti samostatně a v případě, že účastníky úkonu byly obě společnosti, byla praxe taková, že jednal každý za jednu. Tomuto nasvědčují i předmětné kupní smlouvy z roku 2008. V posuzované listině o uznání však vystupuje pouze [tituly před jménem] [jméno FO] a doručení listiny druhému jednateli nebylo prokázáno. Okresní soud vzal za prokázáno, že mezi žalovanou, jako kupující, a právní předchůdkyní žalobce spol. [Anonymizováno], jako prodávající, byly uzavřeny dne 4. 2. 2008 dvě kupní smlouvy. Předmětem prodeje byly nemovitosti, zaplacení kupní ceny bylo ujednáno částečně při podpisu smluv a zůstatek ve splátkách. Předmětem žaloby podané u soudu 27. 2. 2018 je doplatek kupní ceny z první smlouvy ve výši 247 074 Kč a z druhé ve výši 436 824 Kč. Okresní soud se na prvním místě zabýval aktivní legitimací žalobce, který ji dokládá Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2017 ve spojení s Prohlášením stran ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 16. 2. 2018, a má za to, že žalobce, ač se aktivně neúčastnil soudního řízení, písemným čestným prohlášením prokázal vůli vlastním jménem nabýt pohledávku specifikovanou ve Smlouvě o postoupení pohledávek, včetně prohlášení stran. Jde-li o jeho výpověď v rámci trestního řízení o tom, že působil v pozici bílého koně, z provedených důkazů nebylo takové postavení jednoznačně prokázáno, takto vypovídal pouze ve vztahu ke společnosti [Anonymizováno]. Ač svědek [tituly před jménem] [jméno FO] potvrdil vztah k žalobci i to, že ho informoval o pohledávce, sama tato skutečnost nemůže vést k závěru, že žalobce neměl vůli vlastním jménem nabýt pohledávku, ač byl zřejmě ovlivněn podávanými informacemi od svědka. V řízení nebyl prokázán opak, proto má okresní soud za to, že žalobce je aktivně legitimován. Žaloba byla podána u soudu dne 27. 2. 2018, dle ujednání v kupních smlouvách měl být zůstatek kupní ceny zaplacen ve splátkách u první smlouvy zůstatek nejpozději do 31. 12. 2010, u druhé kupní smlouvy zbytek kupní ceny nejpozději do 31. 12. 2011. K tvrzeným zápočtům žalobce okresní soud nepřihlížel, z těchto nevyplývá a ani nebylo žalobcem dotvrzeno, na kterou splátku bylo plněno. Z provedeného dokazování je současně zřejmé, že všechny tyto obchodní transakce prováděl [tituly před jménem] [jméno FO] a celé účetnictví společností je zahaleno nejasnostmi, což vyplynulo i z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], likvidační správkyně společnosti [právnická osoba]., která měla k dispozici neúplné účetnictví a poukazuje na nesoučinnost jednatelů při objasnění pohledávek. Pro posouzení promlčecí doby okresní soud vycházel z toho, že je-li u první kupní smlouvy žalován doplatek kupní ceny ve výši 247 074 Kč, počala běžet promlčecí doba ve vztahu k částce 193 920 Kč ode dne 1. 1. 2011 (dle písm. d) smlouvy, měl být zbytek kupní ceny v částce 193 920 Kč zaplacen nejpozději do 31. 12. 2009) a ve vztahu k částce 53 154 Kč dnem 1. 1. 2010 (dle písm. c) smlouvy část kupní ceny v částce 100 000 Kč měla být zaplacena nejpozději do 31. 12. 2009). U žalovaného doplatku kupní ceny ve výši 247 074 Kč je tato promlčena uplynutím čtyřleté promlčecí doby částečně k datu 1. 1. 2014 a ve zbytku k datu 1. 1. 2015, a to ještě před insolvencí. U druhé kupní smlouvy s žalovaným doplatkem 436 824,42 Kč počala běžet promlčecí doba ve vztahu ke zbytku kupní ceny v částce 727 050 Kč od 1. 1. 2012 (dle d) smlouvy zbytek kupní ceny v částce 727 050 Kč, měl být zaplacen nejpozději do 31. 12. 2011.) V souvislosti s insolvenčním řízením vedeným na dlužníka [právnická osoba]. došlo ke stavení promlčecí doby od podání přihlášky spol. [právnická osoba]. dnem 2. 6. 2015 až do 12. 4. 2016 (po dobu 347 dnů), tj. do zveřejnění usnesení o zamítnutí návrhu ve smyslu ustanovení § 146 odst. 1 insolvenčního zákona, nikoliv právní mocí tohoto usnesení, jak tvrdí žalobce (shodně bylo posuzováno Krajským soudem v Ostravě v rozsudku sp. zn. 71 Co 256/2021). Konec promlčecí doby tak připadl po připočtení 347 dní k 4leté promlčecí době, na 13. 12. 2016. Žaloba byla podána dne 27. 2. 2018, nárok je i v této části promlčen.

4. Proti všem výrokům rozsudku podal žalobce odvolání, když rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V odvolání uvedl, že má nadále za to, že žalovaná pohledávka promlčená není. Samotné insolvenční řízení bylo ve věci dlužníka [právnická osoba]. zahájeno dne 17. 7. 2014. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [Anonymizováno] [insolvenční spisová značka] ve věci dlužníka [právnická osoba]. k návrhu navrhovatele věřitele [tituly před jménem] [jméno FO] bylo soudem zjištěno, že přihláška pohledávky č. [hodnota] byla podána spol. [právnická osoba]. dne 2. 6. 2015. Přičemž přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Insolvenční řízení dlužníka [právnická osoba]. bylo pravomocně skončeno 28. 2. 2017 a žaloba v této věci byla podána 27. 2. 2018. Dle ustanovení § 3036 občanského zákoníku platí, že podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Je tedy třeba aplikovat ustanovení § 405 odst. 2 obchodního zákoníku o běhu promlčení doby (jedná se o spor mezi obchodními subjekty a je tam 4roční promlčecí doba), dle kterého platilo, že jestliže v době skončení soudního nebo rozhodčího řízení uvedeného v odstavci 1 promlčecí doba již uplynula nebo jestliže do jejího skončení zbývá méně než rok, prodlužuje se promlčecí doba tak, že neskončí dříve než jeden rok ode dne, kdy skončilo soudní nebo rozhodčí řízení. Tedy pohledávka nemůže být promlčena, když insolvenční řízení usnesením o zamítnutí insolvenčního návrhu nabylo právní moci 28. 2. 2017 a žaloba v této věci byla podána 27. 2. 2018, což je ve lhůtě dle ustanovení § 405 odst. 2 obchodního zákoníku. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalovanou částku, jakož i náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že insolvenční řízení stavělo promlčecí dobu od podání přihlášky dne 2. 6. 2015 do vydání usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu dne 12. 4. 2016 a nikoliv až do právní moci tohoto usnesení. Zánik účinků insolvenčního řízení nastává dle § 146 odst. 1 insolvenčního zákona účinností rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu, pokud v odůvodněných případech insolvenční soud nestanoví, že tyto účinky zanikají až právní moci daného usnesení. V daném případě insolvenční soud nerozhodl o tom, že by účinky insolvenčního řízení zanikaly až právní mocí usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu, takže k zániku účinků došlo okamžikem vydání usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu, resp. jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku, k čemuž došlo dne 12. 4. 2016, kdy k tomu dni nabylo usnesení účinnosti. Mezi účinky insolvenčního řízení patří dle ustanovení § 109 odst. 1 písm. a), odst. 3 insolvenčního zákona také stavení promlčecí doby. Účinností (zveřejněním v insolvenčním rejstříku) usnesení insolvenčního soudu ze dne 12. 4. 2016 proto stavení promlčecí doby skončilo. Ostatně i Krajský soud v Ostravě se stavením promlčecí doby v důsledku stejného insolvenčního řízení zabýval již v rozsudku sp. zn. 71 Co 256/2021 ze dne 15. 12. 2022 a v bodě 18 dospěl k jednoznačnému závěru, že stavení promlčecí doby skončilo dne 12. 4. 2016, kdy bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu. Jde-li o aplikaci ustanovení § 405 odst. 2 obchodního zákoníku, pak v případě, že soudním řízením je řízení insolvenční, a pokud by na insolvenční řízení vůbec § 405 odst. 2 obchodního zákoníku dopadal, je nutno dané ustanovení obchodního zákoníku interpretovat v souvislostech s úpravou insolvenčního zákona. Stavení promlčecí doby insolvenčním řízením podléhá primárně režimu insolvenčního zákona jako zvláštního právního předpisu k obchodnímu zákoníku. Za okamžik skončení řízení ve smyslu ustanovení § 405 odst. 2 obchodního zákoníku by v intencích ustanovení §146 odst. 1 insolvenčního zákona bylo nutno vždy považovat okamžik zveřejnění usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu v insolvenčním rejstříku a nikoliv den jeho nabytí právní moci. I při aplikaci § 405 odst. 2 obchodního zákoníku by se poslední část nároku promlčela dne 12. 4. 2017, tedy před podání žaloby (ostatní nároky by se promlčely ještě před podáním přihlášky do insolvenčního řízení). Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve věci samé jako věcně správný potvrdil a současně požádala o náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Proti výroku II. rozsudku podala žalovaná odvolání. V odvolání uvedla, že spatřuje pochybení okresního soudu v tom, že jí nepřiznal odměnu včetně režijního paušálu a DPH za sepis vyjádření ze dne 5. 4. 2023 k žádosti žalobce o osvobození od placení soudního poplatku z odvolání. Pokud okresní soud odůvodnil svůj postup tím, že dané vyjádření od žalované nepožadoval, pak jeho úvaha není správná. Není podstatné to, zda soud předmětné vyjádření vyžadoval či nikoliv, nýbrž to, zda jde o podání účelné. Žalovaná přitom má za to, že šlo o podání účelné a potřebné, jelikož žalobce žádal o osvobození od placení soudních poplatků na základě nepravdivých a neúplných údajů o svých majetkových poměrech. Nebylo v možnostech okresního soudu tento nekalý postup žalobce odhalit, avšak žalovaná disponovala informacemi o skutečných majetkových poměrech žalobce, které soudu ve svém vyjádření ze dne 5. 4. 2023 uvedla. Právě obsah vyjádření žalované byl podkladem pro rozhodnutí okresního soudu, který žádost žalobce o osvobození od placení soudního poplatku zamítl. Předmětné procesní vyjádření ze dne 5. 4. 2023 proto bylo účelné a způsobilé řádně hájit zájmy žalované. Je totiž jistě v zájmu žalované, aby žalobci nebylo v rozporu s jeho majetkovými poměry a se zákonnými podmínkami přiznáno osvobození od placení soudního poplatku z odvolání, aby žalobce neměl neprávem zjednodušený přístup k odvolacímu soudu. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek okresního soudu v nákladovém výroku tak, že zaváže žalobce k plné náhradě nákladů řízení, jak tato byla žalovanou účtována, včetně odměny a režijního paušálu za sepis vyjádření ze dne 5. 4. 2023 navýšenou o DPH. Současně žalovaná požádala o náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalobce a žalované proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené výroky rozsudku okresního soudu, jakož i řízení jim předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné a odvolání žalované důvodné je.

8. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 6.-30. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá.

9. Obecně je třeba uvést, že skutková zjištění a závěry jsou v první řadě věcí okresního soudu, před kterým byly důkazy provedeny. To odpovídá zásadám ústnosti, přímosti a bezprostřednosti, kdy povinností (okresního) soudu je provedené důkazy hodnotit podle § 132 o. s. ř. na základě své úvahy. Odvolací soud pak v rámci přezkumné činnosti může zasáhnout do výsledku činnosti okresního soudu při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu okresní soud dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů okresního soudu může být proto považováno, pokud okresní soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají, ani nevyšly při řízení jinak najevo, dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li okresnímu soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Jinak řečeno, hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nesmí odvolací soud napravovat z jiných než výše uvedených důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).

10. V posuzované věci odvolací soud neshledal při zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů ze strany okresního soudu žádné pochybení ve shora uvedeném směru, což platí i pro hodnocení svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], když v odůvodnění napadeného rozsudku náležitě objasnil, proč považoval tuto svědeckou výpověď za nevěrohodnou. Odvolací soud proto neshledal na vyhodnocení výsledků dokazování okresním soudem nic excesivního.

11. Po právní stránce je projednávanou věc třeba podle ustanovení § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), posuzovat podle dosavadních právních předpisů, s ohledem na uzavření kupních smluv v roce 2008, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 (obč. zák.), a to včetně lhůt a dob pro uplatnění práva. Jelikož se jedná o obchodněprávní závazkový vztah, bude se řídit smluvním typem kupní smlouvy dle obč. zák. a v dalších věcech jako je promlčení ustanoveními obchodního zákoníku (zákon. č. 513/1991 Sb. ve znění do 31. 12. 2013, dále jen ObZ) ve smyslu ustanovení § 261 odst. 6 ObZ. Odvolací soud pak se zcela ztotožňuje s právními závěry okresního soudu, jak jsou popsaná v bodech 38.-41. odůvodnění napadeného rozsudku, která byla reprodukována shora, a pro stručnost na ně odkazuje.

12. Pokud se týká odvolání žalobce, tak okresní soud správně vycházel z toho, že je-li u první kupní smlouvy žalován doplatek kupní ceny ve výši 247 074 Kč, počala běžet promlčecí doba ve vztahu k částce 53 154 Kč dnem 1. 1. 2010 (dle písm. c) smlouvy část kupní ceny v částce 100 000 Kč, měla být zaplacena nejpozději do 31. 12. 2009) a k částce 193 920 Kč ode dne 1. 1. 2011 (dle písm. d) smlouvy měl být zbytek kupní ceny v částce 193 920 Kč zaplacen nejpozději do 31. 12. 2010) v souladu s § 392 odst. 1 ObZ. U žalovaného doplatku kupní ceny ve výši 247 074 Kč je tato promlčena uplynutím čtyřleté promlčecí doby (§ 397 ObZ) částečně k datu 1. 1. 2014 a ve zbytku k datu 1. 1. 2015, a to ještě před insolvencí. U druhé kupní smlouvy s žalovaným doplatkem 436 824,42 Kč počala běžet promlčecí doba ve vztahu ke zbytku kupní ceny v částce 727 050 Kč od 1. 1. 2012 (dle d) smlouvy zbytek kupní ceny v částce 727 050 Kč, měl být zaplacen nejpozději do 31. 12. 2011.) v souladu s § 392 odst. 1 ObZ. V souvislosti s insolvenčním řízením vedeným na dlužníka [právnická osoba]. došlo ke stavení promlčecí doby od podání přihlášky společnosti [právnická osoba]. dnem 2. 6. 2015 (§ 173 odst. 4 věta prvá zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon) až do 12. 4. 2016 (po dobu 347 dnů), tj. do zveřejnění usnesení o zamítnutí návrhu ve smyslu ustanovení § 146 odst. 1 insolvenčního zákona, nikoliv právní mocí tohoto usnesení, jak tvrdí žalobce (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018 sp. zn. 29 Cdo 1774/2016 nebo rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2022 sp. zn. 71 Co 256/2021). Konec promlčecí doby tak připadl s ohledem na § 405 odst. 1, odst. 2 ObZ, na 12. 4. 2017. Žaloba byla podána až dne 27. 2. 2018, nárok je i v této části promlčen.

13. Pro úplnost odvolací soud dodává, i když to žalobce v odvolání nenamítl, že okresní soud správně dovodil neúčinnost uznání závazku ze dne 21. 12. 2012 učiněné [tituly před jménem] [jméno FO], jednatelem společnosti [právnická osoba]. vůči společnosti [právnická osoba]., jejímž jednatelem byl rovněž on a současně [jméno FO], s ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 2. 8. 2016 sp. zn. 23 Cdo 2441/2015 – Dochází ke střetu zájmů v situaci, kdy určitý právní úkon činí jménem věřitele i jménem dlužníka tatáž osoba, neboť nemůže odpovídajícím způsobem současně hájit své zájmy jakožto věřitele a zájmy dalšího účastníka smlouvy jakožto dlužníka.).

14. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byl rozsudek okresního soudu (soudu prvního stupně) shledán ve výroku I. ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen.

15. K částečné změně přistoupil odvolací soud u výroku II. rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu o plném procesním úspěchu žalované ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., ale nesouhlasí s rozsahem úkonů právní služby, jejichž náklady okresní soud uložil žalobci k náhradě.

16. Z nákladů žalované na právní zastoupení v prvním řízení před okresním soudem považuje odvolací soud za účelně vynaložené náklady v celkové výši 121 623,15 Kč spojené s 8 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě ze dne 28. 12. 2018, sepis vyjádření ze dne 11. 3. 2021 (s ohledem na změnu věcné příslušnosti), sepis vyjádření ze dne 11. 4. 2022 a 4x účast u jednání (26. 10. 2021, 10. 5. 2022, 14. 12. 2022, 2. 2. 2023) a 11 060 Kč podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2 400 Kč za příslušný počet režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky ve výši 3 200 Kč za třicetdva půlhodin po 100 Kč (účast u jednání), cestovné dne 26. 10. 2021 ve výši 1 444 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve znění vyhlášky č. 375/2021 Sb. (cesta z [adresa] a zpět v délce [Anonymizováno] km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 10,21 l/100 Km benzínu BA 95), cestovné dne 10. 5. 2022 ve výši 1 561 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb. (cesta z [adresa] a zpět v délce [Anonymizováno] km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 10,21 l/100 Km benzínu BA 95), cestovné dne 14. 12. 2022 ve výši 1 700 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky č. 237/2022 Sb. (cesta z [adresa] a zpět v délce [Anonymizováno] km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 10,21 l/100 Km benzínu BA 95), cestovné dne 2. 2. 2023 ve výši 1 730 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb. (cesta z [adresa] a zpět v délce [Anonymizováno] km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 10,21 l/100 Km benzínu BA 95) a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

17. Z nákladů žalované na právní zastoupení v prvním řízení před odvolacím soudem považuje odvolací soud za účelně vynaložené náklady v celkové výši 43 705,20 Kč spojené s úkony právní služby – sepis vyjádření k odvolání ve věci samé a účast u jednání (11. 12. 2023) a 11 060 Kč podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., úkonu právní služby – sepis vyjádření dne 5. 4. 2023, účast u vyhlášení rozhodnutí (19. 12. 2023) a 5 530 Kč podle § 7 bod 6 téže vyhlášky, příslušný počet režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky ve výši 800 Kč za osm půlhodin po 100 Kč (účast u jednání), cestovné dne 11. 12. 2023 ve výši 470 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb. (cesta z [adresa] a zpět v délce [Anonymizováno] km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 10,21 l/100 Km benzínu BA 95), cestovné dne 19. 12. 2023 ve výši 470 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb. (cesta z [adresa] a zpět v délce [Anonymizováno] km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 10,21 l/100 Km benzínu BA 95) a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

18. Na rozdíl od okresního soudu přiznal odvolací soud žalované náhradu nákladů spojených s písemnými podáním ze dne 5. 4. 2023, neboť vyjadřoval k žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, kdy dokládal, že tato žádost je neopodstatněná (žalobce zamlčuje některé rozhodné skutečnosti). Jelikož žádosti žalobce nebylo vyhověno (osvobození od soudních poplatků nebylo žalobci přiznáno), lze podání žalované považovat za účelný úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb.

19. Z nákladů žalované na právní zastoupení v druhém řízení před okresním soudem považuje odvolací soud za účelně vynaložené náklady v celkové výši 71 282,31 Kč spojené s úkony právní služby – sepis vyjádření ze dne 2. 4. 2024 a 3x účast u jednání (2x 14. 3. 2024 vzhledem k délce jednání, 12. 4. 2024) a 11 060 Kč podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., úkonu právní služby – účast u vyhlášení rozhodnutí (11. 12. 2023) a 5 530 Kč podle § 7 bod 6 téže vyhlášky, 1 500 Kč za příslušný počet režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky ve výši 2 400 Kč za dvacetčtyři půlhodin po 100 Kč (účast u jednání), cestovné dne 14. 3. 2024 ve výši 1 747 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb. (cesta z [adresa] a zpět v délce [Anonymizováno] km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 10,21 l/100 Km benzínu BA 95), cestovné dne 12. 4. 2024 ve výši 1 747 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb. (cesta z [adresa] a zpět v délce [Anonymizováno] km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 10,21 l/100 Km benzínu BA 95), cestovné dne 18. 4. 2024 ve výši 1 747 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb. (cesta z [adresa] a zpět v délce [Anonymizováno] km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 10,21 l/100 Km benzínu BA 95) a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

20. O náhradě nákladů účastníků za toto odvolací řízení bylo rozhodnuto výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v odvolacím řízení zcela procesně úspěšná, a proto jí byly přiznány náklady odvolacího řízení v celkové výši 29 820,45 Kč představující úkony právní služby – sepis vyjádření k odvolání ve věci samé a účast u jednání (3. 12. 2024) a 11 060 Kč podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., úkonu právní služby – sepis odvolání do nákladů řízení (punktum činí 7 054,30 Kč jako rozdíl mezi účtovanými a přiznanými náklady řízení) a 750 Kč podle § 7 bod 4 téže vyhlášky, příslušný počet režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky ve výši 400 Kč za čtyři půlhodiny po 100 Kč (účast u jednání), cestovné dne 3. 12. 2024 ve výši 475 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb. (cesta z [adresa] a zpět v délce [Anonymizováno] km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 10,21 l/100 Km benzínu BA 95) a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

21. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalobce zavázán zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.