16 Co 130/2025 - 242

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1. [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] 2. [anonymizováno], [adresa], IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o neplatnost odvolání z funkce o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 4. 2025, č. j. 16 C 137/2024-192 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému 1. na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 18 574 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta A], sídlem [adresa].

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění tak, že je žalobkyně povinna zaplatit žalované 2. na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 12 640 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta C], sídlem [adresa].

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1. na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12 938 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta A], sídlem [adresa].

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2. na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11 205 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta C], sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 27. 5. 2024 se žalobkyně jako zaměstnankyně proti žalovanému 1. coby zřizovateli školy a žalované 2. jako škole - své někdejší zaměstnavatelce - domáhala určení neplatnosti svého odvolání z vedoucího pracovního místa ředitelky žalované 2. Žalobu zdůvodnila tím, že od 1. 9. 2003 nepřetržitě zastávala funkci ředitelky žalované 2., v níž byla po uplynutí každého šestiletého funkčního období periodicky potvrzována. Avšak na základě usnesení rady žalovaného 1. č. [Anonymizováno] ze dne 18. 3. 2024 byla z funkce odvolána ke dni 31. 7. 2024, přičemž rozhodnutí jí bylo doručeno dne 3. 4. 2024. Žalovaný 1. též vypsal nové konkursní řízení, do nějž se žalobkyně sice přihlásila, leč umístila se na druhém místě a ředitelkou se již znova nestala. Přestože měl žalovaný 1. jako zřizovatel školy kompetenci odvolat žalobkyni z pracovního místa v duchu příslušného ustanovení zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen š. z.), i bez udání důvodu, zde bylo podkladem rozhodnutí rady komplexní hodnocení práce žalobkyně hodnotící komisí. Ta porušila schválená oficiální pravidla hodnocení ředitelů příspěvkových organizací zřizovaných žalovaným 1. Radní jako podklad ke svému hlasování obdrželi pouze důvodovou zprávu a stručný závěr komplexního hodnocení. Materiály jim byly předány teprve v pátek 15. 3. 2024 odpoledne, ač se jednání rady konalo již v pondělí 18. 3. 2024 ráno, takže je otázkou, zda se rada s problematikou vůbec dostatečně obeznámila. Žalobkyně brojila proti retroaktivnímu použití pravidel hodnocení a zohlednění závěrů předchozího hodnocení, jež se nadto do jisté míry mělo vztahovat k předchozímu funkčnímu období. Namítla též nerovný přístup žalovaného 1. Ten až následně popsala tak, že komise hodnotila práci žalobkyně i pod dojmem výstupu inspekční činnosti České školní inspekce (dále jen ČŠI), přičemž tuto oblast posoudila jako částečně kvalitní plnění, což neučinila u ostatních hodnocených ředitelů, k nimž přitom ČŠI vystavila prakticky totožnou zprávu.

2. Žalovaný 1. navrhl zamítnutí žaloby s poukazem na to, že nemá žalobkyně na požadovaném určení naléhavý právní zájem, protože dne 31. 7. 2024 uzavřela s žalovanou 2. novou pracovní smlouvu na pozici řadové učitelky s nástupem do práce od 1. 8. 2024, a to na dobu neurčitou. Tím byl původní pracovní poměr zrušen a nahrazen novým. I kdyby tudíž žalobkyně v soudní při uspěla, nemohla by se na své původní místo de iure vrátit. Dále žalovaný 1. argumentoval, že posledním dnem šestiletého funkčního období žalobkyně byl 31. červenec 2024. K tomuto dni ji podle § 166 odst. 3 š. z. odvolal z funkce. Nadstandardní právní ochrana ředitelů škol ve srovnání s ostatními vedoucími zaměstnanci (právo odvolání pouze z určitých zákonných důvodů) podle této právní úpravy polevuje pouze v době od šesti do čtyř měsíců před koncem každého funkčního období, kdy může zřizovatel ředitele školy odvolat bez udání důvodu. Musí pouze vyhlásit konkurs na pracovní místo a odvolat stávajícího ředitele k poslednímu dni šestiletého období. Obojí přitom musí učinit ve zmíněném časovém rozmezí. Tyto podmínky byly splněny, poněvadž odvolání bylo žalobkyni doručeno dne 3. 4. 2024 a konkursní řízení bylo vyhlášeno dne 25. 4. 2024. K odvolání nedošlo na základě komplexního hodnocení, nýbrž uvedeného zákonného ustanovení. Zpráva hodnotící komise je navíc pro žalovaného 1. nezávazná.

3. Žalovaná 2. se připojila k vyjádření žalovaného 1.

4. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost nahradit náklady řízení oběma žalovaným (výroky II a III). Dospěl přitom mimo jiné k těmto skutkovým zjištěním. Žalobkyně byla jmenována do funkce ředitelky [anonymizováno] [adresa]. Žalovaný 1. dne 28. 3. 2018 potvrdil, že žalobkyni od 1. 8. 2018 začíná další šestileté funkční období. Žalovaný 1. dále žalobkyni sdělil, že na základě výsledků komplexního hodnocení ze dne 7. 6. 2021 rada na schůzi ze dne 26. 7. 2021 odsouhlasila pokračování ve výkonu funkce ředitelky žalované 2. Podle inspekční zprávy ČŠI ze dne 10. 2. 2023 od poslední inspekční činnosti došlo ve škole zejména ke zlepšení materiálních podmínek pro vzdělávání. Je zde vytvořeno vstřícné prostředí ve škole s pozitivním klimatem, projevujícím se v žádoucích prosociálních vztazích mezi žáky a pedagogy. Partnerská spolupráce pozitivně působí na kvalitu vzdělávání. Významný je zejména přínos partnerství pro zkvalitňování materiálních podmínek školy a pro organizaci školních a mimoškolních akcí podporujících úspěšnou realizaci vzdělávacího obsahu uplatňovaných účetních. Dílčí nedostatky byly v metodickém vedení a v hodnocení vyučovacích hodin. Směrnice rady žalovaného 1. ze dne 22. 1. 2024 zakotvuje pravidla hodnocení ředitelů příspěvkových organizací zřizovaných krajem a s tím, že nabyla účinnosti dnem 26. 1. 2024 a poprvé podle ní bude provedeno hodnocení ředitelů za školní rok 2023/2024 a za kalendářní rok 2023. Hodnotící komise zpracovala písemnou zprávu - komplexní hodnocení práce žalobkyně – v níž konstatovala třikrát kvalitní plnění, třikrát částečně kvalitní plnění a jednou nekvalitní plnění a celkový výsledek částečně kvalitní plnění. Komise se rozhodla předložit žalovanému 1. možnost vyhlásit konkurs. Na 105. schůzi rady ze dne 18. 3. 2024 byla projednána mimo jiné otázka setrvání ředitelů žalovaným 1. zřízených škol ve funkcích. Přizván byl [jméno FO], který přítomné zasvětil do podrobností legislativy a praxe při komplexním hodnocení práce ředitelů škol. Požádal přitom o úpravu materiálů k hodnocení doplněním přehledné tabulky se jmény pokračujících ředitelů škol. Tabulka s uvedením data, dokdy ředitelé pokračují ve funkcích, měla být upřesňující informací pro radní. Stran žalobkyně radní [Anonymizováno] uvedl, že se zdrží hlasování a požádal o oddělené hlasování o odvolání žalobkyně. Předsedající požádal o procedurální hlasování a upřesnil, že pokud bude procedurální návrh schválen, bude rada hlasovat o odvolání žalobkyně z pracovního místa ředitelky samostatně. Proběhlo tedy procedurální hlasování; pro bylo 7, proti 0, zdrželi se 4 a návrh byl přijat. Při hlasování o samotném návrhu na odvolání bylo pro 7, proti 0, zdrželi se 4 radní a návrh byl přijat. Z toho pak vzešlo usnesení rady č. [Anonymizováno]. Dne 20. 3. 2024 žalovaný 1. odvolal žalobkyni z funkce ke dni 31. 7. 2024. Vyhlásil též konkursní řízení na obsazení místa ředitele žalovaného 2., což bylo vyvěšeno na úřední desce od 25. 4. 2024 do 22. 5. 2024 s informací o kvalifikačních předpokladech, obsahových náležitostech přihlášky a termínu jejího podání. Dne 21. 7. 2024 předseda konkursní komise oznámil žalobkyni výsledky řízení a pořadí uchazečů; na prvním místě se umístil [tituly před jménem] [jméno FO], na druhém místě žalobkyně. Dále jí bylo řečeno, že bude žalovaný 1. o výsledcích rozhodovat na svém jednání dne 22. 7. 2024. Rada vzala usnesením ze dne 26. 8. 2024 na vědomí výsledek, konkurs ukončila a ředitelem žalované 2. jmenovala [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 31. 7. 2024 žalobkyně s žalovanou 2. uzavřela pracovní smlouvu, na jejímž základě nastoupila dne 1. 8. 2024 do práce učitelky v pracovním poměru na dobu neurčitou.

5. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § 166 odst. 3 š. z. a došel nejprve k závěru, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 o. s. ř.), protože bez něj nemůže ve funkci ředitelky pokračovat a přitom její pracovní poměr u žalované 2. dosud neskončil. Samotným odvoláním totiž nezanikl a zároveň nebyl prokázán žádný zákonný způsob jeho skončení. Došlo pouze ke změně obsahu pracovního poměru, kdy žalobkyně začala konat práci řadové učitelky. Nebyl originárně založen nový pracovní poměr. Věc samu okresní soud vyhodnotil tak, že žalovaný 1. postupoval v souladu s § 166 odst. 3 š. z., když žalobkyni odvolal a zároveň vypsal konkursní řízení v zákonem předpokládaném období (od 1. 2. 2024 do 30. 4. 2024). Již tím naplnil zákon a důvod odvolání nebyl povinen uvést. Proto tento důvod není možné přezkoumat v soudním řízení. Komplexní hodnocení navíc bylo pro žalovaného 1. nezávazným doporučením.

6. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání s návrhem na zrušení rozsudku a vrácení věci prvostupňovému soudu, v němž zopakovala dříve uplatněné argumenty a shrnula, že ji žalovaný 1. neodvolal výlučně kvůli uplynutí šestiletého funkčního období, nýbrž pod dojmem komplexního hodnocení. Kdyby důvodem odvolání bylo pouze uplynutí funkčního období, je otázkou, proč by žalovaný 1. rušil konkurs po rezignaci nejúspěšnějšího uchazeče, za nímž se umístila žalobkyně, a poté ředitelem školy dočasně jmenoval [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud prvního stupně nesprávně odmítl provést důkazy navržené žalobkyní k otázce nerovného zacházení.

7. Žalovaný 1. navrhl potvrzení napadeného rozsudku s odkazem na dosavadní argumenty, přičemž dodal, že čl. 4 odst. 4 výše zmíněné směrnice žalovaného 1. stanovuje, že směrnicí není dotčeno právo odvolat ředitele školy. Kdyby některý radní pokládal materiály za nedostatečné nebo by neměl dost času se s nimi obeznámit, nic mu nebránilo, aby na zasedání rady požádal o doplnění podkladů či odklad hlasování.

8. Žalovaná 2. navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že žalobkyně na jednu stranu uznává kompetenci zřizovatele odvolat ředitele školy bez udání důvodu, na druhou stranu je těžištěm její argumentace teze, že nebyl pro její odvolání splněn důvod. Tím v podstatě napadá usnesení rady žalovaného 1.

9. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

10. Prvostupňový dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným výše uvedeným skutkovým zjištěním. Tato skutková zjištění proto odvolací soud přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. Z některých provedených důkazů však bylo s ohledem na níže podanou právní kvalifikaci možno čerpat další relevantní skutková zjištění, pročež je odvolací soud zopakoval a dospěl k následujícím zjištěním (§ 213 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.). Komplexního hodnocení, proti němuž žalobkyně brojila, se podrobilo 18 (ředitelů) příspěvkových organizací, z nichž tříčlenná hodnotící komise ve složení [jméno FO], [jméno FO] a [právnická osoba] doporučila vyhlásit konkurs a odvolat ředitele u tří, a to včetně žalované 2. Hodnotila přitom tyto dílčí oblasti: výstupy kontrol hospodaření, ostatních orgánů vnější kontroly, inspekční činnosti, provozně - ekonomická kritéria, odborná kritéria v oblasti dotací, statistické výkazy, stížnosti, klima organizace, plnění aktuálního plánu jejího rozvoje za dobu tří předešlých let, plán rozvoje na další období a jeho soulad se strategickými dokumenty. Každou z těchto oblastí mohla vyhodnotit jako kvalitní plnění, částečně kvalitní plnění, nebo nekvalitní plnění. Syntézou byl celkový výsledek hodnocení týmiž „známkami.“ Kvalitní plnění (bez doporučení zřizovateli vyhlásit konkurs) komise udělila tehdy, jestliže takto vyhodnotila všechny dílčí oblasti nebo jejich výraznou většinu, částečně kvalitní plnění (s možností doporučit zřizovateli vypsání konkursu) pak v situaci, v níž by takto hodnotila většinu dílčích oblastí nebo by výrazně nepřevažovala kvalitní plnění (důvodová zpráva). Práce žalobkyně byla ve třech oblastech vyhodnocena jako kvalitní plnění, ve třech (včetně výstupů inspekční činnosti) jako částečně kvalitní plnění a v jedné jako nekvalitní plnění. Proto komise pojala záměr předložit žalovanému 1. možnost vyhlásit konkurs na její místo. Žalobkyně byla s hodnocením seznámena dne 12. 3. 2024 (inspekční zpráva ČŠI k žalobkyni, komplexní hodnocení činnosti žalobkyně, závěr hodnocení). Odvolací soud pak na rozdíl od soudu prvního stupně provedl další inspekční zprávy ČŠI (§ 213 odst. 1, odst. 4 část věty před středníkem o. s. ř., část věty za středníkem a contrario) a zjistil, že ČŠI hodnotila ředitele jiných příspěvkových organizací, k nimž žalobkyně doložila inspekční zprávy, v tom kterém období vesměs podobně jako žalobkyni (inspekční zpráva ČŠI k žalobkyni, inspekční zprávy ČŠI k ostatním ředitelům). Tyto důkazy odvolací soud vyhodnotil jako zákonné, pro meritum případu relevantní, věrohodné a korespondující s ostatními provedenými důkazy a skutkovými tvrzeními účastníků. Další důkazy neprovedl, protože v zákonných mezích koncentrace řízení a neúplné apelace nebyly navrženy a ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

11. Odvolací soud plně souhlasí s právním hodnocením případu, jež podal prvostupňový soud, a dodává k němu následující. Žalobkyní prosazovaná teze, že když už rada žalovaného 1. schválila určitá pravidla hodnocení ředitelů, měla je dodržet a poté při rozhodování o odvolání zohlednit výsledek zmíněného hodnocení, nenaráží pouze na právní nezávaznost tohoto hodnocení a na § 166 odst. 3 první větu š. z., podle níž může zřizovatel „v období od začátku šestého měsíce do konce čtvrtého měsíce před uplynutím období 6 let výkonu práce na pracovním místě ředitele školy nebo školského zařízení uvedeného v odstavci 2 (dále jen „šestileté období“) vyhlásit na toto pracovní místo konkurs; v takovém případě odvolá ředitele k poslednímu dni šestiletého období.“ Žalobkyně zde v podstatě prosazovala právotvorné sebeomezení žalovaného 1., které zná v mezích ústavního principu autonomie vůle např. § 442 první věta zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.): „zmocnitel se nemůže vzdát práva odvolat zmocnění, ujednají-li si však strany pro jeho odvolání určité důvody, nelze zmocnění odvolat z jiného důvodu.“ Zde nicméně nešlo o rozhodnutí jedné osoby, jemuž nic nepředcházelo. Na počátku procesu odvolání bylo hlasování rady. Jeho výsledkem bylo usnesení rady o odvolání žalobkyně. Nevyhnutelným důsledkem usnesení pak bylo odvolání žalobkyně. Toto jednostranné adresované právní jednání tudíž bylo založeno na usnesení rady. Pokud bychom uzavřeli, že radní musí hlasovat podle zprávy hodnotící komise - což je jiný orgán, složením neodpovídající radě - pak by šlo o nesvobodné a také v podstatě zbytečné hlasování. Svobodné autonomní hlasování je prvotním předpokladem řádného výkonu výlučné působnosti rady kraje v samostatné působnosti podle § 59 odst. 1 písm. i) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů, a tedy i výkonu práva kraje na samosprávu v demokratickém právním státě podle Ústavy. Přestože tedy důkazy nasvědčují tomu, že se radní při hlasování převážně řídili zprávou hodnotící komise, nic to nemění na svobodě hlasování. Každý jeden radní se mohl nejprve rozhodnout hlasovat podle doporučení komise a vzápětí stejně svobodně hlasovat proti němu, a to ze zcela subjektivních důvodů a i kdyby bylo jeho vlastní rozhodnutí neinformované, založené na neúplných, zkreslených či nepravdivých informacích. V tomto kontextu je nutno si též uvědomit, že odvolání bez udání důvodu neznamená, že zde žádný důvod není a nemůže být. Hlasování rady se pak pohybovalo v zákonném rámci § 166 odst. 3 š. z., na nějž také hejtman Olomouckého kraje v odvolání odkázal. Také z těchto příčin tudíž nebylo možno důvody odvolání soudně přezkoumat.

12. Je pravdou, že by odvolání mohlo být neplatné, kdyby buďto představovalo zjevné zneužití práva [§ 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce), ve spojení s § 8 o. z.], anebo porušení zásady rovného zacházení [§ 1a odst. 1 písm. e), odst. 2 ve spojení s § 16 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce)]. K žádnému zjevnému zneužití práva - které navíc žalobkyně ani netvrdila - tu však nedošlo. To, jak žalovaný 1. následně uzavřel konkursní řízení, není podstatné, neboť platnost odvolání nemohou ovlivnit skutečnosti později nastalé; o platnosti totiž rozhoduje kogentní zákonné pravidlo (jehož aplikaci nelze ničím zvrátit), a to právě a jedině v okamžiku dojití adresovaného právního jednání.[footnoteRef:1] Co se týče nerovného zacházení, výstup inspekční činnosti ČŠI, v němž se žalobkyně podle svých tvrzení srovnávala s jinými řediteli, byl pouze dílčí jednou ze sedmi hodnocených oblastí. I kdyby komise tento výstup vyhodnotila jako kvalitní plnění, 4 kvalitní plnění ze 7 (zbývající 2 částečně kvalitní plnění a jedno nekvalitní plnění) by ve světle výše citované důvodové zprávy rozhodně nebyla výraznou většinou. 4 ze 7 činí pouhých 57 % a navíc by jedno plnění bylo hodnoceno jako nekvalitní, nikoli pouze částečně kvalitní. Pojem výrazná většina není v předložených důkazech definován. Není tudíž sebemenší důvod k domněnce, že by hodnotící komise přijala závěr o celkově kvalitním plnění, takže by radě nedoporučila odvolání žalobkyně. Žalobkyně sice v kontextu nekvalitního plnění navrhovala odborné vyjádření, jež mělo prokázat, že v této oblasti provedla vše řádně, avšak v této oblasti (na rozdíl od výstupů inspekční činnosti) žádné nerovné zacházení netvrdila. Tvrdila pouze věcnou nesprávnost dílčího hodnocení, vedoucí ovšem k zákonem zakázanému přezkumu důvodů odvolání. To, že byli odvoláni pouze ředitelé hodnocení částečně kvalitním plněním, kteří se své funkce sami nevzdali, pak přirozeně není nerovným zacházením. [1: Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2601/2011. ]

13. Proto odvolací soud výrokem I napadený rozsudek ve výroku I potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

14. Zcela správným však není výrok II, poněvadž odvolací soud na rozdíl od soudu prvostupňového nepokládá za úkon potřebný k účelnému bránění práva proti žalobkyni (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario) vyjádření žalovaného 1. ze dnů 26. 9. 2024 ani 19. 3. 2025, poněvadž jej k nim soud zaprvé nevyzval, zadruhé žalovanému 1. nic nebránilo vyjádřit se se stejným obsahem již dříve, nebo na jednání. Jde tudíž celkem o pět účelných úkonů právní služby, protože účast na vyhlášení rozsudku zástupce žalovaného 1. vůbec neúčtoval. Jinak odvolací soud pro stručnost odkazuje na bod 21. odůvodnění napadeného rozsudku. Náhrada v případě žalovaného 1. tudíž činí 18 574 Kč.

15. Totéž platí pro výrok III, kdy za třetí úkon právní služby v podobě účasti zástupce žalované 2. na jednání ze dne 24. 3. 2025 přísluší mimosmluvní odměna v sazbě 3 700 Kč, nikoli 2 500 Kč [§ 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5. vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, advokátní tarif, ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále jen a. t.), ve spojení s čl. II zmíněné vyhlášky], a dále má nárok na vyúčtovanou cestovní náhradu ve výši 396 Kč při ujeté vzdálenosti 50 km, kombinované spotřebě 6,1 l/100 km, jednotkové motorové nafty 34,70 Kč/1 l a základní náhradě za 1 km jízdy 5,80 Kč [§ 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 1 a. t. a s § § 1 písm. b), 4 písm. c) vyhlášky MPSV č. 475/2024 Sb.]. Jinak odvolací soud odkazuje na bod 22. odůvodnění napadeného rozsudku. Náhrada zde tudíž činí 12 640 Kč.

16. Proto odvolací soud výše specifikovaným způsobem změnil výroky II a III napadeného rozsudku (§ 220 odst. 1 o. s. ř. per analogiam).

17. Žalovaní byli v odvolacím řízení plně úspěšní, pročež mají proti žalobkyni právo na náhradu jeho nákladů (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). U obou žalovaných náhrada sestává především z mimosmluvní odměny v již zmíněné výši vždy za 2 úkony právní služby v podobě vyjádření k odvolání [§ 11 odst. 1 písm. k) a. t.] a účasti na odvolacím jednání [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.], dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč za úkon (§ 13 odst. 4 a. t.) a z náhrady promeškaného času na cestě z advokátní kanceláře zástupců žalovaných k odvolacímu soudu a zpět vždy v délce 5 započatých půlhodin po 150 Kč, celkově tedy 750 Kč, poněvadž podle aplikace google maps je s přihlédnutím k běžným dopravním komplikacím možno přiznat požadovaných 5 půlhodin [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.]. V případě žalovaného 1. činí cestovné při ujeté vzdálenosti 216 km, kombinované spotřebě 5,2 l/100 km, jednotkové ceně motorové nafty 34,70 Kč/1 l a základní náhradě za 1 km jízdy 5,80 Kč 1 642,55 Kč. Protože je advokát žalovaného 1. společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH, připočítal odvolací soud k nákladům za žalovaného 1. též 2 245 Kč jako náhradu za DPH [§ 137 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.]. V případě žalovaného 1. tak náhrada činí 12 938 Kč. V případě žalované 2. činí cestovné za jízdu vlakem 210 Kč, náhrada DPH tedy 1 944,60 Kč a celková náhrada 11 205 Kč.

18. Žalobkyně je povinna nahradit náklady řízení sice žalovaným, avšak dané částky musí zaplatit advokátům jako jejich zástupcům (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůty k zaplacení odvolací soud ve výrocích II – V stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k délce času, během nějž se žalobkyně mohla připravit na zaplacení náhrad pro případ svého procesního neúspěchu.

Poučení